O ČEM PÍŠE RUSKÝ TISK: PVO PŘEDEVŠÍM

Zdá se, že před nastávajícími volbami na Rusi se Ukrajinci intenzivně zapojili do oslav. A tak se do centra pozornosti dostává protivzdušná obrana (PVO).

Je taky vidět, jak strategické území představuje Ukrajina. Ani k Volze to není daleko

Ukrajina zahájila systematický útok na důležité továrny v Rusku

https://www.gazeta.ru/social/2024/03/13/18410407.shtml

NÁMOŘNÍ NEZDARY: západ Černého moře se dostal pod ukrajinskou kontrolu

Velitel ruského válečného námořnictva admirál Jevmenov byl odvolán

https://www.gazeta.ru/army/2024/03/11/18399355.shtml

Rusko po ukrajinských úderech propustilo vrchního velitele námořnictva

Američtí představitelé odhadují, že Ukrajina, země bez tradičního námořnictva, potopila za posledních šest měsíců 15 ruských lodí.

GEOPOLITIKA

PUTIN: pokud polské jednotky vstoupí na ukrajinské území, aby „kryly ukrajinsko-běloruskou hranici“ nebo na jiných místech uvolnily ukrajinské vojenské kontingenty pro bojové operace, myslím, že polské jednotky nikdy neodejdou.

https://www.gazeta.ru/politics/2024/03/13/18410119.shtml

A ZASE PVO

Je ruská protivzdušná obrana připravena na údery Taurus nebo Storm Shadow? „Tato otázka je docela akutní.“

Michail Chodarenok

https://www.gazeta.ru/army/2024/03/12/18402397.shtml?updated

Německá ministryně zahraničí Annalena Berbocková podpořila ve vysílání ARD myšlenku svého britského kolegy Davida Camerona o nákupu německých raket Taurus Londýnem a předání britských raket Storm Shadow Ukrajině. Do jaké míry jsou síly a prostředky ruské protivzdušné obrany připraveny odrazit masivní údery nepřátelských leteckých útočných prostředků – v článku vojenského pozorovatele Gazeta.Ru Michaila Chodarenka.

Intenzita úderů ukrajinských bezpilotních prostředků proti objektům na ruském území se neustále zvyšuje. Například 10. března byl na obloze nad obcí Fornosovo v Tosenském okrese Leningradské oblasti zničen ukrajinský bezpilotní letoun. Dne 11. března byly zničeny čtyři nepřátelské bezpilotní letouny u Brjanska a dva u Orla. Den předtím ruské ministerstvo obrany uvedlo, že za den bylo zasaženo 130 ukrajinských bezpilotních letounů silami protivzdušné obrany.

V souvislosti s prohlášeními ministrů zahraničních věcí Německa Annaleny Berbockové a Spojeného království Davida Camerona je možné, že v blízké budoucnosti dojde k výraznému rozšíření používání řízených střel odpalovaných ze vzduchu. Jak jsou na to připraveny ruské síly a prostředky protivzdušné obrany a čemu bychom měli věnovat pozornost z hlediska posílení našich schopností pro obranu objektů země a ozbrojených sil na prvním místě?

Oblast řízení

Někteří představitelé ruské odborné veřejnosti při analýze bojových možností protivzdušné obrany obvykle věnují pozornost určitým taktickým a technickým charakteristikám některých protiletadlových raketových systémů nebo komplexů. V první řadě je to samozřejmě hranice zóny zásahu konkrétního SAM na velké vzdálenosti. A ta mimochodem velmi závisí na výšce letu cíle a radikálně se liší ve velkých a extrémně malých výškách. Například ve stratosféře může daleká hranice zóny sestřelu SAM/ SAM dosáhnout několika set kilometrů, zatímco v extrémně nízkých výškách sotva přesáhne 20 km.

Proto bychom v první řadě měli z hlediska posílení schopností protivzdušné obrany hovořit o vytvoření a zdokonalení systému řízení, tj. radarového průzkumu a systému kontrolních bodů pro síly a prostředky protivzdušné obrany (pluk, divize, sbor, armáda) s automatizovanými systémy řízení odpovídajícími jednotlivým úrovním.

Právě to lze v souhrnu nazvat kontrolním polem.

Pokud je takový útvar vytvořen, počet zpracovávaných vzdušných objektů v hranicích svazku se měří na stovky, počet řízených a spolupůsobících objektů (protiletadlové raketové a radiotechnické jednotky, stíhací letecké pluky, jednotky REB) na desítky, rychlost aktualizace údajů o vzdušné situaci je velmi vysoká, to znamená, že úkoly určení cílů a jejich rozdělení jsou v tomto případě řešeny s potřebnou efektivitou.

Jinými slovy, při odrážení leteckých útoků v podmínkách silných elektronických protiopatření nepřítele je zajištěno automatizované řízení bojových operací podřízených útvarů, jednotek a divizí. To znamená, že situace, kdy několik protiletadlových raketových jednotek pálí na stejný cíl a několik dalších vzdušných objektů překračuje zónu odpovědnosti jednotky protivzdušné obrany bez palby, jsou z definice vyloučeny. Kromě toho jsou vytvořeny prakticky nepřekonatelné překážky pro vedení „přátelské palby“. To znamená, že když bojové výpočty plně chápou vzdušnou situaci, zahájení palby na jejich letadla je vyloučeno.

V současné době, a to je třeba mít na paměti pro adekvátní posouzení situace, existují, mohu-li to tak říci, dva orgány zabývající se protivzdušnou obranou v první linii – armádní protivzdušná obrana a síly a prostředky protivzdušné obrany celého útvaru ruských ozbrojených sil – Vzdušně-kosmické síly.

Z těchto důvodů vyžaduje vojsková protivzdušná obrana hlubokou integraci do jednotného automatizovaného systému řízení, který již byl vytvořen a funguje pod záštitou velitelství protivzdušné obrany/PRO.

Dnes se protiletadlové raketové brigády a jednotky vojenských sil protivzdušné obrany používají v zóně speciální vojenské operace nikoliv jako součást formací, ale spíše rozptýleně, někdy pouze s jedním nebo dvěma SAM (samohybné palebné jednotky) a ROM (odpalovací jednotky). Je třeba připomenout, že SAM a ROM mohou samostatně vést palbu na vzdušného nepřítele, což je podstatný rozdíl oproti protiletadlovým raketovým divizím S-300/400.

Vzhledem k tomu, že dostupné prostředky armádních sil protivzdušné obrany nejsou pokryty jednotným řídicím okruhem a nejsou integrovány do jednotného systému řízení, nelze hovořit o centralizovaném určování cílů a jejich rozdělování. Z těchto důvodů výpočty jednotek protivzdušné obrany vojsk (a tím spíše JMA a ROM) někdy nemají úplný přehled o vzdušné situaci, a to vytváří ty nejpříznivější podmínky pro „přátelskou palbu“.

Proto je otázka co nejrychlejší integrace sil a prostředků protivzdušné obrany armády do jednotného a přísně hierarchického systému řízení poměrně akutní. Mimochodem, velení této složky ozbrojených sil již bylo začleněno do Velitelství protivzdušné obrany/PRO. Je třeba zdůraznit, že o žádné „optimalizaci“ protiletadlových raketových brigád a dalších jednotek Vojsk protivzdušné obrany není řeč. Každá složka ozbrojených sil má koneckonců svůj vlastní účel.

Mělo by se to však dělat takto – pokud se velení některého z armádních útvarů rozhodne posílit protivzdušnou obranu některého z objektů (uskupení vojsk) a za tímto účelem nasadí byť jen jediný SAM (samohybnou palebnou jednotku), pak by se po příletu do cílového prostoru měla posádka SAM přepnout do „zásuvky“ jednotného systému řízení a obdržet všechny potřebné údaje o vzdušné situaci a informace o určení cíle. Jinými slovy, neměla by nastat taková situace, že například člověk přiletí, vyrazí do vzduchu, zachytí nějaký vzdušný objekt pro doprovod, zamění ho za nepřítele, vystřelí na něj, a pak se ukáže, že jde o vlastní letoun (a dokonce o vzdušný objekt zvláštního významu).

Armády protivzdušné obrany

Pokud jde o potřebu provést zásadní organizační a personální opatření k posílení schopností protivzdušné obrany země a ozbrojených sil, je tento problém nejen opožděný, ale i přezrálý.

V roce 1998 vzniklo letectvo a armáda protivzdušné obrany sloučením dvou složek ozbrojených sil – sil protivzdušné obrany a letectva. Bojové úkoly a poslání leteckých armád a jednotlivých armád protivzdušné obrany však byly a stále jsou diametrálně odlišné.

Při účasti v operacích řeší letecká armáda tyto úkoly: zasáhnout nepřátelská zařízení a letadla, narušit řízení vojsk a zbraní; zasáhnout zálohy, letecké a námořní výsadky; narušit přepravu vojsk a materiálu; zajistit letové a bojové operace ostatních leteckých svazů a útvarů; zajistit výsadkové a bojové operace svých výsadkových vojsk; provádět vzdušný průzkum a REB.

Samostatné vojsko protivzdušné obrany mělo zase zajišťovat spolehlivé krytí proti leteckým úderům na správní a politická centra, hospodářskou a dopravní infrastrukturu a nejdůležitější uskupení vojsk, aby byla zachována jejich bojeschopnost a mohly plnit zadané úkoly.

Jinými slovy, funkce letectva a armády protivzdušné obrany se kardinálně liší: letecká armáda je čistě útočná, samostatná armáda protivzdušné obrany je čistě obranná.

Proto se v blízké budoucnosti jeví jako nanejvýš účelné oddělit letectvo a armády protivzdušné obrany v rámci Vzdušných a kosmických sil, tj. rekonstituovat letecké armády a na novém základě oživit nikoliv samostatné armády protivzdušné obrany, ale armády protivzdušné a kosmické obrany.

V tomto ohledu je důležité postupovat krok za krokem, neusilovat o vytvoření armády protivzdušné obrany na celém území země najednou, ale znovu vytvořit alespoň dvě letecké armády (stálá místa rozmístění – Moskva a Rostov na Donu) a dvě armády protivzdušné obrany (Petrohrad a Rostov na Donu) na západních hranicích země. Zatím existuje pouze jeden operační svaz protivzdušné obrany na území evropské části země – 1. armáda protivzdušné obrany/Pro zvláštní určení pokrývající hlavní město Ruska – Moskvu. A tato armáda sama o sobě je zjevně nedostatečná.

Je třeba dodat, že v současné době stojí v čele letectva a armád protivzdušné obrany zpravidla letci, a vůbec ne specialisté v oblasti organizace protivzdušné obrany. Kromě toho jsou velitelé pilotů, a to z velmi objektivních důvodů, velmi vzdáleni mnoha specifickým otázkám v oblasti bojové automatizace, radarového průzkumu a protiletadlové raketové obrany.

Letci se dnes v průběhu speciální vojenské operace soustřeďují na řešení úkolů vlastních čistě leteckým armádám, tj. na bombardování a raketové letecké údery proti nepříteli. Otázky například protiletadlového raketového krytí ropných rafinerií ve Volgogradu (Saratov, Nižnij Novgorod atd.) a mostních přechodů přes Volhu, pokud pro piloty i jsou, pak zdaleka ne na prvním místě.

A naléhavost pokrytí nejrůznějších objektů v evropské části země bude (a o tom není pochyb) jen narůstat. A tato záležitost by měla být i nadále svěřena odborníkům a příslušným organizačním a personálním strukturám.

O navrhovaném složení armád protivzdušné a kosmické obrany lze v této fázi samozřejmě diskutovat, ale zdá se, že součástí armád protivzdušné a kosmické obrany by rozhodně měly být stíhací letecké pluky. Protože bombardovací údery proti nepříteli je jedna věc, ale zachycení vzdušných objektů v AČR nebo s hlasem navigátora z naváděcí stanice je poněkud jiný úkol. A dovednosti leteckého personálu jsou zde vyžadovány zcela jiné. Je docela dobře možné, že je nutné revidovat tzv. síly v současnosti přidělené jednotkám a útvarům letectva a revidovat je výhradně směrem nahoru. Existují všechny důvody domnívat se, že by se takové otázky neměly odkládat. Jedná se o otázku národní bezpečnosti, a to zcela akutně.