TEĎ JEŠTĚ NE Autor: Jiří KNOPP


     Každé lázeňské město má svoji kavárnu, ve které se scházejí lázeňští hosté po procedurách, aby si před obědem vypili kávu a popovídali si. Řekl bych, že srdcaři patří k nejupovídanějším.

     Je-li Bůh skutečně všudypřítomný, pak je nesporně i v této kavárně a je-li vševědoucí, ví všechno o lidech, kteří se zde léčí. A je-li všemohoucí a nanejvýš dobrotivý, mohl by je všechny uzdravit. Ano, ještě si pamatuji: „ Nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem a uzdravena bude duše má.“

     Jednou jsem tuhle větu použil, když jsem na rodinném výletu zjistil, že máme prázdné kolo. Ale Bůh nic neřekl a tak jsem musel duši zalepit sám. V Bibli se praví, že bez vědomí Pána Boha není ani stéblo trávy přeloženo přes druhé. To znamená, že i každý infarkt vznikne s jeho vědomím…

     Kdyby ta kavárenská křesla uměla mluvit, to by bylo lidských příběhů. Nebo co vyslechnou ouška hrníčků od kávy. Kolem stolu sedí čtyři dámy, upíjejí kávu a přikusují  dortík. Řeknou si, ále co, čert vem dietu, když to sladké je tak dobré. A povídají a povídají.

Vyprávění paní J.Z.

     Manžel už před patnácti lety ode mne odešel a vzal si mladší. Syn bydlí na druhém konci republiky a tak žiju sama v malém bytečku 1 + 1  a abych se nenudila, chodím vypomáhat do mléčného bufetu. Ne snad, že bych s penzí nevyšla, žiju skromně, nekouřím a na sebe si toho také už moc nekoupím. Ale mezi lidma je mi přece jen lepší, než samotné mezi čtyřma stěnama. No a co bych zapírala, nějaká ta koruna navíc se šikne. Vždyť je všechno tak drahé, to víte samy nejlíp.

   A tak takhle odpoledne prodávám, kakao a koláče, šátečky, bavorské vdolečky – to jde nejvíc. A najednou jsem pocítila takovou únavu, nohy mi ztěžkly a jako bych nemohla popadnout dech, levá ruka mě začala bolet, na prsou takový divný tlak, tak povídám vedoucí, že bych si potřebovala chvilku odpočinout. Sedla jsem si, ale o moc lepší to nebylo. Vedoucí mě posílala domů, ale já pořád, že jí pomůžu s úklidem, až mi pohrozila, že zavolá sanitku. A tak jsem jela domů. Sotva jsem odemkla byt, svalila jsem se do křesla a pak už nevím, co se se mnou dělo. Ještě štěstí, že mám dobré sousedy. Navštěvují mě a mají od mého bytu klíče, kdyby se něco stalo. A tentokrát šli  ke mně na návštěvu a já neotvírala, bylo jim to divné, tak odemkli a zavolali pohotovost. Nebýt jich, tak už byl ze mě popel.

No a teď jsem po bajpasu a daří se mi docela dobře. Myslím, že brzy začnu zase prodávat koláče a kakao. Nezůstávejte nikdy samotné. Být na světě sám, to stojí za starou belu.

Vyprávění paní M.K.

     Mně taky ten můj zahnul kramle. Teď vím, že jsem byla pěkně blbá. Vstávala jsem k němu, vařila snídani, balila svačinu, pak jsem běžela do práce a jako kulovej blesk zpátky a než se pán uráčil z hospody, měl teplou večeři. Na pořádek, na čistý košile a na dlabanec si stěžovat nemoh, to ne. A přece ho jednoho dne utáhla jedna špindíra na uvařený nudli. Haló, paní, přineste mi ještě jednoho ferneta, nebo se rozbrečím.

     A tak jsem začala dělat na povrchovým dole vnitropodnikovou dopravu. Řídím takový ty vláčky s vagónky plné uhlí a není to žádná procházka růžovým sadem, to tedy ne. Chlapi jsou sice někdy samý hovno, prdel, ale jsou férový. Když mě odvezli do nemocnice s infarktem, tak se postarali o moje dcery, jak by to dokázal jenom dobrej táta. Holkám je sedmnáct a šestnáct, všechno dovedou, ale to víte, lejtka se jim zapalujou. A tak na ně manželky horníků dohlídnou. Copak dřív, to byly tyhle brigády socialistický práce, to by bylo úplně bez problémů, ale teď, když se má starat každej sám o sebe? Já vám něco řeknu, já jsem taky byla hrdinka socialistický práce. Nějak spočítali všechny ty vagónky, které jsem přepravila bez nehody a už jsem byla na Hradě. No, ten řád jsem si na schůzích nevydržkovala, mám ho vymakanej a tak jsem si ho schovala. Ať je to jak chce, ale poctivý práce se tehdy vážilo. Ale to jsem nechtěla říkat. Já jenom, že ti blázni mi pomohli dát do pořádku domek. Začala jsem s tím před infarktem a dokončili to oni. Já se vrátila z nemocnice., taky mám bajpas, však vidíte tu jizvu a nemohla jsem věřit očím. I zahradu zryli. Musím jim koupit aspoň litr rumu. Já vím, říkáte si, měla bych jim koupit pořádnej koňak, ale s tím by mě, milé dámy, poslali do prdele, to vám garantuju.

 

Vyprávění paní D. F.

            Já vám asi připadám taková moc ufňukaná. Nejsem vychovaná do nepohody. Moji rodiče mně platili hodiny klavíru a hodiny angličtiny, později jsem se učila hrát tenis, ale ne s cílem vyhrát Wimbledon, ale pohybovat se ve vybrané společnosti. S maminkou a babičkou jsme chodily do divadel, většinou na opery a do koncertních síní. Když tak teď o tom přemýšlím, tak mě naši vychovávali jako dvorní dámu nebo ženušku nějakého pracháče.

       Jak už to tak na světě chodí, nebo jak se v jedné hře našeho prezidenta praví – to jsou holt paradoxy – vzala jsem si docela normálního zedníka. Byl fajn, vlastně, je pořád fajn, jenže nemá rád opery, ale pořádnou dechovku, anglicky umí říct akorát ofsajd a gól a tenis ho nezajímá vůbec. Hodila by se k němu taková ženská krev a mlíko, která by mu dokázala házet do míchačky, když mu nepřijde přidavač a místo toho má takovou nedomrlou, hubenou, průsvitnou, která začne kašlat ještě dřív, než k nám dorazí z Německa vítr.

     Postavil pro nás krásnej dům a já se naučila vařit svíčkovou, péct husu a dělat knedlíky s moravským zelím. Já mu porodila dva syny, nikdy mě nenechal dělat těžkou práci, strpěl i to, že jsem si občas zahrála na klavír… Já si opravdu nemám na co stěžovat. A co můj manžel? Řekl, že už nesmím na žádnou práci ani sáhnout a pere, uklízí a vaří. A já jsem nešťastná, že mám takového hodného muže a já pro něho nemohu nic udělat. Co s operou, co s angličtinou, co s tenisem. Akorát jsem mu zahrála Škoda lásky a on povídá –„ hezký, kdybys tak uměla na harmoniku, abych se moh s tebou pochlubit před chlapama v hospodě.“ A tak teď tady v lázních přemýšlím, že bych ten klavír prodala, koupila harmoniku a naučila se na ní. Já bych to pro něj fakt udělala.

            Ovidius sice říká. „Pozdě beru si štít, když jsem utržil ránu“, ale proč ne, proč nevzít si štít, když jsem zůstal  na živu. Lepší se vzdoruje smrti se štítem. A já ještě chci žít, protože musím ještě pár věcí udělat, pár lidem říct, že je mám rád a několika, že mě pěkně serou. A pak musím napsat závěť. Ne, nebudu odkazovat peníze a nemovitosti. S tím ať si poradí platné paragrafy. Já bych odkazoval to, nad čím by notáři mávli rukou. V prvé řadě bych někomu odkázal svůj smysl pro humor. Asi bych ho odkázal manželce, je taková vážná a ani nemá ráda veselohry. Přál bych si, aby se po smrti pořádně zaradovala a zasmála. Zaslouží si to, vždyť si se mnou vytrpěla svoje.

Příspěvek byl publikován v rubrice Poesie na neděli se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

32 reakcí na TEĎ JEŠTĚ NE Autor: Jiří KNOPP

  1. blbíš napsal:

    Tak to se mi, přáteli, dneska moc líbilo. Hned se člověk zamyslí a řekne si …“tak jak jsem na tom asi tak já?“

    • blbíš napsal:

      Ono to účtování není žádná sranda a to nemluvím vůbec o daních, nebo má dáti dal😦 !Pořád si člověk namlouvá, ještě musím udělat to či ono (na co nikdy nebyl čas) a najednou se ráno podívá do zrcadla (a nemusí to být zrovna ten Jirkou vzpomínanej sakramenskej bypass) a zase v tom člověk lítá. Myslel jsem si, že to stáří bude větší brnkačka a vono néééé! …ale nestěžuju si, zvláště když jsem konečně našel včera někde odložený brejle a krabičku s léky a … sakra, zase je čtvrtek…už po kolikáté😦 !!!

      Je fakt, že samota neprospívá, ověřil jsem si to opět ve špitále, když jsem pozoroval tu bezradnost osamělých starých lidí s těmi novými ocelovými klouby … nikdo nepřišel na návštěvu…nikdo je nepohladil… nikdo se na ně neusmál … bez mobilu = proč asi? … stydí se byť jenom zeptat sociální pracovnice, která tam kvůli takovým chodila, každej mistr světa, jako že vše je OK a jakmile si mysleli, že je nikdo nevidí … prostě zoufalost😦 a přitom to bez pomoci ještě dlouho nepůjde! Přátelé, fakt, to bych nechtěl nikdy zažít … samota je vůl! .. jdu uklízet, abych byl alespoň trochu doma užitečnej😦 !!!

  2. Renard napsal:

    Přiznám se, že mě tento příspěvek dojal. Hklavně asi proto, že se podobných „obyčejných“ lidských příběhů v poslední době nějak nedostává. Děkuji, pane Jiří, a držím palce🙂

  3. lujjza napsal:

    Krásné příběhy…. Jak píše Renard – takové obyčejné lidské… Pohladily. Děkuji.

  4. K-k. napsal:

    to je kouzelný vyprávění…🙂

  5. Hudec napsal:

    Pěkné, pane kolego. Moc pěkné.

    • Bavor V. napsal:

      I když mám se čtením náskok, protože to čtu ještě „čerstvé“, tak si to opět rád přečtu i teď.

  6. vonrammstein napsal:

    No, pane Knoppe-Pulitzera na Vás! Vy jste, ač jsem to netušil, takovej hodnější Hrabal.
    Jsem trochu cynik, takže mě to možná nedojalo tolik jako kolegu Renarda, ale to neznamená, že mě to nedojalo vůbec.
    Je to perfektní, člověče. Budete první, na koho si po prvním bypassu vzpomenu. Teda kromě svojí ženy, jestli mi to prominete🙂

    • cobolik pacholik napsal:

      air force base,na viac veci spomnes,ked sa preberies po tom bypass,tvoja panenka bude stat naisto okolo iron mask murom a nebudes az tak spominat,lez dostanes satisfakciu,ze tych co si poznal,ci poznas sa kurevsky oplatilo a skade viem?ja tak zistil tym zasranym zivotom,ked to bolo so mnou na tenkom chodniku,na tenkom?na velmi tenkom a cynik?pamataj su chvile v zivote ludskom,ked aj vol zaplace a skade tiez viem,bo tych co mi nepasuju to brvou nemihnem nech podochnu do jedneho,ale jak zivot leti to ma v gagore stisne,jak sverakom a ta slana voda sa hlavne z laveho oka po tvari smyka,jak rano rosa na hocijakom kriaku.
      hej a gratulujem iron mask k snatku,co to az v starsom veku ocenis,hoci nie si nejaky ciciak a dockaj casu jak hus klasu a sluchaj stare krabice,bo ja uz od mala slucham a ked mi teraz z nosa kapka,co som u tych mojich buranov sledoval,tak jak mlady hovniar som si dumal ,kurva jak male deti,asi 6 rokov dozadu,cisto v zime a teraz jak zvaram na plant,to si utieram ten vozger(sopel) do rukava a hned na to myslim,kazdu zimu,ze som taky jak ty burani moji,taky mlady amik mi pomaha a je vzdy v strehu,ci mi nieco netreba,ci je vsetko v poriadku,bo vie,ze robi so salenym imigrantom a kuka,ked zdvihnem masku a do toho rukava od smoly si utieriam ten frnak a usmievam sa sam do seba jak prikureny bo dumam o tom,co pisem vyzsie ,tak ten amik hned vsetko ok a ja jemu,ked sa smejem tak asi jasne ktora bije a ked zacnem bohovat vies ,ze nepasuje a on vzdy mi hovori sorry,co nemam rad,bo sa uci,jak sa robi,zvara a opravuje v tej skurvenej kose, a bude z neho nieco bo formen sa ma pyta na koniec dna,ze jak a ja,ze bude z neho slanina nejaka,bo ja si nase hlasky tu prelozim do ich,poviem jak lovensky madar,90% nemaju sajnu bo debilne prelozim,ale formen gus sa vola,uz sa zname 5 rokov ten to rozumie jak svina bo uz pozna moje dristy a jeden z mala amikov,co mlady 32 rocny,ale robi jak dabel,kurnik,zas som tu napisal beletriu,nevadi mne pasuje.
      PS: a hej, ked budes mal malu mafiu iron mask,daj vediet,nech sa tesime s tebou,bo to dobre.

      • blbíš napsal:

        .“malu mafiu“???? … tak jak to vlastně je, škaredej příteli škaredě Punťou poznamenanej = musel – nemusel??????😦 +😦 =😀

      • vonrammstein napsal:

        Na to už jsme trochu moc starý, příteli🙂 Ne že by to nešlo, ale ani jeden už nějak necítíme potřebu. Nějaký děti už máme a stačí nám to tak🙂 Ale kdyby Pánbůh dopustil, nějak bychom se s tím popasovali🙂

        • blbíš napsal:

          tak Ti nevím, myslel jsi Josku a jeho cenu, nebo ten bulvár… u maníka s Punťou, nikdy člověk neví!😀

  7. cobolik pacholik napsal:

    ta kukaj,colonel sa zase prebohovo podal,jak mne pasuje ta clovecina,to jeho podanie,osudov holoty,jak ja take veci rad citam,bo to mi blizke jak svina a nie nejaky pribeh o nejakom supermanovy,umela debilina,co tej dristacke tu to sa nepriblizi za 100 svetelne roky,bo kopa nasej holoty ma take osudy,odisiel za inou a druhy ludia ju uratovali,druha to robos jak bejk na dole z dnesnych panien to by sa v takej robote vacsia polovica posrala,dostala blasku(plisek)komuna takej holote tiez nedala zadarmo od nas buran,uz hnije na kopecku dostal tiez ten rad,jeho otec kostolnik v kostole bol a on drel na statnom majetku a staral sa o kravy,krmil,pasol,dojil,az som bul kuknut ciste a na baby rycal,ze kurva nepletkovat a delat bo to hadzina(prelozene zo sariskeho fauna),na nic sa nehral a mulak nad mulakov,umrel na rakovinu,sabinovsky jablecnak pil v miere,ale kravy to ukazkove a starosltivost o ne bohova,aj sa mi zda ho filmovali v gumakach a monterkach,od silaze smrdel a kto vie,co je silaz,este tri roky na cintorine,tretia panenka kopnut muzou a jej nabijak slehnuty robos,co rie jak kon a vazi si ju,len pre svoju rovnu naturu,kus pridymeno v cite k muze,bo taka holota,ale panenka od muzy,si vazy jeho mozola,bo klavirny virtuoz by ju tak asi nepreletel jak ten ceskej red neck,proste ma rada nizsiu holotu od uz troubeji na horah jeleni,bo nikto z nas nijaky ideal,len nocni hlidka,ci socha davida,el colonel ja nikdy nestacam palce na tom skielku bo to nemam rad,ale ruky drzim do hora a rvu,perfektne.

  8. strejda napsal:

    „Jiří Knopp nikdy nezklame“

  9. blbíš napsal:

    Jirkovi,

    mám rád kontrasty – smutek ten veselý,
    mám rád tu veselost – z lehkosti žití,

    mám rád barvy – z černé a bílé,
    mám rád to světlo – ze tmy probuzené,

    mám rád ticho kostela – co ruchu se brání,
    mám rád i muže v něm – co doufá že věřím,

    mám rád víčka své ženy – ve snu ponořená,
    mám rád její oči – když na mě se smějí,

    mám rád Jirko i tebe – pro pohodu co šíříš
    mám rád tvé psaní – s kterým to umíš.

    • blbíš napsal:

      Sakra – mělo být:

      „…mám rád tu veselost, z TĚŽKOSTI žití…“,

      když už jsem se vyznal z těch kontrastů! Ono totiž není jaksi umění se radovat z lehkostí žití, že jo? Ale jak se mi tam připletl Kundera s jeho Nesnesitelnou lehkostí bytí, to vám, Jirko, opravdu už nepovím

    • cobolik pacholik napsal:

      ty kurva stara krabice teba treba milovat … ze blbis ja barz cujem dobre tym cobolskym nosom jak blbej…
      s tym milovanim myslim jak brata,jak vzdy tu hovorim medzi tou emigrantskou holotu jak rikaj bratri z cech,vlastne mluvej,bo to lahsie povedat cobolovy bo ja chytry cobol bo od pepikov vela polapal,jak mluvia psia kref,nauka neposla v las…

      • blbíš napsal:

        jo jo, pravdu díš, příteli od pepíkov polapanej …milovat je třeba i ……….starý pixle, jako jsme my … proto si myslím, že vůbec nic nezkazí, když se lidi chovají jako lidi!

  10. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    mám radost,že vám moje psaní přineslo trochu radosti do toho těžkosti bytí,které je někdy k zblití…Mám radost,když v tom životě potkám člověka.Děkuji vám,že jsem vás trochu potěšil.

    • blbíš napsal:

      … neděkuj a piš !!!

      • Kamil napsal:

        Tak, tak, jak říká klasik: „… piš barde, piš, střádej …, až budeš mít …“
        Tak neváhej a piš.

  11. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Pane Bavore,děkuji za tu skladbu .Možná,že jsem ji měl někde zastrčenou v mozku, nebo co to mám…. moc mě to potěšilo. A tak, teď ještě ne, až za chvilku, možná za pár let…

    • blbíš napsal:

      …tu tam má zastrčenou asi každej dřív narozenej, Jirko! Soudím podle sebe, neboť mně tam hned naskočila ta melodie i útržky toho textu s Tvým úvodním:
      TEĎ JEŠTĚ NE Autor: Jiří KNOPP

  12. vittta napsal:

    Tohle znám…..
    Hodně chodím mezi lidi, někde jim teče, a já to zjišťuji.
    No jo, zažloutlé fotky, tohle je moje dcera a tady vnučka, oni bydlí v Nymburku….
    A smutek, všude smutek, a já s těmi lidmi mluvím, co a jak, a ženská pak najednou řekne, že co zemřel její manžel (a kdy) tak už to nestojí za nic, a chlap řekne, že to stojí rovnou za hovno, ale většinou jsou to ženské.
    A už také umřely….
    Něco jsem dělal u mámy jednoho známého, co má kus vedle krámek.
    Bylo jí 80 a běhala jak lasice, a „podívejte, ani nepotřebuji brýle, když vyšívám tyhle dečky“ a babka tam měla fotku…..“vy jste byla krásná“ a ona, že je jí tam tak 17, no, co bylo, bylo.
    A za nějakých 20 dní jdu něco koupit a oni v černých hadrech, že jdou na pohřeb…
    A jiná, té bylo 86, těžko kdo by já hádal víc jak 75, celé stavení obstarala, a pak jsem se nějak za 1/2 roku ptal té její dcery, co tu práci zadala, co dělá máma, a že je prý už na pravdě Bóží…
    Jo…stojí to za hovno.
    Na druhou stranu jeden dědek, rakovina jako kráva, ještě si u toho s chutí zapálil a dal frťana, ale jinak distingovaný člověk, „nebuďte držgrešle“ a on „kšeft je kšeft“…a už to je asi 4 roky a pořád se tam něco děje, i když loni jsem tam dědka přímo už neviděl, ale bydlel tam sám, a prázdné to nebylo.
    Co já toho vidím, až mi jezdí mráz po zádech, protože se tomu nedá uniknout jinak, než smrtí!

    • blbíš napsal:

      …ono to stojí taky za hovno, vittto, když člověku teče do bot, tohle zase já znám moc dobře, ze svých krásných toulek přírodou …. a nakonec … i tím životem🙂

      • vittta napsal:

        Když někomu teče do bot, má obě nohy-a to není tak úplně špatné.
        Nakonec Blbíši, co může člověk chtít od života víc, než se jít bez potíží vysrat a vychcat- po svých!

  13. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Já nevím jak to líp říct, ale snad jako fotbal, chvíli to hraješ za první mužstvo, pak jsimezi náhradníky a teď na to koukáš, ale už tomu moc nerozumíš a začíná ti to bejt úplně „gancegál“. o, ale jinak je ten život fajn, holt taková těžkost bytí….

  14. NavajaMM napsal:

    Pane Knopp, tie Vaše texty, to je čistá človečina.🙂

  15. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Děkuju,zůstat člověkem, to jsem vždycky chtěl…

  16. Petrpavel napsal:

    Uvěří někdo, že není nic horšího než když se člověku dlouhá předlouhá léta daří?
    Spolužáci a spoluvrstevníci odchází, čte posmutnělé příběhy jako jsou tyto krásné páně Knoppa, a on jen přemýšlí zda si číst, zda jít za svými zálibami, dětmi, vnoučaty, zda dodělat a předělat ještě to či ono, zda si v poledne lehnout nebo vyběhnout ven, co dobrého si dá k večeři…
    Neústupně se vybavuje zmrtvující pochybnost : jak dlouho to ještě vydrží? Den, týden, rok, léta, desetiletí … všechno je možné.
    Bylo by rouháním chtít mít život pod psa, ale není snažší pak i odchod? Byť jenom do ústraní, nemluvím hned o tom odchodu definitivním.

Komentáře nejsou povoleny.