Langweilův model Prahy – 10


Staronová synagoga: nejstarší stavba v Josefově, jedna z nejstarších synagog ve střední Evropě, synagoga, ve které se už po sedm století konají bohoslužby. A zároveň je to synagoga, opředená mnoha tajemstvími a legendami.

Staronová synagoga z Langweilova modelu. Jak přišla k svému neobvyklému názvu? V době, kdy ji stavěli, stála už v Josefově zhruba sto let synagoga, zvaná Stará škola (psala jsem o ní v osmém díle Langweila.) Takže nově postavená synagoga dostala název „Nová škola“ (Neuschule). Jenže koncem 16. století byla postavena další synagoga

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_synagoga_(Josefov)

a „Novou školou“ se tedy stala ona – a předcházející „Nová škola“ se stala „starou Novou školou“, tedy Staronovou synagogou. V němčině se pro ni stále používá název „Altneuschule“. („Nová synagoga“ byla zbourána r.1898 při asanaci Josefova.) Je to s těmi „Novými“ a „Starými“ synagogami docela pěkně spletené! 😀 

Staronová synagoga byla postavena ve 2. polovině 13. století a už i k jejímu vzniku se váže jedna z pověstí. Když prý začali kopat základy, tak narazili na opracované kamenné kvádry, sestavené prý přesně do obrysu zamýšlené synagogy. Byly to prý kameny, které do Prahy přinesli andělé ze zbořeného jeruzalémského chrámu. Pověst praví, že až jednou přijde Mesiáš a bude vybudován třetí jeruzalémský chrám, budou tyhle kameny přeneseny zpět…

No a to je současná podoba Staronové synagogy… Původní synagoga je jen ta vysoká středová část, ty nižší stavby kolem jsou mladší. Tedy, mladší: převážná část vznikla do r. 1400.

Staronová synagoga je dvojlodní síňová stavba, postavená ve slohu cisterciácké gotiky. (Stavební huť, která na ní pracovala, se zúčastnila také budování řady cisterciáckých klášterů, např. Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Osek, a synagoga tak, poněkud paradoxně, patří k nejlepším ukázkám rané cisterciácké gotiky v Čechách.)

Interiér Staronové synagogy – současný stav. Je zaklenuta gotickou křížovou klenbou – která však není křížová, protože v každém poli klenby je atypicky přidáno ještě páté žebro. Nejsem stavař, nevím, jestli to mělo nějaký praktický význam, průvodkyně v synagoze kdysi tvrdila, že to byla snaha vyhnout se symbolu kříže. Nevím – možná…

Na Velikonoce roku 1389 vypukl v Praze veliký pogrom. Zabito při něm bylo asi 3 000 židů. Mnozí se snažili ukrýt v synagoze, útočníci ale byli rychlejší. Zdi synagogy byly pokryty krví. Krvavé skvrny prý byly na zdech patrné až do velké opravy synagogy roku 1618.

Staronová synagoga dodržuje jednu zvláštnost: při páteční večerní bohoslužbě, ohlašující začátek šabatu, jsou dva žalmy ohlašující začátek svátku, zpívány dvakrát. K tomu došlo tak, že rabi Löw si z hlíny vytvořil sluhu – Golema – kterého oživoval tím, že mu do úst vložil kouzelnou formuli – šém. Jednou ale měl rabi nějaký spěch a před odchodem do synagogy zapomněl Golemovi šém vyndat. V synagoze začal sloužit bohoslužbu a už začal zpívat žalmy, ohlašující začátek šabatu, když tu do synagogy vběhli vyděšení lidé z rabiho domácnosti a jeden přes druhého křičeli, že Golem se zbláznil, zuří a ničí všechno kolem sebe. Rabi strnul: o šabatu byla přeci zakázána jakákoliv práce! Měl by tedy nechat Golema řádit celý den? To by znamenalo, že dojde k strašným škodám na majetku a nejspíš i na životech. Naštěstí si rabi uvědomil, že žalmy ještě nedozpíval celé. Šabat ještě nebyl zahájen. A tak se otočil a utíkal domů. Domácnost byla v troskách a šílející golem pokračoval v díle zkázy. Rabi k němu přiskočil a podařilo se mu vytrhnout Golemovi šém z úst. V tom okamžiku Golem padl na zem a byla z něj zas jen nehybná hliněná figura. A rabi se vrátil do synagogy a začal znovu od začátku zpívat oba žalmy, ohlašující začátek šabatu. A na paměť téhle události se šabatové žalmy ve Staronové synagoze zpívají dvakrát. Rabi Löw pak už nikdy Golema neoživil a jeho hliněné tělo nechal odnést na půdou Staronové synagogy a tam ho ukrýt. Asi ho tehdy ukryli opravdu dobře, protože ho doteď nikdo nenašel – a že ho hledala spousta lidí! Dokonce i zuřivý reportér Egon Ervín Kisch tam vlezl a o svém neúspěšném pátrání napsal.

A ještě jedna pověst se vyprávěla: Křeslo vrchního rabína, které v synagoze bylo, používal kdysi i rabi Löw. A kdo do toho křesla od té doby neoprávněně usednul, ten do roka zemřel. Minulý čas v téhle pověsti je úmyslně: nábytek, kterým je synagoga dnes vybavena, pochází z 19. století a rabi Löw s ním nemá nic společného.

Nejmladší pověst o Staronové synagoze se týká velkého požáru roku 1689. Hořelo ghetto, hořelo Staré město pražské, škody byly veliké – ale Staronové synagogy se oheň ani netknul! Vyprávělo se pak, že nad střechu synagogy přiletěly dvě bílé holubice a svými křídly ochránily budovu před ohněm….

Dalo by se ještě hodně psát o starém Josefově a jeho pamětihodnostech, o Cikánově synagoze (Cikán bylo jméno, ne národnost!) z počátku 17.soletí, o jen asi o deset let mladší Velkodvorské synagoze (stávala někde na prostranství před dnešním hotelem Intercontinental) – ani jedna z nich nepřežila asanaci.

Hodně by se dalo psát o historii Židovského muzea, které dnes spravuje nejen muzejní sbírky, ale i velkou část synagog – jeho počátky sahají až do roku 1906, kdy se soustřeďovalo na záchranu a uchování uměleckých předmětů ze synagog i dalších budov, postižených asanací.  Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava vznikla v Praze v rámci okupačního aparátu Ústředna pro židovské vystěhovalectví, později přejmenovaná na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě. Za instituci, která bude vykonávat příkazy Ústředny, byla určena Židovská náboženská obec v Praze, která v té době spravovala i muzeum. V roce 1942 přišel pracovník Pražské obce JUDr. Karel Stein (1906-1961) s návrhem, aby byl v Praze pod hlavičkou muzea uschován movitý majetek židovských obcí na území Protektorátu. Předměty ze zlikvidovaných židovských obcí, jejichž členové byli deportováni do terezínského ghetta, byly prohlášeny za umělecké, a tedy vhodné pro uchování. Traduje se, že nacisté usilovali vytvořit v Praze takzvané muzeum vyhynulé rasy, ale doloženo to není. Skutečností naproti tomu je, že v důsledku válečných událostí počet muzejních předmětů mezi lety 1941–1945 z původních několika tisíc mnohonásobně vzrostl. Muzeum pracovalo velmi profesionálně pod odborným vedením Tobiase Jakobovitse a Josefa Poláka.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tobias_Jakobovits

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Pol%C3%A1k

Muzeum znovu zahájilo činnost již 13. května 1945. Byla sice snaha vrátit předměty, získané za okupace, původním majitelům, většinou ale nebylo komu a tak se staly trvalou součástí muzejních sbírek. R. 1950 bylo muzeum postátněno a přejmenováno na Státní židovské muzeum. Po listopadové revoluci bylo muzeum a jeho sbírky restituovány Federaci židovských obcí v České republice jako právnímu nástupci zaniklých židovských obcí.

No a dostávám se k vyprávění o Pinkasově synagoze a tím bych chtěla sérii článků o Josefově ukončit. I k počátkům Pinkasovy synagogy patří jedna pověst.

V pražském ghettu žil kdysi chudičký žid jménem Pinkas. Měl spoustu dětí, ženu měl nemocnou, a tak se měl co ohánět, aby vůbec nějak přežili. Byl to ale zároveň muž moudrý a poctivý. Jednou se náhodou setkal s bohatým hrabětem, který s ním pak rád rozprávěl a oceňoval jeho znalosti i poctivost. A když viděl, jak bídně Pinkas a jeho rodina žije, vypomohl jim občas nějakými penězi. Za takový dar vždycky Pinkas děkoval slovy „Děkuji ti Hospodine, že neopouštíš svoje dítka v bídě a nouzi!“  Hrabě si po čase začal říkat, že penězi přeci Pinkase podporuje on –  a Pinkas děkuje Hospodinu! A tak si řekl, že nějakou dobu přestane Pinkasovi peníze dávat a uvidí se, jak to s tou vděčností k Hospodinu dopadne. Přiblížil se Pesach – židovské Velikonoce – a hrabě Pinkasovi řekl, že zrovna peníze nemá a tak mu nic nemůže dát. Podle tradice by se měl Pinkas zásobit jídlem na osm dní, měl by k slavnostní tabuli koupit i víno – a on neměl ani na chleba! Smutně šel domů, zavřel se do své komůrky a snažil se zapomenout na své trápení. A najednou se ozvala rána, vysypalo se sklo z okna, něco dopadlo na zem a pak už byl slyšet jen smích a dupot vzdalujících se nohou. Pinkas se šel podívat, co se ti děje a v pokoji na zemi ležela mrtvá opice! Chudák se vyděsil: ta opice jistě patřila nějakému boháčovi, a jestli ji najdou u něj v bytě, bude zle! Možná i pogrom vypukne! A tak se s ženou dohodli, že opici rozřežou a spálí v kamnech.  Jenže jak do ní řízli, vysypala se jí z žaludku spousta zlaťáků! No, zlaťáky posbírali a opici stejně spálili. A nakoupili jídlo a všechno, co bylo k svátku potřeba, a začali slavit.

Hrabě byl zvědavý, jak si Pinkas bez peněz vede a tak se, neohlášen, přijel podívat.  A našel spokojenou rodinu u slavnostně prostřeného stolu.  Hraběti to bylo divné, začal mít podezření, jestli je Pinkas opravdu tak chudý, jak si o něm myslel a tak se začal vyptávat. A pravdomluvný Pinkas odpovídal. Nakonec se domluvili, že opice byla původně hraběte a nečekaně mu doma uhynula. Sluhové pak dostali příkaz, ať se mrtvé opice nějak zbaví. No a ti chtěli Pinkase vystrašit… Opice doma pokradla zlaťáky a sežrala je – a to byla příčina jejího úmrtí. Pinkas hraběti s omluvami vracel zbylé peníze a chtěl mu splatit i ty, co vydal za nákup, ale hrabě si nic zpátky nevzal. Že prý je vidět, že Pinkas Hospodinovi děkoval právem. Pinkas nečekaně získané peníze neutratil pro sebe, ale pomáhal chudým, kde se dalo – a za část peněz nechal postavit synagogu…

Tak tohle říká pověst. A jak to bylo s Pinkasovou synagogou doopravdy? Synagogu nechal v r. 1535 postavit jeden z členů významné pražské židovské rodiny Horowitzů, Aharon Mešulam Zalman Horowitz. Jméno dostala po jeho vnukovi, rabínu Pinkasu Horowitzovi.

Pinkasova synagoga

Interiér Pinkasovy synagogy

A tohle je důvod, proč jsem si Pinkasovu synagogu nechávala až na konec. Slouží dnes jako památník holocaustu: její zdi jsou pokryty jmény více než 80 000 jmen Židů z Čech a Moravy, kteří byli za okupace zavražděni. Pro představu: podle sčítání lidu se v r. 1930 v Čechách a na Moravě k židovskému vyznání hlásilo 117 551 osob. V současnosti je v Židovských obcích v ČR evidování asi 3000 členů, celkově se počet Židů v ČR odhaduje na 15-20 000.

V prvním povídání o Josefově jsem psala o vzniku židovského osídlení v těch místech. Dnes jsem tedy chtěla napsat i o jeho konci. Josefovem jsem se tak podrobně zabývala proto, že Langweilův model je jediným kompletním dokumentem, vyprávějícím o tom, jak někdejší Židovské město vlastně vypadalo…

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Langweilův model Prahy – 10

  1. blbíš napsal:

    Nemá rád židovkou sakrální architekturu, ale to nemůže být důvod, proč bych si nepočkal, Kačko, na sobotu po půlnoci na Vaše milé a zajímavé povídání.

    To se mi líbí

  2. Miluše napsal:

    To se mi líbí

  3. Laco G. Mlynář napsal:

    Jako obdivovatel životů a děl Václava Boštíka a Jiřího Johna, nemohu nevzpomenout jejich autorství Památníku holocaustu v Pinkasově synagoze https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C3%A1tn%C3%ADk_%C4%8Desk%C3%BDch_a_moravsk%C3%BDch_ob%C4%9Bt%C3%AD_%C5%A1oa

    To se mi líbí

  4. NavajaMM napsal:

    Pán Bavor, letí k Vám posol v drevenej lyžici.

    To se mi líbí

  5. cobolik pacholik napsal:

    chazariky,patria k nasej historii,ale nasa historia je krestanska a nie zidovska,,bo neznesiem,ked sa bude pisat zidovsko krestanska,hlavna je nasa kultura krestanska,ja so zidovskou kulturou nemam nic spolocne,antikristi jak pepici su,patria ku krestanskej kulture,ci sa im paci,ci nie a drzat sa toho jak kurva,bo bude po vas antikristi,srat na restitucie,nech sa zadusi cirkev s nimi,bo king of kings ucil inac,jak cirkev robi,prosim nebrat ma jak zaryteho katolika,ja len v tom bol vychovany a casom zistil,ze k tomu patri vsetko,co sa nazyva nasa kutlura,bo kurva restitucie cirkev si narokuje,v broumove hrobka jeptisek,kde moja teta lezi a dalsich jedenast v jednom hrobe,tablicka s menamy odpadla zo skla,hrobka sa rozpavat,aka pani tam zametala a hned som jebnul,ze co klastor neopravy a jebla,co ma zdvihlo,ze to klastor opatu a oni tam boli internovane v roku 1953,ked soudruh delal poriadok,hned som jebol,ze cirkev dostala restirucie,pritom opati,vsetko nemecke mena po nemcky hroby upravene,kontaktoval som kamenara,aby urobil novu dosku s menamy aspon,,barz sa mu nechcelo,nechal som 1000U$D bratovy,aby to dal tu tablicku opravit,pritom mesto opravuje z nejakych fondov, 2 hroby na rok,kurva oni boli internovane,sluzili bohu,jak cirkev tak aj stat,ktory ich jebal,ten novy demokraticky,by mal opravit hrobku tych disidentov kurva,nie som az taky bohaty,aby som dal celu hrobku opravit,vlastne ,ani neviem,kolko by stalo,kurva dohodil by som dalsich 5 tisic,bo kurva poznal som tych svatych ludi,ja sam kurva dabel,ale oni pre mna svaty ludia,jak zili a co robili pre nas kraj.mam sa spojit s mestom,brat na tom bude delat,pojde do adrspachu,kde chodi kazdy rok na padesatku turu,bo jebnuty tak sa tam stavy,opati hroby krasne bo ich klastor,jeptisky tam internovane,chuj do nich takym tonom mi pani dristala,ze tie jeptisky to len privandrovalci,vlastne mozem napisat na mesto,mi jeblo bo,aj keby kamenar,chcel robit,neverim ani chuj pri plateni tam,aspon v cobolove ma ojebali v autopozicovni o 200euro,ked mi davali auto,chovali sa ku mne jak ku alahovy a po troch dnoch,ked som priletel do riti mi posielali skrabance,nikto auto neprebral a ja sam na aute nevidel nic,bo ked poslali fotky,musel by som mat hableuv teleskop,aby som videl,kus od temy,vobec nie od temy,ja stojim za svojou kulturov a ked jebnem okolo toho nejaku beletriu svoju,tak mi pasuje,este mi jeblo stav hrobov,ci pamatnikov nasich ludi je vizitka ucte k nasej historii,podla ostatnych kukov tam barz slaba ucta,dukla totalne picou ke zdi v pepikove sa popravilo a hej metro,metro nove trasy to nie ta pompa a parady,ked som v roku 1983 prvykrat isiel,nove stanice slaby standard,to tiez vizitka,kurva soudruh nesetril,demokrat buduje za horibilne sumy a vizage oproti souduhum ,kurva proklete nizko.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.