Tryskoveverky

Abych pravdu řekla, jen jednou jsem viděla veverku jít pomalu. Důstojně kráčela proti mně po cestičce v lesoparku a musím se přiznat, že jsem při pohledu na ni dostala záchvat smíchu. Ony veverky mají tlapky narostlé hlavně pro pohodlné šplhání po stromech a tak při pokusu o důstojnou pěší chůzi vypadají – no, poněkud širokorozchodně.

Je možné, že veverky jsou si toho vědomy a tak se většinou po zemi pohybují během, skákáním – prostě všemi způsoby, jen ne pomalým krokem. Vyfotit takovou pádící veverku, to chce především veliké štěstí – a vyfotit ji tak, aby byla jen málo rozmazaná, to už je něco na způsob zázraku. Ale přesto se občas zadaří…

obr-1 obr-2

Někdy je ovšem výsledek fotografova snažení poněkud kuriózní…

obr-3

Jak už jsem říkala, veverka má tlapky narostlé hlavně pro šmejdění na stromech – a to teprve jsou závody! Tedy kdesi jsem četla, že nejde o závody, ale o veverčí milostnou předehru. Možná že jo – ale nějak si nedovedu představit, že by někdo měl po takové půlhodince lezení po stromech nahoru a dolů a po pár přeskocích z větve na větev náladu na nějaké milostné hrátky! Pravda, nejsme veverky…

obr-4 obr-5

Pak jsou tady různé varianty sportování v rodině. V tomhle případě se veverčí matka krmí, ovšem veverčí puberťák (ještě nemá narostlé štětičky na uších, takže je to mlaďoch) nemá pro tyhle klidné chvíle pochopení a tak prudí a prudí a pokouší se vyprovokovat pořádnou honičku.

obr-6 obr-7

No a pak taky může být sportován nedobrovolné. Nenechte se zmýlit zdánlivým klidem téhle fotky:

obr-8

To je totiž úplný závěr příběhu, který se mi pro jeho rychlost nepodařilo nafotit. Tahle veverka totiž dostala chuť na trochu drůbežího, nebo aspoň pár vajíček. A tak se vypravila na lup do stračího hnízda. Jenže zapomněla na bezpečnost práce: straky byly doma! A to byl rachot! Z veverky byla jen černá čára, která se proplétala větvemi a za ní se hnaly dvě černobílé a řvoucí čáry: naštvaní stračí rodiče. Proletělo to jedním stromem, druhým, třetím – a stračí rodiče usoudili, že to by té potvoře zlodějské pro ponaučení stačilo a vrátili se domů do hnízda. A veverka zůstala sedět na větvi, celá ufuněná a vyjevená a snažila se vzpamatovat z toho šoku. A já ji konečně mohla vyfotit.  No, měla štěstí, málem byl u Straků k obědu veverčí guláš s knedlíkem!

k-sova

 

Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , | 2 komentáře

Milenci a vrazi – vývojová spirála

Tuto část cituje V.Vondruška ve své knize Breviář pozitivní anarchie. Je tomu skutečně tak, jak autor popisuje?

Vladimír Páral

Psáno roku 1968!

Čerstvá červená krev z vnitrozemí a hor vždycky nakonec vtrhne do modrých měst v nížinách a bohatých přístavů    Díky tomu se usínající dějepis zas pohne    Jako když lokomotiva vrazí do soupravy spacích a jídelních vagónů    Jako když muž milostně dobývá ženu

Římani si žili jak prasata v žitě    Patricijská dáma si na kožešině připouští hezkého mladého otroka, jehož opomněl manžel senátor dát vykleštit    Až se to senátor doví, urychleně své opomenutí napraví    Statkář si po obědě žene mladou otrokyni na travičku do stínu fíkovníku    Veselá společnost před orgií hoduje na lehátcích pod stropem, z něhož prší růže    Hory pečení    Pávi krmení jen ořechy a mandlemi na ostrově Chios    Murény živené otročím masem    Když už stolovník nemůže žrát, namočí si paví péro do oleje a vyzvracev se usedá s obnoveným apetitem k dalšímu chodu    Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění    A když někdo remcá, je ukřižován jako těch šest tisíc na Via Appia nebo ten židovský demagog v Jeruzalémě, po delším bičování samozřejmě a s trnovou korunou na hlavě    Dokud to takhle jde, je to prima    Leč ono to jde stále hůř

Až to už není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi shora z Evropy a vtrhnou do pádské nížiny    A zapálí bílé přístavy    Vjíždějí na koních do atrií vil    Něžná dívka brnkající na lyru znásilněna vojáky    Mladý básník ubit na schodišti chrámu    A chudák starej Archimed propíchnut nad svou geometrií na písku    Checheche

Až si bojovníci nacpou nácky a ukojí se, zmodrají    Místo nových grifů s mečem vymýšlejí nové vzorky na parádní tkaniny    Dcery barbarů si ostříhají nehty a zas už na něco brnkají    Tím pádem samozřejmě potřebují služku    Gotika není dvakrát pohodlná na bydlení    Nakonec se zjistí, že Římani stavěli nejlíp, a v Římě už zas kvetou orgie v antickém stylu    Na rožmberském dvoře se spotřebuje na hlavu čtyři kila masa denně nepočítaje v to ryby a drůbež    Jenže do renesančního salónu se dá nacpat málo zlata, a tak přichází barok    Pak ještě zlatější rokoko    Potomci germánských nájezdníků snídají párek holoubat, půl tuctu křepelek, osm kvíčal a víno se pije z litrových pohárů    V Anglii se říká telecímu „veal,“ kdežto teleti „calf“ a praseti „pig“, kdežto vepřovému „pork“, to proto, že jedni pouze pěstují prasata a telata v chlévech, kdežto druzí pouze jedí vepřové a telecí v zámeckých jídelnách    Hladoví mají jiný jazyk než bohatí    „Že lid má málo chleba?“ žasne královna Marie Antoinetta,    „Nechť tedy jí koláče!“    Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění    A když někdo remcá jako ten atentátník na krále Ludvíka, je mu do hrdla nalito roztavené olovo a pak trhán čtyřmi koni    Dokud to takhle jde, je to prima    Leč ono to jde stále hůř

Až to už není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z pařížských ghett, co se v životě nenajedli, a vtrhnou do paláců    A useknou hlavu králi Ludvíkovi a krásné Marii Antoinettě

Něžná dívka brnkající na spinet znásilněna revolucionáři

Mladý estét popraven na náměstí    A aristokraté patří na lucerny    Checheche

Až se revolucionáři nasytí revoluce a ukojí se, zmodrají    Místo vymýšlení alegorických vozů zdokonalují tkalcovské stavy

Dcery barikádníků brnkají na klavír    Tím pádem samozřejmě potřebují služku    Potomci revolucionářů zakládají proslulé pařížské restauranty    Specialita je kachna po rouensku: mladá kačenka dušená v šampaňském s vlastní krví    Taky kaviár přijde k chuti    Za carů se v Rusku vůbec dobře jí    Jenže ne zas všichni, onoť je Rusů mnoho    Okresní maršálek šlechty si po snídani zajede na svůj statek, dá si na místě porazit vybrané tele a trhá rukama horké řízky (nedělejme si iluze o spotřebě telecího v rodinách mužiků) a odpoledne z bujnosti rozbíjí čelem zrcadla

Velký režisér velkých orgií a carevnin milec Rasputin tančí v noci nahý na stole v restaurantu Arkadija a ještě o čtyřech ráno pak milostně dobývá ve svém domě sousedku    Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění    A když někdo remcá, před odesláním na Sibiř dostane až čtyři tisíce ran na holé tělo, přičemž zákon stanoví, že určené množství ran v případě smrti delikventa při výkonu trestu je třeba vysázet i na mrtvé tělo do plného počtu    Dokud to takhle jde, je to prima    Leč ono to jde stále hůř

Až to už není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z petrohradských ghett a ruského vnitrozemí, co se v životě nenajedli, a vtrhnou do carova Zimního paláce i do venkovské šlechtické usedlosti v zapadlém michajlovském újezdu    Carova rodina postřílena včetně pubertálních princezen a dětí    Básník Osip Mandelštam zbit spoluvězni pro krádež z hladu prchá za dráty umřít do sněhu    A hraběnky sázeny holým zadkem na rozžhavenou pec    Checheche    My už máme teďka všecko vyhraný    Až na věky věkův amen

Naši studenti vnikají do tajů jádra atomu    Naše dívky brnkají na elektrické kytary    Tím pádem samozřejmě přijde vhod ženě ze sociálně slabší skupiny obyvatelstva přivydělat si výpomocí při úklidu v rodině odpovědného pracovníka    Žijeme si jak prasata v žitě    V USA se spotřebuje 92 kilogramy masa na hlavu    Frankfurt nad Mohanem má jedno z nejmodernějších divadel Evropy a v něm tak důmyslnou dekoraci foyeru, že se do ní vešel snad hektar zlatého plechu    Při návštěvě Paříže se doporučuje ochutnat národní specialitu: kachna po rouensku

Místo staromódních orgií v antickém stylu lze v Paříži soukromě shlédnout ostřejší show: soulož ženy s oslem na porodnickém křesle    Jeden z prvních happenningů byl slalom žlutého auta mezi zavěšenými krvavými čtvrtěmi hovězího masa    Specialitou stripteasových kabaretů na Reeperbahnu je „Verwaltigungsschau,“ tedy „podívaná na znásilnění“ a „Jienkerschau“, což je stylizovaná, podívaná, jak kat mučí nahou dívku    Minimální povinná konzumace při „Henkerschau“ je cocacola s rumem, ale hosté pijí ponejvíce sekt    V Jablonci nad Nisou v kavárně Praha zahájen první strip-tease v zemích socialismu    Hlásí se na něj spousty mladých děvčat    V ČSSR se na venkově nadbytečným chlebem přikrmují králíci a vepři, v městech pak se háže do popelnic    Další strip-tease se chystá v Děčíně    Toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění    Americký zaměstnanec naftové firmy Aramco v Rijádu omylem podezříval svého domorodého sluhu z krádeže plnicího pera, a když zjistil, že se jedná o jeho vlastní roztržitost, byla již sluhovi uťata pravá ruka    Dokud to takhle jde, je to prima    Leč ono to jde stále hůř

Až to už nebude k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z vnitrozemí Asie, Afriky a jižní Ameriky, co se v životě nenajedli, a vtrhnou

STOP!    Je přece civilizace, a je přece pokrok a je přece technika, a je přece

A je přece bomba, checheche    Ne hnedka vodíková, té se bojíme více než vyhlédnuté oběti    Ale třeba jen taková malá bombička na malé lokální válčičky, taková ta hračka s třemi tisíci ocelových kuliček svrhovaná zatím zkusmo z letadel B-52 a B-57 (ostatní značky zatím v pohotovosti v hangárech)    Nejrychleji letí pokrok v technice vpravování kovu do těla    A s tím teprve se sveze případně i něco dalšího    Víc kovu do více těl    A až z odpadu těchto nápadů se eventuálně vyprojektuje nějakej ten tryskáč pro tři sta pasažérů přes Atlantik nebo do Vladivostoku za dvě hodiny (výkonnější a rychlejší bitevní varianty ovšem dávno létají)    Rychleji ten kov do těla    A při chystání přezabití (v době psaní rukopisu je tato hodnota zvaná „overkill“ asi 8, což znamená, že jsou k dispozici prostředky na osminásobné zabití každého člověka; overkill se ovšem zvyšuje každým dnem) se bokem může využít těch staromódních, protože málo zabíjejících atomovek k oďslaňování mořské vody pro ty chudáky v pouštích, rychleji více kovu do více těl a s tím se sveze i tadlecta civilizace, protože se těm chudákům postaví WCs růžovými kuličkami dezodorantu, aby nám míň smrděly jejich chcanky, když tam zavítáme, a síť inseminačních stanic pro dobytek aby klesla cena jejich masa a kůží, a zas antikoncepčních poraden pro lidi, aby jich tak nebezpečně nepřibývalo, neboť toto je doba vrcholného rozkvětu věd a umění, checheche, a protože to už není k dívání, naštvou se posléze strašně červení lidi z vnitrozemí co se v životě nenajedli a vtrhnou

STOP!    Svět přece spěje k dorozumění, míru a lásce

Vpravováním kovu do těla    Což se bolest a rozkoš nevyjadřuje stejně?    Jako když muž milostně dobývá ženu    Víc kovu do těla    Což vpravit něco tvrdého do těla není vyvrcholením lásky?    Checheche    Zatím vždy zvítězili hladoví nad sytými

Proč by tomu mělo být ausgerechnet tedka opačně?    Checheche

 

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , | 66 komentáře

Velký Bratr

Za halasného vyřvávání o škodlivosti EET se nenápadně rozšiřuje Velký Bratr zcela jiným a zatím velice nenápadným způsobem. Přesně tak, jak si to jeho tvůrci představovali. Když jsem tady psal o tom, že EET je jen zástupný problém, byl jsem tady napadán odpůrci místy dost neurvale. Jenže ani mně v tom okamžiku nedošlo, kde je to pravé jádro pudla. Moc se nemluví o tom, že Chovancovo ministerstvo chystá analytický antipropagandistický tým. Tedy samozřejmě protiruský tým. A v ještě větší tichosti prošuměla zpráva o zřizování podobného kybertýmu na ministerstvu vedeném hercem Stropnickým. Takže tady jsou ty nenápadné kroky k ovládání obyvatelstva.

Trochu mi to připomíná dobu nedávno minulou, kdy existovaly rušičky vysílání RFE a RL, které měly ovlivňovat dopady zahraničního vysílání. Úspěch se samozřejmě nedostavil. Teď se o podobné snaží prý demokratická vláda. Jenže dojde ke stejně nedemokratickým zásahům proti internetovým uživatelů „závadový“ serverů jako proti tehdejším posluchačům RFE/RL?

Ale hlavně že budeme vyřvávat proti zanedbatelnosti, která na ovládání myšlení obyvatelstva a „výchově k poslušnosti“ nemá žádný význam.

A ještě jeden drobný poznatek z rozjezdu EET. Zpravodajové objevili, že tisíce účtenek mizí v koši, protože je nikdo nechce. Akorát si nevšimli, že to je stav naprosto běžný, protože i dříve tisíce účtenek mizelo v koši, jelikož si je nikdo nebral. I já jsem jich spoustu odmítal. A také spousta se jich i dnes válí po zemi před různými obchody, protože lidé nejsou schopni je do toho koše ani donést.

bavor-podpis_rex2

Rubriky: Bavorovy poznámky | Štítky: , , , | 82 komentáře

MODEL MAJDAN

Vlastimil Vondruška – Breviář pozitivní anarchie
MOBA 2016

(A opět je tu V.Vondruška a jeho kniha výše uvedená. Pro většinu politických ignorantů přímo nebezpečná, protože odhaluje mnoho z neschopnosti různých elit, jelit i politikářů. Předkládám zkrácenou podobu v nadpisu uvedené kapitoly. Vybral jsem ji proto, že má k současnosti mnoho co říci)

O Rusku se dnes nediskutuje na základě logických argumentů (ale upřímně, o čem dokáže Brusel mluvit logicky?). Euroasijský obr jménem Rusko (zabírá osminu obývaného zemského povrchu) byl prohlášen za ďábla a kdo na něj odmítá plivat, je kacíř a měl by být ukřižován. Politickým zdůvodněním tohoto názoru je překvapivý argument že to přece každý ví. A kdo to neví, je Putinův agent. Jenže nějak zapomínáme, že ne každý kdo s někým nesouhlasí, musí být nutně agentem druhé strany. Stále máme pod kůží komunistický normalizační slogan: ,,Kdo není s námi, je proti nám!“ Jenže kdo není s námi, nemusí být nutně nepřítel, má prostě jen jiný názor. To jen na okraj

Nikdo nikdy nezjistí, co se stalo na Ukrajině a na Krymu doopravdy a jaké záměry stály v pozadí. Pohledem z vnějšku můžeme jen rekapitulovat události, ale viníka hledá  každý jinde. Neudělám tu pošetilost, abych se postavil do zástupu analytiků, kteří mají jasný názor a přesně vědí, kdo za co může.

Vím však, že politiku ,,Drang nach Osten uplatňovali němečtí panovníci od nejstarších časů. Ve jménu šíření křesťanství jejich vojenské oddíly drancovaly a vraždily, protože tak se šíří vira i demokracie. Řád Německých rytířů vznikl koncem 12. století pro ochranu Kristova hrobu v Jeruzalémě. Jenže po řadě neúspěchů se přesunul do Pruska (dnes severní Polsko) a tam po celá staletí vedl agresivní politiku vůči Polsku a jeho východním sousedům.

Kolem poloviny 18. století se na ruském trůně usadili carové, kteří pocházeli z vlivných německých šlechtických rodů (mezi ně patřila i Kateřina Veliká). Od té doby kráčela pruská a ruská politika ruku v ruce. Zbytku střední Evropy dělala Jenom vrásky na čele a přinášela škody na životech a majetku. V 19. století se Však něco pokazila a posléze přišly dvě velké světové války. Německo a Rusko se staly nesmiřitelnými nepřáteli. Rusové a Němci si jdou už hodně dlouho po krku, ostatně,to: velmoci dělaly v dějinách vždycky. A dělají to i dneska.

V těchto mocenských souvislostech nevěřím na spontánní vznik Majdanu (a ostatně nevěří mu ani mnoho zasvěcených politických komentátorů a přímých účastníků akce v Kyjevě). Při studiu dějin by se však člověk neměl řídit vírou, není to náboženství, platí jen fakta. Náhodou  jsem objevil tuto myšlenku: ”Síla Ruska může být podkopána jenom jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba  Ukrajinu nejen oddělit ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jenom dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí zvrátit situaci až do stadia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázkou času.” Věřte tomu nebo ne, ale tuhle politickou koncepci formuloval ve druhé polovině 19. století železný kancléř Pruského království Otto von Bismarck!

Pokud v úvodu téhle knihy říkám, že na objektivní hodnocení historických událostí je třeba odstupu několika generací, platí to i v případě Majdanu. Zmiňuji ho kvůli jiné myšlence. Majdan totiž představuje je obecný model, jakým je možné zvenku pomocí relativně malé skupinky lidí‘ rozvrátit nepohodlný politický systém (samozřejmě jen takový který je v krizi nebo pod silným mezinárodním tlakem)

Na stejném principu fungovaly akce v rámci „afrického jara”. Podívejte se do českého tisku z té doby, Který jásá nad tím, že se do zaostalých muslimských zemí konečně dostalo světlo demokracie. Je tragikomické, že za nositele demokracie byli považováni často fundamentální islamisté. Nedávno i prezident Obama přiznal, že vojenský zásah v Libyi proti Kaddáfího režimu byl největším politickým omylem jeho prezidentského období. Co je pro nás horší, je nesporný fakt, že africké jaro bylo jedním ze spouštěčů migrační vlny do Evropy. Ale za to si můžeme sami., hloupost se v politice vždycky vymstí.

Model převratu na principu Majdanu zná samozřejmě i naše historie. Jedním z příkladů je osudný převrat v Českém království v roce 1618, který vyústil ve třicetiletou válku. V dějepise se obvykle učíme, že čeští protestanti už nemohli déle snášet rostoucí útlak ze strany katolického tábora, proto nakonec povstali a na znamení protestu svrhli z oken Pražského hradu královské místodržící Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka spolu s písařem Fabriciem. Tím začalo české stavovské povstání. Jenže bylo to opravdu české povstání? Podle názoru některých současných historiků, kteří tuto událost analyzovali, šlo nejspíš o akci, jejíž kořeny musíme hledat v německých zemích a nikoli v prostředí domácí české šlechty. V Čechách existovaly na konci 16.století dva silné protestantské tábory, českobratrský, český a luteránský, německý. Rozhodně netáhly za jeden provaz, vedly mezi sebou neustálé věroučné rozpory a velmožové obou stran k sobě neměli ani lidsky blízko( českobratrská šlechta byla domácí, luteránská se rekrutovala z přistěhovalců). Habsburkům a stoupencům nekompromisní rekatolizace vadili více luteráni, protože měli vazby na luterány v říši a ti byli pro habsburskou politiku ve střední Evropě podstatně nebezpečnější než izolovaná českobratrská víra.

—-

Až potud je vše jasné. Jenže teď je třeba udělat malou odbočku. V říši stáli proti sobě katolíci, sdružení v Katolické lize, a luteráni , kteří založili Protestantskou unii. I když mělo jít o spolky na ochranu víry, jednalo se v podstatě o mocenská uskupení (na úrovni dnešních politických stran). I v říši se začali vehementně prosazovat stoupenci tvrdé rekatolizace a Protestantské unie krok za krokem oslabovala. To samozřejmě její členové cítili a hledali všechny způsoby, jak brzdit Habsburky (kteří stáli v čele Katolické ligy). Ideální cestou bylo samozřejmě způsobit jim vleklé potíže na jejich území, protože pak nebudou mít sílu věnovat se poměrům v říši. Proto nejen podporovali, ale zdá se že dokonce iniciovali malé Majdany v habsburských zemích (např.povstání sedmihradského velmože Bethlena Gabora v roce 1619). A stáli samozřejmě i za druhou pražskou defenestrací.

Že je toto podezření reálné, dokládá sled událostí a hlavně účastníci tohoto aktu.

Nejaktivněji prosazoval radikální řešení Jindřich Matyáš z Thurnu, který dlouhodobě kritizoval habsburskou vládu. Právě před několika dny obdržel předvolání do Vídně. Ať už by poslechl či nikoli, hrozil mu trest, možná i ztráta hrdla. Pro něj bylo povstání jediným řešením osobních problémů.

Jiným předním vůdcem povstání byl Jáchym Ondřej Šlik. Vystudoval na universitě v Jeně, byl dokonce jejím rektorem. Devět let působil jako vychovatel saských princů a v roce 1609 získal inkolát v Českém království. V době povstání neuměl ještě ani pořádně česky.

Dne 23.května 1618 se sešli zástupci protestantských stavů a spiklenci tam v bouřlivé atmosféře navrhli jít na Pražský hrad za místodržiteli. Ani v téhle chvíli většina účastníků sněmu netušila, k čemu dojde. Všichni, včetně obou místodržících, předpokládali, že se bude jednat. Jenže radikálové strhli ostatní, místodržící skončili na dně příkopu a život jim zachránily jen odpadky, které se tam povalovaly na hromadě.

Několik radikálů strhlo celou zem do krvavého a beznadějného povstání. Němečtí spojenci nakonec české protestanty opustili (to dokumentuje směšná epizoda vlády tzv. zimního krále Fridricha Falckého, který tehdy stál v čele Protestantské unie). K modelům Majdanu totiž patří, že mouřenín splní svůj úkol, a pak už jeho zahraniční spojence nezajímá. Ale to už je jiná kapitola.

Rysy Majdanu (převratu, který iniciuje úzký okruh zasvěcených na základě podpory ze zahraničí  a dokáže strhnout větší či menší část obyvatel své země) měl i komunistický převrat v roce 1948. Sovětský svaz tehdy inicioval „hlas lidu“ na Staroměstském náměstí.

Pokud bychom v našich dějinách hledali hlouběji v minulosti, najdeme další příklady. Třeba přijetí bavorského kurfiřta Karla Alberta pražským arcibiskupem a částí šlechty za českého krále na podzim roku 1741  (na začátku válek o dědictví Marie Terezie) I na tenhle krok nakonec fatálně doplatil především prostý lid. Ukrajincům, Libyjcům, Tunisanům ani jiným rozhodně nepřeji nic zlého, obávám se však, že model Majdan mívá prakticky pokaždé stejný konec.

(Pokusím se občas něco odcitovat, protože to za uvedení stojí. Za přečtení v každém případě.)

bavor-podpis_rex2

Rubriky: Bavorovy poznámky | Štítky: , , , , | 33 komentáře

O projektu zásadní rekonstrukce SSSR

(Pokračování)

 Předpokládalo se, že se sovětská ministerstva a úřady po takové zásadní reformě řízení a technologické modernizaci, změní na komerčně efektivní koncerny, které vstoupí na světový trh, přilákají západní soukromý kapitál a díky své velikosti převezmou jeho klíčové součásti. Přitom zkušenost, získaná v oblasti zahraničněobchodních vztahů, měla umožnit manipulaci světovými trhy ve vlastním zájmu (experimenty s takovými manipulacemi byly úspěšné).

Za prvé – řídit novou společnost měla, samozřejmě, KGB. Mělo to svoji logiku v minimální zkorumpovanosti této struktury v podmínkách tehdejšího státu (podle autoritativního svědectví akad. Sacharova). Takový systém prokázal svoji efektivnost např. v Tureckém modelu, ve kterém se parlamentní demokracie rozvíjela a řídila zemi v docela širokých mezích vykolíkovaných vojáky v rámci potřeb národní bezpečnosti.

Možná, že právě pro řešení tohoto úkolu začala KGB porušovat tehdy absolutní tabu – verbování mezi členy politického vedení země (podle dostupných informací např. Boris Jelcin, už v době kdy vedl moskevský městský výbor KSSS, v době když už byl kandidátem politbyra ústředního výboru strany, se úplně a bezvýhradně podřizoval vedení regionální správy KGB, což lze vysvětlit jen jeho naverbováním).

Mechanizmus převzetí moci KGB (což bylo druhým záměrem projektu), nejspíš spočíval v destabilizaci sociálně-ekonomické sféry a podněcování separatizmu v rámci národně-demokratických hnutí (dnes už není tajemstvím, že téměř všichni vůdcové z doby „perestrojky“ byli agenty KGB a plnili rozkazy svých kurátorů). Předpokládalo se, že partajní vedení odhalí svoji prohnilost, a strana ztratí autoritu, schopnost řídit a udržet moc, – která pak sama spadne do rukou tajných služeb, které „připravily situaci“.

V podstatě to tak také proběhlo, – ale už bez Andropova, kdy byl cíl projektu „Hvězda“ zapomenut a jeho rozptýlené součásti se rozvíjely setrvačností, která už byla jakousi tradicí. V důsledku toho se k moci nedostala KGB, která po Andropovově smrti ztratila strategické vidění, – ale Západ, který úspěšně převzal řízení jejích agentů, mnohé z nich naverboval, mezi nimi, lze-li tak usuzovat, i figury v horních patrech sovětské moci.

Třetí fundamentální transformace, předpokládaná Andropovem, spočívala v rozdělení Sovětského svazu na zhruba 49 regionů, přibližně srovnatelných ekonomickým potenciálem. Dělení, které vycházelo ze stávajících svazových republik, autonomních republik a oblastí, mělo zlikvidovat stávající národně orientovanou elitu republik v rámci SSSR, odstranit hrozby jeho existenci a kvalitativně by zjednodušilo řízení a správu. Vzhledem k tomu, že za vzor byla vzata struktura USA (regiony byly dokonce pracovně nazývány „státy“), bylo vypracování úkolu uloženo amerikanistovi – akademiku Arbatovovi.

Čtvrté známé zaměření projektu „Hvězda“ spočívalo v přípravě řídících kádrů pro budoucí tržní ekonomiku: Andropov chápal, že se to v rámci stávajícího systému podařit nemůže (jak z důvodů politických, tak i kvůli absenci znalostí o trhu), takže bylo nutno výuku a přípravu nového hospodářského vedení země přenést do zahraničí.

V té době existoval významný a uznávaný segment odborníků na reálné otázky řízení socialistického hospodářství: „systémisté“, jak jim říkali, se zabývali „páráním úzkých míst“ a byli nenahraditelnými odborníky. Nicméně, zásadní názor oficiální vědy na úplné odmítání jakýchkoli objektivních vnitřních rozporů vyspělé socialistické společnosti, neumožňoval této odbornosti získat si širší popularitu, odpovídající jejímu společenskému významu, tím méně, aby se stala intelektuální a vzdělanostní módou (bez čehož podstatné šíření nebylo možné).

„Systémisté“ navíc pracovali téměř výhradně na úrovni od podniků do ministerstva (a srovnatelně také od jednotlivého sídelního místa do svazové republiky) a prolomení tohoto kruhu bylo spojeno s rizikem kariérní havárie, nebo dokonce trestního stíhání.

Nové hospodářské vedení SSSR se mělo obohatit o nové tržní znalosti a propojit je s úkolem modernizace země a jejími reáliemi. Dohlížet na budoucí členy vedení během jejich studia v zahraničí měli speciálně připravení pracovníci KGB, shromáždění pod krytím státní organizace „Gosstroj“.

Výběr organizace nebyl náhodný, protože právě stavebnictví se svým neustálým bojem o zdroje na všech úrovních, brigádami „melouchářů“ a obrovskou nedokončenou výstavbou – ale hlavně s obrovskými objemy neevidovaných nedostatkových materiálů (nedaleko od pravdy byl vtip o tom, že sovětské „Stavební normy a pravidla“ vycházely z toho, že někteří dělníci bývají z nepochopitelných důvodů občas střízliví a 30% materiálů mizí neznámo kam). Odvětví stavebnictví tak bylo nejtržnějším z legálních sfér sovětského hospodářství.

Za základnu přípravy sovětských reformátorů byl zvolen Mezinárodní ústav aplikované systémové analýzy (MIPSA, nebo IASA), zřízený už v říjnu roku 1972, na samém počátku období uvolňování, v neutrálním Rakousku (v letním habsburském sídle – Lucemburském zámku u Vídně. Zřizovateli byly SSSR, USA, SRN, NDR, Kanada, Japonsko a některé evropské země).

V roce 1976 byl, fakticky jako jeho sovětská filiálka – i když při plné organizační samostatnosti, zřízen Všesvazový výzkumný ústav systémové analýzy (VNIISI). V roce 1981 byl mezi jejich počítačovými systémy otevřen spojovací kanál, který Sovětskému svazu zajistil první stálé připojení k mezinárodní počítačové síti a přístup k  západním informačním systémům. Experti z VNIISI společně se západními kolegy vypracovávali SW pro práci síťových struktur. Kromě vědecko-technické spolupráce se IASA využívala k řešení řídících problémů vzniklých socialistických i kapitalistických zemích.

Vzhledem k tomu, že na Západě i Východě tyto otázky zajímaly především bezpečnostní orgány, se IASA brzy stal platformou součinnosti a často i spolupráce v delikátních otázkách (a samozřejmě i soupeření) výzvědných i dalších tajných služeb Východu i Západu, – pokud, samozřejmě, nebyla tato instituce naprosto vědomě předem k tomuto účelu vytvořena od samého počátku…

(Pokračování)

hroch-hlava

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , | 2 komentáře

Černá hodinka aneb IT

Teď si dovolím drze sáhnout do oboru, kterému vlastně vůbec nerozumím. A nerozumím i událostem kolem. Jedná se o IT zakázky.

Momentálně se vrací z Ústavu pro podvody a konkurenci (ÚOHS) zákaz pro ministerstvo dopravy. Nesmí uzavřít smlouvy s výhercem tendru na vedení Registru vozidel. Nechápu, proč se musí neustále vypisovat nějaké tendry na systémy, které konečně běží ke spokojenosti uživatelů. Snad je té spokojenosti dost na to, aby se vytvářely nové problémy.

Nedá mi, abych nepřipomněl systém pro soudní správu. Před více než 15ti roky jej vyvinula firma, která jej dodnes spravuje, upravuje a přizpůsobuje potřebám okresních i krajských soudů. Kdykoli si nějaký ten okresní soud vymyslí úpravu vycházející z praxe, programátoři firmy sednou ke svým obrazovkám a úpravu zapracují. A jedenkráte za čtvrt roku se vydá aktualizace, která do té doby došlé připomínky upravuje. Pro programátory to patrně nebude nikterak obtížné, protože ten program důvěrně znají.

Podobnou zkušenost mám i s rozpočtovým programem, který používám. Pokud se objeví nějaká chyba, programátorská firma, která SW obhospodařuje, okamžitě zasáhne a upraví. A větší zásahy podle připomínek uživatelů jsou zapracovány pololetně v souvislosti s aktualizací cenové databáze.

Možná na základě těchto zkušeností nechápu, proč se musí jinde neustále vypisovat nějaké tendry na systémy, které se dotýkají velikého množství nejen uživatelů. Nebo snad dokáže nový správce lépe udržovat něco, co nevytvořil? Nejsem přesvědčen, že obsluha SW je totéž jako řízení auta, tedy může to dělat téměř kdokoli. Ale možná mne odborníci vyvedou z omylu. Nechtěl bych však být v kůži těch úředníků, kterým se pod novou správou program sesype a občané na ně budou přes zavřená okénka hlasitě nadávat. Jejich vina to určitě nebude.

bavor-podpis_rex2

Rubriky: Bavorovy poznámky, Černá hodinka | Štítky: , , , , | 87 komentáře

McCain Trumpovi: Neopovažujte se uzavřít mír s Ruskem!

ANONYMOUS BULGARIA / 20.11.2016

Dne 14.  Institut Rona Paula předložil telefonický rozhovor mezi zvoleným presidentem Spojených států a ruským prezidentem Putinem, v nichž stávající i budoucí prezident diskutovali o potřebě odložit rozpory a hledat další konstruktivní budoucí vztah. Seriosní pozorovatelé podle loňského rostoucího napětí mezi USA a Ruskem, znepokojeně otevřeně hovořili o vypuknutí jaderné války, s asi 300.000 vojáků NATO umístěných na ruské hranici, se sankcemi škodícími maloobchodníkům na obou stranách, normální člověk teď může pozorovat mírné tání studené války 2,0 jako pozitivní  indikátor konce Obamovy éry.

Senátor John McCain, ale chce být jiný.

V  prohlášení, která vydal 15., McCain reaguje na telefonický rozhovor mezi Trumpem a Putinem a odsuzuje jakoukoli snahu zvoleného presidenta Trumpa mít cokoli společného s Putinem.

mccain-mad-png

Proti jakýmkoliv tvrzení že Putin chce zlepšit vztahy se Spojenými státy je třeba se tvrdě postavit, napsal McCain a vysvětluje:

„Máme tolik věřit  těmto prohlášením  bývalého agenta KGB, který uvrhl zemi do tyranie, zabil své politické oponenty, napadl své sousedy, což ohrožuje americké spojence, a snažil se podkopat volby v Americe. „

Je zajímavé, že republikán McCain používá slova z kampaně Hillary Clintonové (té, která prohrála volby), že Rusové nějak manipulovali volební proces Spojených států. Tvrzení nebylo nikdy podloženo fakty a tvrzení Hillary, že nějakých 17 zpravodajských agentur s ní souhlasilo, bylo prokázáno, že jde o nebezpečnou a hloupou lež.

Proč nemůžeme, podle McCaina, věřit Putinovi?

„Vladimir Putin se opět spojil s Bašárem Asadem v jeho barbarské válce proti Syřanům obnovením ruských leteckých a raketových úderů na Idlib a Homs. Brzy mohou následovat další brutální útoky na město Aleppo (Halab). „

To, co McCain neříká je, že na rozdíl od amerických vojáků v Sýrii, Rusové byli pozváni syrskou vládou a jednají v souladu s mezinárodním právem. Nu, a také bojují proti Al-Káidě a „islámskému státu“ (IS) které usilují o svržení Asada během posledních 5 let

Možná, že McCain jen opravdu hluboce dojat po svém setkání s Al-Káidou a IS v Sýrii?

mccain-syria-rebels

John McCain a teroristé IS při setkání v Sýrii.

ronpaulinstitute.org

bavor-podpis_rex2

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , , , , , | 37 komentáře

Černá hodinka aneb EET a pomluvy

Rozčílil se tuhle Babiš na socany, že vyvolávají další rozbroje. Jednalo se o vyjádření ředitele ČOI, který začal vyhrožovat podnikatelům, kteří budou připojeni na EET, že musí zákazníkům vydávat dvě stvrzenky. Jednu EET a druhou, která odpovídá příslušným nařízením. Když jsem se to dočetl, nemohl jsem pochopit, co tím ten člověk vlastně myslí. Přece na stvrzence se nezmění nic, jen tam přibude  nějaký ten kód. Ale řekl jsem si, že když nevím, tak si počkám. A kdo si počká, ten se dočká. Dočkal jsem se. Navštívil jsem provozovnu, která je připojena na EET a dostal stvrzenku. A představte si, co bylo na té stvrzence. Jednak to, co jsem si koupil, jednak mně nic neříkající daňové údaje. Takže žádná zvláštní účtenka EET. Prostě stále stejná, jen doplněná o potřebné.

uctenka

 

 

Ministr Mládek se proti nařčení ohradil, že to, co tvrdí jeho podřízený, je pravda. Ale já jsem na vlastní oči viděl, co mi obsluha dala jednak na talířek, jednak do ruky. Jenže asi nesmím věřit svým očím, ale prohlášení ČOI a Mládka.

bavor-podpis_rex2

Rubriky: Bavorovy poznámky, Černá hodinka | Štítky: , , , | 34 komentáře

Tatra, Matra, Fatra (1. Časť) – záhady a omyly

Motto: Repetitio mater studiorum… et pater imbecilitas mentis.

Tatra, Matra a Fatra sú vari najznámejšie slovenské zemepisné názvy. Dostali sa dokonca do oficiálneho výkladu trojvršia v znaku Slovenskej republiky. Pod Fatrou, medzi Fatrami a na Fatre žijem skoro celý život, preto mi stále vŕtal v hlave pôvod tohto názvu.

A nielen to okolo týchto zemepisných prvkov je veľa otázok a nejasností:

  • Prečo je Malá Fatra väčšia ako Veľká Fatra?
  • Ak je názov pohoria Fatra odvodený od významného vrcholu, tak ktorý to je, keď som Fatru prechodil celú a nenašiel som ho?
  • Prečo sú Nízke Tatry nízke, keď sú takmer rovnako vysoké ako Vysoké?
  • Ktorý z tatranských vrcholov je tá povestná Tatra?

Desiatky rokov sa mi hlavou preháňali takéto a podobné otázky. Na niektoré z nich som našiel odpovede a niektoré ma zas priviedli k veľmi zaujímavým zisteniam. Postupne niektoré najzaujímavejšie zverejním v nasledujúcej sérii.

No späť k Fatre.

Pôvod názvu Fatra je zatiaľ nejasný, keď som chodil do školy, tvrdilo sa, že predslovanský. No oficiálne je dnes preferovaná verzia Šimona Ondruša, lebo našiel vysvetlenie v slovanských jazykoch. Šimon Ondruš je jazykovedec a uznávaný odborník. Vysvetlenie Šimona Ondruša v roku 1980 na Studia Academica Slovaca (http://zborniky.e-slovak.sk/SAS_9_1980.o.pdf). V zborníku začína od strany 262 príspevok „Pôvod názvov slovenských vrchov, hradov a stolíc“.

Niekoľko najdôležitejších úryvkov, ktoré hovoria o Fatre:

Menom Fatra sa nazýva sústava vrchov na rozhraní západného Liptova a východného Turca /Veľká Fatra/ a na rozhraní západného Turca /od doliny Rajčianky/ a južnej Oravy /Malá Fatra/. Singulárová podoba svedči o tom, že pôvodne išlo o meno jedného vrchu južne od vtoku Oravy do Váhu čiže v dnešnej Veľkej Fatre. Prvý doklad takto pomenúva vrch v dnešnej Veľkej Fatre r. 1425 pri vymedzovaní chotára Stankovian a Gombáša /dnešnej Hubovej/ pre šoltýsa Petra, syna Stankovho. Pórov. A. Kavuljak, Historický mieatopis Oravy, Bratislava, 1955.“

„Jednou z motivácií pomenovania vrchov je rozhľadňová, strážna funkcia vrchov, z ktorých je dobrý výhľad a rozhľad na okolité doliny. Je to motivačný typ uruguajakého hlavného mesta Monte-video – „rozľadňový, strážny vrch“. O tom, že aj apelatívne zemepisné názvy sa takto motivujú, svedči poľské slovo owid vo význame vyvýšenina terénnych útvarov s dobrým rozhľadom na okolie. V ruštine poľakému owid zodpovedá slovo ovid vo význame horizont. Pórov. P. Nitsche, Geographische Terminológie des Polnischen, Koln, 1964, a. 21.

Názov vrchu a druhotne sústavy vrchov Fatra je spirantizovanou podobou staršej okluzivnej podoby pátra, derivovanej od slovesa patriti „pozerať“. Oronym Fatra < Pátra patri do toho istého typu sémantickej motivácie ako zemepisné mená Prievidza, Divín, Devin.“

Nuž, keď má ísť o vrchol s širokým rozhľadom v chotári obce Stankovany, nemal by byť problém. Keď si však porovnáme hoci len niekoľko máp z posledného obdobia, zistíme, že Fatra je zrejme bludný vrchol, lebo takmer na každej mape ho nájdeme na inom mieste:

f01-obr-1

(obr. 1)

Na tejto mape je Fatra severne od kóty 988 Grúň.

f01-obr-2

(obr. 2)

Na tejto mape je Fatra označená ako hrebeň bez vrcholu južne od kóty 987 (to je Grúň).

f01-obr-3

(obr. 3)

Na tejto tretej mape už Fatra nie je zakreslená vôbec, len pri dolnom okraji mapy nad modrou značkou nájdeme záhadný názov Hore Fatrou.

A predsa je táto posledná mapa podľa lokálneho miestopisu najpresnejšia. Miesto pri riečke, kde je zakreslený kríž, sa volá Pod Fatrou a podľa tohto miestneho názvu pred piatimi rokmi pomenovali ulicu od tohto kríža k miestnej časti Píla. Hore Fatrou je miestny názov pre cestu nahor na Ľubochnianske sedlo. No a prekvapenie na záver – Fatra (alebo Vrchfatra) je miestny názov Ľubochnianskeho sedla.

Overiť si to môžete napríklad na poľskej wikipédii (https://pl.wikipedia.org/wiki/%C4%BDubochnianske_sedlo).

Nazwa przełęczy pochodzi od nazwy wsi Lubochnia, położonej u jej wschodnich podnóży, i jest nazwą sztuczną, stosowaną przez kartografów i turystów. Miejscowa ludność (zwłaszcza po stronie liptowskiej – a więc i z Lubochni) używa po dziś dzień starych nazw ludowych: sedlo Fatra lub Vrchfatra).“

Fatra teda nie je zemepisný vrchol. Tobôž už teda nie je rozhľadňového typu, čím padá slovno-žonglérske vysvetlenie pôvodu názvu od pána Ondruša.

Verím, že po tomto úvodnom článku máme na stole viac otázok ako odpovedí a tie si necháme nabudúce.

*

Pred nejakým časom sa v článku pána Bavora „Media omnia vincit“ objavila myšlienka o problémoch s vierohodnosťou historických prameňov, a vôbec – historických „faktov“.

Práve preto som ako motto tejto série článkov zvolil narážku na sústavné opakovanie určitých informácií, ktoré sa tým stávajú „faktom“. Mantru Tatra, Matra, Fatra opakovali milióny ľudí dlhé roky, že dnes si nie som istý, či jedno prečítanie tohto článku bude stačiť na spochybnenie asociácie Fatra = vŕšok v slovenskom znaku…

Napsal a poslal NavajaMM

 

Rubriky: Navaja | Štítky: , , | 6 komentáře

Jak básníci přicházejí o peníze Jiří Knopp

Pravda zůstává, že známý filmový tvůrce Dušan Klein, film s tímto názvem dosud na trh neuvedl. A že jich uvedl již požehnaně. Díky těmto zdařilým filmům se vlastně zasloužil o to, že v této naší kulturní zemi žije v povědomí lidí názor, že se mezi námi básníci stále ještě pohybují. Díky školním osnovám, podle kterých jsem se učil, si básníka představuji asi tak jako Jana Nerudu, Antonína Sovu a připouštím i Vítězslava Nezvala. Rozhodně bych nikdy o sobě neprohlásil, že jsem básník, byť již to o někteří literární kritici o mne prohlásili.

Básník je pro mne pojem posvátný, který píše o lvech bijících o mříže, o místu, kde tak prudce tekl potok a kam je třeba se vrátit. Nebo o Manon, která je jako růže hozená do kostela. Kdepak abych hledal básníka oblečeného v džínách a vytahaném svetru, nebo dokonce v kraťasech, ze kterých čouhají neopálené chlupaté nohy.

Nenapadlo mne, že by si básníci měli vyžadovat za svůj literární počin nějakou peněžitou odměnu, tedy jakýsi honorář, protože jsem se domníval, že k nim Múzy létají zdarma a dost možná, že i jídlo jim Bohové z Olympu posílají gratis.

Nebýt žen, možná bych v těchto bludech ještě stále setrvával, ale naštěstí jejich pragmatické myšlení mě brzy vyléčilo. „Hele a co Ti hodí taková básnička?“ Dal jsem jí vyhýbavou odpověď a řekl , že jí to vysvětlím u lahvinky vína. Když jsem však měl ten mok platit, poznal jsem, že její záludná otázka nebyla od věci.

Jaká to síla třímá v básnících, kteří dokážou zcela zdarma vymýšlet slova, metafory, psát je v úhledných krátkých větách, vymýšlet k nim rýmující se slovíčka v rytmech jambů a trochejů a kořenit je básnickými ozdobami?  Nedokážu si představit jiného člověka, profesně připraveného, třeba advokáta, inženýra či lékaře, který by jen tak pro svoji potěchu, aby ukázal co zná a umí, sestavoval kupní smlouvy, zpracovával plány domků nebo jen tak z recese psal nemocným lidem recepty, aniž by za to dostal od zdravotní pojišťovny tučnou prebendu.

Ani by mě nenapadlo, že by se našel tak na hlavu padlý fotbalista, který by vyslal zdarma na soupeřovu branku pumelici a to jak placírkou, šajtlí nebo nártem. Případně, že by si snad nějaký zvrhlý atlet hodil oštěpem jen tak pro radost, přeskočil překážku nebo se pustil do běhu maratonského jen tak z dišperace.

A tak, kdyby se objevil na plátnech kin film „Jak přicházejí básníci o peníze“, každý divák by plně chápal, proč poetizující herec Kříž obdržel od herce Matáska pořádnou na hubu.

Takovou, jakou by si zasloužil. A že, nyní vytrénovaný představitel detektiva v televizních seriálech by mu ji uměl ubalit takovou, že už by ho na příští básnění přešla chuť.  A tím by mohl celý ten cyklus o básnících končit. Co říkáte?

Rubriky: Poesie na neděli | Štítky: , , | 28 komentáře