Po letech

Po mnoha letech se Strakonice dočkaly obchvatu. Pochopitelně že v průběhu času se z původní trasy územím nezastavěným stal částečný průtah v blízkosti zástavby rodinných domků. Tedy něco, k čemu by v normálně plánující společnosti docházet nemělo. Míst se stavební uzávěrou trvající i desítky roků zná určitě každý. Jenže ve Strakonicích k tomu nedošlo. Ale nelze v tomto směru dávat vinu vedení radnice v období poplyšákovém. Rodinné domky byly v trase už kdysi plánovaného obchvatu vystavěny již dávno. Možná téměř současně, kdy byla zahájena úplně první etapa silnice odnikud nikam zvaná důvěrně „čtyřpruhovka“. To bylo v počátku let sedmdesátých. Tedy ona nebyla tak úplně odnikud nikam, spojovala dvě výpadovky mezi sebou. Ale protože ta „druhá“ výpadovka vede hlavně do nedalekých místních obcí, její význam je dost podružný a „obchvat“ byl v tehdejším provedení opravdu nadbytečná investice.

Dnes se konečně městu částečně ulevilo. Částečně proto, že byly ukončeny komplikace, které vznikají při každé podobné akci, kdy se stále někde „projíždí stavbou“. A také proto, že směr Písek – Horažďovice se skutečně svedl na novou trasu. Jenže ulehčení nenastalo na trase od Volyně a Vodňan. Důvodů je několik. Samozřejmě první je v tom, že navigace, které řidiči kamionů používají, tuto změnu ještě nezaznamenaly. A pak také dopravní značení je poněkud nedokonalé. Značka zakazující odbočení do města pro vozidla nad 12 t. sice na sloupech visí, ale je celkem nevýrazná. Patrně by bylo lepší, aby aspoň dočasně byly umístěny známé „Změna řazení“, či „Změna dopravního značení“, které by byly pro řidiče mnohem viditelnější.  A také zásah dopravní policie by mohl něco vyřešit.

Pokud se v tomto směru něco nezmění, budou kamiony od Vodňan či Volyně stále zatěžovat ulici, ze které měly vybudováním obchvatu zmizet.

Reklamy
Rubriky: Strakonice | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

303-Světové hospodářství čeká globální deprese …

Pohled ruského ekonoma Michaila Deljagina na prohlášení šéfa Světové banky (WB)

 To, co se dnes odehrává ve světové ekonomice, je začátkem velmi dlouhého procesu rozpadu globálního trhu na makroregiony – domnívá se ředitel Ústavu problémů globalizace, ekonom Michail Deljagin v komentáři k výzvě šéfa WB, aby se země připravily na zhoršení situace ve světovém obchodu.

„To, co se děje, to není nějaký záchvat, ale začátek velmi dlouhého a vážného procesu. Přesněji řečeno, nikoli začátek, ale pokračování rozpadu globálních trhů na makroregiony. Všichni zapomínají na to, že tento proces nezačal prezident Trump, ale exprezident Obama. Když Obama vyhlásil Transatlantické partnerství, tak to bylo co? To bylo vystřižení zemí BRICS a některých dalších zemí, které nepředstavují pro USA prvořadý zájem,  ze světového trhu“ – řekl Deljagin

Podle Deljagina tedy navrhoval zajištění rozpadu globálního trhu už Obama.

„Nepodařilo se mu to, protože na to americkému hospodářství nestačily síly. Teď Trump dělá totéž,  jen v menším měřítku a s větším chaosem“ – konstatoval ekonom.

Jeden důležitý detail: – vedle ostatních globálních trhů se rozpadne i trh informační.

„Zhruba před pěti lety jsem říkal, že globální informační trh bude samozřejmě zachován. Ale když si stěžujeme na cenzuru v emisi zpráv dokonce i ruského Googlu, když trpíme nepředvídatelnou cenzurou ve Facebooku, je to s hlediska fyzické osoby omzení svobody, ale s hlediska trhu jde o rozdělení globálního trhu informacemi“  –  poznamenal Deljagin.

Deljagin kromě toho doporučil nespoléhat se na to, že procesy, probíhající dnes, souvisí výlučně s jednáním Donalda Trumpa, a po nějaké době se vše normalizuje.

„Nenormalizuje. Je to začátek velkého procesu. Jistě, teď mohou obchodní války dokonce zeslábnout, protože Američané nevědí, co dál dělat s Čínou. Tento proces bude sice nepravidelně, ale narůstat. A vše skončí pádem do globální deprese, horší té, která byla ve 20.-30.letech 20.století. Otázkou jsou jen lhůty. V nejbližší době k pádu nedojde, protože má svět dost velkou pevnostní rezervu. Ale vše ostatní závisí na tom, jak se budou vyvíjet události“  –  řekl Deljagin.

 Připomeňme si, že jak vešlo ve známost 11.října, na brífingu organizovaném v rámci setkání IMF a WB, prohlásil šéf WB Jim Kim, že obchodní omezení zpomalí růst globální ekonomiky, a státy se musejí zamyslet nad tím, jak si počínat v případě dalšího zhoršení situace.

„Musíme se teď zamyslet, co mají dnes dělat, aby se připravily na možné zhoršení situace v obchodu“ řekl doslova Kim, když se zamýšlel nad eskalací obchodní války mezi Amerikou a ČLR.

 

Zdroj:             https://regnum.ru/news/2498730.html

 

Zahraniční dluh Ruska se za půl roku propadl o 53,1 mld usd a

dosáhl osmiletého minima…

 Podle údajů ruské centrální banky (BR), se zahraniční dluhy země už druhý kvartál v pořadí prudce snižují. Z 520,2 mld. v dubnu 2018 se do června t.r. snížil na 490,71 mld. a k 1.říjnu na 467,1 mld. dolarů. To znamená celkové snížení dluhu za půl roku o 53,1 mld., neboli o 10,2%.

Zahraniční státní dluh se přitom snížil o 13,2 mld.usd, dluh bankovní sféry o 13,4 mld. a dluh nefinančního sektoru o 21,1 mld.dolarů.

Michail Deljagin k tomu poznamenal:

V celku dosáhlo zahraniční zadlužení Ruska (RF) více než osmiletého minima. Činí 29,6% HDP, což je pod „bezpečnostním prahem“ 30% HDP, spočítaným pro neefektivní, technologicky nevyspělé, monopolizované a hloupě řízené ekonomiky.

Stlačení zahraničního zadlužení v situaci blokace úvěrování reálného sektoru RF, její liberální vládou, znamená všeobecné snížení financování našeho hospodářství a jeho škrcení vnějšími sankcemi, které velmi efektivně doplňují vnitřní „autosankce“ liberálů v Medvěděvově vládě RF a skupiny Nabiulinové, řídící BR.“  – řekl Děljagin.

Proto se zvýšení finanční stability ruského hospodářství provádí podle receptů IMF – přiblížením jeho stavu ke stavu hřbitova. V této souvislosti si liberálové splnili sen a vrátili nás do temných 90.let.

V takové situaci nemá smysl se divit národní ostudě a vnějšímu vyjádření naprosté kapitulace kompradorské party, která Rusko řídí, před komplexní agresí Západu, –  už více než 4 roky trvající výjimečně disciplinovanému placení dluhů vůči korporacím zemí, které proti naší zemi rozpoutaly nejen bezpříkladnou kampaň sankcí a lží, provokací, vedoucích dokonce i k únosům občanů, ale i totální, a zatím studenou, likvidační válku“ – uzavřel ekonom.

 Zdroj:    www.delyagin.ru

 

Překlad: 181012

 

 

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , , , , | 18 komentářů

Cesta po Srbsku – 2

  1. Pravý národ srbský.

Mehana páležská liší se svou výstavností od hospod vesnických; hostinské komůrky jsou v prvním poschodí. Ze dvora jde se po dřevěných schůdcích na malou otevřenou pavlač, kteroužto tvoří předsíň několika pokojíků. Naše komůrka jest právě tak velká, že na svrchu popsaném dřevěném lešení čtyry osoby mohou vedle sebe ležeti, sotva tedy 10 stop široká a tolikéž dlouhá, Kromě dřevěného lešení a několika háků ve zdi není tam žádného nábytku. Místo okna otvor ve zdi asi dvě stopy vysoký a půl druhé široký.

Hlavním účelem naši výpravy byly výklady z vojenské historie srbské, kteréžto setník Zach podával svým žákům spůsobem velmi praktickým vždy na místě samém, kdežto se ty které události válečné přihodily. Prvního září odpůldne navštívila se tedy velká dobře zachovaná mostecká hradba na břehu Sávy z časů Laudonových. Sáva jest tu značně široká, s výšiny hradby máme krásný rozhled po rovině, jížto teče mohutná řeka. Naproti nám na straně rakouské jen jeden „čardák“ hraničárský ruší jednotvárnost nízkého stromovím oblemovaného břehu. Za námi na straně srbské rozprostírá se velký dubový les, jímžto z Páleže potáhnem k jihu do vnitřku země srbské, nad kterým ve vzdálenosti jeví se nám přední značnější vrchy a hřbety srbského pohoří: Avala, Povlen, Medveník a Čer. Teprv k sedmé hodině vrátili jsme se do Páleže, kdežto mezitím kuchař náš připravil večeři skládající se z čorby, pilavu (dušené skopové s rejží) a pečeného jehněte. Otcovská péče páně setníkova oblažila nás pak ještě nahoře v naší komůrce sklenicí dobrého čaje.

Než 2. září v 7 hodin ráno opustíme městečko Pálež v slavném průvodu, podám v krátkosti stručný popis takovéto srbské „palanky“. Pálež má 114 domů a něco přes 500 obyvatelů. Domy tyto ponejvíce jen na přízemek stojí jeden do druhého jako v našich městečkách a tvoří dvě ulice na spůsob velkého Y. Obyvatelé jsou samí řemeslníci neb kupci, nebo i oboje dohromady, jako ku př. krejčí též prodává ozdobné zboží. V Srbsku jest totiž dvojí druh krejčů: „Abudžia“ dělá sprosté šatstvo, a „tersia“ skvostnější zlatem neb stříbrem vyšívané. „Tersia“ má tedy i obchod ve zboží ozdobném. Obzvláště v hlavní ulici jest jeden krám vedle druhého, a ulice ta jmenuje se jako podobná v Bělehradu „čaršia“. Krámy zajímajíce celé popředí domů (ovšem malých) mají do ulice dvéře a vedle nich po ostatním průčelí domku velký otvor, který se přes noc zavírá velikánskou okennicí. Dolejší půlka této okennice spouští se přes den na spůsob padacího mostu a tvoří před krámem velký stůl, na němžto se rozkládá zboží; hořejší půlka zdvihá se do výšky a dělá nad stolem tímto střechu. Kupec sedí na stole jaksi do vnitř krámu prodlouženém a nohama přes kříž jako Turek, a kupující stojí ponejvíce před krámem na ulici. Krejčí, řemenář, puškař a t.d., jedním slovem každý řemeslník provozuje tu svoje řemeslo před očima celého světa. I pekař, který tu nepeče jako u nás chleba a housek (náš chléb a naše housky jsou pečivo v Srbsku neznámé), nýbrž který svým spoluobčanům upéká, cokoliv se mu přináší podobně jako krejčí z přinešených mu látek dělá šaty, má svou pec tak zřízenou, že před ní stojí každému k službám na ulici.

„Čaršia“ takovéto srbské palanky poskytuje tedy pohled zvláštní a může se říci malebný, pomyslíme-li k tomu, že kupci a kupující se nám jeví v rozličném skutečně velmi malebném kroji národním.

Byl krásný den, když jsme dne 2. září vytáhli z Páleže za zvuku nepříliš lahodného našich dvou starých rozladěných bubnů, Ale veselo nám bylo všem, neboť jsme měli před sebou zelený les, a za ním nás očekával pravý národ srbský. Dva dni táhli jsme tímto lesem vesnice takřka nevidouce. U mehany „kod Zajalovog groblja“ (u Zajalova hrobu) odbýváme první krátký „odmar“,“ Tam ještě za času tureckého hospodářství v Srbsku několik tureckých surovců umučilo hospodského tím že mu kromě jiného trýznění vrazili dlouhé trny do šlapadel a do dlaní. Lid jej našel mrtvého a vykopal mu hrob; hospodu jeho pak pojmenovali Mehanu „kod Zajalovog groblja“ na památku přetrpěného mučennictví. Na nocleh došli jsme do mehany vesnice Piroman. Do vlastní vesnice jsme nepřišli, avšak mnoho sedláků přišlo nás navštívit; přinášeli nám všeliké dary, sýra, jablek, hrozny, vína, koláče, pečeného krocana a t.d., a strávili jsme odpůldne a večír venku pod čardákem v jejich společnosti. Již tu pozoroval jsem zvláštní spůsoby srbského lidu Ne všichni kteří k nám přišli dali se s námi do řeči, ale vždy jeden byl jako mluvčím, obyčejně muž starší. Jenom tři z nich, samí mužové věku pokročilého, posadili se k nám do čardáku, ostatní zůstali dole, poslouchali řeči které se vedly, a konali nám tu onu malou službu. Obzvláště bavil nás krásný stařec téměř celý večer vypravováním o bojích s Turky za Karadjordje a Miloše Obrenoviće, jichžto sám byl svědkem a účastníkem. Bylo viděti že nám vesnice Piroman poslala v tomto starci svého národního pěvce, neboť vypravováni jeho bylo co do formy a do obsahu pravou národní básní. A nikdo se mu nemíchal do řemesla; ostatní dva jen tu i tam něco dodávali Jeho vypravování nebylo ostatně nikterak snad odříkáváni něčeho co již uměl nazpaměť; stařec odpovídal k otázkám, které mu kladl setník Zach a líčil podrobnosti boje s Turky, které jsme právě chtěli slyšeti.

Pozdě v noci rozloučili jsme se s těmito skutečně milými společníky. Sedláci odešli se srdečným: „Laku noć! a Srećan vam put!“ (Dobrou noc a šťastnou cestu) a my velmi dobře jsme spali v otevřeném čadáku.

Dne 3. září bylo mi konečně souzeno, abych doznal poprvé pravého pohostinství srbského. Přenocování v hospodách přestalo tímto dnem, a celá karavána naše, všech těch 52 osob a 17 koní našlo vždy nocleh a stravování v nějakém statku selském.

Bude zapotřebí vylíčiti laskavému čtenáři společenské poměry lidu srbského, které jsou tak rozdílné od našich, že vším právem vlast srbská pro našince jest světem novým, v němžto lid naskrze jiným způsobem žije než u nás.

Lid srbský nežije rozdělen v rodiny jednotlivé v tom způsobu, že by každý otec se svou ženou a se svými dětmi tvořili hospodářství pro sebe. V Srbsku ještě dle způsobu staroslovanského vždy více rodin v našem smyslu toho slova žije pohromadě na statku jednom, a mezi nimi panuje úplná pospolitost jmění. Statek nepatří jedné z těchto rodin, ale všem dohromady. Selský statek takový jmenuje se „h a v l i a“, a celé to společenství všech na něm žijících „z a d r u g a“. V tomto čísle podáváme vyobrazení takové srbské „havlie“ z kraje Šabackého.

Místo co bych sám vylíčil vnitřní zřízení srbské „zadruge“, podám zde v překladu doslovném kapitolu ze staršího cestopisu francouzského: Voyage fait en 1787. et 1788. dans la ci-devant Haute et Basse-Auvergne etc. par le citoyen Legrand.·A Paris l´an III République francaise 3 vols. Cesta, kterou v letech 1787. a 1788. udělal po Horní a Dolní Auvergne občan Legrand. V Paříži r. 1795. 3 díly. Mnohý zajisté tu řekne: Což pak mají společného bývalé vévodství auvergneské ve Francii a „zádruha“ srbská? Nic jiného nežli že tam ve francouzské Auvergne cestující Legrand našel v okolí města Thiers na jednom místě mezi lidem venkovským tytéž poměry společenské, které jsem já poznal v Srbsku, a že úryvek z cestopisu Legrandova podává nám až do nejmenších podrobností věrný obraz srbské „zadruge.“

Legrand vypravuje ve svém, cestopisu (díl 1. str. 474 a násl. lettre XXIX):

„V okolí města Thiers jest několik těchto·republikánských rodin; Tarauté, Baritel, Terme, Guittard Bourgade, Beaujeu etc. – nejstarší z nich jest rodina Guittard. – – „Vesnička, kterou tvoří a obývá rodina Guittardův, leží severo-západně od Thiers asi půl hodiny cesty od města, a jmenuje se Pinon. – V měsíci červenci r. 1788., když jsem je navštívil tvořili čtvero hospodářství a bylo jich v celku 19 osob, mužských, ženských a dětí.“

„Ačkoliv mnozí vynasnažili se najíti podobnosti mezi vnitřním zařízením obce Pinonské a jiných společností podobných buďto staršího nebo novějšího věku, přec nevím o ničem, co by se mohlo s ním porovnati.“ (Z toho patrno jest; že tehdáž ve Francii ještě neznali Jihoslovanův, a že málo ještě věděli o společenských poměrech starých Římanů).

 

*               *                *

„V obci Pinonské jest správa otcovská; ale správce rodiny se volí. Všickni členové obce (mužští)·se scházejí, a volí ze sebe většinou hlasů náčelníka; který od toho okamžení beře na sebe titul pán (v Srbsku gazda), a jenžto; jsa nyní otcem celé rodiny, musí se starati o všechny záležitosti, rodiny se týkající. Všichni pracují vespolek na majetku společném. Obydlí a strava, šatstvo a všeho čeho jim třeba dává se dílem z důchodů rodinných, jako dětem jedné rodiny. Pán co hlava všech přijímá peníze, kupuje a prodává, nařizuje správy, ukládá každému práci a ustanovuje všechno co se děti má na polích, ve vinohradech a při dobytku: Jedním slovem jest, čím otec jest v rodině. Avšak otec tento liší se od otců ostatních tím že jemu vážnost a moc toliko jsou svěřeny, a že za užívání jich odpovědným jest těm, kteří mu ji dali; hodnosti otcovské může pozbyti, jak jí nabyl. Zneužívá-li své moci, hospodaří-li špatně, rodina sešedši se opět, odbývá nad ním soud a sesazuje jej: a podobných případů přísné spravedlnosti již tam bylo.“

„Podrobnosti domácího hospodářství má na starosti ženská. Obor její působnosti jest drůbež, kuchyně, prádlo, šatstvo a t.d. Ona má titul paní (v Srbsku gazdarica) a velí ženským, jako pán velí mužským. Podobně jako jeho i ji volí ženské většinou hlasů, a podobně jako jeho i ji mohou opět sesaditi. Ale přirozený rozum jim řekl že, kdyby paní byla ženou neb sestrou pána, a kdyby těmto dvěma nedostávalo se potřebné poctivosti na spravování záležitostí obecných, oba dva ve spojení měli by příliš mnoho příležitosti škoditi prospěchům celého společenstva. Takovémuto zneužívání moci hledělo se tedy vyhnouti, a základním zákonem tohoto malého státu ustanoveno jest, že nikdy pán a paní neberou se z jednoho a téhož hospodářství,

„Jiný základní zákon, který se zachovává li největší přísností, protože od něho visí zachování celého společenstva, týká se movitého a nemovitého jmění. Nikdy a pod žádnou výminkou jmění se nedělí. Všechno zůstává pohromadě, nikdo nedědí. Provdáni dcer neb úmrtí něčí netáhne za sebou nijakého dělení společného majetku. Provdává-li se nějaká Guittardova a opouští-li pak obec Pinonskou, dává se jí 600 livrů na hotových penězích; (v Srbsku věno provdané dívky řídí se ovšem dle zámožnosti celé rodiny a není všude stejné), ona nemá dalšího práva k jinému dědictví, a takto obecné jmění celého společenstva vždy zůstane jedno a nerozdílné.“)

Všichni mužští srbské „zadruhé“ zůstávají pohromadě na statku dědičném, jenom ženské svůj domov mění. V Srbsku čítá některá z a d r u g a  až přes 60 osob. Sám jsem byl v jedné, kdežto žili tři starci, z nichž jen jeden byl vdovcem. Naše výminkářství a nemilé jeho poměry mezi rodiči a vlastními dětmi jsou v Srbsku věcí neznámou. Každý člen velkého společenstva zůstává ne toliko stejně oprávněným se všemi ostatními až do smrti své, ale požívá ve stáří svém obzvláštní úcty. Starci jsou jenom osvobozeni od práce, ale v radě rodinné a za stolem společným mají vždy první slovo a první místo. Vedle tří starců bylo tam devět synů jejich, ženy těchto a hezký počet malých a větších dětí. Tuším že všech bylo asi 40 osob. Gazdou byl jeden z nadzmíněných devíti synů, krásný a statečný muž, pravá to kavalírská postava. Vůbec všude snadno mi bylo říci, který asi ze všech mužských v té nebo oné zadruze jest gazdou a všude jsem uhodl: vždy jím byl ten, kterého bych byl i já na první pohled uznal nejzpůsobilejším.

  1. 1852. nebyl jsem již mladíkem, který se všemu novému a nezvyklému slepě obdivuje, byl jsem již viděl hezký kus světa a poznal i národy jiné a jak říkáme ještě vzdělanější, nežli jsme my, měl jsem též obzvláště od r. 1848. příležitosti mluviti a jednati s všelijakými vysokými osobami: nebyl jsem jedním slovem nikterak nováčkem ve světě, a leckdys, chtěl-li se mi někdo dělati, říkával jsem si jako starý Švéd v Zschokkově románu: „Ich hab schon andere Potentaten gesehen!“ ale mezi srbskými sedláky našel jsem leckterého, před nímžto jsem pocítil mimovolnou a mohu i říci srdečnou úctu. Společenské poměry srbské zajisté tvoří povahy zvláštní, neboť předně tam není žádné chudoby, žádného žebráctví; ve vesnici srbské není onoho rozdílu mezi·sedlákem, chalupníkem a domkářem, který způsobuje hrdost na jedné a potutelnou poníženosť na druhé straně; žádného dychtění tu není po zvětšování majetku svého na ujmu jiných, a vášně na dychtěni tomto se zakládající podobně jako všechny nectnosti z něho se rodící nekalí tam poklidu duševního a neruší srdečnosti ani mezi členy rodiny jedné, ani mezi sousedy obce.

Panství srbské bylo pak ve vlasti srbské spůsobu takového, že se takřka nedotýkalo bezprostředně společenských poměrů národních. Na každé potkání s Turkem nějakým musel ovšem sedlák srbský jeviti až otrockou pokoru, ale potkání takového nebylo právě každý den, a sedlák srbský třebas také zabil Turka který se v domácnosti jeho dopustil přílišné svévolností. Tak víme ku př., že Karadjordje, tehdáž ještě sedlák Jiří Petrovič, známý to vůdce v povstání srbském, ježto započalo r. 1804. (příjmení Karadjordje později dali Turci vůdci Srbů pro ně strašnému), zabil v domu svém dva Turky, a zakopal mrtvoly jejich pod velkým ohništěm, a že též zastřelil v lese Turka, který své chrty pro hříšnou kratochvíli štval na pasoucí se tam dobytek Petrovičův. A podobných případů bylo více po vlasti srbské, až konečně celý národ se zdvihl a vyhnal ze země zpupné ty pány asiatské. Nyní již vymřelo celé pokolení, kteréžto ještě snášeti muselo jařmo hrůzovlády turecké, a každý sedlák srbský má nyní vědomí, že jest svobodným pánem na dědičném majetku·svých předkův. Samo sebou se rozumí že žádný člen zadruge srbské nepozbývá vrozeného práva svého na jmění společné službou vojenskou, a vláda srbská nemá zapotřebí stavěti invalidovny, protože každý vysloužilý voják vrací se do své rodiny. I ten, jehožto by dobrodružná mysl ponoukala, aby štěstí svého hledal po světě (a případy takové nejsou právě řídké), vrátil se opět do své rodiny, když štěstí toho ve světě nenašel. Sloužící u zámožnějších rodin městských, kupci v městečkách jsou synkové takoví z rodin vesnických. Sloužící přichází ovšem do domu s dvěma bambitkami a s velkým „handžárem“ za pásem, vyznamenává se však vždy věrností a ryzou poctivostí. Na cestách po Turecku sloužící takový neocenitelným jest průvodčím, neboť pokládá za věc čestnou, život svůj nasazovati pro bezpečnosť svého pána.

„Havlia“ srbská nepodobá se nikterak našim dvorům selským, ale vypadá víc jako malá vesnička. Některá havlia zaujímá pět a i více jiter půdy. Celý tento prostor, silným plotem obehnaný, vypadá, jako u nás za humny, t. j. všude roste tráva a všude jsi pod stínem stromů. Stavení větších a menších, tu i tam, jak právě místo se hodí, postavených, jest v takové havlii Srbské někdy přes dvacet. Všechna jsou dle starého vzoru jenom na přízemek vystavěna. O novém domě (každý to jmenoval „zidanie“ t. j. stavení, podobně jako hostinec na dvě poschodí, který Miloš vystavěti dal v Bělehradě, až podnes jmenuje se „Zdanie“), který si vystavěl zámožný venkovan v kraji Valjevském z kamene a na jedno poschodí, všude nám vypravovali a naléhali na nás, abychom neopomenuli naň se podívati.

V každé havlii jedno stavení vyniká nad ostatními svou prostorností a výstavností. Jest to společný dům celé zadrugy, v němžto ponejvíce i bydlí gazda. Tam nachází se společná kuchyň s velkým ohništěm na zemi, která vždy zaujímá celý prostředek domu, a má vždy dvojí vchod naproti sobě z předu i ze zadu, aby na štědrý večer (badni dan) časně ráno pár volů mohl přivléci otevřenými dveřmi celý strom na ohniště a zadními dveřmi vycházeti. Tam též společná jídelna a komůrky hostinské. Podobně jako gazda se svou rodinou používá dům společný, každá jiná rodina má též domek pro sebe, ovšem jen malý, neboť v něm jsou toliko spací komůrky. Vdova s dětmi podrží domek, v němžto bydlela s mužem svým. Kolik tedy zadruga čitá jednotlivých rodin, tolik domků má havlia. Přibylo-li rodiny nové, vystaví se nový domek, kdyby všechny náhodou byly obsazeny.

Stodol a zásobáren jest vždy několik; stojí ponejvíce po kraji havlie u samého plotu. Lis vinní má svou zvláštní budku. Mlíčník, který nebývá hluboko do země vykopaný, jakož i hlubší sklep na víno. Stájí a chlévů neviděl jsem nikde; koně a dobytek hovězí má svůj příbytek v lese pod širým nebem, jako četná stáda dobytka vepřového, o němžto posledním málokterý gazda s to jest udati, kolik vlastně má kusů. Několik členů pokolení vepřového, svobodně po havlii se procházejících, má největší zásluhy o čistotu, a uklízí všechno, co by obzvláště·na jaře, když ovocné stromy kvetou, mohlo rušiti líbeznou vůni květů.

Jednotlivé havlie tétéž vesnice jsou dosti daleko od sebe, tak že vesnice nepříliš velká zaujímá půl čtvereční míle půdy. Každá havlia ukryta jest pod stromovím, a tím se stává, že cestující v Srbsku jede vesnicí, aniž by o tom hrubě co věděl a viděl. Kostel, mehana a nějaké ploty, toť ponejvíce celý pohled na vesnici srbskou. Jenom v rovině Máčvanské, mezi Drinou a Sávou, našel jsem vesnice nové dle rozkazu knížete Miloše tak vystavěné, že havlia do havlie vedle sebe postavěné tvoří dvě rovné, široké, blátivé ulice, a mohu říci, že se tyto nové vesnice ani sedlákům srbským ani mně nikterak nelíbí.

Počasí začalo nám býti velmi příznivé hned v prvních dnech měsíce září, a zůstalo v celku tak po celý ten měsíc. Nikdy nebylo nesnesitelného parna, a noci nebyly právě chladny. Nad míru příjemné bylo putování ve stínu rozsáhlých lesů dubových, a noclehování pod otevřenými jen větvemi krytými besídkami, které nám všude při krásném počasí mohla připravovati pohostinská ochotnost venkovanů, nemělo nic nepříjemného. Jednou ovšem vyburcoval nás strašlivý liják z klidného spánku, a spůsobil zajisté zmatek veliký.

Dne 3. srpna táhli jsme téměř ustavičně lesem dubovým a v rovině na cestě vedoucí do městečka Ubu, asi 4 hodiny vzdáleného. Ubytovatel s kuchařem již časně z rána jeli napřed; též důstojník jeden tenkráte jel s námi, neboť se již vědělo, co nás tento den očekává, a že na nejbližší štaci přijel nám naproti okružní náčalník (náčelník okresu). Zdvořilost vyžadovala zdvořilost a důstojník náš jel tedy napřed, aby se zadost učinilo požadavkům slušné pocty.

Vypravili jsme se v 7 hod. a rozumí se samo sebou, že v lesích nezachovával se přísný pořádek pochodu vojenského. Akademikové ve volných skupeních zpívali o závod své národní písně, unavený sedal na nějaký vůz a já s dvojkou na rameně rád bych byl obelstil některého z velikých dravců, kteří se dosti hojně již ukazovali. Vesnice neviděli jsme i tento den po cestě žádné; i osadu cikánskou byl bych ve své lovecké horlivosti málem přehlídl v lese, kdyby mne soudruhové moji na ni nebyli upozornili. Lituji až po dnes, že jsem neměl času i tento obrázek nakresliti. Nedaleko naší cesty bylo tam pod vysokými duby asi deset, nemohu říci bud ale brlohů chatrně z větví udělaných na spůsob našich výrovek. Tu i tam hořel před boudou ohníček, a kdož by byl okem pověrčivým pohlížel polonahé ženské, any tam skroušeně seděly s tváří na polo zacloněnou kadeřemi nečesaných černých vlasů, byl by si snadno mohl mysliti, že v umouněném starém hrnci připravují nějakou čertovskou varmuž. Několik dětí v oděvu rajském, nahotu svou na místo šaty jen špínou zakrývajících, dodaly celému obrázku jakýsi ráz daleké ciziny, tak že se mi skoro zdálo, že by člověk i v Australii mnoho lepšího nemohl viděti. Otcův této lesní obce nebylo spatřiti; bezpochyby že někde byli na výdělku. Musím tu ostatně pro uvarování všelikého nedorozumění hned doložiti, že cikáni srbští jsou lidé naskrze ctihodní a počestní, kteří vždy řádně platí daň, a na které sedlák srbský nemůže si nikterak stěžovati, protože provozují všelijaký užitečný průmysl. Obzvláště všechny dřevěně nádoby a nářadí, jehožto zapotřebí jest v domácnosti srbské, velmi uměle zhotovuji cikáni. Malé obce cikánské vedou život kočující, a proto letní jejich příbytky, jakých jsem já viděl tam vlevo před Ubem, nesvědčí o velké péči svých stavitelů.

Na cestách uvnitř vlasti srbské nebývá velmi živo, Sedlák necestuje, nemaje k tomu nižádné příčiny. Téměř všechny jeho potřeby dává mu domácí průmysl ženských a práce cikánů. Obchod jest tedy uvnitř země velmi slabý. K tomu přichází ještě, že země jest vůbec málo zalidněna 1). Stává se to tedy dosti často, že se cestuje celého půl dne, aniž by člověk potkal živé duše. I s námi bylo tak na cestě do Ubu avšak asi čtvrt hodiny před městečkem začalo býti živo v lese. Dva jezdci hnali nám naproti plným během bujarých koní. Viděli jsme je z daleka, a k rozkazu setníka seřadil se ihned celý náš průvod v pochod vojenský. Mezitím oba jezdci již byli u nás; byl to důstojník náš a „okružní náčalník“ Tamnavský (od řeky Tamnava) kraje Valjevského. První pozdravení netrvalo dlouho, neboť host se vítá· teprve když se na štaci sestupuje s koně; náčalník postavil se se setníkem v čelo našeho průvodu, a táhlo se dále. Široká cesta vedla nyní téměř rovnou čarou skoro k samému městečku. Před námi vedle cesty stálo ve stínu velikánského dubu dvanáct jezdců v šiku vojenském, a druhý houf asi stejného počtu hnal se nám naproti. Nebylo to při setkání kromě smekáni čepic a fesů žádného jiného přivítání. Jezdci, kteří se nám hnali naproti, obrátili hbitě své koně a utvořili přední stráž našeho průvodu, ani ti, kteří stáli pod dubem, čekali tak dlouho, až celý průvod přešel a přejel, a utvořili pak stráž zadní. Přední stráž vedl pop (kněz) z vesnice Trlice, zadní pak kmet (starosta) obce Sovljaka, kde byl připraven náš nocleh. Všichni sedláci byli v plné parádě. Největší paráda jest u sedláka srbského ovšem oblek turecký, s tím jediným, rozdílem od pravého Turčína, že Srbin nenosí na hlavě turbanu, ale jen červenou vlněnou čepičku s dlouhým modrým hedbávným třapcem, známou i u nás pod jménem tureckým „fes“. U Srbů též kníry jsou jakousi podstatnou částí kroje národního; každý Srb má kníry, nikdy plnou bradu; plnou bradou obyčejně hezky dlouhou vyznačuje se „pop“ (kněz). U Turků plná brada jest takřka pravidlem, a kníry samotné výminkou dovolenou; u Srbů kníry jsou pravidlem všeobecným bez výminky. Jenom bohatý sedlák má pro parádu oblek turecký, protože k tomu patří mnoho vyšívání zlatem neb stříbrem vždy ryzým. Turecko v tomto ohledu může se honositi větším rozumem nežli naše tak nazvaná civilisovaná západní Evropa; nikdo tam nešidí sám sebe i jiné tím, že by na sebe věšel sklo na místo drahých kamenů nebo nějakou smíšeninu z mědi a nevím čeho jiného na místě skutečného zlata a stříbra. V parádním oděvu srbských sedláků střídají se toliko dvě barvy: červená a modrá. Kalhoty turecké (čakšire) vypadají z hořejška až po koleno jako řasnatá sukně; od kolena dolů dělí se nohavice na lýtka těsně přilehající. Tyto čakšire mají po stranách a obzvláště na dolejší těsné části krásné skutečně velmi vkusné arabesky, vyšívané vždy jenom ryzým zlatem neb stříbrem. Šat asi na způsob naší vesty bývá z hedbábí a má rukávy hezky volné; i na tom šatu široký lem bývá vyšívaný zlatem. Okolo těla přijde přes kalhoty a tu vestu široký pás, záležející z dvou kusů, z jichžto každý jest alespoň dva sáhy dlouhý. Upevnění tohoto těsně okolo těla ovinutého pasu požaduje zvláštní obraty. Buďto drží někdo jeden konec pasu pevně napnutý a druhý točí se okolo sebe, až celý pás má na tělo vinutý, nebo, když cizé pomoci se nedostává, přivazuje se konec pasu někde na kliku dveří nebo na něco jiného a točení se okolo sebe náležitě se odbývá. Na pestrý pás připíná se pak pouzdro na bambitky a handžar. Toto pouzdro jest kus pevné kůže asi 10 palců široký a půl druhé stopy dlouhý, potažený obyčejně červeným safiánem, krásným zlatým vyšíváním tak pokrytým, že kůže téměř není viděti. Na straně k tělu přilehající má toto pouzdro po délce troje oddělení pro dvě bambitky a handžár aby se tyto ponejvíce drahocenné zbraně nemohly třením o sebe kaziti. Svrchní šat jest volná kazajka s širokými krátkými rukávy. Krk jest všecken obnažen, rukaviček není; ale bílý vyšívaný šátek krajkami pošitý zastrčí se koketně za bambitky a handžar, aby cípy pěkně visely dolů přes skvostnou zbraň,. Šátku toho se ovšem ,nezneužívá k nízkým potřebám, k nímžto my potřebujeme kapesních šálku, Bambitky a handžar, které sedlák srbsky nosí v parádě, jsou výrobky průmyslu u nás neznámého. Některá bambitka jest ozdobena arabeskami z drátu stříbrného velmi uměle a vkusně udělanými že dřeva na ní nevidíš. Podobně bývá okrášlena – pochva dlouhého nože čili handžaru, jejž sedlák za pás zastrkuje tak, že mu leží téměř vodorovně na těle s rukovětí k levé straně. Též dlouhé bambitky vždy zastrčeny jsou do pasu dle jistého ale měnitelného vkusu; jedna s hlavištěm k pravé straně nakloněným a druhá s hlavištěm nahoru, obě pak s kohoutky k sobě. K plnému ozbrojení patří ještě dlouhá tažená puška (arnautka), která se nosí přes levé rámě vždy s hlavištěm do předu, aby pravá ruka jedním hmatem hned ji měla v náměru. Všechny pušky, které jsem viděl v rukou nebo v domech srbských sedláku, pocházejí od Turků a jsou ponejvíce zbraně skvostné a velmi dobré. Kovové části jsou ozdobeny stříbrnými neb zlatými arabeskami a hlaviště velmi vkusně vykládané slonovou kostí. Vzory a výkresy jsou veskrze krásné a svědčí o dosti vysokém stupni umění výtvarného.

Prach se nosí v nevelkém kulatém toulci, kulky pak v koženém pytlíčku, kteréžto visí pod pasem na pravém boku. Pro bambitky prodávají se hotové papírové patrony. Obchod v prachu není v Srbsku monopolem. Na levém boku visí pod pasem nůž zvláštního druhu v kovové pochvě. Nůž tento může se jmenovati tureckým příborem, neboť Turek vidličky nezná.

Obyčejný obuv srbského sedláka jsou „opanky“ t.j. střevíce udělané z jednoho kusu kůže, tak že není jako u nás rozdílu mezi podešví a svrchní kůží. Cestující na koni mají jezdecké boty, hrubý to výrobek domácího průmyslu.

Kůň (malý to druh dobrých a nad míru vytrvalých koňů; chování koňů podobně jako všechno ostatní, což kdysi mohlo se jmenovati k u l t u r o u   t u r e c k o u, již dávno zaniklo v Turecku, a Turci sami již nemají ani pro sebe koňů lepších) má také parádní oblek: řemení někdy dosti bohatě zlatem neb stříbrem ozdobené a šabraku zlatem vyšívanou. Sedlo na něm jest známé sedlo turecké s vysokou hlávkou a lenoškou; dlouhé a široké třemeny plechové visí vždy na tak krátkém řemeni, že jezdec má kolena u samé hlávky sedla.

Dubový les, kterým dne 3. září za krásného počasí ubírala se naše nyní velmi četná a pestrá karavana, rozprostírá se přes městečko Ub ještě dále do kraje. Pro nás onoho dne nocleh byl připraven v selské havlii vesnice Lovljaku, asi deset minut před městečkem nedaleko velké silnice ležící.

Bylo mi hned slyšeti, jak se v Srbsku oznamuje příchod hostí. Vůdce naší přední stráže dal k tomu znamení vypálením obou svých bambitek. Budiž tu hned po první ráně podotknuto, že srbský sedlák nezná žádného nabíjení na prázdno; u něho není nabito, není-li také hned kulky. Vesnice nedala dlouho čekati odpovědi; několik ran tam padlo na důkaz, že slyšeli naše ohlášení. A nyní to šlo z obou stran jako v bitvě; každý kdo zbraň měl v rukou, vystřelil a nabíjel zase, až jsme do kořán otevřenou branou vjeli do havlie, kdežto nežli se s koní sestoupilo, teprv poslední všeobecné vypálení všech bambitek a pušek učinilo celému bouchání slavný konec.

V havlii naproti hlavnímu domu stálo asi 100 sedláků ve dvou řadách; byliť občané vesnice Lovljaku. Tito mlčky nás přivítali smekáním fesů, načež jsme i my podobným způsobem děkovali.

Před hlavním domem stáli obyvatelé havlie v obleku svátečném; mužští s gazdou v čele v předu, za nimi ženské s gazdaricou a vedle nich všechny děti až na nejmenší. Ku přijímání koňů příchozích stálo po hotově hejno mladíků, a jakmile se s koňů sesedalo, ihned vykonávalo se obvyklým spůsobem, který jsem již dříve do podrobna vylíčil, přivítání hostí, nejdříve s gazdou a pak s představeným a se staršími obce. Naposled se šlo k ženským, z jichžto, jak jsem pozoroval každá pozdravuje jednoho hosta.

Ranko Dragosavjević, náš gazda v Lovljaku, připravil pro celou naši společnost ve své havlii velkou besídku asi šest sáhů dlouhou, půl druhého sáhu vysokou, do předu otevřenou a větvemi ze všech ostatních stran a nahoře tak dobře upravenou že nám mohla poskytnouti dostatečné ochrany netoliko proti slunci a větru, ale i proti ne příliš velkému dešti.

Hojné množství krásného sena rozprostřené po celé té besídce slibovalo nám příjemného siestu po obědě a za stálého teplého počasí i příjemný nocleh. První prací tedy bylo, že každý v besídce si připravil své lože, t.j. že si na seně prostřel svůj koberec, a že každý po turecku se na vyvoleném místě usadil. Besídka stála na takovém místě, že jsme z ní přehlídnouti mohli téměř celou havlii. Bylo tam velmi živo, neboť sedláci, kteří z vesnice přišli nás přivítat, neodešli ale zůstali tam, aby s námi ten den prožili. Někteří starali se o naše vozy, aby se všech sedm na ustanoveném místě pěkně do řady postavilo, a pomáhali pak skládati a nositi do besídky, čeho kdo potřeboval; jiní zase měli co dělati s koňmi, sundávali s nich sedla, přinášeli jim vodu a píci a vyhledali pro ně místa na přenocování.

Bylo viděti na všech, že beze okázalosti každý hleděl posloužiti, kde právě mohl, a osvědčovati takto svou upřímnou dobrou vůli. Při tom musím výslovně podotknouti že nikomu z nich ani nenapadlo použití té neb oné nám prokázané službičky k tomu, aby od někoho z nás buďto za to obdržel nějaké díky, nebo aby při té příležitosti alespoň něčeho od nás se dověděl, a shledav podobné chování venkovanů k nám všude po celé své cestě, vším právem mohu říci, že dotíravost není nectností lidu srbského, Budu míti příležitosti ještě něco více povědíti u této zajisté velmi příjemné a chvalitebné stránce národní povahy srbské. Především chci pak vylíčiti, jakým způsobem jsme ztrávili den u gazdy v Sovljalku.

Jakmile celá společnost pořádně se usadila pod besídkou, objevil se gazda a dvě ženské (posluhu hostí v havlii srbské má vždy „mlada“ t. j. nejmladší žena, a s ní nejstarší dívka) se „sladkem“ (zavařeným ovocem) a čerstvou vodou. Všude mívají sedláci srbští pro tuto první poctu příchozích hostí krásnou nádobu skleněnou neb porculánovou na sladko, pěkné plechové lakované táce a několik krásných sklenic barevných. Sladka béře každý host po malé lžičce a napije se na to čerstvé vody, načež gazda mu říká: Na zdravije! a host odpovídá: Fála! (děkuji), Po sladku přinášela se podobným spůsobem černá káva v malých šálcích. Sladko, sklenice čerstvé vody a na to šálek černé kávy náleží co podstatná čásť slušnému uvítáni hostí.

Jakmile gazda vykonal všechno, co národní zdvořilost vyžaduje při uvítání vzácných hostí, tito jsou jaksi páni v jeho domě, a on sám s celou svou rodinou nebo vlastně se všemi rodinami, jichžto jest hlavou a pánem, považuje a chová se co člověk, který všechen svůj čas a všechnu péči věnuje nyní pohodlí svých hostí. Ani gazda sám ani kterýkoliv jiný člen zádrugy jeho neobtěžuje hostí ni dost malou zvědavosti neboli dotíravou žvastavostí. Gazda čeká vždy někde na blízku, kdyby si host něčeho přál, a mluví s ním právě jen pokud si toho host sám přeje. Žádná otázka jako: Odkud jsi? Kam cestuješ? Co tam budeš dělati? a t.d. nevyklouzne z jeho úst, a kdyby host, docela podle spůsobu světa východního chtěl ztráviti u něho celý den v nepřerušeném mlčení, srbský gazda nebude mu ni v tom nijakou závadou. Viděl jsem na celé této cestě, že sedlák srbský docela zvláštním spůsobem rozumí svému pohostinství, a musím se vyznati, že národní pohostinství srbské učinilo na mne hluboký dojem; neboť ze všeho bylo vždy viděti, že hlavní zásadou toho pohostinství jest upřímná nelíčená snaha, aby se hostu poskytovalo všemožného pohodlí, a že spokojenost hosta jest jediným jeho účelem a nejmilejší odměnou.

Náš gazda v Lovljaku zabil nám ke cti krávu, abychom měli k objedu hovězí polévku a hovězího masa. Dlouhá tabule pro celou společnost postavila se pod stromy uprostřed havlie. Zadělávané a pečené jehněčí a pečená kuřata, koláče, sýr, hrozny a dobré červené víno, všeho hojnost, přispělo k tomu, že se objed mohl jmenovati pravou hostinou.

Po objedě pronášely se vlastenecké přípitky a akademikové po každém zpívali slušící k tomu „mnogaja lěta“. Ani gazda ani kdo jiný z domácích neseděli s námi za stolem; ženské pomáhaly kuchaři našemu, mužští donášeli jídla, a gazda co vrchní velitel stál nedaleko velké tabule, obcházel ji časem a díval se, kde čeho schází.

Černou kávu po objedě pili jsme pod besídkou, kdežto jsme několik hodin ztrávili ve společnosti kmeta obce a dvou starců, kteří nám mnoho zajímavého uměli vypravovati, o bojích s Turky. Teprv k večeru podívali jsme se do blízkého městečka Ubu. Ub podobně jako jiná města a městečka v Srbsku mělo v posledních letech tohoto století obyvatelstvo turecké. Povstání Srbů započavší r. 1804. mělo následek, že turecké obyvatelstvo vymizelo ze všech městeček venkovských, a že konečně v novém knížectví srbském Turci dle smlouvy směli bydleti toliko v několiku měst, kdežto i pevné hrady zůstaly v jejich držení. Takto pevnosti Bělehrad, Smederevo a Ada-kale měly tureckou posádku a turecká města; v Užici a Šabci byla turecká města a hrady turecké; Sokol měl obyvatelstvo výhradně turecké. Po událostech r. 1862. vymohla vláda srbská že se vystěhovali všichni Turci ze země a od r. 1867. v Srbsku již není ani posádky turecké.

V havlii Ranka Dragosavljeviće bylo ještě živo a veselo, když jsme se tam dostavili za soumraku večerního. Nastala noc dosti tmavá pod zeleným krovem stromů, nežli jsme zasedli za stůl k večeři, a bylo zapotřebí všelijakých papírových luceren a jiného osvětlování, abychom řádně mohli vykonati svou úlohu. Po večeři zavěsily se papírové lucerny pod besídkou, a celá společnost umístila se tam k náležitém pohodlí. Čibuky se zapálily, akademikové zpívali písně národní, gazda přisedl k nám a vypil s námi sklenici čaje, a přátelský hovor držel nás vzhůru dlouho do noci. Mladí sousedé, kteří ne toliko celý den ale i ještě noc chtěli zůstati v naší společnosti, skupili se tu i tam dohromady pod košatým stromem a naslouchali našemu hovoru a zpěvu. Bylo živo a veselo, avšak dle náhledů a obyčejů srbských ještě něčeho scházelo, aby gazda byl přesvědčen že hosté jsou úplně spokojeni s jeho pohostinstvím a opravdu veseli. Nabíjely se tedy bambitky a pušky a začalo střílení takové, že zajisté nikdo v celém okolí nemohl pochybovati o veselosti a spokojenosti hostí shromážděných v havlii Ranka Dragosavljeviće v Lovljaku. Bez přestání padala rána za ranou po celou hodinu a havlia takřka ustavičně byla osvětlena bleskem prachovým. S výrazem patrného potěšení v poctivé tváři přinesl ním gazda k desáté hodině poslední nápitek pro usnutí, a brzy nastalo ticho po havlii přerušené toliko souzvučným koncertem chrápajících spáčů.

Byla ještě noc, když mne takovým noclehům ještě nezvyklého ranní chládek probudil ze sna, měsíček stál vysoko na jasném nebi a osvětloval čarovným světlem náš pestrý tábor. Brzy však poklid noční ustoupil čilému ruchu. Dlouho před východem slunce všechno bylo na nohou: kočové krmili koně, momci (sluhové) především čistili zbraně pánů, akademikové skládali své věci a sousedé pomáhali všechno zase naložiti na naše vozy, My pod besídkou jsme se strojili, okružní náčalník Djelmáš a ostatní panstvo srbské přivázavše dlouhé pásy ke stromu otáčeli se kolem sebe a bubeníci chvalitebnou sice ač ne stkvělým výsledkem korunovanou péčí namáhali se, aby jim staré bubny nedělaly hned z rána nové ostudy. V šest hodin postavili se akademikové do šiku, a za nimi ihned druhý šik utvořili sousedé Sovljačští. Ranní modlitba odbyla se spůsobem obvyklým, a „dežurní“ akademik učinil panu setníkovi ranní rapport, že všichni náležitě dobře se vyspali. Gazda přinesl nám sladko a čerstvou vodu, ženské jeho pak snídaní t. j. černou kávu v plechové konvici, mléko a sladký „kaimak“ Užívání šálků tehdáž ještě na venku nebylo v obyčeji; káva slévala se do sklenic. Mlékařství jest v Srbsku docela jiné nežli u nás. Z mléka čerstvého nesbírá se jako u nás smetana ale mléko toto se odvařuje a dává se pak na velikých plochých misách do sklepa. Škraloup, který se vytvoří asi za 24 hodin, sbírá a jí se buďto studený s chlebem neb se ho užívá na rozličná jídla. Takovýto „sladký kajmak“ přinášeli nám ke kávě. Máslo se nedělá, sýr ale dosti dobrý. Zkýslý kaimak se považuje co lahůdka a jest v pravém čase velmi chutný,

Zabrav se již mlékařstvím do oboru domácího hospodářství a způsobilosti ženské, podám ihned ještě některé doplňky k svému stručnému vylíčení národního života v Srbsku. Řekl jsem, že v každé Havli srbské jest toliko jedno ohniště společné, jedna kuchyně ve velkém společném domě celé zádruhy. V tomtéž domě též všude jest vedle kuchyně velká společná jídelna. Dlouhý stůl, za kterým se sedí jako u nás na lavicích nebo židlicích, má všude stejnou podobu, t. j. ke kulatému stolu, který tvoří hořejší konec, přidělána jest dlouhá čtvercová tabule. Mužští vždy jedí dříve a ženské jim posluhují. Nahoře na prvním místě sedí gazda a vedle něho na obou stranách okolo kulatého hořejšího konce stolu starci. Když pojedli mužští zasedají ženské a děti obojího pohlaví. I tu gazdarica sedí nahoře a vedle ní nejstarší ženy. „Mláda“ a nejstarší holka posluhují. Kroj srbských venkovanek jest obzvláště v létě velmi jednoduchý. Celý jejich šat jest dlouhá košile s volnými rukávy, zhotovená z velmi pevného plátna. Košile tato jde až po kotníky a nechává pouze krk obnažený. Černý kožený asi čtyry palce široký pás drží též vlněné zástěrky jen asi střevíc široké, ponejvíce v pestrých barvách utkané. Dívky nosí zástěrku jenom napřed, ženy napřed i vzadu. Sváteční košile má krásně vyšívaný vždy pestrý lem dole, okolo krku a na rukávech. Dívky mají hlavu odkrytou; vrkoče nějakou stužkou ozdobené visí přes záda dolů, a čelo někdy velmi hezkých děvčat našel jsem r. 1852 v Srbsku všelijakými kudrlinkami podobným způsobem zasloněné a zohyzděné, jako v našem západním tak nazvaném civilisovaném světě dámy teprv před nedávnem osvědčovaly svůj vzdělanější a dokonalejší krasocit. Ženy mají vždy náhlavek: ve Váljevsku bílou čepici na spůsob pruských vojenských čepic, jenom s tím rozdílem, že přes týl až na záda visí s čepice cíp bílého šátku; v kraji Šabačském čepec v podobě antické přilby s hřebenem někdy až tři lokte dlouhým. Celý šperk ženský skládá se ze zlatých a stříbrných peněz, jejichžto bohatá selka má na sobě za několik tisíc.

Předně náhlavek bývá někdy všechen tak pokryt zlatými a stříbrnými penězi, že látky téměř není spatřiti. Viděl jsem na Váljevsku selky, které měly na náhlavku samé dukáty, dvě řady kolem hlavy ne vedle sebe, ale jako šupiny na sebe položených, a hezky velký kruh podobným spůsobem samými dukáty sestavený na svrchní ploše bílého čepce. Těchto dukátů pouze na čepci bylo alespoň tři sta. Bílý cíp, jenžto do zadu visí s čepce, též ozdoben bývá penězi menšími. Okolo krku pak nosí se největší mince zlaté a stříbrné. Srbská selka musela by býti velmi chudá, aby jí na krku visel jenom jeden tolar neb dukát. Pořádná okrasa na krk požaduje několik velkých zlatých mincí, několik tolarů a mezi ně aspoň 15-20 kusů menších penízů zlatých a stříbrných; ba okrasa taková ustavičně přivěšováním nových minci vyrůstá někdy v pravý pancéř, který pokrývá celé poprsí až na pás. I na pasu visí ještě kolem do kola stříbrné mince.

Nejobyčejnější druh těchto šperku ženských jsou rakouské dvacetníky, tolary dukáty. Dosti času vidíš mezi nimi benátské a turecké stříbrné a zlaté mince, avšak i starých macedonských, řeckých a římských mincí dosti jsem viděl, ač již drahná léta zvláštní překupníci sbírají jich po celém poloostrovu a vedou jimi výnosný obchod do ciziny, obzvláště do Anglicka. Uprostřed lesa někde na bosenské hranici viděl jsem selskou dívku pasoucí ovce, která měla na prsou šupinatý pancéř ze samých dvacetníků rakouských, jichžto mohlo na něm býti snad do tisíce kusů. Toto děvče procházející se daleko od obydlí lidských v lese se svým stříbrným pancéřem, může se zajisté pokládati za zajímavý obraz neobyčejné bezpečnosti veřejné, kterážto panuje ve vlasti srbské. Ve vesnici srbské krádež jest skutečně věc neslýchanou. Nikdo tam nezavírá domu, jde-li na pole neb do lesa, protože žádných zámků u dveří není, a nikdo peněz neb zlatých a stříbrných ozdob ženských neschovává pod zámek, protože truhly, do kterých se podobné věci se ukládají, žádných zámků nemají.

Všechny ženské zádrugy Ranka Dragosavljeviće objevily se i ráno v plné parádě a ozdobené svými břinkavými šperky. Když o 7. hodině znamení dáno k odchodu, loučili jsme se s nimi, a každý z nás bělehradských hostí rozdával mezi ně malé dárky kteréžto beze vší ostýchavosti s prostým „fála gospodine“ (děkuj u pane) se přijímaly. Zaplacení všeho, co se nám bylo poskytlo, nabízelo se sice gazdovi, ač již napřed se vědělo, že se to nepřijme. S gazdou nebylo zapotřebí se loučiti, neboť již bambitky a handžar v pasu jeho zvěstovaly nám, že nás kus cesty vyprovodí. S podobným úmyslem dostavil se též valný počet sousedů dílem pěšky dílem na koních. Odchod náš nebyl méně hlučný nežli příchod: každý z hosti než vyjel z havlie vypálil své bambitky a střílení na rozloučenou trvalo téměř čtvrt hodiny.

Společnost naše byla od toho dne vždy velmi četna. No toliko z každé vesnice,kdežto jsme noclehovali, doprovázel nás vždy valný počet sousedů až k noclehu nejbližšímu, ale i na cestě přidávalo se k nám tu i tam kolik jezdců pěších, Rozumí se samo sebou, že každý byl v úplném odění, jako bychom táhli do boje. Sousedé, kteří na cestě přirazili k naší hezky dlouhé karavaně, vždy přidali se k zadnímu voji, kdežto z noclehu táhnoucí jeli v předním. Z celého jednání a chování těchto prostých venkovanů bylo patrně viděti, že smysl pro náležitý pořádek jest hluboko zakořeněn.

Společenské poměry vlasti srbské zajisté jsou velmi příznivé, aby značný počet zbrojného lidu mohl se vypraviti do pole, aniž by se tím valně uškodilo domácímu hospodářství. Starci a ženy jsou doma v každé zádruze a polní práce se vykoná i kdyby několik silnějších ramen v rodině scházelo. Cestování tak v četné společnosti statečných Srbů nabývalo nyní obzvláštní zajímavosti a nevydržel jsem dlouho capati mezi nimi pěšky. Počasí bylo stále krásné, pro počasí deštivé měl jsem vůz, na kterém jsem beztoho ještě ani neseděl, koupil jsem si tedy od nějakého pandura za 15 dukátů hbitého hnědouška s celým náčiním a přidal jsem se k jezdcům.

Málokdy jsme se na ní dopoledne zastavovali u nějaké mehany. Každodenní pochod trval sice od rána až k polednímu, ale o desáté hodině vždy se odpočívalo asi půl hodiny, buďto u prostřed lesa nebo alespoň na příhodném místě pod stínem stromů. Tu již čekalo nás několik sousedů z nejbližší vesnice, na trávníku tam prostřeno čerstvými větvemi, a z nenadání utvořená tabule nesténala sice dle způsobu západoevropského pod tíží nanešených jídel, avšak poskytovala zajisté vždy velmi utěšeného pohledu pro hladové žaludky. Tu bylo vždy náležité hojnosti napečené drůbeže, kuřat se sladkým kajmakem, „djebabu“ (zvláštním spůsobem roštěného masa), sýrů všelijakých, kyselého kajmaku, „proja“ (chleba z kukuřice), hroznů překrásných a vína ponejvíce červeného, jakž i „šljivovice“ dost a dost.

Někdy jsem musel po snídani takové dělati doktora t. j. lékaře, neboť venkované uslyševše, že tu cestuje nějaký doktor, (já totiž jsem doktorem filosofie) z Rakous, chtějíce použíti dobré příležitosti, přinesli s sebou také nemocného a žádali mile abych mu pomohl dobrou radou. Setník Zach hned při prvním takovém pádu mi řekl, že nezbývá nic jiného nežli „doktora“ dělati, když již na neštěstí doktorem jsem. Výmluva že by se mohla pokládati za špatnou vůli, a ostatně že mi pomůže z nesnáze. Naštěstí jsem co študent dlouhá léta bydlel s mediky a naučil jsem se od nich trochu všeličemus, co patří k řemeslu lékařskému, tak že pomocí setníka Zacha, který co pravý otec svých žáků měl již i v tomto ohledu zkušeností všelijakých, mohl jsem všude býti dosti slušným „lékařem bezděčným“. Jenom jednou jsme byli oba v nemalém rozpaku, když nám přivedli člověka, který ve tváři měl velkou masitou bouli; ale vytáhli jsme se z toho dosti dobře. Ohledali jsme a omakali bouli jak se patři, pak jsme šli trochu stranou a drželi po francouzku tajnou poradu mezi sebou, v nížto se uzavřelo, že „bezděčný lékař“ oznámí pacientovi, že jiné pomoci by nebylo nežli operace, ku které bohužel pan doktor nemá potřebných nástrojů.

Dne 4. září nocleh náš byl ve vesnici Raduši, 5. září ve vesnici Brankovině. Na cestě tam vyskytnul se nám první pohled na pohoří Srbské. Tu vpravo vidíme podlouhlý hřbet asi 3000´ vysokého Medvedníka, vedle něho Povlen a v levo vzdálenější vrchy nahie rudničké.

Vesnice Brankovina jest rodiště Nenádovićů. Dosti pěkný kamenný pomník tam stojí na návsi na památku Aleksy Nenádoviće, který r. 1804, co jeden z vůdců národních se svým přítelem Iliou Birćeaninem byl od Turků odpraven v městě Valjevě, ještě dříve, nežli pod Jiřím Petrovičem (Karadjordje) ve zbrani stanul národ srbký proti svým utiskovatelům. Starý Prota Nenádović, bývalý vůdce vojenský v boji pro svobodu a samostatnosť, který z blízkého města krajského Váljeva, kdežto bydlí, do Brankoviny nám přijel naproti, byl v rodišti svém naším gazdou. Ve společnosti jeho jeli jsme dne 6. září do města Váljeva jen asi dvě hodiny vzdáleného. Asi padesát jezdců vyjelo nám vstříc z města na hodinu cesty a vjezd náš do krajského města stal se takto dosti slavným.

Ve Valjevě začalo naše vyjednávání se Sokolskými Turky, kteréžto konečně přes všechny obtíže vedlo k návštěvě starého hradu. Vyjednávání toto a i zajímavou cestu vylíčím laskavým čtenářům v následující kapitole.

Rubriky: strejdovy cesty | Štítky: , , , | Napsat komentář

Srdce francouzského jazyka je v Kongu, francouzský jazyk nepatří francouzskému lidu, říká Macron.

By ABDELHAMID KADDOUR  13. října 2018

Frederic Legrand – COMEO / shutterstock.com

V řeči, kterou přednesl na  17. summitu frankofonních zemí, Emmanuel Macron hovořil o Africe jako o „epicentru“ francouzského jazyka, uvádí francouzské noviny Le Figaro . 

Včera v Jerevanu , hlavním městě Arménie, odstartoval 17. summit frankofonie. Emmanuel Macron se zúčastnil a promluvil.

„Francouzský jazyk nepatří nikomu z nás, ale je majetkem všech“, začal. Také lokalizoval epicentrum francouzštiny ne do Francie, ale do Afriky.

„Když mluvím o francouzském jazyce, mluvím o všech našich francouzských jazycích. To epicentrum není ani vpravo, ani vlevo od Seiny (řeka Paříže). Je bezpochyby v Konžské pánvi nebo někde v oblasti. “

Mluvil také o anglickém jazyce jako o „jazyce spotřeby“.

Svůj projev dokončil tím, že francouzskému lidu připomněl, že francouzský jazyk už není „jazykem Francie“.

https://voiceofeurope.com/2018/10/heart-of-french-language-is-in-congo-french-language-doesnt-belong-to-the-french-people-says-macron/#.W8JD9o8ECHE.twitter

Rubriky: twitter | Štítky: , , , , , , , | 14 komentářů

Kdo za to může?

Světový den páteře, Světový den proti McDonald’s, Den šéfů

Koupil jsem si klobásu a nevšiml jsem si, že má přelepené datum spotřeby. Samozřejmě mne postihla těžká otrava.

Naštěstí jsem byl vyléčen, ale v tom okamžiku nastalo něco, co by mne ve snu nenapadlo. Byl jsem vyšetřován Policií za to, že jsem si nevyžádal přesnou informaci o stáří klobásy, Zdravotní pojišťovna po mně vymáhá náklady na léčbu a hrozí mi i pokuta za vážné pochybení.

To je blbost, co…

Jenže takový je postup, pokud si koupíte ojeté auto se stočeným tachometrem. Ne ten, kdo vám ho prodal, ale vy musíte v případě zjištění závady při STK dokázat, že tachometr není stočený, ale jen z nějakého důvodu vyměněný. Jinak vás čeká pokuta a auto bude nezpůsobilé pro provoz. I když mu jinak nic nebude.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , | 35 komentářů

Švédsko ruší tradiční vánoční koncert a zvyšuje propagaci pro islámské akce

https://translate.google.cz/translate?hl=cs?sl=en&tl=cs&u=https%3A//voiceofeurope.com/2018/10/sweden-cancels-traditional-christmas-concert-and-increases-promotions-for-islamic-events/%23.W8NcbCFC90o.twitter

Švédský a možná i největší venkovní vánoční koncert „Oh Holy Night“, který tradičně každý rok vysílá švédská národní televize, byl zrušen, dle tiskové  zprávy SVT.
To je s největší pravděpodobností dalším příkladem potlačování švédských tradic, aby nepoškodili migranty, kteří nemají křesťanskou víru.

Dřívější události zahrnují:
Náhrada Lucie, která podle staré švédské tradice Pagan Yule vždy byla dlouhovlasá, blond, krásná žena  černým chlapcem.
Uvedení ženy v hidžábu do každoročního adventního / vánočního kalendáře.
Zrušení vystoupení tradičních studentských sborů v televizi ve Valborgu (švédská pohanská jarní oslava).
Ředitelé zakazují studentům, aby mávali švédskou vlajkou v den promoce.
Modlitba za rozmanitost na oslavě Národního dne.
Levicoví Švédové podporují myšlenku, že Švédský národní den nesmí být oslavován v televizi a v národních novinách.
Zároveň se intenzivně prosazuje muslimská kultura a tradice:
V den svatojánské noci (nejdůležitější a tradiční svátek ve Švédsku) TV4 rozhodla nechat ženu v hidžábu učit Švédy, jak správně vařit kebab.
Ramadan je oslavován veřejnými akcemi v několika švédských městech i v televizi.
Úřady povolují islámskému povolání k modlitbě (110 dB) a současně zakazují, aby křesťanské církve zvonily zvony.

Bohužel to není pro Švédsko jedinečné. Stejné věci se objevily a nadále probíhají po celé západní Evropě.
Abychom se zachránili, musíme začít hovořit a přestat přijímat ničení naší kultury, krajů a kontinentů NYNÍ. Během několika let bude pozdě.

Rubriky: twitter | Štítky: , , , , | 8 komentářů

Ako sa veci majú okolo sankcií proti Rusku

V diskusii pod týmto článkom u pána Bavora som spomenul veľmi nepriaznivé neekonomické dôsledky, ktoré majú všeobecné sankcie proti Rusku dopad na stav demokracie, obzvlášť v našich krajinách. V tomto článku prinesiem niektoré, možno pre vás neznáme, informácie, ktorými tento názor podložím.

Predovšetkým vo vzduchu visí otázka, či sú sankcie proti Rusku efektívne a či vôbec plnia svoj účel. A tu sa objaví otázka, aké sú vlastne ciele sankcií, veď ciele sú hlavné kritérium efektívnosti. Sankcie vždy majú nejaký dopad a efekt, ale len vo vzťahu k cieľom môžeme vedieť, či znamenajú viac úžitku ako škody. Keď sa kriticky pozrieme na deklarované ciele sankcií, ktorých história trvá už 4 a pol roka od pamätného referenda na Kryme, zistíme, že tieto ciele sa v čase aj významne menili. Kvôli poriadku pripomeniem, že sankcie nie sú úplne plošné na všetky obchodné vzťahy s Ruskom, ale sa od začiatku zameriavajú dvomi smermi. Jednak sú sektorové proti odvetviam vojenskej výroby a takým, ktoré pre vojenskú výrobu pripravujú medziprodukty alebo poskytujú služby, aj proti sektoru získavania surovín, najmä strategických, a jednak sú individuálne – zamerané na jednotlivé osoby „blízke vedeniu Ruska“, vlastníkov veľkých výrobných a ťažiarskych podnikov, alebo na kľúčové vedúce osobnosti. Predmetná podstata sankcií nie je obchodno-tovarová, ale hlavne finančná. Jednotlivcom sa na základe sankcií sťažuje prístup k finančným službám a podnikom v sektoroch sa sťažuje investičné a prevádzkové financovanie, okrem krátkodobého v horizonte asi 14 dní.

V krátkom údernom komentári od Paula Ivana, ktorý vyšiel v Centre európskej politiky 21. marca 2014, teda sotva týždeň po Krymskom referende, niekoľko dní po spustení prvých sankcií a dávno pred tým, ako sa Krym stal formálne súčasťou Ruskej federácie, sa konštatuje, že vytúženým maximálnym cieľom by bolo vrátenie do status quo ante, teda anulovanie Krymského referenda a zrušenie vtedajšej blokády ukrajinských silových zložiek, ktoré sa nachádzali na polostrove. Zároveň však analytik konštatuje, že tento cieľ je nerealistický, lebo sankcie budú mať nulový dopad na vedenie Ruska, nezmenia nič na kurze zahraničnej politiky Ruska a že sankciám chýbajú presne stanovené realistické ciele. Už v tomto dokumente sa konštatuje, že ekonomický dopad sankcií bude veľmi obtiažne merať a vyhodnotiť.

Podľa legislatívy EÚ sa sankcie proti Rusku každých 6 mesiacov vyhodnocujú a Rada EÚ hlasuje o ich predĺžení. Pri každom hlasovaní sa sankcie aj aspoň orientačne vyhodnocujú, vymenujú sa dôvody, kvôli ktorým sa zaviedli, a nové nepriateľské činy Ruska, kvôli ktorým sa sankcie nesmú zrušiť, často sa naopak, pritvrdia novými. Deklarované ciele týchto sankcií sa mierne menia každého pol roka a chronologicky ich tu vymenovať by možno bolo zaujímavé, ale únavné. Na ilustráciu tu budem citovať amerického republikánskeho senátora Lindsey Grahama z augusta 2018: „Našim cieľom je zmeniť status quo a preto zavedieme zdrvujúce sankcie a iné prostriedky proti Putinovskému Rusku, kým nezastaví a celkom neupustí od ovplyvňovania volebného procesu v USA, nezastaví kybernetické útoky na americkú infraštruktúru, nestiahne ruské sily z Ukrajiny a nezastaví pokusy o vytvorenie chaosu v Sýrii.“ Mám len ja z takto formulovaných cieľov pocit, že sankcie sú už vlastne permanentné?

Čo sa týka dopadu sankcií na ekonomiku Ruska, spoľahlivé údaje neexistujú. Naše západné inštitúcie nemajú žiadne možnosti zistiť si presné ekonomické čísla a ruská strana im pri tom, samozrejme, nepomôže. Samozrejme som napísal preto, že sankcie sú fakticky nepriateľským, až vojnovým nástrojom. Dávny vojenský génius Sun Tzu povedal: „Tvár sa, že si slabý, keď si silný a rob dojem silného, keď si slabý.“ Takže ani na ruskej strane nezverejnia čísla, ktoré by západu dovolili kvantitatívne vyhodnotiť dopad sankcií. Vo vládnej sektorovej správe o vývoji odvetvia minerálno -surovinových zdrojov Ruskej federácie, teda odvetvia priamo postihnutého sankciami, za roky 2016 a 2017, ktorá je veľmi podrobná na 372 stranách obsahu, nenájdeme jediné číslo, ktoré by vyjadrovalo dopad sankcií na jediný strategický podnik. Roztrúsene na viacerých miestach správa pri jednotlivých podnikoch konštatuje, že rozvoj podniku, hlavne investície a príprava nových projektov, boli sťažené kvôli sankciám, ale nie je pripojené žiadne konkrétne číslo.

Na strane západu však nie sú ojedinelé hlasy, že z politického aspektu sankcie prakticky zlyhali. Napríklad Andreas Beyer a Benno Zogg v zborníku Perspektívy politiky, ktorý vydáva ETH v Zürichu, v zošite z júla 2018 v článku Je čas zmierniť sankcie proti Rusku, napísali: „Ujma, ktorú Rusku spôsobili sankcie, nebola taká veľká, aby zvrátila politický kurz Ruska.“ Iba ako špekulatívna útecha znie argument, že sankcie pravdepodobne zabránili väčšej eskalácii konfliktu na Ukrajine. No aj u veľkého brata za oceánom čoraz častejšie zaznievajú triezve hlasy. V máji 2018 na portáli AmericanSecurityProject vyšiel článok Ako dosiahnuť, aby sankcie proti Rusku fungovali a tam zaznelo doslova: „Jednou z hlavných slabín sankcií USA proti Rusku, tých minulých aj súčasných, je absencia konkrétnych a dosiahnuteľných cieľov. Sankcie proti Rusku mali prinútiť Rusko, aby zmenilo svoje správanie a zabrániť jeho ďalšej agresii, ale tieto ciele sa zatiaľ nedosiahli.“ American Interest v článku zo 7. júna 2018 ide v kritike do vlastných ešte ďalej, keď píše, že sankcie v podstate len vyvolávajú dojem, že niečo robíme a slúžia ako nástroj na mobilizáciu spojencov. Za ich použitím však nie je žiadna premyslená stratégia a doslova: „Náš problém je stále rovnaký – chýba nám stratégia a Kremeľ to vie veľmi dobre.“

Svoju hlavnú úlohu teda sankcie zrejme optimálne neplnia, no pozrime sa teraz na určité nezamýšľané vedľajšie efekty, ktoré tieto sankcie vyvolali, a pre koho sú tieto vedľajšie dopady nepríjemné. Ako hlavný zdroj použijeme analýzu Nigela Gould-Daviesa (NGD), ktorú napísal v auguste 2018 na tému sankcií proti Rusku pre Fínsku národnú banku. Je pre nás o to cennejšia, že je nielen komplexná, ale vo svojej podstate je protiruská a sankcie obhajuje. Hoci v kocke konštatuje podobne ako odseky vyššie, že nedosiahli hlavný cieľ, ani Rusko citeľne neoslabili, tvrdí, že ich nemôžeme posudzovať oddelene od ostatných nástrojov politiky a diplomacie voči Rusku a že bez ich prispenia by situácia bola ešte horšia. Takže závery z tejto analýzy zrejme nikto nenapadne z proruského trollizmu, čo by hrozilo pri odkaze na alternatívu.

Analýza NGD si pozorne všíma aj možnosti obrany Ruska a ako tieto možnosti v praxi využíva. Jednou z nich je zvyšovanie nezávislosti ruskej ekonomiky od západnej infraštruktúry a smerovanie ekonomiky k vyššej sebestačnosti. Cituje viaceré ruské zdroje, ktoré doslova „ďakujú“ západným sankciám, lebo Rusko sa stáva menej zraniteľné pred svetovými ekonomickými otrasmi a zvyšuje sa napríklad aj jeho potravinová bezpečnosť. Druhou vecou je, že stratené ekonomické a finančné príležitosti sa Rusko snaží kompenzovať u iných partnerov, hlavne u svojho najväčšieho suseda – Číny. Zbližovanie Ruska a Číny je dlhodobý proces a prebieha už dlho, no NGD konštatuje, že popri existencii sankcií sa Rusko viac dostáva do roly toho, kto od Číny niečo potrebuje, čo zlepšuje vyjednávaciu pozíciu Číny a tá v zmluvách získava lepšie podmienky, ako by sa jej podarilo, keby sankcie neexistovali. Čínu táto situácia posilňuje, jednoznačne z nej profituje a dovolím si zapochybovať, či to USA môžu považovať za svoju výhru, keď oslabovaním Ruska posilňujú svojho, snáď ešte nebezpečnejšieho rivala.

Jedna z najzaujímavejších poznámok z  analýzy NGD priamo upozorňuje, že posledná vlna sankcií, najmä od 6. 4. 2018, stupňuje svoj tlak a rozsah dopadu na oligarchov, teda ide hlavne o sprísnenie a rozšírenie individuálnych sankcií. NGD píše, že „zdôvodnenie týchto nových individuálnych sankcií je nasledovné – kto profituje z tohto korupčného systému, už viac nebude chránený pred následkami krokov, ktorými jeho vláda destabilizuje svet.“ Ako na inom mieste napísal napríklad aj Andrej Kolesnikov z Moskovského Carnegie centra, ekonomický systém v Rusku je zvláštnou odrodou kvázištátneho kapitalizmu, v ktorom sú oligarchovia do veľkej miery prerastení so štátnou mocou. Napriek formálnym zápisom v obchodných registroch, je často veľmi nejasná hranica medzi manažmentom a vlastníctvom, najmä ak je podnik formálne považovaný za štátny. Mnohí oligarchovia majú veľmi blízko k štátnej moci a mnohí tieto väzby aj využívajú. NGD píše, že pre západné elity toto v minulosti nepredstavovalo problém. Boli ochotní tolerovať, akým netransparentným spôsobom sa oligarchovia dostali ku svojim majetkom, lebo podľa ich názoru nový status oligarchov prinúti vytvoriť si na ochranu svojho statusu funkčný právny rámec podľa západného vzoru.

Keď som si toto prečítal, okamžite som si spomenul na náš česko-slovenský spôsob privatizácie. Po plyšovom prevrate, isto si spomínate aj vy, sa u nás objavilo veľa ekonomických poradcov, ktorí nám mali pomôcť s transformáciou hospodárstva na trhový model. Dnes už vieme, že spoločný národný majetok prakticky rozkradlo niekoľko skupín ľudí, ktorí v danom momente mali blízko k politickým centrám. Po prečítaní analýzy NGD však prichádzam k poznaniu, že západné elity nádejných oligarchov posmeľovali a sľubovali si od toho, že transformácia vďaka tomu prebehne veľmi rýchlo.

V prípade Ruska však tento postup mal určité nečakané špecifiká. Ukázalo sa, že Rusko je príliš veľké a komplikované na to, aby bolo možné rýchlo vykonať transformáciu na trhovú ekonomiku západného štandardu. Ruskí oligarchovia to vo veľkej miere riešili „ofšórovaním“ svojho majetku – vývozom aktív na západ. NGD to hodnotí tak, že si chceli zobrať to najlepšie z oboch svetov. Mať možnosť oligarchicky bohatnúť v Rusku a nadobudnuté bohatstvo si nechať chrániť právnymi vymoženosťami západu. Pre Putina, podľa NGD, bola priorita stabilita vlády a tak chovanie oligarchov toleroval, dokonca sa naučil s ním existovať a využívať ho, ale mal podmienku, aby oligarchovia nezasahovali do štátnych záležitostí.

Nové a prísne sankcie proti ruským oligarchom, im veľmi obmedzili priestor na hru a na manévrovanie. Jednak sa nemôžu so západom dohodnúť tak, ako sa mohli s Putinom, a jednak sa im veľmi zmenšili možnosti v samotnom Rusku. NGD vymenúva, že popri možnosti emigrovať z Ruska nadobro, majú v podstate už len dve možnosti riešenia: 1. Môžu sa snažiť prehĺbiť svoje väzby s ruským štátom a hľadať u neho podporu. Mnohí to tak aj robia s poukázaním na to, že sú lojálni, vracajú kapitál späť do Ruska, nijako nevyprovokovali sankcie, ale musia im čeliť. Preto žiadajú štát o ochranu a pomoc. 2. Môžu sa pokúsiť viac ovplyvňovať politiku. To sa týka aj na strane Ruska, ale aj na strane západu. Medzi možnosťami sú tu okrem lobbyzmu aj priama podpora určitých politických síl, ktoré majú za cieľ zmenu režimu v Rusku. Obidve tieto možnosti však vo svojich dôsledkoch prehlbujú oligarchický systém a napriek západnej rétorike, ktorá je plná demokratických hodnôt, fakticky znižujú nádej, že Rusko bude mať v dohľadnom čase naozaj demokratický politický systém.

Projekciou na politický systém v našich krajinách sa domnievam, že pre západ je akceptovateľný oligarchický systém, ktorý potláča demokratické slobody a vykorisťuje vlastné obyvateľstvo, ak je v zahraničnej politike lojálny k západu a poslušne plní vytýčené ciele.

A toto je pre nás tá najhoršia správa z analýzy protiruských sankcií.

Zdroje:

http://www.epc.eu/documents/uploads/pub_4285_eu_s_sanctions_against_russia.pdf

http://www.epc.eu/documents/uploads/pub_4285_eu_s_sanctions_against_russia.pdf

https://www.unian.info/politics/10215626-u-s-senator-reveals-details-of-new-set-of-hard-hitting-russia-sanctions.html

http://lup.lub.lu.se/luur/download?func=downloadFile&recordOId=8909691&fileOId=8909698

https://www.americansecurityproject.org/making-sanctions-against-russia-work/

http://www.mnr.gov.ru/upload/iblock/9bb/%D0%93%D0%BE%D1%81%D0%B4%D0%BE%D0%BA%D0%BB%D0%B0%D0%B4%202017.pdf

https://oilprice.com/Latest-Energy-News/World-News/BP-Boss-More-US-Sanctions-On-Russian-Oil-Companies-Could-Hurt-Europe.html?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+oilpricecom+%28Oil+Price.com+Daily+News+Update%29

https://www.the-american-interest.com/2018/06/07/the-case-for-russia-sanctions/

http://www.css.ethz.ch/content/dam/ethz/special-interest/gess/cis/center-for-securities-studies/pdfs/PP6-4_2018.pdf

https://helda.helsinki.fi/bof/bitstream/handle/123456789/15832/bpb0818.pdf?sequence=1

https://carnegie.ru/commentary/76555

https://www.zerohedge.com/news/2018-09-22/how-russian-sactions-are-helping-putin-achieve-his-most-desired-goal

Rubriky: Navaja | Štítky: , , , , , , , , | 37 komentářů

Náhradní podzim

Jak to tak sleduju, tak mám čím dál větší obavy, že letošní podzim nebude nijak moc barevný – aspoň tady u nás. Rozžhavené a suché léto spálilo listí na velké části stromů a ty jsou teď už smutně holé. Nijak se netajím tím, že mám podzim ráda a tak mi snad prominete, že si to potěšení z podzimních barev vynahradím staršími fotkami…

Takhle například tu zářil podzim v říjnu 2005

A když podzim hodil pár javorových listů do celkem nezajímavého keříku, vzniknul šperk přímo královský (říjen 2008 – on ten říjen je snad vůbec nejpodzimovatejší)

Podzimně nazdobené hradby – pochopitelně říjen, tentokrát opět 2005, tehdy se podzim obzvlášť povedl

A ještě jednou hradby – jak jinak, než v říjnu, tentokrát 2006. Ty budovy s červenou střechou, to je archiv…

A pohled z třešňovky na Kadaň a na kopečky Doupovských vrchů v pozadí. Pro změnu konec září 2007…

Jedno ze zastavení křížové cesty u františkánského kláštera

A když už jsme tak blízko františkánského kláštera, tak vás zvu k obdivování velikého ořešáku ve dvoře. Mimochodem, kdysi se v tomhle kraji ořechy ve velkém pěstovaly a vyvážely do světa.

A finále: podzimní Úhošť v celé své kráse. Je to výřez, víc se to doostřit nedalo…

 

Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , , | 7 komentářů

ČESKÁ PROROCTVÍ -2

I.PROROCTVÍ JANA DE RUPESCISSA.

Proroctví toto nalézá se v rukopise archivu Třeboňského (A, 7. f. 286). Pochází pak rukopis z XV. stol., a jest psán od rozličných písařů; některé kusy pocházejí od kněze Oldřicha Kříže z Telče, pilného písaře XV. století (zemřev 1502). V rukopise tom nalézá se i latinské proroctví Libušino, které mnoho se neliší od proroctví, uveřejněného v (časopise mus. r. 1859 str. 214. Proroctví toto liší se obsahem od proroctví mnicha Jana (ve Fasciculu) uvedeného.  „Od léta božieho tisícieho čtyrstého dvacátého pátého až do léta božieho tisícieho (čtyrsta) třicátého pátého budú na světě hrozné noviny, přijdu na žákovstvo hrozní a tvrdí bičové. A naplní se proroctví Ezechiele: ,,Od svatyně mé počnete tresktati. Neb jedna strana kněžská pro své zatvrzení budu spáleni, nežli by pravdu poznali, “a druzí se pokoří a přijmu život apoštolský. Ale zatvrzeni; v zlosti budil spáleni a zbiti. A na světe budu noviny hrozné, že červi zemští v tak velikú smělost a v sílu se obleků, že ukrutně vlky, medvědy a levharty, jakož mním, že duostojenstvie světských zžerú. A skříváni a drozdové a jiní ptáčkové malí, to jsú knězi nedoučení, ptáky veliké, žakoly (sokoly) a jastřáby v žákovstvě sžerú pudíce je. A po těch letech nastanu spravedliví lide z ukrutníkuov a zrádce v ostrosti meče pomstu potupí,; a padnu kniežata od duostojenstvie svých a od slávy sbožie svých, a bude tresktánie v urozených lidech viece než muož věřeno býti; a budu stínáni mocní od toho lidu, které sú dříve skrze zrády zlúpili. Vstane veliká orlice v letech tisíciech třech stech dvakrát 50 a ve třikrát desetech, to bude v léto boží tisíc čtyrysta a po tridceti letech, ještě po pěti letech ustavení Konstantina padne a koňové z mramoru učinění a kamení pozdvižené a mnoho palácuov v Římě Vlach; vespod bude miesto ledva biskupa hodno. Papež brzo umře, císař bude kralovati všady, pod nímž v tu dobu přestane chvála žákovsťva. A jinýť má býti císař než tento; a král novv přide ve všecken svět padnuti maje, aby ukrotil vlast hrózú boje, z nedoúfanie přiblíží se s hor velikých a dúpnatých dalekých tichý a beze lsti. Lilium v lepší straně ostane a přijde v zemi lvová a stane na poli mezi trním královstvie svého. Posléz syn člověčí přijde nesa mezi rameny svými zvieřata, jehožto královtvie jest na zemi po všem svěťě, s velikým zástupem přejda vody mořské a vejde v zemi lvovu, jenž nemá pomoci : neb hovada vlasti své již sú zuby svými zedrali. V tom létě přijde orlice od východu slunce s velikým množstvím svých; kniženec to jest, s lidem na pomoc synu člověčímu. To léto hradové budu bořeni, bázeň veliká bude na zemi po všem světě a v zemi hojnost užitkóv. A když budu volati pokoj, tehdy nebude pokoj; a tu povstanu zrádce v zástupu prve než přijde léto boží tisící čtyrsté třicáté páté. A pak rozhněvá se svět v léto boží tisící čtyrsté 35té proti kněžstvu, a svěcký lid nenadějný, sberú a otejmú jim panstvie časná rozličná ostavuje v právech apoštolských. A trápení odpočinu, neb nebudu viece moci mieti bojem ani kletbami, než musí se v hřieších poznati. A budu haněni a posméváni papež, biskupové a jiní bohatí kněží s mnichy, A v šesti letech má se dokonati práce věrných; a pak potom budu v pokoji.

II.PROROCTVÍ SIBYLININO.

Proroctví toto nalézá se v rukopise v museu českém (4. D. 4),, v kterémžto i Dalimil, Nová rada a jiná skládání se nacházejí. Dle pravopisu a řeči soudíc, pochází z konce XY. století; písmen liší se od kusů dříve jmenovaných. Tamtéž nalézá se ještě přepis podobného proroctví přepsaný od Rosciszewského, co do forem starších mnohem chudší, a i obsahem úplný, 2e jsou to překlady z němčiny, již praveno. Při bedlivějším zkoumání tohoto proroctví shledáme v některých částech stopy rýmů, což nás opravňuje tím více k domněnce, že dle uvedené německé knihy přeloženy byly. Toho času za múdrého krále Šalomúna bieše prorokyně hvězdářka jménem Sibyla; a ta bieše převelmi múdrá, že na hvězdách mnohé věci v budúcích věcech a časiech předzvěděla přes mnoho tisíc let, co se v zemích státi má. Ta jie múdrost od boha dána aneb známa bieše; a bieše krásná a bohatá velmi. Ale je škodieše, že jednu nohu ku podobenství husie noze mějieše, a za to se velmi stydieše. Ale proto jest na té noze stála i chodila jako jiní lidě na zemi.

Prvá kapitolaSibyla uslyšavši o Šalomúnově múdrosti a o kráse jeho dvora chtěci se ujistiti toho, i jide k němu. A když to král zvěděv tehda ihned proti nie pojide; nebo také byl slyšal praviece o nie mnoho i přijal jest ji s milým vítáním a s velikú ctí velmi mile a řka: „Vítaj, milá hosti, takového já sem neviďal k své libosti.“ A ona jemu z toho poděkovala velmi mile.

Kapitola druhá. I vece k ní král: „Sibyla! chtěl bych rád zvěděti, proč’s ty sem trudila se.“ Sibyla odpovědě řkúci: „Králi, tobě chci pověděti, aby ty ráčil věděti; mněť jest o tvé múdrosti praveno a (o) kráse tvého dvora mnoho pověděno. I také o jiných věcech mnoho mi jest zjeveno, i ráda bych to za pravdu zvedala.“

Kapitola třetí. Tehdy král vece: „Nechci bez toho býti; musíš se mnú prvé jiesti.“ A když jdieše s ním Sibyla ku dvoru, jenž s ním jiesti měla, i přihodí se tak, jakž se mělo státi. I měli sú přes Adamovo dřevo jíti; a když ona dřevo spatři, tu ihned od boha stal se div veliký, že Sibyla na svú nohu husí bieše zdráva a jmějieše nohu člověčí jakžto jiní lidé. .A tomu se Sibyla velmi zaradovala. Ale to bieše král mlče všecko spatřil, a nic neřekl, až jeliž bylo po (v) obědě na králově dvoře.

Kapitola čtvrtá. Král vece: „Sibyla! Pověz mi, co’s tiem mienila, žes se mnú přes to dřevo nešla?“ A ona jemu povede řkúci: „Véz, králi, že se má dietě naroditi ještě na tento svět z Panny, a to má na tom dřevě umřicti, a má mnohému člověku z núze pomoci, kterýž ven bude věřiti i také Panně, matce jeho.

Pátá kapitola.Král vece: „Sibyla! pověz mi, kde’s tu múdrost vzala? Chtěl bych, by mi ji pověďala.“ Tehdv ona k tomu odpovědě: „Toť já zajisté tobě povědě, že jednu hvězdu vidím na nebi krásnu a kříž, aneb jeden okršlek; a v tom okršlku vidím jednu děvečóku a jedno děťátko, a mnohé misterné věci, kteréž jsú mi od Boha zjeveny.“

Šestá kapitola. Tehdy Šalomún jie dále otázal, řka: ,,A vieš-li, kdy se to dietě narodí, a kterak jemu jméno přczdějí?'“ Sibyla jemu odpovědě řkúci: „Jáť to beze všeho falše dobře viem, že bude člověk a pravý Buoh, a bude nazván Jesus Kristus, A ten bude učiti lidi na zemi, kterak by měli býti živi věčně v nebi.'“

Sedmá kapitola. „A on bude přikazovati ustanovenie nová a přikázanie mnohá a potom veň lid veliký uvěří, a následovati jeho budu i učenie jeho. A potom jmeno jeho a jeho božstvie bude ve všech zemiech rozhlášeno, a bude buoh modlící a ctící; a od něho bude křesťanstvo rozmnoženo, ale židovstvo bude potlačeno, tak že potom žádného krále ani ciesaře nikdy viec nebudu mieti.“

Osmá kapitola. To uslyšav král, zdála se jemu ta řeč rúhavá aneb klábosná; i nechtěl se na tu řeč obrátiti, ani tomu chťél věřiti, by mělo židovstvo zkaženo býti. A což jemu o Kristu pravieše, nikoli tomu věřiti nechtieše.

Devátá kapitola.Sibyla vece: „Ty mně, králi, věřiti nechceš; věz, žeť sem já to všechno na hvězdách spatřila, a to se všechno státi má.“ Tehdy to král uslyšav umlče toho i poče jie dále tázati a řka: „Sibyla! Ač si mi pověďala o Kristu a o křesťanech a ačkoli tomu věřiti nemohu, však o tom rád slyším praviece; a když pak křesťané budu, kterak bude v ty časy na zemi?“ Sibyla vece: „Králi to já pravím tobě, ač ty koli nevěříš mně; Židóv bude velmi málo; židé musie býti poddáni křesfanóm. A když se křesťanstvo množiti bude, tehdy váš lid židovský bude hynuti, a kteříž budu křesťanskú vieru dobře držeti, blahoslaveni budú; jako i já o tom mám věřiti.

Desátá kapitola: O súdném dni. Král vece: „Tieži tebe, zprav mě toho, kterak dlúho svět má státi?“ Ona vece: „Já toho věděti nemohu. Ale když súdný den má přijíti, o tom viem praviti, kteříž to chtie za pravdu přijieti: Když bude po čtrnásti stech letech po Kristově narození. A v ty časy nastane jedna hvězda na nebí a bude mieti jako ocas pávový; a ta bude znamenati, že mnozí divové nastanu mezi křesťany se lžemi, s mordy, s lúpežem, pálením i falešným bližních oklamáváním a nedostatkem mnohým na vodách i na zemiech, ježto to všeckno od těch, kteří budú živi, shledáno bude. Opět potom viem, co se státi má po prvniem a po sedmdesáti letech. Křesťanstvo bude plano, kněžstvo bude se neřádně chovati a hanbě nebudu se chtieti brániti a pohoršenie veliké církvi. A protož lid jich nebude ve cti míeti, aniž jich budu poslúchati chtieti.“

Kapitola jedenáctá: O panstvu. Král opět povědě. „Znamenaj na hvězdách a zjev mi, kterak v ty časy bude panstvo!“ A ona vece: „Panstvo| bude nespravedlivé, a po jich příkladiech budu se obraceti rytíři, panoše i pacholci; a ti, jenžby měli země brániti, budó při sobě mordéře a zloděje chovati. A pán bude zloděje a zloděj pána vymlúvati a očisťovati: a skrze to bude mnoho lidí zlých v zemi. Ale kdyby páni milovali spravedlnost, byl by v zemi pokoj i všeckna cnost, a přestala by zlost. Ale tak bude, že bratr proti bratru a syn proti otci, každý bude chtieti jeden nad druhého býti a moc nad niem mieti. A z toho sě pozdvihne po zemiech lid, zde i jinde, i přijde jedno a zabie druhé; a tak ztratí jedno a svój život, až jemu božie tělo dáno. Bude jeden král F a jeden F, ti zarovno budú bojovati viece než za sedm let o římské královstvie. Avšak tomu se musí zdařiti, že královstvie bude silně brániti.  Dvanáctá kapitola. Král šalomún vece: „Daj mi rozum těch dvú, Sibyla vece: „Jeden bude nazván Albrecht, a druhý Adolphus, a třetí ten bude sluti Ludvík, a čtvrtý Fridrich). To věz, že ten bude Fridrich a toť já tobě pravím, že když ten ciesařem bude, ten přiezni od kněží mieti nebude; pak Ludvík irál kralovati bude a po jeho smrti nebude viec než jediný ciesařem na zemi; a ten má Karel sluti. A jakžkolivěk li všichni králové i ciesařové kralovati budu, však římské královstvie bude velmi zemdleno a zkaženo, bude i pohaněno a nevzácno, tak že řiedký anebo žádný žádati jeho nebude.“

Třináctá (a čtrnáctá) kapitola. A die král Šalomún. „Pověz mi, kterak se králi Karlovi vésti bude?“ Sibyla odpovědě: „Tu bude v časy jeho i potom zármutek a veliká psota; křesťané budu mučiti svého Boha a přísahati budu skrze tělo jeho i skrze údy jeho, a mučiti jej budu slovy svými řkúce: přísahu bohu; přísahu bohu, v hodině mnohokrát, jakoby jej svýma rukama sami bili. A proto bude na né rána od Boha poslána od nebe sem na zenu vietr, krúpy, hromobitie, nepočasie, země třesenie, potopy a vody, ješto veliké škody budu činiti. A na ovociech škoda mnohá a mnozí nedostatci; a nedostatky lidé trpěti budu, mordy, lúpeže, ohně, zrády, falše, zlosti, mnohé osočování, vády, kteréž nikdy od lidí nejsú slýchány ani rozpraveny byly mezi lidmi. A mnoho jich u velikú núzi upadne a mečem zbito bude, mnoho spáleno a zbito mečem bude v boji, a zvláště panstvo, rytieřstvo u velikú hanbu a núzi i také panie urozené upadnu, a to proto, neb jim črvie zemští (totizto sedláci) za dlúhú chvíli panovati budu; a co se v ty časy převelikých divóv stane, málo neb nic polepšeme v lidu bude. A čím starší, tiem horší, a čím bohatější, tiem skúpější budu. Budú nalézati nálezky nové, kterak by byli doplněni hřiechové nečistými hřiechy a to rozličným obyčejem a pýchu nevýmluvnú, a zlým obchodem, dobývajíc zbožie, kterak by bohatí byli bez milosti bozie. A potom viece nésti budu oděv předivný a pánu bohu jich nevzácný- na paniech neb na pannách budú rozličných faldóv krojú a tak vendú lidé se pánem Bohem u veliký boj. A málo budu dbáti na kněžské kázanje a k svým pánóm nebudú mieti poslušenstvie ani bázni, a taky každý bude chtieti svú vuolí mieti. Jak chodí pán aneb panoše, takéž chce sedlák choditi jako jinoše, a jestli že pán ponese klobúk špičatý, sedlák chce mieti takový; a budeliť na pánu kukla bez cípa, musíť býti na sedláku taková. Také nastanú střevíce s dluhými špicemi a budu známy po rynku a v uliciech. A tak bude v pýše mnoho zámyslóv, že by múdrý vida to mohl z smysla vystúpiti. Pravda v ty časy zahyne, nevěra a faleš se rozmnoží; budu ortelové nespravedlivě vyřeknuti nad chudými a křivě a lživě súditi muže i ženy, a to podle přiezni, ale ne podle spravedlivosti; a skrze to mnohá rána božie přijde na lidi proto, že se již skuoro žádná pravda nebude moci stáť sirotkóm, vdovám aneb chudému.

Patnáctá kapitola. I povědě král k Sibyle, táže jie dále a řka: „Co se dále potom stane?“ Ona odpovědě: „Na hvězdách sem dále vřďala, co skrze popy lotry má se státi, že popy a kněžie velmi zemdlejí tak duchovní i světští, tak že bude svat mezi popy, papeži, biskupy i obecnými kněžími. Mají-li neb mieti budu kde co ještě, každý z nich bude chtieti mieti věčie, ve cti žádati a dustojenstvie věčieho dojíti a budu velmi lháti a o sbožie velmi státi budú. Města, vsi i země rádi by věděli, by to vše v jich moci bylo. A když se to všecko stane, slovo božie, kterým lid učiti budu, v jich srdcích neostane, neb to, což lidu kázati budu, sami toho v skutku činiti nebudu. Jich pýchy a moci pozdviženie, to bude jich veliké pohoršenie: neb viece budu žádati mimo svú potřebu mieti, budu velmi lháti a o sbožie velmi státi. A od lidí budu trestáni a proto budu hřiešni nazváni a jich život bude zjeven všem křesťanóm. A to bude tak až do jednoho času, až na ně pán Buoh dopustí mnoho zlého, takže jich zlost a jich hřieši budu ohlášeni všie křesťanské říši a budú rozehnáni a shlazeni takměř všickni z nich, že jedva jediná částka zuostane jich. Budú také zbiti a spáleni a druzí zmořeni-. A tak se bude přibližovati den súdný a křesťanská viera bude velmi zmučena, a bude miesto kněze člověk člověku hodně mluviti. A tomu jest již dobře podobno.“

Šestnáctá kapitola. Sibyla povede: „Ještě sem vičce viďala. co se potom státi má, když jiné vše skryto bude, Tedy Antikrist narozen bude.“

Sedmnáctá kapitola.  Král opět vece: „Sibyla! Prosím tebe, pro dobré tovařistvie nepřikrývaj již tajemsťvie, pověz, kdy ta léta dá, hladná a škodlivá lidem minú, a ještě-li se kdy s nimi pominú, když se lidé lepšiti budu?“

Osmnáctá kapitola.Sibyla odpovědě; „Tehdy pán Buoh utěší svój lid křesťanský, i vyvolí sobě jednoho krále a tomu bude Fridrich jméno. Ten shromáždí po zemiech lidu mnoho křesťanského a s nimi je rozmnožuje křesťanskú vieru. I dobude hrobu božieho. A tu stojí jeden strom před Jerusalemem velmi veliký a ten nemá listie ale tak stojí holý a tak má hol státi až právě do toho času, až ciesař Fridrich přijede a položí se u toho stromu a na něm štít svój pověsí. Tak ihned list ponese a zase dobrá léta nastanu a křesťané zase vzhórú povstanu; ale viera židovská všecka zahyne a jich naděje všecka pomine a uvěřie v pána Boha z židovstva i z pohanstva mnoho. A každý muože mi dobře věřiti toho.“

Bez jednoho dvacátá kapitola.,, Potom kněžé, kteříš byli rozehnáni, zase budú na svá miesta i na své řády pozváni a vstúpie zase na svá duostojensivie a bude je zase milovati křesťanstvo a bude zase vzácno jich kázanie a uvedú zase lid v boží bázeň a budu řádně živi. Ale potom všickni židé budú křesťané a tak bude jedna viera sama, od Krista tak dokonaná.“

Dvacátá kapitola…Potom přijde Antikristus. A ten bude opět učiti lidi nové vieře a lid po sobě a k sobě obracovati bude; a bude lháti a praviti, že on jest Kristus a pravý Mesiáš a právě, by on byl slíbený židómí; a bude lhář od počátku světa až do toho věku. A veliký zástup po něm a slova jeho poslúchati budú a veň i také jemu věřiti, což on bude mluviti. A počne opět býti a zármutek a psota, neb bude s ním veliká rota.**

Jedenmecietma kapitola.Král šalomún vece: „Kterak to bude, že to pán Buoh dopustiti ráčí toho na pravé i nepravé.“ Ona vece, odpovědě řkúci: že proto, abych zkusil pravých u vieře: a kdož bude stálý u vieře, ten spasen bude a kdož nestálý a nesetrvalý v nestálosti, bude věčné zatracen.

Dvúmecietmá kapitola. „Potom pán Buoh svú mocí, když ďáblové vynesu Antikrista k nebi pod oblaky, srazí jej dolov ohněm a síru a povětřím, až do kořenu pekla. A tam musí zaostati s Luciperem věky věkoma bez konce.

Dvacátá třetí kapitola. „Potom pán Buoh dá příročie světu pět a čtyřiceti dní, kterýžby člověk naučiv se‘ jeho nedověře a po něm postúpil, aby v tom příročí kál se a měl skrúšené srdce, aby zatracen nebyl, ale nadějí spasen.“

Dvacátá čtvrtá kapitola. „Pak ti, kteříš jsú byli služebníci Antikristovi, kteříš slepí jeho vieře zuostanú, budu se veseliti, a potom se jim zle stane, tak že se s ním k Luciperovi dostanu.“

Dvacátá pátá kapitola. „A když přijde pán Kristus, živý Buoh a věčný, súditi bude živé i mrtvé; ale před tiem, než se to stane, mnoho se prve divóv jiných stane v patnácti dnech. A to na každý den zvláštní div se stane. První den div se stane veliký, že moře výše všech hor stane a tu jeho krópě neukane; druhý den moře v své miesto spadne a srovná se s zemí zase rovně; třetí den: ryby, mořské potvory žalostí velikú zúpějí a řváti budu ; čtvrtý den, vody tekúcie hořeti budú; pátý den, listie krvavým potem potiti se bude; šestý den, uvadnu všickni stromové; sedmý den, skále pukati se bude; osmý den, země třiesti se bude; devátý den, srovnají se hory i duoly; desátý den, kdož se byl kdekolivěk ukryl, ven musí vyjíti od veliké hruozy; jedenáctý den, mrtví vstanu; dvanáctý den, hvězdy padati budu s nebe; třináctý den, s země všechno stvořenie, kteréž jest na nic, oheň spálí ; čtrnáctý den, střiebro i zlato i všecko sbožie užitečné v zemi i všecky věci, což bylo, shuorí a zahyne, a již nic nebude; ale tu již všecko konec vezme a zahyne, jedině spravedliví nezahynu, ale s milým pánem Kristem v radosti budú; patnáctý den, budu nebe i země obnovena a přestane veškeren běh hvězdy i planety i slunce i měsíc. Slunce stane na východ a měsíc na západ; tu tak stanů až na věky. A tu již konec všecko vezme a zahyne; všickni rozděleni budu, zlí do věčné žalosti a dobří do věčné radosti. Amen

Skonalo se proroctvie Sibyly prorokyně.

1) Pověst tato o dřevu Adamovu přešla z podání semitských k národům indoevropským. Dle talmudistů bylo Adamovo dřevo vlastně víno. Opět dle jiného podání sloužilo Adamovo dřevo za kříž lotru Dismasovi, Evino pak za kříž lotru se rouhajícímu. Též se povídá, že z metly, kterou anděl Adama z ráje vyhnal, vyrostly tři stromy: cypřiš, cedr a boží dřevo, z kteréhožto posledního udělán byl kříž pro Ježíše. O osudech tohoto dřeva Adamova jsou ještě jiné pověsti, Anděl dal Sethovi tři zrna, které tento vsadil pod jazyk zemřelého Adama, pochovaného v údolí Hebronském. Z nich vypučely tři pruty: olivový, cedrový a cypřišový. Až do časů Mojžíšových nerostly mnoho; tento pak na rozkaz Boží s nimi konal mnohé zázraky. Po smrti Mojžíšově zůstaly pruty ty uschovány v údolí Hebronském až do Davida, který je přenesl do Jerusalema, kde dotýkaje se jimi nemocných, je uzdravoval. Židé, chtějíce znesvětiti dřevo to, učinili z něho most přes potok Siloě, aby je lidé nohami šlapali, až konečně královna ze Sáby proroctví vyřkla, že na něm Vykupitel ukřižován bude.  1) Srovnej s tím: Spravedlivé proroctví Sibyly, královny ze Sáby. Se zvláštním ohledem k naší České zemi. Vydal F. JVl. (Knihovna kuriosit. Svazek 1. Nakladatel Emil Sole v Karlině.)

Rubriky: Bavorovy poznámky

Úspěch syrské chirurgie

Sýrie: první náhrada mitrální chlopně srdce v regionu

Rubriky: tumblr | Komentáře: 1