Letošní zima se ptactva dotkla celkem silně. A protože vím, že jsou mezi námi tací, kteří sypají ptáčkům, jistě také budou mít své vlastní „úlovky“. Tedy ty ptáčky, kterým se dostalo patřičného přídělu. Pochlubte se.
A samozřejmě že já začnu. Bohužel nemám příslušně kvalitní fotografický aparát, abych to co popisuji mohl i doložit, takže mi budete muset věřit. A myslím, že nejsem sám, kdo může jen psát a nepředkládat obrázky. Takže soupis „mých“ strávníků.
Samozřejmě hejno vrabců. O něco menší hejno koňader (nebo snad modřinek?). Pak cosi s červenou náprsenkou, snad hýl. Pochopitelně kos s kosicí. Oproti loňsku naopak nepřiletěly hrdličky. Snad se na mne zlobí, že nemám rád jejich jmenovce – strakonického starostu. Zato jsem měl mimořádnou návštěvu tří sojek. Mimořádnou zejména tím, že se zdržely asi půl hodinky a už se nevrátily.
Moje obligátní kachny jsme museli chodit krmit na zimoviště. Ale byly to vždy ty „pravé“, tedy drzé, které si dokážou vyskočit až k ruce. A v období největších mrazů se přihlásily i labutě, které se naopak začaly pohybovat v těsné blízkosti.
Myslím, že to je docela slušný soupis. A jak jste na tom vy?
Poznámky pana Bavora 
Vo veci kŕmenia vtáctva by som sa chválil cudzím perím, u nás je toto srdcovkou manželky. Ja len dopĺňam kŕmidlo, keď nie je doma. Najviac si nás obsadili hrdličky. Dokonca mi prídu zahrkútať na okno do vedľajšej miestnosti, keď nájdu kŕmidlo prázdne.
To se mi líbíTo se mi líbí
Sestra natočila video s dlaskem, ale je na výšku a neumím to otočti. a ani nevím jak to sem dát. Lumpík, zobal do okna jak kulomet, dokud se nenasypalo. A vůbec dělá dohled nad vším a kdo se mu nelíbí musí pryč.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Tie naše hrdličky, to je niekoľko párikov z okolia. Manželka im skúšala sypať hocičo, ale akonáhle ochutnali pohánku, už nechcú nič iné. Pri kŕmidle sa striedali po párikoch, ale potom sa prihodilo, že sme boli na víkend preč a zrejme sa navzájom podozrievali, tak sa odvtedy bijú a najsilnejší párik niekedy sedí aj hodinu pri kŕmidle a stráži. Pokúšal sa ich tu aj uloviť sokol, takže je to občas adrenalínové pozorovanie.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ptáci jsou zajímaví tvorové, kteří mají vlastní svět, úplně kašlou na lidi a jejich starosti. Dokonalí piloti: občas sedím u domu a pozoruji výkony vlaštovek, dokonce jsem si je v létě natáčel na rychloběžnou kameru, abych mohl pozorovat všechny jejich letecké grify – je to obdivuhodné, prosté oko to nestihne pozorovat v celé té kráse.
Pracoval jsem tehdy na jednom projektu z domova a pojal myšlenku, že je škoda sedět v baráku, když je tak pěkné počasí. Takže jsem si vytvořil pracoviště venku, jenže do toho všeho zasáhly vlaštovky. Místo abych něco dělal, většinu času jsem očumoval a posléze filmoval jejich starosti o potomstvo. Po týdnu „práce“ jsem se o mnoho neposunul, zato jsem měl skoro hotovou vlaštovčí studii, tisíce fotek a deset hodin videozáznamů vlaštovek. Byl to úplný záchvat prokrastinace, takže jsem se musel přesunout zpět pod střechu, protože to začalo ohrožovat termín odevzdání práce.
Když jedu někam daleko na kole, koukám na plachtící dravce, každý druh má své typické zvyky a postupy. Někteří létají 10-50 metrů nad silnicí a číhají na hlodavce, když se blíží k silnici, jiní se majestátně vznášejí ve vyšších výškách a krouží v termice, na rozhraní lesa a polí nebo nad horkou silnicí a polem. Když jsem ještě létal na paraglidu a předtím na větroni, hledal jsem podle dravců termiku – kolikrát mě to zachránilo od přistání někde mimo letiště, v poli, a od následného dlouhého čekání na odvoz. Prý v tomhle platí pravidlo o stupni termiky, který ten který druh vyhledává, ale sám jsem nic takového nepozoroval, i když jsem v té době měl siluety dravců v malíku a poznal jsem druhy bezpečně, to se mi už docela vykouřilo z hlavy.
Zkoušel jsem jeden čas ptáky i fotografovat, protože to pojilo mé dva oblíbené koníčky, a sice létání a fotografování. Není to úplně jednoduché, jako všechno, když se to má dělat pořádně. Vyžaduje to drahé a světelné teleobjektivy, pevný stativ, dlouhé čekání na světlo a na ptáky, neustálý průzkum a hledání, kde se daný druh vyskytuje. Prostě je to složité – aby to k něčemu bylo, musíte trpět posedlostí, být trochu blázen – v dobrém smyslu slova – protože to vyžaduje plné nasazení bez ohledu na cokoliv. Ne nadarmo je amatérská ornitologie tradiční výsadou britských horních vrstev, finančně zajištěných lidí, jak víme z literatury. Nebo polovičních cvoků.
Ale z druhé strany, k potěšení z fotografování ptáků stačí dnes skoro jakýkoliv foťák s delším zoomem (prodávaný jako „ultrazoom“), protože technologie už dost vyspěla a citlivosti čidel se zvedly natolik, že i s málo světelným „sklem“ už je možné dosáhnout krátkých expozičních časů. Ptáci se dají „nekrvavě lovit“ foťákem třeba na krmítku u domu nebo na drátech elektrického vedení.
Kolega si udělal – z bezpečnostních důvodů – automatickou kameru lidí u branky jejich domu, napojenou na internet, která mu posílá foto každého návštěvníka na jeho mobil. Jak se posléze ukázalo, skrytým motivem bylo podezření, že jeho žena souloží s pošťákem, což se nepotvrdilo – souložila se zahradníkem. Nicméně mu z tohoto experimentu zbyla kvalitní, vysoce citlivá – i noční – videokamera, kterou nyní používá na focení ptáků, kteří sednou na sloupek u plotu. Vždy se hrozně raduje, když má nového ptačího návštěvníka a všem to ukazuje. Získal přezdívku „Ptáčník“.
O skutečných lovech ptáků bych také něco mohl napsat, ale převážně z minulosti, protože malí ptáci se střílet většinou nesmí a při lovu jedlých ptáků – bažanti, kachny, tetřevi, … zase hrozí celkem velké nebezpečí, jelikož to dnes dělá kdejaký namistrovaný zbohatlík, takže mít takového při lovu vedle sebe není nic příjemného, jak lidsky, tak bezpečnostně, jelikož je úspěch, když si takový expert neustřelí vlastní nohu či hlavu nebo netrefí někoho dalšího. Stačí mi, abych takového viděl minutu manipulovat s flintou a držím se od něj daleko. Sice se dnes již dává velký pozor na alkohol, ale stačí předešlá pitka a ranní střízlivá kocovina, aby došlo k neštěstí velmi snadno. To už bylo bezpečnější za bolševika, když byli všichni lovci pod obraz.
To se mi líbíTo se mi líbí
Čo sa týka elegancie a leteckého umenia, moji favoriti sú dážďovníky (rorýsi).
To se mi líbíTo se mi líbí
Když jsem Vaši poznámku jen tak nepozorně přelétl očima, tak jsem si říkal, že moji favorité jsou tedy rorýsi, žádní deštovníci (ale pak jsem si všiml závorky). Ti dokáží skutečně věci, že člověk žasne.
😀
Ale copak čeština/slovenština, kam se v pojmenování ptáků hrabeme na Anglány. Tamní názvy totiž vůbec nejsou z latiny nebo vědecky druhové, ale spíše lidové, takže dokud to člověk nezná, vůbec netuší o jaké létající zvíře se jedná, zda jde o kolibříka nebo okřídlený druh prasete v době rojení. Dokonce i různí ptáci stejného rodu či jen nějaký poddruh se jmenují dočista jinak.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Áno, presne tak. Pred mnohými rokmi, keď mala internet len DARPA, mal som seminárku z angličtiny – preklad. Najviac som sa nadrel s jediným slovom, ktoré ani nebolo také dôležité, bol to len príklad niečoho. To slovo bolo „towhee“ a je to americký ľudový názov pre pinku (pěnkava). Našiel som to nakoniec v univerzitnej knižnici v Encyclopedia Britannica. Keby som tam napísal prvé vtáča, čo ma napadne, výsledok by bol rovnaký, no som ešte z tej staršej školy, že učeň si nesmie už prvé práce zľahčovať.
Odvtedy podľa toho slova testujem kvalitu slovníkov. Ani veľký 4-zväzkový anglicko-český slovník ho nemá, ale v staršom vydaní Osičku-Poldaufa bolo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Proto mám rád firmu Lingea (a její slovníky Lexicon):
To se mi líbíTo se mi líbí
Nie je zlý, ale ani on nemá „towhee“ 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon, odpovedal som ešte v pravom stĺpci a overoval som si to na internete. Túto desktopovú verziu nemám. Tak sa ospravedlňujem Lingee.
To se mi líbíTo se mi líbí
Než jsem stihl odpovědět, tak jste obrázku všiml. 😀
Lingea má spoustu produktů, běží na všem (na linuxech/unixech pod wine) včetně mobilů. Na netu mají on-line jen nějaký základní slovník, s pár tisíci hesly, asi jako jsou ty malé kapesní slovníky, takže tam towhee docela jistě nenajdete.
Co mám zkušenost, tak jejich slovníky jsou ty nejobsáhlejší, se kterými jsem se kdy setkal, je v nich i mnoho slangů a slova z argotu. Kromě toho mají i hodně oborových slovníků. Používám tedy nějakou letitou verzi z roku tuším 2003, tehdy to největší, co prodávali. Zatím mi to stačí, tak po ničem jiném nepátrám.
Je tedy fakt, že častokrát člověku pomůže až třeba internetový „urban dictionary“, protože angličtina je natolik živý jazyk, že nové významy vznikají a staré zanikají velmi rychle. Často je to až nebezpečné, protože kupříkladu v hyperkorektní městské společnosti třeba v Bostonu můžete někoho smrtelně urazit použitím nějakého docela běžného výrazu, který tam má velmi negativní nebo urážlivé konotace – zatímco před pouhými pár lety to bylo běžně používané slovo, dnes se „ve společnosti“ už neříká.
Kupříkladu ještě nedávno bylo queer jenom zvláštní (it was a queer senstation – byl to zvláštní pocit), případně praštěný, trhlý – zatímco dnes to znamená nějaký prapodivný druh buzíka.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Toto s narážkami na záludnosti „urban language“ máte pravdu. Jeden mladý známy, ktorý bol v Anglicku ako aupair pri koňoch si vyslúžil veľmi nelichotivú prezývku svojou školáckou výslovnosťou záporu slovesa „can“ (can’t). Iróniou osudu bolo, že mu tá prezývka sadla k povahe, podľa ľudí, čo ho dlho poznajú.
To se mi líbíTo se mi líbí
😀
Slovo „can’t“ se opravdu nevyslovuje jako „cunt“, to je dost blbá chyba.
Něco podobného spáchal kamarád, ve výrobní hale na Harley Davidson rámy, když tam vlezl a pokynul bohorovně chlapům „Hallo, geys“ (místo guys), a pak nechápal, že ho chtěli zmlátit, „jen tak, z ničeho nic“. Chybička v jedné hlásce, no angličtina dokáže být záludná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale to nielen my Slováci a Česi sme v tomto riziku. U nás na Slovensku je dosť rozšírené meno Štefan a kamarátsky sa skracuje na Piťo. Takto raz pri predstavovaní jedného chlapa Valónovi z Belgicka sa stalo, že Valón nedokázal vysloviť „ť“ a znelo mu to viac ako „č“, takže vo vzduchu istý čas visel vážny incident.
To se mi líbíTo se mi líbí
Bohužel jsem se musela ze zdravotních důvodů vzdát courání s foťákem, takže co teď vyfotím, vyfotím z okna. Moc toho není,ale přece jen se občas zadaří. Naposledy 14.února, kdy začak mizet sníh a roztávala zem. A pod mým oknem se žluna věnovala zemním pracem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím, jestli nějaké to sousto vydolovala, ale zablácená byla pěkně 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Super!
Žluna je moc pěkně vybarvená.
To se mi líbíTo se mi líbí
Žluna zelená je překrásná, to jste měla štěstí na takovou návštěvu! Na JM přilétá vlha pestrá, asi jako jeden z posledních tažných ptáků. Je tak nádherně barevná, že musí tzv. „počkat“, až bude mít dostatečné krytí v korunách stromů. Dravců tady máme dost.
To se mi líbíTo se mi líbí
a koukala dost nevrle… 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Zřejmě se nerada fotografuje. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Nebo si s sebou nevzala kartáček na zuby – teda vlastně na zobák… 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Krmení opeřenců má v referátu manželka a nejvíc na odbyt jde slunečnice. Na dvoře máme dva krmelce a ty dosypává několikrát denně. Za pár minut je vymeteno.
Zamlada, když jsem bydlel na Starém Brně, tak jsem z okna pozoroval fantastické kreace rorýsů. To snad nikdo jiný neumí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Když jsem byl malý, tak byl běžný pták chocholouš.
Dnes děti ani neví co to je….
To se mi líbíTo se mi líbí
Pipíška chochlatá. Veru áno, bežne to cupitalo aj v meste po ulici. Fakt, už som roky žiadnu nevidel. Dokonca aj vrabce sú už zriedkavejšie ako sýkorky.
Tie menej náročné a nevyberavé druhy asi zašli na nadmieru pesticídov všade.
To se mi líbíTo se mi líbí
Máte málo vrabčáků? Dejte počet a já vám jich doručím dle přání 🙂 Tady nejrozšířenější pták. Hned za ním kos. 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Asi se jim nelíbí pražská sídliště. Dříve jich bylo na předměstích Prahy také habaděj. 🙂
Jsem toho pamětník.
A určitě i v Paříži, jak by jinak získala Edith Piaf svoje jméno. Piaf – Vrabčák.
Teď je vystřídaly straky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Teď už je všude plno zpěvu, navečer hvízdal kos, paráda. Jenže těch drobných ptáčků je čím dál méně. Jaká byla dřív hejna kvíčal! Nebo strnadů! No a chocholouši pohromadě s vrabci na ulicích, kde je jim konec! Ornitologové už jejich výskyt mapují, žádná sláva.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ještě máme krmítko viset venku a pořád se k němu vracejí (takže stále něco sypu) – tedy ti, co přežili lovy kocoura. Zejména vrabci jsou stálice – takové menší hejno, lehce jich přibylo oproti minulosti. Pak sýkorky koňadry, dva páry kosů, občas přiletěl drozd nebo pěnkava, několik zvonků, rehečkové. Loni sem létalo až šest stehlíků najednou, letos nic. Anebo jsem je pouze nezahlédla, jsou čiperní. Krmítko úplně ignoruje konipas, jen běhá po zemi. Občas si přiletí pochutnat strakapoud a zase zmizí bušit někam do stromů v parcích.. . A zobou všechno, slunečnici, proso, měli jsme pro ně i kbelík zrní (to hlavně vrabčáci), pak ořechy ještě z předloňska, urodilo se jich až moc a díky jejich značné zásobě se měli letošní zimu od nás ptáci fakt dobře. Občas přilétnou i hrdličky, těm sypu na nízkou stříšku kukuřici, ale stejně je zajímá obsah krmítka.
Nejmíň tři týdny jsou zpátky holubi hřivnáči, zakládají rodinky a to je při „tom“ rachot 🙂 🙂 ! Krásní ptáci. Dřív bývali v lesích, poslední dobou klidně v parcích měst.
Jo, a těším se na skřivánčí zpěv, až půjdu na zahradu.
To se mi líbíTo se mi líbí