307-Čeho se Poláci skutečně bojí …? 1. část


Šéfredaktor tv kanálu „Den.tv“ Andrej Fefelov si po nějakém čase pozval k besedě Igora Šiškina, zástupce ředitele Ústavu zemí SNG*). Věnovali se poněkud jinému pohledu na Polsko (názor na ně není historicky v ruské veřejnosti nejlichotivější)…

Polsko se aktuálně nalézá v rizikové zóně (není nic nestabilnějšího, než státní hranice, protože přesto, že všichni přísahají na písemné dokumenty o jejich nedotknutelnosti, stačí, aby zavál větérek historie – a kde jim je konec?). Polským územím už po staletí proléhá hranice mezi ruskou civilizací a civilizací západoevropskou – ta se pohybuje jednou na západ, jindy (jako dnes) na východ, nicméně v tom rozmezí osciluje už zhruba přes tisíc let. Musíme, bohužel, přiznat, že svět vstupuje do fáze, kdy státní hranice budou praskat a sypat se. Svět vstupuje do globální přestavby. Podívejte se: – kdo by před pár lety řekl, že Británie bude odcházet z EU, anebo že USA označí Německo a EU za svého hlavního strategického protivníka…?

 

Nedávno jsme besedovali na téma budování 4. „Rajchu“ (nebo už snad pátého?) jde o počáteční etapu, nicméně proces běží. A nyní si položme otázku: – jestliže proces výstavby 4.říše (4.Ř.) skutečně běží, pak může v těchto podmínkách Polsko přežít, aniž by prožilo další rozdělení? A to tím spíš, že USA určily Polsko jako jeden z hlavních nástrojů opozice proti 4.Ř. A přestože se Polsko o to snažilo a dnes vykřikuje, že ho buď jmenovali, nebo co nevidět jmenují „oblíbenou ženou“, ovšem s touto „oblíbenou ženou“ si pán muže dělat, co chce, že ji klidně nechá prověřovat minové pole – což je oblíbená činnost anglosasů.

 

Vzpomínáte si na fotografii, na které polský prezident Duda a americký prezident Trump podepisují nějaký dokument v Trumpově pracovně? Duda přitom stojí v uctivém předklonu u rohu jeho stolu, zatímco Trump sedí na svém místě – hnedle je vidět, kdo je pánem a kdo vazalem.

Šlo o podpis souhlasu s umístěním americké vojenské základny na polském území, za což by Poláci Američanům zaplatili 2 mld.USD. Zpravidla to s placením bývá naopak. Zprávu doprovázela tradiční vysvětlení, že jde o ochranu Polska proti ruské rozpínavosti, že ruský medvěd zítra přepadne Evropu, při všech těch „Skripalech“ a „Otravách“, hrozbách chemickým nebo kybernetickým útokem na Polsko…

 

Tolik masmédia… Duda a polská elita vůbec – jakkoli z nich dělali idioty – idioty nejsou. Poláci mají své komplexy, ale kdo je nemá? Přitom polské vedení velmi tvrdě a důsledně hájí národní zájmy svého státu, pouští se do střetu se silnými tohoto světa, je-li to třeba (viz Německo a bruselská byrokracie). Proč se tedy Duda jako parní válec činí na území Ukrajiny a podrobuje si je (viz. všecky ty antibanderovské zákony, Volyňská řež, atd.)? On je to silný, zdravě myslící politik, který přijímá rozhodnutí a není sám, protože za ním stojí Kwasniewski – velmi silná a reálně nejsilnější figura polského státu. Tak proč všechna ta ponížení a dárek 2 miliard – copak si myslí, že je Rusko zítra přepadne? Směšné! Oni skutečně idioty nejsou, a tato základna je pro ně životně důležitá právě proto, že se k smrti bojí nikoli Ruska – ale Němců. A nebojí se kvůli nějaké germanofobii, situace je daleko jednodušší a to materiální. Poláci velmi dobře vědí, že jejich západní a severní území jsou německá území, která jim daroval soudruh Stalin. Oni velmi dobře vědí, že Němci na to rovněž nezapomněli. Poláci mohou, jak dlouho chtějí, psát Gdaňsk, ale pro Němce je to Danzig. Není naší věcí se do toho vměšovat a říkat, kdo je vinen. A kolik je tam měst, která Němci považují za svoje, Poláci je považují za svoje, ale dnes se tato města nacházejí v Polsku?

 

Trocha historie:

 

Kdysi jim tyto hranice garantoval SSSR, který je nakreslil, dále je garantovaly USA, které svým deštníkem pokrývaly Evropu a vytvářely útvar, zvaný dnes Evropskou unií. Teď se ale zdá, jakoby Američané z Evropy odcházeli… Ovšem, pohádka o tom, že se USA chystají z Evropy odejít, je dle mého právě jen pohádkou. Spojené státy nevynaložily tolik úsilí pro kontrolu nad Evropou kontrolu, aby z ní teď odešly. První pokus učinily už po 1.světové válce, ale neuspěly a musely se stáhnout. Druhý pokus učinily ve 2.světové válce a s podporou soudruha Stalina budovaly a vybudovaly novou Evropu, za což mu zaplatily v Jaltě. O svou hegemonii budou USA bojovat. Navíc se Západní Evropa zvedla, EU se podle HDP přibližně vyrovná Číně a v některých ukazatelích je zhruba na úrovni USA. Tam je jiný problém. K nátlaku na tohoto zvedajícího se soupeře v Evropě se zámořskému pánu velmi hodilo Polsko, takže bude hrát roli beranidla proti EU, přesněji, proti německé hegemonii v Evropě.

 

Už Lev Nikolajevič Gumiljev**) psal o jevu, jakým je etno-kulturní dominanta. Národy, dokud existují a dokud si zachovávají nějaké síly, obecně působí podle téže matrice, jejich charakter se nemění:- podívejte se na Rumuny, čím se zabývají? – jak vybudovat Velké Rumunsko a odtrhnout pro sebe Besarábii. Čím se dnes zabývá Polsko? – různými metodami pod sebe hrne Ukrajinu a především její západní část – Lvovskou oblast. A Maďaři? – kolik rámusu je kolem údajného jazykového konfliktu maďarské menšiny v Podkarpatí.. Je na prosto zřejmé, že pro Maďarsko, na rozdíl od Ruska, tyto zákony nepředstavují vůbec žádnou hrozbu, že všechny ty zákony o jazycích národnostních menšin jsou namířeny jen proti Rusům a ruštině. Ukrajina Maďarům mnohokrát demonstrovala, že jazyková omezení se netýkají jazyků členských zemí EU – ale oni ne a zůstávají zakousnutí. Proč? Že by Orbán tak miloval svoje krajany? Kdepak – Maďaři si pamatují, že toto území bylo jejich, vědí, že svět začíná praskat, a tak si připravují půdu pro zabrání tohoto území pro sebe. Proto předpokládat, že Němci budou jiní… Mimochodem, my sami jsme stejní. Stačili jsme se jakž takž vzpamatovat po krachu SSSR, a čím se Rusko začalo zabývat? Všude vypluly myšlenky o integraci, vytvoření společného hospodářského prostoru, jakž-takž jsme spustili celní unii, Eurazijský svaz, vrátili jsme Krym… Jako v oné anekdotě o zbrojařském mistru ve městě Tule: – ať začal dělat cokoli, vždycky mu z toho vyšel kulomet. To se vztahuje na všecky národy.

 

A proto Němci, dokud jsou a dýchají, dokud mohou něco dělat – a ta reálná, nikoli virtuální ekonomika, kterou vytvořili, je důkazem toho, že dýchají a mají sílu – takže mají záměr, při první příležitosti si zabrat tato svoje historická území. Poláci to celým tělem vnímají, a proto chtějí na svém území mít americké základny jako garanci toho, že tam nepřijde Bundeswehr. Řeknete si – jaký Bundeswehr – podívejte se na jejich ministryni obrany, která byla původně gynekoložkou… No a co? U nás se smáli, když byl někdejší obchodník nábytkem Serďukov ministrem obrany… Smáli se a smáli, ale najednou máme v roce 2014 novou bojeschopnou moderní armádu s moderními zbraňovými systémy. Že ji vybudoval jeho nástupce Šojgu? Za rok a kousek se armáda nepřetvoří! Proto..- něco je na odiv, ale něco jiného je realita. A mimochodem, nedávno tato německá dáma ve svém vystoupení na Euronews velice pěkně vysvětlovala, jak nezbytná je pro Evropu vlastní, samostatná armáda, protože NATO není stavěno na obranu lidských práv v Africe – tuto funkci by měla plnit společná evropská armáda… Takže proces věží – pravda nemusí mít očekávaný výsledek, ale nejspíš to byl Bismarck, kdo řekl, že politici musí brát v úvahu nikoli to, co je teď a ne sliby – nýbrž potenciály. Takže potenciály a tendence ukazují, že se proces tímto směrem vydal. A Poláci, jako chytří lidé, to chápou – že Němci si při první možnosti pro to, co považují za svoje, přijdou… Polsko samo, osamoceně to, co jí daroval soudruh Stalin, není schopno uhájit. A jsou to obrovská území a hospodářsky nejrozvinutější.

 

Je tu ještě jeden fakt. To, že je vysoká pravděpodobnost dělby Polska – a není rozhodující, zda k ní dojde – existuje. Druhá otázka je, zda dělbu Polska Rusko potřebuje. Zdůrazňuji, že Němci neseberou celé území – jen to svoje. Hned se nám připomíná (a Poláci si to pamatují také) role Ruska při dělbách předchozích. Mimochodem, všechny dosavadní dělby prováděli Němci – a nikoli Němci s Rusy – nic takového. Rusové si vždycky brali zpátky jen to svoje, tedy ruské země, a nedělili se o cizí. Ale Němci dělili vlastně polská území – v 18.století mezi Rakouským impériem a Pruskem, ve 20.století 3.říše rozdělila polská území mezi Generalgouvernement a 3.říši. Teď je otázka dělby polského státu území mezi Německem a zbytky tohoto polského státu. Rusko ale nikdy nestálo stranou tohoto procesu. Rusko nedělilo Polsko, to dělili Němci – ale nikdy bez Ruska. Tehdy jsme dávali souhlas k tomuto dělení, a možná, že by bez Ruského souhlasu v 18.století k dělení nedošlo. Ve 20.století pakt Molotov-Ribbentrop usnadnil Němcům rozdělení Polska mezi Generalgouvernement a 3.říší.

 

Proč jsme to dělali? Pohled do historie usnadní pochopení toho, zda to potřebujeme teď. Carevna Kateřina byla objektem výčitek a kritiky nejen se strany Západu a Polska, ale i strany progresívní ruské inteligence 19.století, oni nebyli těmi, které nyní nazýváme pátou kolonou. Oni tvrdili, že stát měl osvobodit zpod polského jha ruské země – proč ale bylo nutné odevzdávat polské země pod jho německé? K čemu se Kateřině hodil souhlas s rozdělením Polska? Ukazuje se, že zpočátku žádné plány připojení západoruských území k ruskému státu nebyly, a nebyl ani plán na odevzdání zbytku území Němcům. Dalo by se říci, že dělba byla výsledkem boje Kateřiny o demokracii a lidská práva – jakkoli se to dnes zdá divné. Ona skutečně usilovala o demokracii v Polsku a sousedním Švédsku, což byli dva hlavní nepřátelé Ruska. Ona totiž správně soudila, že méně efektivní volba vlády než demokracie, neexistuje, – a proto dělala vše pro to, aby zabránila vítězství absolutních monarchií v Polsku a Švédsku. Plus k tomu byla ještě druhá linie, a to ochrana práv ruského obyvatelstva v Polsku. Byl tu naprosto jasný zájem: – bývalá německá princezna přichází v důsledku státního převratu a faktické vraždě svého muže Petra III. na ruský trůn: – to jsou základy velmi chatrné. Jestliže ruská šlechta poslala ruského cara na onen svět, co jí zabrání podobně naložit s Němkou? Proto vycházela materiálním požadavkům vrchnosti maximálně vstříc, ale aby se nedostala do područí této skupinky, musela se stát národní vůdkyní – provádět politiku v zájmech národa jako celku. A protože její muž Petr III. velmi silně urazil národní city jejích poddaných, musela násobně víc demonstrovat svoji náklonnost k těmto citům a hodnotám svého lidu.

 

No, a tady si Poláci sami naběhli, protože v té době uspořádali další hon na Ruskou pravoslavnou církev na území dnešní západní Ukrajiny a Běloruska, což Kateřina ignorovat nemohla, a tak uložila ruskému vyslanci v Polsku knížeti Rybninovi, aby dosáhl rovnoprávného postavení ruských pravoslavných v Rzeczpospolité. Docela humorně dnes zní, že nekatolíky v tehdejším Polsku nazývali disidenty – takže ruská carevna usilovala o ochranu práv disidentů… V Polsku byl tehdy docela bordel – král byl proruský, existovala i proruská strana knížat Czertoryjských, ale jakmile se jednalo o rovnoprávnost, všichni se proti ní vzpříčili… – jednání trvala 5 let, než vydali zákon o rovnoprávnosti pravoslavného vyznání, nicméně s výhradou přednosti katolíků při obsazování rozhodovacích funkcí – nicméně nespokojenci povstali, čehož důsledkem bylo rozdrcení povstání a rozdělení Polska. Později ovšem Poláci, v domnění, že ruský medvěd těžce ochořel, vyjednali spojenectví s Prusy a spolehli se na spojenectví s Francouzi a Angličany, všecky výše zmíněné zákony roztrhali, zrušili rovnoprávnost pravoslaví a vyhlásili Polsko jako výhradně katolickou zemi, zvedli nové povstání – a výsledkem bylo nové rozdělení země a Polsko z politické mapy zmizelo.

 

Uběhlo zhruba půldruhého století a Polsko získává v důsledku 1.světové války nezávislost, kterou samo na frontách nevybojovalo. A co vidíme – jestliže hovoříme o etno-kulturní dominanci? Poláci se v první řadě vydávají zabrat území, která předtím, za Kateřiny, byla od nich osvobozena, ocitli se až v Kyjevě a Minsku. Po protiútoku ruských vojsk byli zahnáni zpět. Zajímavé je v té souvislosti, že Stalin byl velmi ostře proti dalšímu tažení na vlastní polská území a na Varšavu, které prosazovali a nakonec prosadili Tuchačevský a Trocký. Důsledkem toho byla jejich porážka západní aliancí a opakování situace… Přichází rok 1939, a znovu vyvstává otázka, co dělat s Polskem, když vedení SSSR vidí plány Německa na zabrání a rozdělení tohoto území…. – ale o tom až příště.

 

*) SNG – Společenství nezávislých států, založené v roce 1991, jeho členy jsou: Bělorusko, Rusko, Azerbajdžan, Arménie, Kazachstan, Kyrgizstan, Moldavie, Tadžikistan, Turkmenistan, Uzbekistan, plus další 2 asociovaní a 2 v pozici pozorovatele.
**) L.N.Gumiljev (1912-1992) – sovětský a ruský filozof, historik, etnograf, spisovatel

https://www.youtube.com/watch?v=wMXk61gjw4c

Překlad:  191021

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

37 reakcí na 307-Čeho se Poláci skutečně bojí …? 1. část

  1. vonrammstein napsal:

    Uf. Polská nenávist k Rusku je bohatě historicky podložená. Stejně jako k Německu. Zřejmě se snaží volit menší zlo. Což nikdy nefunguje, takže skončí stejně blbě, jako vždycky.

    To se mi líbí

    • hans napsal:

      Napíšeme-li A, je nutno také dodat B. Polská nenávist k Rusku je skutečně historicky podložena. Stejně jako německá nenávist k Česku. Nebo čínská nenávist k Vietnamu. Maďarská ke Slovensku. Češi, Slováci i Rusové se z německého/polského/maďarského pohledu dopustili toho zločinu, že ačkoli jsou to podřadné národy, kterým němečtí/polští/maďarští nadlidé dlouhá staletí vládli, tak oni svou podřadnost neuznávají, proti nadvládě panské rasy se vzbouřili a nakonec pány vyhnali.

      Polská nenávist vůči Rusku je nenávist pána vůči vzbouřenému vidlákovi, navíc kacířskému. Který polským pánům sebral jejich, polská, města, Minsk, Smolensk, Kyjev, Moskvu… a dokonce tvrdí, že je pánům rovný. Takové chrapounství se neodpouští.

      Liked by 1 osoba

      • Slim napsal:

        K B je třeba dodat i C. I pro nenávist platí 3. Newtonův zákon (ve velké většině případů)

        To se mi líbí

        • hans napsal:

          Nikoliv.

          Polská akce (staletá okupace poloviny Ruska) vyvolala reakci – osvobození ruských zemí Rusy, ale nevyvolala nenávist Rusků vůči Polákům, naopak Rusové (moskevští, v 17. století) přejímali polskou kulturu. Zato ruská reakce – vyhnání Poláků z Ruska – vyvolala nenávist Poláků vůči Rusům.

          3.. Newtonův zákon (Proti každé akci vždy působí stejná reakce opačného směru) zde zjevně neplatí. Reakce nejsou nikdy stejného druhu a opačného směru, ale rozdílné podstaty – reakcí na okupaci bylo napodobování a osvobození, reakcí na porážku a ztrátu nadvlády je nenávist.

          To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Jste úplně vedle, Hansi, i když s tím přebíráním polské kultury v 16. století je to pravda (dám to sem, je to širší).

      „Nemá smysl předstírat, že jsem výjimkou a skrývat utkvělou představu vlastní všem Polákům. Naopak, měl bych se k ní přiznat a snažit se ji zkoumat v sobě samém pokud možno s chladnou hlavou.

      Poláci a Rusové se nemají rádi, anebo přesněji řečeno pociťují k sobě všechny negativní pocity počínaje pohrdáním a odporem, až po nenávist, což sice nevylučuje nejasnou vzájemnou náklonnost, ta je však vždy poznamenána nedůvěrou. Bariéru mezi nimi postavila – když použiju slov Josepha Conrada – incompatibility of temper. Možná že všechny národy viděné jako celek a ne jako soubor jedinců jsou odpuzující a sousedé objevují na jejich příkladu jen nepříjemnou pravdu o lidských společenstvích vůbec. Není vyloučeno, že Poláci vědí o Rusech to, co Rusové vědí o sobě samých a nechtějí se k tomu přiznat. A naopak.
      Proto se u nacionalisty Dostojevského se v jeho nechuti k Polákům skrývá jakési obranné gesto. S úctou o nich píše jen v Zápiscích z mrtvého domu, přestože v něm ti spoluvězňové, obrnění svým římským katolictvím a vlastenectvím a na každém kroku zdůrazňující svou odlišnost, a tudíž nadřazenost, nebudí srdečné pocity. Pro Poláky je pravděpodobně také každé setkání s Rusy nepříjemné a naladí je obranně, protože je demaskuje před sebou samými.

      Spletité pozadí sporu, stejně těžko popsatelné jako příčiny vendety dvou rodin žijících na stejné ulici by zůstalo něčím lokálním, kdyby se v něm neskrývaly zárodky větších událostí. Neboť Rusko se mohlo stát tím, čím se stalo, jedině dík tomu, že zlikvidovalo polsko-litevskou Republiku, která na jihovýchodě sousedila s Tureckem, a dík tomu, že od roku 1839 prostřednictvím administrativního obrátilo na pravoslavíveliké oblasti s obyvatelstvem většinou řeckokatolickým, jež bylo dík Polákům podřízeno Vatikánu.“

      CZESŁAW MIŁOSZ Rodná Evropa (eseje Votobia 1997)

      Možná, že tento druh kulturně-psychologické argumentace není váš „šálek čaje“, ale já ho považuju za velice hluboký a fundamentální (jde o esej ‚Rusko‘). M. je přitom velmi objektivní a tamtéž je zase řada výhrad k polským postojům, ale nemohu toho tolik opsat. Bohužel, je tam spousta zajímavých a poučných věcí.

      Takže, na to skoro symbiotické soupeření R-P se zákon akce a reakce hodí jako na máloco jiného. Tady se marně snažíte najít lepšího a horšího… Nakonec to věděl už Havlíček a vždycky radil „nestrkat mezi ně nos“.

      To se mi líbí

      • LB napsal:

        Citace mě upoutala. Můžete laskavě o té knížce něco víc? 🙂

        To se mi líbí

        • Slim napsal:

          Myslíte říct, že jo? 🙂

          Je to čtivá, a přitom netriviální věc. Některé z esejů se jmenují:
          Předkové; Cesta do Asie; Město mládí; Katolická výchova; Marxismus; Národnosti.. atd.

          Tady jediná recenzentka píše, celkem výstižně, že je to „populárně polit. literatura“
          https://knihy.heureka.cz/milosz-czeslaw-rodna-europa/recenze/

          Autor umí psát a tak vhodně střídá abstraktní úvahy s konkrétními příběhy („historky z natáčení“ to tak docela nejsou. Některé jsou tragické.). Pro mě, který byl v Polsku 2x a v Litvě jednou a co odtamtud znám, jsou buď obecnosti z historických knih, nebo Sienkiewicz (nečet jsme ani toho Mickiewicze), tam bylo mnoho nového o tamním životě. Jistý druh konkrét se dozvídáte nesnadno a dlouho a tady je to v instantu.

          Třeba vztah k Maďarům, o tom jsme neměl páru.

          ..Marx, ať se nám to líbí nebo ne, hovořil o „evropské civilizaci“ a dělil národy na „dobré“ a „špatné“. Na východní periferie této civilizace umisťoval tři národy a obdařoval je sympatiemi jakožto národy tvořivé a milující svobodu: Poláky, Maďary a Srby.
          Nesnášel panslavismus a projevoval vášnivou antipatii ke Slovanům – až na dvě zmíněné výjimky – kteří, jak tvrdil, byli vždy ochotni sloužit za slepý nástroj tyranie…
          Jak hluboká jsou tato emotivní ložiska, o tom se lze přesvědčit i dnes. Neboť ze všech národů na světě pojí Poláky opravdová a vzájemná láska jen s Maďary a Srby.

          To se mi líbí

      • hans napsal:

        Pche. Ten Polák vůbec netuší o čem píšu. Nebo spíš ví, ale záměrně to zamlčuje. Když píše o „spletitém pozadí sporu“, připomíná mi to mudrce, kteří analogicky mluví o „spletitém pozadí sporů“ Židů s Palestinci. Přitom židovsko-palestinský spor je spletitý jen pro ty kteří si pamatují pouze poslední měsíce a roky – kdo dohlédne víc než několik desetiletí zpátky ví, že spor je jednoduchý – jde o to kdo bude držet a vládnout nad palestinskou zemí a majetkem. Stejně tak ten Polák mluví pouze o dění v 19. století, vyhýbá se staletím polské vlády nad polovinou Ruska, nevidí Poláky zorganizované odtržení ruského obyvatelstva od pravoslaví a jeho nedobrovolné, administrativní, převedení na řeskokatolickou církev a vidí jen jak „od 1839…“ Rusko vracelo své Rusy k původnímu pravoslaví Objektivita jak prase.

        Víceméně je ten Polák stejný jako ti mudrcové, co píší o „spletitém česko-německém sporu“ v němž vnímají násilí až od 9. května 1945 a co se dělo před 9. květnem neuvažují. Pak jim spor připadá spletitý a české chování nepochopitelně agresivní. Jenže česko-německé stereotypy a vzorce chování se vytvářely staletí. Stejně tak rusko-polské.

        (Jinak tenhle druh kulturně-psychologické argumentace beru, ale od jiných autorů, řekněme Christophera Dawsona, ranějšího Lva Gumiljova, z mladších Vjačeslava Rybakova)

        To se mi líbí

  2. strejda napsal:

    Vynikající analýza.
    Z našeho pohledu je potřebné dodat, že to, co odlišuje Čechy od Poláků, je jistota území. Český stát je ve svém základu determinován horami na hranicích, jen Moravy je na severu a jihu volná, na východě je také ohraničena. To ovlivňuje českou povahu. Na rozdíl od českých zemí je Polsko ohraničeno jen na části jihu. I na severu je hranice, mořská, ale ta je pohyblivá podle stavu hranic na západě, případně i východě. Polsko je „kočovný“ stát, stojící na velkém prostoru a je limitován mocnostmi na západě a na východě. Nemá žádnou jistotu jasně definované státnosti a také o ni již jednou přišlo. Není snad na světě tak putující historický stát. Polák nemá nikdy vnitřní jistotu a ani ji nemůže mít.
    Dnešní Polsko má vůči Rusku zcela jasně vyřešené hranice. Labilní je ale má s Ukrajinou. Není to ale proto, že by Ukrajina chtěla posun na západ, je to polská nostalgie po Lwowu. Na západě je hranice Odra-Nisa zcela umělá konstrukce a bude jí stovky let než se upevní. Pro Polsko je proto důležité získat vzdáleného garanta. Dnes jím jsou USA. Ale s USA se Polsko nemůže postavit proti Německu, tak se musí vymezovat proti Rusku, odkud mu ale nehrozí žádné nebezpečí. Ovšem pro Polsko je obrovské nebezpečí spojenectví Německo-Ruské. Staletí proti němu bojuje Británie a Francie, vede se jim to, ale nemusí to vydržet věčně. Toto společenství by ohrozilo i USA a tak mají o Polsko zájem. Ale zájem velmocí je vrtkavý, nejistý.
    Nabízí se ještě jedna varianta a to spojenectví střední Evropy, vlastně jakási forma tehdejší habsburské monarchie, rozšířená i bývalé pruské a ruské polské zábory. Zárodkem je dnešní V4. Jenže zájmy států v tomto prostoru jsou velmi rozdílné. Rakousko je Ostmarkou, s Českem je to podobně, Slovensko je bezvýznamné, Maďarsko germanofilní ale i polonofilní, germanofilní je i Chorvatsko a Slovinsko.
    Ale o tom bude asi pokračování.
    Takže vynikající materiál pro strategické uvažování. Co s tím ale nikdo pořádně neví. Snad jen vyvážená EU reprezentující skutečné zájmy svých členů. Možná je proto od hlavy v Bruselu rozvracena. Ale to se již dostáváme příliš daleko.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Pěkný rozbor a zajímavý původní článek. Bylo by ideální mít k němu poznámky od nějakého ekvivalentně schopného polského komentátora.

      Nechtěl bych dělat OT, jen upozorním, že dnes je v NYT článek Michaila Gorbačova ZAČALY NOVÉ ZÁVODY VE ZBROJENÍ, pochopitelně o odstoupení USA od smlouvy INF. A je tam také, ve stejně kritickém duchu článek George Shultze, někdejšího Reaganova ministra zahraničí: TUTO SMLOUVU MUSÍME ZACHOVAT.

      To se mi líbí

      • Cech napsal:

        Zde je opravdu u Michaila Gorbačova téměř hmatatelná snaha představit bezvýchodnost situace v případě nesymetrické odpovědi na odstoupení USA od INF. Proto je charakteristické jak se M.G. zmiňuje pouze o možnosti a to pouze symetrické odpovědi, na rozdíl od např. Rjabkova.
        V tomto směru jednají vlastně USA naprosto seriozně a to:
        Donald Trump jasně oznámil, že USA odstoupí od smlouvy na zákaz vývoje raket středního doletu!. Pentagon potřebuje proti Číně účinné zbraně a Čína není signatářem smlouvy. Z daného jasně vyplývá povinnost RF donutit k podpisu nové dohody Čínu. Tedy nic tak nestandardního Donald Trump nepožaduje.
        Proto také Nikolaj Patrušev vyjádřil ochotu Ruska spolupracovat na odstranění výhrad ohledně neplnění dohody.
        Proto uvidíme jak se zachová Putin.
        a) Podlomí se mu kolena a donutí ČLR podepsat novou smlouvu podle Trumpových podmínek.
        b) Zareaguje adekvátně tj. rozvojem raket st. doletu jako USA.
        c) Posune přímou reakci nechá si dostatek času a spolu s ČLR odpoví na velmi citlivém místě, tj. použitím hypersonických zbraní.
        d) Použije nesymetrickou odpověď v podobě uceleného seismického napadení USA v případě konfliktu.
        Aegis Ashor v současné době instalovaný ve východní Evropě, který je schopen se v mžiku přeměnit z protiraketových na úderné s použitím AGM-158B/C), již dnes zcela odporuje ustanovením Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu a nic se neděje, tak proč najednou ten Gorbačovův humbuk. Zde je spíše dle mého podpůrná snaha M.G. přinutit pomocí RF ČLR k poslušnosti.
        Tož US Gorbačov jako vždy všehoschopný.

        To se mi líbí

        • Slim napsal:

          🙂

          The Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty, signed in 1987, was a major step toward this goal, eliminating a large class of nuclear weapons that were viewed as particularly destabilizing. The treaty is still in force, although both the Obama and Trump administrations have said that Russia is in violation. Whatever the case, we need to preserve the agreement rather than abandon it, as President Trump has threatened to do.

          Indeed, we should invite other countries to join the treaty and resist the temptation ourselves to develop new classes of these deadly weapons. The first step would be to convene a meeting between American and Russian experts to discuss possible violations of the treaty.
          GEORGE SHULTZ

          V textu celého článku je několik odkazů (hlavně jeden), které stojí za rozmyšlení a tady se nezobrazí. Přidám teda adresu originálu

          To se mi líbí

        • strejda napsal:

          Páky na Čínu nemá nikdo.
          Jakékoli jednání s Čínou musí být komplexní, nemůže se vytrhnout jediný aspekt.
          Číně je nutné přiznat dominantní postavení v jejím regionu ať se to USA líbí či nelíbí.
          Čína a Rusko, spolu s Indií posilují, nemají důvody k válce.
          USA ztrácí dominanci, přestala být jedinou supervelmocí a to je ošemetná situace. Američané neví co s tím.

          To se mi líbí

    • hans napsal:

      6e má Polsko „jasně vyřešené hranice vůči Rusku“ je nějaká sranda, ne? Vždyť Polsko hraničí s Ruskem pouze s Kaliningradskou oblastí, kde hranice – krájející napůl německé východní Prusko – je uměle nakreslená v roce 1945.

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Vždyť to sám píšete, Polsko má s Ruskem hranice jen v Kaliningradské oblasti, tedy v prostoru, kde NIKDY nebyly rusko-polské hraniční spory. To se vám nezdá jasně a jednoznačně vyřešené? Jasné jsou i společné mořské hranice na rozdíl třeba mezi Slovinskem a Chorvatskem.
        Ještě jednou. Polsko nemá s Ruskem žádné hraniční spory ani hraniční problémy. Nikdy si nenárokovalo Východní Prusko, ani jeho část. Dostalo ho darem, jako poválečné řešení. Bralo co dostalo.
        Už souhlasíte, že Rusko a Polsko nemají hraniční spory a mají hranice jasně vyřešené?

        To se mi líbí

        • hans napsal:

          Se stejnou logikou má Polsko „jasně vymezené hranice“ na všech stranách, i s Německem. Hranice na Odře a Nise je také v prostoru, který si Polsko nikdy nenárokovalo a kde nikdy nebyly hraniční spory (protože tam, stejně jako v případě rusko-polské hranice, nikdy německo-polská hranice nevedla).

          A svrchovanost nad východním Pruskem si Polsko nárokovalo. A dosáhlo jí v toruňském míru roku 1466.

          To se mi líbí

          • strejda napsal:

            Když myslíte, že má Polsko problémy s Ruskem ve vztahu k hranici ve Východním Prusku, tak se s tím nedá moc dělat. Jen jsem nepotkal jediného Poláka, který si myslí, že by Královec měl být polský.

            To se mi líbí

  3. bob napsal:

    Děkuji za výběr a překlad. Bravo!
    Podle mě naprosto úžasný, zajímavý a vysvětlující článek. Při tom stručný. Uschovám si ho a až vnuci začnou brát rozum, tak jim ho věnuji a vysvětlím. Takto by měly být koncipovány učebnice dějepisu.

    To se mi líbí

  4. NavajaMM napsal:

    Veľmi zaujímavý text.
    „Národy, dokud existují a dokud si zachovávají nějaké síly, obecně působí podle téže matrice, jejich charakter se nemění“ – to je pozoruhodný postreh a vzhľadom na to verím, že ani my – Česi, Veľkomoravania a Sloveni sme ešte nepovedali posledné historické slovo.

    To se mi líbí

  5. Hamilbar napsal:

    Článek super. Hrochovi dík. Vkrádá se mi však myšlenka: Myslíte, že milí krajané zapomněli na Sudety?

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Presne. A nielen Sudety. Český kráľ predsa zvykol byť aj ríšskym kurfirstom. Tradíciu ukončili až Husiti.

      To se mi líbí

      • hans napsal:

        Česká král byl říšským kurfiřtem i po husitech ještě mnoho staletí, až do konce římskoněmecké říše.

        To se mi líbí

    • st.hroch napsal:

      Přiznám se, že mě to při poslechu toho povídání taky napadlo, a vzpomněl jsem si na slova mojí „nebezpečně blízký“ přítelkyně z NDR v mládí: – „Deutsch bleibt Deutsch!“ Jistěže je tam už druhá nová generace s – pro mně až nepochopitelnou – tolerancí (především v západních a jižních zemích Německa), nicméně se domnívám, že „je to v nich, jako v koze“ – jak říkávala moje babička…:-)

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Německo začíná být zaměstnáno samo sebou. Postupná změna identity Německa a Němců může – ale nemusí – vést k trvalé změně v základním německém paradigmatu Drang nach Osten. Je možné, že právě proto německé elity v tento čas přijali národní „rozředění“, aby utvrdili ztrátu německé rozpínavosti. Jsme již moc staří na to se to dovědět.

        To se mi líbí

  6. NavajaMM napsal:

    Síce OT, ale horúca novinka a verím, že zaujme.
    Kiska dnes mal poslednú fázu súdu o pozemok pri Poprade, ktorý získal pravdepodobne podvodom. Na súde sa nezúčastnil, lebo vítal v Bratislave Macrona. Výsledok je tento:
    https://davdva.sk/lubos-blaha-kiska-prehral-sud-o-pozemok-sudca-ho-nepriamo-vyzval-aby-odisiel-z-politiky/

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Sudca Okresného súdu v Poprade Miroslav Radačovský po pojednávaní pre médiá doslova povedal: „Keby ja som bol prezidentom republiky a sudca, ktorýkoľvek iný, by zistil všetky skutočnosti a súvislosti tak ako ja, vzdám sa funkcie prezidenta republiky, nebudem sa uchádzať o žiadnu inú politickú funkciu, odídem do štátu, kde sa cítim dobre, napríklad do Spojených štátov amerických alebo Izraela a pozor, tým nechcem tvrdiť, že si vysoko nevážim americký alebo židovský národ, ale takto by som konal ja,“

      Sudca sa po pojednávaní vyjadril k tomu, či sa môže Kiska proti verdiktu odvolať. „Môže sa tak stať podaním odvolania, ale ja som presvedčený ze pokiaľ tu niekto ma etiku, charakter, česť, tak nebude spochybňovať toto rozhodnutie,“ povedal sudca Miroslav Radačovský.

      To se mi líbí

    • Cech napsal:

      Jedná se o drobný nepodstatný zádrhel, který je prakticky bezvýznamný.To podstatné co ovšem řekl Kiska tak to je : „Evropská unie není problém, Evropská unie je řešení.“
      Následně odvolací soud potvrdí pochybení a soudce který nepřímo vyzval Kisku k odstoupení bude upřimně závidět Kuciakovi.
      Protože daňové podvody,volební podvod no a nyní pozemkový, no a co má být. Je nutné si uvědomit že tento podraz si Kiskovci nenechají líbit a nějaký Luboš Blaha je na jejich vyspělá a sofistikovaná manipulační média krátký.

      To se mi líbí

      • NavajaMM napsal:

        Dovolím si zapochybovať. Keby sa Kiska rozhodol ísť podľa Vášho scenára, tak jednak nie je isté, či vyhrá a jednak to bude pôsobiť ako rozbuška a úplne to mentálne oddelí „slušnú“ Bratislavu od zvyšku Slovenska.
        Osobne si myslím, že nám toto rozhodnutie zachránilo pokojné Vianoce, lebo som mal veľmi nepríjemný pocit z blížiaceho sa výročia plyšáku – určite sa k niečomu schyľovalo. Ak však Kiska má aspoň trochu chochmesu, tak to na hranu hnať nebude a radšej sa bude hrať na ublíženého. To by mu mohlo zachrániť pár priaznivcov do parlamentných volieb. Ale ako morálna autorita už nemá nárok. Podľa vzťahu ku Kiskovi sa odteraz budú dať bezpečne rozoznať MSM-vymyté zombie.

        To se mi líbí

          • NavajaMM napsal:

            No veď práve za toto Kisku ľudia na Slovensku milujú. Leží mu na srdci osud úbohých Ukrajincov a sýrskych utečencov (a samozrejme amerických záujmov) podstatne viac, ako osud domorodých Slovákov.

            To se mi líbí

        • jaa napsal:

          Navajo, nebyl by článeček – o co šlo??? Nějak se v tom neorientuji.. dáte odkaz.. prosím.

          To se mi líbí

          • NavajaMM napsal:

            Pani jaa, som celkom prekvapený, že takáto kauza je u vás úplne bez ohlasu a neznáma. Ide o to, že Kiska si dávnejšie postavil na okraji Popradu rodinný dom. Pred 20 rokmi mu nejaký miestny mafián ponúkol na predaj susediaci pozemok o výmere 1,2 ha za cenu prepočítanú na dnešné – 1800 €, (teda 1,50 € za meter). Asi pred dvomi rokmi sa ozval zubár z Popradu, ktorému ten pozemok patril, že o žiadnom predaji nevie, že ten pozemok prenajíma družstvu a každý rok dostáva od neho nájomné. Kiska prehlásil, že pozemok získal v dobrej viere a že je poškodený vlastne on. Medzitým sa však pozemok dostal do intravilánu a má hodnotu cez milión eur. Súd sa ťahá už hodne mesiacov, len Kiska sa doteraz tváril suverénne, že je v práve. Nejaké stručné zhrnutie je tu:
            https://www.hlavnespravy.sk/okresny-sud-v-poprade-prejednava-kiskovu-kauzu-pozemkov-ten-rokuje-v-bratislave-s-macronom/1562752

            To se mi líbí

            • jaa napsal:

              Ony ta finanční „kouzla“ jsou někdy… :-).. Jak lehce se z čtyř číselného majetku stane šesticiferný. Je to stejné jako když se z proti sobě postaví 5ti ciferná dotace o které se píše furt a 6ti ciferné jisté hlavě ?pomazané? o které se mlčí a dohledat či ověřit informaci není možné…
              dějou se to vjeci….

              To se mi líbí

  7. hans napsal:

    Rusové si vždycky brali zpátky jen to svoje, tedy ruské země, a nedělili se o cizí.

    Tady to autor přehnal. Pravdu má s výsledky různých rusko-polských válek v 16. a 17. století, s 1. a 2. dělením Polska (u třetího dělení Rusové kromě ruských zemí zabrali i cizí: Litvu a část Lotyšska) a s dělením Polska roku 1939, kdy Rusko skutečně zabíralo jen ruská území. Ale při dělení Polska na Vídeňském kongresu roku 1815 Rusko získalo i část vlastního Polska včetně Varšavy.

    To se mi líbí

    • poznamkovnik napsal:

      Zde bychom asi měli trochu rozlišovat Rusko a Cara, jestli to dobře chápu tak část Polska byla de-facto součástí Ruska a de-jure království propojené personální unií v osobě Cara jako Polského krále. A podobně v případě Finska.
      Vynucenou abdikací Cara tak tyto území de-facto přestaly být součástí Ruska.
      Alespoň tak to zjednodušeně chápu..

      To se mi líbí

      • hans napsal:

        Zpočátku šlo o personální unii dvou jinak samostatných států, ale fakticky „Polskému království“ samostatnost moc dlouho nevydržela a po roce 1863/4 byl region spravován jako běžné ruská gubernie.

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.