Přebohaté hodinky vévody z Berry – I.


Ano, hodinky – ale ani kapesní, ani náramkové, ale psané a malované.  Budu vyprávět o Knize hodinek (Liber horarum) – tedy knize pravidelně opakovaných modliteb pro různé denní doby, svátky a podobně. A ta kniha, o které chci vyprávět, je známá jako Přebohaté hodinky vévody z Berry.

Vévoda z Berry, na jehož objednávku kniha vznikla, byl zajímavá postava: byl třetím synem francouzského krále Jana II. a jeho manželky Bony Lucemburské, sestry císaře Karla IV. Narodil se roku 1340 ve Vincennes, od šestnácti let se účastnil bojů v tzv. stoleté válce, byl zkušeným diplomatem, několikrát vstoupil i do vrcholné politiky – ale pro moje vyprávění je podstatnější, že byl milovníkem, znalce a mecenášem umění. Na sklonku jeho života čítala jeho knihovna 300 vysoce kvalitních rukopisů – pro porovnání: knihovna jeho staršího bratra, krále Karla V. Moudrého měla asi1000 rukopisů.

obr.1

Toto by měl být on, Jan z Berry, ve svém mladším věku. Autor obrazu není znám a nic bližšího se mi k tomu portrétu nepodařilo najít.

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

(Přebohaté hodinky… , leden, detail)

V době, kdy si Jan z Berry objednával Knihu hodinek, tedy kolem r. 1410 to už byl pán asi padesátiletý a je vidět, že to byl významný velmož. Je vyobrazen při bohaté hostině, obklopen svými dvořany, jak přijímá jejich hold. Není bez zajímavosti, že dva muži nalevo, v šedých čapkách, by měli být tvůrci knihy, dva ze tří bratrů z Limburka (snad Paul z Limburka, druhý muž by měl být buď Herman, nebo Jan z Limburka.)

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

A takhle vypadá ten obrázek celý. Dokumentuje bohatost a pestrost života na vévodském dvoře, módní oděvy, přepychové stolní náčiní, zdobené medvědem a labutí – symbolem vévody a jeho druhé manželky Jany z Boulogne.

Pro únor byl zvolen zimní venkovský motiv, dýchající klidem – snad jako kontrast k barevné a dynamické scéně hostiny na vévodském dvoře.

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

(Přebohaté hodinky…únor) Obrázek je dílem neznámého umělce, bratři z Limburka zemřeli ještě před dokončením Hodinek.

Když mluvím o bratrech z Limburka: pocházeli z rodiny, kde bylo obvyklým povoláním řezbářství, malířství, zlatnictví a podobné obory. Roku 1404 vstoupili do služby k vévodovi z Berry. Jejich hlavním dílem byly ilustrace k Přebohatým hodinkám – bohužel je nestačili dokončit. V první polovině roku 1416 zemřeli všichni tři bratři (nebylo jim ani třicet let) a zemřel i Jan z Berry. Příčinou úmrtí snad mohl být mor. Nedokončená kniha se stala posléze majetkem neapolského krále Reného I. z Anjou, na jehož pokyn ve 40. letech 15. století na jejím dokončení pracoval neznámý umělec, snad Bartoloměj van Eyck. Dokončit se knihu podařilo ale až francouzský miniaturistovi Jeanu Colombe v r. 1485.

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

(Přebohaté hodinky… ,březen)

Březnová ilustrace zachycuje první jarní práce v zemědělství: orbu, přípravu setby a ošetřování vinice. V pozadí se tyčí mohutný hrad Lusignan, jedna z oblíbených rezidencí vévody z Berry. Všimněte si zlatého draka nad levou věží: ten souvisí s pověstí o Meluzíně, která se v něj proměnila. A proč drak a Meluzína na Lusignanu? Protože víla Meluzína jej údajně dala postavit pro svého manžela Raymonda. Pověst o Meluzíně se objevovala v lidových pověstech už v první polovině 14.století. Koncem 14-století ji nechal vévoda Jan z Berry se svou sestrou Janou z Bary a bratrancem, moravským markrabětem Joštem sepsat knihařem Janem z Arrasu, Vévoda Jan z Berry se považoval za jejího legitimního dědice. (Pověsti o Meluzíně, které známe z českých pohádek, mají základ právě v té pověsti z Lusignanu).

obr.6

Dnešní Lusignan

Po hradu už není ani stopy. Prošel rukama několika majitelů, posléze sloužil jako vězení, pak jako škola – a nakonec jej místní lidé používali jako zdroj stavebního kamene. V 19. století jej jeho majitel, hraběte de Blossac, nechal zbourat, aby získal místo pro vybudování zábavního parku.  Z celé mohutné stavby zůstaly jen základy…

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

(Přebohaté hodinky… ,duben)

Scéna v popředí zobrazuje zcela reálnou situaci: zasnoubení vévody Karla Orleánského s Bonnou z Armagnacu, vnučkou Jana, vévody z Berry, jež se uskutečnilo 18. dubna 1410.  Hrad v pozadí je trošku záhadný: Mohl by to být Dourdan, který kolem r. 1400 patřil Janu z Berry – ale jisté to není.

obr.8

Současné Dourdan: je to ono, nebo ne? Nic bližšího jsem o tomto hradě bohužel nenašla…

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na Přebohaté hodinky vévody z Berry – I.

  1. vonrammstein napsal:

    Srdečně děkuji! To je naprostá. nádhera. A já o ní neměl sebemenší tušení.

    • K-k. napsal:

      vypadá to na tři pokračováné, pane rytíři – takže za týden bude další příděl…😉

  2. kchodl napsal:

    Nádhera !

    Měli jsme to kdysi jako kalendář, ještě za bolševika. Ale vychází to i dnes, navíc je to ve vysokém rozlišení na internetu a každý si to může doplnit a vytisknout sám (nebo nechat vytisknout ve fotolabu).

    Pamatuji, že mě tenkrát jako kluka velmi překvapilo, jak byl ten středověk barevný, protože z filmů jsem měl dojem, že všichni – až na flanďáky, kteří chodili v rudém, fialovém nebo černém – chodili jen v barvě pytloviny, šlechtici a bohatí pak barvené černě nebo vybělené, případně v kůži.🙂

    Barevné bylo ve skutečnosti všechno, včetně soch v kostelích i venku, barvené bylo i zdivo například na gotických stavbách. Kdyby to dnes někdo „historicky věrně“ obarvil, vypadalo by to jak na pouti nebo jako čínský hrad z umělé hmoty.

    Je to každopádně nádhera, původně jsem žil v dojmu, že je to jen pár ilustrací, ale ono jich tam je snad 200 nebo kolik, je to modlitební breviář nebo-li božské oficium, jak mě poučil jeden známý černoprdelník. Každopádně je zajímavé, jak tenkrát lidé dokázali vytvořit něco takového, ale přitom nedokázali – vlivem tmářství církve – dodržovat ani základní hygienické návyky, takže chcípali na epidemie moru a všeho možného dalšího jako mouchy.

    • Laco G. Mlynář napsal:

      Pane Kchodl, tmářství církve jistě nebylo hlavní příčinou nedodržování hygieny a morových epidemií.

      • kchodl napsal:

        Církev s poklesem hygieny od starověku po středověk a ve středověku samém má hodně co dělat. Antické hygienické návyky a kultura těla byly jedním z církevních tabu.
        Za vlastnictví spisu Aviceny se docela dost dlouho upalovalo.

        Ještě v 19. století útočili černoprdelníci na první mikrobiology z náboženských pozic, nakažlivá nemoc byla trestem Božím atd.

  3. Slim napsal:

    Hodinky jsou dnes v muzeu zámku Chantilly, v okolí Paříže.

    Pěkný půldenní výlet, jste-li „unaveni Paříží“ (o tomto stavu snad dr. Johnson nic nenapsal).
    Sednete na RER a za chvíli jste v Chantilly. Je to určitě lepší výlet, než se tlačit před zámkem ve Versailles, abyste viděli spousty ozlacené sádry.

    https://www.google.cz/search?q=chateau+de+chantilly&hl=cs&biw=1242&bih=575&site=webhp&tbm=isch&imgil=YrPE4XXQVjmEuM%253A%253BaqZY7UibRWA-sM%253Bhttp%25253A%25252F%25252Fwww.thousandwonders.net%25252FCh%25252525C3%25252525A2teau%2525252Bde%2525252BChantilly&source=iu&pf=m&fir=YrPE4XXQVjmEuM%253A%252CaqZY7UibRWA-sM%252C_&usg=__Yt1NhSv3HMUJSKGE9FA35bh1OUs%3D&ved=0ahUKEwjY68Hb4a7OAhVJ6xQKHbEBCukQyjcILQ&ei=yOCmV9jnMsnWU7GDqMgO#imgrc=YrPE4XXQVjmEuM%3A

    Od nádraží 20 minut pohodlné chůze, lesíkem a přes louku dostihového závodiště. a za chvíli jste u zámku. Je lepší na pohled zvenku a má nádherné vodní zahrady (Versailles se tady zjevně inspirovaly, včetně postavení umělé „vesničky“ (Hameau) ).

    Pro našince, znalého VELKOLEPÉHO vnitřku lednického zámku skoro stačí jen lístek do zahrad (z „hodinek“ beztak uvidíte jen jednu dvoustranu pod sklem). A až si je projdete, v Hameau je pěkná restaurace, kde si dáte aspoň jahody s krémem Chantilly (to je víc než obyč šlehačka, podobně jako panacotta). Jahody mají místní, malé, voňavé, pěkně vypečené.
    Záhony jsou částečně v zahradách s nápisem „Ochutnáte-li naše jahody, laskavě si je nezapomeňte umýt“. Z toho plyne, že správná doba „na Chantilly“ je květen, červen. 🙂

    • K-k. napsal:

      Slime, nepředbíhat! že jsou Hodinky v Chantilly jsem si šetřila až na poslední díl! :DDD Ale doporučení na výlet je rozhodne lákavé…😉

      • Slim napsal:

        Omlouvám se, paní Katy, nevšiml jsem si v titulku té 1.

        Dourdan? to mi připomíná motocyklové závody z „Dědečka automobila“. Nebo to byl Dourdain?

  4. brtnikvbrlohu napsal:

    PS – opravdu toho není moc – já to hledal podle obrázků.

    • K-k. napsal:

      Já většinou taky. Považuje se to Dourdan za velmi pravděpodobné, ne však jisté. Přiznám se, že mne tohle pátrání velice baví…🙂

  5. Renard napsal:

    Děkuji za hezký článek! Mám ještě poznámku k té pověsti o Meluzíně: V Lucembursku se vypráví pověst, že tuto vílu pojal za manželkou rytíř/hrabě Siegfried (Sigefroi), jenž v roce 963 založil opevněné sídlo na pískovcovém ostrohu Bock, který se vypíná nad přechodem obchodní stezky přes řeku Alzette. Poté, co pozoroval tajně svou ženu v den, kdy podle slibu neměl, vrhla se zklamaná z útesu Bock do řeky Alzette. Na paměť této události byla nedávno odhalilena na břehu Alzette její socha.

  6. vittta napsal:

    Některé reakce, které zde padly jsem si také říkal.
    Tedy, kde je zbytek, jak mají postavy nádherné oděvy….
    Ale mně zaujala jiná věc, která mi přijde podivná a zcela odporující tomu, co se o středověkých lidech říká.
    Všimněte si, jak jsou ti lidé velcí.
    A to i ti vesničané.
    Ty postavy odpovídají výšce nejméně 170 cm a ti šlechtici mají ještě víc a vysoké jsou i ženy.

    • Bavor V. napsal:

      To je vždy otázka poměřování. Všichni jsou velcí úměrně ke svému okolí, které si ovšem úměrně upravují.

      • vittta napsal:

        Tomu rozumím, ale dnešní malíř by také nemaloval 2 m postavy, resp. aby tak vypadaly…pro nic, za nic.

      • vera napsal:

        Poměřování, pravda. Na druhou stranu, mě vždycky zarážela nepřiměřenost velikosti starých hradních a zámeckých a někdy i měšťanských místností, jejich výška, a výška bran a dveří, a výška umístění klik na nich – bývaly v úrovni našich očí. Jakoby byly dělány pro vstup lidí nad 2, snad i kolem 3metrů. Takže, možná že jsou postavy na obrazech ještě vyšší než si tipuje vittto🙂 a jsou v naší minulosti temná místa🙂

        • Bavor V. napsal:

          Na starých vedutách si malíři nelámali hlavu s perspektivou a účelem bylo hlavně tou velikostí zdůraznit význam té které budovy či osoby. A stejně to fungovalo i na jiných malbách. Nepleťte si dobové ilustrace se skutečnými mistrovskými díly.

    • kchodl napsal:

      Průměrná výška Evropanů – i u nás ve Střední Evropě se měnila v průběhu staletí, dodnes není vědecky definitivně vysvětleno, proč. Nejčastěji se to připisuje změnám podnebí a s tím související bohatší/chudší stravou, především v dětství. Kolem roku 1000 bylo jedno klimatické optimum a lidé byli větší, pak průměrná výška klesala.

      Například okolo roku 1000 dosahovali dobře živení šlechtici téměř dnešního vzrůstu. Svatý Václav byl vysoký 185 cm, urostlý a silný, když tehdejší průměr byl 155 cm.
      V pozdějších staletích byli i šlechtici menší, např. Karel IV. měl 173 cm a byl na svou dobu vysoký, v turnajích obávaný bojovník.

      Až do vynálezu kuší a hlavně palných zbraní, poprvé masově použitých za husitských válek, neměl běžný člověk proti šlechtici v boji žádnou šanci, protože většina populace byla podvyživená, prolezlá nemocemi a slabá. Šlechtici byli běžně o hlavu až dvě větší a kolikrát i dvakrát těžší, než běžný člověk. Kromě toho od mala trénovali a zabíjeli, mimo mistrovství se zbraněmi neměli žádný psychický blok, jako běžní lidé.

Komentáře nejsou povoleny.