Čí je vítězství ve Velké vlastenecké válce?

V předvečer oslav 70. výročí Vítězství ve Velké vlastenecké válce zařadil televizní portál Komunistické strany Ruské Federace besedu ruských expertů k tématu zpochybňování role SSSR ve Druhé světové válce. Z obsáhlé diskuse jsem pro vás vybral odpovědi známého ruského historika, prof. Andreje Iljiče Fursova na některé otázky moderátora:

 

Evropa má tragické zkušenosti s fašizmem a nacizmem, Poláci navíc s nacizmem ukrajinským. Není pro Evropu nebezpečné, že prakticky dnes jednotně zahrávají s fašizmem na Ukrajině?:

 

A.Fursov:

Spíše s nacizmem. Domnívám se, že sázka na ukrajinské nacisty, jakož i blahosklonné přehlížení pochodů esesáků v Lotyšsku a Estonsku, je podmíněno hned několika faktory: – kromě toho, že zpochybňování podílu Sovětského Svazu na vítězství nad fašizmem útočí na ty nemnohé spojnice mezi národy na postsovětském území, které dosud přetrvaly, je tu další cíl.  Zbavit Ruskou Federaci, jako nástupce SSSR, práv vítěze a z toho plynoucích práv na to být supervelmocí v současném světě, a jako další krok – představit Rusko jako agresora. Tím, že přirovnávají stalinský systém ke Třetí říši, shazují naše vítězství, shazují rozdíl mezi agresorem a jeho obětí. Jde tedy o přepisování historie posledních 70 let. V důsledku toho se vítězi stávají anglosasové, Rusko se dostává do jedné společnosti s Hitlerem, a takto Rusku ukazují jeho místo kdesi na okraji historie. Jak pravil G.Orwell, kdo kontroluje minulosti, kontroluje i budoucnost. Proto jakékoli revize nynější situace začínají zpravidla přehodnocením historie. Ale, popravdě řečeno, tato západní linie je jen jednou z mnoha. Koncem perestrojky, celá ta perestrojková a po ní i post- perestrojková sebranka, které představují naši pátou kolonu, říkaly to samé a to dokonce dřív než Západ. Pokusy o přehodnocení samého počátku Druhé světové války a tato schémata vůbec, se lámou o jasná fakta. Například my, bohužel, často zaujímáme obrannou pozici a začínáme se omlouvat, ale protivníky je třeba bít na jejich území. Podívejte se například na tzv. “Pakt Molotov-Ribbentrop“, který se i u nás publikuje jako jakási špatná stránka naší historie. To je naprosto zbytečné omlouvání se. Skutečnost je jiná: Sovětský Svaz byl poslední mocností v Evropě, která uzavřela dohodu s Německem. Když nám například dnes tvrdí, že od tohoto momentu se rozběhl počátek Druhé světové války, je třeba odpovědět, že odpočet času Druhé světové války je třeba začít datem 28.9.1938, tedy Mnichovskou dohodou, která byla faktickým začátkem války a která vytvořila jakýsi předobraz NATO a podpisem sovětsko-německé dohody toto „proto-NATO“ bylo fakticky zničeno. Stalin paktem Molotov-Ribbentrop překazil úder proti SSSR. Z dopisu Winstona Churchilla von Kleistovi v září 1938 je naprosto jasné, že Churchill chápal, že odevzdání Československa Hitlerovi je začátkem nové světové války. Jde o to, že němečtí generálové, kteří nebyli zasvěceni do zákulisí mnichovské dohody, byli velmi nespokojeni s Hitlerovým plánem na obsazení Československa, protože velmi dobře chápali, že pokud Německo napadne Československo, které v té době bylo vojensky silnější, může utrpět neúspěch. Proto na půli září naplánovali odstranění Hitlera.  Během jeho přejezdu z Berchtesgadenu do Berlína na jednání s  britským vyslancem, ho měli v plánu zdržet a snad i zabít. Udělali ale velkou chybu, když o záměru informovali Angličany. Angličané tehdy – za prvé vyslali lorda Chamberlaina na dohodnuté jednání s Hitlerem namísto do Berlína – do Berchtesgadenu, čímž Hitlerovi znemožnili přesun,Hitlerovi znemožnili přesunH a za druhé – Churchill ve zmíněném a velice zajímavém dopise von Kleistovi napsal pozoruhodnou věc: – že napadením Československa Hitler obnovuje světovou válku, ale v žádném případě se mu v tom nesmí 3-4 měsíce bránit, nýbrž počkat 3-4 roky a poté demokratické mocnosti řeknou své slovo. Churchill tak popsal schéma a vlastně označil „Mnichov“ za začátek Světové války.

 

Proč si myslíte, že většina západních představitelů odmítla pozvání na oslavy do Moskvy?

 

A.Fursov:

Je to samozřejmě jedna z akcí směřujících k „odebrání“ vítězství Rusku. Připomenu ještě něco: – nedávno západní země nehlasovaly v OSN pro rezoluci odsuzující oslavování nacizmu. Jestliže se dříve evropské země zdržovaly, tak teď družně hlasovaly proti. To je mimochodem událost, která potvrzuje částečně oprávněnost výroku našeho významného předrevolučního geopolitika, generála Van Damma, když řekl, že: „… horší než nepřátelství s anglosasy může být jen přátelství s nimi…“. Nu a to, že nepřijedou, není tragedie. Jde o naše vítězství – ne jejich a ukazuje to na úroveň těch lidí. Náš prezident loni do Normandie jel, přestože jsme s tamní operací neměli nic společného.

Ale nedívejme se jen na vnější řízení. Je třeba si přiznat, že Američané společně s Angličany dokázali u nás, na Ukrajině, v Pobaltí a evropských bývalých socialistických zemích vypěstovat jednoznačně prozápadní intelektuální a politickou elitu. Podíváme-li se na poválečný vývoj Německa, tak tam byla za 70 let vypěstována elita jednoznačně orientovaná na USA.

 

Podaří se nám obhájit naše vítězství?

 

A.Fursov:

To, co proběhlo na Ukrajině loni v únoru, tedy onen únorový americko-banderovský převrat, to je první kolektivní agrese Západu proti ruskému světu za posledních 70 let. Mám-li odpovědět na Vaši otázku ve věci obhájení našeho vítězství, musím připomenout, že vítězství dosahují národy organizované do systému. Ve Velké vlastenecké válce zvítězil sovětský národ organizovaný v protikapitalistickém, socialistickém systému. Oligarchie takové války nevyhrávají.