Vy, jež dalekosáhlým během svým…


Kdysi dávno, snad ještě na základní škole, jsme dostali za domácí úkol naučit se úryvek z Máchova Máje – tu pasáž, kde vězeň oslovuje mraky. Mácha je můj oblíbený básník – a ještě teď, když se dívám na plynoucí oblaka, tak mi tyhle verše znějí v hlavě…

 

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;

 

obr.1

 

 


a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,

obr.2a smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,

obr.3vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,

obr.5

v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.

obr.6

Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.

obr.7Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!

obr.8

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na Vy, jež dalekosáhlým během svým…

  1. cobolik pacholik napsal:

    posledny odstavec to ma kopa ,podobne spieval ten americky suchar seeger a jednou provzdy zapamatat, nas holoty zem a nie nejakej slizkej hnidy,co ma mandat a prisaha holote vernost.
    macha zlatej macha,to bozske vtelenie,ktore vyjadril v slovach,jak ja ho mam rad a viem jednu basnicku len z casti,vlastne dve,ktore som sa ucil jak hovniar a uz vtedy ma to koplo a drzi dodnes…

  2. Hudec napsal:

    Poezie je to pěkná, ale teď bude třeba podívat se do učebnice, jak se ten který oblak jmenuje 🙂 .

    • Hudec napsal:

      Tak jsem se na to pro jistotu podíval a ono je to z meteorologického hlediska (říkám na základě své dávné a kusé meteorologické zkušenosti) poněkud jednotvárné.
      Na první fotografii se jedná o cirry (cirrus), což jsou takové šmouhovité mraky složené z ledových krystalků ve velké výšce (8 až 13 kilometrů) s teplotou až -50 stupňů (na jejich horní hranici). Nemají vlastní stín a jsou roztomilé nejrůznějších tvarů (vertebratus, uncinus – česky háčkovitý atd.) a charakteristické pro hezké letní počasí. Na obrázku to není úplně zřejmé, ale zdá se, že pod nimi vlaje nějaká lehounká kupovitá oblačnost typu cumulus či co.
      Na obrázku druhém jsou cumuly, o nichž se píše, že jsou složeny z vodních kapiček a říká se jim oblaka hezkého počasí – vyskytují se hojně v létě v oblasti tlakových výší. Ty dvě dlouhé šmouhy nad nimi jsou zase cirry.
      Oblaka na třetí fotografii se nedají moc identifikovat, protože je z oblohy vidět jen úzký výřez. Není vidět na jejich základnu – prostě nevíme, co se děje za těmi střechami. Vypadá to zase na cumulus, ale možná je to už vyvíjející se cumulonimbus, což (jak všichni vědí) je mrak bouřkový. Ale spíš ten cumulus.
      Zajímavější je oblak na fotografii čtvrté (večerní záběr), což je (asi) stratocumulus v podobě oblačných valounů. Je to vodní oblak ve výšce od 0,5 do 2,5 km, ale nebývá moc dešťový.
      Na obrázcích 5 a 6 jsou to cumuly jako vyšité – prostě léto jak má být, jen na tom pátém obrázku není zřejmé, co je to za opar na obzoru.
      A jsme u obrázku posledního – zase cumuly a cirry – takové ideální letecké počasí (myslím tím létání pro radost a zábavu) které ve mě evokuje vzpomínku na můj (jediný) let s L-39 Albatros (ten černý Czech Jet Team, provozovaný komerčně v Plzni – Líních) před pár lety – asi už jsem to tu psal, ale ta akrobacie s ním (pilotoval Láďa Šnýdr) byla neskutečným zážitkem, který si pořád připomínám.

      Tak vám dnes přeju cumuly a cirry, kdyby přišel cumulonimbus tak se schovejte. Hlavně ne nimbostratus, z toho když začne pršet, tak to nebere konce.

      • K-k. napsal:
        • Hudec napsal:

          To je hezký atlas, díky.

        • Hudec napsal:

          Jo, ještě něco. To není o mracích ani o počasí, ale o klimatu, ale je to strašně zajímavé. Spadlo mi to teď ráno na hlavu z nejvyššího patra jedné knihovny, když jsem hledal tu meteorologii. Napsal to Wolfgang Behringer, jmenuje se to „Kulturní dějiny klimatu (Od doby ledové po globální oteplování)“, vydala to Paseka v roce 2010 (originál v němčině 2007) a je to úplně strhující čtení.

          • K-k. napsal:

            hm…s veškerou úctou a bez urážky, ale dá se teď říct, že jste praštěnej klimatem? 😉
            Ještě jednou se omlouvám, ale takovou nahrávku jsem prostě nemohla nechat bez odezvy….:D

            • Hudec napsal:

              Kdyby jenom klimatem….
              Tvrdě zasloužená pověst magora přináší řadu výhod. Tou nejvýznamnější je, že se takovému jedinci – magorovi, mnohé odpouští s obvyklou poznámkou: „Ale no jóó, dyť ho znáte, dyť je to magor….“.
              Kdysi jsem to praktikoval v redakci Československého rozhlasu, ale v dalších „pracovních pozicích“ (jak se to říká moderně) už jsem si to nemohl dovolit. Ovšem jeden můj kamarád (Vašek Prokš, zpravodaj ČTK v Plzni, jinak velmi dobrý až skvělý ekonomický novinář – zpravodajec, asi poslední v regionu…) tuto strategii adoptoval a dovedl ji k téměř absolutní dokonalosti.
              Být poněkud praštěný je docela příjemný osud a o Vás mám představu, že o tom víte také své.
              P.S.: To měla být lichotka ve smyslu „Jsme stejné krve, ty a já“. 🙂

            • K-k. napsal:

              Jako lichotku to taky beru! Občasným extrémním zvýrazněním praštěnosti se mi podařilo na různejch suchejch ksichtech a studenejch čumácích mezi nadřízenými ledacos prosadit. Na tohle neměli protilátky! 😀

  3. věra napsal:

    Katko, děkuju za krásné fotky a připomenutí Máchy a Vám, pane Hudče za poučení 🙂 ..

  4. Miluše napsal:

    Katko, nádhera! Slovo básníka a Vaše snímky k tomu- tak to působí na duši mnohonásobně. :-). Dnes večer už určitě neobstojím, :-(. Děkuji Vám i panu Hudcovi.

    • brtnikvbrlohu napsal:

      Nádherné, ale něco mi tam chybí – jasně modrá obloha jak ji znám z dob mého dětství – dneska je opravdu vzácná, snad krátce po přechodu studené fronty než se to zase zasviní auty – nejen, a pak nepočmárá kondenzačními pruhy od letadel. Ono to trvalé kouřmo leze už i k mému brlohu, zaznamenal jsem ho na Českomoravské Vysočině, je prostě všude – ne jen kolem Prahy.

    • Bavor V. napsal:

      Sice z vás čiší ten poslední verš vašeho příspěvku, ale nebojte se, je to skvělé a jako vždy poučné. Mají se ostatní nač těšit.

  5. rybářka napsal:

    Dívám-li se na krajinu pod oblačným nebem, tak pěkně vyvedeným na obrázcích, tak tyto verše mne napadají také. Milé, důvěrně známé, milované…verše i krajina
    Když jsem se však dívala na oblaka a na krajinu pod nimi dnes časně ráno, pak jsem za krajinu prosila nebe i oblaka o soucitný dar deště. Blanice i Sázava se proměnily v potůčky plné kamenů, a potůčky, které řeky zásobují, jsou vyschlé.
    Mám ráda slunce a grilování vlastního těla provozuji ráda. Ale déšť miluju ještě víc. Slunečním žárem unavená krajina deštěm ožije, stejně jako řeky a potoky. A vyhořelé pastviny. A v takové oživlé krajině ožijí i verše K.H.Máchy.
    A tak volám „ Sláva oblakům i mrakům“, nositelům deště. Také „ Sláva“ jejich fotografům, kteří to umí. Znám krom paní Katy ještě jednoho. Posílám jako dík kousek básně jednoho našeho velikána

    Jdu sama v dešti. Za řekou hřmí
    Ne nevadí mi zmoklá hlava
    Jen se mi zdají bláznivé sny,
    že prší na město voňavá tráva.

    Potichu si zpívám
    do rytmu deště
    náhodná slova
    o zmoklém městě.
    Jdu. Nevím vůbec kam
    a s každou kapkou,
    zas znova začínám.

    Pod polštář dám si až půjdu spát,
    blues o dešti v němž voní tráva.
    Snad se mi bude celou noc zdát,
    že venku tiše poprchává-

  6. Zdena napsal:

  7. Miluše napsal:

    Rybářko, dík za připomenutí Václava Hraběte, v nedělní chvilce jsme tohoto básníka ještě „neprobírali“, ale určitě bude. A také paní Zdeně za Máj v podání Marty K. 🙂

  8. Slim napsal:

    “ Toliko dva hlasy se ozvaly na obranu českého byronismu. Jeden hned roku 1836 přišel ze Slovenska, kde Karol Kuzmány , sám básník hymnického vzletu, v novém časopisu ‚Hronce‘ Máchův ‚Máj‘ přiřadil k nejlepším svého druhu básním naší literatury a Chmelenského posudek odbyl slovy: ‚ Neznáme muže, ale, ale nevíme, kterak to bez uzardění kritikou nazvati mohl.‘, začež jej Čelakovský poctil názvem ‚slovenského halamy‘ a ‚hrubého pacholka‘, jenž by zasluhoval ‚holí na záda odpověď.‘ 😀

    Druhý hlas po čtyřech letech ozval se v Praze. Ve ‚Vlastimilu‘ 1840, posuzuje verše Rubešovy, Karel Sabina vykládá, že u všech národů geniální básníci, ‚kteří buď v čele věku stojíce, buď jej zcela předčíce, právě od svých krajanů nepochopeni zůstávali.. Jsouť to duchové vystoupivší z okresu čtenářům obyčejným nepovědomého, ježto city a myšlenky – buď vypěstované v temnotách obecenstvu neprozračných, buď cílící po výšinách všednímu lidu nepřístupných – protože z kořenů života národního nepocházejí, v národu se neujmou. .. Mnozí se jim obdivují, málo kdo však jim rozumí.‘
    Takoví jsou ‚geniální Shelley‘ a ‚nesmrtelný Byron‘, takový je náš Karel Hynek Mácha.“

    Jaroslav Vlček DĚJINY ČESKÉ LITERATURY

    ***

    Vytáhla jste na nás skoro nejtěžší kalibr, Katko. S těmi obrázky dohromady, mmm

    Mně se vryl z Máchy tento řádek:
    Já hledal ideál v podobách ženských / však nacházel jen ženské v podobách ideálních

    • cobolik pacholik napsal:

      hele slim,jak ty, macha a kopa dalsej holoty od chlapov,co s nimi dygne zenska po case prekukne a na prosto tak isto u tych zenskych plati jak by smet,mne moj ideal casom povie,ze taky som na zaciatku nebol a podobne pindy zenskeho rodu,ja opacim tiez tak isto,ze podoby a idealy sa menia ,je jasne,ze som iny co mi je priznane,ale divokejsi jak v mladosti a vobec to neplati o nejakej stranke sexu,bo kdeze ty lonske snehy jsou a ze machu neponimal nejaky kritik zvany teraz expert,to moze byt uz dnes ukradnute,bo macha premohol cas a takych to treba hladat jak ihlu v kope sena, kdekolvek na svete a kopa nacii ma podobnych,lez pre pepikov a mna cezpolneho the best.

Komentáře nejsou povoleny.