Umělá krize

Situace, kterou zaznamenáváme na západě naší země, je čím dál tím znepokojivější. K donbaské slepé uličce přibylo Podněstří, země Východní Evropy si užívají přítomnosti vojsk NATO pod záminkou manévrů. Pobaltí se chystá převzít štafetu napětí. Taktické akce  se zřejmě vyčerpaly, pokud se vůbec prováděly.

 

Vojenské manévry ruské armády jako symetrická odpověď, vypadají docela silně, nicméně, politické zadání neřeší.  Zadání zůstává stejné – přejít od strategie závislosti k aktivní a vnutit protivníkovi svoje rozhodnutí.

Jestliže ponecháme stranou neracionální součást, spojenou s naprosto absurdní a nepochopitelnou pozicí nejvyššího vedení Ruska, které se rychle zbavilo své převahy v dubnu loňského roku bez viditelné kompenzace, lze bez zabíhání do detailů pochopit, které kroky mohou rozhodně obrátit situaci v náš prospěch.

Může a musí to být umělá krize, kterou vyvoláme, v našem zájmu a při naší bezprostřední účasti. – ať už přímo, nebo „z pověření“. To druhé je, mimochodem, podstatně přijatelnější. Základním problémem je – řízení takové krize, tj. vytvoření mezních podmínek, které zabrání jejímu rozšíření pro nás nepřijatelným směrem.

Závěr takové umělé krize je stále stejný – likvidace kyjevské junty. Nikoli válka s Ukrajinou, a to znovu zdůrazňuji, ale právě likvidace junty. Neujíždím na její likvidaci, nicméně na současném kyjevském režimu stojí celá politika vtahování Ruska do katastrofy. A proto její likvidace nevyhnutelně hatí všechny propracované plány Západu a nutí ho k improvizaci.

Likvidace junty odstraní dnešní bezvýchodnost na Donbasu a v Podněstří a krom toho podstatně snižuje hrozbu se strany příhraničních režimů, kterým se dostane příkladu toho, co se s nimi stane v případě, že převezmou štafetu. Pokud by ruská armáda v roce 2008 došla do Tbilisi, zatkla Saakašviliho a předala ho soudu za napadení mírových jednotek, což byl zločin i dle mezinárodního práva, dalo by se počítat s tím, že se jeho kolegům dostane rázného ponaučení, jak Rusko naloží s těmi, kdo by se s ním pustil do křížku.

Druhý problém, přímo vyplývající z řešení prvního – to je výměna kyjevské moci a navedení pořádku na Ukrajině. Je už jasné, že Kreml tím, že propásl celý rok, se dočkal toho, že zvlčilá kyjevská propaganda spolu s jeho zradu všech a všeho kolem, vytvořily na Ukrajině stabilní skupinu obyvatelstva s vypěstovanou nenávistí k Rusku. Proto ustavovat jakoukoli okupační správu prostě nelze, protože to poskytne Západu možnost okamžitě vytvářet struktury odporu vůči okupantům. To je klíčový problém, nicméně na samém začátku bude aktuální vyčištění politického pole Ukrajiny od aktivních příznivců režimu a převzetí kontroly na silovými strukturami – armádou a milicí.

To vše vždy vyžaduje řešení metodou nepřímého působení „z pověření“ – je nezbytný (včera pozdě) nový subjekt událostí, jenž nemá přímý vztah ani k Rusku, ani k naprosto zdiskreditované péči Kyjeva o své prodejné správní struktury DNR a LNR. Ať už se takovým subjektem stane exilová vláda Ukrajiny, nebo přímo Lidově- osvoboditelská armáda – to už teď není důležité. Důležitý je čas… Situace v Podněstří totiž staví mezní termín řešení – do konce léta. Poté se řešení stává nesmyslným.

Z jakéhosi nejasného důvodu je pod „exilovou vládou“ chápána sešlost zdiskreditovaných vůdců předchozího ukrajinského režimu. Možná, že se hodí jako pomocný nástroj pro ta, či ona choulostivá jednání s nynějšími ukropolitikáři, ale k tomu, aby stanuli včele struktury takového objektu, jsou nepoužitelní. Do takového subjektu musí být včleněni etničtí Ukrajinci a občané Ukrajiny, kteří nejsou spojováni s bývalou vládou. Absence lídra může být kompenzována principem kolektivního vedení – to je naprosto racionální záměna.

A konečně, třetí etapa umělé krize – to je předložení ultimáta Západu a připravenost je naplnit. Podstatou ultimáta je vzdání se všech uvalených sankcí a uznání práva Ruska na likvidaci hrozeb v blízkosti svých hranic a ochranu svých krajanů. V případě jeho odmítnutí – okamžité přerušení dodávek veškerého ruského zboží a surovin do zemí, které se k sankcím proti Rusku připojily. Blízkost zimní sezóny a zastavení dodávek anulují všechny předchozí politické zisky Západu, které získal za poslední rok cestou vydírání ruského vedení.

Jistě, obyvatelstvo a ekonomika Ruska v takovém případě budou vystaveny nemalým, obtížím. Možná, že bude nutno urychleně přejít k mobilizačním formám řízení a správy. Jistěže, stoupne pravděpodobnost vnitřního státního převratu uvnitř elity. V takovém případě ale ty síly ve vedení, které se rozhodnou pro umělou krizi, dokáží prolomit existující rovnováhu uvnitř ruské elity samotné a získat převahu, jestliže se rozhodnou pro tvrdá opatření k zamezení převratu. To je další umělá krize – ale už vnitřní, která může pomoci rozebrat tu slepou uličku, do které se země dostala ve vnitřní politice. To je ale jiné téma, které nebudu dál rozvíjet.

Nicméně, znovu opakuji – takovéto rozhodnutí má velmi krátkou expirační dobu. Čas byl i bez toho trestuhodně promrhán. Příznivci různých zákulisních plánů se pokoušejí to, co se děje, vysvětlit jakousi geopolitikou, které nikdo nerozumí, ale která někdy a nějak vystřelí… Žádná jiná rozumná vysvětlení uvést nemohou. Putin zřejmě žije v jakémsi paralelním světě, schovaný před přijetím nějakých rozhodnutí. Je-li to výsledek práce jeho okolí, nebo se sám rozhodl nějak to doklepat do konce svého funkčního období, – a po něm potopa…, – to nevím.

Přesto je nutné problém řešit – včera bylo pozdě. Už dnes cena zrady Rusů ohromuje – tisíce mrtvých na Donbasu, za což bude stejně nutné předložit účet všem, kdo se na to ničení podíleli.

Nicméně, pokud bude i nadále pokračovat vzdávání pozic, pak se nám desetitisíce zabitých budou zdát drobností.

El-murid _ 15.06.2015