Stáva sa vám to?

Stávajú sa vám také zvláštno-divné veci, ktoré vás zasiahnu ako blesk z neba?

Napríklad keď počujete hudbu a cítite jej príbeh.  Pri niektorých skladbách plačete a smútite, alebo sa začnete usmievať.  Máte pocit, že vás schytila do náručia ako vášnivý milenec, na ktorého náručie ste tak dlho čakali.

Alebo stretnete niekoho úplne neznámeho, pozriete mu do očí a máte chuť s ním tancovať, alebo fúkať do odkvitnutých púpav.

Spoznáte človeka, pri ktorom máte pocit, že sa s ním poznáte od stvorenia sveta a dokážete s ním hovoriť o všetkom, mať spoločný humor a zdieľať dobré aj zlé.

Cítite, že človek s ktorým sa rozprávate prežíva ťažké obdobie a intuitívne ho bez slov objímete.

Stáva sa Vám, že máte radosť z malých drobností?

Uvidíte prvý kvet na darovanom kaktuse a vynoria sa vám zabudnuté  spomienky na detstvo, keď ste podobný vzácny kvet  videli prvý krát v živote.

Poteší  vás východ slnka, alebo tak pred pár dňami východ mesiaca v splne a vo vzduchu cítite teplo nastávajúce dňa, alebo noci.

Keď sa ráno zobudíte na vyspevovanie malých operených krikľúňov a viete, že ten deň bude iný, aj keď neviete čím.

Stáva sa vám, že vás hudba, vône, chute prenesú do spomienok ?

Dokážete si po dlhých rokoch spomenúť na už dávno zabudnuté príbehy, ktoré vyvolajú radosť a úsmev, ale aj smútok a slzy.

Znova  ste malým, zvedavým, nezbedným dieťaťom, s večne oškrenými kolenami , objavujúcim svet naokolo, ale aj mladým človekom, ktorý už ochutnal prvé sklamania a bolesť života.

Alebo v jednej chvíli pocítite, že človek, ktorého ste poznali desaťročia, už nepatrí do vášho života a všetko, to, čo tomu predchádzalo malo zmysel. V tej chvíli viete, že musíte žiť vlastné životy, jeden bez druhého.

Stávajú sa vám drobné trapasy, za ktoré sa v tom momente veľmi hanbíte?

Dobehnete na autobus, dostanete okno a nedokážete si vypýtať lístok a spýtate sa šoféra, či nevie kam cestujete a on vám bez mihnutia oka povie, že vie.

Verím, že všetkým sa stávajú tieto divno-zvláštne veci, ktoré na prvý pohľad nedávajú zmysel, ale v skutočnosti  sú veľmi dôležité. Sú to veci, ktoré  robia život životom. Chvíľky, ktoré ho robia znesiteľnejším, lepším a krajším.  Napríklad aj to, že som dobrému priateľovi poslala mail a o chvíľku som dostala od neho poštu, že on ten svoj pre mňa akurát písal.

Stávajú sa vám neobyčajné obyčajnosti?

Mne často…

Článok bol uverejnený na Blog Pravda.sk

 

 

NASA přezkoumá přezdívky pro kosmické objekty

5. srpna 2020

Na vzdálené kosmické objekty, jako jsou planety, galaxie a mlhoviny, se vědecká komunita někdy odvolává s neoficiálními přezdívkami.Protože vědecká komunita usiluje o identifikaci a řešení systémové diskriminace a nerovnosti ve všech aspektech oboru, vyšlo najevo, že určité kosmické přezdívky jsou nejen necitlivé, ale mohou být aktivně škodlivé. NASA zkoumá použití neoficiální terminologie pro kosmické objekty jako součást svého závazku k rozmanitosti, spravedlnosti a začlenění.Jako první krok již NASA nebude odkazovat na planetární mlhovinu zářící pozůstatky hvězdy podobné Slunci, která na konci svého života vystřeluje vnější vrstvy jako „mlhovina Eskimo“. Pojem „Eskimo“ je široce vnímán jako koloniální termín s rasistickou historií, uvalený na domorodé obyvatele arktických oblastí. Většina oficiálních dokumentů se vzdala používání. NASA již dále nebude používat termín „Siamská dvojčata Galaxie“ pro označení  dvojice spirálních galaxií nalezených ve Virgo Galaxy Cluster. NASA bude v případě, že přezdívky nejsou vhodné, používat NASA pouze oficiální označení Mezinárodní astronomické unie.

„Podporuji naše pokračující přehodnocování jmen, které označujeme jako astronomické objekty,“ řekl Thomas Zurbuchen, přidružený administrátor ředitelství pro vědeckou misi NASA ve Washingtonu. „Naším cílem je, aby všechna jména byla v souladu s našimi hodnotami rozmanitosti a inkluze a budeme aktivně spolupracovat s vědeckou komunitou, abychom to pomohli.“ Věda je pro každého a každá stránka naší práce musí tuto hodnotu odrážet. “

Přezdívky jsou často přístupnější a veřejně přístupnější než oficiální jména pro kosmické objekty, jako je Barnard 33, jehož přezdívka „Mlhovina Koňská hlava“ vyvolává svůj vzhled. Ale často zdánlivě neškodné přezdívky mohou být škodlivé a snižovat vědu.

Agentura bude spolupracovat s odborníky na rozmanitost, začlenění a spravedlnost v astronomických a fyzikálních vědách, aby poskytla pokyny a doporučení pro další přezdívky a podmínky pro přezkoumání.

„Tyto přezdívky a termíny mohou mít historické nebo kulturní konotace, které jsou nežádoucí nebo nevítané, a NASA je pevně odhodlána je řešit,“ řekl Stephen T. Shih, přidružený administrátor pro rozmanitost a rovné příležitosti v centrále NASA. „Věda závisí na rozmanitých příspěvcích a prospívá všem, takže to znamená, že ji musíme začlenit.“

Další informace naleznete na adrese:

https://www.nasa.gov/offices/odeo/home

Komu se nelení…

Příčiny a důsledky globálního ozeleňování

Jeden antigretenistický článek aneb pohled biologa

Tohle se Gretenistům určitě nelíbí. Ačkoli jsme se o některých jevech učili už v základní škole a některé jevy můžeme pozorovat sami kolem sebe.

Doc. Mgr. Petr Pokorný, Ph.D.,

 |  13. 7. 2020  |  Vesmír 99, 398, 2020/7  |  Téma: Klimatické změny

Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či fotografie, a hned vidíme, že se kolem nás něco důležitého odehrává.

Naše krajin a masivně zarůstá keřovou a stromovou vegetací, pročež je čím dál tím zelenější. Je to známá věc a děje se tak na většině území Evropy v době po rychlém ústupu předindustriálních forem zemědělského hospodaření. Že je postupné zarůstání doslova celoplanetárním jevem, se ale ukázalo až v roce 2001, kdy byla zpracována téměř dvacetiletá řada spektrálních družicových měření. Jev si žádá obecnější, ve svých důsledcích však podstatně zajímavější vysvětlení, než jaké máme obvykle k dispozici pro Evropu.

Jedna celá Amazonie za necelé dvě dekády

Fotosyntetické pigmenty rostlin, chlorofyl a karotenoidy, absorbují pouze určité energetické pásmo elektromagnetického záření. Jeho vlnové délky (zhruba 400–700 nm) víceméně odpovídají té části spektra, kterou vnímá ničím nevybavené lidské oko. Fotony s energií odpovídající blízkému infračervenému spektru (zhruba 700–1300 nm) rostlinné pigmenty naopak nepohlcují téměř vůbec. V této spektrální oblasti se proto barva listů jeví téměř čistě bílá. Naše oči to nevidí, ale patřičně vyladěná přístrojová čidla ano. Žádný jiný materiál běžně rozšířený na naší planetě srovnatelné fotochemické vlastnosti nevykazuje. Pozorujeme-li proto libovolnou plochu zemské souše v blízkém infračerveném oboru, můžeme přesně změřit listovou plochu vystavenou pohledu použitého čidla. Ta se může pohybovat od nulové hodnoty (žádné rostliny na dané ploše nerostou) až po zónu nasycení, kdy už je průmět vegetace na povrch terénu bezezbytku zakrytý listy. Přibývající hustota vegetace pak už signál příliš nezesiluje, protože listy už se jenom víc a víc překrývají a vzájemně zastiňují.

Přístroje s vhodnými čidly můžeme instalovat na družice, a tím si zjednat globální přehled o hustotě a stavu rostlinného pokryvu a o změnách v průběhu ročního cyklu. Samozřejmě i v delších časových úsecích, pokud měříme dostatečně dlouho. První satelitní měření pocházejí z roku 1981 (jde o dodnes pracující přístroj MODIS – Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer). Od té doby počet instalovaných měřicích přístrojů narůstá. Jejich správná kalibrace je technický oříšek sám o sobě. Důležitá je také standardizace výpočtu a vyjádření výsledků formou vzájemně srovnatelných indexů „zelenosti“. Nejpoužívanějšími indexy jsou NDVI (Normalized Difference Vegetation Index) a z něho odvozený výpočet indexu listové plochy (LAI – Leaf Area Index).

První práce, která se věnuje interpretaci takto získaných víceletých řad družicových měření, pochází z roku 2001.¹⁾ Už tehdy se ukázal překvapivě silný trend postupujícího globálního ozeleňování. Ke konci roku 2019 vyšel v časopise Nature Reviews zevrubný článek využívající nejnovější naměřená data.²⁾ Analyzuje příčiny pozorovaného jevu i jeho provázání s globálním klimatickým systémem. Práce znovu potvrzuje už jednou provedený odhad,³⁾ že mezi lety 2000–2018 vzrostla celková listová plocha na Zemi o 5,4 milionu km², což zhruba odpovídá současné ploše Amazonského pralesa! Čtyřiatřicet procent povrchu souše se prokazatelně ozelenilo, zatímco pět procent „zhnědlo“, což znamená, že jeho zelenost poklesla (obr. 3). Zbytek nevykazuje významný trend.

Svět je dnes o hodně zelenější, než tomu bylo v roce 2000. Oblasti s největším nárůstem listové plochy ve sledovaném období jsou označeny tmavě zelenou barvou. Oblasti s úbytkem listové plochy naopak hnědými odstíny. Data pocházejí z přístrojů Americké kosmické agentury (NASA ), které obíhají Zemi na palubě dvou satelitů.Mapa NASA Earth Observatory

Proč se to děje

Vedle oteplování a nárůstu atmosférických koncentrací oxidu uhličitého (CO₂) je ozeleňování nejlépe doloženým globálním trendem uplynulých desetiletí i přítomné doby. Kde se „ozeleňovací“ trend bere, když je lidstvo na této planetě čím dál početnější a když lidská spotřeba nejrůznějších zdrojů neustále stoupá? Příčin je podle všeho několik, působí globálně, jsou vzájemně provázané a více než bohatě kompenzují přímý destruktivní vliv civilizace na zelený svět rostlin. Podívejme se alespoň letmo na nejvýznamnější z nich.

• Stoupá globální teplota, což přináší prodloužení vegetační sezony v chladnějších oblastech planety. Velice významný je také hnojivý efekt stoupající atmosférické koncentrace CO₂. Tento plyn je hlavní živinou pro fotosyntetizující organismy a pokusy ukazují, že nárůst koncentrace CO₂ vskutku stimuluje jejich růst. Současných více než 400 ppm oxidu uhličitého v atmosféře zkrátka znamená u většiny rostlin podstatně intenzivnější metabolismus oproti řekněme předindustriálnímu stavu.
• Spolu se vzrůstající teplotou a atmosférickou koncentrací CO₂ roste efektivita zásobování rostlin vodou. Teplejší svět je v celkovém úhrnu světem vlhčím, protože roste účinnost tzv. velkého vodního cyklu, který transportuje srážky z velkých vodních ploch, zejména oceánů, do nitra kontinentů. Díky nadlepšenému uhlíkovému metabolismu mohou být průduchy rostlin po delší část dne navíc zavřené, a rostliny tím ušetří něco vody, která by se jinak přes průduchy vypařila (transpirovala).
• V biosféře dnes koluje nejvíc metabolicky využitelného dusíku za celou historii planety. Jde o druhý významný hnojivý efekt, který nepochybně hraje roli. Doslova ze vzduchu vyrábíme obrovské objemy dusíkatých hnojiv, která zasahují celou biosféru, rozsáhlé nezemědělské oblasti nevyjímaje. Dusíkatá „hnojiva“ ovšem vznikají i nepřímo během spalovacích procesů, zejména těch s vysokou teplotou a tlakem – třeba v elektrárnách a ve spalovacích motorech. Vedle toho těžíme z nitra Země velké objemy fosfátových hnojiv, jejichž využívání má podobné důsledky, i když distribuce fosfátového prachu do oblastí vzdálených od zemědělských center není tak účinná jako u reaktivních dusíkatých sloučenin (NOX) transportovaných v plynném skupenství.
• Podstatnou roli hrají i změny ve využívání krajiny. Moderní průmyslové zemědělství vedlo k enormní intenzifikaci potravinářské produkce, což i při nárůstu populace často znamená ponechání velkých ploch ladem. Ty pak zarůstají bujnou vegetací. Evropský příklad je markantní, mimo jiné díky kombinaci s nulovým nebo i záporným populačním růstem, ale zdaleka není jediný.

Sečteno a podtrženo: Lidstvu se nelení, a především proto se zelení!

Po zániku sovětských kolchozů byly obrovské plochy polí a pastvin ponechány ladem. Na snímku jsou bývalá pole na jižním Uralu, opuštěná už před třiceti lety. V suchých a kontinentálních podmínkách postupně zarůstají stepními trávníky. Místní obyvatelé je dnes v omezené míře využívají jako zdroj sena. Ve vlhkých terénních sníženinách se šíří mladé březové a osikové porosty.Snímek Petr Pokorný

Odchylky od hlavního trendu

Podívejme se nyní blíže, kde se nám zelení nejvíc, a kde je vývoj (pravda spíše výjimečně) právě opačný (znovu viz obr. 2). Abstrahujme přitom od právě probraných příčin hlavního trendu a podívejme se na krajní případy ležící na obě strany od průměrné trajektorie postupujícího globálního ozeleňování.

Poslední zbytky pastevní krajiny v Cerové vrchovině na jižním Slovensku postupně zarůstají křovisky.Snímek Petr Pokorný

Výrazně se nám zelená Evropa, k čemuž máme výše uvedená socioekonomická vysvětlení (viz též obr. 1). Kupodivu ale i Indie a hospodářsky nejrozvinutější oblasti Číny, ve kterých lidská populace a ekonomická výkonnost rostly v posledních dekádách mimořádně rychlým tempem. Také zde bude vysvětlení podobné – zavádění moderního průmyslového zemědělství v kombinaci s jeho mohutnými energetickými a látkovými vstupy (dusík N, fosfor P). Stejně tak v Mexiku a v některých částech Severní Ameriky. Vzhledem k tomu, že indexy NDVI a LAI nerozlišují mezi divokou vegetací a pěstovanými kulturními plodinami, může jít nárůst zelenosti kdekoliv ve světě na vrub bohatě hnojeným a zavlažovaným zemědělským plochám. Ověřování situace přímo v terénu občas skutečně naráží na tento komplikující faktor, ale přesto nelze tvrdit, že by to přinášelo významná systematická zkreslení. Zdá se, že hlavní příčinou jsou opravdu uvedené globálně působící faktory.

Dva roky po velkém požáru ve Skalistých horách (Kanada, západní Alberta). Původní obyvatelé tu po dlouhá tisíciletí udržovali polootevřenou kulturní krajinu. Ta po opuštění v 19. a na počátku 20. století zarostla hustým, převážně smrkovým lesem. Vzrostlo tak nebezpečí velkých ničivých požárů. V daném případě naráz vyhořelo doslova celé údolí.Snímek Petr Pokorný

Běžný africký venkov, zde ve východní Zambii. Prudký populační růst v chudých rurálních ekonomikách vede zpravidla k masivnímu odlesňování. Děje se tak postupně, po mnoha malých krůčcích.Snímek Petr Pokorný

Pro změnu obraťme pozornost k opačnému konci na škále probíhajících změn. Hnědnou některé lesní, stepní a lesostepní oblasti Severní Ameriky, Sibiře a střední Asie. Také většina Austrálie, podstatné kusy afrických savan a zejména místa výskytu dvou biologicky vůbec nejcennějších, a přitom nejohroženějších biomů planety – brazilských cerrado a caatinga.⁴⁾ Už jen ze socioekonomických a klimatických rozdílů mezi hnědnoucími oblastmi je vidět, že pro vysvětlení jednotlivých případů těžko najdeme jediný společný jmenovatel. V aktuálně vysychajících kontinentálních stepích vnitřní Asie se intenzifikace zemědělství stále ještě dosahuje záborem nové půdy, a nikoliv zaváděním moderního průmyslového pěstování a chovu. Stejně je tomu v těžce zkoušených lesích a savanách Brazilské vysočiny a v dalších ekonomicky a populačně rostoucích oblastech Jižní Ameriky. Hnědnutí v Nigérii a na Madagaskaru jde také ruku v ruce s obrovskou populační explozí a se záborem doposud málo využívané půdy (obr. 5). Austrálie vysychá a o to víc hoří, jak nám více než názorně předvedly katastrofální požáry z přelomu let 2019 a 2020. Některé části kanadské a sibiřské tajgy rovněž trpí požáry (obr. 6) a občas i přemnožováním lesních škůdců. Teoreticky může jít o kompenzační efekt předchozí vlny bujného růstu, podobně jako v některých částech Austrálie. Ve velkých savanových rezervacích Afriky jde možná hnědnutí na vrub rychle rostoucích stavů velkých býložravců (obr. 4), kteří spásají travinnou vegetaci a významně omezují růst stromů. Ovšem opět v kombinaci s častějšími požáry.

Na tomto místě nelze nezmínit aktuální a zcela očividné „hnědnutí“ českých luhů a hájů (obr. 7). Jde o největší krizi našich lesů od průmyslové revoluce (a s ní související vlnu ozeleňování v našich podmínkách nastartovala. Naše věkově, druhově i prostorově stejnorodé kulturní lesy, jejichž pěstování bylo nastaveno na podmínky 19. století, kdy zrovna vrcholila chladná a vlhká „malá doba ledová“, kráčejí dnes mílovými kroky do věčných lovišť. Děje se tak souběhem klimatických změn, stárnutí porostů, odvodnění krajiny a namnožení nejrůznějších patogenů v čele s kůrovcem. Má být prvořadým cílem opětovné nastartování ozeleňovacího trendu v místních podmínkách? Nejde pouze o řečnickou otázku, protože problém je skutečně palčivý a zapeklitý.

Vnitrozemská delta řeky Okavango (Botswana) na leteckém snímku. Vlhká otevřená savana je tu udržována početnými stády velkých býložravců. Bez nich by skoro celá zarostla lesem a holé by zůstaly pouze mokřady.Snímek Petr Pokorný

Hnědnutí po česku (rok 2020): Hromada kůrovcového kalamitního dříví připravená k odvozu.Snímek Petr Pokorný

Konečně dobrá zpráva o stavu světa?

Globální ozeleňování vypadá jako jedna z mála dobrých zpráv o stavu naší planety v období antropocénu (k tématu antropocénu, „doby lidové“, viz Vesmír 95, 146, 2016/3). V leckterém ohledu bude takový názor skutečně namístě. Nárůst zelenosti znamená zvýšení primární produkce biosféry, a tedy více užitečné biomasy nejen pro lidstvo, ale i pro všechny naše heterotrofní spoluobyvatele, emblematická velká zvířata nevyjímaje. Evropští a severoameričtí entomologové na druhou stranu varují, že v případě postupujícího zarůstání krajiny nemusí jít pouze a jenom o dobrou zprávu. Botanici podobně varují už dlouho, protože nejvzácnější rostliny patří zpravidla mezi ty nejslabší v konkurenčním boji o živiny a o světlo. Romantický obdiv k lesu jakožto esenci jediné skutečné „přirozenosti“ tu zkrátka nemusí být nejlepším vodítkem.

S ohledem na současné globální klimatické změny lze ozeleňování vnímat jako trend spíše pozitivní, i když úplně jednoznačné to nejspíš také nebude. Prudký globální nárůst živé biomasy váže oxid uhličitý z atmosféry, což zjevně nemůže být špatně, ať už přikládáme skleníkovému oteplování vlivem zvýšených atmosférických koncentrací CO₂ jakoukoliv váhu v poměru k dalším složkám dynamizujícím klimatický systém naší planety. Nízké albedo husté vegetace přímo ozářené sluncem sice zahřívá konkrétní sledovanou plochu, ale přímá měření a modelové kalkulace ukazují, že „klimatizační“ efekt zvýšené evapotranspirace spolu se zvýšenou tvorbou oblačnosti (naopak s velkým albedem) tento problém kompenzuje více než dostatečně.⁵⁾ Úhrnným výsledkem je tudíž citelné ochlazení sledovaného místa. Skupenské teplo vodní páry se ovšem musí uvolnit při kondenzaci, takže celková tepelná bilance počítaná přes velké vzdálenosti se nakonec blíží nule.

Za významný související jev lze pokládat posílení činnosti malého vodního cyklu skrz zvýšenou transpirační aktivitu houstnoucí vegetace. Jednotlivé pomyslné malé vodní cykly se napojují na cyklus velký, který tak může přenášet větší množství vodní páry a s ní i latentního skupenského tepla po směru větru, často na značné vzdálenosti. Srážky ve vzdálených cílových oblastech, například na horských bariérách nebo v územích s řídkým vegetačním krytem a silnou tvorbou konvekční bouřkové oblačnosti, tím prokazatelně vzrůstají. Místa, ve kterých došlo ke zvýšenému odparu vlivem houstnutí transpirující vegetace, se naopak mohou vysušovat.⁶⁾ Sledování takových povodí v delším čase⁷⁾ skutečně dokumentuje snížení půdní vlhkosti, pokles hladiny podzemní vody a nižší objemy odtékající povrchové i podpovrchové vody.

Globální ozeleňování není důvodem ani k ekologickému alarmismu, ani k přehnanému optimismu stran seberegulační schopnosti naší oživené planety. Jde pouze o mimořádně dobře zdokumentovaný příklad robustní negativní zpětné vazby mezi antropogenními geochemickými změnami v atmosféře a biosférou. Dopady ozeleňování na hydrologický cyklus, tento možná úplně nejpodstatnější aspekt celého aktuálního dění, jsou prozatím málo prozkoumané, a tudíž velmi nejednoznačné.

Poznámky

1) Zhou L. M et al.: J. Geophys. Res. Atmos. 106, 20069–20083, 2001, DOI: 10.1029/2000JD000115.
2) Piao S. a kol.: Nat. Rev., 2019, DOI: 10.1038/s43017-019-0001-x.
3) Chen et al.: Nat. Sustain. 2, 122–129, 2019, DOI: 10.1038/s41893-019-0220-7.
4) Caatinga je místní označení biomu ve vnitrozemí severovýchodní Brazílie tvořeného řídkým porostem suchomilných keřů a nízkých stromů. Název pochází z jazyka kmene Tupí a znamená v překladu „světlý les“. Na západě hraničí s vlhčí oblastí lesů a savan zvanou cerrado s obrovskou druhovou bohatostí flóry a fauny.
5) Zheng et al.: J. Clim. 31, 2633–2650, 2018, DOI: 10.1175/JCLI-D-17-0236.1; na klíčovou roli těchto faktorů již dlouho a vehementně upozorňuje rostlinný ekofyziolog Jan Pokorný.
6) Upozornil na to nedávno ekolog David Storch ve Fóru ochrany přírody.
7) Zheng a kol.: Nat. Clim. Change 7, 432–436 (2017).

Chucka Norrise ještě nikdo nepřekročil

Na jedné  webové stránce věnované veselým obrázkům a videím  jsem narazil na obrázek s Chuckem Norrisem ve vztahu ke Slovensku. Jen tak jsem to poslal příteli Navajovi a od něj jsem dostal vysvětlení. Takže vám to předkládám.

https://www.tvnoviny.sk/domace/2001410_scena-ako-z-akcneho-filmu-kamionista-sa-hral-na-chucka-norrisa-cuval-na-moste-pre-chodcov

https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/556950-vodicovi-kamiona-ktory-chcel-prejst-cez-cyklomost-hrozi-10-rokov-vazenia/

 

444-O parazitující Americe

Bez přílivu zahraničního kapitálu nedokáží USA existovat.

Prof. Valentin Katasonov

 Jedním z ukazatelů rostoucího parazitizmu USA je mezinárodní investiční pozice země (IIP), což je makroekonomický pojem, znamenající celkový objem a strukturu finančních aktiv a závazků země vůči nerezidentům. Rozdíl mezi nimi je čistý IIP.

Exportem kapitálu koncem 19. století se vyznačovala celá řada předních kapitalistických zemí – Velká Británie, Francie, Německo, Belgie Holandsko. V.I.Lenin v práci „Imperializmus jako nejvyšší stádium kapitalizmu“ (1916) pojmenoval jeden z příznaků přerůstání kapitalizmu do imperializmu takto: „Pro starý kapitalizmus, s naprostým převládáním volné konkurence, byl typický vývoz kapitálu“.  Pokud v roce 1870 světový vývoz kapitálu dosahoval 13 mld.dolarů, tak v roce 1890 se více než zdvojnásobil. V roce 1900 to bylo už 38 miliard, a v roce 1914 40 mld.dolarů. Nesporným vůdcem byla v tomto smyslu Velká Británie s 19 miliardami, za ní následovala Francie (9 mld.) a Německo (5,8 mld.usd).

Za nimi v seznamu následovaly USA, Belgie Holandsko, Švýcarsko, Japonsko Rusko, Portugalsko a Švédsko. Jak vidíme, v předvečer 1. světové války byly USA v exportu kapitálu až čtvrté. Zajímavé je že pokud vývoz kapitálu z USA dosáhl 3,5 mld.dolarů, tak jeho dovoz byl skoro dvojnásobný. USA tedy byly čistými dovozci kapitálu – měly zápornou IIP.

Hned po 1. světové válce se tato země z čistého dovozce změnila v čistého vývozce kapitálu. Amerika se stala jedinou zemí, jejíž export kapitálu stále rostl. Británie ještě sice zůstávala zemí s nejvyššími zahraničními investicemi, nicméně USA rozestup rychle snižovaly. V době propuknutí světové hospodářské krize ve 30. letech, která potom přešla do Velké deprese, se vývoz amerického kapitálu prudce přibrzdil. Expanze se obnovila až po 2. světové válce. K létům sedmdesátým dokázaly USA Británii v objemu zahraničních investic dohnat.

Další citát z Lenina: „Vývoz kapitálu je parazitizmus na druhou“ (jeho práce „Imperializmus a rozštěpení socializmu“). Vývoz kapitálu připravuje o investice exportující zemi a současně umožňuje vysávat zisk z hospodářství země, do níž se tento kapitál umísťuje.

V letech 1920-48 získaly americké monopoly ze svých zahraničních investic (podle oficiálních, velmi podstřelených údajů) zisk 18 mld.dolarů, což se přibližně rovná soukromým zahraničním investicím USA k roku 1948 a je třikrát vyšší než v roce 1920. Většina vývozu kapitálu ležela v rukou nevelké skupiny amerických bank. V roce 1947 55% všech příjmů ze zahraničních investic směřovalo do 12 amerických monopolů. Vývoz kapitálu se pro americké korporace stal výhodnějším, než vývoz zboží.

Zhruba od roku 1920 roční objemy vývozu kapitálu USA překračovaly objemy jeho dovozu. V roce 1984 poprvé roční objem dovozu zboží překročil objem vývozu. Poté hromadění zahraničních investic v americké ekonomice probíhalo rychleji než akumulace amerických investic v zahraničí. V roce 1990 tento převis dosáhl 1 bilionu dolarů a růst pokračuje. USA mají už 32 let zápornou IPP. Příznačné jsou níže uvedené údaje IMF:

 

Rok:    Investice USA v zahraničí:            Zahraniční investice v USA:          Čistá IPP USA: (bil.usd)

2005                      13.357                                                                 15.215                                                                 – 1.858

2010                      21.768                                                                 24.280                                                                  – 2.512

2015                      23.431                                                                 30.892                                                                 – 7.461

2018                      25.242                                                                 34.796                                                                 –  9.544

2019                      29.317                                                                 40.309                                                                 -10.992

 

V červnu zveřejnil IMF údaje o IIP USA ke konci 1. čtvrtletí 2020. Úhrn investic USA v zahraničí dosáhl 26,77 bil. dolarů. Úhrn zahraničních investic v USA 38,82 bil. dolarů. Čistá IIP tedy dosáhla minus 12,06 bilionů – od roku 2005 se zvýšila 6,5 krát. Předpokládám, že ve výsledku letošního roku stoupne IIP USA přinejmenším na minus 13 bilionů dolarů.

Amerika dnes bez přílivu zahraničních investic nemůže existovat. Srovnáme-li úhrn aktiv zahraničního původu v americkém hospodářství s objemem národního bohatství US, vyjde nám (%):

2016      -28,6%

2017      -29,6

2018      -29,0

2019      -30,2

2020      -30,1 (1.kvartál)

Takže kolem 30% Ameriky patří zahraničnímu kapitálu! A čisté nároky zahraničních investorů (čistá IIP USA) se rovnají zhruba 10% národního bohatství USA.

Je to jakoby se USA vrátily do dob přelomu 19. a 20. století, ale podobnost je to jen zdánlivá! Tenkrát zahraniční investice směřovaly do rozvoje průmyslu USA, zatímco nyní mají spekulativní ráz – jdou na fondový trh USA a pomáhají nafukování bublin.  Podporují tedy zdání hospodářského blahobytu Ameriky, nakonec ji ale dovedou k její nejostřejší krizi. Podstatná část takových zahraničních investic je investování do státního dluhu USA. Ke konci 1. čtvrtletí  dosáhly investice nerezidentů USA do amerických dluhopisů 6,81 bilionů dolarů. A pokud je export kapitálu parazitizmem na druhou, pak nynější rostoucí závislost Ameriky na dovozu kapitálu lze nazvat parazitizmem na třetí.

Za prvé: – kapitál, přicházející do Ameriky, připravuje o investice jiné země.

Za druhé: – podstatná část zisku, získávaná zahraničními investory v USA, se tu reinvestuje, a nevrací se tak do země původu kapitálu.

Za třetí: – zahraniční investice nerozvíjejí americké hospodářství, protože tečou do finančních spekulací a látání děr ve federálním rozpočtu USA. Žádná další země nemá tak obrovskou díru v IIP, jako USA. Americe je v tomto nejblíž Španělsko s minus 1,035 mld. dolarů (desetkrát méně). Následují: Británie (732 mld.), Mexiko a Austrálie (655). Pokud bychom sečetli ukazatele čisté IIP všech „mínusových“ zemí, pak jejich úhrn není víc než 2/3 obrovského minusu, jaký dnes mají USA.

Je zřejmé, že pokud mají USA tak obrovské minus IIP, pak tomu musí odpovídat plusy IIP jiných zemí, které vůči USA vystupují v roli přispěvatelů kapitálu. Seznam těch, jejichž čistá investiční pozice překročila 1 bilion dolarů, není dlouhý. Jsou to (v bil.usd): – Japonsko (3,454) ; Německo (2,748); ČLR (2,142); Hongkong (1,563); Taiwan (1,343 bil.). Celkové kladné saldo těchto zemí dosáhlo 11,23 bilionů dolarů. To je srovnatelné s celkovou výší čisté IIP USA ke konci minulého roku. Rozdíl je v tom, že u USA je před tímto ukazatelem záporné znaménko.

Ze srovnání čisté IIP USA s čistou IIP ostatních zemí světa vyplývá, že Spojeném státy jsou obrovským parazitem, který stahuje kapitál z celého světa a fakticky tento kapitál ničí.

Rusko patří ke kapitálově přispívajícím zemím. Podle Banky Ruska k 1. lednu 2016 dosáhla výše zahraničních investic ruského původu 1,178 bil.dolarů, zatímco úhrn zahraničních investic v Rusku byl 839 mld.dolarů – takže čisté IIP Ruska dosáhla plus 339 miliard, což bylo 13. místo na světě.

Pokud jde o čerstvé údaje, pak za letošní 1. čtvrtletí se čistá IIP Ruska zvýšila o 165 miliard, tedy o 46%. K přírůstku nedošlo díky narůstáním zahraničních aktiv, ale podstatnému snížení přítomnosti zahraničního kapitálu v ruském hospodářství. Jaká část ruského „plusu“ šla na pokrytí amerického „minusu“, je těžko říci, protože ruská centrální banka takové informace neposkytuje.

https://reosh.ru/valentin-katasonov-o-parazitiruyushhej-amerike.html

 

Překlad:  20200804

Geografické hádanky – rozluštění

Prácheňské a jihočeské pamětihodnosti vás moc „nevzaly“, patrně jsou příliš místní a málo významné. Takže mi nezbývá než prozradit, o co se vlastně jedná.

Na prvním obrázku je hrad Helfenburk nedaleko Bavorova. Tam jsem vás špatně informoval o původu. Hrad sám o sobě je dílem Rožmberků, místem, které  Bavorové ztratili kvůli věnu, je právě ten Bavorov. Místní hrad zanikl bez jakékoli stopy, když Rožmberkové vybudovali právě ten Helfenburk.

Druhý obrázek je chrlič na věži Rumpál, což je jediná zachovaná věž strakonického hradu. Nechal ji zbudovat Bavor II., který si pozval stavební huť, která právě pracovala na Zvíkově.

 

Budějovická Černá věž je focena z gotické Solnice stojící vedle nejstarší stavby ve městě, kláštera piaristů.

Hrad a zámek Střela, jehož název mylně směřuje k Bavorům, kteří měli střelu ve svém erbu, jim skutečně nikdy nepatřil. Proto ani nepatřil následovníkům Bavorů, řádu johanitů. Nejstarším doloženým majitelem hradu je Bleh ze Střely erbu oslí hlavy.

Úsměv střechy je opět ze strakonického hradu.

Romantická zřícenina u Plánice se nachází v lese u obce Zahrádka a je součástí romantického parku. Nachází se zde ještě kamenné útvary Velryba a Želva.

 

Buštěhrad se skutečně zapsal do historie soudnictví, když jeho plánovaná rekonstrukce prý byla uměle předražená. Jeden z bodů, ne základě kterého byl tehdejší hejtman Rath obviněn. Nakonec tohle nějak vyšumělo.

Poslední trojobrázek je skutečně Frymburk na Klatovsku. Za minulého režimu se ves přejmenovala na Želenov podle nedalekého Želenovského lesa. Po plyšáku se na základě přání občanů vrátil původní název.

Geografické fotohádanky CZ

Přítel Navaja v pondělí ukázal krásy Slovenska. Tím mne vyprovokoval k pozvánce sem k nám na Jih. I tyto fotky jsou moje vlastní, takže strejda gůgl nepomůže.

Začneme na zřícenině hradu, o který přišli Bavorové nevyplacením věna pozůstalé Rožmberkovně.

Kamenný chrlič zdobí Rumpál

Tuto věž asi dost lidí pozná. Ale poznáte odkud je focena? Gotický štít budovy zdobí tři obličeje údajných zločinců.

Zámek a hrad nikdy Bavorům nepatřil, i když se to občas někde objevuje.

Jedna lehoučká. Který hrad se může takto usmívat na návštěvníky?

Romantická zřícenina nedaleko Plánice je umělý útvar

Odskočím si do středních Čech na zámek, který sehrál roli v našem soudnictví

Tvrz, ze které zbyly jen valy, kaplička a statek se jmenuje stejně jako letovisko na břehu Lipenského jezera. V minulých letech se také jmenovala Želenov.

Francouzské katedrály v plamenech: ‚Poslední fáze dechristianizace‘?

31. července 2020

Překlad původního textu: France’s Cathedrals on Fire: ‚The Final Stage of De-Christianization‘?
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

• „Počet případů znesvěcení křesťanských památek v Evropě stále roste. Nedávné útoky na sochy Panny Marie ve francouzských kostelech ukazují, do jaké míry jsou tato gesta důsledkem barbarské nenávisti. Tyto vandalské činy volají po reakci. Katolíci již nemohou mlčet.“ — Kardinál Robert Sarah, 10. ledna 2020.
• „Pokusme se zachránit naši civilizaci, dokud je to ještě možné. Naše civilizace vznikla na řecko-římských a židovsko-křesťanských základech.“ — Alain Finkielkraut, spisovatel, L’Opinion, 17. prosince 2013.
• Pokud Francie přestane své křesťanské dědictví chránit, tak Francie, jak ji známe, přestane existovat a stane se úplně jinou zemí.

Pokud Francie přestane své křesťanské dědictví chránit, tak Francie, jak ji známe, přestane existovat. Nedávný požár v katedrále svatého Petra a Pavla v Nantes byl zřejmě založen úmyslně. 17. března 2019 vzplanul historický pařížský kostel svatého Sulpicia (Saint-Sulpice). 15. až 16. dubna 2019 zdevastoval masivní požár katedrálu Notre-Dame (chrám Matky Boží) v Paříži. Na snímku: Požárníci hasí 18. července 2020 požár v katedrále v Nantes. (Foto: Sebastien Salom-Gomis / AFP prostřednictvím Getty Images)

Významný kurátor Metropolitního muzea umění v New Yorku Keith Christiansen byl kritizován za to, že na Instagramu zveřejnil obraz Alexandra Lenoira, který¨ během Velké francouzské revoluce zachránil řadu francouzských památek před zničením. Keith Christiansen ve svém příspěvku napsal:

„Alexandre Lenoir bojoval s revolučními fanatiky usilujícími o zničení královských hrobek v bazilice Saint-Denis. Kolik velkých uměleckých děl bylo ztraceno díky touze zbavit se minulosti, která se nám teď nelíbí. A jak jsme vděční lidem jako Lenoir, kteří si uvědomili, že hodnota těchto uměleckých děl – umělecká i historická – přesahuje nějaký určující okamžik společenského a politického otřesu a změn.“

Keith Christiansen kritizoval současné odstraňování a znesvěcování historických památek. Tehdy ještě nemohl vědět, že jen o několik týdnů později bude zdevastována další francouzská katedrála a že starodávné varhany, které přežily i fanatismus Velké francouzské revoluce, zničí požár.

Předpokládá se, že oheň v katedrále svatého Petra a Pavla v Nantes byl založen úmyslně. (dnes to zž víme s jistotou). 17. března 2019 vzplanul historický pařížský kostel svatého Sulpicia (Saint-Sulpice). 15. až 16. dubna 2019 zdevastoval masivní požár katedrálu Notre-Dame (chrám Matky Boží) v Paříži.

Spisovatel a bývalý francouzský ministr Philippe de Villiers k požáru v Nantes poznamenal: „Požár katedrály v Nantes, následující po požáru katedrály Notre-Dame v Paříži, by měl přimět naše elity, aby přemýšlely o tomto chaosu, o této obrovské transformaci, a o destrukci naší civilizace, která je nyní v plném proudu.“

„Ve Francii dochází potichu k likvidaci našich křesťanských kořenů,“ řekl filozof Michel Onfray. „Dennodenně ve Francii proběhnou jeden nebo dva protikřesťanské činy, ale dokud nevzplane slavná katedrála, tak se o tom vůbec nemluví.“

Během posledního roku a půl se rozhořely požáry v šesti slavných francouzských katedrálách a kostelech: v katedrále Notre-Dame v Paříži, v katedrále v Nantes, v katedrále v Rennes, v kostele sv. Sulpicia, v katedrále v Lavauru a v katedrále v Pontoise. Možná proto označil historik Rémi Brague požár katedrály Notre-Dame za „naše 11. září“. Observatoř náboženského dědictví (Observatoire du Patrimoine Religieux) zaznamenala celkem 20 francouzských kostelů podpálených za jeden jediný rok.

Útoky na křesťanské svatostánky ve Francii se nedostávají do médií a jsou jen zřídka odsouzeny. Jejich počet se přitom zvyšuje alarmujícím tempem. Požár katedrály v Nantes je pouze posledním z řady požárů chrámů a kostelů. Děje se to už léta a vypadá to, že to zatím nikoho nepohoršovalo.

Před čtyřmi lety byla v Nantes téměř zničena požárem krásně zrenovovaná bazilika sv. Mikuláše (Saint-Nicolas), jejíž rekonstrukce byla dokončena v roce 2014. První zprávy o vandalismu vůči kostelům byly ve francouzských médiích zveřejněny před deseti lety. V roce 2019 byly během jednoho týdne znesvěceny hned čtyři francouzské kostely.

Kardinál Robert Sarah, guinejský prelát Římskokatolické církve, napsal:

„Počet případů znesvěcení křesťanských památek v Evropě stále roste. Nedávné útoky na sochy Panny Marie ve francouzských kostelech ukazují, do jaké míry jsou tato gesta důsledkem barbarské nenávisti. Tyto vandalské činy volají po reakci. Katolíci již nemohou mlčet.“

Kardinál Robert Sarah dodal:

„Akty znesvěcení a vandalismu v kostelech jsou smutným odrazem nemocné civilizace, která je uvězněna v síti zla. Biskupové, kněží a věřící si musí udržet svoji sílu a odvahu.“

Proti těmto útokům se vyslovilo několik světských osobností. „Ruce pryč od mého kostela!“ je název petice, ve které francouzští spisovatelé, novináři, politici a univerzitní profesoři požadují ochranu kostelů.

Expertka na náboženské záležitosti Nina Shea napsala, že pachateli jsou anarchisté, zloději, militantní levičáci, satanisté a islamisté, kteří společně sdílejí stejnou nenávist k Francii a k západní civilizaci. Navíc se zdá, že ruku v ruce s protikřesťanským sentimentem jde antisemitismus. Ve Francii jsou synagogy chráněny „jako pevnosti„. Židovské školy se staly terčem teroristických útoků a Židům bylo v zájmu jejich vlastní bezpečnosti doporučeno nenosit jakékoliv náboženské symboly.

Počet protikřesťanských incidentů vzrostl od roku 2008 do roku 2019 o 285 %.

Časopis Reveue des deux mondes označil tyto útoky za „tragédii francouzských kostelů“. Více než 5 000 francouzských kostelů je přitom v dezolátním stavu. Jen v roce 2018 bylo zpustošeno 875 francouzských kostelů. V roce 2019 bylo zaznamenáno 1 052 protikřesťanských činů.

„Myslím si, že ve Francii vzrůstá nevraživost vůči křesťanství a křesťanským symbolům,“ uvedla Ellen Fantini, ředitelka vídeňské Observatoře nesnášenlivosti a diskriminace vůči křesťanům v Evropě (Observatory of Intolerance and Discrimination Against Christians in Europe).

Poslankyně francouzského Národního shromáždění Valerie Boyer řekla deníku The Sun: „Každý den jsou ve Francii znesvěceny nejméně dva kostely.“

Gilbert Collard, poslanec Národního shromáždění ze strany Národní sdružení Marine Le Pen, srovnal požár katedrály v Nantes s nedávným rozhodnutím tureckých úřadů přeměnit bývalý chrám Hagia Sophia (Boží Moudrosti) na mešitu a řekl: „Naše symboly mizí v plamenech.“

V posledních letech se francouzské kostely staly také cílem řady provokací a útoků islamistů. Dalil Boubakeur, rektor Velké mešity v Paříži a prezident Francouzské rady muslimské víry (Le Conseil français du culte musulman, CFCM), navrhl, aby Francie dovolila prázdné kostely přeměnit na mešity. 26. července 2016 v Saint-Étienne-du-Rouvray, v severní Francii, dva teroristé Islámského státu zavraždili kněze Jacquese Hamela v kostele během ranní mše. Tento zločin vyvolal po celé zemi okamžitý a obrovský šok. Jiní islamisté plánovali zaútočit na katedrálu Notre-Dame v Paříži. 11. prosince 2018 byl proveden teroristický útok na vánoční trh ve Štrasburku, který byl přímo inspirovaný Islámským státem.

Boubakeurův návrh odráží jeho realistické chápání současného stavu francouzského křesťanského dědictví. Novinářka Marie de Greef-Madelin v časopise Valeurs Actuelles poznamenala: „Všechny opuštěné a znesvěcené kostely, které jen tak tak uniknou demolici, jsou proměňovány na koncertní a divadelní sály, diskotéky, restaurace a vinné sklepy…“ O těchto přestavbách se někdy hovoří jako o „druhém životě francouzských kostelů“. „Při současném tempu přijde Francie do roku 2030 o 10 % svých kostelů a kaplí,“ předpovídá prezident Observatoře náboženského dědictví Édouard de Lamaze. „Buď budou prodány, nebo budou zbořeny.“

Bazilika Saint-Denis, pohřební místo francouzských králů, je již dávno křesťanským muzeem na islamizovaném předměstí Paříže a katedrála Notre-Dame byla již před požárem jen muzeem pro turisty. „Dostali jsme se do poslední fáze dechristianizace (odkřesťanštění),“ řekl politický analytik Jerome Fourquet, jako by požáry slavných francouzských katedrál byly symbolem toho, že Francie ztrácí své území, historii a identitu.

„Jak daleko to ještě zajde, záleží na tom, jak daleko zajdou aktivisté,“ řekla ředitelka vídeňské Observatoře nesnášenlivosti a diskriminace vůči křesťanům v Evropě Ellen Fantini. „Zastaví se u podpálení prázdného kostela? Zastaví se u stínání hlav sochám?“

„Jsme na křižovatce,“ řekl již v roce 2013 francouzský spisovatel Alain Finkielkraut. „Pokusme se zachránit naši civilizaci, dokud je to ještě možné. Naše civilizace vznikla na řecko-římských a židovsko-křesťanských základech.“

Evropa není abstraktní konstrukt a k její identitě přispívá mnoho pramenů, z nichž nejdůležitějším je křesťanství. Pokud Francie přestane své křesťanské dědictví chránit, tak Francie, jak ji známe, přestane existovat a stane se úplně jinou zemí.

Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.

Geografické fotohádanky

Pred dvomi týždňami som pánovi Bavorovi poslal niekoľko fotografií z Tatier a začínam mať zlé svedomie, lebo ak to niekoho zlákalo k nám na Slovensko, tak sa v Tatrách práve v týchto dňoch stretne s davmi ako na Václaváku:

Pozrite napríklad tu, tu alebo tu.

Dnes to teda vezmem z iného konca a ukážem vám, aké krásne miesta máme inde v republike a urobme z toho hru na hádanky. Jednoduché to nebude, všetky fotografie sú z vlastného archívu a zatiaľ ich nevidel ani vševed Google. Nebude to súťaž, tipy nemusíte písať do diskusie. Rozuzlenie prezradím večer.

Prvá na zahriatie bude asi ľahká. Pre istotu dám indíciu: gróf Pálffy.

 

Druhá bude asi ťažšia, tak aj indíciu pridám: Nitra. Tá indícia nie je celkom priamočiara, zas aby som vás nepodceňoval.

 

Do tretice bude niečo celkom ľahké. Tu vari netreba ani indíciu, no keby predsa: Elán.

 

Teraz pre zmenu zas niečo ťažšie. Hádankou je názov mesta v údolí. Názov tej veže prezradím ako indíciu: Vartovka.

 

Piaty obrázok bude bez indície. No namiesto indície budú z tohto mesta obrázky dva:

 

Šiesta je tiež ťažká, lebo vyzerá to ako Tatry, ale málokto, kto bol v Tatrách, tento pohľad pozná. Indícia: havran.

 

Ďalšiu hádanku dám bez indície, lebo tento hrad určite poznáte. No pohľad je to netypický, tak namiesto indície budú tiež dva:

 

Nuž a na záver vari to najlepšie. Budú z tohto miesta až tri obrázky. Trochu je to chyták, tak dám aj indíciu: veľký z malého a malý z veľkého.

 

Když se začínají pálit Bible

Je mi to líto, ale život se ve skutečnosti ubírá jiným směrem. Takže jako varování:

pravá tvář Antify

Zatímco vzbouřenci dříve zaútočili na federální budovy, podniky a dokonce i důstojníky, tento víkend našli nový cíl: Bible.

Video zveřejněné na Twitteru v sobotu ukazuje, jak vzbouřenci drží znamení Black Lives Matter a hodí Bibli do ohně. Diváci stáli a sledovali, jak plameny olízly stránky knih…