Riaditeľ FBI nechcel pred Kongresom povedať, či sa vyšetrovanie vzťahov Trumpa k Rusku zakladá na „fascikli“.

Od príležitostnej spravodajkyne z Kongresu USA Susan Jones.

(zdrojzáznam zo 7. 12. 2017)

„FBI, tak ako ho chápem, sú ľudia. Čestní ľudia, oddaní princípom integrity, profesionalizmu a úcty“, prehlásil 7. 12. pred Justičným výborom Kongresu Christopher Wray, riaditeľ FBI.

„Či robíme chyby?“, opýtal sa. „Môžete sa staviť, že robíme chyby – každý človek robí chyby. A keď sa pomýlime, existujú nezávislé procesy, napríklad ten nezávislý generálny inšpektor zvonku, ktorý príde, ponorí sa do faktov okolo týchto omylov a po dokončení tohto nezávislého prieskumu faktov budeme našich zamestnancov volať na zodpovednosť, ak si to situácia vyžiada.“

***

Dve jednoduché otázky: Akým spôsobom začalo FBI s ruským vyšetrovaním? A bolo to preto, že niekto oboznámil niekoho v FBI s Trumpovým „fasciklom“?

Rep. Ron DeSantis (Florida) sa vo štvrtok (7. 12.) na Justičnom výbore opýtal tieto dve otázky riaditeľa FBI, ale nedočkal sa odpovedí:

„Akým spôsobom začalo ruské vyšetrovanie?“ spýtal sa DeSantis. „Peter Strzok (agent kontrarozviedky FBI) – bol to on – začal s tým on?“

Wray odpovedal, „Neviem, kto z FBI začal to vyšetrovanie.“

DeSantis pokračoval: „Začalo to preto, že niekto ukázal ten fascikel niekomu z FBI?“

„Na túto otázku nemám odpoveď,“ povedal Wray.

DeSantis požiadal Wraya, aby sa pred výbor vrátil s odpoveďou.

Wray na to: „No, ak existuje informácia, ktorú môžeme zverejniť a ktorá – bez narušenia prebiehajúceho vyšetrovania špeciálnej komisie, s radosťou budem hľadať možnosti, aby sme vám vyhoveli.“

Už skôr v priebehu tohto zasadnutia Rep. Jim Jordan (Ohio) do hĺbky rozoberal Petra Strzoka, bývalého zástupcu šéfa kontrarozviedky v FBI, ktorého preradili na oddelenie ľudských zdrojov v FBI, keď sa zistilo, že svojej priateľke, tiež agentke FBI, poslal niekoľko textových správ s proti-Trumpovským a pro-Clintonovským zameraním.

Jordan pred výborom povedal, že Strzok bol „kľúčovou osobou“ vo vyšetrovaní emailov Clintonovej. V liste, ktorým riaditeľ Comey zbavil Clintonovú trestnej zodpovednosti, Strzok zmenil formulácie, pričom slová „vrcholná neopatrnosť“ nahradil slovami „veľká nedbalosť“, zjavne preto, že zmena tejto frázy môže mať právne dôsledky. Strzok bol aj „kľúčovou osobou“ vo vyšetrovaní vzťahu Trumpa k Rusku. Bol členom špeciálnej komisie Roberta Muellera, ale skončil tam po afére s textovými správami, a tiež vypočúval bývalého poradcu národnej bezpečnosti Michaela Flynna.

Jordan sa pýtal, ako mohli niekoho ako je Strzok vybrať do Muellerovho tímu – a prečo ho nakoniec z neho vyradili:

„Keby ste z Muellerovho tímu vykopli každého, kto mal niečo proti Trumpovi, tak vám tam nikto neostane,“ hovorí Jordan. „V tom musí byť niečo viac. To nemôže byť len pár textových správ, ktoré ukazujú na zaujatosť proti Trumpovi a za Clintonovú. V tom musí byť niečo viac a chcel by som zistiť, čo to je.“

„Mám ale tušenie, že to má niečo spoločného s tým fasciklom. Riaditeľ, bol to Peter Strzok, kto pomohol vypracovať a zdôvodnil podanie na súd FISA (pozn. prekl.: súd zodpovedný za sledovanie zahraničných vyšetrovaní), ktorým ste žiadali o povolenie špehovať Američanov zapojených do Trumpovej kampane?

Wray odmietol na verejnom zasadnutí komentovať čokoľvek, čo sa týka procesu FISA.

„Nehovoríme o tom, čo sa stalo na súde,“ povedal Jordan. „Hovoríme o tom, čo FBI predložilo súdu, o tej žiadosti. Bol Peter Strzok – bol to on, čo to dal na súd?“

Wray to znovu odmietol komentovať.

„Tak si pripomeňme pár vecí, čo súvisia s tým fasciklom,“ pokračoval Jordan. „Národný demokratický výbor a Clintonovej kampaň, o ktorých už vieme, že boli jedno a to isté, platili právnickú firmu, ktorá platila Fusion GPS, ktorá platila Christopher Steele, ktorý napokon platil Rusom, aby spolu dali dohromady správu, ktorej tu hovoríme fascikel, a to plný fake news každého druhu, odpad vhodný len pre bulvárne plátky.“

„A dozvedeli sme sa, že tento fascikel ste pekne zabalili v FBI, zaniesli ste ho na súd FISA a predložili ste ho ako legitímnu dokumentáciu k vyšetrovaniu, aby ste takto získali povolenie špehovať Američanov.“

„A ja sa pýtam – pýtam sa, či sa to naozaj takto stalo,“ nedal sa Jordan. „Som si skoro istý, že to bolo takto a vy, mládenci, máte najlepšiu možnosť, ako do toho vniesť viac svetla, že nám poviete, čo bolo v tej žiadosti a kto ju tam zaniesol.“

Wray povedal, že FBI je „v intenzívnom kontakte s oboma vyšetrovacími výbormi“, ktoré majú niečo dočinenia medzi FBI a súdom FISA, „a myslím si, že je to vhodná zostava na zodpovedanie týchto otázok.“

To Jordana naštvalo: „Viete čo, riaditeľ Wray, viete čo si myslím? Že Peter Strzook, šéf kontrarozviedky v FBI, ten Peter Strzok, ktorý vyšetroval Clintonovú, viedol všetky vyšetrovania, o ktorých hovoríme. Peter Strzok, ten superagent FBI – to je ten chlap, čo odniesol žiadosť na súd FISA. Ak sa to naozaj stalo – a to vám zdôrazňujem – ak to bolo takto, ak ste nechali FBI, aby spolupracovala na kampani, kampani Demokratov, robili ste rešerš opozície, pekne ste to zabalili do fascikla a urobili z toho dokumentáciu tajnej služby a odniesli na súd FISA, aby ste mohli špehovať iných Američanov – ak ste to urobili takto, tak nič horšie ste urobiť nemohli.“

„A viete, čo vám ešte poviem?“ zakončil Jordan. „Možno sa mýlim. Vy v tom môžete urobiť jasno. Vy nám v tom všetkým môžete urobiť jasno – všetkým v Kongrese, ktorí to chcú vedieť – a nebojím sa povedať, že všetkým v Amerike, ktorí to chcú vedieť – môžete v tom urobiť jasno jednoduchým odtajnením – pred dvomi dňami sme vám poslali list takého znenia – len odtajnite tú žiadosť na súd. Povedzte nám, čo v nej bolo. Povedzte nám, či sa mýlim. Ale neverím, že sa mýlim. Myslím, že som to trafil presne. A ak sa to stalo tak, ako som povedal, tak to už nemôže byť horšie a tí ľudia, čo to urobili, si to musia zodpovedať.“

Wray povedal, že nebude váhať, aby pohnal ľudí na zodpovednosť „po vykonaní riadneho vyšetrovania, nezávislého a objektívneho, pod dohľadom generálneho inšpektora.“

Neskôr sa Rep. DeSantis opýtal Wraya, či bol Strzok pri tom, keď FBI prišlo k záveru, že Rusko sa pokúšalo ovplyvniť voľby 2016.

Wray odmietol odpovedať s tým, že táto otázka „mieri priamo na komoru vyšetrovaniu špeciálneho výboru.“

 

Preložil

Poté, co jsem od Navaji dostal tento překlad , dostal jsem ještě následující zprávu:

Priateľu, priznám, že som nemal 100% dôveru, či je táto reportáž  autentická, no dnes (13.12.17 pozn.Bavor) u nás vyšlo toto a zapadá to do mozaiky:
https://www.hlavnespravy.sk/absolutny-idiot-prislusnici-fbi-v-sms-kach-nadavali-trumpovi-podporovali-clintonovu/1240220

Reklamy
Rubriky: Navaja | Štítky: , , , , , , | 11 komentářů

Zbytky ISIS provádějí útoky k odůvodnění přítomnosti sil USA v Sýrii

Zbytky milované a sponzorované teroristické organizace ISIS se snažily shromáždit své pozice a provést několik útoků v jižním Damašku a ve východní Sýrii.

Teroristé zahájili rychlý útok ze svých pozic v palestinském táboře Yarmouk na jižním předměstí syrského hlavního města Damašek. Útok byl proti rezidenční čtvrti al-Tadamon.

Po své ubohé porážce v hlavních městských centrech na severu a severovýchodě Sýrie potřebovala teroristická organizace ISIS jakékoli mediální úspěchy, které by ospravedlňovaly získání dalších prostředků a zbraní od svých sponzorů a před jejich příslušníky.

Poslední útoky jsou pro Spojené státy zásadní poté, co Rusové vyzvali k odchodu ze Sýrie po porážce ISIS . Američané trvají na nutnosti zůstat v zemi, protože jejich cíle ještě nejsou dosaženy instalací loutkového režimu nebo loutkových členů v syrské vládě. Takže Američané stojí za stávajícím ISIS, aby zůstali v zemi, a nedávné útoky slouží právě k tomu.

V rychlém překvapivém útoku se podařilo zachytit několik budov v první řadě konfrontace, její teroristé spustili několik raket proti okolí.

Odpověď ze strany syrské arabské armády byla také rychlé povaha a nejenže odrazila útok, ale přesunula se do ofenzívy proti pozicím ISIS . Je třeba poznamenat, že ISIS se podařilo vstoupit do čtvrti palestinského tábora Yarmouk za pomoci hnutí Hamas Muslim Brotherhood.

Zbytky ISIS současně zahájily řadu útoků proti postům syrské arabské armády společně s cestou al-Mayadeen-Bukamal. Neúspěšnými pokusy teroristických pozůstatků bylo zachytit jakoukoli pozici na trase, která by narušila spojení mezi dvěma městskými centry na severovýchodě země na západních březích řeky Eufrat.

Zdroj: ISIS Remnants Carry out Attacks to Justify US Forces Presence in Syria

A pro zajímavost jeden odkaz Utajená studie o (ne)vyváženosti ČT

Rubriky: Přejaté | 3 komentáře

Zzzzima!

Zzzzima!

Netuším, jaké počasí bude, až se v neděli na vašich monitorech objeví tohle povídání. Ale vzhledem k pokročilému stavu prosince předpokládám, že tropické teploty asi panovat nebudou. A tak budu povídat o zimě…

No ano, přes okno, nebo na fotce to vypadá romanticky a krásně. Ale co na to ti, kteří tu zimu prožívají na vlastní kůži – tedy na vlastní kožich, nebo peří? Co na to třeba Mikeš?

„Zimu teda vůbec nemám rád. Mráz mi nevadí, pořídil jsem si na zimu novej a pořádnej kožich, ale ten sníh! Než se ušlape, tak mi leze do tlap, hrozně to zebe a já pak chodím po třech, strašně kvílím a běduju a vůbec dělám ostudu na celý město.  A ani klacky se nedají nosit a kousat, protivně to studí do huby, tak je vyplivuju!“

Tenhle kosák by s Mikešem rozhodně souhlasil. Když jsem ho fotila, bylo kolem dvaceti stupňů mrazu. Seděl na větvičce kousek nad mou hlavou, peří v úpravě, nazvané „kosák ve vaťáku“ a vůbec nejevil snahu uletět, jak byl zimou ztuhlý – jen po mě pošilhával a tvářil se mrzutě. Tak jsem mu pak nasypala pod jeho větvičku velikou hrst slunečnicových semínek, abych mu aspoň trošku zlepšila náladu.

I červenka si důkladně načechrala peří – synek prohlásil, že se maskuje za tenisák…

A ani sojka nejeví nějaké nadšení pro krásy zimy…

Kachnám se značně zmenšil rybníček.

Z veverek jsou většinou vidět jen otisky tlapek ve sněhu – na podzim se vykrmily, nadělaly si zásoby a tak se nechají vidět jen málokdy. Tahle neodolala slunečnici a oříškům, co jsem na ten kámen nasypala.

A takhle si zima zažertovala se mnou: hrnec s vývarem – budoucí kuřecí polévkou, se mi nevešel do ledničky. Tak jsem ho dala přes noc na balkon.  Ráno bylo z polévky kluziště!

Prostě už aby tohle období bylo za námi!

Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , , , | 40 komentářů

Milan Rastislav Štefánik – z archívnych dokumentov francúzskeho ministerstva obrany

Hlavné veliteľstvo, štáb, oddelenie operácií v zahraničí.
Správa o použití českých vojnových zajatcov a o misii poručíka Štefánika, Paríž 25. júla 1916.
SHD/GR, 16 N 3057.
Medzi mnohými českými zajatcami, ktorých zajali Rusi medzi Rakúšanmi, mnohí dobrovoľníci požiadali, aby mohli slúžiť proti Ústredným mocnostiam.

Z týchto prvkov Rusi už dlho vytvárali malé jednotky veľkosti pluku a v súčasnosti pôsobia na celom východnom fronte. Tieto jednotky majú byť ešte značne rozšírené. Hlási sa do nich 120.000 českých zajatcov. Velenie zabezpečia zajatí českí dôstojníci, ktorí o to žiadajú.

Ruské hlavné veliteľstvo si pochvaľuje služby, ktoré preukázali títo Česi.

Podľa českého poslanca M. DŰRICHA by veľmi veľké množstvo z týchto zajatcov súhlasilo s príchodom na francúzsky front. 50.000 by sa mohlo poslať hneď a vytvorilo by organické jednotky začlenené do ruských brigád vo Francúzsku.

Generál GLINSKI a generál LOŠVICKI sa vyjadrili k tomuto projektu kladne.

Francúzske hlavné veliteľstvo považovalo za týchto podmienok vyslanie českých zajatcov do Francúzska za prostriedok zvýšenia počtov ruských brigád.

S týmto cieľom boli vyslaní pán poslanec DŰRICH a poručík ŠTAFL na misiu do RUSKA.

Poručíka ŠTEFÁNIKA navrhlo ministerstvo zahraničných vecí, aby so súhlasom pána DŰRICHA splnil misiu „použitia českých prvkov nachádzajúcich sa v zahraničí, najmä v RUSKU“.

Účel misie sa tak rozšíril.

Poručík ŠTEFÁNIK vysvetlil hlavnému veliteľstvu cieľ, ktorý chcel sledovať:

  • Po vojne oddeliť nemecké národnosti od uhorských národností, ktoré počas tejto vojny preukázali jasnú tendenciu podriaďovať sa nemeckému vplyvu.
  • Obkľúčiť nemecké národnosti nezávislými kráľovstvami rovnakého významu s cieľom oddeliť NEMECKO od BALKÁNU, ktorému chcelo vnútiť svoju hegemóniu, a od TURECKA, ktoré by chcelo využívať.
  • Vytvoriť nasledujúce kráľovstvá:
    • POĽSKÉ kráľovstvo pod vplyvom RUSKA.
    • ČESKÉ kráľovstvo (ČECHY, SLIEZSKO a pás južne od VIEDNE, aby malo spoločnú hranicu so SRBSKOM s cieľom izolovať nemecké krajiny od UHORSKA) – toto kráľovstvo by sa vymykalo akémukoľvek ruskému vplyvu.
    • SRBSKÉ kráľovstvo, v ktorom žijú všetky juhoslovanské národnosti súčasnej RAKÚSKEJ ríše.
    • UHORSKÉ kráľovstvo bude obsahovať súčasné UHORSKO bez území odstúpených RUMUNSKU a SRBSKU.
  • S cieľom pripraviť vytvorenie nezávislého ČESKÉHO kráľovstva by chcel poručík ŠTEFÁNIK vybudovať samostatnú českú armádu (50 až 100.000 mužov) bojujúcu na francúzskom, a nie na ruskom fronte a takto predovšetkým zdôrazniť nezávislosť budúceho ČESKÉHO kráľovstva voči RUSKU.

Nevieme, či tieto návrhy boli predstavené ministerstvu zahraničných vecí a či bolo možné aby tam boli schválené.

V každom prípade kvôli týmto rozsiahlym projektom poručíka ŠTEFÁNIKA je potrebné spresniť cieľ jeho misie:

  • ide o to, aby sa dosiahlo vyslanie českých zajatcov, ktorí by bojovali v ruských jednotkách (návrh francúzskeho Hlavného veliteľstva) do Francúzska,
  • alebo ide naopak o to, aby sa pripravila organizácia českých jednotiek nezávislých od Rusov.

Odpoveď RUSKA môže byť v jednom aj v druhom prípade iná.

Príloha: Štefánikom ručne načrtnutá mapka budúceho usporiadania strednej Európy.

 

Poznámka pod čiarou (NavajaMM):

  • V polovici roku 1916 už existovala Československá národná rada a triumvirát Masaryk, Beneš, Štefánik. Je veľmi pravdepodobné, že náčrt usporiadania krajín po vojne nebol len Štefánikov náhly nápad, ale momentálna predstava ČSNR, čo považovala za realistické dosiahnuť. Určite stojí za pozornosť, že sa ešte neuvažovalo so Slovenskom ako súčasťou spoločného štátu s Čechmi.
  • V Štefánikovom náčrte vidím aj základ budúceho sanitného kordónu.
  • V rozkaze, ktorý na túto misiu Štefánik dostal o deň neskôr (v tom istom zdroji) boli ako ciele misie uvedené obidva body s tým, že sa o forme českého vojska (či bude ako ruský kontingent, alebo samostatné) rozhodne dohodou medzi francúzskou a ruskou vládou.
  • Pri predmetnej misii ešte Štefánik a Dürich pôsobili spoločne. Dürich, ktorý pôsobil v Rusku trvale, sa neskôr celkom podvolil Rusom a organizoval české légie len ako súčasť ruskej armády. To neskôr viedlo k roztržke medzi ním a ČSNR (Štefánikom, Benešom a Masarykom).

 

Zdroje:

Milan Rastislav Štefánik – v archívnych dokumentoch Historickej služby francúzskeho ministerstva obrany; Vojenský historický ústav – Ministerstvo obrany SR, 2009 (Preklad francúzskeho originálu vydaného Service historique de la defense z 2008)
Rubriky: Navaja | Štítky: , , , , | 12 komentářů

4000 mužů odešlo od teroristických bojůvek a chtějí vstoupit do vládních vojsk

Důvodem je zjištění, k čemu vlastně byli zneužiti a jak se protivládní jednotky chovají k vlastnímu lidu.

More than 4,000 young men from al-Keswa city and its surrounding in Damascus Countryside have completed their applications to join the ranks of the Syrian

Zdroj: Thousands Escape Terrorists and Join the Syrian Arab Army

Rubriky: Bavorovy poznámky | 47 komentářů

Glossarium minor LI.

Máte-li více přátel, tak pozor na vaše schůzky.  Podle starosty ve Starých Chabrech (Praha), se může jednat o nepovolené shromažďování a může vám hrozit i pokuta. Opravdu zajímavý výklad shromažďovacího práva.

 

České Budějovice se zhlédly v pražských parkovacích zónách. První z nich byla zavedena symbolicky na pražském předměstí. Součástí je i záchytné parkoviště a autobus, který jezdí z parkoviště do centra. Tedy přímo na náměstí. Jenže jezdí přes letitou pěší zónu Krajinské ulici, kam nesměla auta jezdit už desítky let. A jede až na centrální náměstí Přemysla Otakara II.  Přitom variant by se nabízelo mnohem více a jedna lepší než druhá.

První je návrat k bývalé trase trolejbusu, který jel ulicí U Věže k chrámu sv.Mikuláše, stavěl na rohu u náměstí (na které ovšem nevjížděl) a vyjel směrem k nádraží. To je varianta nejtradičnější. A pak existuje třeba trasa po ulici Na Sadech, tedy kolem centra stejně jako jiné autobusy MHD a mohla by končit u hlavní pošty. Což je do centra slabých 5 minut.

Ale radní vymysleli to nejkrkolomnější řešení. Asi proto, aby návštěvníci města, kteří jsou nuceni zaparkovat v docházkové vzdálenosti asi 20 minut, nemuseli nikam chodit a dovezli své nohy unavené z jízdy autem, až na to náměstí.

Rubriky: Glossarium | Štítky: , , , | 16 komentářů

Jak velká byla Noemova archa?

V Britiském Museu byl nalezen svitek s detailním popisem Archy Noemovy. Dají se z něho vyčíst následující údaje:

Materiál:
lana z palmových vláken, celková délka by dosáhla z Londýna do Edinburghu
čili 414,5 mil, tedy 667 km
dřevěná žebra
obrovské množství asfaltu na utěsnění plavidla.

Archa měla tvar kruhu a zaujímala plochu cca 3,6 km2 (cca 1,5 fotbalových hřišť) se stěnami vysokými 20 stop, tedy cca 6 m.

Zdroj: plán archy

Rubriky: Černá hodinka | Štítky: , , , , , | 99 komentářů

Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého – 5

(Dissertatio apologetica pro lingua slavonica praecipue bohemica.)
Bohuslav Balbín

Z původního spisu latinského věrně přeložil a poznámkami, jakož i životopisy Balbína a Tom. Pešiny opatřil Emanuel Tonner.
Matice lidu roč.. III. čís. 3. (Běžné číslo 15.)
V PRAZE.
Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých. 1869.

(Pro vysvětlení některých Balbínových výroků: Balbín píše tento spis jako jiná osoba, takže sám sebe občas cituje)

§. XIII.

Oslavení jazyka slovanského skrze sv. Jeronýma, doktora církevního, dle národnosti Dalmatince, pak skrze to, že jazyka toho velmi mnoho národův při službách božích užívá a povždy užívalo.

Nelze říci (chceme-li totiž slyšeti pravdu), mnoho-li po všecek čas k oslavě a ozdobě národa slovanského přispívali duchové mužův největších. Již svrchu pravil jsem, že národ ten chová do sebe jaksi vrozenou a vždy na snadě jsoucí lehkost v přiučování se jazykům cizím. V počtu těchto vším právem dle výroku celé církve bez číkoli závisti prvním se pokládá Dalmatinec sv. Jeronym, o jehožto narozeninách nejšťastnějších církev, že se jí dostalo učence takového, bohu díky vzdává, řkouc: „Bože, jenžtos církvi své u vykládání písem svatých opatřiti ráčil sv. Jeronýma, vyznavače Tvého a největšího učence.“

Jak důraznými důvody a jak velikou silou důkazův nedávno válčil Bohumil Raynaud z Tovaryšstva Ježíšova, bohoslovec nejučenější, aby Ambrosia vyrval Vlachům a získal Francouzům? Národy slovanské však bez odporu se honosí největším doktorem církve, Dalmatincem Jeronýmem,

Výrok o nekonečném dostatku učenosti Jeronýmovy snad ledakomu mohlby se zdáti smělým a přílišným, kdyby ho Augustin (o němž smýšlím, že sám jediný ze všech smrtelníkův, tehdáž žijících, náležitě mohl posuzovati Jeronýma) nebyl pronesl, řka: „Žádný člověk nevěděl, co Jeronýmovi bylo neznámo“. Nade všecko pravdivé jest ono přísloví, jehož užívají zvláště Arabové: „Neučený nezná učeného, poněvadž nikdy nebyl učeným; avšak učený zná neučeného, poněvadž kdysi sám byl neučeným.“ Nikdo tedy Jeronýma nemohl znáti lépe, než Augustin, kteréhožto duch rovnal se rozsáhlosti ducha jeho a dle uznání církve celému světu vyhověl.

Nuže Jeroným, kterého druhu písemnictví nedotýkal? Které řeči tehdejšího světa známého neznal ? Kdo šťastněji pracoval v překládání písma svatého dle smyslu původního a přesného? Uměl svou řeč dalmatskou čili slovanskou, latinu (že s kýmkoli z dávných Římanův mohl jíti v zápas), řečtinu a všecky její rozdílnosti, dále řeči Palestincův, arabskou, egyptskou, hebrejskou a syrskou a to s takovou ozdobností, že v každé zdál se býti zrozen. Vynášejž tedy Řím Řehoře svého, přisvojujž si Afrika občana svého Augustina, hádejtež se o Ambrosia Vlachy a Francie; národ slovanský svým povždy bude se honositi Jeronýmem, aniž to jest honosení se prázdné a liché, nýbrž shoduje se s velikými o nás zásluhami; neboť Jeroným (jak svědectvím spisovatelův nejdávnějších a u nás nejváženějších rovněž i nepřetrženou od věkův pověstí jakoby z ruky do ruky podáváno), když písmo svaté převáděl na jazyk latinský, také, aby soukmenovcův svých nezdál se býti nepamětlivým, starý a nový zákon, jak říkáme, za panování Gratiana a Theodosia pro Slovany přeložil, kteréhožto překladu prastarého dosud užívají Illyři, Rusíni a Rusové i jiní národové slovanští, jakž dosvědčují Kromer  (v dějinách polských) a Dubravius (v dějinách českých) i též ostatní spisovatelé nejslavnější: Miechovius, Decius (v Starožitnostech polských), Aleksandr Gvagnin, Petr Reva (cent.7. dějin uherských), Bonfinius) (v dějinách uherských) a kniha „Bibliotheca Vaticana“ v Římě vydaná.

Těmito zásluhami sv. Jeronýma o Slovany jeho veden, císař nejhodnější, Karel IV. o něco více než před třemi sty let v Praze založil klášter velmi bohatý a nádherou královskou zbudoval chrám jménem sv. Jeronýma posvěcený, aby v něm s přivolením papežův římských v žádném jiném jazyku, než v slovanském, odbývaly se služby boží, denní a noční, modlitby řeholníkův, obřady a způsoby, slovem všecky výkony kněžské.

Chtějíce naznačiti chrámu toho slávu, lesk a velebnosť, staří Čechové říkávali, že Karla stál toliko o jeden peníz méně, než most pražský, na jehož založení, jak víme, plynuly poklady královské, čemuž snadno porozumí, kdo na své oči spatřil most ten, jenž (jak Herart Mercator píše ve svém Atlantu) jest prý nejpevnějším v celém Německu.

Co právě řečeno bylo o slovanských službách božích, to předce bez odporu největším jest dokladem chvály; neboť (vyjmu-li jazyky posvátné, jimiž titul svůj královský a jméno na kříž napsal Ježíš Nazaretský), kterémuž z jazykův ostatních dopřáno, aby se v něm vykonávaly tajnosti posvátné? Někteří Otcové čili lépe vykladatelé písem svatých učili, že prý blažení nebes obyvatelé mluviti budou jazykem hebrejským, a že po vzkříšení těl jazyka toho v nebi vůbec užívati se bude (což je-li pravda, nic mi do toho není); avšak jazyka slovanského mnohem větší, jakž se domnívám, důstojenství jest, poněvadž syn boží, v něm vzýván od kněží, co den s nebe na zemi sestupuje i na oltáři obětujících představuje se lidem, aby jej oslavovali ; taková jest síla několika výrazův a moc těm nekončená, že těchto několik slov svátostenských kněží daleko, převyšují ono „staniž se“, jímž svět byl stvořen.

Vídali a slýchali jsme sami nejednou, kterak Rusíni a jiní národové obřadu řeckého, s církví římskou spojení, po slovansku služby boží vykonávají, což že již před více než tisícem let dělo se u Bulharův a také u našich Čechův původem sv. apoštolův slovanských Cyrilla a Metoděje, vypravuje Dubravius, aniž tomu odporuje Baronius, ačkoli později papežové, když Čechům dali zvláštního biskupa, obyčej ten zrušili.  Což tedy malomocný onen čechožrout slávě této naproti postaviti může, leda snad nějakého ochlastu a břicháče popa Lutherova, jemu samému podobného, pivem neb sladovinou vykrmeného, jenž v jazyku saském slovy velebné svátosti vůči lidu hlasem Stentorovým jakoby verši čarodějnickými hřmotí.

§. XIV.

Kterak jazyk slovanský vůbec oslaven jest muži nejznamenitějšími, v něm vychovanými jakož i zbožnosti mravův.

Není oumyslem mým (což tuto znovu opakuji) všecka učených století probíhati a pochvalou vynášeti učenosť a ctnosť těch, kteříž se narodili mezi Slovany; nepotřebují oslavy, jichžto slávu zachoval týž čas, jenž jiné pohlcuje. Jak vznešené duchy země slovanské splodily, nikomu nemůže býti neznámo; jesti po ruce dějepis a mluví knihy, od nich sepsané.

Kolikž uvésti možno biskupův nejsvětějších a nejučenějších! Výmluvnosti a učenosti zajisté nikdo Slovanům odnímati nebude, leda závistník, tak, že, jak se zdá, dobře předvídal Justus Lipsius, jenž v listu jakémsi věstí, že Musy latinské v krátce opustí krajiny příjemné a teplé i na sever se odeberou. Obzvláště v lyrice za našich dob zachtělo se panování národu nám přátelskému a bratrskému, Polákům; Horatiovi zajisté nikdo se více nepřiblížil, než Sarbiewski. Co o našem panu Bohuslavu z Lobkovic soudil Trithemius,vyložil v seznamu mužův slavných ; praviť, že času onoho v celých Němcích nebylo ducha krásnějšího. Avšak o Češích, pro učenosť, cnosť a svatosť slavných na tomto místě mnoho slov šířiti není zapotřebí; sprostiliť mne práce té zvláště dva slavní spisovatelé z Tovaryšstva Ježíšova doby naší, totiž Jiří Crugerius ve svých „měsíčnících historických“ pak Bohuslav Balbín ve svém životě arcibiskupa Arnošta, jakož i u vy tahu (Epitome), jejž sepsal o dějinách českých (kterémužto dílu nesmrtelnému těžce ublížila závist a jméno ono národu českému osudné, jímžto naznačujeme bořitele a kazisvěta téměř potlačilo knihu tu i s původcem jejím). K týmž spisovatelům tedy čtenáře zvědavého odsýlám. Před vystoupením Husa papežové a sbory církevní Čechy jmenovávali královstvím svatým, viztež pak, co Eneáš Sylvius o Čechách napsal na začátku kroniky své a co Tokius pravil otcům ve sboru Bazilejském. Ohromné ty svazky nadání (libri erectionum) dostatečně ukazují zbožnou mysl předkův našich, z nichž také vyrozumíváme, že v celých Čechách nebylo téměř žádné fary, kterážby mimo faráře (jemuž tehdáž plebanus říkali) nebyla měla některého kněze pomocníka (kaplana), ano často až tři, čtyry, pět, ba i šest. Povinností jejich bylo, hlásati chválu, za zachování a blaho království k bohu se modliti, na jisté dni v témdni na slávu boží a za spásu duší patronův a zakladatelův služby boží konati a jinými toho druhu věcmi se zanášeti. Dále tak bohaté bylo záduší, že kostely a kláštery v držení svém měly čtvrtinu (neb, jak jiní tvrdí, třetinu) země české; takové pak v klášteřích řeholníkův, bohu sloužících, množství bylo, že v některých klášteřích sv. Benedikta, Cisterciákův neb Norbertinův bydlelo jich pohromadě pět set, šest set, sedm set, kteřížto, když při zpěvích nebylo dosti místa ve chrámech, by i nejslavnějších, nuceni byli rozděliti pobožnou práci svou, čímž dělo se, že když jiní a jiní stále noví a čerství na zpívání žalmův přicházeli, chrámové klášterní bez přetržení ve dne v noci chválou boží se rozléhali, o čemž zprávu máme, že bývalo tak i v Břevnovském, Sedleckém, Zbraslavském, Zlatokorunském, Vyšobrodském, Kladrubském, Strahovském, i v mnohých jiných klášteřích. Již pouhé osady řeholníkův, z Čech jinam zavedené, dokazují, jak vysoko cenili zbožnost jejich národové ostatní. Kartouzi, Menší bratří sv. Františka, Hospitálové, řeholníci sv. Cyriaka čili kajícníci (de Poenitentia), kanovníci řeholní sv. Augustina, kanovníci sv. Hrobu a j., jak nás poučují spisovatel polský Miechovius a letopisy řádův těch, teprv z Čech do některých klášterův polských převedeni byli. Kláštery v sousedních nám zemích v Lužicích, ve Fojtlandu, v Rakousích, na Moravě, ve Slezsku, Saších a t, d. velice se zmohly řeholníky z Čech přivolanými; tak cisterciácký klášter Waldsassenský ve Fojtlandu po dlouhý čas, jak svědčí Kašpar Bruschius (Cent. 1.Germ. o Waldsasích), choval bud řeholníky české neb takové, kteříž po česku mluvili. Ze všech ale klášterův našich Opatovický slouti může divem, o jehožto velikých zásobách zlata, stříbra, spracovaného i nespracovaného, a drahých kamenův takové máme zprávy, že Karel IV. uveden jsa na místo pod zemí, kdež schovány byly, pravil, že jaktě živ na své oči nic neviděl drahocennějšího a že v celé říši německé nezná pokladnice, ba že myslí, že ani žádné není, kterážby se rovnati mohla této Opatovické.

Rozsáhlosť Čech není tak veliká (ačkoli ostatně jsou podoby nejprostrannější, totiž okrouhlé a míle, jichž téměř čtyřicet tvoří průměr kruhu toho, namnoze dvakráte jsou větší, než všecky německé) rozsáhlosť Čech, pravím, není tak veliká, předce však kostelův kollegiátních, při nichž probošt a děkan s několikem kanovníkův žili ze stálého a nejtučnějšího důchodu, za starých dob našich napočetl bys čtvero přes mecítma, více pak než sto klášterův, vesnicemi, městečky a městy nejštědřeji nadaných, na věčnost utvrzených a, jak jsem svrchu pravil, naplněných ohromným mnichův počtem. Nač jiných důkazův snášeti a bohatosť záduší v Čechách vychvalovati? Čtěte se Pontanova „Bohemia Pia“ a Jiřího Crugeria „Pulveres sacri“. Co napsal papež Pius II. vzbuditi může obdivování netoliko u cizincův, nýbrž také u nás, kteříž jsme se narodili v Čechách a že to všecko od kacířův bylo vyhlazeno, želíme.

O polských provinciích řeholních, biskupstvích, klášteřích mnoho vypravují Miechovius, Decius a Kromer. Že nad Moskvany (ačkoli jsou lid bludy Řekův a svými vlastními pokažený), pak nad Rusíny a jiné národy slovanské v službách božích nic není pobožnějšího, ukazuje Possevinus (viz jeho „Moscovia“), Pavel Stránský pak (ve státu Českém) mnohými důvody dokazuje, že lid slovanský všecek v pobožnosti jest nemírný a bohoslužbě přes míru až k pověrám oddán.

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , | 17 komentářů

Za co stojíme jako národ….?

Nějakou dobu jsem pro vás nepřekládal V. Pjakina. Především proto, že kompletní překlad vychází s mírným zpožděním pravidelně na Outsidermedia. Jeho odpovědi na otázky, vydané 4. prosince jsou (dle mého skromného názoru) natolik zajímavé – že i pro nás… – níže uvádím výtah podstatného:

 

Média jsou plná debat na téma komentářů vystoupení ruského školáka v Bundestagu, kdy vyjádřil lítost nad smrtí nevinných německých vojáků. Pozorně jsem si prohlédl všechna vystoupení všech školáků v Budestagu, vysvětlení  tohoto urengojského školáka, jeho mámy. Závěr mám takovýto. Ona tam říká, že to hlavní ze svého textu vyškrtal, aby ho zkrátil… Naopak, to nejdůležitější tam bylo řečeno: „nevinní vojáci“…“nevinné oběti“. Všechna vystoupení byla připravena právě proto, aby přinesly tuto větu – postavit na stejnou úroveň zahynuvších vojáků wehrmachtu s lidmi, které zabíjeli. Že ti i druzí jsou nevinní. To okamžitě nastoluje otázku, zda to byla vlastenecká válka, nebo střetnutí dvou tyranů. A pokud to bylo střetnutí dvou tyranů, v němž Hitler jen o kousek předběhl Stalina, znamená to, že SSSR je vinen z rozpoutání 2.světové války a tudíž musí platit reparace – to je Owertonovo okno1) jako vyšité. Oni sem přišli, rozrušili mír a klid našich lidí, oni bořili města a vesnice, oni zabíjeli… Nevinný voják wehrmachtu ve Stalingradu, aby přežil, protože mu nestačila denní dávka potravy, tento nevinný voják odebíral jídlo zbylým místním obyvatelům. Takže on je nevinný, protože civilní obyvatelstvo nesouhlasilo, ale to on sem přišel zabíjet. Podstata spočívá v tom, že cizí voják, který vtrhl do našeho státu, sem přišel se zbraní v ruce zabíjet – a jeho vina nevyžaduje důkazů.

 

A není pravda, že nemá smysl o tom urengojském chlapci hovořit – tito „urengojští chlapci“ tvoří základ Navalného adeptů – těch školáků, kteří „jsou přece děti“. S těmi se setkáme už při příštích volbách – s tímto produktem našeho vzdělávacího systému. Oni při své úrovni chápání mají dojem, že bojují za správnou věc – ale nechápou, že bojují proti vlastní zemi. Tady není místo pro hysterii, štvanici na tohoto chlapce – to je nepřípustné. Jemu nejspíš nikdo nevysvětlil, že zatímco u nás měli němečtí zajatci sice omezenou – nicméně válečnému období odpovídající stravovací dávku a zdravotní péči, ale neexistoval systém jejich fyzické likvidace jako proti našim zajatcům v Německu. Celou tu mezinárodní školní akci organizoval a financoval německý Ebertův fond – už řadu let u nás působící výzvědně-diverzní strukturu. Zajímaly se naše tajné služby, zda nemá spojení s ukrajinskými nacisty? Proč o tomto fondu takto hovořím? U nás máme zářný příklad vychovance tohoto fondu – je jím náš altajský krajan Vladimír Ryžkov2) – který v 90. letech vedl lidi do občanské války… pokud toto chcete, tak na všechno zapomeňme. Je třeba se pořádně podívat na to, co se děje s naší mládeží, co se děje ve vzdělávací sféře.

 

Všechny informační zdroje v minulém týdnu probíraly zprávu o vypuštění nové balistické rakety v KLDR. Vypadá to, že to všechno je velká síla, všichni jsou vystrašeni…atd., nicméně je to představení. Především první zpráva hovořila o vypuštění 3 raket, potom, že jde o jednu, ale třístupňovou. Rozborem médií vychází, že přece jen byly vypuštěny rakety 3 a ta, která doletěla nejdále, byla propagandisticky využita k postrašení lidí. Přitom dle expertů neexistují údaje objektivní kontroly o jejím startu. Ty jsou jednoduše utajeny. Takže všechno, co mají masmédia „hmatatelného“, jsou pouze ujištění různých velmi zainteresovaných stran.

 

Proč se to všechno dělá? Znovu upřesňuji, že celé to divadlo má sloužit vyvedení Číny na dráhu nového centra řízení. Skoro všem je totiž zřejmé, že se Američané v Koreji dostali jaksi do slepé uličky v řešení tohoto korejského konfliktu. Pro KLDR není útok na USA žádnou výhodou, protože ho sama nepřežije. Jestliže v poslední korejské válce zahynulo 30% jejího obyvatelstva, tak nyní by šlo o úplné vyhlazení. Ta válka jistě bude smrtonosná i pro další účastníky, ovšem USA vždycky bojují tak, že z bezpečné vzdálenosti a výšky druhou stranu zavalí bombami a raketami. Jistě, zkusili to napřímo třeba v Ardenách, ale tam dostali díky špatnému počasí bez podpory letectva od Volkssturmu takový výprask, že nebýt ofenzívy spojenců, skončili by v La Manchi. Americká armáda nikde ani nikdy nebojovala proti rovnocennému protivníkovi. Takže hlavní úder schytají Jižní Korea a Japonsko – ale co je jim po nich? USA nikdy nelitují toho, kdo bude umírat za jejich zájmy. Jižní Korea to chápe, ale je okupována a její ekonomika je vlastně vyvezenou ekonomikou americkou. Takže na státní úrovni nemá nikdo o válku zájem – ani USA, protože sotva začnou operaci proti KLDR – protože se jejich vojenská mašinerie brzy přetíží – takže slepá ulička. Světové veřejnosti to nemůže být jedno, tak se ozývá.

 

Zajímavý rozhovor dala šéfka evropské diplomacie F.Mogherini stanici Euronews, kde doslova řekla: „Občas si vzpomenu na vtip Kissingera, který se jednou zeptal, jaké má Evropa telefonní číslo… Teď USA mají telefonní číslo EU, ale je na čase se zeptat – jaké má telefonní číslo Washington?“ Tím nejspíš chtěla říci, že když byla Evropa pod přímým řízením USA (což bylo v době studené války, kdy byl potřeba jednotný Západ) a ty měly prostřednictvím sítě svých vojenských základem možnost diktovat podmínky SSSR, Evropa nebyla subjektem řízení na globální úrovni, a proto telefonní číslo Evropy neexistovalo. Dnes F. Mogherini vlastně říká, že se Evropa stala samostatným subjektem globální úrovně odpovědnosti. A přišla doba se zeptat, zda Washington má takové telefonní číslo. Jinak řečeno, že USA přestávají jako světový četník, jako subjekt globální politiky existovat. A dál ve svém interview říká, že: „..každý krok konzultují s Washingtonem, Soulem, Tokiem a také s Pekingem a Moskvou. Tato společná úsilí musí zahrnovat práci, kterou v nynější situaci může splnit především Čína – pro otevření diplomatického kanálu, který dnes není“. Takže USA se přiděluje druhořadá role a Čína se stává centrem koncentrace řízení a fakticky i mezinárodním četníkem.

Samotné poselství Mogherini směřuje do budoucnosti – Evropa vidí Čínu jako zprostředkovatele, jako klíčového hráče v rozpletení tohoto konfliktu.

 

Proč se to nenavrhuje například Rusku? To má přece s KLDR společnou hranici, určité hospodářské vztahy, přičemž výlučně v humanitární, mírové oblasti, podporujeme její ekonomiku, aby se nezhroutila, ale nespolupracujeme ve vojensko-technické oblasti. Proto všechny naše vnitropolitické nářky, že podporujeme nějaké sankce, jsou úplně mimo, protože ty smluvní závazky, které jsme na sebe vzali, plníme v plném objemu (což se ovšem Západu kategoricky nelíbí). Copak my potřebujeme rozšíření jaderného klubu? Copak můžeme garantovat, že v určitém momentě šéfovi KLDR nehrábne a tu jadernou bombu nepoužije, mírně řečeno, nerozumně? Byť ne proti Rusku, ale proti některému spojenci a tím se poruší rovnováha sil, která může vést ke světové válce. Takže z každého konfliktu je třeba hledat mírovou cestu. Dát KLDR možnost rozvoje, aby nemusela ze strachu vyrůst v hrozbu pro budoucí mír. My nesouhlasíme s jakýmikoli sankcemi, ale v zájmu zachování možností pro nějaký dialog musíme být na jedné lodi – tedy souhlasíme se sankcemi, byť s jiným cílem než Západ – aby přijal náš pohled a netlačil KLDR do kouta. Ruská Státní duma už vydala prohlášení, že KLDR je k jednáním ochotna, ovšem nikoli za striktně amerických kapitulačních podmínek.

 

Zda se k tomu USA odhodlají, je zatím nejisté, protože v USA samých probíhá zápas na život a na smrt mezi zemskou a globální elitou. V důsledku této války se jistě zhroutí USA jako světový četník, což zemská elita nechápe, ale globalisté potřebují, aby se tak stalo řízeně a s co nejmenšími škodami.

 

Další událostí byla sebevražda chorvatského generála před Haagským tribunálem – v přímém přenosu. On tam prohlásil, že je nevinen a vypil jed. Otázka ale zní: – kde se u vězně vzal jed a navíc tak silný jako kyanid draselný? A další otázka: – ve vězení, bez přítomnosti kamer, zemřelo mnoho srbských činitelů, které nedokázali odsoudit bez ohledu na všechny tvůrčí fantazie všech soudců tribunálu? Takže, jestliže je nebylo možné odsoudit, umírali v cele. Proč generál nezemřel v cele ale před kamerami? Protože přišel čas spláchnout tento mezinárodní soud, ukázat, že není spravedlivý, a proto lidé, kteří připravovali rozsudek nad generálem, kteří ho psychologicky připravili k tomu, že je třeba vykonat tuto veřejnou sebevraždu, jsou loutkami – a právě oni mu podali jed. K čemu je potřeba taková diskreditace celého mechanizmu? Není přece tajemstvím, že celý ten mezinárodní soud byl vymyšlen jako nástroj k nespravedlivému zúčtování se Srby, v zájmu budoucího přeformátování celé Evropy. To se ovšem odkládá, protože nedošlo ke zhroucení Ruska, a to se stává garantem bezkrizového vývoje událostí na Blízkém Východě, v Jihovýchodní Asii (bez ohledu na to, že se Čína stává centrem koncentrace řízení), tak i v Evropě je Rusko klíčovým článkem. A Rusko je pro spravedlnost.

A všimněte si, že odsuzovali v první řadě představitele Srbů, zatímco odsouzení ostatních  národností byly jen jakýmsi křovím. Bylo třeba ukázat, že Srbové prováděli státní genocidu, zatímco u ostatních to byly jen jakési úlety. No a v zájmu navození normálních vztahů, stabilizovat vlastní Evropu, ale nepustit ji do ruského světa, je třeba zdiskreditovat tento mezinárodní tribunál a ukázat: – podívejte se, kdo tam pracoval, podívejte se na ty jejich obličeje … Pak se ukáže, že tomuhle odsypali dolarů, tamtomu také – takže oni vlastně ty rozsudky tiskli za úplatky. Takže milí jižní Evropané, zůstaňte v přátelském svazku Evropy. Vy, Srbové, jste nevinni a to co se v Haagu stalo, byl přehmat spojený s korupcí jednotlivců. A že tam zahynuli lidé? To přece nikoho nezajímá.

Podívejte se na poslední atentát v Egyptě. Zahynuly tam tři stovky lidí – a bouří se v Evropě někdo, vyhlašují ruští liberálové celonárodní smutek jako v případě šesti mrtvých v Charlie Hebdo? A kde je ten správný liberál Venediktov3)? On se přece nebude angažovat kvůli nějakým Arabům? Tam v Evropě to přece byli lidé prvního řádu, zatímco v Egyptě jen jakási „partie“ a on chce patřit aspoň ke druhé třídě a sní o tom, že bude v Evropě.

V minulých dnech poslal představitel samozvaného patriarchátu Kyjevské pravoslavné církve (KPC) odloučené od Ruské pravoslavné církve (RPC)  poselství patriarchátu a biskupství RPC s návrhem na obnovení modlitebního a eucharistického obcování s křesťany kteří jsou v ukrajinském církevním rozkolu. Podstata ale je v tom, že celý projekt onoho ukrajinského rozkolu je čistě americký projekt k válce na Ukrajině. Oni jí sice sypou peníze, aby ji udrželi při životě, ale pozici si ta církev nezískala a pravoslavné církve je neuznaly – kolikrát jezdili do Konstantinopole (Istanbul) – a nic. Oni totiž vůbec nechápou globální projekty. Jestliže je RPC disponována, aby se stala nástupkyní Římskokatolické církve a vedla Evropu po správné cestě (protože protestantské církve na ten úkol nestačí) a globální misi Římskokatolické církve by měla převzít Arménská apoštolská církev – taková je situace. A v těchto podmínkách zemská elita USA vymyslela ve svých zájmech válku proti Rusku. K tomu ovšem potřebují ideologickou oporu – ale tam je rozkol. A jestliže tam je rozkol, tak RPC nedokáže obsáhnout celou Evropu. Takže „patriarcha KPC“ seděl a cítil se mistrem světa. Ale jen do doby, než se zjistilo, že jeho patroni prohrávají a že slunce nevychází ve Washingtonu. Takže se snaží, než bude pozdě, se postarat sám o sebe –  a vypustil zkušební balónek, což ale nejde do hromady s jeho „majdanovým“ vystupováním, kterým se úplně zdiskreditoval. Pro RPC to ale znamená jisté očištění a upevnění pozice. Takže RPC s nimi do holportu nepůjde – ve vlastním zájmu.

1) Okno Overtona – technologie manipulace veřejným míněním, prostřednictvím které se jistá událost, postoj, jednání z nemyslitelného postupně stává radikálním, přijatelným, rozumným, populárním, aby se nakonec stalo normou.
2) V.Ryžkov (1966) – do ruku 2007 poslanec Státní dumy, po nástupu Putina militantní odpůrce režimu. Aktuálně přednáší na Vysoké škole ekonomiky v Moskvě.
3) Alexej Venediktov (1955) – novinář, šéfredaktor a spolumajitel rozhlasové stanice „Echo Moskvy“, prezident „Echo-TV“ (v obou drží kontrolní balík Gazprom), častý návštěvník amerického velvyslanectví aktivní odpůrce Putina (nejspíš od roku 2001, kdy mu Putin vysvětlil rozdíl mezi zrádcem a nepřítelem s tím, že zrádce je nutné zničit – ale on že je nepřítel.. – s těmi se bojuje a někdy uzavírají příměří).

https://www.youtube.com/watch?v=OYioas5eSPM

Překlad:  171209

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , , , , , | 24 komentářů

Rusové se stahují ze Sýrie

Ruské vojenské síly se začínají stahovat ze Sýrie. IS je poražen

https://muraselon.com/en/2017/12/video-russian-troops-begin-military-withdrawal-khmeimim-air-base/

Rubriky: Přejaté | 3 komentáře