EMMANUEL MACRON O TOM, JAK ZACHRÁNIT EVROPU

S tímto nadpisem vydal páteční The Economist (3.5. 2024) rozhovor s francouzským prezidentem. Dáme si jen výtah, a komentář až ráno, je toho tam dost k diskusi

Francouzský prezident o vážných rizicích pro kontinent a o tom, co s nimi dělat

Když byl Emmanuel Macron před sedmi lety poprvé zvolen francouzským prezidentem, byla jeho kampaň plná optimismu ohledně Evropy. Vůdce, který 29. dubna usedl k rozhovoru s časopisem The Economist, je mnohem vážnější. Neztratil nic ze své bojovné energie. Jeho analýza hrozeb, které obklopují Evropu, je však rozhodně pochmurná. V sázce je přežití Evropy jako bezpečného místa, garanta prosperity a liberálního demokratického řádu. „Civilizace může zemřít,“ varuje pan Macron, a konec může být „brutální“. „Věci se mohou stát mnohem rychleji, než si myslíme.“

Pan Macron hovoří jen několik dní po svém projevu na Sorbonně, v němž poprvé řekl, že „naše Evropa může zemřít„. V rozhovoru, který jsme vedli ve Zlatém salonku v prvním patře Elysejského paláce, s francouzskými okny otevřenými do širokých trávníků pod námi, prezident mnohem ostřeji zdůrazňuje naléhavost a vážnost okamžiku.

Jeho obavy se netýkají jen Evropské unie, nebo dokonce obrany evropského území. Jde o trvanlivost souboru pravidel a hodnot, které se opírají o hospodářské bohatství a fyzickou bezpečnost a které spojují všechny Evropany.

Pan Macron identifikuje trojí šok vzájemně propojených hrozeb, které vytvářejí obzvláště nebezpečný okamžik v historii kontinentu.

První z nich je geopolitická: Evropa se snaží postavit Rusku Vladimira Putina, a to i přesto, že budoucí americký závazek vůči Evropě ochabl. Pan Macron, který se kdysi nahlas obával, aby Moskvu „neponížil“, se změnil v jednoho z nejotevřenějších evropských jestřábů. Při výčtu záznamů o ruské agresivitě, od hrozby použití jaderných zbraní až po neúnavné využívání hybridní války a dezinformací, regionální potíže a agresi ve vesmíru a na moři, prezident nepochybuje o tom, co je v sázce. „Pokud Rusko na Ukrajině zvítězí, nebude v Evropě žádná bezpečnost,“ říká. „Kdo může předstírat, že se tam Rusko zastaví?“ Ptá se, jaká bezpečnost by byla pro sousední země: Moldavsko, Rumunsko, Polsko, Litvu a další?

Aby se v krátké době postavili Rusku, připomíná pan Macron, dohodli se evropští představitelé a představitelé NATO, kteří se sešli 26. února v Paříži, na nových krocích, včetně posílení moldavských hranic. Francie nyní společně s Amerikou řídí koalici, která zajišťuje dělostřelectvo pro Ukrajinu; pan Macron tvrdí, že do léta uskuteční nové dodávky. Francie podepsala s Ukrajinou desetiletou dvoustrannou bezpečnostní dohodu v hodnotě 3 miliard eur (3,2 miliardy dolarů) v roce 2024.

Macron rovněž trvá na svém odmítnutí vyloučit případné nasazení pozemních jednotek na Ukrajině. Jeho komentáře vyvolaly v Německu nedůvěru a hněv a ostré vyjádření kancléře Olafa Scholze. Francouzský prezident nicméně tvrdí, že tváří v tvář expanzivnímu Rusku spočívá schopnost Evropy odradit od další agrese v tom, že nebude definovat červené linie. To označuje za „základní podmínku“ její bezpečnosti a důvěryhodnosti. Nejsou to prázdná slova, trvá na svém. „Pokud by Rusové prolomili frontovou linii, pokud by došlo k ukrajinské žádosti, což dnes neplatí,“ říká, „museli bychom si tuto otázku legitimně položit.“ Francie, podotýká, vyslala své vojáky na pomoc africkým zemím v Sahelu, když o to jejich představitelé požádali.

Macron má v úmyslu posílit Evropu v dlouhodobém horizontu, a proto připravuje nový závazný evropský bezpečnostní „rámec“. To okamžitě vzbudilo nedůvěru mnoha evropských atlantistů, kteří nedůvěřují motivům Francie a podezírají ji, že chce podkopat NATO a využít velkolepých vizí k podpoře vlastních obranných firem. V rozhovoru pro časopis The Economist v roce 2019 hovořil Macron o „mozkové smrti“ NATO. Dnes však trvá na tom, že „o smetení NATO nemůže být řeč“.

Podle jeho slov Amerika zkrátka nebude Evropě vždy krýt záda. Kontinent nemá na výběr: „Musíme se připravit na to, že se budeme chránit sami.“

……..

Druhým rizikem pro Evropu je dvojí ekonomický šok, který představují zrychlující se technologie a Čína. Pan Macron, bývalý investiční bankéř, se obává, že pokud Evropa nepochopí rozsah a naléhavost toho, co je třeba udělat nyní, bude zaostávat v klíčových odvětvích špičkových technologií, od čistých technologií po kvantovou výpočetní techniku. Součástí jeho řešení by byla rozsáhlá injekce veřejných peněz, ve starém dobrém dirigistickém stylu. Součástí by byla také deregulace, která by podpořila riziko a převratné inovace.

Čínský prezident Si Ťin-pching navštíví Francii ve dnech 6.-7. května a zastaví se v Pyrenejích, kde pan Macron trávil dětské prázdniny se svou babičkou. Francouzský prezident doufá, že se Čína bude nadále angažovat v boji proti změně klimatu, a také že pana Si vyzve k vyvíjení tlaku na Rusko. Pan Macron však svému hostu také tvrdě sdělí, že je třeba chránit jak evropské výrobce (zejména před přílivem čínských elektromobilů), tak její strategickou bezpečnost.

…………….

Poslední hrozba pro Evropu je hrozba pro její demokracii: oživující nacionalismus, podporovaný dezinformacemi a zprávami z ozvěn. Pan Macron míní, že nejlepším způsobem, jak pochopit dnešní riziko, je znovu si přečíst Marca Blocha, francouzského historika popraveného gestapem. V knize „Podivná porážka“ Bloch tvrdil, že elity usnadnily pád Francie nacistům v roce 1940 svou krátkozrakostí a samolibostí. „To, co mě ve Francii stejně jako v Evropě ubíjí, je duch porážky,“ prohlašuje prezident. „Duch porážky znamená dvě věci: zvyknete si na ni a přestanete bojovat.“ To je to nebezpečí: elity začínají předpokládat, že průzkumy veřejného mínění činí výsledek nevyhnutelným, a pak se s ním smiřují. „Politika není o čtení průzkumů veřejného mínění,“ říká, „je to boj, je to o myšlenkách, je to o přesvědčení“.

Jako vždy u pana Macrona je v tom všem něco, co oslní i vyděsí.  Německo bude zavírat uši před jeho výzvami k většímu rozpočtu EU. Evropanům, kteří se zaklínají americkým bezpečnostním deštníkem, se nelíbí nic, co by mohlo urychlit jeho zánik. Institucionální vůdci EU se budou bránit jakémukoli ohrožení svých vlastních mocenských struktur. I kdyby došlo ke shodě na cílech, proměnit tak rozsáhlý soubor myšlenek v realitu je na hranici možností. Panu Macronovi se podařilo posunout konverzaci v Evropě v některých otázkách, jako je vydávání společného dluhu nebo slib rozšířit EU o Ukrajinu a Moldavsko. Jeho slabinou však často bylo budování potřebné podpory, spojenectví, a to především v době, kdy je francouzsko-německá vazba tak napjatá.

Obtíže nebo rizika však 46letého Macrona málokdy odradily. Jak často říká, kdyby poslechl ty, kteří radili k opatrnosti, nebyl by tam, kde je dnes. Navzdory temným analýzám prezidenta se zdá, že jeho duch pozoruhodně přežil turbulence úřadu. V roce 2027 se pan Macron nemůže ucházet o třetí funkční období v řadě. Zbývají mu tedy tři roky na to, aby svůj odkaz upevnil. Jeho poslední výzva k probuzení může být pokusem vyburcovat jak kolegy z Evropy, tak ty, kteří se snaží odrazit nacionalisty a nahradit ho v širokém středu doma.