Thomas Edsall mě upozornil na aktuální hodnocení amerických prezidentů.
Když historici a politologové sestavují žebříčky prezidentů od nejlepšího po nejhoršího, Donald Trump se vždy umístí na posledním místě.
Jako příklad uveďme letošní rok, kdy projekt 2024 Presidential Greatness Project zveřejnil výsledky průzkumu mezi 154 současnými a bývalými členy sekce prezidentů a výkonné politiky Americké asociace politických věd.
Mezi nejvýše umístěnými nebylo žádné překvapení: na stupnici od 0 do 100 se umístili Abraham Lincoln (95,03), Franklin Roosevelt (90,83), George Washington (90,32), Teddy Roosevelt (78,58) a Thomas Jefferson (77,53).
Na posledním místě se umístili: Donald Trump (10,92), podstatně méně než James Buchanan (16,71), Andrew Johnson (21,56), Franklin Pierce (24,6) a William Henry Harrison (26,01).
Existují však i jiné způsoby, jak hodnotit americké prezidenty: Jaké důsledky (dědictví) zanechali?
Podle těchto měřítek se Trump již neřadí na konec žebříčku. To nemusí být nutně dobře. Můj názor je, že Trump je prezidentem s důsledky ze všech špatných důvodů.
Poté, co národ odmítl prezidentské kandidatury George Wallace, Pata Buchanana a Davida Dukea, Trump ukázal, že současní američtí voliči posadí do Bílého domu kandidáta, který apeluje na nejhorší instinkty voličů.
Trump využil hněvu, obav a odporu obléhané, ale v zásadě slušné dělnické třídy k tomu, aby vystupňoval etnonacionalistické nepřátelství vůči přistěhovalcům a menšinám a vytvořil pravicově populistické antidemokratické hnutí. …….
ATD…
Edsall se, jako mnozí američtí intelektuálové, bojí možného Trumpova vítězství. Já jsem naopak přesvědčen, že v listopadu Doník „odejde do dějin“ a tak je pro mne zajímavější to původní hodnocení historiků a politologů.
https://presidentialgreatnessproject.com/
Výsledky hodnocení z letošního roku vidíme v tabulce na straně 2 a 3 . Autoři v komentáři píší mj.
Výsledky tohoto žebříčku jsou velmi podobné výsledkům našich předchozích průzkumů (zveřejněných v letech 2015 a 2018):
Abraham Lincoln opět vede žebříček (průměr 95,03), následovaný Franklin Delano Rooseveltem (90,83), George Washingtonem (90,32), Teddy Rooseveltem (78,58), Thomasem Jeffersonem (77,53), Harry Trumanem (75,34), Barackem Obamou (73,8) a Dwight Eisenhower (73,73).
Nejvýraznějšími změnami v tomto pořadí jsou posun Franklina Delano Roosevelta na 2. místo z 3. místa a Dwight Eisenhower klesl z loňského 6. místa na 8. místo. Spodní část žebříčku je také relativně stabilní.
Nejnižší hodnocení má Donald Trump (10,92), za ním je James Buchanan (16,71), Andrew Johnson (21,56), Franklin Pierce (24,6), William Henry Harrison (26,01) a Warren Harding (27,76).
To, co je na zbývajících prezidentech nejpozoruhodnější, se týká toho, kdo stoupal a klesal v průběhu času. Od našeho prvního průzkumu došlo u několika prezidentů k výrazným změnám v jejich pořadí.
Barack Obama si polepšil o 9 míst (z 16. na 7. místo), stejně jako Ulysses S. Grant (z 26. na 17. místo), zatímco Andrew Jackson se propadl o 12 míst (z 9. na 21. místo) a Calvin Coolidge o 7 míst (z 27. na 34. místo).
Zkoumání stranických a ideologických rozdílů mezi našimi respondenty také ukazuje, zajímavou dynamiku. Zatímco stranická příslušnost a ideologie nemají tendenci dělat zásadní rozdíl, celkově, existuje několik rozdílů, které stojí za povšimnutí.
Například republikáni a konzervativci umístili v žebříčku George Washingtona jako největšího prezidenta a Jamese Buchanana jako nejhoršího. Mezi respondenty se objevují také několik prezidentů, u nichž je patrná stranická polarizace – Reagan, George H. W. Bush, Obama a Biden – ale zajímavé je, že ne u Billa Clintona.
Z mého hlediska je zajímavé dobré hodnocení Trumana, L.B. Johnsona (trauma vietnamské války odeznívá?), posun vzhůru Jimmy Cartera, propad Reagana, vzestup Kennedyho (pro ten nevidím důvod).
No a taky 14. místo Joe Bidena (tady bych viděl potenciál pro další vylepšení po druhém období 🙂 ). Obama se mi naopak zdá nadhodnocený.
Je tu jedna záhada: Trump na 45. místě, když Biden je 46. prezident? To snad museli jednoho prezidenta ztratit…
Poznámky pana Bavora 
Aha, tak už vím. Navedl mě ten článek od Jamella Bouieho, co jsem sem dával.
Grover Cleveland byl totiž 22. a 24. prezidentem. Říká se tomu sendvičové prezidentství a Cleveland je prozatím jeho jedinou instancí.
Kdyby ale Doník v listopadu uspěl, byl by 45. a 47. prezidentem! Jistota je ale v tom, že by pořád byl 45. v dané tabulce 🙂 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
TOHLE JE TYPICKÁ AMERICKÁ CHYBA, PŘEMÝŠLET O OSTATNÍCH ZEMÍCH PODLE MĚŘÍTEK AMERICKÉ (VNITŘNÍ) POLITIKY
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/obamuv-poradce-michael-kimmage/r~cba34a9e177c11efa065ac1f6b220ee8/
Co si myslíte o současném přístupu administrativy prezidenta Joe Bidena?
Myslím si, že je dobrý. Jsme občas až bizarně pomalí, to ano. Na naši obranu bych řekl, že je opravdu těžké řídit politický systém Spojených států ve válce, ve které nejsme smluvním spojencem Ukrajiny. Nejsme do války přímo zapojeni, jsme od ní vlastně docela daleko.
Musíte se na to podívat z širšího pohledu, zejména v současné době, kdy se věci pro Ukrajinu vyvíjejí špatně. Spojené státy na začátku války udělaly pro Ukrajinu opravdu hodně, začali jsme ji rychle zásobovat zbraněmi. Biden odvedl více než schopnou práci v oblasti diplomacie. Dokáže dobře vyvažovat vysoké bezpečnostní obavy zemí, jako je Estonsko, s relativní lhostejností například Portugalska.
Co se stane, když Trump vyhraje?
Než stažení z války jsou pravděpodobnější různé formy eskalace. Nebude schopný válku rychle ukončit, jak pořád slibuje, a bude z toho velmi frustrovaný. Možná se na sociálních sítích zaváže k určitým krátkodobým cílům a jediný způsob, jak se s touto frustrací vypořádá, je, že udělá to, co neudělal Biden. A to znamená?
Že na Ukrajinu pošle velmi sofistikované zbraňové systémy. Ukrajina pro něj nebude snadná. Ať se to týká čehokoliv, Trump nerad prohrává. Je rád, když ho lidi berou jako toho tvrdého chlapíka. Řekl bych, že příliš přemýšlíme o tom, že Trump veškerou pomoc zastaví, ale nebereme v potaz případnou eskalaci.
To se mi líbíTo se mi líbí
TOHLE JE TYPICKÁ AMERICKÁ CHYBA, PŘEMÝŠLET O OSTATNÍCH ZEMÍCH PODLE MĚŘÍTEK AMERICKÉ (VNITŘNÍ) POLITIKY
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/obamuv-poradce-michael-kimmage/r~cba34a9e177c11efa065ac1f6b220ee8/
Co si myslíte o současném přístupu administrativy prezidenta Joe Bidena?
Myslím si, že je dobrý. Jsme občas až bizarně pomalí, to ano. Na naši obranu bych řekl, že je opravdu těžké řídit politický systém Spojených států ve válce, ve které nejsme smluvním spojencem Ukrajiny. Nejsme do války přímo zapojeni, jsme od ní vlastně docela daleko.
Musíte se na to podívat z širšího pohledu, zejména v současné době, kdy se věci pro Ukrajinu vyvíjejí špatně. Spojené státy na začátku války udělaly pro Ukrajinu opravdu hodně, začali jsme ji rychle zásobovat zbraněmi. Biden odvedl více než schopnou práci v oblasti diplomacie. Dokáže dobře vyvažovat vysoké bezpečnostní obavy zemí, jako je Estonsko, s relativní lhostejností například Portugalska.
Co se stane, když Trump vyhraje?
Než stažení z války jsou pravděpodobnější různé formy eskalace. Nebude schopný válku rychle ukončit, jak pořád slibuje, a bude z toho velmi frustrovaný. Možná se na sociálních sítích zaváže k určitým krátkodobým cílům a jediný způsob, jak se s touto frustrací vypořádá, je, že udělá to, co neudělal Biden. A to znamená?
Že na Ukrajinu pošle velmi sofistikované zbraňové systémy. Ukrajina pro něj nebude snadná. Ať se to týká čehokoliv, Trump nerad prohrává. Je rád, když ho lidi berou jako toho tvrdého chlapíka. Řekl bych, že příliš přemýšlíme o tom, že Trump veškerou pomoc zastaví, ale nebereme v potaz případnou eskalaci.
To se mi líbíTo se mi líbí
RADEK SIKORSKI SI DNES VYSLOUŽIL TITULEK NA Novinkách
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-usa-znici-ruske-cile-na-ukrajine-pokud-moskva-pouzije-jaderne-zbrane-uvedl-sikorski-40473458
CO PŘESNĚ ŘEKL Guardianu?
MJ. OPAKOVAL TVRZENÍ GENERÁLA DAVIDA PETRAEUSE
Polský ministr zahraničí vyzývá k dlouhodobému vyzbrojení Evropy
Exkluzivně: Radosław Sikorski se rovněž vyslovil pro co nejhlubší začlenění Spojeného království do obranných struktur EU
Patrick Wintour Diplomatický redaktorSo 25. května 2024
https://www.theguardian.com/world/article/2024/may/25/poland-foreign-minister-radoslaw-sikorski-long-term-rearmament-europe
„K poražení ruských imperiálních ambicí je nezbytné dlouhodobé přezbrojení Evropy, v němž může hrát co nejužší roli Velká Británie, prohlásil polský ministr zahraničí.
Radosław Sikorski rovněž vyzval k většinovému hlasování o sankcích EU a k vytvoření pětitisícové mechanizované brigády EU a uvedl, že Polsko je ochotno podpořit celoevropský program, který by motivoval ukrajinské brance, aby se vrátili do vlasti.
V rozhovoru pro deník Guardian Sikorski uvedl, že Polsko podporuje právo Ukrajiny udeřit na vojenské cíle uvnitř Ruska, a tvrdil, že Západ se musí přestat neustále omezovat v tom, co dělá na podporu Ukrajiny. Americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan se staví proti tomu, aby Ukrajina použila americké zbraně na ruském území.
Sikorski, který vystudoval Oxfordskou univerzitu po boku Davida Camerona, byl v Londýně na bilaterálním jednání s ministrem zahraničí. Sikorski byl rozhodující postavou při návratu Polska do hlavního proudu evropské zahraniční politiky od voleb, které loni v říjnu vedly k vytvoření nové koaliční vlády a ukončení osmileté vlády pravicově nacionalistické strany Právo a spravedlnost.
Právě se vrátil ze setkání s ministry zahraničí Francie a Německa v rámci takzvaného výmarského trojúhelníku, který je nyní považován za novou politickou sílu EU.
Ačkoli podle něj Rusko získává především malá Pyrrhova vítězství, výmarská skupina podpořila široce koncipovaný pokus o zaplnění velkých mezer v obranných kapacitách EU, které vznikly na konci studené války.
Polsko vydává na obranu 4 % svého HDP a Sikorski řekl, že ostatní země mají co dohánět. To podle něj vyžaduje přeorientování armády a dodal, že v období „mírové dividendy a expediční války jsme se zaměřili na vysoce hodnotné, hi-tech platformy a zbraně. Teprve nyní znovu objevujeme, že ve skutečnosti stačí miliony nábojů. Potřebujete také velké objemy nízkonákladových věcí.“
Řekl: „V současné době je to velmi důležité: „Po skončení studené války jsme nechali zavřít všechna tato výrobní zařízení. Přesvědčit podniky, aby si nechaly výrobní linky v záloze, stojí peníze. My jsme ty peníze prostě nezaplatili. Byla to součást mírové dividendy. A při zpětném pohledu to vypadá jako chyba. Je zřejmé, že Evropa zaostává a obranná, technologická a průmyslová základna EU trpí léty nedostatečných investic.“
Připustil, že evropští výrobci obranného materiálu stále nemají pocit, že proces přezbrojování je trvalý, a řekl, že Vladimir Putin vydává na obranu 40 % HDP a nakonec svou zemi zruinuje, protože armáda je tak hladová po zdrojích. Rusko má ve vojensko-průmyslovém komplexu 3,5 milionu zaměstnanců. Naproti tomu „Evropa nejen odzbrojila, ale také deindustrializovala v oblasti obrany,“ řekl Sikorski.
Dodal: „V současné době je v Evropě více než polovina zemí, které se nacházejí v EU: „Firmy mi říkaly: ‚Čteme v novinách, že je tu taková poptávka po výzbroji, ale nedostáváme dlouhodobé zakázky. A pokud nemáme desetiletý kontrakt, jsme zodpovědní našim akcionářům. Nemůžeme investovat. Takže jde o to, abychom jim zaručili, že to není jen na zítra, ale že jde o dlouhodobé přezbrojení a změnu bezpečnosti.“
Pokud jde o nastavení sankcí, uvedl, že se na zasedání ve Výmaru dohodli, že se zasadí o to, aby EU převzala plnější koordinační roli. „Měli bychom upustit od principu jednomyslnosti v oblasti sankcí. Některé z nich byly odloženy tím, že je blokoval jeden členský stát. A také by mělo být porušení sankcí EU trestným činem, a tudíž stíhatelné evropskou prokuraturou.“
Sikorski, který se dlouhodobě zabývá ruskými metodami, varoval, že Putin se snaží získat pravici v Evropě a USA tím, že používá zbraně tradicionalismu. „Je to absurdní vůdce mezinárodního konzervatismu. Mluvíme o plukovníkovi KGB, proboha. Myslím, že Rusové asi před 15 lety dělali nějaké průzkumy, nebo si možná jen všimli, že v některých otázkách, jako je postoj k homosexualitě, genderu, ke všem druhům identit, můžete vrážet klíny do našich společností. V tomhle byla například střední Evropa v postojích 10, 15 let za západní Evropou.“Ačkoli by se podle něj výmarský trojúhelník rozšířil na čtveřici, nebýt brexitu, Sikorski uvedl, že Polsko je pro „co nejhlubší začlenění Spojeného království do bezpečnostních a obranných struktur EU, pokud si to přejete“.
Řekl: „V tomto ohledu bychom se měli snažit o to, abychom byli schopni se dohodnout: „Jste ostrov, ale jste evropský ostrov. Můžete mít pletky jinde, ale pro nás jste manželé. Bezpečnostní a obranná spolupráce mezi EU a Spojeným královstvím musí být oživena a podpořena metodičtějším rámcem.
„Dovedu si představit, že by Británie byla stálým hostem na Radě pro zahraniční věci. Myslím tím, že si to dokážu představit. Ano. Zda by o to Británie stála, je jiná věc.“
K myšlence úplné smlouvy o zahraniční a obranné politice uvedl: „Vaše vláda musí rozhodnout, co chcete. Myslím, že iniciativa musí vzejít od vás, a můžete počítat s tím, že Polsko bude těmto myšlenkám velmi vstřícné.“ Mezi oblasti spolupráce, které později vyjmenoval, patřil strukturovaný dialog o euroatlantickém rozměru rozvoje vojenských schopností, o silách rychlé reakce, o odolnosti, o hybridních kybernetických a dezinformačních protiopatřeních a také o spolupráci evropského obranného průmyslu.
K otázce Ukrajinců vyhýbajících se branné povinnosti Sikorski uvedl: „Ukrajina nám musí říci, co chce, abychom udělali s jejími občany. Rozhodně si nemyslím, že existuje lidské právo na to, aby se za vyhýbání se odvodu platilo sociální zabezpečení. Ti lidé, kteří bojují na frontě, mají také lidská práva.“
Řekl, že jakýkoli systém omezení dávek musí být na celoevropské úrovni, jinak by ti, kteří se vyhýbají odvodu, začali nakupovat dávky po celé Evropě.
Evropa se podle něj musí naučit lépe hrát eskalační hru tím, že bude Putina udržovat v nejistotě ohledně svých záměrů. Na otázku, zda je přípustné, aby Ukrajina udeřila na vojenské cíle uvnitř Ruska, odpověděl: „Rusové zasahují ukrajinskou elektrickou síť a jejich obilné terminály a skladovací kapacity plynu, civilní infrastrukturu. Ruská operace je vedena z velitelství v Rostově na Donu. Kromě toho, že Rusko nepoužívá jaderné zbraně, se příliš neomezuje.“
V širším měřítku tvrdil, že: „Neustálé deklarování naší vlastní červené linie jen vybízí Moskvu, aby přizpůsobila své nepřátelské akce našim neustále se měnícím omezením, která si sami stanovujeme.“
K ruským hrozbám použití jaderných zbraní se vyjádřil skepticky: Američané Rusům řekli: „Pokud odpálíte atomovou bombu, i když nikoho nezabije, zasáhneme všechny vaše cíle [pozice] na Ukrajině konvenčními zbraněmi, všechny je zničíme.
„Myslím, že to je věrohodná hrozba. Také Číňané a Indové vyčetli Rusku, že se bouří. A není to žádná dětská hra, protože kdyby se i toto tabu porušilo, stejně jako tabu neměnit hranice silou, Čína ví, že by Japonsko a Korea začaly používat jaderné zbraně, a to pravděpodobně nechtějí.“ “
To se mi líbíTo se mi líbí