Nobelovka pro Dylana?


            Poslouchám Billyho Joea Shavera. A čtu Jamese Joyce. Někteří lidé mi říkají, že mám v hlase krev země.  (Bob Dylan)

       Pokud si kladete stejnou otázku, pojďme se společně podívat na různé názory, které se v souvislosti s udělením Nobelovy ceny  objevily v našem tisku. Budu ráda, pokud se  svým názorem také připojíte.

     „ Je to úžasný hudebník, písničkář světové třídy a nesmírně vlivná osobnost americké kultury“, napsala v den, kdy Bob Dylan dostal Nobelovu cenu za literaturu, Anna Northová z deníku New York Times. „Ale tím, že mu nobelovská komise udělila cenu, rozhodla se neocenit spisovatele, a to je zklamání“. 

     „ Dylan získal Nobelovy vavříny za nový způsob poetického vyjádření, jímž navázal na velkou americkou písňovou tradici“, píše Štěpán Kučera a pokračuje: „Proto stojí za připomenutí, s jakou pokorou vůči této tradici pozdější hudební revolucionář začínal. Jeho první album Bob Dylan  z roku 1962 obsahuje hlavně převzaté skladby – tradicionály i blues z počátku století. A jen dvě písně vlastní, obě k poctě Dylanova písničkářského vzoru Woodyho Guthrieho.

     Na následujících albech, vydávaných s roční pravidelností a vrcholících opusem Blonde on Blonde,  už ale užasle nasloucháme vzmachu básnické osobnosti – od poťouchlých variací na tradiční blues přes společensky angažované balady až k proudům poezie unikajícím čemukoli, co bylo do té doby nahráno a nazpíváno.

     Někdejší vliv  beat generation bychom dnes u Dylana těžko hledali. Literární vědec Christopher Ricks zato ve své často citované knize Dylanovy vize hříchu (2004) nachází v některých jeho písních  spřízněnost s kanonickou anglickou poezií. Srovnává Dylanův text Not Dark Yet s básní Johna Keatse Óda na slavíka, ale jde ještě hloub, potažmo výš. Profedor Ricks se tak stal jedním z prvních badatelů, kteří o Dylanových písňových textech přemýšleli jako o vysoké literatuře.

https://www.youtube.com/watch?v=35gheud5xBo

„Konečně si po delším čase Švédská akademie uvědomila, že je to cena za umění, a ne za politiku!,  píše Michal Šanda v kulturní příloze Práva Salon.

     Politici mají svou Nobelovu cenu míru, ocenění snad nejspornější. Když ji v roce 1953 někteří akademici odmítli udělit Winstonu Churchillovi, strčili mu Nobelovku útěchy aspoň za literaturu. To jsou časy dávno minulé, ale co třeba loňská laureátka Světlana Aleksijevičová ? Opravdu je její tvorba srovnatelná s laureáty, jako byli Rudyard Kipling, Albert Camus, Ernest Hemingway, John Steinbeck, Samuel Beckett nebo Gabriel Garcia Márquez? Nebýt  současná situace na východ od našich hranic taková, jaká je, troufám si tvrdit, že by Aleksijevičová ostrouhala. Co si budeme nalhávat, i ta naše jediná literární Nobelovka pro Jaroslava Seiferta byla spíše záležitostí politickou než básnickou. (Tak pozor, to zcela šovinisticky protestuji  :-)  MZ).

     Pro samé politikaření se pak v minulosti nedostalo na autory, kteří by si tuhle cenu zasloužili, jako například na nedávno zesnulého Umberta Eca. Letos byli v řadě čekatelů Salman Rushdie, Huraki Murakami, Philip Roth či Milan Kundera.  Za každým z těchto jmen je minimálně jeden silný román.

     V době, kdy Alfréd Nobel ve své závěti určoval, která cena za co, měla literatura nezpochybnitelnou marku, a jestli byl kdy spisovatel svědomím světa, pak tehdy. Stačí vzpomenout na Dreyfusovu aféru či významnou angažovanost Émila Zoly. Kinematografie byla teprve v počátcích. Neexistoval rozhlas ani televize, natož rokenrol. Domnívám se, že kdyby žil Alfréd Nobel v naší virtuální současnosti, tak by při svém osvíceneckém přístupu svou cenu neomezil pouze na literaturu, ale rozšířil by ji obecně na kulturu. A nikdo jiný ze žijících osob na téhle planetě neovlivnil kulturu v posledních padesáti letech víc než právě Bob Dylan.

A ještě jeden názor:

„Pokoušet se překládat Dylana a zvláště do zpívatelné podoby je úsilí podobné onomu dítěti  s mušlí na břehu moře. Ale už od nepaměti to různí lidé s ještě různějšími výsledky zkoušejí.

Blowin In the Wind  (Vítr to ví) – Ivo Fišer pro Waldemara Matušku

https://www.youtube.com/watch?v=35gheud5xB

      Dylanův vliv se občas promítl i do osobních životů, píše Michal Šanda.

     „Pokud jsme za šedé normalizace sehnali kazetu s kdovíkolikátou kopií vysněného Dylanova alba, byli jsme štěstím bez sebe. Když mi bylo osmnáct, byl jsem ukrutně zamilovaný. Spolužačku Renatu jsem sbalil na naivní řeči o muzice a literatuře, byla to první opravdová láska se vším všudy, s poblázněním a šílenstvím. A u toho se v nekonečné smyčce otáčela kazeta značky Emgeton s nahranou praskající a chrčící písničkou Desolation Row. Jenže před maturitními prázdninami mi Renata řekla, že nechce žít v zemi, kde si nemůže Dylana koupit na desce. Já se rozhodl zůstat. Za měsíc mi přišla poštou zásilka z amerického Chicaga. Byla v ní deska Highway 6/Revisited.  A tak ti píšu po letech přes oceán: Renato, máme Nobelovku!

m-ovci-babicka

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

29 reakcí na Nobelovka pro Dylana?

  1. Slim napsal:

    Kolem Nobelovek se vždycky hodně „politizovalo“, taktizovalo. Ta za literaturu je poněkud problematická, ve srovnání s těmi třemi za vědu (ekonomie a mír jsou jiná kategorie, to vlastně nejsou nobelky). Kdo dnes zná a čte Bjørnsona (1903), nebo i známějšího Sully Prudhomma? Když cenu nedostali třeba Vonnegut, Orwell, dokonce ani Lev Tolstoj!?!

    Takže netřeba si z ní dělat hlavu, tak ani tak. Ale jinak příběh o Renatě je pěkný, tu emigraci zvládla fakt fofrem, za měsíc🙂

    • Hudec napsal:

      Celkem prd o tom všem vím, ale mám dojem, že Bob Dylan jim, přesně ve svém stylu, na tu pseudonobelovku celkem dost sere.
      P.S.: Já Bjornsona četl, ale už je to fakt dávno.

  2. jaa napsal:

    MT – dotaz na odborníky -Proč má došlá sMS v záhla ví nápis VYTVOŘIT ?Kvidění na SEZNAM ZPRÁVY ukazuje sudeťák Jájsem ještě žádnou takovou nedpostalaa že jich nedostávám právě málo.

    • oh napsal:

      To myslíte tohle?

      ?ref_src=twsrc^tfw
      Nedivím se, že náš ministr přes sudeťáky podle článku nechtěl ukázat, ze kterého čísla mu sms přišla. Sice systém z mt Blackberry neznám, ale ten nápis „Vytvořit“ mi napovídá, že si to dotyčný ve svém mobilu naťukal sám, nejspíš jako novou MMS, kam přidal obrázek s textem, vytvořený v bůhví čem.

    • Antimon napsal:

      Podle mého názoru je to standardní stav, pokud ukazuji již došlou a přečtenou SMS (MMS). Systém v takovém případě obvykle nabízí možnost VYTVOŘIT odpověď. Každý systém to činní trochu jinak. Většinou systémy nabízí možnost „Odpovědět“, ale není vyloučeno, že BlackBerry to činí takto.

      • jaa napsal:

        Díky, škoda že ty piktogramy na dolní liště jsou špatně čitelné

        • oh napsal:

          Když kliknete na seznamu přímo na tu fotku, zobrazí se vám zvětšená. Pak už to přečíst jde.

  3. Berkowitz napsal:

    Boba Dylena mám rád, jako zpěváka a písničkáře, ovšem do kategorie „literatura“ nepatří.
    To bych taky mohl čekat, že příští rok dostanou Nobelovku Eva a Vašek.
    Pro uklidnění něco na baskytaru, snad tu melodii poznáte :

    Kinga Głyk – Tears In Heaven, Jeff Berlin – cover

  4. Antimon napsal:

    Co se týče Nobelovky pro Boba Dylana …. jsem na značných rozpacích. Myslím si, že texty a písničky má pěkné a řadu z nich mám v oblibě, ale jedno bez druhého, text+melodie+přednes, ztrácí smysl. Myslím, že na tom je podobně více zpívajících autorů. Mám na mysli třeba Leonarda Cohena, jehož melodie a texty mám třeba také velice rád. Ovšem myslím si, že to není literatura a že to není na Nobelovu cenu. Docela by mně zajímalo, co tím ti Švédové sledují a co po USA chtějí.

    • Miluše napsal:

      Je možné, že to sám Dylan takto cítí. Zatím prý si cenu nepřevzal, ani se ve Stockholmu nikomu neozval. Tak uvidíme.

    • vera napsal:

      Asi je to srandovní, ale z dávných dob mám schovanou jednu povídačku, prý je to stará africká moudrost. K téhle situaci mi ale pasuje :
      „….Když se dítě narodí, jejich komunita se sejde a zpívají ji děťátku. Později, když dítě zahájí výuku, vesnice se opět sejde a zpívají jeho píseň. Když dítě prochází zasvěcením do dospělosti, lidé se zase sejdou a zpívají mu. V době svatby člověk opět slyší svoji píseň.
      Nakonec, když se duše chystá k přechodu na onen svět, rodina a přátelé se sejdou u postele umírajícího, tak jako to udělali při jeho narození, a zpívají mu na cestu do dalšího života. Tento africký kmen zpívá dítěti píseň ještě při jedné příležitosti. Pokud člověk v některém bodě svého života spáchá zločin nebo jinak společensky selže, zavolají jej do středu vesnice a lidé jeho komunity kolem něj vytvoří kruh. Pak mu zpívají jeho píseň.
      Tento kmen si je vědom, že medicínou na protispolečenské chování není trest, ale láska a rozpomenutí se na svou identitu. Když poznáš svoji vlastní píseň, nemáš touhu nebo potřebu dělat nic, co by ublížilo druhým….“
      No já vím, jsem dost naivní🙂 Ale písničkář na nobelovce, to mi nepřipadlo jako ocenění konkrétního člověka. Spíš jako velmi výrazný symbol. Jestli právě toho co jsem tu přitáhla z dívčího zápisníčku, to nevím. Ale doufat můžu, ne🙂

      • NavajaMM napsal:

        Pekný príspevok. A súhlasím. Trest vedie k náprave len vtedy, ak ho človek prijme dobrovoľne a považuje ho za spravodlivý.
        Naša moderná spoločnosť? Rozbila tradičné komunity, ktoré mohli pôsobiť láskou a moderné médiá nemajú na to, aby ich nahradili.

    • NavajaMM napsal:

      Výborný text. O tomto človeku som predtým nič nevedel.

      • vonrammstein napsal:

        Já taky ne-a asi málokdo z nás. Proto jsem-ač nerad-narušil téma.

      • Slim napsal:

        Šokujete mě.😦
        (Já tedy zase neznám třeba „Jošikavu“ ale v těchto vodách taky nediskutuju)

        • NavajaMM napsal:

          Pane Slime, vôbec neviem, ako si váš povzdych vysvetliť a čo konkrétne vás šokovalo. Že som doteraz nevedel o postoji Coopera? Som si vedomý, že mám ešte veľa medzier.
          Alebo že som sa k tomu verejne priznal? Z mojej strany to berte hlavne ako poďakovanie pánovi von Ramstein za príspevok do diskusie.

          • Slim napsal:

            Přiznání ne, ale myslel jsem že kúpr je u těch, co diskutují obecně znám. Že o něm neslyšela širší populace, zejména mládež, to je jasné.
            Nehněvejte se, nebylo to osobní, pouze upřímné

            • NavajaMM napsal:

              Nie, neberiem to osobne a úprimne sa hanbím. Za čias, keď som sa učil dejepis oveľa viac zdôrazňovali, ako veľmi nás chcel brániť Stalin a ZSSR. Prekvapili ste ma, že táto neznalosť ma takmer diskvalifikuje z účasti na diskusii o Dylanovej nobelovke. No, čo už…

              • Slim napsal:

                To ale nebylo o Dylanovi.
                A máte pravdu, ve škole nás to učili poněkud zkresleně. Řekněme neúplně.

                (BTW. Byl jsem v září v Berchtesgadenu a píšu o tom pro kamarády článek (se špatnými fotkami), kde chci trochu oprášit opravdu zapomenuté jméno: Robert Coulondre. Mohu poslat, až dopíšu, budete-li chtít. Stejně jsem se chtěl už před létem zeptat na některé věci z toho Vašeho článku o sázkových kancelářích.)

  5. NavajaMM napsal:

    Vďaka za tento text o Dylanovi. Mám Dylana rád, ale veta: „A nikdo jiný ze žijících osob na téhle planetě neovlivnil kulturu v posledních padesáti letech víc než právě Bob Dylan.“ znie predsa len príliš silne a nadnesene.
    Trúfam si tvdriť, že (napríklad aj) Eidži Jošikawa ovplyvnil kultúru na celom svete svojim dielom, a sprostredkovane ďalšími, ktorí sa ním inšpirovali, podstatne viac.

    • NavajaMM napsal:

      Pardon, ospravedlňujem sa za kix. Má ísť o žijúce osoby, takže to som prestrelil.

      • kchodl napsal:

        Ale u mne jste tedy silně zabodoval ! Musaši, samozřejmě. A Taiko, více si nepamatuji.

        • NavajaMM napsal:

          Áno, presne. Obe. Silne ovplyvnil Kurosawu, našiel som tam námety niekoľkých jeho filmov vrátane Sedem samurajov.

  6. kchodl napsal:

    Další důkaz, že se Západ úplně zbláznil, co k tomu jiného říci.

    Příště dostane Nobelovku za literaturu kdo ? Asi nějaký šašek za bláboly na ksichtoknize nebo twíííty. Stejně dnešním vzděláním prošlý frikulíni, mlamojové, mlamoidi (to je nová odrůda mlamoje, místo „mladý moderní jinoch“ to znamená „mladý moderní idiot“) a jejich ženské obdoby (sakra zapomněl jsem na LGBT) nezvládají četbu čehokoliv delšího než přibližně 140 znaků – pak začínají vydávat skřeky a dělat trhavé pohyby, jak se jim v hlavě lámou a drtí kolečka.

    Nic proti BD, ale to by mohli vzpomenout také Leonarda Cohena, Karla Kryla, Vladimíra Vysockého a fůru dalších, kteří básnicky určitě snesou srovnání s BD.
    A co Kája Gott a Helenka Vondráčková ?

    Alespoň že to nedostal zase nějaký „bojovník za svobodu a demokracii“, to je úleva.

    • Bavor V. napsal:

      To, že existuje mlamoid, je sice smutné, ale pořád je tu naděje na zmoudření. Ale horší je, že existuje také stanemoid (starý nemoderní idiot), a tam je náprava spíše nemožná.

Komentáře nejsou povoleny.