Podle vyjádření mluvčího Bílého domu Marca Tonera se irácká vláda snaží zničit teroristy, zatímco ze strany Damašku USA takovou snahu nevidí – u ní vidí jen pokračující údery proti umírněné opozici.
Zpráva o začátku útoku na Mosul by měla vyvolat radost, protože udeří na jednu z opor „vojáků džihádu“ a IS, kteří přes dva roky udržují ve strachu celý region. Nicméně složení osvoboditelů Mosulu a nevyhnutelné důsledky jeho obsazení nemohou nevyvolat zákonité obavy.
V létě 2014 byla zpráva o pádu Mosulu šokem. Jestliže 1.500 džihádistů prakticky bez boje obsadilo dvoumilionové město, bráněné 52 tisíci vojáků a důstojníků pravidelné irácké armády, Jistěže jistou roli při obsazení Mosulu islamisty sehrály sympatie místního sunnitského obyvatelstva k nim. Represivní a diskriminační politika šíítské vlády Nurí Al-Malikího vyvolala odcizení sunnitské obce. Na počátku se sunnitského povstání v Mosulu zúčastnili umírnění islamisté z „Brigád revoluce roku 1920“ a bývalí baasisté včele s Issatem Ibrahimem ad-Durí, později ale převážili džihádisté.
Přesto ale hlavní roli v mosulské katastrofě sehrála korupce v iráckém vojenském prostředí a zrada iráckých generálů. Na novou iráckou armádu, vytvořenou americkými poradci, se novopečení generálové a důstojníci dívali jako na zdroj svých nezákonných příjmů. Mezi vojáky bylo vykazováno kolem 50.000 „mrtvých duší“ (sami Iráčané jim říkali „kosmonauti“) – tedy vojáků, kteří byli sice vedeni jako aktivní, ale nesloužili, a za které ale žold a další zabezpečení kasírovali důstojníci. Krátce před obsazením Mosulu se irácké ministerstvo obrany např. nedopočítalo 139 bojových vrtulníků – peníze na jejich nákup byly jednoduše rozkradeny. Irácká armáda nechala vzbouřencům nejen zbraně a munici, ale i bohaté zásoby všeho možného – včetně velkých sum peněz v bankách. Jen tak mimochodem: – viníci ostudné kapitulace Mosulu, generálové Abbůd Kanbar, Alí Kajdan a Mahdí al-Gassauí, nebyli nijak postiženi.
Když Mosul padl, nenašel se nikdo pro jeho osvobození. Dnes se na nevelkém válečném poli v irácké provincii Ninava sešlo tolik osvoboditelů, že se zdá, že si budou vzájemně překážet. Hlavní role, samozřejmě, náleží Americe. Barack Obama se snaží završit formální vojenské rozdrcení IS do lednového předání svých pravomocí novému prezidentovi a vstoupit do historie jako velký mírotvůrce. Tento úkol bude určující pro tempo vojenské kampaně.
Na tom, kdo první vstoupí do Mosulu a zavede kontrolu nad tímto městem, do značné míry závisí, zda Irák zůstane uceleným státem a jak se uvnitř země rozdělí sféry vlivu. USA se už teď snaží omezit počet reálných účastníků vojenské operace a rozhodně vystoupily např. proti účasti šíítských ozbrojených formací. Současně ale 3. října na brífingu Státního departamentu USA náměstek státního tajemníka Antony Blinken připomněl sunnitské oddíly kmenové milice „Hashed al-Vatani“ o síle 15.000 mužů, které vyzbrojují a cvičí Američané, a kteří se mají na osvobození města podílet.
Pokusy o minimalizaci účasti Šíítů, a tedy i oficiálního Baghdádu se vysvětluje jako snaha Washingtonu o vytvoření kvazistátu „Sunnistánu“ na severu Sýrie a Iráku pod kontrolou USA, který, stejně jako Irácký Kurdistán bude sférou vlivu USA. Pokud jde o budoucí organizaci provincie Ninava s centrem v Mosulu po rozdrcení IS, jsou ve hře různé varianty. Píše o nich libanonský deník „Al-Ahbar“:
První varianta – vytvoření jednotné sunnitské autonomie na severu Iráku, ve které budou hlavní roli hrát sunnitští politici Adil an-Nudžaifí (bratr bývalého šéfa iráckého parlamentu Usámy a starosta Mosulu v emigraci) a bývalý viceprezident Iráku Tarík al-Hašimí, dlící rovněž v emigraci v Turecku, kterého Al-Malikí vyhodil pod smyšlenou záminkou jeho podílu na terorizmu. Sunnitský útvar na severu Iráku (s možným připojením provincií Rakká a Daer as-Zor v Sýrii) by umožnil vytvořit sunnitské nárazníkové pásmo a přerušit osu Teherán-Baghdád-Damašek-Bejrůt. Výsledkem by bylo prudké oslabení Iránu v regionu. Současně ale taková konfigurace přináší riziko posílení Turecka, protože takový kvazistát nemůže nebýt pod silným tureckým vlivem. Mimochodem, Adil an-Nudžaifí a Tarik al-Hašimí jsou členy vedení Irácké islámské strany, místní větve „Islámského bratrstva“.
Druhou variantou – je projekt rozdělení provincie Ninava na osm (!) mikroregionů, z nichž každý bude vyčleněn podle náboženského nebo etnického hlediska. Jsou m.j. předpokládány regiony křesťanské (assyrský a chaldejský), ale také kurdských Yezidů a Šíítů (Šabaků). Tyto čtyři regiony by v tom případě nezbytně přešly pod vliv Iráckého Kurdistánu, a poté k němu byly připojeny. Odsud tedy pochází důvod účasti Pešmergů v mosulské operaci.
Záměry Ankary s vytvořením své sféry vlivu v Iráku potvrzují bezpříkladné výpady, R.Erdogana na summitu muslimských zemí v Baghdádu vůči iráckému premiérovi Abádímu: „Kdo vůbec jste? Kde je Vaše místo? Snad si nepředstavujete, že jste mým kolegou, člověkem na mé úrovni?“ – obořil se na něj tehdy Erdogan. Jeho výpad byl vyvolán požadavkem iráckého parlamentu na stažení tureckých vojsk z vojenské základny Bašika v severním Iráku. Byla to jedna z mála rezolucí, pro kterou hlasovali všichni iráčtí poslanci (Šííti, Sunnité, Kurdové i křesťané). Erdoganova strohost je dalším potvrzením „neoosmanských“ chutí Turecka na region Mosulu (podle první rezoluce mírové smlouvy „Syces-Picot“ (r.1916), měl Mosul připadnout Turecku, ale později Angličané rozhodli o jeho připojení k Iráku – kvůli ropným polím nacházejícím se v sousedství).
V souvislosti s útokem na Mosul vyvolává značné znepokojení osud civilního obyvatelstva města. Před válkou zde žily více než 2 miliony obyvatel. Bereme-li v úvahu teroristické čistky a odlivu běženců se jejich počet jistě snížil – ale nikoli více než o polovinu. Džihádisté navíc zakázali opustit město mladým bojeschopným sunnitským mužům, se kterými počítají jako s rekruty.
Irácký premiér H. al-Abadí říká, že operace proti IS v Mosulu se může značně protáhnout. Podle vojenských expertů mohou dobyvatelé obsadit střed města za pár týdnů – ale další vyčišťovací operace se protáhnou přinejmenším na 3 měsíce. Pokud město při dobývání bude bombardovat americké letectvo, pak počet obětí prudce stoupne. Počítá se s tím, že podstatná část civilistů město opustí, nicméně jejich ubytování a stravování ve zvláštních táborech se nepředpokládá. Pokud jde o Irácký Kurdistán, kde se už teď nachází na 2 miliony vyhnanců, další jejich vlna by jeho situaci mimořádně ztížila.
Zdroj: http://rusdozor.ru/2016/10/19/kto-i-kogo-vedyot-v-bitvu-za-mosul/
P.S.: Podle názoru Aždara Kurtova, šéfredaktora ruského časopisu „Problémy národní strategie“ se Američané do značné míry spoléhají na už osvědčenou korupci a podplacení povstaleckých velitelů, když citoval otce Alexandra Makedonského, že: „Osel naložený zlatem dobude nejednu pevnost“. Takový vývoj by totiž Američanům vyhovoval m.j. proto, že by se islamisté (je jich tam, podle různých údajů, kolem 8 tisíc) z větší části přesunuli kam? – jistěže – do Sýrie …!
Poznámky pana Bavora 
Vďaka za preklad.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji panu Hrochovi za překlad, je to moc zajímavé.
Amíci nejen že ostudně lžou světu, ale lžou si i sami sobě do kapsy.
Až budou vyprovázet ISILovce do Sýrie, určitě jim s sebou dají také nová auta, tanky, munici a pár náklaďáků stodolarovek. Alespoň bude mít ruské a syrské letectvo co bombardovat.
Ohledně předchozího „dobytí“ Mosulu, slyšel jsem dost jinou verzi příběhu, značně pravdivější.
Ve skutečnosti obsazení Mosulu ISILem organizovala americká strana, proto také nedodala irácké armádě munici, dokonce ani do osobních zbraní. Bylo tam sice asi 50 tisíc Iráčanů ve zbrani, ale ty byly prázdné ! Neměli ani palivo do vozidel a těžké techniky, takže nemohli ani odjet.
Proto při „útoku“ ISILu (maximálně 5000 kozomrdů) na dvoumilionové město vzali Iráčani nohy na ramena a zdrhali, až se za nimi prášilo. Techniku nechali na místě, protože bez paliv a maziv se tanky nepohnou, nejsou to velbloudi.
Absolutně „chucpe“ pak je, když Amíci Iráčany ještě ke všemu pomlouvají a obviňují ze zbabělosti a tak dále.
Amíci šikovně zorganizovali „New Iraqi Corps“ (zkratka NIC, což v arabštině znamená „fuck“) podobně jako svou armádu – tedy bez integrálního zásobování a služeb, to je „outsourcováno“ soukromými firmami. Tím se dojí vojenský rozpočet, dělají to pobočky a nové skryté inkarnace amerických gigantů Haliburton a KBR, amíci tak dostávají státní – americké i irácké – peníze na soukromé účty, z toho se pak dělí podíly a úplatky všem zainteresovaným, od Kongresu po „iráckou vládu“.
Tento „outsourcing“ také umožňuje Amíkům NIC elegantně přímo ovládat, protože je na jejich libovůli, zda dodají munici, paliva, servisní služby – nebo ne. No a v případě „dobytí Mosulu“ to bylo NE.
Podobně se USA – tedy ta „privatizovaná“ část Fašingtonu – chová k iráckému letectvu. Irák si totiž už před mnoha lety koupil a zaplatil několik letek stíhacích/bombardovacích F-16, ale Amíci dodávky blokovali, protože by jim irácké letectvo křížilo plány. Co kdyby těm jejich hochům z ISIL něco udělali ? Třeba je bombardovali ? Tedy myšleno skutečnými bombami, ne dodávkami materiálu a munice, jako to dělali Amíci.
Ze stejného důvodu je už léta blokována dodávka českých Aero L-159 ALCA, které by pro boj s ISILem byly přímo ideální, na blízkou bojovou podporu (CAS), bombardování. Protože mají velmi nízké provozní náklady a vše automatizované a spolehlivé natolik, že letadlo potřebuje minimální pozemní vybavení a servis. Ve srovnání s F-16 jsou požadavky a cena za letovou hodinu minimální, přitom letadlo unese do dvou tun výzbroje, což naprosto stačí, při dnešních přesných zbraních.
Poslední uplatněný trik, když všechny ostatní klacky pod nohy lidi z Vodochod a české vlády odstranili, ohledně exportu L-159, přišel od Britů, kteří zablokovali exportní povolení na BAe radarové varovné příjmače, které jsou v Alce použité.
Výsledkem tedy je, že irácká armáda (NIC) nemá nic. Nemůže na kozomrdy působit ze vzduchu.
Samozřejmě, oněch 100+ bitevních vrtulníků od Amíků nikdy nedorazilo, i když peníze byly zaplaceny. Nakonec Irák koupil bitevní vrtulníky – asi o rok později – od Rusů, stejně jako od nich koupil několik málo bitevních letadel Su-25, aby měli „alespoň něco“. No a dorazily tam také první dvě L-159, na zacvičení pilotů a mechaniků, zbytek blokují „naši spojenci v NATO“, jak jinak.
Zkrátka, byla to promyšlená americká operace, jak vyzbrojit kozomrdy tím nejlepším a nejnovějším, bez toho, aby se s tím musel nějak obtěžovat Kongres a Bílý dům.
Samozřejmě, byly v tom i peníze. Proč myslíte, že v článku zmíněné irácké generály žádná vláda nestíhá ? Protože irácká to má od Amíků zakázané, všechno to ve skutečnosti přímo řídili. Je to arabáčská země, ne Švýcarsko – každý musí dostal svůj podíl. Miliardy dolarů v mosulské pobočce irácké centrální banky byly součástí kšeftu mezi Amíky a ISILem.
Jedním z cílů samozřejmě bylo, založit sunnitský stát, rozštěpit Irák. Protože současný převážně šiitský Irák – včetně bagdádské „vlády“ – je pod silným vlivem Íránu. Zároveň chtěli založit „pobočku“ v syrské východní poušti, v těch pouštních městech Dajr az-Zar a Rakka a časem to spojit, aby mohli odtamtud donekonečna napadat nájemnými kozomrdy „Assada“.
Akorát že jim do toho strčili Rusáci vidle.
Ovšem i bez ruských vidlí byl plán přímo náměsíčný. Selhal, rozpadl se, vybuchl, ISILská loutka přetrhla řídící nitky a obživla. Loutkář neví, co má dělat, zkouší současně „navázat nitky“ a současně loutku zabít, podle toho, co se povede dříve. Nadějně vypadá ještě třetí cesta: loutku transformovat.
Aneb jak se z vražedných nepřátel Ameriky stávají umirnění bojovníci za svobodu ? Překročením hranice do Sýrie.
To se mi líbíTo se mi líbí
P.S. Napsal jsem, že NIC nemá nic, ale to jsem popisoval stav, jaký byl v době „dobytí Mosulu“ – měl jsem napsat „neměla“.
Protože mezitím Irák koupil asi letku ruských olétaných a opravených bitevníků Su-25, několik letek ruských bitevních vrtulníků Mi-28N, a zmíněná Aera L-159 Alca (pokud vím, zatím jsou v Iráku pouze první dvě až čtyři). Teprve potom, když Amíci viděli, že s blokováním F-16 by mohli neuspět – protože Iráčané vyjádřili odhodlání celou objenávku odřeknout, přesto, že mají už několik let v USA piloty na výcviku – dodali několik letadel, možná že dokonce jednu letku (10-16 letadel). Ale zbývá otázka, zda jim k tomu dodali i výzbroj – a to se zdá, že bude kámen úrazu.
Problém je totiž také v tom, že jakmile by Iráčané měli leteckou sílu, turecké vojenské tábory na území Iráku by byly v ohrožení.
První zprávy o novém „dobývání Mosulu“ tzv. koalicí říkají, že irácká NIC zastavila útok, protože nedorazila letecká podpora. Je to zkrátka složité, protože každá strana koalice má konfliktní cíle – Amíci, Turci, Kurdové, Iráčané.
Mimoto je Mosul veliké město s dvěma miliony obyvatel, které není kam evakuovat a nikdo se o to víceméně ani nesnaží. ISILovců je sice ve městě „oficiálně“ asi 8-10 tisíc, ale je otázka, čemu věřit. protože v jednom „košíku“ zvaném ISIL jsou jednak zahraniční kozomrdi – ty se snaží Amíci přetáhnout jako svůj kannonenfutr do Sýrie – jednak místní sunnitští i baasističtí Iráčané, od různých zločineckých band po bývalé Saddámovy důstojníky. Takže celkové číslo „obránců Mosulu“ může být značně větší než oněch cirka 10 tisíc. A ti zajisté nevypadají, že by chtěli z Mosulu odejít a odevzdat město šiitské irácké NICotě, Turkům nebo Kurdům.
Amíci si ještě ke všemu naběhli hrozným způsobem propagandisticky, protože nelze vykládat (z velké části přímo idiotsky vymyšlené) historky o strašlivém ruském bombardování Aleppa a současně rozsekat Mosul hlava nehlava.
Je tu ještě jeden faktor, kteří Amíci značně podcenili – a sice, že se hrozným tempem vyvíjí technologie – každý dnešní mobilní telefon má mnohem lepší možnosti natáčení videa a fotografování, srovnatelné s poloprofi a profi kamerami před několika lety. Internetová infrastruktura – přepínače, směrovače, wifi – je také mnohem levnější, takže vysokorychlostní internet pronikl i do třetího světa, včetně Mosulu. A po několikaletém snažení se o „čištění“ youtube vzniklo několik dalších videoslužeb, které nemá „Západ“ pod kontrolou.
Tím pádem nelze udělat onu „informační díru“, kterou měli před lety všude, kde chtěli. Takže mohli třeba Falůdžu rozsekat a vypálit bílým fosforem do mrtě, zcela bez ohledu na civilisty. Nikde pak nevyskočily tisíce fotografií a stovky hodin videa s mrtvými oběťmi.
To dnes již nepůjde, jejich propagandistická nadvláda je podstatně narušena, pokud již nezmizela úplně. Neustálým lhaním, používáním stupidních komedií typu „Bílé přilby“ a jiných simulaker, přicházejí o poslední zbytky důvěryhodnosti. A do toho všeho mají ještě žumpu zešílevší z prezidentských voleb, jejíž prolhanost je evidentní již snad každému.
Dále je tlačí čas, protože pokud nestihnou uvolnit své kozomrdy z Mosulu pro pokračování v Sýrii včas, do úplného osvobození Aleppa, i jejich „Plán B“ jde do kytek. Ztratí i poslední, byť zcela pofiderní šanci, že se jim povede rozdělit Sýrii, což následně povede i k totální ztrátě vlivu v Iráku. Pak mohou Blízkému východu leda zamávat.
Popisovaná situace je na stole již rok, od vstupu Ruska do syrské války – Amíci prohráli svoje zločinecké sázky na Blízkém východě už tenkrát. Čím dříve vypadnou, tím více omezí škody – měli by začít s „damage control“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Skvělý doplnění o jinej zajímavej pohled – děkuju!
To se mi líbíTo se mi líbí
Zajímavé je, že Vámi přeložený článek je v podstatě „kritický americký pohled“, tedy v zásadě prolhaný, tvářící se ovšem k Amíkům kriticky, ačkoliv to tak není – ve skutečnosti prosazuje americký narativ.
Jedná se o dobře známou manipulační techniku, kdy je takový text vystrčen na svět přes rusky psané stránky. Přitom jakoby vypadl z takových plátků, jako je třeba americký „National Interest“.
Jistě by člověk byl (tedy nebyl) překvapen, kdyby zapátral po vlastnické struktuře a financování, případně po osobním pozadí autora a vydavatele dotyčného ruského webu. Obávám se, že bude pouze „ruský“. Tj. za tím vším bude dřepět nějaká NED, OSF, … prostě sorošovitá příšera, krytá řetězcem NGO’s.
To se mi líbíTo se mi líbí
+1. Není co dodat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zde je patrné že se US nakoupeným bojovníkům ale hlavně CIA, která zpravodajsky zabezpečuje jak vojenskou, tak i najatou „civilní“ část armády má pro ni naprosto propracovanou technologii zdržování.
Plán B jak je patrné, se paralelně uskutečňoval s plánem A, tak aby jej bylo možné kdykoli zaměnit.
Tak jak se US silám podařilo sestřelit ruskou SU24, jako důkaz jasné zranitelnosti VVAKS RF stejně tak se podařilo zabezpečit rozstřílení katapultované osádky ještě ve vzduchu.Je sice pravda že RF a syrské jednotky s nemalými ztrátami zachránily jednoho člena katapultované posádky ale u pilota se jednoznačně podařilo prokázat to, co čeká piloty RF po sestřelení nad územím Sýrie.Dále se podařilo prokázat, že sestřelování letounů VVAKS RF nad územím Sýrie je beztrestně proveditelné.
Dále se podařilo prokázat, že i letouny které nejsou členy NATO a působí v Sýrii mohou beztrestně eliminovat vojáky syrské armády.
Útok se provádí následovně :
Voják, který přežil bombardování v Deir ez-Zor, sdělil podrobnosti o leteckém úderu USA (Australského letectva to kdyby přeci jenom FR nebo SAA nějaké to letadlo sestřelili).Podle jeho informace byly vládní síly umístěny na hoře Sard, když byl na obloze zpozorován průzkumný letoun koalice. „Mysleli jsme si, že provádí průzkum pozic DAEŠ“, řekl voják v rozhovoru s agenturou Life.
Hned za průzkumným letounem se na obloze objevily stíhačky, které začaly bombardovat pozice a techniku Syrské arabské armády.“Dokonce byli naši vojáci v uličkách dobíjeni jejich kulomety,“ řekl voják. Poznamenal , že každé z letadel koalice odpálilo nejméně tři rakety a pokračovala v útoku i v okamžiku, kdy syrští vojáci začali ustupovat. „Zůstalo tam mnoho mrtvých“ řekl voják a dodal, že mnoho zraněných vojáků se nemohlo hýbat.
Toto je jasný důkaz pro nás, že ani při tomto hodinovém útoku na síly SAA se PVO RF a nebo SAA nezmůže na sestřel naší dokonalé techniky.
To že ani civilisté kteří jsou na straně Asada nejsou v bezpečí, toto jednoznačně prokázala Belgie jako další stát naší koalice a opět se PVO SAA nebo RF nezmohlo na nic, protože proti němu působí naše dokonalé stroje a oni na sestřel prostě nemají.
Zde se jasně prokazuje, že silácké řeči o S 300 a S 400 jsou pouze bublinou kterou naši spojenci prokazatelně propíchly a tím bezproblémově a prakticky prokázali mizerné bojové charakteristiky těch slavných PVO prostředků RF.
To se mi líbíTo se mi líbí
Váš sarkasmus je známý. Dokáže člověka probudit a donutit myslet a kombinovat.
Syrská války je pro NATO – RF taková oťukávací, zkoušení kdo a kam může zajít. Rusové své hranice jasně vykolíkovali a je o nich známé, že takové věci myslí smrtelně vážně. Jednou je dostali a to jim bohatě stačilo. Tady je nutné podotknout, že o pozadí toho incidentu nevíme vůbec nic. Dnes se zdá, že to byl trik jak zatáhnout před plánovaným pučem Ergogana do konfliktu s Ruskem a tak eliminovat spolupráci tajných služeb obou států. Někdo to zase ale překombinoval a Erdogan za život i moc vděčí Rusku. Je to účelové přátelství, které přináší výhody oběma stranám.
O čem se nemluví, je to pro NATO katastrofa, je blízký vztah tajných služeb Ruska a Turecka. Nemůže být postaven jen na úředních postupech, ale i na osobních vztazích a podobných cílech, které překonají i velkou krizi.
To se mi líbíTo se mi líbí
Oba „incidenty“ – jak sestřel ruského Su-24m3 Turky, tak útok na syrské vojáky u Dajr az-Zar, byly klasické americké provokace. Účelem bylo, aby Rusové porušili pravidla, v prvním případě mezinárodní právo, ve druhém případě sjednané dohody o příměří – aby porušení příměří bylo na Rusech.
Cíle obou akcí byly okamžitě jasné, takže Rusákům nezbylo, než nereagovat. Protože reakce by měla pro ně mnohem horší důsledky. Šlo o politicko-propagandistické operace, které byla západní žumpa připravena rozmáznout do kosmických rozměrů.
Jednalo se o připravené akce, nachystané tak, aby případní mrtví nebyli na americké straně – jednou akci provedli Turci, podruhé různí „američtí spojenci“. Postraním efektem očekávané ruské silové reakce by tak bylo i „utužení koalice“, díky mrtvým pilotům a zničeným západním letadlům.
Nedávno „prošuměl médii“ třetí podobný provokační případ, kdy Amíci poslali bombardovat syrské civilisty u Aleppa pro změnu zase belgické F-16. Výsledkem mohli být dva sestřelení belgičtí vojenští piloti, nahnaní na porážku, pod „nůž“ ruského PVO.
Jenže Rusové tuhle špinavou hru dávno znají – letadla nesestřelili, a nyní pronásledují belgické diplomaty s doklady o působení jejich letadel a mrtvolami šesti syrských civilistů.
Čtvrtým případem, o kterém žumpa „mlčí jako hrob“ byl přelet Sýrie ukrošským dopravním letadlem, přímo nad ruskými letišti a stanovišti PVO, opět s vypínáním transpondéru a dalšími špinavými triky, na lince do jordánského Ammánu. Když je nic nesestřelilo cestou tam, letěli podobným způsobem zpět – a zase nic. Samozřejmě, civilní linky nad Sýrií dávno nelétají – pokud neletí do Sýrie, pochopitelně. Válečné zóně se musí vyhýbat, celá Sýrie má vyhlášené četné NOTAMy pro všechny výšky. Jestli v tomto případě byli zneužiti cestující a piloti dopraváku byli sebevrazi, či bylo letadlo dálkově ovládané a bez cestujících (což je vysoce pravděpodobné), to ven zatím neproniklo. Každopádně, nový „MH17“ se nepovedl.
Ještě podrobněji o tom, že toto vše zajisté není „slabina ruského PVO“ nebo ruské letecké skupiny.
1. Sestřel ruského Su-24m3 použil standardního schematu, který proti Amíkům používali např. Lybijci, proti Syřanům Izraelci, … Turecká stíhačka čekala na turecké straně hranice v nízké výšce krytá ze Sýrie pohraničními horami, takže ji ruské a syrské radary neviděly. Návnadou byli na zemi, na syrské straně hranice, umírnění řezači hlav z turkické menšiny, předem instruovaní. Situaci sledoval z velké výšky nad Tureckem AWACS v režii NATO, který dal tureckým stíhačkám echo, že se ruské letadlo blíží. Následně turecká stíhačka „vyskočila“ nad pohraniční kopec, pořád nad tureckým územím, a odpálila infračerveně naváděnou raketu, pak zase okamžitě klesla do nízké výšky, aby zmizela z ruských a syrských radarů.
Technicky to bylo z ruské strany neodvratitelné, protože ruská Su-24m3 je hloubkový/frontový bombardér, který měl proti vyspělému nepříteli operovat z minimální výšky a tudíž má varovná infračidla jen na horní straně letounu, namířená nahoru – a přilétající raketu tím pádem nic „nevidělo“, piloti nebyli ničím varováni. A létali bez stíhací eskorty, protiletadlovými zbraněmi nebyli vůbec vybaveni.
Americkým cílem bylo vynutit ruskou vojenskou reakci, která by porušila mezinárodní právo, protože by „sebeobrana“ následovala až za nějaký čas po útoku – když útok již netrval – a tudíž by to bylo podle zákonů bráno jako agrese.
Rusové jistě mohli odpálit dálkové PVO rakety a sestřelit všechna turecká letadla v oblasti, které by radarová čidla raket „našla“, až by rakety přeletěly pohraniční kopec – protože naváděcí radary ruských PVO systémů od pobřeží do tureckého podhůří za hranicí „nevidí“. A co kdyby tam letěl dopravák se záměrně vypnutým transpondérem ? Ten by šel také k zemi. Což mohla být klidně další úroveň této léčky.
Další možností mohl být následný ruský letecký nebo raketový útok na turecké letiště, odkud letadla startovala – ale to by se již rovnalo vyhlášení války. Také toto se vyprovokovat nepodařilo.
Nyní tedy s ruskými bombardéry létá stíhací krytí, samy bombardéry Su-24/Su-34 dostaly dálkové protiletecké rakety, nad Sýrií ve velkých výškách krouží stíhací hotovost a svými radary monitoruje vše na turecké straně, jakož i za dalšími syrskými hranicemi. Mimoto nad Sýrií létá občas „ruský AWACS“. Nicméně, v případě těchto útoků „zpoza hranice“ je mezinárodní právo bažinou, které je lépe se vyhnout. Protože obě strany, napadený i obránce, střílí na druhou stranu hranice.
2. „Spojenecký útok“ na syrské pozice u Dajr az-Zoru využil podobných omezení (výška, vzdálenost, geografie) jako ad1. Dajr az-Zor je na východě Sýrie, od pobřežní nížiny, kde jsou ruská PVO, je oddělují kopce a náhorní plošina. Tím pádem většina ruských pozemních radarů „nevidí“ do nízkých výšek kolem Dajr az-Zoru. „Spojenecké“ letouny přílétly přes Jordánsko, v malé výšce, takže byly zachyceny až pozdě a pravděpodobně až na syrské volání o pomoc, když se na ně zaměřila ruská stíhací hotovost svými radary z výšky. To vše ale mohlo trva maximálně několik minut, takže téměř hodinové „spojenecké“ bombardování je vysvětlitelné jen politicky – Rusové palbu na tato letadla zakázali. BTW, i raketa z S-400 těch několik set kilometrů letí nějaký čas, takže je docela možné, že by útočníci, varovaní svými AWACSy nad Jordánskem, stihli přeletět hranici a sestřeleni by tak byli až mimo Sýrii, což by dodalo celému „incidentu“ další páru ve prospěch americké propagandy.
Celá věc byla směrována na zmaření vyjednaného příměři – což Pentagon zjevně chtěl, zatímco State Department kolem kečupáře Kerryho dohodu s Rusy a Syřany připravil.
Nemuselo jít ani o rozkol na americké straně – ale prostě o léčku: „podívejte, my přichystali příměří, ale Rusáci nám sestřelují letadla pod nepotvrzenou záminkou, že neútočila na ISIL“.
Ale tím, že Rusové neudělali nic, zůstal „Pešek“ na americké straně.
Nyní mají již Rusové a Syřané PVO rozmístěné plošně, v několika úrovních, od dálkového přes střední po krátkodosahové. Dodali PVO systémy krátkého a středního dostahu i přímo na blízké syrské letiště (obklíčené kozomrdy) i do samotného města Dajr az-Zor, takže opakování „incidentu“ již nehrozí.
PVO Sýrie je nyní doplněno takovým způsobem, že, jak se vyjádřil například bývalý německý ministr obrany, kdyby Rusáci chtěli, nad Sýrií „i vrabci chodí raději pěšky“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Syrská válka je válka v první řadě informační, proto realita je vždy až na čtvrtém místě.
No a pokud se jedná o informační válku, tak to co Rusko mohlo či nemohlo opravdu nikoho nezajímá.To co každého v informační válce zajímá je kdo vyhrává a kdo prohrává,neboť je nutné se v pravý čas postavit na stranu vítěze.
Proto podle pravidel informačního boje je Rusko těžce prohrávající (kolos na hliněných nohou kterému sestřelili SU24 a ono se prozatím nezmohlo na žádný odpor a z tohoto úhlu pohledu lze nadále usuzovat že naše technika je nezranitelná ale Ruská technika stojí za prd.Jesti je či není něco provokace to se v informačním souboji nepočítá body se sčítají pouze ty které můžete nebo nemůžete urvat na úkor protivníka.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pokud se jedná o body, tak ty se hromadí, tak i onak. Jde o jejich časové rozlišení a především pak závěrečný účet, kde vítěz bere vše.
Je tedy nutné počkat jak střet dopadne. Kdo bude vítězem a kdo poraženým.
A malá poznámka. Assad stále žije. Neuvěřitelné a naznačující mnohé. Vzpomeňme na iráckého Kásima a Saddáma Husajna, Libyjského Kaddáfího, několik dnes pro nás již bezejmenných Libanonců, afghánského Karmala a Nadžíbulláha. Vodítkem nám buď desítky připravených atentátů na Fidela.
To se mi líbíTo se mi líbí
O vítězství v informační válce budou moci Amíci vykládat do alelujá, když je z Blízkého východu všechny země mimo Saudů a jejich Kataru, Bahrajnu, Kuvajtu vykopnou. Což se už v podstatě stalo. Jsou „spojencem“ jen těch nejodpornějších středověkých režimů, do obludária jim chybí jen Severní Korea s Kimy a nějaký ten africký lidojed.
Nebo když „informačně vyhráli“ v Afghoši či Iráku, to je jedno „vítězství“ za druhým. Úplně stejně informačně vítězili ve Vietnamu, až do konce.
Další šok je čeká, vždy když dojde ke skutečnému boji, protože se ukáže, že ruské zbraně nejsou zastaralý šrot, ale právě naopak. Dnes Amíci (na odborné úrovni) uznávají, že v mnoha vojenských oborech za Ruskem zaostali, v něčem velmi výrazně – třeba v PVO se to odhaduje na 10-20 let, v EW minimálně 10 let, v malých operačních dronech, v polních počítačových sítích, v dělostřelectvu a taktických/operačních raketách …
Na vině je korupční systém zbrojních zakázek v USA a na Západě obecně, kdy nejde o potřeby ozbrojených sil, ale o zisky a úplatky – funkčnost nikoho nezajímá. A také – díky celkové prohnilosti korporátních firem – také technologické zaostávání. Změnit tento trend celkově nejde, dokud se úplně nezmění paradigma.
Faktem je, že Rusáci informační válku dlouhodobě prohrávali, protože neměli žádná světová média. Dokonce i TASS zrušili (nyní ho obnovili). Neměli a doteď nemají konkurenci k AP, Reuters, BBC.
Schéma je vždy takové, že Západ vypustí nějakou lhavou verzi událostí, tu prožene přes agentury a celou světovou žumpou. A když Rusáci podají svoje vysvětlení, nikdo to ani nepublikuje. Přesně stejně na tom bylo Československo, nejvíce to bylo znát v roce 1938, kdy západní „zpravodajství“ přejímalo 100%-ně nacistickou propagandu. Když čs. vláda publikovala oficiální stanovisko, nikdo ho ani neotiskl. „Uvedení na pravou míru“ je prostě k ničemu, propagandě se tím čelit nedá – tedy přes standardní média, protože dochází ke zpoždění.
Rusové v poslední době silně vylepšili svou situaci založením televize RT, která má světové pokrytí a její „propaganda“ je založena na pravdě, je to v zásadě nejméně prolhaná státní televize v celosvětovém měřítku.
A pak rádio Sputnik, to je o hodně horší, dá se srovnat s Hlasem Ameriky nebo BBC, jedná se více o propagandu, než zpravodajství. Sice vyloženě nelže (tj. není to „černá propaganda“), ale vybírá si pouze určité události a ty komentuje, samozřejmě silně tendenčně. V ničem se v tom neliší od dnešní BBC.
A potom na internetu, kde začali vydávat množsví internetových časopisů, psaných anglicky, překládají ruské články a svůj výklad událostí. Např. „Russia-Insider“, „Fort-Russ“, …
Situace je dnes díky internetu naprosto jiná než bývala – a je vidět, že Západ to přijímá dost těžce. Hlavní změna je v tom, že agentury jako AP, Reuters, … ztrácejí pozice každým dnem, protože o jejich verzi událostí není zájem, jelikož lži jsou velmi rychle vyvráceny na internetu. Stírá se rozdíl mezi konzumentem zpravodajství a autorem, protože k publikaci stačí notebook nebo moderní telefon a sociální sítě, dokonce ani webové stránky mít nikdo nemusí.
Všechny tyto změny západní propagandě nepřejí. Tedy ani informační válce.
Nepomůže tomu ani 100 Jandů, čulíků a Klvaňů na čtverečný metr.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kchodle, nezlobte se, ale chtěl jsem ten článek použít ihned, takže bude možná trochu méně srozumitelný. Je to z bulharštiny:
Nadzvukový stíhací stíhací MiG-31 – otevřeno na klíčové parametry
24.ŘÍJNA
infobalkani
Nadzvukový stíhací stíhací MiG-31 – otevřeno na klíčové parametry Dvoumístný nadzvukový stíhací stíhací MiG-31 (kodifikace NATO podle Foxhound – „Hound“) byl první sovětský stíhač čtvrté generace.
MiG-31 může zachytit a zničit jakýkoli účel: od nízko letícím satelitů pro řízené střely. Skupina interceptor ovládat velkou část vzdušného prostoru, míří směrem k brance bojovníky a pozemní protivzdušné obrany komplexů (MLP).
Maximální vzletová hmotnost: 46,2 t
Maximální rychlost letu: 3000 km / h (ve vysoké nadmořské výšce), 1500 km / h (v malé výšce)
Praktické stropu: 20,6 km
maximum bojové zatížení: 9 t
Vzhledem k jedinečné schopnosti palubního radioelektronický složitých ruských pilotů zvané letadlo „létající radarový systém.“ Hlavním prvkem komplexní systém pro správu zbraní „Shelter“, který je jako první na světě sfázované (FAR). Maják se liší od klasického radaru v tom, že umožňuje, aby paprsek má být posunut ve stacionární anténu, a také pro vytvoření požadovaného množství záření, po několika účelům současně.
„Shelter“ najdete 24 stránek na 200 kilometrů. Palubní počítač vybere čtyři nejnebezpečnější cíle a nařídí jim rakety třídy „vzduch – vzduch“ s velkým poloměrem akce. V dalších čtyřech cílů (maximální množství cílů současně útočit na osm) pracovat raket středního a krátkého doletu nebo jejich souřadnice jsou přenášeny do stíhačky a protiletadlových raket na zemi.
V modernizovaným systémem „Shelter-M“, se kterými Ruská armáda začala vyzbrojování 2008, maximální poloměr detekovat vzdušné cíle se zvýší na 320 km.
Odborníci říkají, že v dnešním světě a v příštích 10-15 letech to nebude mít žádný složitý vzduch, který může být v porovnání s MiG-31. Všechny moderní stíhačky (s výjimkou letadel páté generace) nejsou plně nadzvukové, protože jejich doba letu nadzvukovou rychlostí je omezen od 5 do 15 minut z důvodu různých typů omezení v konstrukci stroje.
Doba trvání letu MiG-31 nadzvukovou rychlostí je omezena pouze zásoby paliva. Kromě toho, MiG-31 lze předat zvukovou bariéru v letu úrovně a způsobu stoupání, zatímco většina nadzvukových letadel nahrávka rychlost M = 1, svažující se střemhlav.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pěkné, jazykově takové půvabné !
MiG-31/31M je výjimečný hlavně tím, že jako první letadlo na světě měl radar s elektronickým vychylováním paprsku, tedy s mechanicky nepohyblivou anténou. Je to obří radar jménem Zaslon-M, třídy, která se jinak používá jen na zemi nebo na lodích, žádné jiné stíhací letadlo takovou obludu neuveze. Anténa má průměr 1.4 m.
Samozřejmě, dnes se takhle – s elektronickým vychylováním paprsku – dělá většina nejmodernějších radarů. Ale Zaslon-M je pozoruhodný také jednou další věcí: výkonem. Je to radar typu PESA, který ještě používá na generaci signálu speciální radarové elektronky, na rozdíl od dnes více používaných AESA, které jsou už plně polovodičové, nicméně nemají takový vysílací výkon. Je to zkrátka monstrum, ten radar.
Skutečně, je to dnes jediné letadlo na světě, které je schopné dlouhodobě letět rychlostí přes 2.5 Machu, samozřejmě ve velké výšce, kde je řídký vzduch, nicméně i tam se povrch letounu rozžhaví třením na stovky stupňů, přičemž některé části – náběžné hrany křídel, čelní štítek kabiny, … i přes 1000°C. Maximálku má 3M, ale to už se projevuje – při delším letu – na podstatném zkrácení životnosti motorů (také třeba jen na jeden let, pak jdou motory do šrotu).
Podobně výkonné letadlo, co se týče dostupu a rychlosti, byl jen americký SR-71 – ještě o něco rychlejší – až 3.2 Machu, ale ten mimo průzkumu a elektronického odposlechu byl jinak k ničemu (ale velmi krásný). Zajímavé na MiGu-31 je hlavně to, že není extrémně drahý a „ušlechtilý“, jako byl SR-71, je to prostě výraz ruské konstrukční školy – dělat věci optimalizované pro daný účel, pokud možno levně a jednoduše.
Jediná jiná současná letadla, schopná letět delší dobu nadzvukovou rychlostí – ale značně pomaleji, jen cca 1.2-1.5 Machu – jsou poslední typy 4+/5. generace, které umí tzv. „supercruise“, tedy mají tak výkonné motory, že dokáží letět nadzvukově v běžném motorovém režimu, bez přídavného spalování. Třeba Eurofighter, F-22, ruské Su-35, …
Rusové toto letadlo – je to vlastně následovník MiGu-25 – vyvinuli jako výškový dálkový stíhač, pro zachycování útočících křídlatých raket a rychlých letounů, kopírujících terén, v obrovských prostorách Ruska. Zároveň slouží jako AWACS, více takových letounů se může propojit přes satelity nebo přímým směrovým spojením do sítě, samozřejmě i se sítí pozemních radarů a spolupracovat v rámci celého systému – s PVO, situačním přehledem a varováním atd.
Výhodou pro tato nasazení je právě ta jeho obrovská a stálá rychlost, která umožňuje se rychle přiblížit, odpálit rakety a zase rychle zmizet. Nebo naopak, dlouho a rychle hlídkovat nad obrovskými vzdálenostmi. Je to vlastně celý zbrojní systém, kterého součástí jsou speciální rakety extra dlouhého doletu, pozoruhodné dlouhodobou vydrží vysoké teploty při letech maximální rychlostí.
Což je obrovský technický problém, běžné rakety (třeba americký AIM-120 AMRAAM) mají v tomto mnoho a mnoho omezení (tj. např. při přiblížení k cíli nesmí stíhačka letět moc rychle, protože jinak nemůže rakety odpálit – musí počkat, až při pomalejším letu vychladnou).
Tyto monstrózní rakety jsou zajímavé také tím, že na zarušení jejich navádění protivník nemá dostatečný výkon, protože navádění dělá ten obří radar Zaslon-M. Radar se nesmí zapínat nízko nad zemí, protože je to schopné zabít člověka i na hodně velkou vzdálenost (jako v mikrovlnce), o ptácích nemluvě. Používají to také na „elektronické údery“, kdy pomocí vysokého výkonu v oblasti mikrovln ničí nepřátelskou elektroniku, např. letadel nebo letících raket („upeče“ to vstupně/výstupní obvody přijmačů/vysílačů).
Vše se neustále modernizuje, takže současné parametry nejsou veřejně známy, tedy hlavně ohledně radaru, elektroniky a raket. MiG-31M se nesmí vyvážet, neexistuje jeho exportní verze.
Rakety mají dosah i na nízkou oběžnou dráhu, na nejmenší kosmické výšky něco přes 100 km, kde létají různé vojenské pozorovací a naváděcí, telekomunikační družice. Existují k tomu ale i ještě větší rakety, určené speciálně na ničení velkých družic, které jsou schopné dosáhnout na ještě vyšší oběžné dráhy. Zkoušela se i verze pro vynášení malých družic.
Pokud by Rusáci chtěli, mohli by tyto letouny nasadit i v rámci zabezpečení vzdušné nadvlády nad Sýrií a celým Blízkým východem a východním Středomořím, díky rychlosti a doletu by mohli létat přímo z jižního Ruska. A de facto zcela kontrolovat celou oblast.
Proti západním letectvům jsou tyto letouny – tedy celý zbrojní komplex – zajímavé hlavně tím, že umožňují ničit dálkově vzdušné tankery a letouny AWACS, bez kterých nejsou západní letectva schopna vůbec ničeho. Rakety proti těmto cílům mohou MiGy-31M odpalovat ze vzdáleností, kde je protivník není schopen ohrozit.
Je to tedy velmi významná součást ruské A2/AD obranné „bubliny“ kolem Ruska, která zasahuje cca 1000-1500 km kolem ruských hranic. Pokud by Rusové chtěli, v této oblasti je „značně nezdravo“ pro cizí letadla a střely. To je jeden z důvodů, proč přes papírově mnohem větší konvenční síly Západu nemají v oblasti Sýrie Amíci šanci a musí „stáhnout ocas mezi nohy“, Rusáci jsou tu prostě „doma“, tedy mají to příliš blízko.
To se mi líbíTo se mi líbí
… a vidíte, kchodle, já si klidně chodím po lese, pozoruju začínající každoroční podzimní tlení a zmar a von nějakej energeticky silnej paprsek z výjimečnýho radaru s elektronickým vychylováním paprsku v MiGu-31/31M nás může k tomu tlení hravě přiřadit!
…ale hlavně, že máme svýho/svý Ch(ch)ovance, kterej/rý chce/chtějí na Ministerstvu vnitra proti tomu nasadit tvrdý český protiopatření = speciální odbor, kterej nás ubrání proti šíření zavádějících a nepravdivých informací a propagandy a když proti „šíření“, tak proč né i proti těm vychylujícím se paprskům. Jen jestli von ten paprsek jistým lidem už dávno, ne„upekl“ ty vstupně/výstupní obvody jejich mozků!
To se mi líbíTo se mi líbí
Však ano, blbíši, máte recht.
K chovanci Chovancovi je nutno se chovat shovívavě, coby výsledek transformace prasete v ministra vnitra je to neuvěřitelně úspěšný experiment. Zřejmě je obdařen buďto neobyčejnou inteligencí nebo neobyčejně tlustou kůží – to mohlo zůstat z předešlé životní formy – protože získat Bc. titul za pár týdnů a ještě se s tím producírovat, to chce svoje.
Jeho další výsledky proto nepřekvapí – zmíněný speciální odbor by se mohl jmenovat třeba „Bílý čtverec“ a mít ve znaku černou kouli, aby bylo hned jasné, o co jde.
Ale práce v tom speciálním odboru by mě lákala, přijde mi to příjemně dadaistické (až na ty proklamované pracovníky: Janda, Klvaňa, …). Připomnělo mi to jednoho amerického experta na balistiku, starého pána v důchodu, který mi vykládal, jak se kdysi dostal do nějakého ultratajného kongresového poradního týmu na vývoj zbraní proti zákeřným emzákům, to byla podobná iracionální ptákovina, na které se neskutečně vyblbli. Mimo jiné pro účely projektu nechali pronajmout vilu na Maui (Havaj), kde si zařídili tajnou poradní základnu a létali tam několikrát ročně za státní prachy na tajné porady – bylo to prý něco jako fabuluje Kingsly Amis ve skvostné knížce „Egyptologové“, jenže to organizoval (a platil) erár. A dokonce ještě předtím, než to Amis napsal, někdy začátkem 60. let.
To se mi líbíTo se mi líbí
K těm letadlům MiG-25/MiG-31 (a Tu-22m3) se vztahuje ještě jeden zajímavý příběh, jde o chlazení kokpitu, čelního štítku kabiny a samotného monstrózního radaru – to se totiž dělá lihem, který se, podle leteckých předpisů, musí po každém letu vypustit a pročistit – a po několika použítích pak „ekologicky zlikvidovat“. Jak se likvidace provádí, je asi každému jasné.
Kdysi kolem toho vypukla zajímavá aféra, kdy manželky vojáků z leteckých základen sepsali protestní dopis hlavnímu konstruktérovi, aby nahradil čistý etylalkohol něčím, co se nedá chlastat. Maníka taková opovážlivost rozzuřila a napsal jim, že měl při konstrukci na paměti zdraví vojáků a leteckých posádek, a proto to není dělané něčím jedovatým, třeba metylalkoholem. A jelikož jsou to strategicky důležité letouny pro obranu vlasti, tudíž na penězích nesejde, tak jestli se jim to nelíbí, nechá to chladit třeba čistým značkovým koňakem.
Prý je tento příběh pravdivý, žádná „urban legend“. Každopádně, bombardéru Tu-22m3, který je veden v ruských pramenech jako „raketonosec“ (protože je projektován na nesení raket proti letadlovým lodím a křižujících střel, prioritně ne na bombardování obyčejnými bombami), se mezi ruským leteckým lidem říká „spiritonosec“ a když to přistane někde na cizím letišti, pozemní personál se raduje – je v tom několik set litrů čistého etylalkoholu, který se musí „zlikvidovat“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Aha, ještě jsem zapomněl dodat, že součástí speciálního pozemního vybavení těchto letadel je také vojenská „čistící jednotka na chladící směsi“, což je neobyčejně výkonná a kvalitní destilační stanice. K čemu jim slouží, netřeba vysvětlovat.
To se mi líbíTo se mi líbí