KRONIKA SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-19.


F.P. VOŽICKÝ:

Výtah z knihy, která byla poprvé vydána již roku 1919 a doplněna ještě 1929

Ruka Principova sprovodila se světa dne 28. června 1914 dva životy: „nadějného muže, od něhož bylo ještě mnoho očekáváno“, a „vzorné manželky a matky“, jak oficielní tisk vídeňský oplakával arciknížete Ferdinanda z Este a jeho choť vévodkyni Hohenberg – skou. Leč, přes noc byla nenahraditelná škoda odčiněna: měli jsme nového následníka „nadějného muže, od něhož . . . atd. „ v osobě arciknížete Karla a vzornou manželku a matku, arcikněžnu Zittu.
Leč, to nestačilo, Vídeň a Pešť burácí na ulicích, žádá krev slovanskou. Všeobecné rozechvění. Něco visí ve vzduchu, jenž jest těžký k zalknutí. Mračna se stahují. Vražda sarajevská měla býti záminkou krvavého zakročení, ve skutečnosti Maďaři (Tisza), Vilém německý a Vídeň od srpna 1913, kdy Srbsko značně se v balkánské válce rozšířilo, hledali příležitost k tomu, aby Slovany srazili k zemi. Maďaři chtěli v tom odvetu proti Rusku za Világoš, Vilém a Ferdinand Este smluvili válku proti Slovanstvu již na Konopišti.

Rakousko však připravovalo válku již  v únoru r.1913; tehdy obdržel Giolitti depeši od Marchese di San Giuliano, v níž ohlašovalo Rakousko Itálii a Německu úmysl, zakročiti proti Srbsku, a zavazuje spojence ku pomoci. Italská vláda však prohlásila, že neběží o casus foederis a z války sešlo. V červnu r. 1914 pak, před atentátem sarajevským, vypracovali Berchtold, Stürgkh, Tisza a Conrad z Hötzendorfu pamětní spis, v němž dovozovali nutnost války se Srbskem. Dále provedlo Rakousko na jaře r.1914 mimořádně důkladný soupis koní v dubnu a květnu. Majitelé odvedených koní obdrželi odvodní lístky s poznámkou: „Tento kůň bude nepochybně povolán 1. srpna 1914. Berní úřad pak vyplatí za něj příslušnou cenu.“ A přitom upozornění: „Budiž odtrženo a zničeno!“ Atentát v Sarajevě byl tedy jen vítanou záminkou.

V Praze dne 29. června, den po události sarajevské svolal Em. Voska českoamerickou kolonii pražskou na přátelský večer, kdež za účasti prof. Masaryka zahájena řeč o plánech pro případ válečné srážky . Zde již rodila se v některých bystrých hlavách tajná myšlenka na spiknutí proti Rakousku a z toho povstala pozdější t.zv. „česká Maffie“, jejíž nitky vedly z Prahy do Vídně, do Švýcar, Paříže, Kijeva, Moskvy a Petrohradu, do Ameriky, ano téměř do celého světa a jíž nebyly tajností ani diplomatické noty ministerských kanceláří neb velvyslaneckých budov.

Situace Rakouska po stránce hospodářské i politické jest kritická a válce nikterak přízivá.
Vojensky nestojí si Rakousko o nic lépe. Obyvatelstvo dovídá se o zradě Red1ově, jenž prodal Rusku plány mobilisační a celou organisaci, i o jiných podobných zradách. Manévry na podzim 1913 skončeny předčasně pro neshody mezi veliteli obou armád a chybné taktické vedení.
A v tomto stavu stojí Rakousko před válkou? Nikdo soudný nechce věřit, že by se do tak hazardní hry pustilo, avšak Německo přímo štve Rakousko do války, diplomacie pracuje horečně, telefon a telegraf mezi Berlínem a Vídní jest v permanenci. Vyšetřuje se terén.

Bavorský vyslanec v Berlíně hr. Lerchenfeld podává tajnou zprávu o situaci. Podání ultimata rakouského v Bělehradě zdržuje se proto, že francouzský Poincaré a Viviani dlí teď v Petrohradě a mohli by se dohodnouti o protiakcích. Sečká se tedy asi až do 25. července. Zatím Berlín nutí váhajícího hr. Berchtolda, min. zahraničí, k rozhodnosti; je třeba Rakousko vzkřísit a slovanskou propagandu vyhubit. Podmínky proti Srbům mají býti příkré, aby je nemohli přijmouti a nemá býti poskytnut ani čas k zadostučinění. Němečtí státníci Jagow a Zimmermann bojí se jen nerozhodnosti Rakouska, tohoto „nemocného muže“. Maršál bar. Hötzendorf praví, že jest příhodná doba, jaká ani za několik let nebude. Hr. Lerchenfeld sděluje, že Rusko jen hrozí na oko, ostatně Anglie a Francie budou působiti konejšivě, Anglie si vzhledem na Irsko války nepřeje.

Situace jest napjatá. Všechny české listy, zejména „ Právo Lidu“ kategoricky žádají svolání parlamentu.
Baron Conrad z Hötzendorfu, šéf generálního štábu, hrabě Tisza, hr. Stürgkh a hr. Berchtold podněcováni z Berlína neustávají štváti do války a připravovati ji. Oni jsou původci noty podané Srbsku.
„Novosti“ pojednávající o zprávách, že „Rakousko – Uhersko hodlá předložití Srbsku požadavky, mající krátkou lhůtu. Účel krátké lhůty má býti isolování Srbska. Kdyby se všecky velmoci prohlásily neutrálními, vedlo by Rakousko – Uhersko se Srbskem válku. To se však nestane. Proto zůstavují všecky hrozby Srbsko lhostejným. Partii vyhraje chladný, ale statečný hráč. Tím však lidé ve Vídni nikterak nejsou.“

Dne 23. července podala rakouská vláda Srbsku notu, požadující zejména toto prohlášení:

„ Král. srbská vláda odsuzuje propagandu proti Rakousku – Uhersku směřující, t. j. veškeré snahy, jejichž konečným cílem jest odloučiti od rakousko – uherského mocnářství území jemu náležející a lituje co nejupřímněji děsných následků těchto zločinných jednání.
Královská srbská vláda lituje, že srbští důstojníci a úředníci zúčastnili se zmíněné propagandy a že ohrozili tím přátelsko – sousedské styky, jež zavázala se udržovati královská vláda svým prohlášením z 31. března 1909.
Královská vláda, která odsuzuje a odmítá jakékoli pomyšlení nebo pokus o vměšování do osudův obyvatelstva kterékoli součásti Rakouska – Uherska, považuje za svou povinnost, zcela výslovně upozorniti důstojníky, úředníky a veškeré obyvatelstvo, že napříště s veškerou přísností zakročí proti osobám, které by se provinily takovými činy, jež zameziti a potlačiti se vynasnaží ze všech sil.“

Nota žádá, aby toto prohlášení bylo současně uvedeno ve známost král. srbské armádě denním rozkazem královým a klade posléz tyto závazné požadavky:

  1. Potlačiti každou publikaci, která podněcuje k zášti a opovrhováním mocnářstvím a jejíž povšechná tendence čelí protiterritoriální intengritě mocnářství.
  2. Rozpustiti okamžitě spolek „Narodna Obrana“, konfiskovati jeho veškeré propagační prostředky a zakročiti stejně proti ostatním spolkům a sdružením, jež se zabývají propagandou proti Rakousku – Uhersku; král. vláda učiní nutná opatření, aby rozpouštěné spolky nepokračovaly ve své činnosti snad pod jiným jménem nebo v jiné formě.
  3. Odstraniti bez průtahu z veřejného vyučování v Srbsku, jak pokud jde o učitelské sbory, tak i o učební pomůcky, vše, co slouží aneb sloužiti by mohlo k tomu, aby živena byla propaganda proti Rakousku – Uhersku.
  4. Odstraniti z vojenské služby a správy povšechně všechny důstojníky a úředníky, kteří se provinili propagandou proti Rakousku – Uhersku a jejich jména si vyhražuje oznámiti cis. a král. vláda král. vládě se sdělením materiálu proti nim.
  5. Svoliti, aby v Srbsku spolupůsobily c. a k. orgány při potlačení hnutí, směřujícího proti territoriální nedotknutelnosti monarchie.
  6. Zahájiti soudní vyšetřování proti oněm účastníkům komplotu ze dne 28. června, kteří jsou na srbském území. Orgány delegované k tomu c. a k. vládou zúčastní se příslušných šetření.
  7. Se vším urychlením provésti zatčení majora Voje Tankosiče a jistého Milana Ciganoviče, srbského státního úředníka, kteří jsou zkompromitováni výsledkem vyšetřování.
  8. Účinnými opatřeními zabrániti účasti srbských úřadů na propašování zbraní a výbušných těles přes hranice, ony orgány pohraniční služby v Šabci a Ložnici, které napomáhaly původcům zločinu při přestoupení hranice, propustiti ze služby a přísně je i potrestati
  9. Cis. a král. vládě dáti vysvětlení o neoprávněných výrocích vysokých srbských funkcionářů v Srbsku a cizině, kteří bez ohledu na své úřední postavení neváhali vysloviti se po atentátu ze dne 28. června v interviewech nepřátelsky vůči Rakousku – Uhersku.
  10. Vyrozuměti c. a k. vládu bez průtahu o provedení opatření, shrnutých v předchozích bodech.

Připojen k notě řízný rozkaz, aby Srbsko do tří dnů bezpodmínečně notu přijalo, anebo — měly promluviti zbraně.

Zatím v celém Rakousku rostlo rozechvění, že dojde k nejhoršímu. Uherská vláda prostřednictvím ministra financí Teleszkyho upozornila peněžní ústavy na pravděpodobný odchod rak. – uher. vyslance z Bělehradu, na následky, jež z toho mohou vzniknouti, aby peněžní trh byl na vše připraven.

Rozechvění vzrůstá, když v sobotu 25. července zvláštní vydání listů sdělují, že: Petrohradská telegrafní agentura oznamuje z míst oficielních: „Carská vláda, značně znepokojena překvapujícími událostmi a ultimatem, daným Rakouskem Srbsku, sleduje pozorně vývoj rak. – uh. – srbského konfliktu, v němž Rusko nemůže zůstati indiferentním.“ Toto prohlášení vyvolalo na bursách paniku.

Srbsko mobilisuje horečně 150.000 mužů. S napětím očekává se odpověď Srbska, jež má téhož dne býti podána.

Před šestou hodinou odp. v Bělehradě odehrál se již vážný, důležitý děj. Min. předseda Pašič navštívil rak. uher vyslance bar. Giesla s prohlášením, v němž přijímá téměř všechny požadavky Rakouska; srbská vláda odsuzuje propagandu proti Rakousku – Uhersku, pohrozila svým důstojníkům a úředníkům, aby se nevměšovali do osudů Rakouska, potlačí publikace s tendencí proti Rakousku, rozpustí spolek „Narodna Obrana“, vyhoví požadavkům pod čís. 1. až 4., 7. až 10., ale nezavazuje se k čl. 5., aby rakouské orgány spolupůsobily při potlačení hnutí protirakouského, neboť by tím utrpěla samostatnost Srbska.
Avšak bar. Giesl prohlásil vyjádření srbské za nedostatečné a opustil Bělehrad s vyslaneckým personálem o 6. hod. 30 min. večer. Srbský vyslanec Jovanovič opustil pak Vídeň o 8. hod. 30 min.
Nadcházejí okamžiky strašlivé nejistoty. Šíří se zprávy, že Rusko usiluje o mírumilovné jednání . Veřejnost česká potácí se mezi nadějí, že vše se ještě urovná a mezi pochybností. Ve vzduchu tkví otázka: „Co učiní Rusko? „ Nákladní vlaky přivážejí již do Prahy vyzbrojené vojsko.

Neděle, sv. Anny, dne 26. července 1914 přinesla vyhlášení mobilisace. Velké žluté plakáty vyzývající vojíny osmi určitých sborů vojenských, aby se do 24 hodin dostavili do svých středisk.

Ohlašují se již hospodářské účinky předzvěstí války. Peněžní ústavy jsou obléhány davy lidu, jež přichází vyzvednouti si své úspory buď celé, buď zčásti.
Velká poptávka jest po mouce, soli a jiných poživatinách lidé se zásobují pro příští prý nedostatek a drahotu. Ta se ihned také dostavila, neboť někteří nesvědomití obchodníci využili situace a zdražili mouku hned o 20—30 hal. na kilogramu. Rozzuřené ženy několik krámů vytloukly, načež místodržitelství vydalo ceník poživatin, jenž nesměl býti překročen. Všechny bursy jsou zavřeny. Vyhlášeno moratorium do 15. srpna . Do té doby měli jsme býti se Srbskem hotovi!
Vojenská správa odvádí koně, vozy , automobily soukromé — vše , co je schopno pohybu, musí do války.

Úterý 28. července 1914 bude zaznamenáno jako smutně památný den v historii celé Evropy, ba celého světa. Toho dne vypovědělo Rakousko – Uhersko Srbsku válku, národů se nikdo netázal, prostě jim oznámili toto:

Mým národům!

 Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych leta, která z Boží milosti jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci, k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, již před lety cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousku – Uhersku.
Když jsem po třech desítiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil Svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto Moje opatření v království srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.
Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Srbsko před dvěma lety nacházelo se v boji s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v prvé řadě, že dosáhlo účelu války.
Naděje, že srbské království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.
Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a mému domu (!); stále otevřeněji vystupuje snaha, nerozlučná území Rakouska – Uherska násilně odtrhnouti.
Zločinné řádění sahá přes hranici, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrády.
Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má – li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.
Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.
Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a státu jest přirozeným a nutným základem míru.
A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír na venek .
V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu Svého rozhodnutí a Své zodpovědnosti před Všemohoucím.
Vše jsem prozkoumal a uvážil(?!).
S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.
Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nějtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na statečnost, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakouska – Uherska.
A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství .

František Josef v.r.             Stürgkh v.r.

Maďarským a vídeňským něm. listům, jakož i davům na ulici stalo se konečně po vůli; starý, slabomyslný, ale zavilý císař podlehl naléhání svých rádců a vydal dále manifest, jenž nese podpis ministra zahraničních záležitostí, hraběte Berchtolda, pána na Buchlově.
Smýšlení rozhodujících kruhů tlumočily vídeňské listy takto:
Se slabým Srbskem budeme brzy hotovi; jemu na pomoc nikdo nepůjde, Rus si rozmyslí vydati se do války proti nám a Německu, zvláště když jsme nastražili Srbům masku kralovrahů, zrádců a buřičů. Francii a Anglii do Srbska ničeho není, a nad námi drží ruku císař Vilém.

Německý císař, spoléhaje na své příbuzenské svazky, psal skutečně do Petrohradu i do Londýna, zasazuje se, aby spor zůstal mezi Rakouskem a Srbskem lokalisován.
Tajná něm. zpráva dí: Té chvíle běží dvě ultimata — Petrohrad 12 hodin, Paříž 18 hodin, do Petrohradu ve příčině důvodu mobilisace, do Paříže dotaz ve příčině setrvání v neutralitě. Na obě bude samozřejmě odpověděno zamítavě. Mobilisace nejpozději dne 1. srpna o půlnoci. Pruský generální štáb hledí vstříc válce s velikou důvěřivostí a očekává, že bude moci Francii zdolati za čtyři neděle. Ve francouzském vojsku není dobrý duch, málo dalekonosných děl, špatnější puška.
Zatím však již Rusko částečně mobilisuje od 25. července, Francie od 26. července, a 30. července nařízena všeobecná mobilisace v Rusku, 31. července pak ve Francii a — v Rakousku .
Německo podává Rusku ultimatum, protože zbrojí, ačkoliv samo jest vojensky úplně připraveno. Německý velvyslanec hr. Lerchenfeld podává 31. července ráno telefonickou zprávu, že zajisté poctivé snažení Greyovo na zachování míru nezadrží již vývoje věcí. Německo štve do války všemi silami a císař Vilém vydává provolání:
„Nepřítel nás napadl uprostřed míru!“

A nyní ráz naráz vyvíjí se hrozivé události. Dne 1. srpna Rusko odmítá německé ultimatum a Německo vypovídá Rusku válku. Anglie zbrojí .
2.srpna Německo obsadilo neutrální Lucemburk a vtrhlo do neutrální Belgie, proti mezinárodnímu právu, Francie s reservou odpovídá na německou notu.
3.srpna Německo vypovídá válku Francii a Belgii.
Ve zprávě německé ze dne 4. srpna 1914, ze které ostatně jest patrno, že Turecko už tehdy se zavázalo připojiti se k Německu a mobilisovati, praví se o Belgii: Neutralitu Belgie nemůže Německo respektovati. Náčelník generálního štábu prohlásil, že dokonce i neutralita anglická by byla za cenu respektování Belgie vykoupena příliš těžce, protože útočná válka proti Francii je možná jen na linii Belgie.
4.srpna vypovídá Anglie Německu válku za jeho vtrhnutí do Belgie.
5.srpna Rakousko vypovídá válku Rusku, Černá Hora Rakousku, co projev solidarity se Srbskem.
6.srpna Srbsko vypovídá válku Německu. Němci obsadili Lutych. Na rozkaz francouzské vlády ustoupilo francouzské vojsko 10 km od hranic a přenechalo tím nepříteli uhelnou pánev u Briegy na důkaz, že nechce války.
9.srpna: Angličané obsadili město Lome v německé kolonii Togo v Africe. — Finský přístav Hangö zničen byl Rusy, aby chráněn byl příjezd do Petrohradu.
10.srpna: Vyhlášena rakouská blokáda černohorského pobřeží .
11.srpna: Anglie vyhlásila Rakousku válku. Anglické loďstvo, operující společně s francouzským, objevilo se v Jaderském moři .

Nota anglického zahraničního úřadu o vypovězení války Rakousku zní:

„Na žádost francouzské vlády, která není již s to, aby se přímo s rakousko – uherskou vládou stýkala, mám Vaší Excelenci učiniti toto sdělení: Rakousko – uherská vláda uvedla se, když vypověděla Srbsku válku a zahájila tudíž v Evropě počátek nepřátelství, bez veškeré provokace se strany francouzské vlády ve válečný stav s Francií.

1.Rakousko – Uhersko postavilo se, když Německo vypovědělo válku dříve Rusku a potom Francii, v tomto konfliktu na jednu stranu, poněvadž se své strany vypovědělo válku Rusku, jež bojovalo již po boku Francie.

Dle četných věrohodných informací vyslalo Rakousko – Uhersko vojsko na německé hranice za podmínek, jež se rovnají přímému ohrožování Francie.
Se zřetelem na tyto skutečnosti jest francouzská vláda nucena prohlásiti vládě rakousko – uherské, že učiní všechna opatření, aby mohla čeliti těmto činům a výhrůžkám.
V souvislosti s tímto sdělením prohlásil sir Eduard Grey našemu velvyslanci v Londýně: Poněvadž došlo uvedeným způsobem k roztržce mezi Rakouskem – Uherskem a Francií, jest královská anglická vláda nucena prohlásiti, že počínaje půlnocí nastal válečný stav též mezi Velkou Britanií a Rakouskem – Uherskem“

12.srpna: Černá Hora vypověděla Německu válku.
18.srpna. Japonské ultimatum Německu. Japonský diplomatický zástupce odevzdal z rozkazu své vlády zahraničnímu úřadu německému notu, ve které se žádá neprodleně odvolání německých lodí válečných z vod japonských a čínských neb odzbrojení těchto lodí, dále do 15. září bezpodmínečné předání celého najatého území v Kiaučau úřadům japonským a bezpodmínečné přijetí do 23. srpna.
20.srpna Němci obsadili Brusel. (Zemřel papež Pius X.)
„Právo Lidu“ přináší ve feuilletonu článek „Kombinace o nové mapě Evropy“. V některých listech berlínských kombinuje se o tom, co se stane, zvítězí – li Německo. V „Tageszeitungu“  mluví se o rozdělení vnitřní Francie na malé státečky, jež nebudou míti nikdy vojska; pohraniční pak provincie připadnou prý jiným státům. Tak např. Italie, půjde-li prý s trojspolkem, dostane Tunis, jižní části Francie a Korsiku.
O rozdělení Ruska uvažuje zase „W. Tagblatť“ a „Pester Lloyd“. Podle těchto výpočtů má býti vzata Rusku gubernie Kuronská, Livonská, Estonská, Petrohrad s okolím, Finsko, dále ruské Polsko a Ukrajina — spousty tedy rozlohy a mnoho milionu lidí.

I na druhé straně činí se různé fantastické kombinace. Kníže Svatopolk Mirský v „Petěrburských Vědomostech“ píše jak Rusko bude měnit mapu Evropy. Provincie Východní Prusko, jako i vše, co v království pruském je čistě nebo z polovice polské, zvláště pak provincie poznaňská a některé sousední kraje, budou přivtěleny k Rusku. Království hanoverské, jakož i Kurhessensko a vévodství nassavské budou znovu zřízeny a budou tvořiti jako dříve klín mezi východní a západní částí království pruského. Konečně Holštýnsko bude vráceno Dánsku, Elsasko – Lotrinsko Francii. Hlavní  protiváha proti Prusku musí býti utvořena z nového, dvojnásob zvětšeného Bavorska.
O Francouzech dohadu není, jen se ví, že chtějí zpět Elsasko – Lotrinsko, zato o úmyslech Anglie jsou značně smělé kombinace.
Svatopolk Mirský však kombinoval dále, o čemž „Právo Lidu“ pochopitelně nepsalo: „Celá Polska, rozumí se, připadne Rusku. Z Čech, Moravy a snad Slezska i části Slovenska uherského utvoří se opět bývalá říše Svatoplukova, samostatná, ovšem pod patronátem Ruska. Rumunsko za svou neutralitu dostane Sedmihradsko.“ Tyto pověsti byly potají živě přetřásány.

25.srpna. Japonsko vypovědělo Německu a Rakousku válku z ohledu na spojenectví s Anglií.— Čína hlásí neutralitu.
29.srpna. Německá kolonie Samoa byla obsazena vojskem Nov. Zélandu . — Na ruského cara spáchán nezdařený atentát.— Spojené státy severoamerické prohlašují neutralitu ve válce německo – japonské.
14.září. První mírový pokus Ameriky ztroskotal.

Císař Vilém šel si postěžovat do Ameriky na zlé odpůrce, načež odpověděl mu president americký Wilson se zdvořilou odmítavostí: „Den súčtování přijde potom, kdy evropští národové se shodnou. Kde bylo spácháno bezpráví, tam dostaví se důsledky a zodpovědnost bude uložena vinníku. Bylo by nemoudro a předčasno pro jednotlivou vládu, i když na štěstí jest boje vzdálena, a bylo by neslučitelno s neutrálním stanoviskem kteréhokoliv národa, aby si utvořil a také pronesl konečný úsudek. Vyslovuji se tak volně, poněvadž vím, že očekáváte a sobě přejete, abych mluvil jako přítel k jinému, a poněvadž jsem si jist toho, že zdrželivost v úsudku až na dobu po zakončení války, kdy bude lze jasněji prohlédnouti poměry, ukáže se Vám býti pravým výrazem upřímné neutrality.“

17.září: V Americe zkvétá živnost „nestranného zprostředkování míru“.

— Bavorský král Ludvík vyslovil se o válce dle „N. W. Tagbl.“: Bohužel, musil jsem se přesvědčiti o strašlivých smutných následcích této války. Bylo mi velikou bolestí viděti mnohé, přemnohé zraněné a těžce zraněné. Ano, je to krutá válka! Na bojišti jsem se teprv přesvědčil opětně o tom, jak velikým štěstím nás Bůh obmyslil, když měli jsme dobrých 40 let mír, a proto prosím Boha, aby také nyní došlo brzy k míru, který by nejméně zase tak dlouho, totiž 40 let trval, a aby nám Bůh popřál štěstí . Avšak stojíme před novými velkými bitvami a krvavými těžkými boji, a bohužel, že válka bude ještě dlouho trvati.
Anglický lord Churchil se vyjádřil: „Ústí Labe jest pečlivě blokováno, německý obchod vázne. V Anglii však dovoz a vývoz jde jako dříve. — Podobá se, že Německo učinilo již co nejvýše učiniti mohlo, že však Rusko a Anglie teprve začínají. Malí národové, kteří mnohdy dali světu největší velikány ducha a nesli pochodeň kultury, jako Čechové, mají býti válkou osvobozeni, neboť zasluhují si, aby sami sebe spravovali.“

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na KRONIKA SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-19.

  1. NavajaMM napsal:

    Vďaka za túto kroniku. Nachádzam tam desivé paralely medzi začiatkom Veľkej vojny a tým napätím voči Rusku v roku 2014 po zostrelení MH17. Našťastie to vtedy nevbehlo do podobných koľají.
    Zaujala ma tiež táto úvaha: „mluví se o rozdělení vnitřní Francie na malé státečky, jež nebudou míti nikdy vojska“ – a to vzhľadom na rozpad Juhoslávie a Československa.

    • strejda napsal:

      Máte pravdu, především v případě Jugoslávie je to očividné. Je zřejmé, že Velká válka pokračovala ještě koncem 20. století a nelze vyloučit, že je stále v latentním stavu. Dobrý důvod pro to neučit fakta v dějepisu a preferovat pouhé uvažování postavené na smyšlenkách a představách.

      • blbíš napsal:

        … pokračovala ještě koncem 20. století …
        …omyl, příteli, vona pokračuje stále s tím rozdílem, že na některých územích se holt nepoužívaj vostrý projektily, ale jiný metody pozvolnýho zadušování, ubíjení a umírání, který jsou už pěknou řádku let úspěšně kamuflovány peřím z mrtvých mírových holubic = dokonce si na to pořídili různý oficiální i neoficiální organizace!!! A dělaj to tak úspěšně, že to i někdy a někde vypadá, že to vychází z vůle tamního lidu. A ani je to moc nestojí, protože si to ten „lid“ dokonce sám a mnohdy dobrovolně i zaplatí, takový to jsou kofři.

  2. Hudec napsal:

    Kdykoliv se někde dočtu, jak bylo staré mocnářství slušnou a vlastně demokratickou zemí, vzpomenu si na ten památník u nás na horní návsi u kapličky. Je na něm napsáno, že v letech 1914 – 1918….. a na k tomu řada jmen, také nějaký Čeněk Hudec, jakýsi můj prastrýc.
    Rakousko – Uhersko, hotová idylka ….. ale ty konce!

    • Jethro napsal:

      Také mám jednoho předka – narukoval jako velmi mladý kluk a měl štěstí, že se vrátil. Méně štěstí už měl v tom, že do pár let umřel na něco, co si tam uhnal. Možná Tbc.
      Trošku mi to téma inklinuje, protože mám od tohoto předka sešitek, kde popisuje formou deníku svou anabázi. Naštěstí patrně nebyl tam vpředu, ale spíš v nějakém týlovém zabezpečení. Ještě jsem to nestačil přelouskat (ten deníček).

      • Hudec napsal:

        Já si tyhle individuální vzpomínky kupuji občas v antikvariátu, když na ně narazím. Vždycky je to zajímavé. Teď ale zrovna nevím, kde to asi v knihovnách mám…. 😦

        • strejda napsal:

          Vzpomínky nikdy nepublikované se nachází i v rodinných archivech. Ovšem těžko se hledají. Jsou si hodně podobné a Rakousko v nich vypadá velmi špatně. Bezohlední důstojníci, národnostní spory, hlad, těžké podmínky, nemoci, nekompetentní velení. Nostalgii po Rakousko-Uhersku mohou mít až vnuci, kteří nic nepamatují a nic osobního neslyšeli.

  3. blbíš napsal:

    … omlouvám se za to OTéčko, ale nemohu si pomoci. Přesto, že mi Canis lupus plzeňskej hodně ulehčuje práci s vyhledáváním a šťouráním se v různých zdrojích, což je činnost, kterou nemám v přílišný oblibě, tak musím konstatovat, na to jeho poslední:

    Jsem totálně znechucen a znejistěn. Jsem skalní volič sociální demokracie. Bojím se osud té naší, zejména když vidím duo Babiš – Zeman na obzoru příštích voleb. Jsem pro členství v EU a NATO. Ale tohle, co jsem popisoval včera a dnes /třetí díl už necítím potřebu psát/? O čem se tu ještě bavíme? Co to je demokracie v pojetí šmoků z Aktuálně a mluvčího ministerstva vnitra Korbela? To fízlování a zase fízlování? Aniž by to někomu vadilo? To má být demokracie? To nám někdo chce ukrást a zničit? A proč? Když jiný názor než má vláda /ale zatím jen a pouze v určité oblasti/ je důvodem k fízlování a pořizování stovek stran ke služebnímu využití, které ovšem klidně uniknou, aniž by to někdo řešil, ale kvůli právu občana na informace neexistuje seznam sledovaných/ , to nám někdo ukradne?

    … že mu už notnou dobu přestávám rozumět. Připadá mi ten jeho pohled, že za všechno může Zeman s Babišem, kdežto ten zdaleka nejlepší premiér s tím vším nemá co dělat (= neb von muzikant), už hodně přes čáru. Nebo – ještě před měsícem Dlhoš vůbec nejlepší, kdežto nyní to ale vypadá, že Kulhánek je ten úplně nejvhodnější, jen proboha za žádnou cenu Zeman. Kdyby loutkovodiči přišli se zeleným marťanem, tak by možná i ten Kulhánek nemusel bejt nejvhodnější, protože prostě hlavně ne ten prokletej Zeman!!! Asi sem praštěnej pavlačí, ale opravte mě někdo! Copak to úplně největší znechucení nezpůsobili právě ti ziskověnezištný deprivanti, co právě za Bohuše byli vypuštěny na volno úplně nejvíc, copak nenalezli za něho do státní správy a bez servítek škodili vůbec nejvíc? Copak nezastávají ty nejvyšší funkce, copak za jeho vlády neprosadily zákonný normy, z kterých se budeme ještě dlouho „těšit“? Kurva, přátelé, je to naše vokolí ještě vůbec normální, nebo se to zdá jenom mně? Pamatuju si úplně zřetelně, když sem byl ještě v obecný a naše kolektivní debilita dosahovala míry doslova pro kantora palčivý až tak, že už to dál prostě nešlo, tak nás zmlátil (doslova) a hned se mnohým z nás v hlavách vyčistilo. Dávám si otázku, jestli by ten mozkovej restart mnozí z nás i dneska taky nepotřebovali. Já myslím, že potřebovali, jak koza drbání!!!

    • blbíš napsal:

      žádný škodili, ale voni furt stále škodí
      neprosadili zákonný normy

    • NavajaMM napsal:

      Priateľu, nie, nie sú normálni. Svet sa zbláznil a to naozaj. S rozladením to pozorujem aj na svojich blízkych priateľoch. Prestávame si navzájom rozumieť a to je rozdiel len v tom, že som nadobro vypustil mainstream. Kto prijíma informácie z mainstreamu, aj len preto, aby „ostal informovaný, čo sa deje“, ten je stratený.
      Vo svojom poslednom príspevku do vlčieho dúpäťa (veľmi dávno) som sa pokúsil apelovať na to, aby sme sa nenechali zviazať mainstreamom – aby sme si nenechali vnucovať témy a ich mantinely. Márne.
      Celá tá záležitosť mi pripomína vplyv Palantýru z Pána prsteňov. Vôbec totiž nezáleží na tom, či s podsúvanými informáciami súhlasíme, alebo nie. Aj keď sme proti, tie informácie definujú náš svet a programujú naše myslenie.
      Tá sloboda, o ktorej som písal minule – to je sloboda voľby, ktoré otázky považujem za relevantné. A toto si od nikoho nedám zobrať.

Komentáře nejsou povoleny.