Vít Fučík vulgo Kudlička


Vodňany, r. 1760—1770.

Roku 1927 vyšla zajímavá publikace Václava Rypla nazvaná Z DĚJIN NAŠÍ VZDUCHOPLAVBY. A v ní se objevilo povídání o našem zapomenutém aviatikovi Vítu Fučíkovi z Vodňanska.  Co je pověst a co je pravda o tomto samoukovi se asi nedovíme, ale povídání je opravdu zajímavé.

 

»Nový Čas« přinesl 24. prosince 1919 z pera Josefa Kratochvíla zprávu nadepsanou »První český aviatik «, již zde doslovně uvedeme:

(moje vložka. Hledal jsem v kronice obce Strpy, ale tam je přepsána pouze tato pověst)

»Pokusy ovládati vzduch a létati v něm volně jako pták, dály se od nejdávnějších dob. Bude snad zajímati, že na českém jihu již před sto lety pokoušel se o to český člověk.

Jmenoval se Vít Fučík a žil na samotě »Klus« zvané dle stejnojmenného lesa na bývalém panství zdibějickém u Radomilic. Sám od sebe naučil se truhlářství a řezbářství, a poněvadž již jako malý pasák na pastvě ustavičně kudličkou různé drobnosti vyřezával, přezděli mu Vít »Kudlička « a jinak než »Kudlička« ho nikdo nenazval. Byla to vtipná hlava. Celý boží den hlídal stádo a přemýšlel o všem, co viděl. Nejvíce ho upoutali ptáci létající nad pastvinami a lesy. Znal je všechny dobře dle hlasu i dle letu a často zatoužil býti ptákem, moci se vznésti do výše a letěti daleko, daleko do neznámého světa. A myšlenka jednou se v hlavě usadivší nezmizela, naopak rostla a prudší touhou vrátila se v duši malého pasáčka.

Vít počal vyřezávati, skládati a sestavovati, ale nedařilo se mu. Také se sám vyučil truhlářem, řezbářem a již jako dospělý muž jal se uskutečňovati plán svých mladých snů. Zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a vylezl na střechu své chalupy. Pak křídla roztáhl a pustil se do povětří.

Jak pověst vypravuje, skutečně prý také letěl. Když však letěl přes strpský rybník, nemohl prý vystačiti s dechem a musil se spustiti na zem nad okrajem rybníka, aby se neutopil. O odvážném kousku Víta » Kudličky« dlouho se vypravovalo v okolí vodňanském a dále po širém kraji a jeho čin vzrůstal v očích lidu do nezměrných rozměrů.

VitFucik

Zmínku o tomto prostém českém Ikarovi napsal také Fr. Špatný, vydavatel »Zábav mysliveckých « v letech šedesátých , a připomíná, že příhodu o »Kudličkovi« slyšel od svého otce, jenž se narodil 1776 a žil ve Skočicích u Vodňan.

Bystrý samouk Fučík vulgo »Kudlička« dožil se také značného věku, ale v aviatice přes své první pokusy nepokročil. Snad za lepších poměrů mohl prospěti lidstvu svojí vlohou a státi se ozdobou českého jména, leč ve své venkovské samotě a bídě marně luštil problémy letadel. Pohřben byl na Bílé Hůrce, vesnici východně od Vodňan, kam samota Klus byla přifařena.

Kolik asi podobných vynalézavých samouků žilo na našem venkově, o nichž nikdo nic neví, ani tolik ne, co zachovala pověst o »Kudličkovi«.«

Tolik tehdy napsal Josef Kratochvíl.

V měsíci červenci 1920 dlel na dovolené v Týně nad Vltavou kapitán inženýr Antonín Mašek, který sloužil tehdy u leteckého sboru v Praze. Zaslechl něco o Fučíkovi a pak se ovšem počal o pověst o letci »Kudličkovi« zajímati a tu mu tamní okresní hejtman, místodržitelský rada Böhm vypravoval, že si na počátku 19. století jistý domkář skonstruoval letadlo, s nímž podnikal do okolí zdařilé lety. Kapitán Mašek, pokládaje tuto zprávu za neobyčejně důležitou, požádal pana radu Böhma, aby jej laskavě dovedl do oné vesnice, kde dotyčný letec kdysi bydlel, aby mohl na místě zavésti předběžné pátrání. Kapitán Mašek dále oznamuje:

»Odebrali jsme se vskutku s panem radou dne 30. července 1920 do vesnice Strpy v okresu Vodňanském a zjistili jsme na místě toto:

Všichni obyvatelé této vesnice, jakož i ostatních vesnic v okolí vodňanském zachovávají v ústním podání, že Vít Fučík, domkář a majitel samoty »Klus«, kterážto se nalézá na pravé straně trati dráhy, jdoucí z Plzně do Budějovic poblíže strážního domku čís. 195 a proti kilometrovému znamení č. 237.7, v druhé polovině století osmnáctého, dle mých odhadů asi tak v letech 1760 až 1770, podnikl z dotyčné samoty celkem pět letů, a to čtyři do Vodňan, jež od samoty jsou vzdáleny ve vzdušné linii asi dvě a půl hodiny cesty, a jeden do obce Selibova, vzdálené čtyři hodiny cesty.

Abych zjistil bližší detaily, navštívil jsem s panem radou Böhmem potomka dotyčného letce pana Josefa Straku, 67 roků starého hostinského v obci Strpy , a pana Trobla, nynějšího majitele samoty »Klus«.

Když jsme je upozornili, aby v zájmu věci vypovídali jen čistou pravdu, vyprávěl pan Straka:

»Můj pradědeček, který se jmenoval Fučík a jehož jsem já potomkem z páté generace, dle sdělení, které se zachovává v naší rodině, vskutku létal. Jeho letadlo pozůstávalo z mohutných plechových křídel, která spojena byla se zvláštním oblekem, jenž byl pošit celý velkými měchýři. Křídla uváděl v pohyb rukama. Aparát měl mimo to z měchu utvořené jakési ptačí tělo. Můj předek podnikal vzlety buď z rybniční hrázky, která od stavení ve vzdálenosti 50 kroků se nalézá, aneb z mohutné sosny k tomu účelu upravené a též nedaleko stavení stojící. Létal obyčejně do Vodňan na trhy (pověst  praví, že třikrát) a jednou letěl na trh do Písku, kam však nedoletěl, a byl nucen snésti se u vesnice Selibova, od Písku asi více než hodinu vzdálené. Při posledním svém letu do Vodňan byl ve vzduchu překvapen větrnou bouří, která srazila jej na hráz rybníka Černoháje, kde upadl na veliký hrázní kámen a těžce se poranil na prsou (pravděpodobně zlomenina kostí). Následkem toho poranění můj předek také po delší době churavosti zemřel. Jeho zeť na objednávku Schwarzenberských úředníků měl zhotoviti letadlo nové a s tím to podniknouti měl syn jednoho z těchto nový vzlet, kterému byli přítomni mimo úředníky panské i nějací profesoři (z Prahy).  Po letu asi 400 kroků prý se aparát zřítil a rozbil. Na zakročení vůkolního lidu a tamní duchovní správy bylo od dalších letů a konstruování letadel upuštěno, ježto prý se lidem nehodí, aby se chtěli rovnati Bohu.

Dotyčný Vít Fučík měl při třetím svém vzletu do Vodňan přistáti tamtéž v okně tamní židovské synagogy, což vzbudilo mezi právě přítomnými Izraelity ohromný rozruch a názor, že přilétl Mesiáš. Po prohlášení se Fučíkově byl jimi bohatě obdarován, takže od té doby po celém okolí měl přezdívku » zlatý ptáček « . Tolik potomek Fučíkův.

Kapitán Mašek oznamuje pak dále:

Mimo to Fučík zkonstruoval ještě jiné věci, které dokazují, že vskutku byl dovedným mechanikem. O letech Fučíkových mají lidé záznamy v knize »Zábavy mysliveckém, vydávané v letech šedesátých Františkem Špatným a zařazené v městské lidové knihovně ve Vodňanech, pak dle agrárního časopisu »Nový Čas« ze dne 24. prosince 1919 č. 52, jenž celou věc již jednou uveřejnil (opis článku se přikládá), dále má býti zmínka o těchže v universitní knihovně v Praze a pak snad v archivu města Vodňan.

Mimo to požádal jsem bývalého podplukovníka leteckého pana Jiřího Schwarzenberga, aby byl tak laskav a nařídil pátrání ve Schwarzenberském archivu v Třeboni a okolí.

Dle mého názoru jest možno, že dotyčný Fučík při letadle tak zkonstruovaném, jak se uvádí, létal. Vůkolní krajina kolem samoty Klusu jest silně rybničnatá a bažinatá, takže všude uniká bahenní plyn ze země, který jest nepatrně těžší vodík . Pak- li Fučík použil měchýřů, naplněných bahenním plynem,  jest dosti pravděpodobné), že pomocí tohoto primitivního zařízení zlehčil svoji váhu (vážil prý asi 60 kg) a mohl, za příznivého větru vzlétnouti.

V tamní krajině vanou většinou větry západo – východní; místo, odkud Fučík létal, leží také vskutku na východ od jeho samoty. Mimo to nikdo si nepamatuje, že by byl dotyčný letěl směrem opačným. On asi letěl tak daleko, dokud mu plyn z měchýřů nevyprchal.

Pokládaje toto sdělení za dosti důležité, oznamuji to velitelství leteckého odboru a prosím, aby v dohodě s 13. oddělením  zařídilo další kroky, aby celá věc byla vyšetřena.

Podotýkám k tomu, že Fučík by byl o dvacet roků předstihl vynálezce balonu, francouzské bratry Montgolfiery, a o 150 let první konstruktéry letadel vůbec.

V Týně nad Vltavou dne 9./VIII. 1920.
Kpt. Inž. Antonín Mašek v. r.

Místodržitelský rada :
Böhm v. r.

Kulaté razítko:
Okresní politická správa
v Týně nad Vltavou.
K úřední zprávě kpt. inž. Maška byl připojen ještě rodokmen Fučíkovy rodiny, který zde rovněž pro zajímavost uvádím .

R O D O K M E N

týkající se rodiny Straků a Fučíků z Klusu, č. 15 (obec Strpy).

— o—

Vít Fučík (letec)                                                                 Vavřinec Straka ze Sedlic, jeho zeť.

 

Anna Fučíková z Klusu, č. 15; roku 1777 18. listopadu kopulovaná s Vavřincem (tvůrcem druhého letadla) Strakou ze Sedlic.

 

Anna Placerová ze Zborova                                                               Matěj Straka, narozený
(Plecerová?)                                                                                26. března 1825 v Klusu č. 13.

 

Alžběta Vladyková z Černé Vsi č. 5.                                                František Straka,
(Černoves č. 5.)                                                                                   naroz. 26. března
1825 v Klusu č.15.

 

Anna Raflová z Klusu č.16.                                                               Josef Straka, vyslechnutý
svědek, nar. 27. února
1853 v Klusu č.13.

 

Josef Straka, nar. 19. října 1903 v Klusu č. 5.

Farní úřad na Bílé Hůrce,
dne 2. srpna 1920.
Boloch Mat., kaplan v. r.

Kulaté razítko:
Sanct. Stephanus
Patronus Ecclesiae
Albokurgentsis.

Jakmile došel protokol p. kapitána Maška k 15. oddělení, byl přikročeno k dalšímu pátrání k autentičnosti zpráv o letci Fučíkovi. Zahájil je autor této knížky, ale veškeré kroky v této věci neměly positivních výsledků.

Zajímavá však je tato zpráva:

Slavné ministerstvo národní obrany,
vzduchoplavecké oddělení
v Praze.

Ku váženému přípisu ze dne 8.dubna 1922 čj. 295.628, v němž se račte dotazovati, co jest mně známo o Fučíkově letadle, dovoluji si sděliti následující:
Pověsti o létání štrbského občana řemesla ševcovského (?) k Vodňanům i já jsem slýchal od matky své.
Dnes starých občanů, kteří by o tom něco podstatného mohli pověděti, pokud jsem mohl zjistiti, ve městě již není. Budu však proto dále pátrati .
Okresní správa politická v Týně nad Vltavou dotazovala se i izraelitské obce vodňanské, neníli ve starých zápisech jejích o Fučíkovi něco zaznamenáno. Nenalezli ničeho. Připiš odevzdali mně, abych se dotazoval starých občanů, pamatují-li si něco. Řiditel vodňanských škol, p. Pytlík, podal mně zprávu písemnou, již mu diktovala jeho paní, vodňanská rodačka, dnes přes 80 let stará, a již on podepsal. Opis této v příloze zasílám. S městským tajemníkem p. Řídkým prohledával jsem archiv, ničeho však jsme nenalezli. O věci uvědomím též synovce Dr. V. Mosteckého, profesora v Jindřichově Hradci, který archiv podrobně studuje, aby i on důkladněji prohlédl archiv, kdyby tam on něco nalezl.
Přeje plného zdaru v této pozoruhodné, a důležité záležitosti, znamenám se v úctě oddaný

Haštal Mostecký ,
učitel.
Vodňany 15.VI.1922.

Má žena Aloisie Pytlíková, rozená Skalická, mi sděluje, že její praděd Jan Skalický, jenž byl vodňanským purkmistrem od roku 1823 až do roku 1837, jí (dětem) vypravoval, že jakýsi švec ze Strpy rybník strpský přelétával křídly, samým jím vyhotovenými, že k tomu letu z města Vodňan velké množství lidí přihlíželo a že při posledním letu spadl do rybníka a utopil se.

Josef Pytlík.
ředitel škol.
Vodňany 12. VI. 1921.

Věčná škoda, že přes všecka pátrání a šetření nemohlo býti dále nic nového a důkazy opřeného vyšetřeno; tak se musíme spokojiti ústním podáním – legendou. A takových zpráv o jiných letcích z dávných dob a jinde jest mnoho a veškerá vyšetřování by vedla k témuž výsledku, k jakému nás přivedlo pátrání o Fučíkovi, t.j. k pouhému ústnímu podání a k ničemu více.

Tolik tedy Václav Rypl v knize Z DĚJIN NAŠÍ VZDUCHOPLAVBY.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Vít Fučík vulgo Kudlička

  1. strejda napsal:

    Vždy je nutné takové legendy šetřit s ohledem na fyzikální zákony. Tedy jak objemné by musely být měchýře plněné bahenním plynem, jak by dotyčný tento plyn jímal a skladoval. A jak a z čeho by měchýře vyráběl. Dále pak jaká by byla křídla, z plechu jistě ne. Z čeho by byla konstrukce křídel a kolik by vážila. Jak dlouho a vytrvale může člověk takovými křídly mávati. Jaký profil mohla taková křídla mít. Jak dlouho může udržet rozpřažené ruce při velkém zatížení.
    Až tyto znalosti budeme mít, tak začneme počítat. A až budeme znát výsledek, můžeme se případnou realitou zabývat. Jsme o kus dál než Vít Fučík i než dávní předci před 5 generacemi. Víme mnoho věcí o létání a také víme, že se dosud nikomu nic podobného nepodařilo. Z toho lze úspěšně usuzovat, že je to pouhá legenda a hledat proč vznikla a proč se tak udržela, případně rozšířila.
    Legendy mají tu vlastnost, že buď časem vyšumí nebo narostou do obřích rozměrů. Každý si vědomky či bezděčně něco přidá a tak můžeme jen soudit, že žil jakýsi Vít recte Kudlička, který se snažil létat a při tom se potloukl.
    Je to ale hezká legenda a proto se udržela.

  2. Cech napsal:

    Historii musíme mít stále na paměti a vážiti si historie na každém kroku byť by to byla jen nějaká poudačka.
    Protože hlavně na prvním místě KSČM si neváží historie, tak na to doplácí a bude neustále doplácet.
    https://www.novinky.cz/domaci/414156-politik-kscm-udajne-kradl-kameny-resi-to-policie-i-strana.html
    Krást neopracované kameny byť je to z rozvaliny, která není již označena a vedena v Městské památkové zóně se prostě nesmí.
    Takže nejen TOP 09 a STAN ale i komunisti kradou a jak, viz výše uvedený příklad.
    Toto by se komunistům zaručeně nestávalo, pokud by ctili historii a vážili si šlechty.

  3. Hudec napsal:

    Samozřejme, že je to pravda, ale poněkud zkreslena. Pod krycím jménem Kudlicka se dovedne skrýval Jára Cimrman. V te době silně přibral na váze kvůli onemocnění štítne žlázy (důsledek dosud nezmapovaneho pobytu v Alpách, léčil se pak kozí mlékem a kopřivami v Posumavi) a říkali mu ve skutečnosti Kulicka, později zmutovano místním pismakem Havlenou na Kuličku.
    Cimrman resil pomocí balónků nadlehcovani svého zbytneleho těla a leteckého pokusy byly jen jakousi přidanou hodnotou, kterou přinesla jeho zvídava povaha.
    Jo jo, tak to bylo….. Vyprávěl mi dědeček, který pocházel z Vodňan.

  4. ji5 napsal:

    Ale proboha, celá naše kultura je přece založená na výmyslech, nikoli na faktech. Tak proč se bránit krásné představě, že se Čech Fučík vznášel na svém vynálezu nad vodami českých rybníků. Vždyť to je daleko pravděpodobnější než Jiráskův výmysl, že Přemysl zatkl Otku.

    V Českém nebi Svěrák říká, že se mu příčí, když někdo mate lidi událostmi, které se nikdy nestaly a osobami, které nikdy nežily. Svým odsudkem Hanky a Lindy, či jak se ta děvčata jmenovala, posouvá Cimrmana do zcela reálného světla.

  5. blbíš napsal:

    Touha létat, jak známo, je stará jako lidstvo samo, soudě z toho, že před narovnáváním lidský kostry snad byly i nějaký okřídlený fáze, který měly tolik rozumu, že si hleděly svýho vývojovýho směru až ták, že si dneska, na rozdíl ode mě, můžou kliďánko sedět v houfech na drátě a povídat si třeba vo tom, kam to namíří za teplou zimou. Místo blbých keců o Andym či Dorotě sháněly mouchy a jinou havěť pro sebe a svý potomky, takže jsou dokonale připravený na dlouhej, obdivuhodnej let do teplejch krajů. No a já, kterej jsem se vůbec nepřipravoval a kterej mouchy docela nerad, tu zase, jako každej rok, sedím zaskočeně pod drátem a vím, že tady zase zůstanu sám bez nich s tou touhou taky někam vodlítnout. No sám, jak se to vezme! Mám sice několik s narovnanou kostrou spřátelených maníků a manic, co nemají taky nic, ale ti mi s tím lítáním asi nepomůžou. Vychován v éře sovětští vědci vyzkoumali, objevili…“ od mládí věřím všemu, co je vědecky probádáný! S mou ranní trudomyslností, sedíc pod drátem plných vlaštovek, jsem obdržel další nečekanou ránu, v podobě novinovýho článku: Sex ve vyšším věku ženám prospívá, muže ohrožuje ( https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/414021-sex-ve-vyssim-veku-zenam-prospiva-muze-ohrozuje.html ) a trudomyslnost vzrůstá a … a voni si jako myslej, že mě zachrání to jejich může – asi jim už jeblo! A aby se mi úplně přitížilo, což je obecně vzato nežádoucí jev pro každý lítání, tak mojí naivně-prosťáčskou duši ještě neopomněli uzemnit Cechem zde uvedeným odkazem o kradených šutrech z nějaký zříceniny, který údajněpotřeboval nějakej šikovnej komanč na cosi.

    No a když jsme u těch nevzletných, šedě plynoucích myšlenek, musím se zmínit o kolu, protože tu byla Aerovka a konec konců i letadla ty kola mají, žejo. Takže kolo sem patří a né že né.

    Tak tedy, o víkendu jsem nafoukl balonový duše mýho horskýho kola (mám ho minimálně už 15 let, ale furt dobrý a kolenům to víc vyhovuje) a že mi jako doma můžou vlízt na záda, protože oběd nebyl dle mých představ, sice dobrý šunkofleky, ale zapomněli polívku, kyselý vokurky, pivo, nějakej lehčí salátek, kávičku se šlehačkou a s něčím malým, zmrzlinu ukryli opřed diabetikem asi v mrazáku a když jsem viděl na schodech ve sklepě natrhaný jabka, tajně jsem doufal, že by mohl bejt nášup v podobě u nás tradičního štrúdlu (ten já moc rád, protože nemá vokraje). Jenže štrúdl nebyl a jak jsem se již zmínil, pouze ty holý šunkofleky. Po tom odfláknutým obědě ostatní osazenstvo v domě nervózně pošupovalo kýbly, jako že by se mělo už už uklízet. Takže jsem využil lety natrénovanou stařeckou hluchotu a provokativně jsem si šel nafouknout ty duše na kole, jako že jim ukážu, who is who! Ani je to nerozhodilo a jen tak, aby se neřeklo, mi ke kolu postupně přiváděli všechny v domě zlobivý i nezlobivý děti s helmama na hlavách a kolama a že jako ony budou rády, když je děda vysmradí. Nikdo neuznal za vhodný se dědy zeptat a klidně si vodešli odpočívat domů k uklízení a mě s těma harantama nechali jim na pospas. No samozřejmě že se vyplnily moje nejčernější obavy, ta vokolovaná čeládka si dělala co chtěla, přišel jsem o hlasivky, ta malá cestou kakala, další spadla dvakrát do oka moucha a ty další se řevem obviňovali, že si navzájem překážejí v cestě a šlapání. Pozdě jsem si všiml, že tolik dětí doma ani snad nemáme a některý budou evidentně cizí, proto jsem na ně uhodil, že jako odkud a vony v klidu a bez rozhození, že je pozvaly naše holky a jejich maminkám prej bolí hlavy! Po ujetí pěti km nastal kulminační bod i okamžik, protože jsem, pro změnu já, nevybral jakousi tlející kaluž a sedl jsem si do ní i s tím kolem a ještě ta nejmenší si musela přičapnout ke mně. Tak jsem pokynem smrdutý ruky zavelel k domovu, což holky pochopily jako povel k závodění a ten jejich peloton se v mžiku natáhl do kilometrový dýlky, kdy se nedá uplatnit žádná na mě delegovaná zodpovědnost a pravomoc. Když jsem přijel úplně hotovej domů, holky flákly s kolama, helmama i s oblečením do předtím uklizený šatny, ale vinej jsem byl já, protože jsem to připustil a ač jsem s těma zablácenejma botama a oblečením nevkročil do tý jejich vydrhnutý šatny! To už jsem si začal všímat ostražitých pohledů úklidem odpočatý mý, v tom okamžiku nevím přesně jaký jako že, ženy. Večeře se vodehrávala ve stejně odfláknutým stylu jako oběd, jen s tím rozdílem, že byly k ohřejvanejm šunkoflekům i nakrájený rajčata, který mám taky rád, ale tajně si je solím, aby to ta ostražitá, stále ještě moje žena neviděla. Nervově zhroucenýmu a roztřesenýmu starci třikrát vyklouzly během jídla z ruky ty mrchy kluzký čtvrtky rajčat na tu předtím vydrhnutou podlahu a když se natahoval pro jemu zakázanou sůl, tak porazil pracně ženou předtím naaranžovanou vázu a ta samozřejmě musela následovat ty mrchy kluzký rajčata a rozbila se. To už moje, stále ještě pasivně nasraná žena se změnila na ženu nepasivně, zato úplně nasranou ženu a nenávistně vycedila mezi zuby, že ať jí koukám zmizet z očí.

    Jo, a ty naše smrady jsem slyšel večer ječet o patro vejš v koupelně za doprovodu vydatnýho cákání. Synovi, kterej kolem mě pohrdavě přešel, jsem vyčetl, že ony můžou a já ne … tak prej ať se stydím, že oni na mě jen a jen dřou a že jsem jim ušpinil uklizenej barák a že můžu bejt vůbec rád, že mi ty jejich berušky půjčujou a že jsou tak k světu!

    No a tak tu sedím v garáži celej rozhozenej u malýho laptopu a koukám na:

    a …a … a … a v ledničce nic, ani šunkofleky k vohřátí a…a mám celkově i hlad!

    … tak si tu klidně řešte Andyho, Lety či M.A.D či poděsa z Filipín a já jdu zatím mrknout na drát na vlaštovky!

    • Bavor V. napsal:

      Kouknou, voni Blbíš, nechtěli by se také zapojit do místní psavotvorby? To co napsali teďko, to je nádhernej fejetonek. I s tím nepravopisným výrazivem. Voni sou ukrytej talent🙂

      • blbíš napsal:

        nechtěl = mě čekaj volby, tak přemejšlím vo vodlítnutí, když jsem zjistil, že i vlaštovky radějí taky už vodlítly

      • K-k. napsal:

        Pane Bavore, to není fejetonek,to je katastrofickej scénář! Akorát že po jeho přečtení mám pusu od ucha k uchu!😀
        A loudím, smutně koukám a prosebně panáčkuju – a doufám že se Blbíš nechá zlomit a zařadí se mezi psavce. Tohle byl mistrovskej kousek!😀

    • čtenář napsal:

      • čtenář napsal:

        z diskuze „Sex ve vyšším věku ženám prospívá, muže ohrožuje“

        „To by musel náš ředitel být už dávno mrtvej. Mr.á nás den co den, někdy i několirát!“

Komentáře nejsou povoleny.