Příliš mnoho náhod

Andrej Babiš si neustále stěžuje, že se na něj vytahují různé kausy a dokonce obohatil český politický slovník výrazem „účelovka“.  Jenže je tu ve hře příliš mnoho náhod, jejich souhrn spíše dává za pravdu jemu než jeho odpůrcům.

Náhoda č.1 aneb korunové dluhopisy. Samotný princip je podivný. Z úroku na běžném účtu, který se také pohybuje v desítkách haléřů se platí daň, která se pohybuje v jednotkách haléřů. Ale ve výpisu ji máte zúčtovanou. Dluhopis je vlastně jen jiná forma spoření, ale z úroku se daň neplatí.  V době kdy aféra propukla byl ještě k dohledání odkaz na finanční firmu, která doporučovala použití vlastních dluhopisů jako formu úspor i pomoci vlastní firmě. Podmínkou bylo, že firemní dluhopisy si zakoupí fysická osoba. Této možnosti v jisté době využilo mnoho majitelů firem. U žádného to nevadilo, jen u Babiše. Náhoda?

Náhoda č.2 aneb dotační podvod. Jestli bylo vyvedení farmy z Agrofertu účelové nebo ne, to neposoudí ani ten soudce, protože důkaz na to neexistuje. Ale dejme tomu, že bylo. A bylo to stejné jako u AGPI Písek, kde byla část firmy vyvedena na osoby mladší 40ti let, kteří tak získali dotaci pro mladé a začínající zemědělce. Účelovost se prokázala a firma AGPI musela dotaci vrátit. Čímž pro ni celý případ skončil. Babiše za stejnou (?) akci stíhá Policie. Náhoda?

Náhoda č.3 aneb agent. Babiš úspěšně absolvoval celou soudní anabázi za očištění svého jména. Podle judikatury Nejvyššího soudu Slovenska byl žalován jejich Ústav paměti národa. Stejně, jako spousta dalších podobně postižených. Všichni, kteří vyhráli svou při, vyhráli ji nad ÚPN. Až teď najednou se ÚPN postavil na zadní a odvolal se k Ústavnímu soudu Slovenska. Až teď u Babiše. Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl, tedy že ÚPN není pasivně legitimován být žalovanou stranou. Chyba samozřejmě byla na straně slovenského NS, který se  v tomto smyslu dopustil zásadní chyby svým rozhodnutím s judikatorním významem, které mělo tuto záležitost trvale upravit, jakož i všechny předchozí obecné soudy, které pasivní legitimaci ÚPN akceptovaly. Nevím ale  zda už ÚS SR v minulosti rozhodoval o ústavní stížnosti ÚPN nebo naopak osoby evidované ve svazcích StB, která soudy prohrála. Zdá se mi nepravděpodobné, že by takovou stížnost ÚS SR nikdy neřešil. Pak je ovšem podivuhodné, že ke svému názoru o pasívní nelegitimitě ÚPN dospěl až teď, ausgerechnet v případě tak třaskavém, jako je případ Babiš/Bureš.  Náhoda?

Náhoda č. 4 aneb agent podruhé. Jak známo, v České republice se tyto případy řeší žalobou na Ministerstvo vnitra. Jenže  na Slovensku? Dle článku v Lidovkách to být nemůže, jak se podivuje tamní ministr vnitra Za formální návrh, který vzbudí především velkou mediální pozornost, v pátek slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák označil plán Andreje Babiše žalovat kvůli údajně neoprávněné evidenci ve svazcích komunistické tajné policie StB právě slovenské ministerstvo vnitra. V Lucemburku, kde je na jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie, Kaliňák novinářům řekl, že přesně neví, z čeho konkrétně Babišovi právníci v této věci vycházejí.
„Snad, že nás… označili za nějakou nástupnickou organizaci StB, což si myslím, že je trochu scestné,“ poznamenal ministr. Připomněl, že z vnitra byly svazky komunistické tajné policie už dávno přesunuty jinam. Podle Kaliňáka tak bude důležité, zda vůbec půjde vyšetřit, jak tyto spisy před lety vznikaly a jak jsou důvěryhodné.
„Nejsem přesvědčený, že stávající vedení ministerstva má možnost něco takového udělat. Ty spisy nemáme a nedisponujeme jimi,“ upozornil Kaliňák. Není podle něj například možné získat svědectví nyní už mrtvých šéfů někdejší československé Státní bezpečnosti (StB).
Zdroj: https://www.lidovky.cz/nevim-z-ceho-babisova-zaloba-muze-vychazet-rekl-slovensky-ministr-kalinak-1ti-/zpravy-domov.aspx?c=A171013_132425_ln_domov_mber

Je, řekl bych, poněkud úsměvné, že slovenský ministr vnitra a právník si neumí (nezná? Kolik mu tehdy bylo roků? Jedenadvacet – to už snad „rozum bral“) ústavní zákon o zániku ČSFR č. 542/1992 Sb. platný a účinný i na Slovensku.
„Čl.1 (1) Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.
(2) Nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika.
Čl.2 Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.“
Otázka pasivní legitimace ohledně žaloby Ministerstva vnitra ČR ve věcech neoprávněného evidování ze strany StB nedělá u nás žádné problémy, ale Róbert Kaliňák se diví…..
Divit se jistě přestane, až bude muset on, přesněji jeho lidé dokazovat, že StB vedla ty lidi oprávněně, jako je to u nás. Náhoda?

A je snad náhoda, že se tohle děje v souběhu s volební kampaní?

Příliš mnoho náhod kolem jedné jediné osoby, aby to mohly být jen náhody.

Tenhle článek jsem zpracoval za pomoci nám všem dobře známého Lexe, který mne předem varoval, že dělám naprosto zbytečnou věc a psal cosi o hromadě hrachu ležícího pod stěnou.  Ale mně to nedalo a tak jsem na tu hromadu přispěl i svojí trochou toho hrachu.

Reklamy
Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , , , , | 68 komentářů

Elektronický recept

Elektronický recept hýbe lékařskou veřejností. A zprávy o jeho podobě se liší. Podle některých TV moderátorů by provedení mělo být následující. Lékař vám předepíše lék a na mobil vám pošle čárový kód. S tím pak půjdete do lékárny, kde podle tohoto kódu lékárník vydá patřičné medikamenty. Nejsa IT odborníkem, nechápu, jak se do smsky dostane ten čárový kód, a už vůbec nechápu, jak se zobrazí v obyčejném tlačítkovém přístroji. Ten nemají jen ti nejstarší pacienti, ale mnoho i mladších jej používá, protože jim smartphone prostě nevyhovuje či jej považují za nadbytečný.

Druhá varianta měla být taková, že lékař vám patřičný kód pošle e-mailem. U mnoha pacientů opět neřešitelné, protože nemají ani zařízení, na kterém by mohli mít nějaký ten e-mailový účet.

Jenže skutečnost má být zcela jiná. Zatím co dnes vám počítačově zdatnější lékař vytiskne klasický recepis, kde uvidíte jaké léky vám předepisuje, podle nového postupu vám lékař vytiskne recepis, na kterém uvidíte ten čárový kód. Takže místo Acylpyrinu tam bude │││║║║││║║║│║│││.  Jednak vy nebudete vědět, pro co si vlastně jdete, nakonec ale stejně půjdete s kouskem papírku do lékárny, jako chodíte dnes. Jediné, co bude opravdovou změnou, je něco na způsob EET, tedy recept zadaný do tisku „proběhne“ jakýmsi registrem. Možná že je to opatření proti zneužívání léků, ale to by stačilo i bez oněch čárek. Problémem ale je, že na rozdíl od EET, zde skutečně „poletí vzduchem“ údaje o konkrétní osobě a jejím zdravotním stavu.

Zdravotnictví je černá díra, a tady se opět ukázalo, jací odborníci vysedávají na ministerstvech, tentokráte úřadu pro naše nemoci.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , | 27 komentářů

Co nového na Ukrajině?

Kolomojskij*) zabírá Ukrajinu prostřednictvím Porošenka, Tymošenkové a Avakova**)

 

Zhoršení sociálně-ekonomické situace Ukrajiny a psychického stavu ukrajinské společnosti a pohlavárů a pohlavárů band, které vytvořila, přináší podmínky pro revanš oděsského kata, oligarchy Kolomojského.

 

Dnes mu odpřisáhli věrnost Saakašvilli, Tymošenková i Avakov (kterého se Porošenko několikrát pokoušel odvolat, ale nedokázal to). Triumfální Saakašvilliho průlom ukrajinské státní hranice byl umožněn jen s podporou Avakova.

 

Panická Porošenkova návštěva u Trumpa byla katastrofální: všechny jeho prosby byly kompletně a dokonce s podrdáním ignorovány, a to nejen Trumpem, ale i jeho okolím.Porošenkovi protivníci to pochopili jako „černou známku“ a výzvu k převzetí moci.

 

Pokus o obsazení Kyjeva brzy po Saakašvilliho příjezdu se neuskutečnil jen proto, že on vyžadoval garance, které mu jeho „spolupracovníci“ rozhodně odmítli poskytnout. Teprve po jednání s Kolomojským mu byly tyto garance poskytnuty: Tymošenková bude prezidentem, a Saakašvilli premiérem Ukrajiny. Přitom se Tymošenková pokouší získat společný souhlas spiklenců s prezidentskou, ale Saakašvilli – premiérskou republikou (s parlamentní podporou premiéra). Vzhledem k tomu, že ukrajinský oligarchistický systém vidí jako centrum moci parlament, je Saakašvilliho pozice objektivně silnější.

 

Obsazení Kyjeva se zatím plánuje na druhou polovinu října (17.-20.), což Saakašvilli už oznámil v podobě svého ultimáta s požadavkem na Porošenkův odchod.

 

Porošenko se rozhodl, napodobit podle míry svého chápání zkušenosti Ruska, vytvořit Lidovou frontu, aby se o něj mohl opřít proti pohlavárům Majdanu a dalších svých konkurentů. Nicméně počátkem září byla tato „fronta“ Kolomojským prakticky kompletně koupena (nebo přesvědčena nějakými metodami, současné Ukrajině neznámými).

 

Kolomojskij má v úmyslu pomocí Saakašvilliho, Tymošenkové, Avakova a dalších jím různě ovládaných politiků, stát se pánem Ukrajiny (přibližně jako Plachotňuk v Moldávii). Nicméně tento scénář je uskutečnitelný jen ve stejnorodém a proto menším státě, což objektivně otevírá nové možnosti pro aktivní ruskou zahraniční politiku.

 

*) Igor Kolomojskij(1963) – nejvýraznější ukrajinský oligarcha, druhý nejbohatší člověk Ukrajiny. Poté, co byl Porošenkem odvolán z funkce gubernátora Dněpropetrovska (nyní Dněpr), žije střídavě v USA a ve Švýcarsku. Kromě ukrajinského má i izraelské a kyperské občanství.

**) Julia Tymošenko – rod.jménem Grigjan(1960) – nechala se přepsat na matčino příjmení – někdejší ministerská předsedkyně Ukrajiny (2005 a 2007-2011) nyní šéfka poslanecké frakce strany „Baťkivština“, za prezidenta Janukovyče bylo proti ní vedeno několik trestních stíhání a v roce 2011 byla odsouzena na 7 let za překročení pravomocí při sjednání smluv o dodávce plynu z Ruska. Rozsudek vyvolal silný odpor především v Západní Evropě.

Arsen Avakov(1964 – národností Armén) – od roku 2014 ministr vnitra Ukrajiny. V minulosti byla vyšetřována jeho účast na dosud neobjasněných vraždách, krom toho i obvinění z machinace s pozemky a krádeže, plynového kondenzátu.

 

Michail Deljagin              https://delyagin.ru/articles/183-novosti/55196-kolomoiskii-zahvatyvaet-ukrainu-rukami-saakashvili-timoshenko-i-avakova

 

S tématem souvisí i podrobnější článek Rostislava Iščenka

Veřejné ujednání oligarchů o Ukrajině:

V Ženevě se setkali oligarchové Igor Kolomojskij a Alexandr Oniščenko – oba spolupracovali s Porošenkem, oba se s ním rozkmotřili a oba ho nenávidí – nijak neskrývají přání ho svrhnout.

Kolomojskij otevřeně financuje akce proti Porošenkovi pořádané Saakašvillim, Sadovým, Tymošenkovou. Neskrývá, že stále u sebe v Ženevě přijímá ukrajinské oligarchy, politiky, veřejné činitele a vysoké úředníky, aby zformoval jednotnou frontu protiporošenkovské opozice. Mimochodem, už před dvěma a půl lety, kdy mu Porošenko sebral Ukrnaftu a pak s pomocí amerického velvyslanectví ho donutil ke složení funkce gubernátora a k opuštění země, bylo jasné: – pokud bude Kolomojskij živ a na svobodě, určitě se mu pomstí.

Oniščenko má bolístky menší (tomu se jen pokusili sebrat byznys), ale situace je analogická. Je živ a na svobodě. Před několika měsíci Oniščenko zveřejnil kompromitující materiál, vyvezený s sebou, na ukrajinského prezidenta. Po několika prvních porcích publikace skončily, nicméně americké státní struktury tyto materiály zjevně využívají. Příliš zjevné pohrdání Porošenkem předvádí američtí politici všech úrovní.

Setkání obou Porošenkových nepřátel bylo důležité samo o sobě. Ale souvislost s událostmi, za kterých se uskutečnilo, jakož i fakt otevřenosti, mu dodávají na šarmu.

Začněme od souvislostí. Oniščenko žije rok mimo Ukrajinu (v USA a v Evropě) a neskrývá svoji spolupráci s americkými tajnými službami, vystupuje ale jako osamnělý bojovník. Pokud provádí s kýmsi porady, tak je nevytrubuje. Do Kyjeva neustále vysílá signály, že je lepší se s ním domluvit, než být na válečné noze.

Z ničeho nic 14. září vydává prohlášení, že bude kandidovat v roce 2019 na ukrajinského prezidenta. Tou dobou se nachází v USA. Masmédia tvrdí, že odpočívá na Floridě a rybaří. Dva týdny poté už beseduje v Ženevě s Kolomojským.

Ti dva se nikdy nepřátelili, nekřížili se v byznysu, patřili k různým politickým táborům. Oba si váží svého času – zabývají se příliš rozsáhlými projekty. A přesto Oniščenko letí přes oceán na ženevské setkání. Nejspíš to bylo důležité.

Setkání se snaží dodat maximální publicitu – pozvali na ně zástupce šéfredaktora nevlivnějšího ukrajinského deníku „Strana.UA“ Světlanu Krjukovou. Za necelého půl roku (po zveřejnění kompromitujících materiálů – pozn.překl.) generální prokuratura kontrolovaná Porošenkem obvinila šéfredaktora listu Gužbu z vydírání. Tou dobou figuruje v pěti kauzách spojených s publikací Oniščenkova kompromitujícího materiálu na Porošenka.

Takže, novinářku známého a Porošenkem poškozeného titulu speciálně vezou do Ženevy na setkání dvou oligarchů – Porošenkových nepřátel. A výsledek? Zveřejnění společné fotografie účastníků setkání, a také citát z Kolomojského – dva řádky:-„Velké mozky posuzují myšlenky. Průměrné mozky posuzují události. Malé mozky posuzují lidi. Prošli jsme všechny tři úrovně shora dolů“.

Kvůli takové informaci novináři na služební cestu do Ženevy nelétají – to vše by bylo možno poslat elektronickou poštou přímo redakci. Takže, Kolomojskij měl zájem na tom, aby jeho setkání s Oniščenkem bylo nejen zaznamenáno a zdokumentováno, ale zdokumentováno a zaznamenáno přítomným svědkem.

Ukrajinští oligarchové obvykle v takových případech používali schéma: novinář náhodně obědval ve stejné restauraci a všiml si jich u sousedního stolu a vyfotografoval. V tomto případě ale bylo zdůrazněno, že novinářka byla speciálně pozvána.

Takže Oniščenko a Kolomojskij posílají signál, že se domluvili. Komu ho posílají?

Tento signál má na Ukrajině dva adresáty. Začněme tím druhým – skupinou podporující Kolomojského a Oniščenka. Již dříve jsem zmínil, že se nikdy nepřátelili a patřili k různým byznys-politickým táborům. V ukrajinském konkurenčním prostředí to znamená, že jejich zájmy a tím spíš zájmy podporujících je skupin se nejednou střetávaly. Navršené rozpory bylo zřejmě složité překonat. Fotografie s objetím a mnohoznačná věta, že posoudili vše, posílá jejich vazalům signál, že šéfové uzavřeli spojenectví a bojovat proti sobě teď nebudou. Mají společného nepřítele – Porošenka.

A právě tento nepřítel je prvním adresátem vyslaného signálu: „Myslel sis, že se nedohodneme, ale my jsme se dohodli. Třes se!“ A Porošenko se třást bude, protože velmi dobře ví, že se mu dosud dařilo držet se u moci jen proto, že se jeho političtí protivníci vzájemně nenáviděli.

Jednotná politická fronta se začala formovat Saakašvilliho „průlomem“ na Ukrajinu. Už tehdy nebylo tajemstvím, že organizačním a finančním centrem podpory je Kolomojskij. Setkání s Oniščenkem ukázalo, že se vedle jednotné politické fronty formuje i jednotná fronta oligarchů.

A to je mnohem důležitější. Veřejní politici tak či onak vyjadřují zájmy finančně-politických seskupení, která za nimi stojí. Politici se můžou vztekat jak libo, ale dokud se mezi sebou nedomluvili oligarchové, není společné vystoupení možné. Pokud ale k ujednání došlo, je neodvratné.

Oniščenko není jediný ukrajinský oligarcha, se kterým se v posledních měsících Kolomojskij setkal. Ostatní setkání ale byla neveřejná. To, že toto setkání skončilo dopředu připraveným psychologickým útokem na Porošenka ukazuje, že se události dostaly na kvalitativně jinou úroveň. To už není spiknutí oligarchů. To je prakticky otevřená vzpoura „baronů“, posílajících „králi“ jeden z posledních náznaků, že zatím ještě může odejít po dobrém.

Proč si Kolomojskij vybral právě Oniščenka pro veřejnou demonstraci? Protože Alexandr Romanovič je pod plnou kontrolou Američanů. Pokud by mu to nedovolili, neudělal by ani krok, protože by mu hrozilo buď vydání na Ukrajinu, nebo vězení přímo v USA. Záminku si Američané umí najít vždycky.

Zveřejněním fotografie ze setkání Kolomojskij všem předvádí, že se Oniščenka nebojí, že se nesetkávají tajně. Závěr si z toho na Ukrajině dělají jeden – Američané dovolili Porošenka dorazit. Teď jeho dosavadní souvěrci začnou obléhat prahy lidí s kontakty na některého z těch dvou oligarchů s ujištěními o oddanosti a prosbami, aby na ně nezapomněli, až další „krvavý diktátor“ bude muset udělat místo dalšímu „lidovému prezidentovi“.

Takže Rusko by se mělo připravit na další destabilizaci Ukrajiny s předvídatelně negativními následky.

Zdroj: Rostislav Iščenko – agentura „Rossia segodnia“    https://ria.ru/analytics/20171004/1506160686.html

Překlad:     171010

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , | 29 komentářů

Jak koalice vedená USA vyzbojuje ISIS a Frontu An-Nusrá

ISIS and Nusra Front only grew with the full support of US allies and the approval of the United States itself.

Zdroj: How the US-Led Coalition Armed ISIS and Nusra Front

Rubriky: Bavorovy poznámky | Napsat komentář

Ruský člověk se smířil sám se sebou

Zachar Prilepin

Průzkum ruského obyvatelstva o nejvýznamnějších historických osobnostech, v němž vyhrál Stalin a Leninovi se dostalo třetí místo, překvapil, samozřejmě, mnohé.
Naši liberální partneři se, samozřejmě, znovu utvrdili ve své hloupé myšlence, že pracovat budou muset pouze s mládeží, a trpělivě čekat, než starší generace vymře, a lepší bude také nechat vymřít i střední generaci, a pusté otrocké místo osídlit těmi správnými a svobodnými lidmi, vychovanými ze zkumavky.
Ale liberálové, co už s nimi; vždyť u nás jsou, ještě nacionalisté — nejrůznějších barev.
A tady, samozřejmě, máme vlastní problém: protože, Stalin a Lenin předehnali, jak my to chápeme, i Petra Velikého, i Alexandra Něvského, i Mikuláše Druhého.  A už vůbec nemluvě o Děnikinovi, Wrangelovi a Kolčakovi.
Za posledních 25 let natočili dvě a půl tuny filmů o strašlivé nechutné zrůdě a krvežíznivci Džugašvili — na jedné straně, a na straně druhé — tak krásné o Kolčakovi, a takovém tragickém Mikuláši Druhém — ale výsledek nakonec dopadl zcela nečekaně.
A, proč že takový výsledek?
Cožpak všichni neviděli dramatizaci románu „Děti Arbatu“?
I viděli, viděli. Mnoho jsme toho, viděli.
Vysvětlení toho co se stalo, mimochodem, je velmi prosté.
Lidé vybírající Stalina a Lenina tak reagují na:

  1. a) historii kapitalismu v Rusku — ona je z větší části hnusná,

a

  1. b) na ukrajinské události a nestydaté výsledky desovětizace tam.

A co usmíření? — zeptají se nás — proč se u nás neodehrálo národní usmíření? Proč jsou opět všude „rudí“, kteří znova vyhnali „bílé“?

A, tady je trochu složitější.
Usmíření „rudých“ a „bílých“ se konalo již v sovětských dobách. Vzpomeňte: ty krásné „bílé“ důstojníky ve filmech, toho poručíka Brusencova, ty „Dni Turbinych”, na jedné straně — a na straně druhé, ty neotesané rudé muže, kteří vždy vypadali mnohem hůře, než hrdina, například, Kajdanovský v důstojnickém mundúru.

To všechno bylo usmíření.
Trockij a Kolčak se v sovětském podání ukázali „oba horší“, ale pravda zůstala hrdinovi herce Nožkina z “Křížové cesty, který byl nejprve „bílý“, a potom — protože Rodina je jenom jedna, a od ní neodejdeš! — se stal „rudým“, a smířil sám se sebou.
Mimochodem, k historické pravdě to všechno bylo blíž, než nekonečný perestrojkový galimatyáš o mrzkých „rudých“ a bohu podobných „bílých“.
Ale takové usmíření jednotlivé naše horlivé myslitele neuspokojilo.
Oni, samozřejmě, chtěli vítězství — „do základů“, s vpravdě komisařskou horlivostí a přístupem.
Tak se liberálové a nacionalisté  sešli v touze strhnout nejen památník Dzeržinskému na Ljublance, ale také Mauzoleum, a všechny ostatní památníky Lenina, a podle možnosti ještě i ostatní rudoarmějcům, dělníkům s jejich kladivy a matrosům v námořnických čepicích — aby je nenapadlo bouřit se proti pánům.

„Sovětské“ — s odporem cedili nacionalisté na svůj vlastní národ, a všichni se divili, proč národ na ně nijak nereaguje.

Ve skutečnosti, ruská antisovětská inteligence zahájila novou občanskou válku proti obyvatelstvu země — tentokrát humanitární (humanitní).
A k dnešnímu dni ji úspěšně prohrála.
Ruští lidé jsou velmi tvrdohlaví.
Ruští lidé to nedávají moc na odiv.
A ano, jenom jestli jsou skutečně ruští!

Ne tak dávno, byl u mne, čtyřdenní zájezd na místa, bojového mládí: Čečensko, Dagestán, Kabardsko-Balkarsko, Osetie.

Zdálo by se: kavkazské regiony, u nich by měly být své osobnosti, ale nu ten paradox: ve všech obchodech se suvenýry, spolu se Stalinem, Putinem a Puškinem se objevila nová a velmi žádaná figurka — Dzeržinského.
To je znamení!
Ještě před rokem dvěma jej nebylo nikde — a teď tam je.

Vrátil jsem se do Doněcka, zajdu k jednomu známému (mladému!) ministru nové generace (v Anglii studoval!) — a u něj je také portrét Dzeržinského na stěně.
Dzeržinskij a kníže Potěmkin-Tavričeskij.
A úřadující imperátor.

Radši nebudu objasňovat, proč právě taková volba. Ti, kteří chápou, — pochopí i tak.
A ti, kteří to vše nenávidí  — budou nenávidět ještě silněji.

Prohlédl jsem si portréty a pro sebe potichu uzavřel: v této kanceláři usmíření taky proběhlo.
Vrátil se na pozici svého praporu, a u nás na štábu jsou dvě vlajky: Spas a rudá vlajka.*
V kuchyni visí portrét Lenina, a v odděleném prostoru — vlastní kaplička.
Všichni na místech.
Lidé, kteří mají plné ruce práce, nevěnují pozornost drobným ideologickým rozporům. Nakonec jsou více přátelští a otevření, než ti, kteří se je snaží naučit, jak je třeba chovat se k historii Ruska a v co věřit.

Ruský člověk — to je ještě paradox.
Pohlédneš na něj — a nic takového, tě ani nenapadne.
A podívej se, jak! — vodí za nos své pastýře, ani si nevšimneš.

Originál:

https://izborsk-club.ru/13651

Pozn. překl.
Článek byl reakcí na hodnocení historických osobností v tomto roce, v kterém se na 1. místě umístil Stalin, 2. místo Putin a Puškin a 3. místo Lenin viz

https://ria.ru/society/20170626/1497276857.html

Dni Turbinych, div. hra (1926) na motivy Bulgakovova románu Bílá Garda, taktéž film (1976)
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Days_of_the_Turbins

Poručík Brusencov – tragickou filmovou postavu bílého důstojníka hraje V. Vysockij
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloužili_dva_kamarádi

Nožkin (film Křížová cesta na motivy A. N. Tolstého)
http://www.kino-teatr.ru/kino/acter/m/sov/3117/foto/m7623/428399/#foto
—————
* Spas neboli Spas nerukotvornyj, Спас Нерукотво́рный, ortodoxní (Byzantská) ikona v Rusku uctívaná nejpozději od 12. stol.:
https://ru.wikipedia.org/wiki/Спас_Нерукотворный
viz taktéž Mandylion
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandylion
nebo-li Image of Edessa
https://en.wikipedia.org/wiki/Image_of_Edessa

Rudá vlajka
viz taktéž Rudý koutek (кра́сный у́гол) trochu jinak, než si ho většina z nás pamatuje/představuje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_kout
https://ru.wikipedia.org/wiki/Красный_угол

přeložil poznámkovník

A pro odpůrce Zemana jeden propagandistický článek z německého Der Spiegel

Patrně Zemanův žák

 

Rubriky: Od přátel | Štítky: , , , , , | 19 komentářů

Demokracie ano, ale jen ta naše!

Už se vyrojili rakouští zastánci demokracie a sepisují petice. Nezáleží jim na tom, jak dopadly volby, ale FPÖ nesmí do vlády.

Žádná koalice s FPÖ

 

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , | 36 komentářů

Rodáci (14) – Móric Beňovský – kráľ Madagaskaru (dokončenie-3)

Na pamätníku Mórica Beňovského na námestí vo Vrbovom je na štylizovanom glóbuse vyobrazený aj George Washington. Právom. V roku 1782 sa Móric Beňovský doplavil do Ameriky s odporúčajúcim listom pre Georga Washingtona od Benjamina Franklina a so svojim projektom cudzineckej légie naverbovanej medzi protestantmi v severnom Nemecku. Beňovského projekt sa zachoval v archíve Kongresu, spolu s ponukou krvi, znalostí a odvahy do boja po boku Američanov za nezávislosť. George Washington bral túto ponuku veľmi vážne. V jeho korešpondencii s vojenskými veliteľmi sa zachovalo niekoľko listov, v ktorých analyzovali Beňovského projekt a jeho vojenské využitie. Kongres nakoniec ponuku Beňovského zdvorilo odmietol, lebo po dobytí Yorktownu a porážke britského loďstva s prispením francúzskej flotily už bol koniec vojny na obzore a už sa na kontinente nepredpokladali pozemné boje väčšieho rozsahu.

Po šiestich rokoch márnej snahy o získanie štátnych prostriedkov na vybudovanie obchodnej kolónie na Madagaskare od niektorej európskej mocnosti sa Beňovský rozhodol, že kolóniu vybuduje ako súkromný podnik. V Baltimore sa zoznámil s obchodníkmi Zollichoferom a Messonierom, ktorí boli ochotní vložiť prostriedky do obchodnej spoločnosti a získali za to na šesť rokov výhradné práva na obchod s Madagaskarom. Listiny spoločnosti Beňovský začal nadpisovať ako Ampansakabe. Prostriedky na misiu, hlavne zásoby, náradie a zbrane, zhromažďoval Beňovský ešte asi rok v Európe aj v Amerike. Zbrane boli určené na vyzbrojenie domorodcov a vypudenie Francúzov z ostrova.

V roku 1783 pre spoločnosť získal vplyvného človeka a vedca v Anglicku. Bol ním Jon Hyacinth de Magellan, potomok slávneho moreplavca, ktorého výprava prvá oboplávala zemeguľu. Magellan sa z poverenia Beňovského stal veľvyslancom, ministrom zahraničných vecí aj ministrom hospodárstva Madagaskaru. Beňovský zveril Magellanovi aj svoje pamäti z ciest a práve Magellanovi vďačíme za ich vydanie a mnohé prvé preklady.

Ako neoverená informácia sa traduje, a na tomto mieste to uvádzam len ako historickú anekdotu, že pri hľadaní dôstojníkov a mužstva do svojej výpravy sa Beňovský v belgickom meste Spa stretol aj s Giacomom Casanovom a údajne nechýbalo veľa, aby sa svetoznámy sukničkár k výprave pripojil.

Všetky plánované prostriedky na výpravu mal Beňovský pohromade v Baltimore v júli 1874. Všetko naložil na loď Intrepid (Neohrozený) a popri pobreží Brazílie sa vydal na Madagaskar. Zdroje zhodne tvrdia, že Francúzska vláda Beňovskému nedôverovala, pretože sa choval príliš nezávisle. Získala preto na spoluprácu kapitána lode Intrepid, istého Davisa, takže bola veľmi dobre informovaná o všetkých Beňovského krokoch. Je pravdepodobné, že kapitán sa zaslúžil aj o trojmesačné zdržanie na ostrove Juan Gonzales, lebo loď narazila na plytčinu a bolo nutné ju opraviť.

Na Madagaskar, do zátoky Antongil na severovýchode ostrova, sa Intrepid doplavil v januári 1785. V zdrojoch píšu, že Beňovskému sa dostalo nadšené privítanie od niekoľkých zhromaždených kmeňov a kapitán Davis ešte počas ceremoniálu zdvihol kotvy a odplával s časťou Beňovského mužstva a s väčšinou nákladu. Beňovský sa však napriek tejto strate pustil do diela a začal budovať ako svoje sídlo pevnosť Mauritánia (podľa svojho krstného mena).

Aj za týchto nepriaznivých podmienok, keď Beňovskému chýbalo veľa zásob a náradia, sa mu do Septembra 1785 podarilo postaviť malú pevnosť, dvadsať míľ cesty do vnútrozemia a nadviazať so susednými kmeňmi spojenectvo ako pri predchádzajúcom pobyte. Reverend Ellis v histórii Madagaskaru píše, že náčelníci okolitých kmeňov boli Beňovského priatelia.

Aj na tejto ceste, ako na všetkých od jeho návratu zo Sibíri, Beňovského sprevádzala manželka. Tu na Madagaskare sa Beňovskému narodili dve deti. Syn Karol Móric, ktorý ešte ako dojča zomrel na niektorú z tropických chorôb, a dcérka, ktorej meno sa nezachovalo a zomrela krátko po pôrode. Detské úmrtia však boli na Madagaskare bežné. Domorodci mali vo zvyku sami ich usmrcovať, ak sa narodili v „nešťastné dni“. Reverend Ellis sa v histórii Madagaskaru vyslovuje pochvalne o grófovi Beňovskom, ktorý tieto zvyky dôsledne potieral a zakazoval. No bez manželky by sa mu to nepodarilo. Ženy vraj odmietli Beňovského príkazy s tým, že čo on môže vedieť o rodení detí. Nuž sa so vzbúrenými ženami musela porozprávať Beňovského manželka.

Beňovský obmedzoval obchod s otrokmi, ktorý vykonávali Francúzi, a zrušil niektoré ich obchodné stanice na ostrove. Vyslal dokonca mužov, aby zničili a spálili francúzsku základňu v prístave na severe ostrova, no tí od útoku upustili, keď si v prístave všimli francúzsku vojnovú fregatu. Beňovský vedel, že Francúzi sa pokúsia jeho osadu napadnúť a zničiť, preto od spriatelených kmeňov vyžadoval vytvorenie aspoň malej armády z 1200 mužov na obranu pred náhlym útokom.

Francúzskej kolónie na Isle de France sa Beňovský obávať nemusel, no nemal tušenia, že ministerstvo námorníctva bolo už dávno podrobne informované kapitánom Davisom a medzičasom prepravilo vojenské posily z Pondichery vo francúzskej Indii. V máji 1786 z Isle de France vyplávala smerom k Madagaskaru fregata s komandom zo 60 dobre vyzbrojených najatých žoldnierov, aby uskutočnili náhly prepad Beňovského osady.

K Beňovského pevnosti, obohnanej palisádou a s kanónom v strážnej veži, sa komando priblížilo 23. 5. Beňovský mal v tom čase v osade len malú strážnu posádku, ale do boja sa pustil okamžite. Kapitán Larcher, ktorý velil útočnému komandu, vo svojich pamätiach o útoku napísal, že jeho oddiel mal veľké šťastie a všetko rozhodol jeden šťastný zásah z muškety. O rozhodujúcom momente bitky píše toto: „V jednom momente som zazrel grófa Beňovského, ako sa snaží vystreliť z jedného z kanónov, ale nepodarilo sa mu to. Boli sme už pri pevnosti tak blízko, že takýto výstrel by zabil alebo zranil väčšinu mojich vojakov. Pochopil som, že toto je rozhodujúci moment a vydal som mojim mužom rozkaz, aby okamžite vnikli do pevnosti. Bol som stále ešte niekoľko krokov od palisády, keď som znovu zazrel Beňovského, ako na nás páli z pušky. Vzápätí ju odhodil na zem, ľavicou si siahol na srdce a pravou rukou urobil široké gesto smerom k nám. Urobil ešte niekoľko krokov smerom nadol z valu, ale spadol medzi koly, ktoré val spevňovali. Preskočili sme palisády a pevnosť sme dobyli. (…) Guľka prenikla grófovi naprieč hrudníkom z jednej strany na druhú.

Podľa zdrojov spolu s Beňovským padli aj niekoľkí jeho priatelia – Rusi z jeho sibírskej anabázy, ktorí sa od neho už neodlúčili. Po Beňovského smrti sa jeho manželka s pomocou Benjamina Franklina vrátila cez USA na Slovensko do Beckovskej viesky. Zomrela 1. 3. 1826. Historickou zaujímavosťou je, že evanjelický obrad pri pohrebe viedol Pavol Hurban, otec Jozefa Miloslava Hurbana.

Aby som sa na záver vyhol patetickej samochvále, zacitujem zo životopisu Beňovského, ktorý napísal Poliak Miecyslaw Lepecki: „Bez cudzej pomoci a bez finančných prostriedkov, vystrojený len vlastnou inteligenciou a vrodeným vodcovským talentom, bol schopný doplaviť sa z odľahlých brehov Ochotského mora, a v priebehu niekoľko málo rokov sa mu podarilo nasadiť si korunu vlastného kráľovstva. Jeho odvaha, predstavivosť a vytrvalosť je obdivuhodná. Práve vďaka takýmto ľuďom získalo Anglicko, Francúzsko, Španielsko a Portugalsko svoje obrovské impériá – boli to do istej miery dobrodruhovia a rojkovia, ale vždy sa vyznačovali odvahou, podnikavosťou a nezlomnosťou.

Pamätník Beňovskému blízko miesta jeho smrti je dielom Ing. Machovčáka.

 

 

Zdroje:

Vrbovská ročenka 2013: Vrbové a Beňovský, autori Ľubomír Bosák a Patrik Kýška

https://archive.org/details/memoirsandtrave01olivgoog

https://www.wdl.org/en/item/2547/

http://clevelandmemory.org/ebooks/Polish/part02.html

http://atlas.usv.ro/www/codru_net/CC16/1/05_Kunec.pdf

https://poland.pl/tourism/history-poland/how-beniowski-became-ruler-madagascar/

https://books.google.sk/books?id=JLEWAAAAQAAJ&printsec=frontcover&hl=sk#v=onepage&q&f=false

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1760704-cestovatel-moric-benovsky-kral-madagaskaru-a-pycha-slovenska

http://www.dobrodruh.sk/historia-slovenska/moric-benovsky-slovensky-dobrodruh-s-tulavymi-topankami

http://dromedar.zoznam.sk/cl/100073/1298796/Po-stopach-grofa-Morica-Benovskeho

https://s3.amazonaws.com/gs-waymarking-images

http://zastupitelstvo.egov.sk/samosprava/getItemFile/id:8673/iframe

https://books.google.sk/books?id=o48aDhNAEQ0C&pg=PA165&lpg=PA165&dq=madagascar+louisburg&source=bl&ots=glzpFd4cdf&sig=GkI7mbuzA0qIP-yEXj–DIbrLEI&hl=sk&sa=X&ved=0ahUKEwjQk7aylu7WAhUFI1AKHRk6CTE4ChDoAQg2MAI#v=onepage&q=madagascar%20louisburg&f=false

 

Rubriky: Navaja | Štítky: , , , , | 8 komentářů

Podzimní voda

Doufám, že jsem vás už přesvědčila, že podzim je krásný i ve městě. A když se podzim spojí s vodou (ta vždycky dodá fotce kouzlo, i kdyby to jen louže byla), tak výsledkem bývá přímo lahůdka pro oči.

Takhle nám tu Ohře vaří mlhu – je to focené z hradeb, pár minut po osmé ráno. Bohužel než jsem se dostala dolů k řece, bylo uvařeno a nebylo co fotit…

A tohle je Ohře, když nevaří a jen se tak vyhřívá na sluníčku…

Tohle pochopitelně není Ohře, ale lesoparkový potůček – zrovna byl nějaký rozvodněný, normálně je v něm vody sotva na dně. A sakury si místo jarních růžových květů oblékly podzimní červené listí.

 

A lesoparkové kachní rybníčky, po většinu roku celé ušmudlané a s plovoucím všeličíms se na podzim najednou promění v takováhle kouzelná jezírka

A troška mlhy tomu dodá nádech tajemnosti…

Stačí jen trošku pokropit vodní hladinu podzimním zlatem z úplně obyčejné hnědé a přiospalé kačeny se stane málem orientální krasavice

A když podzim zlatem nešetří a místo přiospalé kačeny se na hladině producírují tři kačeří krasavci – to i já zapomínám, jaký ohavný bahňák je tahle kouzelná říše po většinu roku…

Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , | 12 komentářů

CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU – 35

Moderní podnikání v českých zemích

PRŮMYSLOVÉ a obchodní podnikání české vznikalo hlavně koncem devatenáctého století, ačkoliv v některých odvětvích, jako na př. v železářství, textilu, sklářství, kožařství atd. jsou podniky více nežli 1oo let staré. Průmysl byl tedy zakládán za předpokladů a poměrů, jež se podstatně změnily po světové válce zejména po stránce odbytové a dopravní. Stal se z 50 až 75% průmyslem vývozním , který se musí neustále vyrovnávat se zahraniční soutěží. Tato stálá soutěž, dále vnitrozemská poloha jakož i prostřední přírodní bohatství nutí české podnikání, aby pracovalo co nejhospodárněji. Tento znak podnikání byl symbolicky vyjádřen také tím , že r. 1924 byl svolán do Prahy první mezinárodní sjezd pro vědeckou organisaci.

Podle sčítání z r. 1930 připadalo na průmysl a živnosti 34.94% , na obchod, dopravu a peněžnictví 12.96% obyvatelstva. Tento podíl stále vzrůstá na úkor zemědělství. Od sčítání r. 1921 vzrostlo obyvatelstvo o 8,2 % , avšak v téže době zmenšil se podíl zemědělství o 5.26%, zatím co v průmyslu a živnostech počet vzrostl o 13.1%, v obchodu, dopravě a peněžnictví o 32% . Vzrůst průmyslu postupuje tedy úměrně se vzrůstem počtu obyvatel, kdežto vzrůst v obchodu je rychlejší, následkem nových úkolů, jež se na distribuci kladou. Každoroční přírůstek nových pracovních sil nalézá obživu v průmyslu a obchodu, a tím tato odvětví počínají nabývati převahy nad zemědělstvím. Není však, a po dlouhou dobu ještě nebude porušena přirozená rovnováha mezi oběma složkami podnikám.

Tato rovnováha, která určuje též obchodní politiku státu, způsobuje, že české průmyslové a obchodní podnikání vzrůstá jen přirozeným vývojem z vlastních prostředků.

V podnikání převládá podnik malý a střední. Podle statistiky z r. 1930 připadá ze všech podniků 91.9% na podniky zaměstnávající od 1 do 5 zaměstnanců. Jen 2.2% všech podniků zaměstnává více nežli 20 zaměstnanců. Na jeden průmyslový a živnostenský podnik připadá průměrně 6 zaměstnanců, v obchodu dokonce jen 2.2. Jenom některá průmyslová odvětví vykazují, z důvodů technologických, jež určují jejich velikost, větší průměr nežli 20 zaměstnanců. Jsou to : kovoprůmysl (20.5), chemický průmysl (29), pivovarnictví (37.5), cukrovarnictví (101), koksárenství (121) a hornictví (290). Tento vysloveně malopodnikový ráz průmyslové výroby je také důsledkem specialisované výroby jakostního zboží. Na druhé straně, u podniků velkých pokračuje soustřeďování, projevující se hlavně u podniků akciových. Jde při tom o slučování horizontální i vertikální. Statistika průměrného kapitálu těchto společností je ukazatelem tohoto postupu: r. 1925 činil průměrný kapitál K 5,800.000.— , v roce 1935 již K 6,800.000.— , i když béřeme ohled na nové společnosti a na zvýšení akciového kapitálu.

Velký počet podniků s malou odbytovou základnou na domácím trhu vedl přirozeně k úmluvám o odbytu a ceně, t. j. ke kartelisaci, jež je dalším významným rázem našeho průmyslového podnikání.Kartelů podle stavu z r. 1936 je 787, z nichž 641 mezi stranami jen tuzemskými, zbytek i se stranami zahraničními. Největší část, 41 % , připadá na kartely upravující odbyt a ceny, 27% připadá pouze na úpravu odbytu, 14% na úpravu ceny. Tento stav je ochranou nesoustředěného průmyslu proti nezdravé soutěži a snahou po uspořádané kontrole trhu. Dává pevný podklad kalkulační. Kartelovým zákonem z r. 1934 se kontroluje činnost kartelů s hlediska spotřebitelů.

Charakteristickým znakem českého podnikání je složení dělnictva. Průměrně připadá 50% všeho dělnictva na pracovníky školené a vyučené, 20% na zaučené a 30% na nezručné (nekvalifikované, pomocné). Velký počet dělnictva vyučeného je důsledkem vyspělého učňovského Školství a povinné výuční doby v řadě řemesel průmyslového podnikání. Tento stav odpovídá také potřebě malopodnikání, jež vyžaduje velmi dokonalé řemeslníky, zaručující jakostní výrobu, a pracující tedy více ručně nežli strojně. Tím také se vysvětluje poměrně malý počet hnací síly připadající na 1 dělníka. Kdežto ve Spojených státech připadá na 1 dělníka 4.86 k. s. instalovaných v hnaném strojním zařízení, v Německu 2.61, Anglii 2.56, Itálii 2.14 a Francii 1.78 k. s., připadá v našich zemích jen 1.27 k. s.

Po stránce vnitřní organisace přijalo české podnikání všechny znaky moderního průmyslu a obchodu západních zemí, avšak pouze v rozsahu, který odpovídá jeho povaze a potřebě. Jest to především normalisace výrobků, která je jednotně řízena od roku 1922 Českou normalisační společností. Normalisace zasáhla hluboce do našeho průmyslu a docílila snížení výrobních i prodejních nákladů. . . .

Vyvážila tím nevýhody kusové výroby, jež je hlavním znakem našeho průmyslu. Dosud vydáno 135 norem základních vedle 570 norem speciálních a velkého počtu norem elektrotechnických.

Připojením k normalisaci mezinárodní získal vývozní průmysl mnoho soutěžních výhod. Dalším charakteristickým znakem průmyslu je péče o lidského činitele, jež se stala společnou záležitostí jak zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Nebyla vyvolána jen pokročilým sociálním a pracovním zákonodárstvím, nýbrž i převahou malého a středního podnikání, ve kterém lidská, ruční práce je rozhodující složkou výroby. Proto již od r. 1921 zabývá se Psychotechnický ústav, založený Masarykovou akademií práce výzkumem práce a pracovníka. Psychotechnické zkoušky zaměstnanců při přijímání se staly velmi běžným zjevem v českých podnicích, hlavně při přijímání učňů. Péče o lidského činitele vedla též k vybudování ochrany před úrazem a nemocemi, které jinak vedou k velkým ztrátám v podnikání, jež byly odhadnuty na 1 miliardu K ročně. Tato ochrana se řeší doplněním strojů a nářadí opatřením ochranným, fysiologickým zkoumáním odolnosti lidského těla, zlepšováním hygienických podmínek v podnicích a výchovou zaměstnanců. Snaha po hospodárnosti vedla též k využití materiálu, k racionální výrobě tepelné energie, a k použití těch zásad hospodárné organisace, jež umožňují kusové a sériové výrobě využívati výhod výroby hromadné a plynulé.

Malopodnikový ráz našeho českého průmyslu a obchodu vytvořil jako typickou formu podnikání rodinný podnik, vyrábějící jakostní zboží buď kusově nebo nejvýše v malých sériích, a rostoucí přirozenou cestou z vlastních prostředků. Přes to však téměř v každém oboru průmyslové výroby vyrostly velké podniky, jejichž organisační forma a způsob vývoje jsou cenným přínosem modernímu světovému industrialismu.

V hornictví a železářství jsou to zejména dva podniky, které vynikly nad světovou úroveň: Báňská a hutní společnost a Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

Báňská a hutní společnost byla založena r. 1906, ačkoliv je vlastně pokračováním nejstarších železáren, jež již r. 1770 zpracovávaly v nynějším kraji společnosti železnou rudu. Dříve než její podniky byly roztrženy nedávnými přesuny hranic, společnost dolovala uhlí, vyráběla koks s vedlejšími výrobky, surové železo, ocel, válené výrobky, plech, drát, hřebíky, řetězy atd. Zaměstnávala, v době největšího využití, 25.000 dělníků a 2000 úředníků. Ve výrobě plechu byla největším podnikem v Evropě. Kromě technologické vyspělosti své výroby (mechanisace dobývání uhlí, snížení množství odpadků, využití vedlejších výrobků, racionální tepelné hospodářství) obohatily podniky společnosti moderní průmysl propracováním organisačních metod pro přípravu, plánování a kontrolu práce. Také sociální instituce společnosti jsou příkladem řešení poměru mezi podnikáním a zaměstnavatelem v moderním průmyslu. Patří sem bytová péče, zdravotnictví, zábrana úrazům, nemocenská péče, hygiena, rekreace dělnictva atd.

Vítkovické horní a hutní těžířstvo bylo založeno r. 1828. Kromě výroby příbuzné se společností, právě uvedenou, je k podniku přičleněna velká strojírna s kotlárnou a mostárnou, jejíž výrobky najdeme v celém světě. Podnik v době největšího využití zaměstnává 35.000 zaměstnanců. V technologii přispěl podnik svým výzkumem o páře k vývoji tohoto odvětví. Celému průmyslu ukázal pak nové cesty hospodárného využití lidské síly. Aby snížil počet úrazů, zřídil podnik r. 1923 vlastní psychotechnický ústav, který provedl od té doby přezkoušení všech prací, jejich vzájemné ohodnocení, a snížil počet úrazů v některých odděleních až o 70% , celkem asi na polovinu úrazů r. 1923.

V kovoprůmyslu je uvést zejména podnik Akciová společnost dříve Škodovy závody v Plzni, založený r. 1865, který si vydobyl světového jména nejen svými výrobky, ale i organisační vyspělostí své výroby. Podniky zaměstnávají v době největšího využití 35.000 zaměstnanců. Po roce 1918 provedena rozsáhlá normalisace výrobků i výrobních postupů a výrobního zařízení, a zhospodárněna spotřeba tepla a energie.

Ve sklářském průmyslu zvláštní zmínky zasluhuje podnik Mühlig-Union, který vyřešil pracovní podmínky své zracionalisované zmechanisované výroby. Tento podnik, ležící dnes na území, které bylo r. 1938 odstoupeno Německu, byl založen r. 1891, vyrábí tabulové sklo a láhve, a zaměstnává v době největšího využití 1400 zaměstnanců. Podniku se podařilo zmírniti důsledky zmechanisované práce tím, že přešel na 4 směny, takže zkrátil týdenní pracovní dobu na 40 resp. 42 hodin u nepřetržité výroby tabulového skla. Tím se mu podařilo udržet a v některých odděleních i zvýšit počet dělnictva přes to, že jak výroba skla, tak i výroba lahví je nyní úplně zmechanisována. Sociální důsledky této úpravy zmírnil podnik rozvinutím sociální péče o nezaměstnané, kterým poskytnuta pomoc, t.j. a zvýšenou péčí o zaměstnance podniku.

V každém průmyslovém odvětví, zejména pak v textilu, bylo by lze uvésti podnik, který přispěl k řešení těch otázek, jež moderní doba přináší dnešnímu industrialismu. Svérázné vyřešení těchto otázek, zejména spolupráce mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, skýtá podnik Baťa a. s. ve Zlíně.

Od roku 1894 vyrostl tento podnik tak, že vyrábí nyní 176.000 párů obuvi denně. Zaměstnává 29.100 pracovníků. Podnik je vzorem moderně vybavených závodů, které uskutečnily všechny zásady dobře organisované plynulé výroby. Podnik provedl vertikální soustředění, aby dospěl k výrobní soběstačnosti a vyřadil meziobchod zavedením vlastních prodejen. Jeho přínos modernímu industrialismu spočívá však především v zavedení samosprávy práce, kterou prohloubil a včlenil v organisační systém, jenž je zároveň řešením otázky zaměstnanecké, protože má budit iniciativní poměr k výrobě. Organisace tohoto systému záleží v rozdělení podniku na 4 hlavní části: nákupní odděleni, výroba obuvi, prodejní oddělení a oddělení pomocná. Původně samospráva práce provedena jen ve výrobě obuvi, později přenesena na celý podnik. Každé oddělení je rozděleno na pododdělení, na př. ve výrobě obuvi na dílny vyrábějící po 2000 párech obuvi denně. Pro výrobu i pro nákup a prodej je stanoven program vždy na 6 měsíců předem. Tento program se rozděluje na menší jednotky, až i na 1 dělníka a je podkladem smlouvy, kterou vedoucí oddělení uzavírají se správou podniku. Zároveň s tímto plánem provedou se kalkulační předpoklady pro obraty oddělení.

Každé oddělení samostatně nakupuje surovinu, nebo polotovar od předcházejícího oddělení, přičiní svoji operaci a prodá oddělení následujícímu. Zisk a ztráta závisí na výhodném nákupu, výši režie, dodržení plánu a na prodeji. Zaměstnanci podílejí se na zisku, vedoucí pak jak na zisku tak i na ztrátě.

Vyúčtování se děje týdně. Systém Baťův rozděluje odpovědnost na všechny pracovníky. Pracovním plánem udává tempo výroby. Usnadňuje si tak řízení podniku. Starost o množství je ponechána oddělením (podíl na zisku), starost o jakost přejímá správa podniku. Přiblížení k výrobě plynulé umožňuje podniku jednoduchý organisační typ.

Také v obchodním podnikání, jak už pověděno, převládá typ malého, rodinného podniku. Moderní typy obchodního podnikání, jako obchodní domy, jednotkové domy a vlastní prodejny, se vyskytují poměrně řídce, což je odůvodněno celkovým stavem naší distribuce, jež dosud není tak zaplněna, aby byla odůvodněna tendence ke koncentraci. Dosud celkové distribuční náklady nedosáhly u nás té výše jako v západních zemích. Jestliže hodnota distribuovaných statků činila u nás r. 1930 184% (proti 100% výrobní hodnotě), činí v USA r. 1929 256% . Vyplývá z toho, že distribuce je u nás ještě ve vývoji a skýtá dosud možnosti obživy pro značnou část obyvatelstva. Tím je také vysvětlitelno, proč není u nás více těch typů obchodního podnikání, jež vznikají tehdy, když distribuční náklady jsou příliš vysoké a je tendence je snižovat.

Zvláštní formou obchodního podnikání v našich zemích jsou družstva. Jsou to jednak družstva v distribuci zemědělské, jednak prodejní družstva zaměstnanecká a živnostenská. Celkem je činno v republice 17.021 družstev s 1,675.087 členy, t. j. 11.3% obyvatelstva, s rozsahem obchodu K 16.5 miliardy ročně (včetně vkladů v úvěrových organisacích a prodeje výrobních a spotřebitelských družstev). Dlouholetý vývoj — datující se od roku 1860 — vybudoval tato družstva přes meze svépomocných institucí v podniky finančně velmi mocné a soutěžící s největšími podniky průmyslovými i obchodními.

A to je vše z této zajímavé publikace.

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , | 4 komentáře

Účtenkovka

Minfin chce podpořit EET loterií, která by nutila zákazníky, aby vyžadovali ke každému nákupu doklad o tom, že platba proběhla v systému EET.  Také jsem to zkusil. Několikrát, ale s výsledkem zatím nevalným. Z asi osmi účtenek mi do slosování byla zařazena pouze jedna. Ostatní nebyly v systému EET dohledány. Ne, že bych nad tím želel, při svém pověstném štěstí stejně vyhraju tolik, že převedeno do podoby hmotné, pěkně by mi to doma zapáchalo. Ale stejně jako sázím Sportku, tak si chci zahrát mnohem levnější Účtenkovku. Ano, levnější, protože ten nákup dělám proto, že potřebné věci potřebuji a ne kvůli účtence, do Sportky musím na stejný výsledek peníze vložit.

V odůvodnění, proč nebyla účtenka zařazena do slosování, se vždy objevilo odůvodnění, že nebyla v systému EET nalezena, tedy platba nebyla registrována. Vzhledem k tomu, že se jednalo o několik obchodů se zbožím diametrálně odlišným, považuji tuto informaci za zcela pochybnou. Na to by se snad po té době, kdy EET funguje, muselo už přijít. Evidentně se tedy jedná o systémovou chybu aplikace. Ostatně na to upozorňují lidé v IT vzdělanější již dávno.

Takže to vypadá, že opět někdo blízký někomu (nez)odpovědnému vytvořil jako melouch aplikaci, kterou spíchnul někde „na koleně“, ale za kterou dostal jistě bohatě zaplaceno.

Tedy v našich zemích opět nic nového pod Sluncem.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , , | 26 komentářů