307-Čeho se Poláci skutečně bojí …? 1. část

Šéfredaktor tv kanálu „Den.tv“ Andrej Fefelov si po nějakém čase pozval k besedě Igora Šiškina, zástupce ředitele Ústavu zemí SNG^*). Věnovali se poněkud jinému pohledu na Polsko (názor na ně není historicky v ruské veřejnosti nejlichotivější)…

Polsko se aktuálně nalézá v rizikové zóně (není nic nestabilnějšího, než státní hranice, protože přesto, že všichni přísahají na písemné dokumenty o jejich nedotknutelnosti, stačí, aby zavál větérek historie – a kde jim je konec?). Polským územím už po staletí proléhá hranice mezi ruskou civilizací a civilizací západoevropskou – ta se pohybuje jednou na západ, jindy (jako dnes) na východ, nicméně v tom rozmezí osciluje už zhruba přes tisíc let. Musíme, bohužel, přiznat, že svět vstupuje do fáze, kdy státní hranice budou praskat a sypat se. Svět vstupuje do globální přestavby. Podívejte se: – kdo by před pár lety řekl, že Británie bude odcházet z EU, anebo že USA označí Německo a EU za svého hlavního strategického protivníka…?

 

Nedávno jsme besedovali na téma budování 4. „Rajchu“ (nebo už snad pátého?) jde o počáteční etapu, nicméně proces běží. A nyní si položme otázku: – jestliže proces výstavby 4.říše (4.Ř.) skutečně běží, pak může v těchto podmínkách Polsko přežít, aniž by prožilo další rozdělení? A to tím spíš, že USA určily Polsko jako jeden z hlavních nástrojů opozice proti 4.Ř. A přestože se Polsko o to snažilo a dnes vykřikuje, že ho buď jmenovali, nebo co nevidět jmenují „oblíbenou ženou“, ovšem s touto „oblíbenou ženou“ si pán muže dělat, co chce, že ji klidně nechá prověřovat minové pole – což je oblíbená činnost anglosasů.

 

Vzpomínáte si na fotografii, na které polský prezident Duda a americký prezident Trump podepisují nějaký dokument v Trumpově pracovně? Duda přitom stojí v uctivém předklonu u rohu jeho stolu, zatímco Trump sedí na svém místě – hnedle je vidět, kdo je pánem a kdo vazalem.

Šlo o podpis souhlasu s umístěním americké vojenské základny na polském území, za což by Poláci Američanům zaplatili 2 mld.USD. Zpravidla to s placením bývá naopak. Zprávu doprovázela tradiční vysvětlení, že jde o ochranu Polska proti ruské rozpínavosti, že ruský medvěd zítra přepadne Evropu, při všech těch „Skripalech“ a „Otravách“, hrozbách chemickým nebo kybernetickým útokem na Polsko…

 

Tolik masmédia… Duda a polská elita vůbec – jakkoli z nich dělali idioty – idioty nejsou. Poláci mají své komplexy, ale kdo je nemá? Přitom polské vedení velmi tvrdě a důsledně hájí národní zájmy svého státu, pouští se do střetu se silnými tohoto světa, je-li to třeba (viz Německo a bruselská byrokracie). Proč se tedy Duda jako parní válec činí na území Ukrajiny a podrobuje si je (viz. všecky ty antibanderovské zákony, Volyňská řež, atd.)? On je to silný, zdravě myslící politik, který přijímá rozhodnutí a není sám, protože za ním stojí Kwasniewski – velmi silná a reálně nejsilnější figura polského státu. Tak proč všechna ta ponížení a dárek 2 miliard – copak si myslí, že je Rusko zítra přepadne? Směšné! Oni skutečně idioty nejsou, a tato základna je pro ně životně důležitá právě proto, že se k smrti bojí nikoli Ruska – ale Němců. A nebojí se kvůli nějaké germanofobii, situace je daleko jednodušší a to materiální. Poláci velmi dobře vědí, že jejich západní a severní území jsou německá území, která jim daroval soudruh Stalin. Oni velmi dobře vědí, že Němci na to rovněž nezapomněli. Poláci mohou, jak dlouho chtějí, psát Gdaňsk, ale pro Němce je to Danzig. Není naší věcí se do toho vměšovat a říkat, kdo je vinen. A kolik je tam měst, která Němci považují za svoje, Poláci je považují za svoje, ale dnes se tato města nacházejí v Polsku?

 

Trocha historie:

 

Kdysi jim tyto hranice garantoval SSSR, který je nakreslil, dále je garantovaly USA, které svým deštníkem pokrývaly Evropu a vytvářely útvar, zvaný dnes Evropskou unií. Teď se ale zdá, jakoby Američané z Evropy odcházeli… Ovšem, pohádka o tom, že se USA chystají z Evropy odejít, je dle mého právě jen pohádkou. Spojené státy nevynaložily tolik úsilí pro kontrolu nad Evropou kontrolu, aby z ní teď odešly. První pokus učinily už po 1.světové válce, ale neuspěly a musely se stáhnout. Druhý pokus učinily ve 2.světové válce a s podporou soudruha Stalina budovaly a vybudovaly novou Evropu, za což mu zaplatily v Jaltě. O svou hegemonii budou USA bojovat. Navíc se Západní Evropa zvedla, EU se podle HDP přibližně vyrovná Číně a v některých ukazatelích je zhruba na úrovni USA. Tam je jiný problém. K nátlaku na tohoto zvedajícího se soupeře v Evropě se zámořskému pánu velmi hodilo Polsko, takže bude hrát roli beranidla proti EU, přesněji, proti německé hegemonii v Evropě.

 

Už Lev Nikolajevič Gumiljev^**) psal o jevu, jakým je etno-kulturní dominanta. Národy, dokud existují a dokud si zachovávají nějaké síly, obecně působí podle téže matrice, jejich charakter se nemění:- podívejte se na Rumuny, čím se zabývají? – jak vybudovat Velké Rumunsko a odtrhnout pro sebe Besarábii. Čím se dnes zabývá Polsko? – různými metodami pod sebe hrne Ukrajinu a především její západní část – Lvovskou oblast. A Maďaři? – kolik rámusu je kolem údajného jazykového konfliktu maďarské menšiny v Podkarpatí.. Je na prosto zřejmé, že pro Maďarsko, na rozdíl od Ruska, tyto zákony nepředstavují vůbec žádnou hrozbu, že všechny ty zákony o jazycích národnostních menšin jsou namířeny jen proti Rusům a ruštině. Ukrajina Maďarům mnohokrát demonstrovala, že jazyková omezení se netýkají jazyků členských zemí EU – ale oni ne a zůstávají zakousnutí. Proč? Že by Orbán tak miloval svoje krajany? Kdepak – Maďaři si pamatují, že toto území bylo jejich, vědí, že svět začíná praskat, a tak si připravují půdu pro zabrání tohoto území pro sebe. Proto předpokládat, že Němci budou jiní… Mimochodem, my sami jsme stejní. Stačili jsme se jakž takž vzpamatovat po krachu SSSR, a čím se Rusko začalo zabývat? Všude vypluly myšlenky o integraci, vytvoření společného hospodářského prostoru, jakž-takž jsme spustili celní unii, Eurazijský svaz, vrátili jsme Krym… Jako v oné anekdotě o zbrojařském mistru ve městě Tule: – ať začal dělat cokoli, vždycky mu z toho vyšel kulomet. To se vztahuje na všecky národy.

 

A proto Němci, dokud jsou a dýchají, dokud mohou něco dělat – a ta reálná, nikoli virtuální ekonomika, kterou vytvořili, je důkazem toho, že dýchají a mají sílu – takže mají záměr, při první příležitosti si zabrat tato svoje historická území. Poláci to celým tělem vnímají, a proto chtějí na svém území mít americké základny jako garanci toho, že tam nepřijde Bundeswehr. Řeknete si – jaký Bundeswehr – podívejte se na jejich ministryni obrany, která byla původně gynekoložkou… No a co? U nás se smáli, když byl někdejší obchodník nábytkem Serďukov ministrem obrany… Smáli se a smáli, ale najednou máme v roce 2014 novou bojeschopnou moderní armádu s moderními zbraňovými systémy. Že ji vybudoval jeho nástupce Šojgu? Za rok a kousek se armáda nepřetvoří! Proto..- něco je na odiv, ale něco jiného je realita. A mimochodem, nedávno tato německá dáma ve svém vystoupení na Euronews velice pěkně vysvětlovala, jak nezbytná je pro Evropu vlastní, samostatná armáda, protože NATO není stavěno na obranu lidských práv v Africe – tuto funkci by měla plnit společná evropská armáda… Takže proces věží – pravda nemusí mít očekávaný výsledek, ale nejspíš to byl Bismarck, kdo řekl, že politici musí brát v úvahu nikoli to, co je teď a ne sliby – nýbrž potenciály. Takže potenciály a tendence ukazují, že se proces tímto směrem vydal. A Poláci, jako chytří lidé, to chápou – že Němci si při první možnosti pro to, co považují za svoje, přijdou… Polsko samo, osamoceně to, co jí daroval soudruh Stalin, není schopno uhájit. A jsou to obrovská území a hospodářsky nejrozvinutější.

 

Je tu ještě jeden fakt. To, že je vysoká pravděpodobnost dělby Polska – a není rozhodující, zda k ní dojde – existuje. Druhá otázka je, zda dělbu Polska Rusko potřebuje. Zdůrazňuji, že Němci neseberou celé území – jen to svoje. Hned se nám připomíná (a Poláci si to pamatují také) role Ruska při dělbách předchozích. Mimochodem, všechny dosavadní dělby prováděli Němci – a nikoli Němci s Rusy – nic takového. Rusové si vždycky brali zpátky jen to svoje, tedy ruské země, a nedělili se o cizí. Ale Němci dělili vlastně polská území – v 18.století mezi Rakouským impériem a Pruskem, ve 20.století 3.říše rozdělila polská území mezi Generalgouvernement a 3.říši. Teď je otázka dělby polského státu území mezi Německem a zbytky tohoto polského státu. Rusko ale nikdy nestálo stranou tohoto procesu. Rusko nedělilo Polsko, to dělili Němci – ale nikdy bez Ruska. Tehdy jsme dávali souhlas k tomuto dělení, a možná, že by bez Ruského souhlasu v 18.století k dělení nedošlo. Ve 20.století pakt Molotov-Ribbentrop usnadnil Němcům rozdělení Polska mezi Generalgouvernement a 3.říší.

 

Proč jsme to dělali? Pohled do historie usnadní pochopení toho, zda to potřebujeme teď. Carevna Kateřina byla objektem výčitek a kritiky nejen se strany Západu a Polska, ale i strany progresívní ruské inteligence 19.století, oni nebyli těmi, které nyní nazýváme pátou kolonou. Oni tvrdili, že stát měl osvobodit zpod polského jha ruské země – proč ale bylo nutné odevzdávat polské země pod jho německé? K čemu se Kateřině hodil souhlas s rozdělením Polska? Ukazuje se, že zpočátku žádné plány připojení západoruských území k ruskému státu nebyly, a nebyl ani plán na odevzdání zbytku území Němcům. Dalo by se říci, že dělba byla výsledkem boje Kateřiny o demokracii a lidská práva – jakkoli se to dnes zdá divné. Ona skutečně usilovala o demokracii v Polsku a sousedním Švédsku, což byli dva hlavní nepřátelé Ruska. Ona totiž správně soudila, že méně efektivní volba vlády než demokracie, neexistuje, – a proto dělala vše pro to, aby zabránila vítězství absolutních monarchií v Polsku a Švédsku. Plus k tomu byla ještě druhá linie, a to ochrana práv ruského obyvatelstva v Polsku. Byl tu naprosto jasný zájem: – bývalá německá princezna přichází v důsledku státního převratu a faktické vraždě svého muže Petra III. na ruský trůn: – to jsou základy velmi chatrné. Jestliže ruská šlechta poslala ruského cara na onen svět, co jí zabrání podobně naložit s Němkou? Proto vycházela materiálním požadavkům vrchnosti maximálně vstříc, ale aby se nedostala do područí této skupinky, musela se stát národní vůdkyní – provádět politiku v zájmech národa jako celku. A protože její muž Petr III. velmi silně urazil národní city jejích poddaných, musela násobně víc demonstrovat svoji náklonnost k těmto citům a hodnotám svého lidu.

 

No, a tady si Poláci sami naběhli, protože v té době uspořádali další hon na Ruskou pravoslavnou církev na území dnešní západní Ukrajiny a Běloruska, což Kateřina ignorovat nemohla, a tak uložila ruskému vyslanci v Polsku knížeti Rybninovi, aby dosáhl rovnoprávného postavení ruských pravoslavných v Rzeczpospolité. Docela humorně dnes zní, že nekatolíky v tehdejším Polsku nazývali disidenty – takže ruská carevna usilovala o ochranu práv disidentů… V Polsku byl tehdy docela bordel – král byl proruský, existovala i proruská strana knížat Czertoryjských, ale jakmile se jednalo o rovnoprávnost, všichni se proti ní vzpříčili… – jednání trvala 5 let, než vydali zákon o rovnoprávnosti pravoslavného vyznání, nicméně s výhradou přednosti katolíků při obsazování rozhodovacích funkcí – nicméně nespokojenci povstali, čehož důsledkem bylo rozdrcení povstání a rozdělení Polska. Později ovšem Poláci, v domnění, že ruský medvěd těžce ochořel, vyjednali spojenectví s Prusy a spolehli se na spojenectví s Francouzi a Angličany, všecky výše zmíněné zákony roztrhali, zrušili rovnoprávnost pravoslaví a vyhlásili Polsko jako výhradně katolickou zemi, zvedli nové povstání – a výsledkem bylo nové rozdělení země a Polsko z politické mapy zmizelo.

 

Uběhlo zhruba půldruhého století a Polsko získává v důsledku 1.světové války nezávislost, kterou samo na frontách nevybojovalo. A co vidíme – jestliže hovoříme o etno-kulturní dominanci? Poláci se v první řadě vydávají zabrat území, která předtím, za Kateřiny, byla od nich osvobozena, ocitli se až v Kyjevě a Minsku. Po protiútoku ruských vojsk byli zahnáni zpět. Zajímavé je v té souvislosti, že Stalin byl velmi ostře proti dalšímu tažení na vlastní polská území a na Varšavu, které prosazovali a nakonec prosadili Tuchačevský a Trocký. Důsledkem toho byla jejich porážka západní aliancí a opakování situace… Přichází rok 1939, a znovu vyvstává otázka, co dělat s Polskem, když vedení SSSR vidí plány Německa na zabrání a rozdělení tohoto území…. – ale o tom až příště.

 

*) SNG – Společenství nezávislých států, založené v roce 1991, jeho členy jsou: Bělorusko, Rusko, Azerbajdžan, Arménie, Kazachstan, Kyrgizstan, Moldavie, Tadžikistan, Turkmenistan, Uzbekistan, plus další 2 asociovaní a 2 v pozici pozorovatele.

**) L.N.Gumiljev (1912-1992) – sovětský a ruský filozof, historik, etnograf, spisovatel

https://www.youtube.com/watch?v=wMXk61gjw4c

Překlad:  191021