Perspektiva Západu … – aneb „hostina pro vrány“ po „bouři mečů“

(Pokračování článku Andreje Fursova „Horké léto-2016“ – viz. Bavorovo –  8.8.2016) 

 

HITLEROVI LOUTKÁŘI

 

Hitlera si skutečně pěstoval kolektivní Západ, ovšem cíle měli Američané od Angličanů odlišné. Poté, co ředitel Centrální banky Anglie Montagu Norman uzavřel v letech 1929-1931 svoji zemi před zbytkem světa, především pak před USA (Rockefellery), bylo jedním z hlavních cílů USA Washingtonu rozvrácení Britského Impéria. Významný americký diplomat a vyzvědač Allen Dulles o tom hovořil otevřeně v roce 1943. Jako ničitel byl zaplánován Hitler a na roli jeho terminátora pak – stalinský SSSR. Nikoli náhodou se americký kapitál a odborníci podíleli téměř 90% na naší předválečné industrializaci (Dněproges, Magnitogorský metalurgický kombinát, Nižněgorodský autozávod, vojensko-průmyslový komplex a řada dalších průmyslových odvětví). Stalin otevřeně oceňoval význam amerických investic. Není pochyb, že se strany USA to nebyla charita, ale protože Angličané před nimi uzavřeli svůj trh, potřebovali někam umístit kapitál – tedy do SSSR a Německa (viz např.kapitálové angažmá rodiny pozdějších amerických prezidentů Bushů – pozn.překl.), a upevňovat tyto státy pro budoucí vojensko-politické rozdrcení Britského impéria.

Pokud jde o Prescotta Bushe, tak ten nebyl zdaleka prvořadou americkou figurou v kontaktech s nacisty během války, proto se dostal před soud. Jeho obhájcem ale byl, m.j. Allen Dulles, který měl s hitlerovci dávné styky – a celá věc šla pod koberec …

Naproti tomu Britové pěstovali Hitlera pro zničení SSSR s tím, že sami následně dorazí oslabenou Třetí říši.

 

SOUMRAK BRITSKÉHO IMPÉRIA

V roce 1939 se Hitler pokusil vyvléknout z britského háčku napadením Polska, což je považováno za oficiální zahájení 2.světové války. Na oplátku dostal Hitler evropskou válku s Angličany. Nicméně v roce 1941 se jim podařilo Hitlera obrátit proti SSSR a zmařit tak americký plán. Churchillovi to ale nepomohlo, protože v průběhu války, současně s drcením Hitlera, Roossewelt se Stalinem bořili současně i Britské impérium.

A skutečně, po 2. světové válce „Impérium nad kterým slunce nezapadá“ skutečně zapadlo, a stejně tak libra sterlingů. Světovou měnou se stal dolar. A přestože Alžběta II. je současně oficiálně i královnou 15 dalších zemí, Britům zůstalo jedno dědictví  – mlžný Albion. Ale i ten se může rozpadnout. Skotsko se dere k nezávislosti, kterou jim předpověděl už Lermontovův předek, velký prorok Thomas Lermont. Po Brexitu se to může stát.

 

Nicméně na Západě dosud tvrdí, že právě pakt Ribbentrop-Molotov otevřel cestu ke 2.světové válce. Tuto verzi velmi zastávají naši „liberálové“.

 

To je naprostá blbost. SSSR byl poslední velkou evropskou zemí, která s Třetí říší uzavřela smlouvu takového druhu – teprve poté, co nevyšel ani jeden z pokusů SSSR o dohodu se Západem o společném odporu proti fašizmu. Cestu k válce otevřela, ale přesněji, de facto se jejím začátkem stala Mnichovská dohoda 28.9.1938. Tato dohoda se m.j. stala pokusem o vytvoření jakéhosi „proto-NATO“. Ale sovětsko-německá smlouva 23.8.1939 tento pokus pohřbila, což dosud vzteká určité druhy na Západě. Ať se vztekají…

 

KRVAVÍ NÁSLEDNÍCI TŘETÍ ŘÍŠE

Pojďme si hned na začátku vyjasnit, že globální bitvu nevede stát USA a státy Západní Evropy (ty už dávnou jsou pod americkým pantoflem), ale clustery nadnárodních sil: banky, korporace, monarchistické a finančně-aristokratické skupiny, jejich svazy a seskupení. Těmto svazům/trůnům slouží státy – americká „imperiální“ byrokracie, eurobyrokracie, které ovšem také mají svoje zájmy.

 

Islámský stát („IS“), další teroristická seskupení islamistů objektivně vystupují na straně Američanů a pokračují v páchání zvěrstev na Východě, v Sýrii, Libyi, Iráku. A stále noví uprchlíci směřují odtud do Evropy., aby destabilizovali Starý Svět podle plánu zaoceánského „trůnu“. A v Evropě samé IS organizuje demonstrativní teroristické akce k oslabení EU. Rusko, stejně jako SSSR ve 30. letech, vyzývá Západ ke společnému postupu proti teroristům – pro začátek aspoň v té Sýrii. Pochopení u západních „partnerů“ ale Moskva nenachází. Copak historie ničemu neučí?

 

Za prvé – neučí! Za druhé – pro vrchnost řady zemí Západu se Rusko horší nežli „IS“. Za třetí – Třetí říše a „IS“ jsou jevy různého řádu, rozsahu – ale nikoli zaměření. Nacistický projekt byl zaměřen na likvidaci všeho, co vzniklo na Západě (a ve světě) po Francouzské revoluci let 1789-1799. A přestože ve Třetí říši byla vládní stranou NSDAP, formálně – moderní institucí, v případě vítězství byl plánován přechod moci k Černému řádu SS s následnou demodernizací společnosti v rasově-kastovním pojetí. „IS“ – to je rovněž antimoderna…

 

DEMODERNIZACE

Poslední století žijeme ve „ve společenství Moderny“ – jak to nazývají sociologové – tedy moderním. Pro ně je typická existence moderního státu, formální demokracie, racionálních znalostí (věda), občanské společnosti, atd. Ideologie nacizmu to vše odmítala, vulgárně řečeno,  z pozice evropského středověku, a cílila na vytvoření futuro-archaického světa: rasa, krev, půda, zkrátka „sumární germánský génius“ ve vší své kráse. „IS“ je rovněž tak svým zaměřením – také odmítání Modernosti jak typu, zaměření na futuro-archaiku.

 

V této souvislosti se nabízí otázka, zda nakonec Moskva nebude muset uzavřít s „IS“ jakousi dohodu typu Moltova-Ribbentropa (k čemuž už nabádají někteří naši publicisté a politologové)? No a co? Ještě nedávno jsme se nacházeli na prahu války s Tureckem a dnes už zase kamarádíme s Erdoganem, který zřejmě buduje IS bez úvozovek.

Ovšem, úvozovky tu přece jen jsou. Turecko je stát, zatímco „IS“ je útvar jiného druhu, se kterým se mezistátní dohody nepodepisují. Koneckonců, jaká může být dohoda s útvarem, který sponzorují spojenci USA, především Saúdská Arábie, na kterém mají zájem americké banky a korporace – přestože nepřímo, jako na destabilizátoru Evropy.

 

REANIMACE KARLA MARXE

Je naprosto jasné, že Evropu, v její dnešní podobě, „šéfové světové hry“ už odepsali.  A to je, mimochodem, jeden z důvodů proč se Velká Británie v červnu vrhla k východu z EU. Pro Evropu končí epocha nastartovaná Velkou francouzskou revolucí, a obecněji epochou revolucí let 1789-1848. Prvním pokusem vrhnout proces zpět byl experiment „Třetí říše“. Ten se nezdařil kvůli „ulitému startu“. Dnes, na úsvitu společnosti Moderna potřebuje Západ nové formy. „Volnost, rovnost, bratrství“, trh, lidská práva, atd. a společnost založená na těchto heslech, ve skutečnosti už zemřela. „Neoliberalizmus“ a „strategie menšin“ (etnických, sexuálních, atd.), ji měly přivést ke kraji srázu. A jevy typu „migrační krize“ – ji mají s toho kraje shodit. Jak se říká:  nic osobního – jen třídní zájem.

 

Je třeba číst Marxe. Marxe, s prominutím, po roce 1991 hodili přes palubu Dějin. U nás se prakticky nestuduje.

Studují ho ovšem ve vzdělávacích zařízeních pro západní elitu. Rádoby intelektuálním troubům ze zemí periferního kapitalizmu Marx do ruky nepatří – je to nebezpečné. Trosečníkům dějin na jejich „vzdělávacím pikniku na krajnici“ dávají sežrat autory třetího řádu, typu Hayeka, Poppera, Hiddense, všelikou politologickou sebranku – jako „pokrokové ideje“. Elitě se dostává Marxe, Paretta, Gramschiho, atd. Ideolog globalizmu Jacques Attali, první šéf Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, člen Bilderbergského klubu, vydal nadšenou Marxovu biografii. Na Západě už skoro po desetiletí probíhá renesance Marxe. A zájem o něj, vzhledem k rostoucí krizi kapitalizmu, bude stoupat.

 

Skeptik by řekl, že komunisté po celé 20.století vytrubovali do světa o krizi kapitalizmu – ale komunizmus se zhroutil, zatímco kapitalizmus žije, a jak si žije! Podívejte se na Broadway, Oxford Street, Elissejská pole …

Pokud jde o Broadway, atd., tak kromě USA a jejich bohatých spojenců existují i Haiti, Zambie, Filipíny a mnoho dalších zemí. Kapitalizmus nepředstavuje jen nevelké bohaté a superbohaté jádro, ale i ohromná nuzná periferie. Údaj o roce 2015: 14% světové populace, tj. 800 mil., žije pod hranicí bídy (pod 1,25 USD/den); dalších kolem 30% za 2 USD/den. Přitom tendence k růstu bohatství na jednom pólu a růstu bídy na druhé, stále roste. V roce 2009 1% nejbohatších lidí patřilo 44% světových zdrojů, v roce 2014 už 48% a v roce 2015 pak 50% všeho světového bohatství. Tento poměr je pro kapitalizmus systémový. Jediným atypickým a velmi krátkým, pro tento systém, bylo období mezi léty 1945-1985. Sama existence SSSR donutila v oněch letech kapitalisty dělit se o část svých zisků se svými zaměstnanci, aby je nelákaly sovětské výsledky v oblasti sociální spravedlnosti a efektivity. Po zhroucení SSSR se vše vrátilo „na své místo“, přičemž velmi rychle. Současně rostoucí krizové jevy světové vrchnosti ukázaly, že kapitalizmus se svým státem, demokracií, atd., si už své odpracoval a zachování moci, „privilegií“, norma „1%:50%“ si vyžaduje jeho demontáž.“ Ideolog globalizmu (výše zmíněný) Jacques Attali už ohlásil příchod „globální distribuční ekonomiky“.

 

Jak tomu rozumět?  Na jedné straně kontrola nad zdroji planety a nad psychosférou a jednáním člověka na straně druhé, včetně vytvoření člověka nového typu. Už nyní běží zápas o budoucnost: kdo koho odřízne od společenského koláče. Tento západ předpokládá nejen sociální válku bohatých proti chudým, která se exponenciálně rozvíjí po celém světě, ale i uvnitř vrchnosti samé.  „Velké ryby požírají malé“, jako na obraze Breughela staršího. Hlavní válka – válka amerických bank a korporací o přežití, o budoucnost, která vyžaduje pohlcení západoevropských a části východoasijských ekonomik. „Migrační krize“ a vlna teroru v Evropě, zasahující nejsilnější západoevropské země – to jsou dvě strany téže mince.

„Migrační očkování“ může vést k nástupu pravicových nacionalistických režimů.  Dokonce i západní činitelé, např. bývalý ředitel Národní ekonomické rady USA Larry Summers se rozpovídal  na téma potřebnosti „odpovědného nacionalizmu“. Jak ho ale vytvořit?

 

Evropanům přece během posledního poválečného období, tj. za života tří generací, vtloukali do hlavy, že nacionalizmus je špatný, že je to cosi podobného nacizmu. Po mnohá desetiletí učili toleranci, homosexualitu a multikulturalizmu.  A jakékoli pokusy o projev národního vědomí jako protiváhy celoevropskému a tzv. všelidskému byly tvrdě potlačovány – kam se to poděla svoboda slova? Půlstoletí probíhá demontáž evropských národů, o státech nemluvě.

 

O co se opíral evropský nacionalizmus 19. a 20. století? V některých případech o ideje tradic, v jiných – o republikánské ideály. Tradici v Evropě ničí pomocí multikulturalizmu; republiky jsou jen fasádou, za kterou oligarchistický systém, vláda nemnohých – protidemokratická a v podstatě protirepublikánská. Národy ničí i pomocí degradace vzdělání: člověk, který nečetl, nebo dokonce neznající Danta, Shakespeara, Goetheho, Moliéra – to je špatný materiál pro národní obrodu. Nemluvě už o tom, že dokonce „odpovědný“ (rozuměj: omezený) nacionalizmus si vyžaduje zcela jiné vůdce, než dnešní ouřady, všechny ty premiéry, kancléře,… Jde o vůdce, schopné jednat nad byrokratickými strukturami, přičemž především eurounijními. Všichni si ale pamatujeme osud Jorga Heidera, vůdce rakouské Strany svobodných a zakladatele Aliance pro budoucnost Rakouska. Ve svých 58 letech zahynul v dopravní nehodě, když za doposud nevyjasněných okolností vyletěl se svým služebním autem ze silnice…

 

A nakonec růst nacionalizmu v Evropě, zvláště ve Francii a Německu, zjevně není v zájmu clusteru korporací nazývaného USA, které se všemi způsoby jistí proti případu takového vývoje událostí.

Pokusí se vytvořit protiváhu možnému franko-německému bloku na základě jakéhosi geopolitického útvaru, jehož středem by mělo být Polsko, jakéhosi druhého vydání Rzeci pospolitej, a do kterého by měly být vtaženy ostatní východoevropské země (především Ukrajina). Blok „Neorzecpospolita“ a Turecko byla nepochybně brána v úvahu jako významný protiruský směr. A pokud by výsledkem pokusu o puč v Turecku skončil svržením Erdogana, pak by se proces lepení takového bloku jistě urychlil, doprovázen provokacemi podél našich hranic, ale i uvnitř nich. Domnívám se, že převedení Krymu pod Jižní federální okruh – byl preventivním chodem správným směrem.

 

Takže národní obrození Evropy je věc málo pravděpodobná. Nikoli náhodou mladí, vzdělaní Evropané odjíždějí do Kanady, Austrálie, na Nový Zéland; mladí vzdělaní Portugalci – do Brazílie. Ale mladí nevzdělaní Afričané z Angoly a Mosambiku se hrnou do – rok od roku černějšího –Portugalska. A tady se dostáváme ke druhému aspektu problému „odpovědného nacionalizmu“. K ohromné, rostoucí mase afro-arabského obyvatelstva, jehož jediným únikem z bídy může být přesídlení do Evropy. Pro Starý Svět to bude znamenat demografický konec a sociální katastrofu. Podle názoru jednoho vysoce autoritativního znalce světových demografických procesů, německého profesora H.Heinssona, může během příštích 35 let do Evropy přijít 250.000.000 migrantů. Vezmeme-li v úvahu, že 507 mil.obyvatel EU jsou lidé v průměru nepříliš mladí, zatímco migranti jsou hladová mládež, ale bez valné chuti do práce, je výsledek zřejmý. U „Gallupů“ dokonce došli k daleko vyššímu číslu – 950 milionů migrantů do roku 2050. Jistě, obě cifry mohou být nasazené. To ovšem na konečný výsledek nabude mít žádný vliv, protože ani stomilionovou migrační vlnu postkřesťanská a v mnohém i postzápadní Evropa nepřežije. Tak se vrací bumerang historie …

 

Takzvané světové společenství, jak jsem se zmínil výše, je jen propagandistickou nálepkou, označující nejbohatší část obyvatel planety, především vrchnost světové kapitalistické třídy, jejímž mediálním měřítkem jsou globální masmédia. Dříve se používal otevřenější cynický termín „civilizovaný svět“, který je teď považován za politicky nekorektní, ďábelsky zamaskovali termínem „Světové společenství“. Je to pokus světové vrchnosti a její mediálního a intelektuálního servisu o ideově-smyslovou privatizaci celého mezinárodního lidského prostoru – tedy všeho lidstva – ve vlastních zájmech, nárok na monopol v zastupování zájmů všeho lidstva.

 

Je jasné, že žádný skutečně suverénní stát se s takovým monopolem měřit nebude – jinak nebude plně suverénní a ne tak úplně stát. Odsud plyne imperativ: jakmile někdo použije termín „Světové společenství“, je nutné odhalovat a vysvětlovat jeho třídní, geopolitickou a psychohistorickou podstatu a zájmy za ním stojící.

 

 

Z toho plyne, že část světového společenství – tajné služby, politici, banky – využívají mezinárodní terorizmus a kriminalitu ve svých zájmech proti jeho druhé části.

Takový obrázek se zjevuje, když si položíme naivní otázky, umožňující přejít od úrovně událostí na úroveň tendencí a oklepat propagandistický nános. Jak prohlásil už zmíněný Allan Dulles: – člověka můžete lehce zmást fakty, ale pokud chápe tendence, už se vám to nepovede…

 

Pokusme se spojit několik událostí. Rok 2014 – „Krym náš“. Rok 2015 – migrační krize. Rok 2016 – „Brexit“ a prezidentské volby v USA s kandidaturou jakéhosi Trumpa, kterého ještě před rokem mnozí považovali za podivína. A souvislost mezi nimi?

 

Je pochopitelné, že „Krymnáš“ byl volním rozhodnutím ruského vedení, nebo dokonce jednoho člověka. Jistě, teoreticky se připravovalo předem – kolik ale plánů zůstává na papíře? Nicméně stav připravenosti v globální politice – to je vážná věc, předmět dohod; doufám, že se někdy dovíme o skrytých šifrách konání Ruska na Krymu a v Sýrii. Podívejme se ale na „vedlejší produkt“ operace „Krymnáš“. Západ se zuřivě vrhá na Rusko, ale nemůže nic dělat. V bezmocné zuřivosti – vyhlašuje sankce. A dál nic. „Krymnáš“ ukázal naprostou neschopnost západní, a především pak evropské vrchnosti, efektivně oponovat Rusku na Krymu a v ukrajinské krizi vůbec. Nevíme, jak se bude situace dál vyvíjet, ale zatím to tak je.

 

Migrační krize – je další demonstrací mocensko-správní impotence vrchnosti EU a určité části severoatlantických elit. Tedy, další hřebík.

 

Odchod Británie z EU – další hřebík. Vzniká dojem, že v zápase „trůnů“  – seskupení světové kapitalistické třídy – jedna z nich (ta, která nehodlá podlehnout americkým korporacím, a v USA – ta, která vystupuje za nový relativní izolacionizmus) uštědřila té druhé několik silných úderů. Globálním spekulantům, Pánům „světových bublin“, jejichž kreatura Hillary (nebo, jak jí nazývají ve Státech, Killary – od to kill=zabíjet) Clinton. Vítězství Trumpa se může stát čtvrtým úderem, protože by změnilo rovnováhu v americké politice i v politice Západu jako celku.

 

Pokud vyhraje Trump … který se stal oficiálním kandidátem republikánů, bez ohledu na pokusy o vzpouru na stranickém sjezdu, pak ho nejspíš už nic na cestě do Bílého domu nezastaví. Kromě … kulky. Byl přece v USA kdysi podobně populární politik. Senátor Huey Pierce Long (prototyp Willie Starka ve znamenitém románu Roberta Penn-Warrena „Všichni královi muži“). Měl miliony přívrženců. Rozhodl se kandidovat v prezidentských volbách roku 1936 jako soupeř samotného Roosewelta. Byl ale demonstrativně zatřelen v Kapitolu státu Lousianna. Nečeká takový osud v příštích měsících Trumpa? V sázce je přece příliš mnoho!

Na samém začátku kampaně uzavřel Trump kontrakt s jednou z nejznámějších bezpečnostních firem. Krom toho se mihla informace o Obamově prohlášení, že v případě atentátu na Trumpa, dá pokyn k zatčení Clintonové… Právě tak, – vezmeme-li v potaz krvavou stopu táhnoucí se za Clintonovic rodinkou. A šance občanky Hillary, kterou „motor“ Brexitu Boris Johnson (od července britský ministr zahraničí), nazval „sadistickou sestrou v blázinci“, se zmenšují. Uvidíme …

 

Ale dokonce i bez Trumpova vítězství utržili eurounijní spojenci USA v letech 2014-2016 vážné údery, a bouře na západním Olympu bude stále silnější.

My ale víme, že po „bouři mečů“ nezřídka následuje „hostina pro vrány“ (názvy románů J.Martina – pokračování populární „Hry o trůny“). Musíme být připraveni nedovolit jim roztrhání naší země, a naopak jim samotným zakroutit krkem – co taky dělat s mrchožrouty?

Zdroj:  http://www.kp.ru/daily/26562/3579223/