Putující kostel a věci související


Tak. Konečně jsem našla knížku, kterou jsem postrádala a můžu psát o tom, jak se po Mostě potuloval kostel. Jenže za ten cca měsíc, co jsem knížku hledala, bylo už stěhování kostela tolikrát vzpomenuto, bylo v diskuzích dáno tolik odkazů na dokumentární videa (a to ani nepřipomínám Blbíšův vynikající diskuzní příspěvek u článku „Proměny“  https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2017/06/04/promeny/ ), že je teď velmi těžké napsat o tom něco souvislého a objevného.

A tak si vypomůžu odkazem na zajímavý rozhovor s jedním z těch, co tehdy kostel stěhovali http://www.knihovnamost.cz/osobnost/jiri-soucek- a pohledem na jeho tehdejší „kostelní“ pracoviště – velín, odkud se cesta kostela „šoférovala“. Jó, doba předpočítačová…

A tady už je kostel skoro na místě – nové základy už jsou připraveny. (Velín byl na průčelí kostela, tam za tím červenobílým transparentem.) Na fotce je vidět i mezera mezi kolejemi a základy – není vidět jen ten ruch, když se koleje za kostelem demontovaly a honem pokládaly před něj…

Vždycky jsem tvrdila, že kostel nespadne – prostě proto, že nemá kam spadnout, veškerý prostor vyplňují vzpěry. Zas tak moc přehnané tvrzení to nebylo, posuďte sami

Kostel měl dokonce vlastní dopravní značku. (Omlouvám se za kvalitu některých obrázků: jsou to skeny z už postarší knížky a  tak jsou barvy občas trochu podivné.)

A ještě fotka podvozku. Mimochodem, ty značky, co si nevěřící Tomášové podle ing. Součka malovali na koleje, aby viděli, jestli to opravdu jede, nakonec namaloval „šoféři“ kostela na kolečka podvozku. A bylo jasno: kostel jede!

Stěhování mosteckého kostela byla akce neuvěřitelná a úžasná, opravdu nejsou slova, která by to zhodnotila. Já můžu jen opakovat, jak jsem ráda, že jsem to zažila a byla při tom. Dokonce jsem se na kostele i svezla – ale málem jsem se na to všechno koukala jen z dálky: synci si v těch dnech pořídili příušnice a tak jsem velkou část těch slavných časů trávila péčí o marody.

Hlavní akcí bylo pochopitelně stěhování kostela, lidé se na to chodili a jezdili koukat i z docela velké dálky. Zároveň pochopitelně probíhala celá řada tématicky příbuzných akci – a jednou z nich byla muzejní výstava, nazvaná „Objevená minulost“. Chtěli jsme ukázat, že nejen děkanský kostel stojí za vidění. Na výstavě byly soustředěny gotické sochy z Mostu i okolních obcí a dokonce nám z Národní galerie v Praze půjčili dva výstavní předměty, pocházející z Mostu.

Jela pro ně kolegyně, která měla inkoust na řidičáku opravdu ještě hodně vlhký a jejíž řidičské umění bylo v té době zdrojem mnoha“veselých příhod z natáčení“.  Čekali jsme velmi napjatě a drželi palce, aby dojela v pořádku. Odpoledne se otevřely dveře a Heide vstoupila dovnitř s prohlášením „Jestli chcete vidět, jak vypadá milion a tři sta tisíc, tak mi to pojďte pomoct přinést.“ A na zadním sedadle jejího auta ležely zabalené v kusu jakési sametové opony obě madony. (Ta částka, o které Heide mluvila, byla výše, na kterou NG madony pojistila.)

Zahražanská madona byla původně v klášteře magdalenitek, v mostecké čtvrti Zahražany – odtud také její jméno. Je to soška z lipového dřeva, vysoká něco přes 80 cm – původně byla polychromovaná, z původní polychromie se ale dochovaly jen malé zbytky. Datovaná je to třetí čtvrtiny 14. století.

Prstík na ústech jezulátka má symbolizovat mlčenlivost řádových sester, ovšem vypráví se o ní pověst, že když r.1421 husité přepadli klášter a vraždili jeptišky, jezulátko se pohnulo a prstem hrozilo násilníkům – od té doby je prý takto nakloněno a hrozí.

Druhá madona, kterou Heide přivezla, byla tzv. Kapucínská madona (někdy také zvaná Černá madona), pocházející z kostela kapucínského kláštera v Mostě. Vznikla někdy před polovinou 14. století a je to jediný deskový obraz z tohoto období, který se v severozápadních Čechách dochoval. Neznámý autor patřil do okruhu Mistra Vyšebrodského oltáře. Velmi mi připomíná byzantské ikony.

Heide tedy v pořádku dojela a druhý den už měla být vernisáž. Takže vypukla klasický předvernisážová horečná činnost: kam co postavit, jako co pověsit? Je dost různých podstavců a stojanů? Když je ještě honem natřeme na bílo, stihnou uschnout?  Účastnil se toho, kdo měl ruce – a když už to vypadalo, že se všechno stihne dokonce s určitou časovou rezervou, vpadl do výstavní síně doktor Kraus od mosteckých památkářů, s očima navrch hlavy – a že našel něco, co prostě na té výstavě být musí! A že to bylo zazděné v jakési zapomenuté chodbě v budově soudu a že to právě z té zdi vydolovali a tak to hned přivezl. Zarazit se nedal a hned do té výstavní síně svůj poklad přinesl. To je ono:

Je to portrét Jakuba Grosse, posledního ze stavitelů děkanského kostela (opuka, polovina 16. století) No, uznali jsme, že tohle na výstavě být musí a tak doktor Kraus dostal do ruky štětec a plechovku s barvou, aby si natřel příslušný podstavec pod svůj poklad, jedna z kolegyň byla pověřena nenápadně dohlížet, aby se nikdo z vernisážových hostů k té mokré barvě nepřitřel – a já utíkala vyzvednout kluky ze školky. Večer padli s příušnicemi a tím pro mne skončila slavná doba stěhování kostela.

(Úplně na závěr ještě k těm stavitelům kostela: Prvním byl Jakub Heilman ze Schweinfurtu, žák a pokračovatel Benedikta Rejta. Základní kámen ke stavbě děkanského kostela v Mostě položil r.1517. Dokončení stavby se však nedožil – klenby kostela dokončil právě Jakub Gross r. 1549. )

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

29 reakcí na Putující kostel a věci související

  1. NavajaMM napsal:

    Úžasná reportáž. Tá dopravná značka „Daj prednosť v jazde kostolu, tá nemá chybu“. 🙂

    • K-k,. napsal:

      Hlavně kvůli téhle fotce jsem tu knížku hledala! 😀

    • Bavor V. napsal:

      Jen by mne zajímalo, nakolik byla „opravdová“ a nakolik to byla spíš jen taková legrácka. Protože tam čekat, až kostel přejede by bylo horší než u nákladového nádraží, když se šíbuje.

      • brtnikvbrlohu napsal:

        Už jenom z kontextu – legrácka, hec, ale mající „šmrnc“, pokud byli ti „špeditéři“ schopní podobného, tak to musela být opravdu dobrá sehraná patra, mám obavy že dneska by se už dohromady nedala, určitě by se někdo chtěl na jejich úkor „napakovat“.

        • K-k,. napsal:

          Pokud jsem měla mošnost se s těmi špeditéry potkat (občas zašli i do muzea, za onou zmiňovanou Heide – ona s nimi spolupracovala, kostel byl její velké téma: http://www.databazeknih.cz/autori/heide-mannlova-rakova-95421 – těch knížek a článkuů bylo pochopitelně mnohem víc) tak to byla opravdu dobrá parta – ovšem tu kostelní značku tam museli dávat minimálně ve spolupráci s dopravkou…. 😀

      • NavajaMM napsal:

        Mňa na tom zabáva aj tá interpretácia „…počínať si tak, aby iný účastník cestnej premávky (kostol) nemusel náhle zmeniť smer alebo rýchlosť jazdy“. Hlavne ten význam slova „náhle“ v kontexte kostola vzhľadom na to, že sa rozbieha a zastavuje rádovo v minútach až hodinách.

        • K-k,. napsal:

          rozjezd a zabrždění kostela byly dva okamžiky, které naháněly strach – setrvačnost je mrcha! V tomto směru byla značka opravdu oprávněná. (A strach měli i z toho, je je někde v hloubce nějaká stará zapomenutá šachta, která se pod to váhou kostela hne. Sice ro to kontrolovali, měřili a testovali, jak to šlo – ale náhodu vyloučit nelze!) No, vyšlo to! 🙂

      • blue.sun napsal:

        Bude to asi taková legrácka, jakou jsem zažilo v Rakovníku, kde byla na sídlišti značka „zákaz vjezdu vrtulníků“ 😀

  2. jaa napsal:

    Hmm, bába urejpaná s jen tak poznámkou a kacířskou. Jestli se ten maxitransport nepovedl hlavně díky tomu, že to byla doba přepočítačová…..A víc si na tom mákli odborníci s fištrónerm a něčím v hlavě místo v počítači.

    Jinak dík….

    • oh napsal:

      Když si „světová free, cool a in“ Nova Action ještě říkala počesku Fanda, odvysílali několik epizod (asi dvě řady) dokumentární série Megatransporty. A i když si „stěhováci“ zřejmě nechali ty nejdůležitější části „know how“ pro sebe, stále to vypadalo, že nejdůležitější součástí při vlastním stěhování je sice extrémně výkonná, ale celkem jednoduchá technika, spolu se , zkušenostmi a fištrónem samotných stěhováků, včetně schopnosti co nejjednoduššími prostředky na místě vyřešit to, s čím se původně nepočítalo a k čemu neexistuje software. 🙂

  3. jaa napsal:

    No víte, tady jsme/oni – stěhovali celý kostel sakumprásk. O to je to cennější , že se to povedlo. Vzpomínám na to obrovské zklamání na AbúSimbelu. Nevím jestli se to nyní může, ale tenkrát , když jsme tam byli my – se mohlo do zákulisí. Tedy byla tam taková dvířka, kterými jste vyšplhali dovnitř a zjistili jste, že: Je to vlastně taková betonová skořepina, oblepená kamením dle fotek původních, do které byly vsazeny ty viditelné a nejznámější části Abú Simbelu. Přesně jako v holyvůdských studiích.
    Naproti tomu Fílajský chrám opravdu rozebírali kámen po kameni a převáželi na ten nový vyšší ostrov. Byla okolo,dvojitá sypaná hráz ze švédských stěn s asi 5ti metrovou cestou . Rozebrané kusy se nakládaly na pontony a převážely těch x metrů k novému. Tam kde už to bylo odvezeno byl jasně vidět ten kamenná podklad ostrova. Jistě tohle mělo větší cenu a zůstane po sestavený zachováno, kdežto AS si myslím, že se beton za čas rozpadle a co bude z celé památky.
    Filaj stěhovali proto, že stará přehrada ve které byl slouží jako vyrovnávaví nádrž a vždycky nějako dobu byl ze 2/3 pod vodou a pak zase na slunku, které tam opravdu i v listopadu peče jak u nás včil a hodně tím ten chrám trpěl. Jo tenkrát se dávaly peníze na smysluplné akce, nikoliv jako dnes.
    To jen tak, k tomu stěhování. No najdu-li kusím naskenovat a pošlu.

    • blue.sun napsal:

      Podobně dnes vypadá spousta „historických“ budov Berlína. Zůstaly jen části, které byly dostavěny novými metodami. Extrémem bude císařský palác, ze kterého zbylo jediné okno a k němu se postaví kompletní budova. Bude vypadat jako původní palác, ale bude s ním mít společné… asi jen to jedno okno.

  4. z/a/drátovaný Rosťa napsal:

    Na tento mistrovský kousek si pamatuji a děkuji paní autorce, že nám ho připomněla. Myslím, že toto stěhování s napětím sledovala celá republika a jistě vzdala hold těm profíkům, kteří se na tomto díle podíleli.

  5. Hudec napsal:

    Mně se líbí nápis ŠKODA na tom podvozku.
    V plzeňské Škodovce totiž uměli úplně všechno, třeba i speciální podvozek pro dopravu žulového monumentu/monolitu z Mrákotína do Hrad v roce tuším 1928. A holt teda i kostel, když bylo třeba a potom třeba tlakovou nádobu 1000MW a k tomu i turbínu stejného výkonu.
    Kde ty loňské sněhy jsou…..

  6. Karamela napsal:

    Klobouček z hlavičky – před stěhováním i před vaší reportáží. Díky!

  7. M-T napsal:

    Velmi poutavé povídání, vybrané dokumantární snímky, odkazy. Vracím se k tomu, všechno se nedá vstřebat najednou, však samo to veledílo zabralo mnoha chytrým hlavám hodně času a … ale co bych se rozepisovala, vážený pan „blbíš“ v článku Proměny to popsal tak, že při představě se až se tají dech! Měla jste štěstí, že jste tzv. u toho taky byla.
    P.S. K převozu těch dvou madon na zadním sedadle osobního auta. Víte, na mysl mně přišla taková všetečná otázka: Kolik by si dneska vzala nějaká bezpečnostní agentura za ohlídání?

    • K-k,. napsal:

      a to ještě – aby byly v bezpečí – jsme je každá den po skončení otvírací doby, sundávaili z instalace a odnášeli na noc do trezoru. Jenže abychom se dostali z výstavní síně k trezoru, museli jsme je kousek nést po ulici, vnitřkem to nebylo propojené. Starý Most byl už v té době docela divočina – takže šli dva nosiši (spíš tedy nosičky) s madonami a kolem nich bodygardi (z větší čísti opět bodygardky), z řad muzejních pracovníkú, Naštěstí nikdo z kolemjdoucích nevěděl, co to neseme, tak nám to prošlo. ;).

      • M-T napsal:

        To mi povídejte! Já jsem takto nosila nějakou dobu firemní peníze, občas i sedmimístná čísla, a představte si, že občas i domů, ne do trezoru nebo banky, neb to nebylo možné!! Protože značně po pracovní době nejen mé, ale i banky, trezor nikde. Tehdejší vedení mělo jiné starosti (v „devadesátých“) a mně občas (!) přišel doprovodit jen někdo z rodiny. Ráno „ranec“ přes rameno a zase do práce 🙂
        Do teď jsem cca hodinu čistila psisko od kuliček, tedy semínek svízele přítuly, letos děsně maličkých, ovšem sveřepě držících v kožichu psiska. Byli jsem se podívat u řeky, lépe řečeno spíš už jen potůčku… a zrovna za zády na „24“ téma sucho a jak z té šlamastyky ven. Zdá se, že se bude opět objevovat. Dávno objevené.

        • Bavor V. napsal:

          No to mi připomnělo, jak jsem jezdil do banky pro výplaty a nosil jsem je v šosu u bundy. Taky jen tak sám bez doprovodu 🙂 Nějakých 200 000,-

          • M-T napsal:

            To jste byl troškař. Já i 2,5 mega a link. autobusem, přes ruku 50 m měděného drátu (dělali jsme zrovna doma rekonstrukci el.instalace, tak jsem aspoň vypadala nenápadně). Ale ruka mi mohla upadnout – z toho drátu! Stála jsem v uličce.
            Dobrou!

            • Bavor V. napsal:

              Když já vozil výplaty jen pro jednu provozní jednotku 😢

              • Hudec napsal:

                No 200 bylo tak akorát pro rodinu, ne? Jak jinak by ses zmohl na tu svoji luxusní vilu a přepychový auťák?
                🙂

              • Bavor V. napsal:

                Kdepak, to byly takový drobný, který jsem klidně donesl až na provoz. Vždyť i ta práce byla jen pro zábavu. My Bavorové jsme přece druhý nejbohatší rod hned po Rožmbercích 🙂

  8. blbíš napsal:

    … já bych si dovolil sem Katce vsunout ještě pro kluky třeba tohle (samozřejmě, že je v nutno přeskakovat ono měně zajímavý = budovatelský). Je tam vidět i to, co například vonovi „nebylo vůbec jasný“, no uvidíte sami:

  9. blbíš napsal:

    a takhle třeba vypadaly diskuse před:

Komentáře nejsou povoleny.