Langweilův model Prahy – 7

V minulém vyprávění jsem se zmínila, že na budově radnice na Novém městě je i socha rabbiho Löwa.

Šalounova socha rabbiho Löwa – zachycuje vlastně výjev z jedné z pověstí o rabbim. To bylo tak: v pražském židovském ghetu začaly najednou umírat malé děti na mor. Jen malé děti, nikdo z dospělých. A tak se představení obce vypravili za svým moudrým rabbim, aby pomohl. A tak rabbi večer vyslal svého pomocníka na hřbitov – věděl, že tam v noci duchové mrtvých dětí vycházejí z hrobů a tančí. Pomocník měl za úkol jednomu z dětí sebrat rubáš a přinést ho rabbimu. To se i stalo a ráno, když začalo svítat, přišel za rabbim duch onoho dítěte a prosil ho, ať mu rubáš dá, aby se mohlo vrátit do hrobu. Rabbi to slíbil pod podmínkou, že mu duch řekne, co je příčinou umírání malých dětí. A dozvěděl se, že jedna žena z gheta zabila své novorozené dítě a to je příčinou prokletí. Žena byla vypátrána a potrestána a mor ustal…

Rabbi Löw je ovšem skutečná postava, jen vypisovat významné okamžiky jeho života by ovšem velmi, velmi přesáhlo rozsah tohohle článku – takže pro zájemce sem dávám odkaz na wikipedii.  https://cs.wikipedia.org/wiki/Jehuda_ben_Becalel My ovšem moudrého rabbiho známe především jako tvůrce Golema a hrdinu řady pražských pověstí…

Rabbi působil v životě na víc místech, poslední roky svého života ale prožil v Praze, kde také  r.1609 zemřel a je pohřben na starém židovském hřbitově. Toto je jeho hrob (jen ty betonové dlaždice na zemi poněkud kazí dojem) – traduje se, že když někdo do hrobky vhodí lísteček s přáním, rabbi mu přání vyplní.

Starý židovský hřbitov v Praze – je na něm asi 12 000 náhrobků a předpokládá se, že je na něm pohřbeno kolem čtyřiceti tisíc lidí. Prokazatelně byl využíván od r. 1439, poslední pohřeb se na něm konal r. 1786.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%BD_%C5%BEidovsk%C3%BD_h%C5%99bitov_v_Praze-Josefov%C4%9B

Podle National Geografic patří k deseti nejzajímavějším hřbitovům světa. A opět: vypočítat, které významné osobnosti jsou zde pohřbeny, je nad rozsah tohoto článku – takže odkazuji na Wikipedii.  (No, jo, já vím, že wiki není stoprocentně spolehlivá, ale jako nejjednodušší základní odkaz je použitelná.)

Rabbi Löw způsobil, že jsem dnešní téma začala psát vlastně někde od prostředka – je tedy nejvyšší čas vrátit se na začátek.

 

A tím dnešním tématem je část Prahy zvaná Josefov – ale to až od r. 1850. Před tím se jí říkalo „Pátá čtvrť“ (logicky – protože po přičlenění k Praze se stala pátou městskou čtvrtí), ještě před tím Židovské město – prostě bývalé pražské židovské ghetto. Takhle to vypadalo za časů Langweila. A jako obvykle: co je žluté, bylo zbouráno – a zbouráno bylo vlastně skoro všechno, zbyla jen část synagog, hřbitov a židovská radnice.

No a tohle je současný Josefov…

Synagogy si nechám na příští vyprávění, židovskou radnici také odbudu jen odkazem https://cs.wikipedia.org/wiki/Maiselova_radnice – jen si dovolím připomenout malý unikát, který je na radniční věži: hodiny s hebrejskými písmeny místo čísel, jejichž ručičky se pohybují v opačném směru, než jsme zvyklí. http://www.muzeumhodin.info/zidovske.htm Jsou z 2 poloviny 18. století a nelze vyloučit, že to jsou vůbec nejstarší hebrejské hodiny.

Nemívám ve zvyku vypomáhat si v článcích přemírou odkazů – ale v tomto případě jsem si chtěla uchovat místo na fotografie starého Josefova a alespoň trošku tak přiblížit atmosféru tamního zaniklého světa.

Vetešnictví Mojžíše Reacha

Obchod šatstvem a obuví Emila Koníře

Od 10. století se v Praze usazovali židovští obchodníci a penězoměnci. Původně sídlili v oblasti dnešní Malé Strany, ve 12. století se jejich osada přesunula na druhý břeh Vltavy, přibližně tam, kde je dnešní Josefov. Shodu okolností nejstarší popis Prahy je z pera židovského obchodníka Ibrahíma ibn Jákoba z r. 966.

Židé měli od raného středověku nařízeno usídlovat se výhradně v ghettu. (Byli podrobeni i mnoha dalším omezením a útlakům, ale to jsou věci celkem obecně známé.) Až za vlády osvíceného císaře Josefa II. se začalo postavení Židů zrovnoprávňovat s ostatním obyvatelstvem – mimo jiné již neměli povinnost bydlet v ghettu. (Oficiálně bylo pražské ghetto zrušeno r. 1850.) Bohatí Židé se tedy přestěhovali do lepšího prostředí a naopak do ghetta se stěhovali nemajetní, bez ohledu na svou víru.

Domy, domky a domečky, nesčetně přístavků a kůlen, zápach, špína, hmyz a krysy. Končiny na pohled tajuplné a romantické – ale žít v nich? Ačkoliv jsem hodně velký staromilec a romantik, uznávám, že zbourání téhle spleti budov a uliček bylo to nejrozumnější, co se dalo dělat. Škoda jen, že před zbouráním nebyla provedena důkladná dokumentace a archeologický průzkum, takže teď se v mnoha směrech můžeme jen dohadovat a teoretizovat. Ale na druhou stranu, aspoň tomuhle zmizelému kousku Prahy zůstala jeho tajemnost…