Se jménem Tkáč jste se jistě již setkali. A pokud vás napadlo zamyslet se nad jeho původem, určitě jste se uchýlil k výkladu „tkadlec“. Ale to je omyl. Jak uvádí historik Josef Šusta ve své knize Poslední přemyslovci, jedná se o naprosto odlišný význam. Ti, kdož význam znají, dále pokračovat nemusejí, pro ostatní citace z výše uvedené knihy:
Tkáč, to jest bezzemek, který těká a při půhonu soudním nemůže býti pohnán ve vlastní tvrzi nebo aspoň dvorci, nýbrž jen trhem veřejným, pociťoval mnoho nevýhod právního názoru, uznávajícího jen v ,,domovitém člověku“ muže plné ceny a náležité záruky právní. Proto naznačuje na příklad kniha Rožmberská, že zemané téměř všech statků prodejem nebo odstupem zbavení, rádi zachovávali třebas sebe menši kus ,,dědictví k dědině“, jen aby nebyli poháněni tkáčem, A jen takový, nemovitostí opřený důchod se stával branou, kterou i plebejec může proniknouti do kruhu ,, vyššího lidu“, ať již majetku toho nabývá výsluhou jakožto jízdný pacholek, jemuž pán za dlouholeté služby dal nkolik úroných lán, nebo jakožto zbohatlý kupec, který zisky obchodní a úvěrní obracel v nákup statků zemských a jehož potomci se pak nejednou měnili veskrze ve vládyky.
Takže tolik Josef Šusta a výklad pojmu „tkáč“.
Poznámky pana Bavora 
Velmi zajímavé. Je to sice z doby, kde se předkové hledat nedají, pokud se člověk zrovna nejmenuje Rožmberk, ale osvětluje to tehdejší politickoekonomickou situaci. A vysvětluje ty Tkáče a potvrzuje, že jména vznikala dávno před Marií Terezií.
Každá cihla je dobrá.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jména vznikala hodně dávno, jen to uzákonění a tím i jakási stabilizace jmen přišla později.Stejně jako ta čísla popisná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Áno, mená vznikali dávno, ale u nás na Liptove mali v listine zapísané priezvisko zväčša len tí, čo mali majetok (dom a pole). Inak sa písali len ako „syn toho a toho“. Na Liptove mával človek bežne priezviská dve. Od otca aj od matky. Zrejme to súviselo so systémom dedenia a v ktorých rodinách mal človek právo na podiel na majetku po zosnulom.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nuže, čeština transponovaná z němčiny má takových úskoků více, ne-li mnoho. Ve starých (vlastně ani ne tak starých) matrikách se dočtete, že otec novorozence byl „hofer“ z….. .
To přece ví každý, že „der Hof“ je „dvůr“. Logicky – „hofer“ = „dvořan“.
Prdlačku, švagrová, hofer je námezdný (uboze placený) zemědělský dělník u sedláka. Trošku více než „pacholek“ nebo „děvečka“, kteří dřeli jen za byt a stravu (rozumějme – za ubohé přespávání ve stodole nebo někde v komůrce na slamníku (pokud ne na chvilku s hospodářem resp. pod ním) a za kousek nuzného žvance.
Jo, jo….., „tkáč“, „hofer“……. to se to žilo, než přišli tihleti „sociálisti“, co lidi obrali o osobní svobody!
To se mi líbíTo se mi líbí
Zajímavé je, že německo-český slovník ani Pohanka 2002 sloho Hofer nezná. Bude to tedy české slovo inspirované němčinou a mělo by se nalézat v českých textech. Osobně jsem se s ním nesetkal. Patrně bude krajového původu.
Jak již píši, cihlička k cihličce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dvořan, když už tak je spíš der Hofmann nebo der Höfling. Hofer je nejspíš jen pseudoněmecky v češtině, asi jako chtěli říci, chlapům co dělají í na dvoře fabriky a dělají jednodušší práce se říkalo nádvorní parta nebo placparta.Takže asi jako „nádvorník“ míněno nádeník, tak „nádvorník“ má do dvořana dost daleko. Asi jako popelář do zaměstnance kanceláře na úřadu vlády. Také se to slovo ujalo pro činnost odsouzených v oddělení výkonu trestu ve vězení např. vězeňská truhlárna, vězeňská kuchyně, údržba věznice (zámečníci, truhláři, elektrikáři), stavební údržba (zedníci a malíři), „nádvorní parta“ aj.
Ale také to mohlo vzniknout i jinak, třeba hoffen je doufati a kdo doufá je většinou zoufalec co doufá, že jednou bude lépe a to by mohl být i případ tehdejších nádeníků, což zoufalci vpodstatě byli a ten může jen doufat (hoffen) v něco lepšího, hůř prostě již bylo. To že tam jsou dvě ff, nemusí mýlit, i tak je to umělá zkomolenina.Pak by jako česky pseudoněmecky Hoffer byl jako „doufač“ tedy spíš „zoufač“ alias zoufalec, což nádeník je. Hoffer v němčině jako takové samozřejmě není. Mají své výrazy pro tyhle „případy“ .
To se mi líbíTo se mi líbí
V češtině ještě existuje zdrobnělina – Hoferek
To se mi líbíTo se mi líbí
I Hofírek
To se mi líbíTo se mi líbí
Zase opět váhám, že kdo doufá je většinou zoufalec co doufá, že jednou bude lépe.
Protože většinou v zoufalosti doufá v nemožné :
Jen co ANO vyhraje příští parlamentní volby a Andrej Babiš se stal premiérem, nastanou v práci vlády i počtu ministerstev změny. Jako první by podle budoucího premiéra Andreje Babiše přijde na řadu Dienstbierovo ministerstvo pro lidská práva a Legislativní rada vlády. Řekl to v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Ministerstvo jako zbytečné zruší a radu personálně přeobsadí.
Proto si myslím, že označení doufání pro ANO bude lépe, je vlastně volnou direktivou s proměnným obsahem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dienstbierovo ministertstvo včetně ministra je opravdu akorát líheň vyžírků. Kocáb taky nebyl ministrem.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je bezesporu a protože ta pravda a láska vždy vyjde na povrch a zvítězí nad lživou nenávistí 😯 .
https://www.novinky.cz/domaci/416323-babis-sobotka-je-silny-predseda-i-diky-mne.html
To se mi líbíTo se mi líbí
Fakt je, že se spoustou věcí problém nemám. Hlavně s tím, že většina zákonodárců zná svět pouze z patlamentních lavic a nevybudovali ani tu psí boudu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Má pocit, že s termínem „hofer“ jako se zaměstnáním, resp. postavením ve společnosti jsem se setkala ve slovenštině, ne v češtině. Slovník cizích slov ho kupodivu uvádí a to jako nářečové, s vysvětlením „podruh,nájemník“ – i když asi by bylo přesnější „nájemce“, nájemník je pro nás už spojeno většinou s bydlením. Možná ale chtěli napsat „nádeník“ – skoro bych řekla, že chybička se vloudila…
To se mi líbíTo se mi líbí
Katy,
ve vesnických matrikách z osmnáctého a devatenáctého století, ve kterých jsem hledal já své a manželčiny předky, je „hofer“ běžným označením pro zaměstnání mužů. Vyskytuje se tam i „podruh“. Také tam jsou „domkáři“ a „chalupníci“ (což byli, pokud se nemýlím, majitelé chalup s kravkou, kozou, drůbeží a s kouskem políčka, na kterém pracovali sami a z toho a z příležitostných prací žili), „pasekáři“, „tovární dělníci“, „nádeníci“, „sedláci“, různí řemeslníci (živnosstníci), úředníci, učitelé, hostinští atd. atd. A význam slova „hofer“ ve smyslu povolání je takový, jak jsem napsal – zemědělský (sedlácký) námezdní dělník. I ty ovšem máš pravdu – jen jde o to vysvětlit obsah pojmu „podruh“ – viz „wikina“ – „Podruh (latinsky incola, inquilinus, německy Miethmann, Inwohner, Einwohner) byl nájemník bydlící v nájmu (tedy podruží) u sedláka (případně jiného venkovského majitele nemovitosti). Zpravidla se také živil jako námezdní zemědělský dělník, takže byl u sedláka členem čeládky, tedy čeledínem. Na Moravě se podruhům říkalo hofer (z Hofherr, protože obývali stavení na dvoru).“ – a tady je i vysvětlení, proč ani ty ani strejda toho „hofera“ neznáte – „NA MORAVĚ SE PODRUHŮM ŘÍKALO HOFER“.
A ještě Ottův slovník naučný – „Podruh, kdo ve vsi v cizím domě v podnájmu bývá a nemaje polí ni chalupy živí se jen prací rukou svých.“
Zajímavosti jsou třeba i zde http://genealogie.taby.cz/viewtopic.php?f=10&t=11929 byť jde většinou o laické názory (konec konců, jako ty naše, leda Katy je odborník z archivu 🙂 ).
To se mi líbíTo se mi líbí
No jo, Lexi, když já se hrabala převážně v „sudetských“ písemnostech – a v genealogii jsem laik, tím jsem se nikdy nezabývala, takže o tom vím málo a ještě jen teoreticky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vyjasňuje se, je to vliv rakouské němčiny. Známe přece slavného tyroláka Andrease Hofera. Takže pro nás jižní Morava.
Zajímavá diskuse, Ujasnil a upevnil jsem si i pojem Inwohner.
Bavore, páne prostoru, tak častěji s rodopisem.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je vždy jen o náhodě, kdy na co narazím 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí