Proti komu to bojuje Západ…?

Proč se Turecko pouští do konfrontace s Ruskem:

Pojďme oddělit Turecko od Erdogana. S Tureckem musíme nějak žít, obchodovat, přátelit se – buď poté, co si oni s Erdoganovou hlavou zahrají na náměstí fotbal…  Anebo dříve, nebo se podaří nějaká dohoda s Erdoganem… Zatím mu ale Merkelová slíbila za naše sestřelené letadlo 3 miliardy eur, což není odměna špatná – vzpomeňme si, že jisté biblické postavě dali všehovšudy třicet stříbrných…Erdogan se prodal dráž. Měl k tomu několik důvodů.

Prvním z nich je ropný byznys jeho syna a tatík ho politicky kryje, protože islámští bojovníci mu klidně mohou v případě dalšího narušení tohoto byznysu dát najevo svoje výhrady – třeba formou zabití – jak tomu zpravidla v této sféře bývá. Pro Erdogana to není zase nic tak strašného, on je zvyklý s tím žít. Připomeňme si, že na summitu v Antalyi byly zaregistrovány tři pokusy o teroristické proniknutí. Nicméně je to nepříjemné a určitě se mu to nelíbí.

Druhým je idea panturkizmu, hlásající sjednocení a ochranu všech Turků na světě, která poté, co Turecko odmítli přijmout do EU, začala nabírat na síle – a to včetně tzv. Turkomanů, žijících v Sýrii. A to, že na území Turkomanů se nacházejí základny ISIL, jehož bojovníci se léčí a odpočívají na území Turecka, a kde byly zjištěny i jejich štáby, nikoho nevzrušuje, tím méně Turecko. A Turci v souladu s tím říkají: ..my léčíme bojovníky ISIL, zajišťujeme jejich týlové struktury, pomáháme jim, kupujeme od nich ropu, – snad se nechystáte bombardovat i nás…?

Třetí – je stav turecké společnosti jako takové. Oni se velmi bouřlivě rozvíjeli během minulých dvaceti let – 6-7% procent ročního růstu, ale i více. Ekonomický pokles jet 2008-9 byl překonán růstem v následujících dvou letech kolem 7%, ale následně spadli do pasti tzv. průměrného příjmu. Jestliže totiž nemáte vlastní technologickou základnu, nemůžete růst nad určitou mez. Vy rostete díky zapojení do světové dělby práce, dosáhnete určité úrovně a dál musíte vytvářet vlastní technologie, což je velmi drahé, nákladné a ne vždy možné. A tak Turci narazili na tuto skleněnou stěnu, ale krach očekávání je nutno v něco konvertovat. Onen krach očekávání se projevil tím, že Erdogan na minulých volbách nedokázal získat absolutní většinu a sestavit vládu. Jak ukázala praxe, koaliční multipartajní vláda tam nefunguje. Bombardování Kurdů ale vyvolalo vzedmutí vlny patriotizmu a zajistilo mu v předčasných volbách většinovou vládu. To ale k rozptýlení zklamaných očekávání nestačilo, a tak bylo třeba vyvolat vnější konflikt. K tomu se skvěle hodíme my, protože jsme slabí a díky konfliktu s námi se mohou smířit s USA a EU… Teď už mu slibují bezvízový režim výměnou za odmítnutí politiky exportu migrantů a 3 mld. eur na jejich zabezpečení – jinými slovy „jen tak“. Za naše sestřelené letadlo.

V čem spočívá slabost Ruska?

Jsme slabí za prvé vojensky, protože, ať si kdo chce, co chce říká, turecká armáda je na regionálním jevišti silnější, než naše. Turecká flotila je silnější, než naše Černomořská. Pokud jde o ekonomiku, ta naše se nachází ve stadiu ústupu, přičemž je jasné, že naše hospodářská krize bude při nynější vládě a centrální bance dále růst. Zatímco Turci měli mít bez nynějších událostí 4% růst – no dobrá, budou mít 2-2,5%. Ekonomicky jsou silnější, před konfliktem s námi měli rozumnou a racionální hospodářskou politiku, jejich vláda se stará a snaží se o rozvoj země a nesnaží se o její zničení, jako ta naše – to je velmi názorné.

Vydrží Rusko válku na dvou frontách? (Donbas a Blízký Východ)

Obecně vzato, Rusko na Donbasu nebojuje. Všechny naše problémy vyplývají z toho, že tam nebojujeme. Pokud bychom tam bojovali, měli bychom sice dnes vážné problémy s Polskem o rozdělení Volyně, složité i když nikoli nepřátelské rozhovory s Maďary a Rumuny kolem hranic. Měli bychom naprosto nejasnou situaci ve vztazích, s prominutím, s Moldávií. Ale sankce. Kterým jsme podrobeni, by byli menší, nebo i menší než dnes.

Za druhé – my neválčíme v Sýrii. Syrská operace není svým rozsahem nic jiného, než velké, důležité manévry, které se trochu protáhly, a které nám umožňují uvolnit sklady od starých věcí. Přestože nám ukazují, jak krásně létají naše supermoderní rakety, jsem přesvědčen, že většina toho, co sypeme na hlavy islámských teroristů, jsou sice spolehlivé a efektivní, nicméně staré věci z armádních skladů. Cvičíme tam letce. Promiňte mi, ale jestliže sestřelený navigátor měl nalétáno méně než 60 hodin, zatímco by měl mít ročně minimálně 200 hodin – a jak chápu, je to jeden z nejlepších. Takže náklady nejsou nijak významné. V porovnání se ztrátami způsobenými hloupou politikou ruské centrální banky, anebo dokonce ztrátami způsobenými západními sankcemi, – je to sranda. Skutečným problémem je skoro třetinový výpadek turistiky – do Egypta. Vážný proto, že v případě Egypta jde o zimní dovolené. Ten je sociálně významný. Můžeme se sice dohodnout s Řeckem na snížení cen, ale tam se v zimě moc nevykoupete, zatímco v Turecku ano. Proto je obnova turistických styků s Egyptem, zajištění bezpečnosti na letištích a v turistických resortech – to je závažný úkol pro ruskou vládu. V této souvislosti je třeba Egypťanům pomoci, protože jsou racionální a rozumní – mám na mysli egyptský stát. Ale naše vláda si, soudě podle všeho, takový úkol neukládá, a sami Egypťané ho řešit nedokáží.

Kdo vydělá na sankcích?

Víte, sankce jsou věc, na které prodělají všichni. Protože, pokud jsou navázány nějaké hospodářské styky, tak se navázaly proto, že jsou výhodné pro obě strany. Jistě, u nás se teď může rozvíjet třeba pěstování rajčat, nebo textilní průmysl. Ale proto, aby mohlo dojít k náhradě exportu (promiňte mi to sprosté slovo), musí stát poskytnou určitou pomoc, kterou ale neposkytuje. Proto ve skutečnosti mohou místo tureckých tu být ázerbájdžánské, nebo třeba čínské – stejně plastové, vypěstované kdesi u Čeljabinska, kde dokáží sklízet 4x do roka – je pochopitelné, jaká tam je chemie. Textil může být vyroben uvnitř Ruska – vždyť tu máme obrovské ilegální, např. i vietnamské dílny. Takže významný pozitivní efekt se nedostaví. Spíš budou negativa. Najdeme sice lidi na sklizeň úrody, ve stavebnictví probíhá pokles a práci nebudou mít nejspíš ani všechny naše stavební firmy. Proto nevím, k čemu vlastně sankce – může se stát, že budou čistě symbolické. Zrušení charterových letů do Turecka rovná se prakticky zrušení cestovního ruchu tím směrem, kolik bude pravidelných linek, se také neví, záleží to na tom, kolik jich necháme my (a tolik jich nejspíš zachovají Turci)…

Proč na vyhrocení situace s Tureckem jako první reaguje Ruská zemědělská inspekce?

Domnívám se, že díky úplatkům, nebo modrým očím, sem jde cokoli, aniž by kontrolovali kvalitu a mnohdy ani množství, ale s vyhrocením politické situace se komusi v té instituci rozsvítilo a řekl si: – pozor, teď může přijít kontrola, která zjistí, jak tu pracujeme, a bude zle. Proto honem a tupě začnou plnit své pracovní povinnosti, a vy jako exportér, nebo importér jste si léty bez kontrol ztratil ostražitost – a je malér… a hned je tu nezvykle velké množství zachycených různých přestupků.

Neznám, samozřejmě všechny podrobnosti, ale domnívám se, že pan Lavrov měl odletět do Ankary a vést s nimi asi takovýto rozhovor: ..- přátelé, vy se omluvíte, přestanete létat nad syrským územím, vyplatíte všem velké kompenzace, a dál zklidníte dech. A my zachováme normální dvoustranné vztahy… – Ale k tomu, aby mohl takhle mluvit, měl mít pan Lavrov zmocnění – ale dostat je v tu chvíli nejspíš už nemohl, a rozhodl se neriskovat. Pokud ale jsou Turci přesvědčeni, že jsou v právu a nehodlají se omluvit a nechystají se to hodnotit jako incident, protože to byla speciální operace tureckých vojáků a ne osobní iniciativa prezidenta Erdogana, jak tomu rozumím, musí ruská vláda vysvětlit Turkům, že existuje jistá červená čára, přes kterou, budou-li jako v minulosti k nám posílat teroristy (viz.Čečensko), nebo toulavé kazatele, a nejen toulavé, i své imámy, pokud uspořádají byť jen jeden kongres čerkeského národa věnovaný „genocidě čerkeského národa“, pak my začneme skutečně podporovat Kurdistán a za druhé vážně posoudíme přerušení dodávek plynu. Pokud uzavřete pro naše loďstvo průlivy, bude to porušení mezinárodního práva (stejně, jako sestřelení našeho letadla), a my přijmeme tvrdá odvetná opatření, která se vám vůbec nebudou líbit. Kromě těchto věcí nemáme co řešit. K mé velké lítosti naše diplomacie ale tak hovořit nebude. Naposledy tak hovořila za SSSR.

Pokud podpoříme Kurdy, nevyvolá to defragmentaci Turecka?

Kurdové jsou největším rozděleným národem (45mil.lidí) na světě, nepočítáme-li národy Ruska. Takže naprosto reálně mohou vytvořit svůj stát, přičemž většina jich žije na území Turecka. V Iráku jsou prakticky nezávislí, v Sýrii si se zbraní v ruce vybojovali autonomii, a myslím si, že je velkým problémem Ruska, že dosud nepřesvědčilo Assada, aby jim poskytl tu autonomii, kterou fakticky už mají a také občanství, protože jsou bez občanství, což je hloupé. Ale vytvoření Kurdistánu je argument pro jakoukoli tureckou vládu, protože nikde není psáno, že se omezí na území, kde teď Kurdové žijí…

Proti komu bojuje Západ na Blízkém Východě?

Aby bylo jasno – Západ nebojuje proti Assadovi, ale proti Rusku – to je třeba chápat. Pokud se budeme domnívat, že Západ a specielně USA vytvořili IS proto, aby ho teď bombardovali, bude to velmi naivní a hloupé. IS je nástrojem chaotizace Bližního a Středního Východu a to je jeho funkce. Je řízen Spojenými státy a jen tak mimochodem, tam velí aktivní důstojníci izraelských tajných služeb. Například brigádní generál (podle našeho plukovník) Mossadu tam byl zadržen šiítskou domobranou. Při všech našich přátelských vztazích s Izraelem, při bezvízovém režimu, atd. Na druhé straně existuje situační shoda. Dnes oni slově bojují proti IS, takže společně s námi. Musíme ale chápat, že úkolem Západu (Evropa není samostatná, ale manipulativní), je zničení státnosti jako takové. Zatímco my bráníme nikoli Assada, ale státnost jako takovou, protože skončí-li s Assadem, mají-li za sebou řetězec likvidace státnosti Afghánistánu, Iráku, Jugoslávie, Libye, Sýrie, budeme další na řadě – nebo přespříští. A to už je rozpor principiální. A úkolem diplomacie i válečné, je zachytávat ony situační, přechodné shody a maximálně je využít. Jako tomu bylo například za 2.světové války.

Hollande potřebuje předvést pomstu za teroristickou akci v Paříži. Naším úkolem je, aby se za tu teroristickou akci nemstil naší vojenské základně, ale islamistům. Takže v této situaci je třeba chápat, že se války změnily, že se staly hybridními, jak říkají Američané, že se jedná o vzájemné rozněcování občanských konfliktů. A válku proti nám vedou. Rozněcují u nás vnitřní konflikt, snaží se zdecimovat naši ekonomiku, snaží se přeformátovat vědomí obyvatelstva, ale my se té války hrdinně neúčastníme… Dvacet sedm let národní zrady neskončilo, ale pokračuje. Dokud se v zemi realizuje liberální politika zaměřená na podporu realizace zájmů globálního byznysu – tedy Západu proti zájmům Ruska, pak po tu dobu národní zrada pokračuje. A tvrdit v této souvislosti, že Rusko existuje (narážka na Putinovo „Poselství“) – je předčasné. Rusko existuje v našich představách – jako část pevniny, ohraničené (a to ani ne všude) ostnatým drátem, nebo sloupy, s televizí, rublem a prezidentem… a ruským jazykem jako jazykem komunikačním. Třebaže i na Ukrajině je poměrně velmi rozšířen. Dokud se významná část ruského státu zabývá ničením Ruska a ruské státnosti – cílevědomě, efektivně, vynalézavě a energicky, – je poněkud předčasné hovořit o tom, že existujeme…

Zdroj: – Rozhovor Michaila Deljagina pro tv kanál ROI TV – www.delyagin.ru  _ 151207