Nikolaj Vavilov
Dnes si promluvíme o nemyslitelném – konkrétně o možnosti války mezi USA a ČLR. Koho by napadla taková blbost, že dvě jaderné mocnosti, vlastnící jaderný potenciál schopný zničit celé lidstvo, mohou rozpoutat přímý konflikt?
Je to nemožné a nepravděpodobné, jak z hlediska právního, protože obě země jsou členy RB OSN, a pokud by jedna strana chtěla rozpoutat konflikt, druhá je schopna zablokovat příslušné rozhodnutí Rady, a první strana se tak stane zemí, která je podle práva světovým agresorem, a bude trestána zbylou částí členů OSN.
Stejně tak není pravděpodobná válka s hlediska ekonomického, protože obě země váží velmi těsné hospodářské vazby. Před nějakým rokem, nebo o trochu dříve, představoval čínsko-americký obchodní obrat 650 mld.usd. Pro srovnání – celý rusko-čínský obrat je 6x nižší. Bez přehánění – statisíce čínských studentů studují v USA, statisíce Číňanů ve Státech trvale žijí, čínský civilní i obranný komplex je velmi silně závislý na amerických technologiích, čínští vědci pracují v USA a přednášejí na tamních vysokých školách, a představují významnou část amerického vědeckého establishmentu. To je řada okolností, podle kterých teoreticky, ve vakuu, tato válka vypuknout nemůže.
Nicméně se letos stalo něco neuvěřitelného. To když prezident prohlásil, že má informace, že Čína v podstatě vyvíjela na svém území bakteriologické zbraně, známé jako koronavirus, a v podstatě destabilizovala americké hospodářství, což vedlo ke 30 mil. nezaměstnaných, ke smrti více než 60 tisíc Američanů, a prakticky přivedla USA na hranu nové Velké deprese. Pokud takové prohlášení učiní prezident USA, pak k němu musí mít velmi vážný podklad, a nemyslitelné se stává v tomto roce možným. Jako jakési doplnění k prezidentovi USA, zveřejnily přes masmédia země anglojazyčné informační služby důkazy o tom, že Čína skutečně, pokud nevyvíjela takovou zbraň, tak připustila řadu kroků ke skrytí nebezpečnosti viru, což vedlo k rozsáhlým ztrátám v rámci celého světa. Tak prohlášení vysokých představitelů anglojazyčného světa že scénář, o kterém jsem psal, že je nemyslitelný, by se mohl uskutečnit, pokud ne letos, tak velmi brzy.
Teď si pojďme rozebrat každý argument „nemyslitelného“ zvlášť:
Jaderné zbraně: – žijeme-li v iluzorním světě, pak jaderná válka možná není. V reálném světě ale otázka použití jaderné zbraně je otázkou morálního vůdcovství, vojensko-politického vedení té, či oné země. Pokud obyvatelstvo takové země poskytne právo k použití jaderné zbraně, pak vojensko-politické vedení země může, bez obavy o svoji autoritu, tyto zbraně použít. Položme si otázku: – pokud se celý svět kvůli několika stům tisíc obyvatel zastavil, vypnul svoje hospodářství, paralyzoval svůj život – je tento svět ochoten použít jaderné zbraně? Dokonce, i kdyby to bylo technicky možné… – se mi zdá, že použití jaderné zbraně je vyloučeno ve světě, který je ochoten se postavit na hranu paralýzy, kvůli dětské slzičce – jak koncem 19. století psal Dostojevský v Bratrech Karamazových. Svět na požití jaderné zbraně není připraven. Svět a čínské obyvatelstvo není ochotno poskytnout svému vůdci možnost použití jaderných sil. A to nás, v rámci posouzení čínsko-amerického vztahů, staví zpátky na zem, a vypovídá, že je konflikt možný, a že bude probíhat za použití konvenčních zbraní. Nikdo nedá ani čínskému ani americkému vedení morální právo k použití jaderné zbraně. Ani čínské obyvatelstvo, rozmazlené čtyřicetiletím čínských reforem, ani americké, nebudou hotova k masovému umírání svých spoluobčanů, ať se budou nacházet v jakkoli těžké pozici. Protože koronavirus otestoval ochotu obyvatelstva k obětem a masovým ztrátám, dokonce i kvůli smrti jednotek lidí – což je nesrovnatelné s jakýmikoli epidemiemi a válkami. Takže jaderné zadržování u tohoto konfliktu nefunguje.
Druhým faktorem „nemyslitelnosti vojenského konfliktu“ – členství obou stran v RB OSN: – jde o to, že před několika dny Státní departament USA (SD) začal intenzivní kampaň pro zapojení Tajwanu do RB OSN a do WHO. To je testovací akcí k získání možnosti přítomnosti Tajwanu jako rovnocenného člena OSN. Připomínám, že od roku 1973 je namísto Tajwanu zastoupena ČLR. Hned po přijetí Tajwanu budou Američané, jako země kontrolující OSN, schopny vyvinout maximální úsilí k vyloučení Číny v souvislostí s koronavirovou epidemií, nebo kvůli něčemu jinému (např. agresi proti KLDR s cílem obrany režimu) z RB OSN. Tak by se i právní stránka, zdánlivě nemožného konfliktu, stala myslitelnou.
Třetí část „nemyslitelného konfliktu“ – těsné čínsko-americké hospodářské styky, styky politické, sociální, vědecko-technické, se rozbíjejí. Jen za rok 2019 čínsko-americké obchodní vztahy ztratily 150 ml.usd., a jen za 1. kvartál t.r., kdy se zastavilo americké hospodářství, hovoří o tom, že se letos vzájemný obchodní obrat sníží o dalších 15-20%. Tak se obchodní obrat sníží na 300 mld.usd, nebo blízko k tomuto číslu. To znamená, že ve struktuře obchodních partnerů bude Čína silně vytlačena Kanadou a Mexikem a evropskými zeměmi, a americký trh bude pro čínské exportéry uzavřen. Tak se ekonomické vztahy prudce ničí, a už nejsou oním zadržovacím mechanizmem, který by mohl donutit politické elity vzdát se srážky. To se týká i čínských turistů, studentů, přednášejících. Nejspíš víte, že v poslední době probíhá v USA hon na čarodějnice a masově jsou odmítání čínští vědci a přednášející a i tato stránka se hroutí. USA chystají zákaz vývozu citlivých technologií do Číny, takže už fakticky vyhlásily Číně vědecké embargo.
Tak se všechny tři zmíněné faktory možného konfliktu v roce 2020 rozplynuly jako dým. Nejen to: – pokud si myslíme, že USA nebudou schopny udeřit konvenčními zbraněmi a hodnotíme-li odhodlání vedení k takovému úderu, stačí si připomenout 3. leden tohoto roku, kdy letectvo USA zaútočilo na území suverénního státu Irák, kde zlikvidovalo vojenského velitele státu, se kterým USA válku nevedly. Jde o iránského generála Sulejmáního. USA tak demonstrovaly nejvyšší odhodlání k takovým akcím. Po tomto útoku pomsta Iránců nenásledovala, a to dalo na vědomí jak mezinárodnímu společenství, tak vojensko-politickému vedení USA, že mohou konat rozhodně a beztrestně.
Pokud jde o Čínu, tak pro příklad netřeba daleko chodit. V rámci vojenské operace USA v Jugoslávii, bylo raketami zasaženo čínské velvyslanectví, přičemž (podle oficiální verze) zahynuli čtyři lidé. Po tomto raketovém útoku nezačala válka mezi Čínou a USA, strany urovnaly konflikt, USA vyplatily postiženým 4,5 milionu dolarů, plus 28 milionů jako kompenzaci za materiální škody. Tím byl konflikt mezi ČLR a USA vyčerpán – to je skutečná událost, vypovídající o tom, že boj konvenčními zbraněmi, včetně útoků na objekty státního významu a diplomatické mise, je nejen možný, ale už k němu docházelo.
Nyní se podívejme na druhou stránku konfliktu, který není myslitelný, nicméně je v dnešních podmínkách reálný. Z vojenského hlediska je mnoho veřejně přístupných informací o srovnání vojenských sil obou států. Při porovnávání není třeba odcházet od skutečnosti, kterou je rozsáhlá operace USA proti režimu Saddáma Husajna v roce 2003. Co se tam dělo před sedmnácti lety, jaký byl poměr sil? Zjevně v neprospěch USA. Proti armádě USA, představené 4 divizemi a 5 brigádami Británie, stála násobně větší irácká armáda – 23 divizí, což by, čistě teoreticky, nebylo možné zničit. Rovněž silné irácké letectvo a reálné vlastnictví chemických zbraní. Nicméně, vojenská operace za osvobození, započatá 20. března, skončila 7. dubna obsazením Baghdádu. Nevelká vojenská síla USA, dopravená tam válečným loďstvem, uštědřila drtivý úder irácké armádě, která v podstatě nekladla odpor, nehledě na to, že irácká armáda proti útočícím vojskům nepoužila zbraně hromadného ničení. Nejsilnější armáda jihovýchodu byla zničena během 3 týdnů. Hlavní boje následovaly podstatně později, už s rozptýlenými zbytky pozůstatků irácké armády, spojenými do ozbrojených band. Takže nikoli s iráckou pravidelnou armádou. Irácké letectvo bylo nalezeno zakopané v písku. To je poučný příklad m.j. i pro ČLR.
Srovnáváme-li sílu armád, musíme vycházet ze srovnání sil loajálních s vládnoucím systémem. Podíváme-li se do hluboké historie, pak opiová válka před 170 lety ukázala stejný poměr vojsk Mandžuské dynastie a nevelkého kontingentu anglo-francouzských sil, což nebránilo anglo-francouzským silám zaútočit nejdříve na Kwangjou a pak na území dnešní Šanghaje a obě obsadit. Totéž je třeba brát v potaz při hodnocení síly lidově-osvoboditelské armády ČLR se zhruba milionem mužů a mobilizačním potenciálem cca 200-300 milonů lidí (o čemž ráda rozumuje řada expertů vzdálených realitě). Celý tento potenciál představuje ale jen 70-100 tisíc příslušníků sil rychlé reakce armády ČLR, kteří v případě vojenského konfliktu budou stát proti celé vojenské mašinerii USA.
Nicméně, na rozdíl od USA nebude Čína útočit, ale bránit se, protože k útoku proti USA Čína možnosti nemá. Čínská armáda se, i při nejlepší vůli, nemůže ocitnout na pobřeží Kalifornie – byla by zničena letectvem a flotilou USA. Takže při posuzování možnosti úderu USA proti armádě čínské, je nutné si objektivně představit, co znamená geografická past Číny. Čína je souvislé obrovské nechráněné území, ohromná pobřežní linie o délce 60 tisíc km, kterou není možné úplně zařídit pro obranu, a bránící armáda, která neví, kde protivník zaútočí, bude nucena rozptýlit síly minimálně do tří směrů: – Šanghaj, silami severovýchodního vojenského okruhu, Peking a Šenjang, silami pekingského a severního vojenského okruhu a Kwangžou silami jižního vojenského okruhu. Takže dokonce i v případě námořní operace USA, nemluvě o vzdušném výsadku v případě, že stejně jako v Iráku, čínská letadla nevzletí, bude mít Čína k dispozici po 30 tisících vojáků sil rychlé reakce pro každou oblast. S ohledem na nejednoduchou vnitřní politickou situaci, angažovanost prozápadní části čínské elity, není vyloučeno, že se Čína setká s ostrým problémem zrady (stejně jako Irák). A problém takové zrady povede k podobným problémům, jaké měl v roce 1941 SSSR, kdy byl běloruský směr obnažen a nepřipraven. V důsledku zrady generála Pavlova, vojska německé skupiny „Mitte“ poměrně velmi rychle postoupila na východ, až k hlavnímu městu SSSR Moskvě. Riziko zrady existuje ve kterýchkoli ozbrojených silách, a pro dnešní Čínu je velmi aktuální. Je zřejmé, že jedna ze skupin vojsk, nejspíš šanghajská, nebo kwangžouská, se buď do boje nezapojí, nebo rovnou přejdou na stranu protivníka, a Čína narazí na kontingent těch, či oněch sil OSN, kterém budou zahrnovat vojska desítek členských zemí – jak tomu bylo v případě Iráku – a to už v hloubi svého území.
Válka proti Číně bude vedena s přesnými údery proti infrastruktuře, energetickým nejaderným objektům, včetně velkých hydroelektráren jakou jsou „Tři soutěsky“ v provincii Hu-bei, které jsou schopny vyvolat humanitární katastrofu v půldruhamiliardové Číně, a část čínských vojsk bude nuceno bojovat s rostoucí nespokojeností obyvatelstva a šířením zločineckých band na svém území.
To je ale jen polovina problému. Druhá polovina spočívá v tom, že je Čína obnažena nejen ze strany mořského pobřeží. Problém může mít ČLR s Vietnamem, ještě větším problémem ale může mít s nejsilnější pozemní armádou regionu, s Indií. Konflikt, ke kterému může dát impuls západní koalice zemí, bude proveden za aktivní účasti Indie. Proto není vojenská operace proti Číně nemyslitelná.
Pokud jde o obranu území, je faktem, že čínský režim bude schopen přestát tento úder jen v případě, že v této koalici nebude Ruská federace, ale naopak bude k Číně příznivě nakloněna. V ČLR to velmi dobře chápou, a z toho musí vycházet i ruská pozice jako garanta čínského režimu. Domnívám se, že v ČLR nejsou lidé, kteří by nedoceňovali příznivou pozici Ruska, což jsme si ověřili v průběhu epidemie koronaviru. Tuto pozici je třeba aktualizovat, a tato pozice musí vést k další integraci Ruské federace a Číny, a poskytnutí doložky nejvyšších výhod pro investice a další projekty Ruska na čínském území. Tato pozice nemá být naším dárkem Číně, ale musí se jí dostat adekvátní odpovědi ČLR v rámci obchodně-ekonomické spolupráce.
Pokud jde o otázky dalšího vývoje situace v čínskou-americkém konfliktu: – co je skutečnou příčinou, a co je jen druhý plán – pokud bude konflikt odložen? Příčinou konfliktu je Si-Ťinpchingem označená samostatná role Číny, která poprvé vystupuje z pozice objektu koloniální agrese západního světa – Východ prakticky získává v podobě Číny subjektivitu. To objektivně probíhá. Za růstem subjektivity Číny nevyhnutelně bude následovat růst jeho vlivu na politické procesy ve světě. Čína, na rozdíl od Japonska, je schopna globálního vůdcovství, protože má lidské zdroje a síť zahraničních diaspor, jadernými zbraněmi a silnou historií a ideologií. Všichni, kdo tvrdí, že Čína nemá globální plány, se velmi mýlí. Nejhlavnějším argumentem pro to, že je Čína globální mocností, je její název „Říše Středu“. Sám název odráží její roli jako centra světového systému.
Čína má globální plány a je připravena k jejich realizaci, a růst subjektivity Číny s následným vzestupem na regionální vůdcovství je základním rozporem a ontologicky patřícím od zrodu k čínské civilizaci. Vzestup Číny nevyhnutelně povede k vytlačení zájmů Západu a omezování západního projektu v Číně. Aby tomu zabránil, přistoupil Západ k intenzivní fázi formování plánů na zničení Číny, protože plány na zapojení Číny jako rovnocenného nebo podřízeného partnera nefungovaly, což zjevně ukázal příchod Si-Ťinpchinga a jeho nezávislá strategie „Hedvábné stezky“, atd. Ale pokud o zadržování Číny hovořili jen na úrovni plánů a strategií Pentagonu, Bílého domu, tak v souvislosti s hospodářskou krizí západního systému, a s obrovskými rezervami Číny se Západ ocitl před hrozbou svého urychleného utlumování a náhradou svého vůdcovství Čínou.
Jaké ještě mohou být reálnější a konkrétnější příčiny zahájení bojových akcí proti Číně, teoreticky nemyslitelných? Ohlédneme-li se za historií vůdcovství Saddáma, vidíme vážné problémy ve finančním systému USA počátkem roku 2001. Saddám, který jako jeden z mála jihovýchodních vůdců, zapochyboval o spolehlivosti amerického dolaru, se postavil do čela určitého hnutí v islámském světě za odmítnutí dolaru ve svých obchodech ropou, především s EU, a přechodem na euro. To prohlásil v listopadu 2001 a hned poté začala vojensko-propagandistická mašinérie USA s vypracováním plánů na přípravu vlastního obyvatelstva k přechodu na mobilizační scénář války s Irákem. Především byl obviněn z vývoje jaderných a chemických zbraní a spolupráce s Al-Kajídou. Tato obvinění se i přes úsilí amerických tajných služeb, později ukázala jako lživá. Nicméně, byl vojenský útok, připravený Američany, úspěšně proveden a vedl k likvidaci Saddámova režimu. Při úderu proti Saddámovi byly použity síly Kurdů i Šiítů. Takové skupiny obyvatelstva, stojící proti všečínskému paradigmatu, takové specifické národnostní menšiny jsou v Číně ve velkém počtu. Pozornost poutá stejná hloupost a nepodloženost obvinění, která ale nezastavila USA před útokem na Saddáma, který měl v úmyslu odmítnout dolar jako mezinárodní zúčtovací měnu při obchodu ropou.
Podobnou situaci máme prakticky dnes v případě Číny. Docela nedávno zástupce ředitele šanghajské zlaté burzy prohlásil, že je Čína připravena vzdát se dolaru a vytvořit se skupinou zemí nadnárodní měnu, založenou pravděpodobně na zlatě. Kromě toho Čína spustila i futures pro obchod ropou. Nejzajímavější je, že byly spuštěny 18. února 2018 hned po oznámení schválení dodatku Ústavy, umožňující Si-Ťinpchingovi zaujímat funkci předsedy ČLR po neomezený počet období. Vše bylo provázeno rozsáhlými manévry čínské armády a šanghajská burza zahájila obchody ropou v juanech. Přechod na juan bude znamenat jakousi finanční jadernou válku proti dolaru. Pokud Čína přejde na juan v obchodě s okolními zeměmi, mezi které patří mnoho příhraničních států, jako např. Jižní Korea, která se nedokáže vzdát exportu svých mikročipů do Číny, protože je nedokáží dodávat do stahujícího se trhu USA,, ale ani Japonsko, Afghánistán, Pakistán, Malajsie, všechny země Jihovýchodní Asie, Středního východu, Afriky i Ruska – pro které je Čína hlavním obchodním partnerem. Znamená to, že část jejich obchodu je svázána výhradně s Čínou. Sporné je jen území Evropy, které se může obchodu s Čínou vzdát, a kde může být Čínský dovoz nahrazen dovozem z USA a Německa. Nicméně je Čína připravena na takovou jadernou finanční válku, a to je nejvážnějším argumentem k zahájení bojových akcí proti ní – ať se v mírové epoše posledních 15 let zdály jakkoli nemyslitelné. Tato možnost rychle přerůstá z potenciální v reálnou.
Záminek k takové válce může být hned několik:
- Oslabení režimu Korejské strany práce v KLDR a pokus o státní převrat, po kterém bude nevyhnutelně následovat vstup vojsk ze severovýchodní Číny, s cílem podpořit spojenecký režim.
- A možná závažnější záminkou může být pokus vládnoucí Progresívní strany Tajwanu o změnu Ústavy země, přerušit tak proces integrace s Čínou a nazvat se Nezávislým čínským státem, změnit Ústavu a název země na Republiku Tajwan, což v ČLR považují za akt separatizmu, před kterým oficiální představitelé ČLR nejednou otevřeně upozorňovali s pohrůžkou vojenským zásahem. Prostředky k tomu ČLR má. Navíc byl Si-Ťinpching sám předsedou oblastního výboru provincie Fu-tien, která bezprostředně s Tajwanem sousedí, a zaujímal funkci vojenského komisaře provincie, takže tématika možné války s Tajwanem je mu dostatečně známa. Takže po inauguraci nové prezidentky Tajwanu 15. května mohu následovat výše zmíněné kroky Tajwanu.
- Konflikt se skupinou zemí Jihovýchodní Asie (Vietnam, Indonézie, Malajsie) kvůli kontrole nad Jihočínským mořem. Může tam dojít ke střetnutí lodí, nějaký ozbrojený konflikt pohraniční ochrany, anebo smrt čínských rybářů (ke kterým dochází každý měsíc) v rámci střetnutí s pohraničními službami zmíněných zemí. Analogická situace je na hranici s Indií, kde dochází k častým inscenacím pohraničních konfliktů.
- V krizovém období, kdy továrny nejsou vytíženy, a obyvatelstvo je rozladěno ztrátou práce, zachraňuje politický režim hledání vnějšího nepřítele. Nejenže zachraňuje režim, ale je i východiskem z krize – nahradí civilní odvětví rozsáhlou vojenskou výrobou. A právě toho využily např. USA v období před 2. světovou válkou. Mohutná válka v Evropě poskytla americkému hospodářství šanci v období 1. i 2. světové války. Tento efektivní způsob není nikdy pozdě použít znovu.
Znovu opakuji, že klíčovým důvodem k možnosti střetnutí s USA s Čínou, do kterého se bude Čína ochotna zapojit, bude pozice Ruské federace. Prohlásí-li Rusko svou neutralitu v konfliktu, nebo vyzve strany ke smíru, pak bude Čína ochotna do války jít, protože politická opozice Si-Ťinpchingovi nedokáže postavit nevyhnutelnost porážky v tomto konfliktu. Jakékoli vznešené, teoretické úvahy neodradí strany od tohoto konfliktu – který se možná stane spásným pro existující politické režimy v Číně i v USA. Tím spíš, že k jaderné válce nepovede…
https://www.youtube.com/watch?v=Xmm2lCPWqAY&t=186s
Překlad: 
200518
