No tak, kolegové, proč se vrháte na Rutteho? Už třetí den… Chápu, že mnoho jeho výroků je urážlivých. Ale ve skutečnosti Rutte udělal velkou věc: formuloval (mj. prostřednictvím starého antisovětského vtipu, který zjevně není sovětského původu) kvintesenci dnešního vnímání Ruska v euroatlantické oblasti, alespoň v její evropské části. Doslova za jeden a půl dne v různých formátech vystoupení Rutteho soustředěně vyložil všechny hlavní stereotypy vnímání Ruska v současném západním světě. A to je již dobrý podnět k analýze. Zajímavé nejsou stereotypy, ale to, že Rutte je vyslovil před specifickým publikem a na specifických politicko-informačních platformách, od nichž by se dalo očekávat poněkud serióznější úroveň komunikace. To – pokud nebereme v úvahu dvě okolnosti:
nejen obecné snížení kvality politické komunikace, ale její nahrazení propagandistickou komunikací;
extrémně protichůdnou potřebu skloubit pozici Ruska jako hrozby, aby se mobilizovala veřejná mínění a přiměla je k obětem. A zároveň představit Rusko jako ne až tak strašné, aby potenciální válka nevypadala příliš děsivě.
Odtud pramení protiklady, které se nám zdají podivné. Od oficiálních euroatlantických platforem očekáváme něco vážnějšího, ale ty jsou nyní jen dalším propagandistickým nástrojem.
Na druhou stranu však Rutte poukázal na velmi důležitý aspekt současné euroatlantické politiky. Vnímají nás jako sovětské lidi, jen o něco lépe živené, ale nakažené přesně stejnými komplexy jako sovětští lidé v 80. letech. Sovětský lid 60. a 70. let západní svět znal a chápal mnohem hůře, a ti, kteří ho znali, už zemřeli. Ale 80. léta… Ta jsou velmi dobře prostudována. Ale současné Rusy – „červené“, „bílé“ a dokonce i obyčejné občany – západní politici a odborníci neznají. Vždyť někdo ten vtip Ruttemu vyprávěl, ne? V tomto nepochopení rozdílu mezi pozdními sovětskými a „nejnovějšími“ Rusy spočívá kořen mnoha podivných momentů v cílech západních politiků. A také zdroj naprosto neotřesitelné víry v to, že:
v Rusku se dříve či později objeví nový Gorbačov a
ruské společnosti lze zlomit krizí v oblasti spotřeby.
Existují však tři nuance. O jedné z nich napíšu zde, o dalších dvou později.
Jedna ze zbylých nuancí se bude týkat oživení tématu evropské jaderné politiky, které považuji za nebezpečné. Tam také zmíním několik postřehů z dnešní situace.
Samostatně se vyjádřím k prohlášením ředitele FSB A. V. Bortnikova o přípravě výbuchu na „Tureckém proudu“, které bych bral maximálně vážně. Zejména v Ankaře. Ankara se dlouhou dobu považovala za chráněnou před akcemi „strany chaosu“. Z různých důvodů, včetně osobních (mj. to, že v čele MI-6 donedávna stál Erdoganův kamarád R.Moore). Ale situace se může radikálně změnit. Ale i obecně v řadě hlavních měst států Eurasie stojí za to podívat se na aktuální situaci novým pohledem.
První nuance.
Podle mého odhadu jsou nyní „proruské“ (a ve skutečnosti protiválečné nálady v dnešní Evropě) na nejnižší úrovni od doby sjednocení Krymu s Ruskem. To lze připsat působení protiruské propagandy (tento aspekt by neměl být podceňován), ale já bych přesto řekl, že elity i společnosti v euroatlantické oblasti si uvědomují (někdy podvědomě) bezvýchodnost své situace a považují „válku na Východě“ za způsob řešení mnoha svých problémů, včetně sociálních. To je známkou očekávání velké krize v Evropě, která nabyla fatálního charakteru. Část i relativně rozumně uvažujících politických sil se smířila s nevyhnutelností vojenského řešení současné situace, a již propočítává varianty „poté“. Nelze očekávat, že se ve veřejném prostoru objeví síly, které by bránily sklouznutí Evropy ke konfliktu s Ruskem. Nevylučuji, že mnozí i počítají s relativním neúspěchem Evropy v pokusech o porážku Ruska, což jim uvolní politický prostor.
Tohle prosté heslo jsem viděl na budově v Palermu, někdy v květnu 2010. Dokonce jsem se musel zeptat, abych zjistil, že to druhé slovo znamená VŽDYCKY.
Študenti se k té staré dobré tradici hodlají připojit v neděli v poledne.
Motoristi se derou k moci a na ministerstvo životního prostředí chtějí vyslat člověka, kterému mzdu platil uhlobaron Tykač. Nástup Klausových pohrobků, kteří patří k tomu nejhoršímu z polistopadové tradice, může zastavit prezident Pavel.
V druhém největším německém městě si občané v referendu odhlasovali zpřísnění klimatických cílů. Hamburk má nyní přijmout klimatický zákon a taková opatření, která sníží emise a zároveň zlevní energii a dopravu.
V pondělním referendu se občané německého Hamburku vyslovili pro ambicióznější klimatickou politiku. Podle údajů tamního statistického úřadu podpořilo rychlejší snížení emisí skleníkových plynů ve městě 53 procent hlasujících. Účast dosáhla 44 procent, takže je referendum platné a čeká už jen na potvrzení hamburským senátem. Starosta města Peter Tschentscher uvedl pro rozhlasovou a televizní stanici NDR, že senát rozhodnutí voličů potvrdí.
Řecké slovo hybris (ὕβρις) se překládá zejména jako pýcha. Ta pýcha, která předchází pád.
Podle wiki: Hybris znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost … jednání smrtelníka, který nezná svou míru vůči bohům, vůči králi a později i vůči obci, rouhání a vzpouru proti řádu světa. Takové jednání jistě ztrestá bohyně Nemesis.
Podle tohoto vzoru taky nazval Ian Kershaw oba díly své objemné Hitlerovy biografie. První díl do roku 1936 Hybris a druhý díl Nemesis.
A tady o takovém soudobém úkazu píše Paul Krugman. Souvislost s tou řeckou mytologií a specifický druh americké pýchy rozvede pod tímto článkem ještě dále Zakaria.
= = =
Jak Trump dělá z Číny skvělou zemi
Proč prohrajeme obchodní válku a mnoho dalšího
Paul KRUGMAN
13. října 2025
Před šesti měsíci Donald Trump oznámil svá cla ke Dni osvobození – obrovská cla uvalená prakticky na každou zemi. Jak všichni poznamenali, toto oznámení náhle vrátilo průměrná cla na úroveň z roku 1934. Méně zmiňovaná byla skutečnost, že dlouhého poklesu celních sazeb v předchozích 90 letech bylo dosaženo prostřednictvím mnoha kol mezinárodních jednání, v nichž se USA a další země slavnostně dohodly, že neustoupí od dřívějších celních snižování. Den osvobození byl tedy mimo jiné masivní zradou důvěry světa.
Trump se nyní, ke svému zjevnému šoku, učí, že i ostatní národy mohou hrát tvrdou obchodní hru. Jeho reakce na nové čínské kontroly vývozu vzácných zemin, které jsou klíčové pro digitální technologie, by byla komická, kdyby v sázce nebylo tak hodně:
Fíha! Agresivní jednostranné obchodní kroky jsou „morální ostuda“. Kdo by to věděl?
Mezi Trumpovou obchodní politikou a čínskou je však jeden velký rozdíl. Zdá se totiž, že Číňané vědí, co dělají.
Od začátku mělo být zřejmé, že pokud by se Amerika dostala do totální obchodní války s Čínou, Číňané by měli navrch. V první řadě má Čína v reálném vyjádření větší ekonomiku:
Navíc, ačkoli jsou naše ekonomiky vzájemně závislé, Amerika je vůči roztržce zranitelnější než Čína. Je pravda, že čínský průmysl se do značné míry spoléhal na prodej do Spojených států. Americká ekonomika je však na Číně závislá, pokud jde o kritické vstupy, především o vzácné zeminy. A tady je jádro věci: Čína může ztrátu amerického exportního trhu rychle kompenzovat, alespoň částečně, stimulací domácí poptávky. Amerika by se časem mohla zbavit závislosti na čínských vstupech – ale to by trvalo roky.
Nicméně ještě před rokem měly Spojené státy oproti Číně určité důležité výhody. Přestože Čína dosáhla velkého pokroku ve vědě a technice, Amerika si stále udržovala dominantní postavení, a to z velké části díky našemu bezkonkurenčnímu výzkumnému zařízení, našim skvělým výzkumným univerzitám a naší schopnosti – z velké části díky otevřenosti naší společnosti – získávat talenty z celého světa.
Amerika navíc měla spojence – kteří, jak zdůrazňuje Phillips O’Brien , jsou nesmírně podceňovaným zdrojem národní síly. Čína sice někdy uzavírá aliance z rozumu, ale ne víc. USA mohly a také vybudovaly silný alianční systém, protože Amerika byla víc než národ: Byla to myšlenka a soubor hodnot, hodnot, které jsme sdíleli se zbytkem demokratického světa. A vždy byste měli mít na paměti, že zejména Evropa, i když se někdy chová slabě, je ekonomickou supervelmocí na stejné úrovni jako Čína a Amerika.
Víte, co se chystá: Od nástupu do úřadu Trump a jeho přisluhovači systematicky ničí každý z těchto pilířů síly USA.
Začněme vědou. Trumpova administrativa zavádí obrovské škrty ve financování vědeckého výzkumu a také propouští mnoho výzkumníků, kteří byli zaměstnáni přímo vládními agenturami. Nejedná se o plánované škrty někdy v budoucnu; jde o škrty pro fiskální rok 2026, který již začal.
Navíc pouhý pohled na celková čísla, jakkoli jsou drastická, podceňuje závažnost útoku na vědu, a to ze dvou důvodů.
Zaprvé, proces škrtání podpory výzkumu je chaotický. Například, jak uvádí deník Times :
Trumpova administrativa se v sobotu snažila zrušit propouštění stovek vědců z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, kteří byli v pátek večer omylem propuštěni, což se jevilo jako podstatné procedurální pochybení.
Mezi těmi, kteří byli neprávem odvoláni, byli dva nejvyšší představitelé federálního týmu pro reakci na spalničky, ti, kteří pracují na zamezení šíření eboly v Demokratické republice Kongo, členové Epidemic Intelligence Service a tým, který sestavuje vychvalovaný vědecký časopis CDC s názvem The Morbidity and Mortality Weekly Report.
Poté, co deník The New York Times informoval o propuštěních, dva federální zdravotní úředníci v sobotu uvedli, že mnoho z těchto pracovníků bylo navráceno zpět. Úředníci hovořili anonymně, aby odhalili interní diskuse.
Kdybyste byli vědcem, byli byste ochotni se zavázat k velkému výzkumnému projektu, vzhledem k možnosti, že by podpora mohla náhle zmizet kvůli „procedurálnímu selhání“?
Za druhé, je zřejmé, že Trumpovi lidé nejen nechtějí platit za vědecký výzkum, ale chtějí diktovat závěry většiny zbývajícího výzkumu. Vědci by měli „objevit“, že změna klimatu není skutečná, že vakcíny nefungují atd. Nebo cokoli jiného.
Útok na univerzity je třeba vnímat v podobném světle. Všechny ty řeči o svobodě projevu, antisemitismu a tak dále jsou očividně neupřímné. MAGA chce, aby se univerzity staly motory indoktrinace, což zničí jejich účel a jejich přínos k síle USA.
Vzhledem k tomu všemu, je Amerika stále světovým vědeckým lídrem? Pokud ano, tak ne nadlouho. A i kdyby Trumpův tlak na nastolení autoritářské vlády byl poražen, bude trvat mnoho let, než se nám podaří získat zpět to, co jsme ztratili.
Snaha diktovat závěry sahá za hranice vědy i technologií. Většina světa se rozhodla, že obnovitelné zdroje energie – které za posledních 15 let zaznamenaly ohromující technologický pokrok – jsou budoucností energetiky. Zejména Čína investuje do obnovitelných zdrojů ve velkém měřítku. Trumpova administrativa se však ze všech sil snaží zničit projekty větrné a solární energie a zároveň nás nutí vrátit se ke spalování uhlí.
Americký systém spojenectví je mezitím v troskách. Trump vnímá ostatní demokratické národy nikoli jako bratry, které s námi spojují společné hodnoty, ale v podstatě jako vazalské státy, od kterých očekává, že mu budou „vzdávat hold“. V každém případě, vzhledem k tomu, že se Trump ze všech sil snaží nastolit autoritářskou vládu, není jasné, jaké hodnoty, pokud vůbec nějaké, sdílíme s našimi bývalými spojenci.
Takže se možná ocitáme v totální obchodní válce s Čínou, která zničila neobchodní výhody, které Amerika dříve měla v podobě vědeckého vedení a významných spojenců. V důsledku toho je jen otázkou, který národ může druhému způsobit největší škody. A pokud jsou to podmínky, za kterých se obchodní válka vede, je jasné, kdo je v silnější pozici. Čína chce přístup na americký trh, ale Amerika potřebuje čínské vzácné zeminy a další vstupy. Amerika tento konflikt prohraje.
Možná se ptáte, proč Čína, když má takový ekonomický vliv, ho v minulosti nevyužila. Moje odpověď by částečně zněla, že Amerika dříve mívala důležité silné stránky, které Trump nyní zahodil. Ale možná ještě důležitější je, že obchodní válku nikdo ve skutečnosti nevyhraje. I kdyby Spojené státy nakonec prosily „strýčka“ a dělaly ponižující ústupky – což se zdá být nejpravděpodobnějším výsledkem – Čína bude nakonec chudší, než by byla, kdyby k obchodní válce vůbec nedošlo.
Trump se ale rozhodl zahájit obchodní válku a teď, když se to děje, Amerika utrpí větší ránu než Čína, a to jak pro svou ekonomiku, tak pro svou pověst. Je špatné, když vás svět vnímá jako tyrana; je horší, když vás svět vnímá i jako slabého. Muž, který sliboval, že Ameriku znovu učiní velkou, pravděpodobně na dohlednou dobu ukončil naši pozici globálního vůdce.
= = =
A teď Fareed Zakaria. Ve Washington Post píše mj. (uvedu jen úryvky)
Trump porušuje pravidla. Co se stalo s naším systémem brzd a protivah?
Oznámení Trumpovy vlády z minulého týdne ohledně nových předpisů pro víza H-1B (jsou určená vysoce kvalifikovaným zaměstnancům nebo držitelům stipendií), včetně toho, že jejich udělení bude spojeno s poplatkem 100 tisíc dolarů, se dostalo na titulní stránky novin. Málokdo však poukázal na to, že prezident jako obvykle porušil pravidla, která vyžadují zveřejnění s předstihem a umožnění připomínek. Navíc, aby mohl vysoké poplatky vybírat, opět se odvolal na národní bezpečnost.
Tento vzorec konání se opakuje už od inaugurace….
A tak dál, Zakaria tady uvádí příklady dalších Doníkových akcí a potom píše:
Otázka, kterou si kladu já, zní: Proč se oslavovaný americký vládní systém brzd a protivah ukázal jako tak slabý?
Tuto otázku si kladu taky. Mnohokrát jsme slyšeli chvalozpěvy na onen systém “check and balances”. Počínaje od různých věrozvěstů americké skvělosti, jako je A. Vondra až po skutečné americké odborníky na politický systém (který je nemálo odlišný od našeho systému, především svou federativností). Ne, že bych tomu kdy plně věřil, ale zčásti ano. Ovšem prověrka praxí (Trumpem) ukazuje, že rechtměl spíše Gödel, když onomu soudcivyvracel představu „tady se to stát nemůže“.
Zakaria nabízí tyto dvě odpovědi: zastaralost ústavy a sebeuspokojení. (Anglicky je to complacency. Rusky golovokruženije, závrať z úspěchů, výraz kterým s. Stalin častoval své soudruhy, když něco nevyšlo.)
Ústava je stará
…….. Jakákoli akce současné vlády by v minulosti vyvolala veřejný protest. Dnes však běžně vidíme vyhrožování a žaloby proti mediálním společnostem, hrozby odepření vládních zakázek nebo přístupu do federálních budov právnickým firmám, využívání ministerstva spravedlnosti k pronásledování politických oponentů a nasazení vojenských sil na území Spojených států. Někteří tyto kroky oceňují jako nezbytné uplatnění výkonné moci, ale téměř každý by souhlasil s tím, že počet těchto opatření a jejich rozsah je za půl století od aféry Watergate největší.
Je ironií, že část problémů pramení ze stáří naší všeobecně oceňované ústavy. Americký politický rámec sahá až ke strukturám vlády zavedeným ranými anglickými kolonisty, tedy před rok 1776. Tento systém byl na svou dobu moderní; ale to bylo před třemi sty lety. Dnes, abychom uvedli jeden výrazný příklad, disponuje mnoho západních demokracií justičním systémem, který je nezávislý na vládě. Ve Spojených státech však nejsou ani státní zástupci spolehlivě izolováni od zvolených politiků.
Od aféry Watergate vznikly určité právní normy týkající se nezasahování výkonné moci do justice. Ale jak ukázala Trumpova administrativa, lze je bez následků porušovat. Jiné demokracie mají méně politické způsoby výběru soudců a pevně stanovená funkční období. Americký systém jmenování federálních soudců je velmi politický a soudci zastávají své funkce po celý život. Řada zemí odkoukala základy mnoha svých kontrolních mechanismů (třeba Ústavní soud, který má pravomoc přezkoumávat zákony) od Spojených států, poté je však při jejich zavádění doladila.
Jsme jiní
Steven Levitsky, jeden z předních odborníků na rozpad demokracií a spoluautor knihy Jak umírá demokracie, mi řekl, že možná nejdůležitějším důvodem institucionálního úpadku je to, že Amerika byla v průběhu let tak úspěšná a nikdy neviděla potřebu změn.
V podnikání i v životě je běžné, že se člověk poučí z neúspěchu, nikoli z úspěchu. A Amerika vyhrála studenou válku, stala se průkopníkem informační revoluce a podle mnoha materiálních měřítek nadále stojí na vrcholu světa. Takže nemáme potřebu zkoumat náš vlastní systém, zvažovat jeho nedostatky a zlepšovat ho. „Americká výjimečnost nás zaslepila vůči slabostem našeho ústavního a politického systému,“ myslí si Levitsky.
Vedle tohoto nedostatku sebereflexe označil Levitsky jako zásadní selhání způsob vedení země. „Nezažili jsme demokratický kolaps ani autoritářskou vládu,“ říká „republikánští vůdci, podnikatelé a soudci Nejvyššího soudu si zřejmě neumějí představit, že bychom mohli být svědky úpadku, či dokonce zániku demokracie.
Zdá se, že si myslí: Tohle je Amerika. My jsme jiní.“ Tento nedostatek představivosti vede k sebeuspokojení, které by se mohlo ukázat jako smrtící.
Čili je v tom taky ‚americký excepcionalismus‘, tj. představa o vlastní výjimečnosti. A kupodivu se s tím pojí i provincionalismus. Američané málo cestují, neznají jazyky a svoje omezené představy projektují do širého světa. Učit se jinde jim není moc vlastní, nechávají to na imigrantech, aby jim přivezli své schopnosti
Na otevření bude nurné si tohle PDF stáhnout, ale nemusíte se bát, je to z ověřeného zdroje „Stavební klub profi“ od nakladatelství Verlag Dashofer. Od nich jsem používal rozpočtový program.
Jedná se o poněkud rozsáhlejší předpis pro zateplování historických objektů. Protože já už z oboru pomalu vypadávám – skončil jsem 31.12.2023 – tak to vám snad něco ještě přinese.
Zprávy a komentáře N. Vavilova a Ruslana Karmanova 11.10.2025
Další díl víceméně pravidelného seriálu zpráv z Indočíny z klávesnic populárního ruského sinologa Nikolaje Vavilova a neméně populárního glosátora Ruslana Karmanova, který už řadu let přednáší IT na univerzitě v Hongkong
***
Čína:
Prezident Tchaj-wanu Lai Ching-te prohlásil, že pokud se Donaldu Trumpovi podaří přesvědčit čínského vůdce Si Ťin-pchinga, aby upustil od použití síly proti Tchaj-wanu, „rozhodně si zaslouží Nobelovu cenu míru“. Toto prohlášení zaznělo v americkém rozhlasovém pořadu, který je populární mezi konzervativním publikem v USA.
Podle Laiho Tchaj-pej doufá v pokračující podporu ze strany Washingtonu, i přesto, že od Trumpova návratu do Bílého domu zatím nebyly oznámeny žádné nové dodávky zbraní na ostrov.
*
V Pekingu byl zaznamenán nejchladnější říjnový den od roku 1951
9. října byl v Pekingu zaznamenán nejchladnější říjnový den za posledních 74 let. Teplota klesla na 10,6 stupňů Celsia. Chlad přišel spolu s dešti, které začaly 8. října a trvaly více než 36 hodin.
Odborníci poznamenávají, že tak dlouhé a intenzivní deště na začátku října jsou pro Peking vzácným jevem.
*
Čína spustila první solární elektrárnu na světě se dvěma věžemi
Čína uvedla do provozu první solární tepelnou elektrárnu na světě se dvěma věžemi, které pracují na jednu turbínu.
Objekt se nachází v poušti Gobi v okrese Guazhou v provincii Gansu. Na ploše elektrárny je instalováno téměř 27 tisíc zrcadel, která soustřeďují sluneční světlo na dvě 200 metrů vysoké věže. Ty jsou od sebe vzdáleny přibližně jeden kilometr.
Získané teplo roztaví sůl zahřátou na 570 °C. Tím vzniká pára, která pohání turbíny pro výrobu elektřiny i v noci nebo za zataženého počasí. Použití dvou věží zvyšuje účinnost systému o 25 % ve srovnání s tradičními elektrárnami.
Elektrárna se stala součástí velkého energetického uzlu, který spojuje solární a větrné generátory a který bude schopen dodávat elektřinu přibližně 500 tisíc domácnostem ročně.
***
Čína – Rusko:
Rusko a Čína nemají v úmyslu vytvořit vojenskou alianci namířenou proti Spojeným státům, informoval čínský informační portál Sohu.
„Čína a Rusko nemohou vytvořit alianci – to je dlouhodobý konsenzus mezi oběma zeměmi,“ uvádí se v publikaci.
Podle pozorovatelů se Peking navzdory obavám Západu z možného vytvoření „autoritářského spojenectví“ drží politiky nezúčastněnosti a vyhýbá se konfrontaci. Kromě toho mezi Čínou a Ruskem neexistují závazky podobné pátému článku charty NATO.
*
Rusko může vyřešit spor mezi USA a Čínou v oblasti letecké dopravy
Ruský letecký expert Roman Gusarov vysvětlil, žeamerické letecké společnosti již dlouho požadují od svých úřadů, aby vyřešily situaci se zákazem přeletů ruským vzdušným prostorem, díky kterému jsou čínští leteckí dopravci v výhodnější pozici. Americký byznys neschvaluje zasahování politických aspektů do své činnosti..
„Právě tyto okolnosti vedly k iniciativě Bílého domu zakázat čínským dopravcům provozovat osobní leteckou dopravu z USA přes vzdušný prostor Ruska. Takové řešení však nelze považovat za optimální. Z hlediska mezinárodního leteckého práva je iniciativa Bílého domu nelegální. Washington nemůže diktovat zahraničním leteckým společnostem, přes jaká území mají létat,“ – poznamenal.
„Jediná věc, kterou mohou USA v této situaci udělat, je určit čínským leteckým dopravcům body vstupu na své území, které však nemají pevnou vazbu na trasy letů a nejsou hranicemi s Ruskem. Navíc se jedná o transpolární lety, což v mnoha ohledech činí kroky americké strany zcela nesmyslnými,“ – upřesnil analytik.
***
Indie:
Letadla mezi nejlidnatějšími zeměmi světa napřímo nelétala celých pět let.
Prvním signálem byl indický dopravce IndiGo, který od 26. října zahajuje lety mezi Kalkatou a Kantoneм.
Brzy se jistě přidají i další letecké společnosti, protože poptávka je vysoká – Indie a Čína zůstávají největšími obchodními partnery.
Tradičně napjaté vztahy mezi oběma zeměmi se v poslední době znatelně oteplily, což potvrdila nedávná návštěva indického premiéra Nárendry Módího v Číně po mnohaleté přestávce.
*
Čína požaduje od Indie Čína požaduje jako podmínku jejich prodeje záruky, že Indie nebude přeprodávat těžké magnety ze vzácných zemin do USA, po jejich čínském embargu – píší The Ekonomic Times-
Podle zdroje tohoto zdroje chce čínská vláda mít jistotu, že těžké magnety ze vzácných zemin dodávané do Indie se nedostanou do USA a budou použity pouze pro vnitřní potřeby. Indická vláda údajně zatím s těmito podmínkami nesouhlasila, ale indické firmy předložily certifikáty konečného uživatele, které potvrzují, že magnety nebudou použity k výrobě zbraní hromadného ničení.
***
Čína-USA: – obchodní válka se rozjíždí
Ministerstvo obchodu USA zařadilo na sankční seznam 26 společností z Hongkongu, Číny, Spojených arabských emirátů a Turecka za dodávky amerických výrobků do Íránu v rozporu s platnými omezeními.
Na seznamu se ocitlo 19 společností z Hongkongu a měst pevninské Číny, včetně Pekingu a Šanghaje, přes které byly dodávány elektronické komponenty a další americké výrobky. Podle ministerstva financí byly tyto komponenty použity íránským vojenským průmyslem k výrobě bezpilotních letadel určených pro jemenské povstalecké hnutí Ansar Allah. Jak se uvádí v dokumentu, elektronické komponenty zakoupené prostřednictvím těchto struktur byly nalezeny mezi troskami dronů sestřelených na území Izraele.
*
Trump: USA mohou omezit nákupy čínského zboží v reakci na nová opatření Pekingu týkající se těžby vzácných zemin.
„Uvidíme. Právě jsem o tom slyšel. <…> Dovážíme z Číny obrovské množství zboží. A možná budeme muset přestat,“ řekl na zasedání prezidentské kanceláře v Bílém domě, když komentoval otázku týkající se zmíněných kroků Pekingu.
Čínská vláda dříve rozšířila vývozní kontrolu na řadu kategorií zařízení a surovin používaných k těžbě vzácných zemin.
*
Administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa navrhla zakázat čínským leteckým společnostem využívat ruský vzdušný prostor při letech do Spojených států a zpět s tím, že tato praxe znevýhodňuje americké dopravce.
Čínské letecké společnosti mají dva dny na to, aby na návrh reagovaly, a konečné rozhodnutí může vstoupit v platnost již v listopadu 2025. To už je nějaký „Monty Python“ – Letí tam ještě přes severní pól, ten by se dal úplně zakázat, to by se vyřešila spousta problémů. A navíc, nařízení o zákazu severního pólu v hezkém rámečku visící na zdi by bylo skvělou ozdobou zubní ordinace. V duchu doby 😊-
*
Čínské úřady zavádějí speciální přístavní poplatek pro lodě plující pod vlajkou USA, oznámilo ministerstvo dopravy ČLR.
Jak se upřesňuje v prohlášení, jedná se o reakci na podobné kroky Washingtonu vůči lodím, které patří nebo byly vyrobeny čínskými společnostmi, jakož i lodím, které jsou v jejich provozu nebo plují pod vlajkou ČLR.
Zprávy o americko-čínském přátelství přicházejí s ohledem na prohlášení Trumpa o údajně připravovaném setkání se Si Ťin-pchingem na konci října.
Toto opatření je zrcadlovým odrazem dřívější hrozby USA zavést přístavní poplatek za jakékoli spojení plavidla s Čínou – Čína přitom vyrábí více než polovinu světového tonáže všech plavidel.
*
Bílý dům nereagoval na návrh uspořádat setkání Trumpa a Si Ťin-pchinga v Pekingu kvůli neshodám v řadě otázek, proto jejich jednání na summitu APEC v Jižní Koreji nemusí mít tak velký ohlas. Píše o tom Financial Times.
Jak již bylo dříve uvedeno, pro Čínu je důležité ukázat svou převahu ve vztazích a využít k tomu schůzku v Pekingu. Základem „stranického elektorátu“ Si Ťin-pchinga jsou příznivci silné Číny a její převahy nad USA.
Dříve malajský premiér poukázal na přítomnost premiéra Li Qianga v Koreji, což naznačuje možný odklon Si od cesty do zahraničí.
*
USA mohou od 1. listopadu zavést nové cla proti Číně – Trump. Na všechny exportní zboží se bude vztahovat dodatečné clo ve výši 100 % nad rámec jakéhokoli jiného cla.
Trump tvrdí, že se jedná o reakci na nedávné nařízení čínských úřadů o kontrole vzácných zemin. Americký prezident označil obchodní politiku Číny za „morální ostudu“.
***
Čína – EU:
Porsche a Mercedes ztrácejí pozice.
Prodej luxusních automobilů v Číně a USA se propadl, Evropa je v krizi. V posledních měsících se Porsche potýká s vážnými obtížemi na světovém trhu. Jak uvádí agentura Reuters, prodej německé značky v Číně nadále prudce klesá – jen za třetí čtvrtletí se poptávka snížila téměř o 20 %. Situace v Severní Americe také není příznivá: zde pokles činil přibližně 5 %. Celkově se za prvních devět měsíců roku globální dodávky Porsche snížily přibližně o 6 %.
Důvody tohoto poklesu spočívají v tvrdé konkurenci mezi prémiovými značkami, složité ekonomické situaci a zpomalení růstu čínského automobilového trhu. Dodatečný tlak vyvíjejí také americké cla a složitá transformace společnosti směrem k elektromobilům. Vedení Porsche neskrývá, že nyní prochází jedním z nejtěžších období za poslední roky. V září byla společnost nucena upravit prognózu zisku a odložit uvedení nových elektrických modelů na trh.
Nyní je pozornost investorů upřena na Volkswagen Group, která brzy zveřejní nejnovější údaje o prodeji. Již je známo, že kvůli problémům Porsche koncern přijde o více než 5 miliard eur. Zástupci Porsche přiznávají, že nejbližší budoucnost zůstane složitá a trh se pravděpodobně rychle nezotaví.
*
Polsko ztratilo status spolehlivého tranzitního státu nejen v očích Číny, ale i celé Evropy. Uvedl to nezávislý vojenský analytik Alexander Alesin v pořadu „V téme“ na YouTube kanálu BELTA.
Podle něj si Polsko rozhodnutím uzavřít hranice s Běloruskem podřezalo větev, na které sedí. Kromě ztráty statusu spolehlivého tranzitního státu přišlo také o status řádného spotřebitele v očích Číny. „Existují informace, že Čína na toto období (uzavření hranic – pozn. BELTA) omezila dodávky elektronických součástek do polských automobilek. A tam se nevyrábí jen Volkswagen. A všechny tyto automobily se bez potřebné elektroniky nemohou hnout z místa.“
Festival poloviny podzimu, neboli Svátek měsíce, je obdobím, kdy se Hongkong naplní světlem luceren, vůní měsíčních sušenek a atmosférou rodinného tepla. Letos se svátek slaví 6. října.
Co je to za svátek?
Festival připadá na 15. den osmého lunárního měsíce, kdy je měsíc obzvláště plný a jasný. Podle legendy je svátek spojen s příběhem Hou Yi a Chang’e: Hou Yi získal elixír nesmrtelnosti za své hrdinské činy, ale jeho žena Chang’e, aby zachránila lektvar před zloduch, ho sama vypila a vznesla se na měsíc, kde se stala bohyní.
Jak se slaví v Hongkongu?
Rodinné večeře
Tento večer se rodiny scházejí u stolu, aby si pochutnaly na měsíčních sušenkách, lepkavých rýžových kuličkách a ovoci, jako je pomelo nebo karambola.
„Obdivování měsíce“
V Hongkongu je mnoho malebných míst pro pozorování měsíce – park Victoria, nábřeží Tsim Sha Tsui, umělecký park v západním Kowloonu.
Lucerny
Zářivé lucerny všech tvarů a velikostí zdobí parky, ulice a nábřeží. Můžete vidět jak tradiční papírové lucerny, tak moderní s LED osvětlením.
Tanec ohnivého draka
Jednou z nejzajímavějších událostí je Tanec ohnivého draka v oblasti Tai Hang. Obrovský drak, zdobený tisíci hořících vonných tyčinek, se vine ulicemi a vytváří okouzlující ohnivou show.
Čím na svátek pohostí?
– Měsíční perníky
Symbolizují jednotu a hojnost. Kromě klasických perníků s pastou z lotosových semen a vaječným žloutkem jsou populární i moderní varianty – s čajem, moti, čokoládou nebo lanýži.
– Rýžové kuličky z lepkavé mouky
Sladkosti s různými náplněmi (například s černým sezamem nebo arašídy) symbolizují soudržnost a radost ze společného života.
– Osmanthusový čaj nebo víno
Tradiční nápoje symbolizující dlouhověkost a blahobyt.
V Hongkongu je po Festivalu středního podzimu vždy vyhlášen další volný den, aby všichni mohli pokračovat v oslavách a užít si čas s rodinou.
Pokud se v tomto období ocitnete v Hongkongu, máte vzácnou příležitost seznámit se s jedním z nejautentičtějších a nejznámějších svátků čínské kultury.
Šťastný svátek!
*
Zítra vyprší lhůta dalšího (nemám chuť počítat, kolikátého už) Trumpova ultimáta, tentokrát ohledně zákazu letů čínských leteckých společností, které přelétávají vzdušný prostor Ruska, do USA.
Čína připravuje odvetná opatření – dodatečné poplatky americkým leteckým společnostem a společnostem s americkým kapitálem za lety přes čínský vzdušný prostor a/nebo zákaz.
Nejde jen o pár drahých pasažérských letů, ale například o celou logistiku FedExu přes Hongkong. Nejsou žádné možnosti, svět je malý, takže budou platit.
Počítat počet letů společností s americkým kapitálem v místním leteckém uzlu nezvládnu, ale je jich opravdu hodně. A přímo mnohem víc než přímých letů čínských leteckých společností do amerických měst.
Zkrátka, Donnie se zapletl do dalšího velmi perspektivního konfliktu. Geniální plánovač.
*
Čína odsuzuje pronásledování, výslechy a deportace čínských občanů ze strany USA
— Americké úřady bezdůvodně pronásledují, vyslýchají a deportují čínské občany, Čína vyjadřuje vážné znepokojení a rozhodně tyto kroky odsuzuje. V pátek to oznámil mluvčí čínského ministerstva zahraničí Go Jia-kún.
„Vyzýváme americké orgány činné v trestním řízení, aby okamžitě ukončily tuto chybnou praxi, vrátily se na správnou cestu realizace důležitých dohod mezi vedoucími představiteli obou zemí a udržování přátelských vztahů mezi národy obou států a přijaly účinná opatření k zabránění opakování podobných incidentů,“ uvedl.
*
Další vítězství nad Čínou, vítězem je Kanada a pokrokové lidstvo.
V rodné Kanadě zkrachoval (kvůli neustálému růstu blahobytu pracujících) další zábavní park, kde bylo 30 beluh. Belugy jsou velmi inteligentní zvířata, bez legrace – jedny z mála, které se umí v zrcadle odlišit například od jiných podobných zvířat – s nimi se provádělo mnoho triků a vystoupení pro děti.
Zkrátka, beluhy je třeba někam umístit, ale není kam – průmysl zábavních parků v Severní Americe, mírně řečeno, směřuje do profesní sféry odpovědnosti gynekoložky Ursuly von der Leyen. No dobře, rozhlásili to po světě a Číňané souhlasili, že si je vezmou.
Ale tohle je Kanada… – z podzemí se okamžitě vynořili hongkongští protestující, kteří jsou lepšolidmi Hongkongu v exilu. A hned začali bědovat, že „v žádném případě!!!“, argumentujíc mj. následovně:
1. Tam je stejně zabijí.
2. Čína je použije ve válce proti Kanadskému námořnictvu, protože Číně chybí zbraně.
3. Ukáže to slabost Kanady vůči Číně.
Prosadili to přes své lidi ve vládě a voila – zvláštní rozhodnutí zakazuje předávat beluhy komerční firmě v Číně. Protože proto.
Beluhy následně nejspíš zabijí, protože s nimi není kam – na otevřené moře je pustit nelze, neumí žít v divočině.
Hongkongští aktivisté se vyfotili s kanadskými politiky a napsali na sociálních sítích „pokračujeme v porážce Číny“, připomněli svou existenci, a čím více připomínáte, tím je pravděpodobnější, že příští rok vám opět přidělí granty.
Zkorumpovaní "vědci", kterým je nějaký klima srdečně u prdele, protože jediný, co je zajímá, jsou dotace a granty z EU, jedou bomby do příští vlády, která ještě ani není ofiko sestavená. Vsadím se, že náš hradní bolševik to jmenování ještě… pic.twitter.com/8Rp5by4wJB
Zkorumpovaní „vědci“, kterým je nějaký klima srdečně u prdele, protože jediný, co je zajímá, jsou dotace a granty z EU, jedou bomby do příští vlády, která ještě ani není ofiko sestavená. Vsadím se, že náš hradní bolševik to jmenování ještě kurevsky zkomplikuje.
Zuzana Dlabajová, Facebook. Jasně, že podepsaným vědcům, kteří apelují na Babiše, aby v žádném případě nejmenoval Macinku ministrem životního prostředí, jde výhradně o přírodu a klima. To je ostatně patrné z této věty: „Také reformy Green Deal mají být prováděné natolik profesionálně, aby neohrozily příjem financí plynoucích z Evropské unie.“ Dovolím si tipnout, že všichni nebo naprostá většina je navázána na dotace a granty právě na výzkum životního prostředí, klimatu nebo věcí souvisejících jak z EU, tak od státu. Vtipné je i to, že vědci píšou, že voliči Babiše si přejí pokračování v plnění úkolů, které vedou k ochraně české přírody, snižování skládkování, nebo pomoci domácnostem při zavádění čistých a levných zdrojů. Voliči to hodili Babišovi a Motoristům právě proto, aby žádné další zavádění „levných zdrojů“ už nebylo povinné. Mezi podepsanými mě zaujala doc. JUDr. Martina Franková, Ph.D., protože její jméno i profese je totožné s paní, která se poslední čtyři roky rozplývala na X nad touto vládou, Babiše označovala za ztělesnění Satana a Petra Fialu familiárně titulovala „můj premča.“ Samozřejmě, může jít o náhodnou shodu, ale svět někdy malý.
Další hvězda je podporovatelka Zelených, soudružka Durnová, která je autorkou fascinujících vědeckých článků. Jeden z nich je, proč je potřeba zrušit Velikonoce…
V evropském kolchozu panuje zmatek a neklid, Evropským parlamentem se nese věčné sténání: „Kde jsou peníze, Zino?“*) Ve smyslu – kde vzít peníze na Ukrajinu. Noční stolek nenabízejte, tam už se podívali – a je prázdný. Prohledali sebrané spisy Maupassanta, ale ani euro z nich nevypadlo. Prohledali kapsy – ani drobné se nenašly.
Země Evropské unie již dávno porušily dobrovolně přijaté závazky nezvyšovat státní dluh a nečerpat úvěry, které nemají z čeho splácet. Už dávno se přední ekonomiky EU propadly na úroveň zemí PIGS (nic osobního, tak se nazývají nejzadluženější státy bloku). A peněz stále nepřibývá. A Kyjev potřebuje stále více.
Situace se zkomplikovala, když z tohoto obchodu odešel Donald Trump a za sebou s razantním trhnutím zabouchl dveře. Washington přestal Ukrajinu financovat a nyní musí Evropané dávat Kyjevu peníze na všechno – na platy státních zaměstnanců a na platy vesmírných agentů, na pořádání gay pride a na stavbu zbrojovek. Navíc pro ně musí nakupovat zbraně a techniku s označením Made in USA s nemilosrdnou přirážkou za značku. A k tomu ještě platit vily Zelenskému a jeho týmu plus diamanty a porsche pro jejich manželky, děti, milenky, milence a děti milenek milenců…
Podle nejskromnějších odhadů budou Evropané muset v nejbližší době poskytnout Nezávislé hned dva „úvěry“. Slovo „úvěr“ je zde samozřejmě používáno jako zdvořilý eufemismus. Je jasné, že Kyjev tyto peníze nikdy a za žádných okolností nevrátí.
Jeden úvěr je ve výši 45 miliard eur. Druhý – na celých 185 miliard. To je ve skutečnosti velmi mnoho. Je to o něco méně než celý HDP Slovenska plus celý HDP Bulharska. A tyto peníze je třeba někde vzít. Možnost natisknout více už nefunguje – během covidu se natisklo tolik, že inflace zuří dodnes.
Tady samozřejmě Evropany napadlo: peníze se dají ukrást Rusům! Vždycky se to tak dělalo, proč ne teď? Protáhnout 185 miliard jako náklady na „náhradu škody Ukrajině“, po cestě si ukousnout nemalý procentní podíl pro sebe na stáří a převést ruské peníze zmrazené v Evropě do Kyjeva. Vypadá to velmi hezky: Ukrajinci prohrají, ale dostanou reparace od Rusů, a to bude samozřejmě okamžitě prohlášeno za jejich „vítězství“.
Tento plán je geniální, ale evropské finančníky vyděsil k smrti. Jde o to, že zabavení ruských peněz bude alarmujícím signálem pro všechny zahraniční klienty evropských bank a systému Euroclear.
Všichni dobře chápou, že Evropané se jako další krok pustí do nich. Čínským boháčům budou předloženi „zotročení Ujgurové“ a neúspěšná revoluce deštníků. Boháčům z Indie – porušování práv žen a menšin. Boháčům z arabských zemí – popravy homosexuálů a obecná nepolitická korektnost. Zkrátka, najdou si něco, na čem se mohou přiživit, jen aby ukradli prokleté peníze, zalité krví a slzami demokratických homosexuálů.
Samozřejmě, že nikdo na to nebude čekat, zahraniční banky a jednotliví superbohatí klienti prostě vyberou všechny své jmění z pochybných evropských kanceláří a převedou je na bezpečnější místa. Výsledkem bude krach bank EU, obrovské problémy a nekonečné soudní spory pro Euroclear, konec zahraničních investic do evropského rozvoje a také pokles důvěry v euro a jeho nevyhnutelné oslabení.
Ti chytřejší to chápou a varují evropské politiky: předsedkyně Evropské centrální banky Christine Lagarde se rychle vyjádřila, že veškeré manipulace se zmrazenými ruskými aktivy musí probíhat „striktně v rámci mezinárodního práva“.
Pro ty, kteří to nechápou – a existují důvody pochybovat o úrovni IQ evropských elit – ruský prezident podepsal dekret, podle něhož mohou být všechna západní aktiva na našem území urychleně znárodněna, pokud to bude nutné „v rámci zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti Ruska“. Tato aktiva mají podle nejskromnějších odhadů hodnotu více než bilion dolarů. A teď si spočítejte, co je výhodnější…
Pro estonskou ministryni školství, která neví, jak vynásobit osm čtyřmi, lze nakreslit speciální kartičky nebo jí nabídnout, aby počítala na prstech. I ona by měla pochopit, že bilion eur je podstatně více než našich tři sta miliard, které vzali jako rukojmí europiráti.
A pokud jde o reparace Ukrajině, evropští pánové se nemusí obávat. „Náhradu škody“ v Novorusku provádíme s elegancí, leskem a rozmachem – stačí se podívat na právě přestavěný Mariupol, který se rychle stává letoviskem celoevropského významu.
Zároveň však ruské ozbrojené síly pokračují ve „vyplácení reparací“ rychle před nimi prchajícím válečníkům VSU. Počkejte, hoši, kam to utíkáte?
To jsou naše reparace pro vás, vystačí pro všechny a na každého se dostane!
*) V Rusku populární meme z písničky Vladimíra Vysockého
Tak nazval Václav Jamek jeden ze svých fejetonů v Listech. K jeho ostré ironii netřeba nic dodávat, je mistrovská. Jen jsem pár vět zvýraznil.
Václav Jamek
Škola formou klipu
aneb O vzdělání bez vědomostí
Před časem jsem slíbil, že se s veřejností podělím o své pochybnosti týkající se současných nápadů a návrhů, jak v rámci naší posedlosti ustavičným předěláváním všeho s výjimkou všeho podstatného hodláme už zase od základu rebordelizovat naše základní a střední školství a s nejrůznějším zdůvodněním z něho vymýtit všechnu výuku vyhlížející jako výuka, protože je zbytečná a omladina se při ní dost nebaví.
Můj profesor filosofie z dijonské střední školy a pozdější přítel Jean Svagelski říkal: studenti by se v hodinách neměli otravovat, ale zase by z toho neměla být fraška. Jeho hodiny byly zábavné… a nesmírně náročné. Během jediného roku nám musel vyložit podstatu a hlavní volby filosofie (údiv a systém), členění filosofie a její základní témata, a navíc prostudovat alespoň výbory z několika důležitých děl (byly to tuším Platónova Ústava,Descartova Rozprava o metodě, Hegelova Estetika, Kantova Kritika čistého rozumu a Marxova Německá ideologie), další, jako Spinozu, Nietzscheho, Bachelarda nebo kohokoli jiného, nám uložil studovat samostatně, spolu s literaturou krásnou (k Thomasu Mannovi, Dostojevskému nebo Leirisovi mi ukázal cestu on). Z toho, co vyložil, nezkoušel, protože filosofie se k tomu na rozdíl třeba od zeměpisu nehodí, známku na vysvědčení určoval výsledek „disertace“, neboli samostatné (nutně kulhavé) úvahy na zadané téma; to nebyla věc profesora, takový byl školský systém.
Sotva jsem chápal všechno, co se v těch přednáškách řeklo, ale z řádu, který jsem tu dostal do hlavy, těžím celý život; a zásady svého profesora o dávce „zábavnosti“ ve výuce (a právě jen dávce!) jsem se jako učitel později sám držel. Francouzská škola – a některé předměty víc než jiné – si kladla budování kritického vědomí za jeden z velkých cílů, v duchu onoho karteziánského pochybování, jež Francouzi nahlížejí jako základ své národní identity. Výchova ke kritickému myšlení patří mezi požadavky vznášené také našimi dnešními reformátory. Pokud se tím nemíní bezhlavé šmahounství a nihilistický relativismus, nedá se proti tomu namítnout nic. Čekal bych, že něco takového se už skoro třicet let dělá. (Ale je pravda, že Václav Klaus otec pochybování výslovně zakazoval; zvlášť pochybování o nesmyslech, které hlásal. A lid ho následoval.)
Vedle toho se ovšem požaduje také výchova k „myšlení tvůrčímu“, a to na úkor „memorování“, přičemž memorováním jsou myšleny vědomosti, neboli pozitivní znalosti v mozku lidském trvaleji utkvělé. Zde už je na místě ona skepse, kterou by nám mělo vnukávat svrchu řečené myšlení kritické. Sám pojem „tvůrčí myšlení“ je sice krásný a mámivý, ale nijak samozřejmý, a mnohé nasvědčuje tomu, že se za ním skrývá především staré dobré umění okecávat a přečůrávat, o kterém si všichni Češi myslí, že je ovládají na výbornou: taková je alespoň moje zkušenost ze situací, kdy se mí už univerzitní studenti tvůrčího přístupu domáhali.
Zdaleka nejhorší je ovšem všeobecný útok na vědomosti, který je s takovými představami spojen. Proč prý zatěžovat ubohou kapacitu mladých českých mozečků vstřebáváním poznatků, které si může každý lehko vygůglovat na internetu. Zpochybňována je dokonce potřeba zvládnout základní aritmetické úkony, když má každý kalkulačku teď už i v mobilu, a za pokladní v Kauflandu všechno spočítá pokladna sama. Zvlášť přesvědčivě to zní z úst všelijakých podnikatelů, povahu jejichž „tvůrčího myšlení“ lze snadno odhadnout: když už musí být školní docházka povinná, jak získat na jejím konci snadno ovladatelnou masu co nejnegramotnějších nevědomců, kteří si nechají všechno líbit, protože si bez internetu a kalkulačky s ničím sami neporadí. [ 🙂 🙂 ]
Spoléhání na věčnou existenci internetu a kalkulaček je značně odvážné, a lze k tomu jen podotknout, že kalkulačka pro jednoduché početní úkony existovala už za našich babiček. Sestávala z několika silnějších drátků zasazených vodorovně pod sebou do dřevěného rámku a vybavených každý deseti barevnými dřevěnými kuličkami, které se po drátku daly posouvat. Třebaže i tento nástroj byl dobře dostupný, potřebu zvládnout ve škole sčítání, odčítání a malou násobilku nikdo nezpochybňoval, samozřejmě s výjimkou osob těchto úkonů neschopných.
Největší úder proti vědomostem je však poslední dobou veden v disciplinách, které se bez vědomostí obejdou nejméně, protože jejich převážně empirická povaha vyžaduje znalost mnoha zcela konkrétních fakt a matematickou nebo logickou formalizaci příliš neumožňuje. Jde o zeměpis a hlavně o dějepis. V této látce, zdá se, jsou naše holátka přetěžována nejvíc, musejí si zapamatovat tolik zbytečných faktů o sumerské říši, othonské renesanci, době pobělohorské a o protektorátu, až jim z toho jde hlava kolem. A místo systematického výkladu dějin v časové posloupnosti se žádá nárazová výuka o tom či onom na přeskáčku a formou klipu, kde by se nicméně studenti mohli aktivně projevit vlastní rešerší a vlastním názorem.
Ve skutečnosti bezbřehá neznalost dějin, jakou mladí studenti osvědčují, nasvědčuje spíš tomu, že se jim žádná fakta nevnucují už dávno, takže není tak úplně jasné, proč to reformační povstání. Když si vzpomenu, s jakým historickým povědomím se čerství maturanti hlásili na filosofickou fakultu, přijdou mi debaty o zastaralé, nebo naopak nové, podnětné a „kreativní“ výuce historie komické. Kéž by měli studenti aspoň něco našprtáno, spíš než to (kreativní?) NIC, se kterým přicházejí!
Pamatuji si na jednu adeptku univerzitního studia, která si nevybavila naprosto a vůbec nic o druhé světové válce. Původní otázka se týkala osudů Francie v tomto konfliktu (kandidáti věděli předem, že jedna z otázek bude na historii dané jazykové oblasti zaměřena). Když jsem pochopil, že kandidátka nemá ani potuchy o Maginotově linii, o „divné válce“, že nezná pojem „blitzkrieg“, neví nic o rozdělení poražené Francie, neví, proč se mluví o vichystickém režimu, kdo byl Pétain, dokonce ani de Gaulle, snažil jsem se ji zachránit rozšířením tématu: ví aspoň, kdy druhá světová válka vypukla a na kterém místě? Zase nic. Říkám tedy, zkusíme se toho data dopracovat: když Německo okupovalo české země a zřídilo Protektorát Čechy a Morava, ještě to nikomu za válku nestálo, takže válka vypukla zřejmě o něco později. Kdy u nás německá okupace začala? – Ta osůbka neznala ani datum 15. březen 1939, které by mělo patřit k nejzákladnější vědomostní výbavě českého občana. Samozřejmě nebyla přijata a možná to vnímala jako nespravedlnost.
Je to snad extrémní případ, ale historická orientace většiny uchazečů byla jen o málo lepší. Nedá se nic dělat, žádné širší vědomí historických dějů se nedá zbudovat bez nějaké pevnější faktografické osnovy. Jestli si naši reformátoři, kteří chtějí vycházet vstříc nevědomým studentům, představují, že stačí, když kandidát u maturity řekne, že Velká francouzská revoluce se odehrála někdy mezi 16. a 19. stoletím (že to odpovídá pojmu novověk, už ovšem vědět nebude) a bojovali v ní kteřísi proti jakýmsi, přičemž na doplňující otázku, kdo byli jakobíni, odpoví, že francouzská dynastie, pak jsou oni ještě větší ničitelé než profesoři historie „na rakousko-uherský způsob“.
Při těchto diskusích vzpomínám vždycky na profesora Václava Černého, který pokládal za nevalnou už naši vzdělanostní úroveň a během té krátké doby, kdy jsem pod ním studoval srovnávací literaturu, několikrát řekl zhruba toto: Svedete-li skutečně vymyslet podnětný, originální a podložený výklad nějakého literárního jevu, směru nebo období a dokázat ho na dobře zvoleném souboru literárních děl, přijďte a předveďte. Ale jestli (a protože) to nesvedete, tak aspoň biflujte.
Bylo to nelichotivé a snad i zraňující, ale přesné a pravdivé; a pomáhalo to. Také jsme chtěli dokázat, že v nás něco je. Dnes jako by si pokrokoví pedagogové mysleli, že lepší postup je studentům lichotit a udělat z nich zákazníky a pány. Za svého působení na filosofické fakultě jsem si občas říkal: Snesl by Šalda nebo Černý, aby je studenti po každém semestru hodnotili a případně si stěžovali, že je pan profesor nedokázal nijak zabavit?
O tom, že škola by měla ve studentech budovat mj. také schopnost kritického a tvůrčího myšlení, naprosto nepochybuji: jak jinak by mladí adepti našli cestu k oněm podnětným a neotřelým pohledům na věci? Jenže prázdné hlavy ze své prázdnoty žádný zázrak nevykřesají, je potřeba do nich nejprve dostat jakýsi přehled o „předmětu poznání“, neboli povědomí o faktech, vztazích mezi nimi a také o tom, co se už v dané problematice udělalo (abychom se u nás jako v každé zaostalé společnosti pořád neprobourávali do dávno otevřených dveří). K tomu slouží mj. také struktura výuky. Někdo debatuje o dějepise a nějak při tom nemyslí na to, že student se učí např. také matematiku nebo chemii. Myšlení (čili inteligence) se má rozvíjet ve všech svých složkách, k nimž patří také dnes tolik opovrhovaná (krátkodobá a dlouhodobá) paměť. Každý vyučovací předmět přitom klade na inteligenci nároky trochu jinak. V dějepise nebo zeměpise se bez faktografie prostě obejít nelze a studenti by základní fakta měli vstřebat (tady je spíš hlavní otázka, jak látku podat bez přemíry zatím postradatelných detailů), matematika, ale i studium literárních a úvahových (filosofických) textů jsou pak různými způsoby daleko vhodnější právě k onomu rozvíjení samostatného myšlení, po kterém se tolik volá.
Naprosto však neplatí, že škola by měla být bůhvíjak snadná. Jejím účelem je lidský mozek rozhýbat, ale také vychovat lidského tvora k poznání, že mozek je potřeba namáhat; že je nutno pěstovat vůli a smysl pro odpovědnost.
Má-li být veškeré velké namáhání mozku odstraněno, nejjistější by bylo školy úplně zrušit.
Odmítnutí Ruska reagovat politicky a vojensky na dodávky amerických raket Tomahawk na Ukrajinu by mohlo vyprovokovat rozsáhlou eskalaci ze strany NATO.
Samozřejmě lze předstírat, že tyto dodávky nijak neovlivní situaci na frontě (a v zásadě je to pravda). Ale ve válce má morální faktor mnohem větší význam než vojenský. Údery raket „Tomahawk“ na Moskvu, Petrohrad, Murmansk a Kazaň přesvědčivě ukážou potenciálnímu nepříteli, že Rusko je tím „papírovým tygrem“, o kterém mluvil Donald Trump.
Na takovou výzvu je třeba reagovat nikoli melancholickými prohlášeními pro tisk ve stylu Dmitrije Peskova, ale konkrétními politickými ultimáty, které neumožňí dvojznačný výklad. Například první výstřel „Tomahawku“ bude znamenat masivní raketový úder na americké vojenské zařízení na území polského Grzeszowa. Jsou možné i jiné varianty, ale pokud se opět přistoupí na posunutí proslulých „červených čar“, může to skončit velkým neštěstím.
Hlavním problémem ruské vojenské kampaně je to, že ruská vojenská mašinérie nedostala rozkaz k práci na plný výkon. Dosud Moskva provádí speciální vojenskou operaci, která se výrazně liší od skutečné války za zničení nepřítele. Částečně je to proto, že politické vedení země se domnívá, že současná kampaň vyčerpává Ukrajinu a její západní spojence rychleji než Rusko. Otázkou je, zda tomu tak skutečně bude. Zároveň má Moskva silný trumf v podobě totální infrastrukturní války, kterou ještě ani pořádně nezačala.
Vraťme se však k „Tomahawkům“. Moskva, která na podobné věci již několikrát nereagovala, vysílá silný signál zemím Severoatlantické aliance: že je možné Rusko napadnout a bojovat s ním pomocí konvenčních zbraní. Postupným roztočením kola eskalace ruská strana tímto umožňuje svým západním oponentům nepozorovaně překročit hranici, za kterou se nachází jaderná válka. V konečném důsledku vede flexibilita a měkkost spíše ke katastrofickému scénáři než preventivní rozhodné akce. Je si toho politické vedení Ruska dostatečně vědomo? Uvidíme.
Problém spočívá také v tom, že rozmístění amerických raket Tomahawk s nejdelším doletem ohrozí značnou část ruského obranného průmyslu a jeho jaderné triády. Přitom „Tomahawky“ budou odpalovány pouze americkými (a nikoli ukrajinskými) vojáky. To znamená, že odmítnutím tvrdě reagovat na takovou situaci Moskva ve skutečnosti dá Washingtonu zelenou k beztrestnému ostřelování klíčových objektů, které jsou zodpovědné za její bezpečnost.
To se spíš podobá strategické kapitulaci kvůli neochotě reagovat protieskalací na provokativní akce protivníka. Stát, který si sám sebe váží, by měl předem oznámit, že na takové akce může reagovat jakkoli a mimo území Ukrajiny. A to možná i jaderným úderem. Bohužel, Rusko v tomto konfliktu dovoluje Spojeným státům příliš mnoho, což již zpochybňuje jeho status velmoci.
Francouzský prezident Emmanuel Macron hovoří s hosty během recepce v rámci oslav 35. výročí sjednocení Německa u příležitosti Dne německé jednoty v kongresovém sále v Saarbrückenu v Německu, 3. října 2025. Jean-Christophe Verhaegen/Pool via REUTERS
Francouzský odstupující premiér Sebastien Lecornu, který dnes ráno předložil francouzskému prezidentovi demisi své vlády, vydává prohlášení v Hotelu Matignon v Paříži, Francie, 6. října 2025. REUTERS/Stephane Mahe/Pool
Shrnutí
Odcházející premiér Lecornu vede poslední jednání s politickými stranami
Tlak ze strany Macronova vlastního tábora roste
Bývalý premiér Philippe říká, že prezident by měl odejít
„Je to chaos,“ shrnuje náladu veřejnosti unavený Pařížan
PAŘÍŽ, 7. října (Reuters) – Francouzský prezident Emmanuel Macron čelil v úterý rostoucímu tlaku, aby odstoupil nebo uspořádal předčasné parlamentní volby, aby ukončil politický chaos, který donutil k rezignaci pět premiérů za méně než dva roky.
47letý centristický prezident opakovaně prohlásil, že dokončí své druhé funkční období, které končí v roce 2027.
Výzvy k rezignaci, které byly dlouho omezeny na okrajové skupiny, se však dostaly do hlavního proudu během jedné z nejhorších politických krizí od vzniku Páté republiky v roce 1958, současného systému vlády ve Francii.
V úterý, když Macronův odstupující premiér Sebastien Lecornu vedl poslední jednání o sestavení nové vlády, jeho první premiér z roku 2017, Edouard Philippe, prohlásil, že je čas, aby nový prezident vyřešil patovou situaci.
V rozhovoru pro rádio RTL Philippe řekl, že Macron by měl „odejít řádným způsobem“, aby umožnil východisko z krize.
„JE TO CHAOS“
Politické nepokoje ve druhé největší ekonomice eurozóny byly na titulních stránkách novin po celé Evropě v době, kdy americký prezident Donald Trump požaduje, aby kontinent udělal více pro posílení své obrany a pomoc Ukrajině.
Trhy se vyděsily a investoři pozorně sledují schopnost Francie snížit obrovský rozpočtový deficit. Francouzské akcie v pondělí klesly o 1,4 % a riziková prémie na výnosy francouzských státních dluhopisů vzrostla v důsledku krize na devítiměsíční maximum.
„Je to chaos. Je to smutné,“ shrnula veřejnou konsternací Brigitte Gries, 70letá důchodkyně z Paříže.
„V současné době se z nás stává terč posměchu celého světa,“ dodal taxikář Soufiane Mansour z jižního města Montpellier. „Bohužel jsme trochu klauni v očích celého světa i Evropy.“
SPOJENCI SE OBRÁTILI PROTI MACRONOVI
Philippe, který je podle průzkumů veřejného mínění nejlepším kandidátem na vedení politického středu v boji o nástupnictví, byl druhým z Macronových bývalých premiérů, kteří se od něj během několika dní distancovali.
Gabriel Attal, další někdejší Macronův loajalista, byl ve své kritice nekompromisní. Byl premiérem několik měsíců v loňském roce, než Macron vyhlásil předčasné volby, které vedly k patové situaci v parlamentu se třemi ideologicky protichůdnými bloky.
„Stejně jako mnoho Francouzů již nerozumím rozhodnutím prezidenta,“ řekl v televizi TF1 poté, co Macron požádal Lecornua, který právě podal demisi, aby se vrátil k oponentům pro poslední jednání.
Lecornu, jehož 14hodinová vláda byla nejkratší v moderní francouzské historii, dostal dva dny na to, aby dosáhl konsensu.
Attal však vyloučil výzvu k Macronově rezignaci, jak uvedl jeden z účastníků schůzky jeho parlamentní skupiny.
KRAJNÍ PRAVICE ODMÍTÁ JEDNÁNÍ
Mezitím Lecornu jednal s lídry Macronovy centristické aliance a konzervativců, s nimiž se shodli, že prioritou je dohoda o rozpočtu na příští rok.
Bude potřebovat podporu dalších, včetně socialistů, aby získal potřebný počet hlasů pro vytvoření většiny v Národním shromáždění – zejména pro schválení rozpočtu na příští rok.
Lecornu nyní plánuje odpoledne a ve středu ráno jednat s opozicí, ale krajně pravicová Národní fronta uvedla, že v těchto jednáních nevidí smysl a vynechá je.
Předsedové strany Jordan Bardella a Marine Le Pen místo toho „opakují svou výzvu k rozpuštění Národního shromáždění“, uvedla RN.
RN vede v průzkumech veřejného mínění, ale tyto průzkumy ukazují, že opakované volby by pravděpodobně vedly k dalšímu rozdělenému parlamentu, ve kterém by žádná skupina neměla většinu.
Zprávy Dominique Vidalon, Sudip Kar-Gupta, Elizabeth Pineau, Lucien Libert, Makini Brice, Bertrand Boucey a Inti Landauro; text Michel Rose a Ingrid Melander; redakce Richard Lough a Andrew Cawthorne
Čta rozuměj; rozuměje rozvažuj; rozvažuje rozsuzuj; rozsuzuje nehaněj a nepotupuj; ale umíš-li, lepší udělej:
a my budeme tebe chváliti.
Sixt z Ottersdorfu.
Nemám nic proti knoflíkům. V přiměřeném množství
W.M.Thackeray
Poznámky pana Bavora 
