Ve svém „Vyprávění o klášteře“ jsem každou chvíli zmiňovala Hasištejn a rod Hasištejnských – dovolte, abych jako doslov k tomu vyprávění přidala pár fotek Hasištejna – nebo spíš toho, co z hradu zbývá…
Abych pravdu řekla, moc toho není. Po slavné éře pánů Hasištejnských z Lobkovic (a zejména Bohuslavu Hasištejnském) přešel hrad na Popelovskou větev Lobkoviců, roku 1606 jej konfiskací získala královská komora – o hrad pak měnil majitele, ale nikdo se o něj pořádně nestaral, hrad chátral, stal se zdrojem stavebního materiálu pro široké okolí, až se z výstavného sídla stal rozpadající se zříceninou. Tu koupil koncem 19. století místní velkostatkář a úspěšný podnikatel Emanuel Karsch, který nechal alespoň vyvézt suť, z bývalé palácové budovy dělal restauraci a z věže rozhlednu. Rodina Karschů byla po válce odsunuta, kdo se stal vlastníkem hradu, to nevím – v současnosti je údajně v majetku obce Místo, na jejímž katastru stojí. Pořádají se v něm nejrůznější akce, od hudebních festivalů až po vystoupení skupin historického šermu, podle mých informací ovšem jde o ryze komerční akce a hrad slouží jen jako zajímavá kulisa.
A takhle tedy dopadl hrad, zmiňovaný ve 14. století v Majestas Carolina jako jeden z královských hradů, které nesmí být panovníkem prodány, nanejvýš mohou být jen krátkodobě zastaveny.
Od r. 1421 byl Hasištejn dědičným korunním lénem pánů Hasištejnských z Lobkovic, od r. 1490 zde trvale žil už tolikrát zmíněný Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, který zde provozoval jakousi školu pro urozené mladé muže (prý o rozsahu asi 15 studentů) a postupně zde vybudoval jednu z největších tehdejších knihoven – měla kolem 800 svazků. Po Bohuslavově smrti byla knihovna převážena na různá místa, část z ní v Chomutově postihl požár, posléze byla s ostatním lobkovickým majetkem zkonfiskována státem. Po Listopadu byla v restituci vrácena Lobkovicům a je uložena na zámku v Nelahozevsi.
Za Bohuslava Hasištejnského došlo i k dostavbě opevnění hradu, přibyla nová hradba s věžovou branou a čtverhrannou bateriovou věží, postaven byl i nový palác. Jejich zbytky teď dokáže rozeznat jen odborník – z Hasištejna je jen zřícenina, i tak však působí velice mohutným dojmem.
Můj oblíbenec: krakorec v podobě lidských postav – bohužel nedokončený, ale i tak pěkný. Archeologové říkali, že tam v suti našli i krakorce v podobě delfínů, bohužel současní vlastníci, či uživatelé hradu s nimi zacházeli dost neblaze – prostě šutr, co překáží. Tak to archeologové stále znova tahali z hradního příkopu a chystali se to odvézt někam do bezpečí. Jak to dopadlo, nevím, pak už jsem ztratila kontakt. „Můj“ krakorec je naštěstí zazděný…
Schody odnikud nikam…kdyby tak uměly vyprávět!
A tady je nalevo od brány pamětní deska – koho? No pochopitelně: koho jiného, než Johanna Wolfganga Goetheho – je jen málo míst, která tenhle pán nenavštívil!
Tak – a teď se vám musím omluvit, že nevyčerpám panem Bavorem povolených osm fotek na fotopříběh a i ty fotky, co jsem sem dala, nejsou zrovna nejlepší. Několik dní jsem trávila pátráním po dalších fotkách – přesně vím, co na nich bylo, ale vůbec netuším, kde jsou! Tak jsem musela udělat jen tuhle nouzovku. Ale abych vás nešidila, tak si vypomůžu hasištejnskými fotografiemi mojí kamarádky – co do kvality se jí ani zdaleka nemůžu rovnat a tak je tahle náhrada více než důstojná:
http://nkocka.ufouni.cz/jarmilaj/album_Hasistejn2005/index.htm
A jako bolestné za ošizený fotopříběh přidávám dvě hasištejnské pověsti.
http://www.obec-misto.cz/hrad-hasistejn/povesti-o-hradu-hasistejn/ Ale
nečekejte žádnou idylku, zejména ta o vzniku názvu hradu (v německé podobě
Hassenstein) je dost temná. A ještě vám prozradím, že na stránkách obce
Místo, kde jsou tyhle dvě pověsti, najdete i další informace o hradu a další
fotografie..
Poznámky pana Bavora 
Týn Nenávisti, Nenávistný Hrad, Týn, kde lze chovat v nenávisti. Jawohl, zu befehl, Mein Herr
To se mi líbíTo se mi líbí
Světská sláva, polní tráva. Kdysi, před pouhými 600 léty symbol bohatství, slávy a moci, jenž měl trvat navěky. Pevný, mohutný, nezničitelný. Dnes „hromada“ šutrů, svědek lidské práce, umu a dovednosti. Copak tu za 600 let zůstane po nás?
To se mi líbíTo se mi líbí
Strejdo Oline, raději se neptejte.
Ona „bába“ příroda si poradí se vším – s paneláky, s podnikatelským barokem etc. etc. Koneckonců. některé naše silnice jsou už dnes vzor,,, 🙂
Nicméně si troufám tvrdit, že ty „hromady šutrů‘ tak ňák přežijí – i tu naši civilizaci.
A že někdy budoucí Katrin bude psát o Hasištějnu podobně, jako naše Katrin dnes.
V tomhle jsem optimista 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Hromady šutrů přežijou, Vladimíre – ale přežije taky někfo, kdo by o nich psal? Nějak si tím přestávám být jistá… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
„…jeho první jméno Hassenstein jest tak záhadné jako všelijaká jiná pojmenování ve zdejší krajině, v nichž se kmen ( slovní ) Hass nachází. “ A.Sedláček, Hrady…
V té knize je také, Katko obrázek s vaším oblíbeným krakorcem. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Co neví Sedláček, nestojí za vědění! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Katy je děsná. Zaměstnala mě na půl dne 🙂
Bloudil jsem po internetu a hledal stavitele a majitele hradu, od Fridricha I. ze Šumburka, který hrad postavil pro svoji dceru Agátu, která byla manželkou Bohuslava, syna Boreše u Rýzmburka, přes dalšího majitele Mikuláše II. z Lobkovic (zakladatel hasištejnské větve Lobkoviců), který r. 1418 hrad dobyl, až po posledního šlechtického majitele, jeho syna Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, který jako bezdětný zemřel r. 1510. Po jeho smrti je hrad opuštěn, nikdo se o něj nestará a tak chátrá a rozpadá se.
Když v r. 1623 kupuje panství Jaroslav Bořita z Martinic, je v soupisu majetku uveden „pustý hrad“.
Emanuel Karsch postavil na hradě restauraci, která se stala spolu s hradem exteriérem pro úspěšný TV seriál o majoru Zemanovi, konkrétně 5. dílu „Hon na Lišku“ (chata továrníka Čadka „Liščí doupě“, záběry severní věže).
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak se mi to líbí… 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
V sedmdesátých letech byla restaurace na Hasištejně vyhlášená. jezdilo se sem na večerní rande, na příjemné posezení. Běžně se sem pořádaly výlety, pěší túry klidně až z Kadaně. Vždycky mne mrzelo, že tu není moc pověstí, ale místo je velice krásné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Původní „stará“ restaurace v r. 1976 do základů vyhořela. V roce 1995 byla otevřena ta současná.
To se mi líbíTo se mi líbí
http://www.hasistejn.cz/page/restaurace/
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, byla jsem tam kolem roku 1975. Potom tam ale bylo ještě něco jako kiosek, se sezením u dřevěných lavic venku. Bylo mi skoro osmnáct, když jsme tam byli se třídou, vlastně jsme jako holčičí parta nabalily cestou kluky 😉
To se mi líbíTo se mi líbí