Dotace, subvence a jiné dary

Slovo dotace se stalo téměř nadávkou. Přitom se původně jedná o potřebnou pomoc, která bývá též nazývána subvencí. Bohužel v posledních letech došlo k výraznému zneužití nejen pojmu ale i poskytnutých peněz.

Subvence byly našim předkům dobře známy. Sloužily totiž rozvoji menších obcí, které neměly možnost získat potřebné prostředky z výnosů obecních daní. A tak stát spolufinancoval různé meliorační úpravy, lepší či dokonce nové komunikace, opravy či výstavbu radnic, škol či nemocnic.

Nebylo to však specifikum doby první republiky.  Nejmarkantnějším případ dotace či subvence souvisí s dnes poněkud pejorativním označením „chytrej z Vodňan“. Stalo se totiž, že roku 1646 projížděl zabláceným městem císař Ferdinand III. Na základě stížnosti měšťanů na nedostatek peněz na vydláždění náměstí se rozhodl přispět na potřebnou věc. Při druhé návštěvě města však ke svému údivu zjistil, že nové dláždění mají pouze ulice (před domy měšťanů) vedoucí k náměstí, které je nadále plné bláta. Když měšťanům vyčetl, že jim na dlažbu náměstí peníze poslal, ti se bránili tím, že přece musí i cesty k náměstí být čisté. Ferdinand III. se naoko rozzlobil, ale přesto zaplatil „chytrým z Vodňan“ dlažbu na náměstí dvakrát.

A nebyl to jen tento příklad a nebyl to jen tento způsob. Časté bylo odpuštění ročních i několikaletých daní, kdy ušetřené peníze se měly použít právě na nějakou nutnou investiční akci (i když se to tak tehdy neříkalo) v dané obci.

Z toho je vidět, že původní dotace či subvence vůbec neměly křivit tržní vztahy, ale naopak měly sloužit k rozvoji státu, panství, obce.

Kéž bychom původnímu pojmu vrátili i původní nepokřivený obsah.

Reklamy
Rubriky: Bavorovy poznámky | Štítky: , , , , , | 6 komentářů

US State Dept. připouští, že Fronta Al-Nusra používá v Syrii chemické zbraně

Zdroj: US State Dept. admits Nusra Front terrorists use chemical weapons in Syria – MoD

Rubriky: Aktualitka | 5 komentářů

Volby

Obrázek | Posted on by | Štítky: , , | 93 komentářů

Růst stavební produkce dosáhne v letošním roce 4,6 procenta.

Téměř dvakrát tolik, než kolik očekávaly předchozí odhady

19.10.2017, Zdroj: CEEC Research (http://www.studiestavebnictvi.cz/)

V roce 2017 předpovídají ředitelé stavebních společností růst sektoru o 4,6 procenta, což oproti předchozím predikcím představuje významné posílení. V příštím roce by pak měl růst pokračovat o další 3,8 procenta. Tržby by přitom měly růst ještě o něco rychleji, a to o 5 procent. Vytížení kapacit jednotlivých společností se aktuálně pohybuje až na hraniční úrovni 95 procent. Kvůli nedostatku pracovníků jsou přitom firmy nuceny odmítat přes desetinu objemu zakázek, přičemž nejvíce chybí pracovníci na pozicích dělníků a stavbyvedoucích. Vyplývá to z Kvartální analýzy českého stavebnictví Q3/2017 zpracované analytickou společností CEEC Research ve spolupráci se Skupinou Saint-Gobain.

Výkon stavebního sektoru poroste v tomto i příštím roce rychleji, než předpokládali ředitelé stavebních firem v minulém čtvrtletí. Stavební produkce by měla letos podle stavebních firem zaznamenat nárůst o 4,6 procenta, což představuje téměř dvojnásobné navýšení predikcí z Kvartální analýzy českého stavebnictví Q2/2017 (2,7 procenta). Na tomto vývoji se přitom shoduje drtivá většina (87 procent) ředitelů stavebních společností. „Na tento růst má vliv zejména další výrazný růst objemu veřejných stavebních zakázek. Celkově objem zadaných veřejných stavebních zakázek totiž vzrostl za prvních devět měsíců tohoto roku dokonce až o 95,1 % na úroveň 115,6 mld. Kč.“ vysvětluje Jiří Vacek, ředitel analytické společnosti CEEC Research.

Optimističtější jsou ve výhledu na tento rok firmy zabývající se pozemním stavitelstvím (růst 5,4 procenta) a malé a střední společnosti (růst 4,9 procenta), o poznání opatrnější jsou naopak společnosti zaměřené na inženýrské stavby (růst 3,3 procenta). V roce 2018 by měl meziroční růst sektoru zpomalit na 3,8 procenta, přičemž více by se mělo v dlouhodobém horizontu dařit velkým společnostem (růst 4,2 procenta). „Samozřejmě mě aktuální vývoj na trhu stavebnictví těší. Cítíme nárůst poptávek po materiálech všech divizí Saint-Gobain a také po řešeních s vyšší přidanou hodnotou z pohledu akustiky a tepelného komfortu. Přesto však přetrvává velký tlak na ceny materiálů, zaznamenáváme také nárůst nákladů na energie a vstupních surovin a potýkáme se s dostupností pracovní síly. Tyto faktory tak ovlivňují to, že růst našeho obratu je větší než růst našeho provozního zisku. Dovolím si však odhadnout, že letošní rok zakončíme úspěšně, tedy splněním našeho plánu a očekávání majitele,“ komentuje situaci Tomáš Rosák, předseda představenstva Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., zástupce jednoho z největších výrobců stavebních materiálů v ČR. Obdobně to vidí i Petr Kašpar, ředitel společnosti, POHL cz, a.s. „České stavebnictví je nyní ve fázi solidního množství realizovaných a chystaných stavebních zakázek, mimořádného nedostatku výrobních kapacit a stále ještě nízkých cen ve vztahu zadavatel versus generální dodavatel. Klíčové pro splnění našeho plánu na příští rok bude zajištění kvalitních výrobních kapacit a to jak vlastních, tak zejména subdodavatelských.“ Opačný náhled na současnou situaci má Pavel Pilát, generální ředitel, Metrostav a.s. „Čísla o předpokládaném celkovém růstu stavebnictví jsou vysoká jen zdánlivě, protože vycházejí z předchozí nízké základny. Nárůst zdaleka nedosahuje hodnot před začátkem recese. Během ní opustilo firmy nad 50 zaměstnanců více než 50.000 pracovníků, takže je logické, že tito lidé ve stavebnictví dnes chybí. Na druhé straně inženýrské stavebnictví kleslo o 1,7 %. A proto v některých segmentech trhu, jako například výstavbě velkoprofilových tunelů, vinou výpadku zakázek je nutné kvalifikované pracovníky, především dělnických profesí, redukovat. Po více než půlstoletí se nyní v Česku nerazí ani jedno takovéto dílo. A s dalšími ražbami mohou stavební firmy, vzhledem k nepřipravenosti projektů, počítat až v řádu desítek měsíců či několika let.

Ještě o něco rychleji porostou tržby stavebních firem, které by měly v letošním roce v průměru navýšit o 5,0 procenta. Také v oblasti tržeb predikuje vyšší růst pozemní sektor (6,5 procenta) a velké stavební společnosti (5,7 procenta). Daleko pesimističtější jsou ve svých předpovědích firmy zaměřené na inženýrské stavby, které očekávají růst svých tržeb na úrovni 2,7 procenta. Růst tržeb bude pokračovat i v roce 2018, kdy by se měly v průměru zvýšit o dalších 4,2 procenta.

„Českému stavebnictví se v roce 2017 daří v porovnání s předchozími lety dobře. Po delší době dochází k souběhu významnějších investic u veřejných i soukromých zadavatelů. Pokud nedojde k paralyzování veřejných zadavatelů vlivem voleb, rok 2018 by měl být opět lepším než rok 2017. Klíčovým úspěchem růstu tržeb, dle mého názoru, bude efektivita provádění prací, kvalitně a dlouhodobě nasmlouvaní subdodavatelé a schopnost přijmout nové zaměstnance a tím rozšířit výrobní kapacitu. V tomto duchu se na rok 2018 připravujeme a předpokládáme dvouciferný růst tržeb,“ tvrdí Pavel Schlitter, obchodní ředitel, SITEL, spol. s r.o.

Stavební společnosti měly v době prováděného výzkumu, tedy v srpnu a září 2017, nasmlouvané zakázky v průměru na více než půl roku (7,5 měsíce) dopředu, přičemž velké firmy mají zajištěné zakázky o více než měsíc déle (8,6 měsíce). Vytížení kapacit jednotlivých společností se aktuálně pohybuje na úrovni 95 procent a firmy tak pracují na hranici únosnosti s minimální rezervou. Firmy zaměřené na pozemní stavitelství dokonce avizují aktuální vytížení na úrovni 97 procent.

Kvůli nedostatku pracovníků jsou přitom ředitelé stavebních společností nuceni odmítat v průměru 14,3 procenta objemu zakázek. Nejvíce se s tímto problémem potýkají malé a střední firmy, které musely odmítnout téměř pětinu (17,9 procenta) objemu zakázek. Některé společnosti v důsledku nedostatku pracovníků dokonce nepodávají nabídky na poptávku, kterou by ještě před rokem rády získaly, případně jsou nuceny posouvat termíny dokončení realizace stavby. „Většina našich kapacit je v tuto chvíli vytížena. Předpokládám, že o služby stavebních firem bude relativně velký zájem i příští rok. Na trhu se proto také někdy jen obtížně hledají pracovníci, kteří jsou kvalitní a nemají přehnané finanční požadavky,“ uvádí Karel Branda, ředitel společnosti Trigema Building. S tím souhlasí i Jan Kučeva, ředitel Divize beton ve společnosti CEMEX v České republice.    „Praxe společnosti CEMEX potvrzuje, že situace na trhu práce se dál komplikuje a nedostatek kvalifikovaných pracovníků, společně se zvyšujícími se životní náklady vedou k prudkému růstu cen práce,“ sděluje.

Společnosti, které za této situace plánují navýšení svých kapacit, by v průměru rozšířily stavy zaměstnanců o pětinu (18,7 procenta). Nejčastěji chybí stavebním firmám především dělníci (85 procent), následně také stavbyvedoucí (57 procent) a mistři (47 procent). Zájem o nové administrativní pracovníky projevuje přibližně pouze desetina (9 procent) stavebních firem. Výrazně odlišná je v tomto ohledu situace u velkých společností, kterým nejvíce chybí stavbyvedoucí (88 procent). Při dostatečném počtu pracovníků by se podle ředitelů urychlila realizace staveb v průměruo 16,1 procenta.

 

„S nedostatkem pracovníků je to jako se zakázkami. Když je nedostatek zakázek, tak žehráme na jejich nedostatek. Když jsou zakázky a nemáme kapacity na jejich realizaci, žehráme na nedostatek pracovníků. Proč se bojíme přiznat, že neumíme podnikat a připravovat se na měnící se trh? Že si neumíme vybudovat značku, abychom byli pro kvalitní pracovníky atraktivní. Že si nebudujeme portfolio zákazníků, s kterými zvládneme i dobu nouze. V době blahobytu umí prodávat každý; v době nouze jen ti nejlepší. A je to stejné v době blahobytu, kdy realizují a dodržují termíny jen ti nejlepší. Ostatní se o to alespoň snažíme a zbytek hledá příčinu mimo své kompetence,“ říká Ivo Luňák, jednatel společnosti, Tyros Loading Systems CZ s.r.o.

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , | Napsat komentář

Příliš mnoho náhod

Andrej Babiš si neustále stěžuje, že se na něj vytahují různé kausy a dokonce obohatil český politický slovník výrazem „účelovka“.  Jenže je tu ve hře příliš mnoho náhod, jejich souhrn spíše dává za pravdu jemu než jeho odpůrcům.

Náhoda č.1 aneb korunové dluhopisy. Samotný princip je podivný. Z úroku na běžném účtu, který se také pohybuje v desítkách haléřů se platí daň, která se pohybuje v jednotkách haléřů. Ale ve výpisu ji máte zúčtovanou. Dluhopis je vlastně jen jiná forma spoření, ale z úroku se daň neplatí.  V době kdy aféra propukla byl ještě k dohledání odkaz na finanční firmu, která doporučovala použití vlastních dluhopisů jako formu úspor i pomoci vlastní firmě. Podmínkou bylo, že firemní dluhopisy si zakoupí fysická osoba. Této možnosti v jisté době využilo mnoho majitelů firem. U žádného to nevadilo, jen u Babiše. Náhoda?

Náhoda č.2 aneb dotační podvod. Jestli bylo vyvedení farmy z Agrofertu účelové nebo ne, to neposoudí ani ten soudce, protože důkaz na to neexistuje. Ale dejme tomu, že bylo. A bylo to stejné jako u AGPI Písek, kde byla část firmy vyvedena na osoby mladší 40ti let, kteří tak získali dotaci pro mladé a začínající zemědělce. Účelovost se prokázala a firma AGPI musela dotaci vrátit. Čímž pro ni celý případ skončil. Babiše za stejnou (?) akci stíhá Policie. Náhoda?

Náhoda č.3 aneb agent. Babiš úspěšně absolvoval celou soudní anabázi za očištění svého jména. Podle judikatury Nejvyššího soudu Slovenska byl žalován jejich Ústav paměti národa. Stejně, jako spousta dalších podobně postižených. Všichni, kteří vyhráli svou při, vyhráli ji nad ÚPN. Až teď najednou se ÚPN postavil na zadní a odvolal se k Ústavnímu soudu Slovenska. Až teď u Babiše. Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl, tedy že ÚPN není pasivně legitimován být žalovanou stranou. Chyba samozřejmě byla na straně slovenského NS, který se  v tomto smyslu dopustil zásadní chyby svým rozhodnutím s judikatorním významem, které mělo tuto záležitost trvale upravit, jakož i všechny předchozí obecné soudy, které pasivní legitimaci ÚPN akceptovaly. Nevím ale  zda už ÚS SR v minulosti rozhodoval o ústavní stížnosti ÚPN nebo naopak osoby evidované ve svazcích StB, která soudy prohrála. Zdá se mi nepravděpodobné, že by takovou stížnost ÚS SR nikdy neřešil. Pak je ovšem podivuhodné, že ke svému názoru o pasívní nelegitimitě ÚPN dospěl až teď, ausgerechnet v případě tak třaskavém, jako je případ Babiš/Bureš.  Náhoda?

Náhoda č. 4 aneb agent podruhé. Jak známo, v České republice se tyto případy řeší žalobou na Ministerstvo vnitra. Jenže  na Slovensku? Dle článku v Lidovkách to být nemůže, jak se podivuje tamní ministr vnitra Za formální návrh, který vzbudí především velkou mediální pozornost, v pátek slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák označil plán Andreje Babiše žalovat kvůli údajně neoprávněné evidenci ve svazcích komunistické tajné policie StB právě slovenské ministerstvo vnitra. V Lucemburku, kde je na jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie, Kaliňák novinářům řekl, že přesně neví, z čeho konkrétně Babišovi právníci v této věci vycházejí.
„Snad, že nás… označili za nějakou nástupnickou organizaci StB, což si myslím, že je trochu scestné,“ poznamenal ministr. Připomněl, že z vnitra byly svazky komunistické tajné policie už dávno přesunuty jinam. Podle Kaliňáka tak bude důležité, zda vůbec půjde vyšetřit, jak tyto spisy před lety vznikaly a jak jsou důvěryhodné.
„Nejsem přesvědčený, že stávající vedení ministerstva má možnost něco takového udělat. Ty spisy nemáme a nedisponujeme jimi,“ upozornil Kaliňák. Není podle něj například možné získat svědectví nyní už mrtvých šéfů někdejší československé Státní bezpečnosti (StB).
Zdroj: https://www.lidovky.cz/nevim-z-ceho-babisova-zaloba-muze-vychazet-rekl-slovensky-ministr-kalinak-1ti-/zpravy-domov.aspx?c=A171013_132425_ln_domov_mber

Je, řekl bych, poněkud úsměvné, že slovenský ministr vnitra a právník si neumí (nezná? Kolik mu tehdy bylo roků? Jedenadvacet – to už snad „rozum bral“) ústavní zákon o zániku ČSFR č. 542/1992 Sb. platný a účinný i na Slovensku.
„Čl.1 (1) Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.
(2) Nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika.
Čl.2 Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.“
Otázka pasivní legitimace ohledně žaloby Ministerstva vnitra ČR ve věcech neoprávněného evidování ze strany StB nedělá u nás žádné problémy, ale Róbert Kaliňák se diví…..
Divit se jistě přestane, až bude muset on, přesněji jeho lidé dokazovat, že StB vedla ty lidi oprávněně, jako je to u nás. Náhoda?

A je snad náhoda, že se tohle děje v souběhu s volební kampaní?

Příliš mnoho náhod kolem jedné jediné osoby, aby to mohly být jen náhody.

Tenhle článek jsem zpracoval za pomoci nám všem dobře známého Lexe, který mne předem varoval, že dělám naprosto zbytečnou věc a psal cosi o hromadě hrachu ležícího pod stěnou.  Ale mně to nedalo a tak jsem na tu hromadu přispěl i svojí trochou toho hrachu.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , , , , | 157 komentářů

Elektronický recept

Elektronický recept hýbe lékařskou veřejností. A zprávy o jeho podobě se liší. Podle některých TV moderátorů by provedení mělo být následující. Lékař vám předepíše lék a na mobil vám pošle čárový kód. S tím pak půjdete do lékárny, kde podle tohoto kódu lékárník vydá patřičné medikamenty. Nejsa IT odborníkem, nechápu, jak se do smsky dostane ten čárový kód, a už vůbec nechápu, jak se zobrazí v obyčejném tlačítkovém přístroji. Ten nemají jen ti nejstarší pacienti, ale mnoho i mladších jej používá, protože jim smartphone prostě nevyhovuje či jej považují za nadbytečný.

Druhá varianta měla být taková, že lékař vám patřičný kód pošle e-mailem. U mnoha pacientů opět neřešitelné, protože nemají ani zařízení, na kterém by mohli mít nějaký ten e-mailový účet.

Jenže skutečnost má být zcela jiná. Zatím co dnes vám počítačově zdatnější lékař vytiskne klasický recepis, kde uvidíte jaké léky vám předepisuje, podle nového postupu vám lékař vytiskne recepis, na kterém uvidíte ten čárový kód. Takže místo Acylpyrinu tam bude │││║║║││║║║│║│││.  Jednak vy nebudete vědět, pro co si vlastně jdete, nakonec ale stejně půjdete s kouskem papírku do lékárny, jako chodíte dnes. Jediné, co bude opravdovou změnou, je něco na způsob EET, tedy recept zadaný do tisku „proběhne“ jakýmsi registrem. Možná že je to opatření proti zneužívání léků, ale to by stačilo i bez oněch čárek. Problémem ale je, že na rozdíl od EET, zde skutečně „poletí vzduchem“ údaje o konkrétní osobě a jejím zdravotním stavu.

Zdravotnictví je černá díra, a tady se opět ukázalo, jací odborníci vysedávají na ministerstvech, tentokráte úřadu pro naše nemoci.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , | 28 komentářů

Co nového na Ukrajině?

Kolomojskij*) zabírá Ukrajinu prostřednictvím Porošenka, Tymošenkové a Avakova**)

 

Zhoršení sociálně-ekonomické situace Ukrajiny a psychického stavu ukrajinské společnosti a pohlavárů a pohlavárů band, které vytvořila, přináší podmínky pro revanš oděsského kata, oligarchy Kolomojského.

 

Dnes mu odpřisáhli věrnost Saakašvilli, Tymošenková i Avakov (kterého se Porošenko několikrát pokoušel odvolat, ale nedokázal to). Triumfální Saakašvilliho průlom ukrajinské státní hranice byl umožněn jen s podporou Avakova.

 

Panická Porošenkova návštěva u Trumpa byla katastrofální: všechny jeho prosby byly kompletně a dokonce s podrdáním ignorovány, a to nejen Trumpem, ale i jeho okolím.Porošenkovi protivníci to pochopili jako „černou známku“ a výzvu k převzetí moci.

 

Pokus o obsazení Kyjeva brzy po Saakašvilliho příjezdu se neuskutečnil jen proto, že on vyžadoval garance, které mu jeho „spolupracovníci“ rozhodně odmítli poskytnout. Teprve po jednání s Kolomojským mu byly tyto garance poskytnuty: Tymošenková bude prezidentem, a Saakašvilli premiérem Ukrajiny. Přitom se Tymošenková pokouší získat společný souhlas spiklenců s prezidentskou, ale Saakašvilli – premiérskou republikou (s parlamentní podporou premiéra). Vzhledem k tomu, že ukrajinský oligarchistický systém vidí jako centrum moci parlament, je Saakašvilliho pozice objektivně silnější.

 

Obsazení Kyjeva se zatím plánuje na druhou polovinu října (17.-20.), což Saakašvilli už oznámil v podobě svého ultimáta s požadavkem na Porošenkův odchod.

 

Porošenko se rozhodl, napodobit podle míry svého chápání zkušenosti Ruska, vytvořit Lidovou frontu, aby se o něj mohl opřít proti pohlavárům Majdanu a dalších svých konkurentů. Nicméně počátkem září byla tato „fronta“ Kolomojským prakticky kompletně koupena (nebo přesvědčena nějakými metodami, současné Ukrajině neznámými).

 

Kolomojskij má v úmyslu pomocí Saakašvilliho, Tymošenkové, Avakova a dalších jím různě ovládaných politiků, stát se pánem Ukrajiny (přibližně jako Plachotňuk v Moldávii). Nicméně tento scénář je uskutečnitelný jen ve stejnorodém a proto menším státě, což objektivně otevírá nové možnosti pro aktivní ruskou zahraniční politiku.

 

*) Igor Kolomojskij(1963) – nejvýraznější ukrajinský oligarcha, druhý nejbohatší člověk Ukrajiny. Poté, co byl Porošenkem odvolán z funkce gubernátora Dněpropetrovska (nyní Dněpr), žije střídavě v USA a ve Švýcarsku. Kromě ukrajinského má i izraelské a kyperské občanství.

**) Julia Tymošenko – rod.jménem Grigjan(1960) – nechala se přepsat na matčino příjmení – někdejší ministerská předsedkyně Ukrajiny (2005 a 2007-2011) nyní šéfka poslanecké frakce strany „Baťkivština“, za prezidenta Janukovyče bylo proti ní vedeno několik trestních stíhání a v roce 2011 byla odsouzena na 7 let za překročení pravomocí při sjednání smluv o dodávce plynu z Ruska. Rozsudek vyvolal silný odpor především v Západní Evropě.

Arsen Avakov(1964 – národností Armén) – od roku 2014 ministr vnitra Ukrajiny. V minulosti byla vyšetřována jeho účast na dosud neobjasněných vraždách, krom toho i obvinění z machinace s pozemky a krádeže, plynového kondenzátu.

 

Michail Deljagin              https://delyagin.ru/articles/183-novosti/55196-kolomoiskii-zahvatyvaet-ukrainu-rukami-saakashvili-timoshenko-i-avakova

 

S tématem souvisí i podrobnější článek Rostislava Iščenka

Veřejné ujednání oligarchů o Ukrajině:

V Ženevě se setkali oligarchové Igor Kolomojskij a Alexandr Oniščenko – oba spolupracovali s Porošenkem, oba se s ním rozkmotřili a oba ho nenávidí – nijak neskrývají přání ho svrhnout.

Kolomojskij otevřeně financuje akce proti Porošenkovi pořádané Saakašvillim, Sadovým, Tymošenkovou. Neskrývá, že stále u sebe v Ženevě přijímá ukrajinské oligarchy, politiky, veřejné činitele a vysoké úředníky, aby zformoval jednotnou frontu protiporošenkovské opozice. Mimochodem, už před dvěma a půl lety, kdy mu Porošenko sebral Ukrnaftu a pak s pomocí amerického velvyslanectví ho donutil ke složení funkce gubernátora a k opuštění země, bylo jasné: – pokud bude Kolomojskij živ a na svobodě, určitě se mu pomstí.

Oniščenko má bolístky menší (tomu se jen pokusili sebrat byznys), ale situace je analogická. Je živ a na svobodě. Před několika měsíci Oniščenko zveřejnil kompromitující materiál, vyvezený s sebou, na ukrajinského prezidenta. Po několika prvních porcích publikace skončily, nicméně americké státní struktury tyto materiály zjevně využívají. Příliš zjevné pohrdání Porošenkem předvádí američtí politici všech úrovní.

Setkání obou Porošenkových nepřátel bylo důležité samo o sobě. Ale souvislost s událostmi, za kterých se uskutečnilo, jakož i fakt otevřenosti, mu dodávají na šarmu.

Začněme od souvislostí. Oniščenko žije rok mimo Ukrajinu (v USA a v Evropě) a neskrývá svoji spolupráci s americkými tajnými službami, vystupuje ale jako osamnělý bojovník. Pokud provádí s kýmsi porady, tak je nevytrubuje. Do Kyjeva neustále vysílá signály, že je lepší se s ním domluvit, než být na válečné noze.

Z ničeho nic 14. září vydává prohlášení, že bude kandidovat v roce 2019 na ukrajinského prezidenta. Tou dobou se nachází v USA. Masmédia tvrdí, že odpočívá na Floridě a rybaří. Dva týdny poté už beseduje v Ženevě s Kolomojským.

Ti dva se nikdy nepřátelili, nekřížili se v byznysu, patřili k různým politickým táborům. Oba si váží svého času – zabývají se příliš rozsáhlými projekty. A přesto Oniščenko letí přes oceán na ženevské setkání. Nejspíš to bylo důležité.

Setkání se snaží dodat maximální publicitu – pozvali na ně zástupce šéfredaktora nevlivnějšího ukrajinského deníku „Strana.UA“ Světlanu Krjukovou. Za necelého půl roku (po zveřejnění kompromitujících materiálů – pozn.překl.) generální prokuratura kontrolovaná Porošenkem obvinila šéfredaktora listu Gužbu z vydírání. Tou dobou figuruje v pěti kauzách spojených s publikací Oniščenkova kompromitujícího materiálu na Porošenka.

Takže, novinářku známého a Porošenkem poškozeného titulu speciálně vezou do Ženevy na setkání dvou oligarchů – Porošenkových nepřátel. A výsledek? Zveřejnění společné fotografie účastníků setkání, a také citát z Kolomojského – dva řádky:-„Velké mozky posuzují myšlenky. Průměrné mozky posuzují události. Malé mozky posuzují lidi. Prošli jsme všechny tři úrovně shora dolů“.

Kvůli takové informaci novináři na služební cestu do Ženevy nelétají – to vše by bylo možno poslat elektronickou poštou přímo redakci. Takže, Kolomojskij měl zájem na tom, aby jeho setkání s Oniščenkem bylo nejen zaznamenáno a zdokumentováno, ale zdokumentováno a zaznamenáno přítomným svědkem.

Ukrajinští oligarchové obvykle v takových případech používali schéma: novinář náhodně obědval ve stejné restauraci a všiml si jich u sousedního stolu a vyfotografoval. V tomto případě ale bylo zdůrazněno, že novinářka byla speciálně pozvána.

Takže Oniščenko a Kolomojskij posílají signál, že se domluvili. Komu ho posílají?

Tento signál má na Ukrajině dva adresáty. Začněme tím druhým – skupinou podporující Kolomojského a Oniščenka. Již dříve jsem zmínil, že se nikdy nepřátelili a patřili k různým byznys-politickým táborům. V ukrajinském konkurenčním prostředí to znamená, že jejich zájmy a tím spíš zájmy podporujících je skupin se nejednou střetávaly. Navršené rozpory bylo zřejmě složité překonat. Fotografie s objetím a mnohoznačná věta, že posoudili vše, posílá jejich vazalům signál, že šéfové uzavřeli spojenectví a bojovat proti sobě teď nebudou. Mají společného nepřítele – Porošenka.

A právě tento nepřítel je prvním adresátem vyslaného signálu: „Myslel sis, že se nedohodneme, ale my jsme se dohodli. Třes se!“ A Porošenko se třást bude, protože velmi dobře ví, že se mu dosud dařilo držet se u moci jen proto, že se jeho političtí protivníci vzájemně nenáviděli.

Jednotná politická fronta se začala formovat Saakašvilliho „průlomem“ na Ukrajinu. Už tehdy nebylo tajemstvím, že organizačním a finančním centrem podpory je Kolomojskij. Setkání s Oniščenkem ukázalo, že se vedle jednotné politické fronty formuje i jednotná fronta oligarchů.

A to je mnohem důležitější. Veřejní politici tak či onak vyjadřují zájmy finančně-politických seskupení, která za nimi stojí. Politici se můžou vztekat jak libo, ale dokud se mezi sebou nedomluvili oligarchové, není společné vystoupení možné. Pokud ale k ujednání došlo, je neodvratné.

Oniščenko není jediný ukrajinský oligarcha, se kterým se v posledních měsících Kolomojskij setkal. Ostatní setkání ale byla neveřejná. To, že toto setkání skončilo dopředu připraveným psychologickým útokem na Porošenka ukazuje, že se události dostaly na kvalitativně jinou úroveň. To už není spiknutí oligarchů. To je prakticky otevřená vzpoura „baronů“, posílajících „králi“ jeden z posledních náznaků, že zatím ještě může odejít po dobrém.

Proč si Kolomojskij vybral právě Oniščenka pro veřejnou demonstraci? Protože Alexandr Romanovič je pod plnou kontrolou Američanů. Pokud by mu to nedovolili, neudělal by ani krok, protože by mu hrozilo buď vydání na Ukrajinu, nebo vězení přímo v USA. Záminku si Američané umí najít vždycky.

Zveřejněním fotografie ze setkání Kolomojskij všem předvádí, že se Oniščenka nebojí, že se nesetkávají tajně. Závěr si z toho na Ukrajině dělají jeden – Američané dovolili Porošenka dorazit. Teď jeho dosavadní souvěrci začnou obléhat prahy lidí s kontakty na některého z těch dvou oligarchů s ujištěními o oddanosti a prosbami, aby na ně nezapomněli, až další „krvavý diktátor“ bude muset udělat místo dalšímu „lidovému prezidentovi“.

Takže Rusko by se mělo připravit na další destabilizaci Ukrajiny s předvídatelně negativními následky.

Zdroj: Rostislav Iščenko – agentura „Rossia segodnia“    https://ria.ru/analytics/20171004/1506160686.html

Překlad:     171010

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , | 29 komentářů

Jak koalice vedená USA vyzbojuje ISIS a Frontu An-Nusrá

ISIS and Nusra Front only grew with the full support of US allies and the approval of the United States itself.

Zdroj: How the US-Led Coalition Armed ISIS and Nusra Front

Rubriky: Bavorovy poznámky | Napsat komentář

Ruský člověk se smířil sám se sebou

Zachar Prilepin

Průzkum ruského obyvatelstva o nejvýznamnějších historických osobnostech, v němž vyhrál Stalin a Leninovi se dostalo třetí místo, překvapil, samozřejmě, mnohé.
Naši liberální partneři se, samozřejmě, znovu utvrdili ve své hloupé myšlence, že pracovat budou muset pouze s mládeží, a trpělivě čekat, než starší generace vymře, a lepší bude také nechat vymřít i střední generaci, a pusté otrocké místo osídlit těmi správnými a svobodnými lidmi, vychovanými ze zkumavky.
Ale liberálové, co už s nimi; vždyť u nás jsou, ještě nacionalisté — nejrůznějších barev.
A tady, samozřejmě, máme vlastní problém: protože, Stalin a Lenin předehnali, jak my to chápeme, i Petra Velikého, i Alexandra Něvského, i Mikuláše Druhého.  A už vůbec nemluvě o Děnikinovi, Wrangelovi a Kolčakovi.
Za posledních 25 let natočili dvě a půl tuny filmů o strašlivé nechutné zrůdě a krvežíznivci Džugašvili — na jedné straně, a na straně druhé — tak krásné o Kolčakovi, a takovém tragickém Mikuláši Druhém — ale výsledek nakonec dopadl zcela nečekaně.
A, proč že takový výsledek?
Cožpak všichni neviděli dramatizaci románu „Děti Arbatu“?
I viděli, viděli. Mnoho jsme toho, viděli.
Vysvětlení toho co se stalo, mimochodem, je velmi prosté.
Lidé vybírající Stalina a Lenina tak reagují na:

  1. a) historii kapitalismu v Rusku — ona je z větší části hnusná,

a

  1. b) na ukrajinské události a nestydaté výsledky desovětizace tam.

A co usmíření? — zeptají se nás — proč se u nás neodehrálo národní usmíření? Proč jsou opět všude „rudí“, kteří znova vyhnali „bílé“?

A, tady je trochu složitější.
Usmíření „rudých“ a „bílých“ se konalo již v sovětských dobách. Vzpomeňte: ty krásné „bílé“ důstojníky ve filmech, toho poručíka Brusencova, ty „Dni Turbinych”, na jedné straně — a na straně druhé, ty neotesané rudé muže, kteří vždy vypadali mnohem hůře, než hrdina, například, Kajdanovský v důstojnickém mundúru.

To všechno bylo usmíření.
Trockij a Kolčak se v sovětském podání ukázali „oba horší“, ale pravda zůstala hrdinovi herce Nožkina z “Křížové cesty, který byl nejprve „bílý“, a potom — protože Rodina je jenom jedna, a od ní neodejdeš! — se stal „rudým“, a smířil sám se sebou.
Mimochodem, k historické pravdě to všechno bylo blíž, než nekonečný perestrojkový galimatyáš o mrzkých „rudých“ a bohu podobných „bílých“.
Ale takové usmíření jednotlivé naše horlivé myslitele neuspokojilo.
Oni, samozřejmě, chtěli vítězství — „do základů“, s vpravdě komisařskou horlivostí a přístupem.
Tak se liberálové a nacionalisté  sešli v touze strhnout nejen památník Dzeržinskému na Ljublance, ale také Mauzoleum, a všechny ostatní památníky Lenina, a podle možnosti ještě i ostatní rudoarmějcům, dělníkům s jejich kladivy a matrosům v námořnických čepicích — aby je nenapadlo bouřit se proti pánům.

„Sovětské“ — s odporem cedili nacionalisté na svůj vlastní národ, a všichni se divili, proč národ na ně nijak nereaguje.

Ve skutečnosti, ruská antisovětská inteligence zahájila novou občanskou válku proti obyvatelstvu země — tentokrát humanitární (humanitní).
A k dnešnímu dni ji úspěšně prohrála.
Ruští lidé jsou velmi tvrdohlaví.
Ruští lidé to nedávají moc na odiv.
A ano, jenom jestli jsou skutečně ruští!

Ne tak dávno, byl u mne, čtyřdenní zájezd na místa, bojového mládí: Čečensko, Dagestán, Kabardsko-Balkarsko, Osetie.

Zdálo by se: kavkazské regiony, u nich by měly být své osobnosti, ale nu ten paradox: ve všech obchodech se suvenýry, spolu se Stalinem, Putinem a Puškinem se objevila nová a velmi žádaná figurka — Dzeržinského.
To je znamení!
Ještě před rokem dvěma jej nebylo nikde — a teď tam je.

Vrátil jsem se do Doněcka, zajdu k jednomu známému (mladému!) ministru nové generace (v Anglii studoval!) — a u něj je také portrét Dzeržinského na stěně.
Dzeržinskij a kníže Potěmkin-Tavričeskij.
A úřadující imperátor.

Radši nebudu objasňovat, proč právě taková volba. Ti, kteří chápou, — pochopí i tak.
A ti, kteří to vše nenávidí  — budou nenávidět ještě silněji.

Prohlédl jsem si portréty a pro sebe potichu uzavřel: v této kanceláři usmíření taky proběhlo.
Vrátil se na pozici svého praporu, a u nás na štábu jsou dvě vlajky: Spas a rudá vlajka.*
V kuchyni visí portrét Lenina, a v odděleném prostoru — vlastní kaplička.
Všichni na místech.
Lidé, kteří mají plné ruce práce, nevěnují pozornost drobným ideologickým rozporům. Nakonec jsou více přátelští a otevření, než ti, kteří se je snaží naučit, jak je třeba chovat se k historii Ruska a v co věřit.

Ruský člověk — to je ještě paradox.
Pohlédneš na něj — a nic takového, tě ani nenapadne.
A podívej se, jak! — vodí za nos své pastýře, ani si nevšimneš.

Originál:

https://izborsk-club.ru/13651

Pozn. překl.
Článek byl reakcí na hodnocení historických osobností v tomto roce, v kterém se na 1. místě umístil Stalin, 2. místo Putin a Puškin a 3. místo Lenin viz

https://ria.ru/society/20170626/1497276857.html

Dni Turbinych, div. hra (1926) na motivy Bulgakovova románu Bílá Garda, taktéž film (1976)
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Days_of_the_Turbins

Poručík Brusencov – tragickou filmovou postavu bílého důstojníka hraje V. Vysockij
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloužili_dva_kamarádi

Nožkin (film Křížová cesta na motivy A. N. Tolstého)
http://www.kino-teatr.ru/kino/acter/m/sov/3117/foto/m7623/428399/#foto
—————
* Spas neboli Spas nerukotvornyj, Спас Нерукотво́рный, ortodoxní (Byzantská) ikona v Rusku uctívaná nejpozději od 12. stol.:
https://ru.wikipedia.org/wiki/Спас_Нерукотворный
viz taktéž Mandylion
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandylion
nebo-li Image of Edessa
https://en.wikipedia.org/wiki/Image_of_Edessa

Rudá vlajka
viz taktéž Rudý koutek (кра́сный у́гол) trochu jinak, než si ho většina z nás pamatuje/představuje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_kout
https://ru.wikipedia.org/wiki/Красный_угол

přeložil poznámkovník

A pro odpůrce Zemana jeden propagandistický článek z německého Der Spiegel

Patrně Zemanův žák

 

Rubriky: Od přátel | Štítky: , , , , , | 19 komentářů

Demokracie ano, ale jen ta naše!

Už se vyrojili rakouští zastánci demokracie a sepisují petice. Nezáleží jim na tom, jak dopadly volby, ale FPÖ nesmí do vlády.

Žádná koalice s FPÖ

 

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , | 36 komentářů