Tatra, Matra, Fatra (5. časť) – ktorý vrchol je Tatra


Motto: Repetitio mater studiorum… et pater imbecilitas mentis.

Tatry sú najskúmanejšie slovenské hory. Veľké a prímorské národy objavovali široké priestory a pomenovávali nové objavené krajiny. Našinci celé toto objaviteľské úsilie sústredili do malého kúska zeme, z ktorého rastú Tatry. Každý vrchol a každé horské sedlo majú svoje meno. Každý prvovýstup je zaznamenaný a dokumentovaný, a dokonca sú znalci, ktorí túto encyklopédiu nosia v malíčku. Je to však len záležitosť posledných 200 rokov.

Niektoré tatranské vrcholy majú svoje dávne, prastaré a jednoznačné mená, napríklad Kriváň. Nájdeme však medzi nimi aj Baraní zub, Granátový roh, Javorový múr, Kačací Mních, Licierov závrat, Mlynárove vidly, Ostrý palec, Plece Patrie, Deravú vežu, Strapatú vežu, Ušatú vežu, Štrbinu nad Kotlinami, Žľab pod Skokom, Žabí kôň.

Pri Žabom koni sa na chvíľku pristavme. Je to jeden z menších vrcholov v tesnom susedstve Rysov, no Rysy ho prevyšujú o 200 metrov a cestou na Rysy vás na ľavej strane upúta asi len svojim ostrým hrebeňom.  (odkaz)

f05-obr-1

Žabí kôň je však pekným príkladom, ako tatranské vrcholy získavali svoje mená. V ére objavovania a dobývania Tatier naše hory dostávali názvy aj nemecké, maďarské a poľské. Aj význam slova „štít“, typického pomenovania tatranského vrcholu, pochádza z poľštiny a používa sa menej ako 200 rokov. V historickom slovníku slovenského jazyka (odkaz) tento význam nenájdeme.

Oficiálne geografické názvoslovie v časoch Uhorska (maďarské) sa však tvorilo podľa horolezca, ktorý na daný bod vystúpil ako prvý. Žabí kôň je napriek svojej nenápadnosti jedným z najťažšie dostupných tatranských vrcholov. Najľahšia cesta naň vedie po ostrej hrane hrebeňa na obrázku vyššie a na horolezeckej stupnici je hodnotená ako III., čiže ťažká. Žabí kôň bol ešte na začiatku 20. storočia bezmenný. Prvovýstup naň uskutočnili až 12. 9. 1905 talentovaní Nemci Simon Häberlein a Katherine Bröske. Cesta južnou stenou na vrchol je dnes známa ako Häberleinova. Vrchol teda dostal meno podľa prvolezca „Simonturm“, maďarsky „Simon-torony“. Tieto názvy sú platné dodnes. Poliakom však, podobne ako Slovákom, by však nebolo pochuti, aby naše hory nosili nemecké a maďarské názvy. Nemci a Maďari majú totiž medzi prvolezcami po Tatrách veľmi silné zastúpenie. A tak Poliaci nazvali tento vrchol Žabím koňom. Žabím preto, že stojí nad Žabou dolinkou so Žabím plesom. A kôň preto, že vtedajšia technika lezenia takýchto ostrých hrebeňov spočívala v obkročnom sedení na skale ako na koni a v postupnom posúvaní k cieľu. Tatranská „urban legend“ hovorí, že Žabieho koňa pomenoval legendárny horský vodca Klimek Bachleda, keď so svojou skupinou schádzali týmto hrebeňom z Rysov len jeden deň pred prvovýstupom. Ostrý hrebeň Žabieho koňa ich zastavil a Bachleda ho vraj vyhlásil za neprekonateľný pamätnou vetou „Jeszcze się taki nie narodził, co by na te turnie wylazł“.

f05-obr-2

Pri pátraní po nádejnej hore „Tatra“, ktorá mohla dať meno celému pohoriu, musíme preto očakávať veľký nános podrobných informácií, príbehov aj legiend z posledných 200 rokov a musíme odolať romantickým dobrodružným príbehom horolezcov a možno sa ponoriť do hmly ďalekej minulosti.

Kto by však čakal, že indíciu nájdeme na e-bay medzi starými pohľadnicami.

f05-obr-3

Kto bol aspoň raz pri Štrbskom plese, ten pozná tento pohľad na Vysokú. Na našej pohľadnici je nazvaná ako Veľká Vysoká, po maďarsky Tátracsücs, po nemecky Tatra-spitze. Možno by sme boli v pokušení považovať slovo Tatra len za prídavné meno, nebyť nadmorskej výšky v zátvorke, ktorá jednoznačne určuje, že názov patrí k Vysokej. V skutočnosti je slovo vysoká prídavným menom a pravý  názov tejto hory by mal znieť Vysoká Tatra.

Vysoká je skutočnou dominantou Tatier. Je výrazná a viditeľná takmer zo všetkých strán, okrem Spiša, kde ju prekrývajú Lomnický a Kežmarský štít. Vysoká je typická svojim profilom, na ktorom sa k dvojvrcholu Vysokej primykajú dva susedné vrcholy. Sprava je to Dračí štít a zľava Český štít.

Áno, viem že asi pred 10 rokmi premenovali Český štít na Ťažký, spolu s Českým plesom, Českým vodopádom a Českou dolinou. Dovoľujem si však samotné toto premenovanie brať na ľahkú váhu a použijem ho hlavne ako ilustráciu vnímania Vysokej s oboma susednými vrcholmi ako celku. Obidva boli pred 120 rokmi ešte bezmenné, lebo ich považovali za len za predvrcholy Vysokej. Dračí štít dostal meno koncom 19. storočia od Uhorského Karpatského spolku ako Déchy-spitze na počesť horolezca, ktorý v roku 1874 ako prvý vystúpil na Vysokú. Po skúsenosti so Žabím koňom nás určite neprekvapí, že po slovensky sa tento štít volá Dračí (poľsky Smoczy). Táto oblasť sa však už dávno spájala s drakmi. Pruský geograf Sydow si dnešné Dračie pleso v roku 1827 zapísal ako „Pod Sarkaniom see“. Sused Vysokej z druhej strany tiež neostal bezmenný, nazvali ho Českým podľa toho, že sa týči nad Českou dolinou. Túto dolinu nazval Sydow ako Böhmisches Tal podľa rady poľských Goralských informátorov. Pred 10 rokmi ktosi na Slovensku zistil, že pôvodné goralské slovo bolo „čiežka“, čo malo znamenať ťažko prístupnú dolinu, nie českú. Celá táto história teda podčiarkuje, že v minulosti názov doliny a štítu nad ňou nebol úzko spojený a naši predkovia vnímali Vysokú ako celok s oboma susednými vrcholmi.

Celá trojica sa nazýva aj Koruna Vysokej. Ako asi jej zjav mohol pôsobiť na našich predkov, to skúsme odhadnúť z úcty, s akou Slovinci hľadia na Triglav. Popravde, znak Slovinska skôr pripomína profil Vysokej, než Triglavu.

f05-obr-4

Na pohľadnici, uvedenej vyššie, možno mnohých zarazil názov Veľká Vysoká. To je pôvodne poľský názov. Veľká je preto, lebo existuje aj Malá Vysoká. Oprávnenosť tohto názvu budem ilustrovať požičanou fotografiou z Panoramia (Google-Earth).

f05-obr-5

Dolina Starolesna je Rovienková dolina, bočná dolina v závere Bielovodskej doliny.  Na obrázku celkom vľavo je Gerlachovský štít a vpravo od neho je Východná Vysoká (poľsky Mała Wysoka). Len pri tomto pohľade od Bielovodskej doliny je zrejmé, ako tento vrchol prišiel k svojmu názvu. Z iných smerov nevyzerá ako „trojitá hora“.

Na stránkach Maďarského Karpatského spolku (konkrétne na tejto podstránke) som našiel informáciu, že s myšlienkou pôvodného názvu Vysokej – „Tatra“ prišiel Pavol Dobšinský v Slovenských pohľadoch z roku 1884 a namietajú, že ide o nepodloženú rozprávku. Dokladajú to aj údajmi Sydowa, ktorý má Vysokú označenú ako Wisoka a dôvodia, že Poliaci iný názov pre túto horu nepoužívali. Prečo na tom Maďarom záleží?

Prvá zmienka o Tatrách, ktorú vieme presne určiť v historických textoch (Kosmova kronika česká), je totiž názov hôr „Tritri“. Malo ísť o pohraničné hory, pokiaľ siahala dŕžava českého kráľa Boleslava II. Podľa oficiálnej maďarskej historiografie bolo Slovensko od 10. storočia kontinuálne súčasťou Uhorského kráľovstva. Preto je táto „pohraničná otázka“ veľmi citlivá a rozoberieme ju podrobnejšie v nasledujúcej časti.

Zatiaľ nám postačí vyvrátiť tento chabý maďarský pokus jednak tým, že v roku 1884 Slovenské pohľady nevychádzali, boli v tom čase už zaniknuté. Ďalej poznáme prípady, keď sa názvy hôr z rôznych  svetových strán líšili, spomenuli sme to v minulej časti o Nízkych Tatrách. A navyše, máme v ruke žolíka, ktorým je dielo Kežmarského rodáka a rektora lýcea Juraja Buchholza staršieho. Ten o Tatrách napísal monografiu s názvom „Ziepser Schnee-Gebürg“, v preklade Spišské Snežné hory.

f05-obr-6

Dielo vyšlo v tlači síce až koncom 19. storočia, ale text je z roku 1719, kedy ho Georgium Buchholz napísal vlastnou rukou vo veku 77 rokov, ako je vidieť na úvodnej strane. Buchholz nám v diele nielen dokladá, že Spišiaci, ktorí majú zakrytý výhľad na Vysokú, hovorili Tatrám „Snežné hory“, ale na strane  34 popisuje Vysokú a v poznámke pod čiarou uvádza, že ide o Tatra-Spitze. Okrem toho na strane 39 popisuje bočnú dolinu, ktorá ústi do Bielovodskej a píše, že leží priamo pod Vysokou. V tejto doline sú dve plesá prvé je „Böhmischer See“ (!) a druhé je „Gefrorne See“, to v poznámke pod čiarou identifikuje v poľštine ako Zamarzly Staw. Na modernej mape nad touto dolinou stojí Český štít, takže týmto Buchholz potvrdzuje, že ho nerozlišuje od Vysokej ako iný vrchol.

Okrem Sydowa, teda aj Buchholz dávno pred ním pochopil, že České pleso nie je „Ťažké“. Buchholz pritom nebol zahraničný geograf odkázaný na informácie od horalov. Narodil sa v Kežmarku, prežil tam skoro celý život a bol jedným z najväčších znalcov Tatier v svojej dobe. V roku 1664 vystúpil so skupinou študentov na Slavkovský štít (Schlagendorfer-Spitze) a bol to jeden z prvých objavných výstupov na štíty vôbec.

Nuž a napokon, informáciu o Českom plese potvrdí aj rukou kreslená mapa Švéda Görana Wahlenberga z roku 1813, kedy pricestoval do Kežmarku, aby ako poverený výskumník Uppsalskej univerzity preskúmal Uhorské Centrálne Karpaty. Na Wahlenbergovej mape rozoznáme veľký nápis „Tatra Mons“, ktorým označil naše hory a teda pravdepodobne vďaka nemu sú odvtedy vo vedeckom svete známe ako „Tatry“.

f05-obr-7

Okrem toho však na mape zreteľne rozoznávame nápis „Böhmischsee“ v červenej elipse presne na mieste dnešného „Českého plesa“.

Ako to vlastne bolo s poľským názvom? Zistíme, že aj Poliaci ešte nedávno hovorili tomuto plesu „Czeszki staw“, teda České pleso. Podľa tatranskej „urban legend“ bolo pomenovanie motivované dvojicou českých horolezcov, ktorí zahynuli nad Českým plesom na Českej veži. Názov, ako sme sa presvedčili, bol však oveľa starší. O najnovšiu zmenu názvu sa vraj zaslúžil hlavne Witold Paryski (horolezec, spisovateľ a najväčší poľský znalec Tatier), ktorý koncom  20. storočia nanovo analyzoval goralské nárečie a dospel k presvedčeniu, že Gorali určite nemysleli na Čechov, keď hovorili o tejto doline, ale ako ťažko sa tam dostanú s ovcami.

Priznám, že na toto premenovanie všetkých „Českých“ geografických bodov v Tatrách hľadím s rozpakmi. K podobnému cieľu nesmerujem ani svoje pátranie po starodávnych geografických názvoch a nenapadlo by ma žiadať o premenovanie Vysokej na „Tatru“. To už je minulosť a jej poznanie nám hlavne pomôže lepšie chápať historické súvislosti. Uzákonenie nejakého názvu, to je politika. Politika je veľmi zlá ingrediencia do historického skúmania. História ochutená politikou je obvykle nepožívateľná.

Toto budeme  mať na zreteli aj v budúcej časti, ktorá sa bude venovať chúlostivej téme bývalých hraníc českého štátu.

Zdroje k mapám:

Mapy – hungaricana

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Wahlenbergova_najstaršia_samostatná_mapa_V._Tatier_1814.jpg

http://www.karpategyesulet.hu/doksik/Special/Magas-Tatra/Menguszfalvi-volgy.html

navajamm

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 reakcí na Tatra, Matra, Fatra (5. časť) – ktorý vrchol je Tatra

  1. Hudec napsal:

    Pro milovníka Vysokých Tatier zajímavé povídání a těším se na pokračování.
    Máte recht. S tím Českým/Ťažkým štítem je to jen taková marginálie, nevím čím kým jak a proč motivovaná. Ale vím, že na Vysokých Tatrách, na jejich podstatě, to nemění vůbec nic.
    Nemám znalosti na to, abych s vámi o Vysoké/Tatře nějak polemizoval, ale z pohledu turistického návštěvníka těch hor (nikoliv horolezce!) mám za to, že mnohé jiné štíty působí impozantněji, především samozřejmě při pohledu z jihu, tedy ze Slovenska.
    A nedá mi to nepoznamenat tu, že nikoliv za nejimpozantnější, ale rozhodně nekrásnější, považuji Jahňací štít. Je sice trochu bokem hlavního tatranského masivu a zdaleka nepatří k nejvyšším (z hlavy napíšu něco přes 2200 mnm), ale je to skutečná perla.
    Tož, těším se na další díl.

    • NavajaMM napsal:

      Vaša slabosť pre Jahňací štít je mi úplne pochopiteľná. Mne podobne prirástol k srdcu Ostrý Roháč.
      Inak len pre zaujímavosť na starej uhorskej mape spred 100 rokov sa Jahňací štít volal Féhertó-csücs, teda „Štít nad Bielym plesom“. Tretie vojenské mapovanie z polovice 19. storočia ho pozná pod nemeckým názvom Schwalenberg. Asi neprekvapím, že poľsky sa volá „Jagnięcy Szczyt“.

      • Hudec napsal:

        O Vysokých Tatrách se rád bavím.
        Některé túry jsou tam dost profláknuté. Samozřejmě „slovenská hora“ Kriváň, tam to bývá úplné procesí – slabší proud od Štrbského/Jamského plesa se spojuje s obvykle silnějším zdola od tuším že Troch studniček (? – nechce se mi koukat na mapu a v paměti to nemám, neb jsem vždy používal tu první zmíněnou trasu). Podobně i Rysy, s nimiž mám drobnou historku:
        Před asi patnácti lety jsme se tam vypravili s kamarádem, šli jsme celkem svižně a na vrcholu jsem se cítili jak sir Hillary. A najednou koukáme, jak z polské strany stejně svižně šplhá nahoru asi pětadvacet jeptišek v hábitech. Dlužno podotknout, že z polské strany je poslední fáze túry opravdu velmi strmá a obtížná. Tak jsme zase trochu splaskli…..

        Slavkovský štít je mimořádně otravná túra, ale když vyjde počasí, je odtud krásný výhled.
        Báječná je Východná Vysoká – tam nahoře lidí jen pár, většinou jdou jen přes Polský hrebeň do/nebo z/ Prielomu, štít už bývá nad jejich síly.

        Pokud mohu doporučit někomu, kdo Vysoké Tatry nezná, pak zde několik typů:

        1. Mlynickou dolinou od hotelu FIS u Štrbského plesa vzhůru k vodopádu Skok, kolem něhož pomohou řetězy. Pak přes asi tři morény až do kotle, kde bývá ještě zamrznuté pleso (z hlavy – Okrúhlé? nejsem si jist) a pak nahoru do Bystrého sedla, resp. na Bystrou lávku hodně strmým stoupáním (nepíše se to slovensky s měkkým „i“ – Bistrá?). Dvakrát se mi tam podařilo v druhé polovině června narazit na souvislou sněhovou pokrývku a to bylo opravdu pěkné, neb se nešlo po turistickém chodníku, ale přímo vzhůru převýšení asi (nevím přesně) 300/400 metrů. Ten sníh umí být v létě dost nebezpečný, protože ve dne trochu nataje, ale večer zmrzne a za pár dní je na něm robustní ledová krusta, což při uklouznutí může končit fatálním pádem dolů do suťoviska. zažil jsem dva takové případy, jdou jsme dotyčného dokázali dovést na dolů na Zbojnickou chatu (to byl fakt tvrďák), v druhém případě musel přiletět vrtulník – žádná sranda. Obvykle ovšem bývá jen nedlouhý (30 m ?) sněhový travers těsně pod sedlem, ale přijde mi i tak dost nebezpečný. Já to řeším lehkým letním turistickým cepínkem značky Black Diamond, který váží jen asi 600 gramů a dává náramný pocit jistoty. V tom kotli pod sedlem jsem nikdy nezažil hezké počasí, vždycky je tam celkem bezvětrno a velice ponuro. Ale když se protáhnete uzounkým sedlem a ocitnete se na jeho druhé straně nad Wahlenbergovými plesy, najednou svítí sluníčko! Nechápu…..
        Pak už jen dolů a dojdete na Štrbské pleso.

        2. Ze Štrbského plesa k plesu Popradskému, tam doleva jako na Rysy, ale minout odbočku na ně a pokračovat na Hincova plesa (2000 mnm – to se fakt dobře pamatuje) a nad nimi do Koprovského sedla a pak ještě kousek na Koprovský štít. Nebývá tam taková tlačenice jako na Rysech. Zpět stejnou cestou.

        3. Buď z Tatranských Matliarů, nebo lépe zaparkovat kus za nimi na parkovišti Sedem prameňou a vzhůru lesní (bohužel hodně upravenou) cestou k rozcestí Šavijový prameň. Tam doleva, upravená cesta končí, už jen typická tatranská lesem. Kolem nádherného potoka (jméno jsem zapomněl) k chatě Pri zelenom plese (Brnčálce). Nad ní je kousek strašidelné cesty vzhůru, už pro dost zdatné turisty, k několika malým plesům (tuším že Červené a ještě nějaké). Kamzíci. Pak dlouhým poklidným traverzem (v červnu pod sněhem, ale ne nebezpečným) ke komínu s řetězy (zase už jen pro zdatnější turisty). Kamzíci. Pak už dost šplhání po kamenech na vrchol Jahňacího štítu. Odměnou nádherný výhled přes čtyři hřebeny vycházejícími ze štítu – prakticky geometricky přesně po 90 stupních do čtyř stran. Stejnou cestou zpět. Obvykle pramálo lidí, je to tam podle mě nejnáročnější turistická túra, navíc je to strašně daleko, než se dojde na Brnčálku.

        Jedna osobní poznámka pro znalce, protože se rád vytahuju. Kdysi dávno v nejlepších letech jsem vyrazil sám ještě za tmy z Tatranské Javoriny přes Sedielko (nejvyšší turistické sedlo ve Vysokých Tatrách, vždycky sníh), Priečné sedlo, Prielom (pod ním sníh) a Polský hrebeň (pod ním sníh), a za tmy jsem dorazil na Hrebienok přes Sliezský dom. Vzpomínám na to dodnes.

        • NavajaMM napsal:

          Vďaka za tipy. Tá Vaša posledná spomenutá túra je ozaj úctyhodná, to už určite nezopakujem.
          K Vašim tipom pridám ešte jednu, kde býva menej ľudí, ale stojí za to. Kôprovská dolina z Troch studničiek alebo z Podbanského. Dlhá dolina a krásne vodopády (Kmeťov, Vajanského). Dá sa tade prejsť popod Kôprovský štít k Hincovmu plesu, ale odporúčam slepú odbočku k Temnosmrečianskemu plesu. Tam to vyzerá ešte ako civilizáciou nepostihnutá dolina.
          (PS: Bystrá je s Y po slovensky 🙂 )

          • Hudec napsal:

            No já tu túru už rozhodně nezopakuji také, lezu už jak slimák a do kopce je to spíš trápení než potěšení.

        • bob napsal:

          Tak Tatry to je pro mě tak akorát „náročná“ tůra kolem Štrbského plesa. Konec konců, proč se škrábat nahoru, když ze zdola je to taky krásný pohled,,,,:-).
          Aly ty jeptišky mi připomněly můj zážitek z Korsiky.
          Vypravili jsme se na „náročný sestup“ (po kterém samozřejmě následoval ještě náročnější výstup zpět…) soutěskou Spelunka.
          Když jsme zvládli sestup a byli v polovině výstupu zpět (patřičně zplavení a na sebe pyšní),tak jsme potkávali lidi, kteří si jen nahoru došli pro bagetu a svištěli zase dolů…-)

        • Slim napsal:

          K # 2 bych dodal, že tuto túru jsem si zvykl protahovat z Koprovského sedla Hlinskou dolinou až na Podbánské.

          Jinak ale mojí nejmilejší túrou ve VT byla ta, kterou jsem si „postavil“ někdy kolem roku 1993, v časech už dávno post-horolezeckých. Ráno po 7.30, jak přijede busík z Plesa, vyjdete z Tatr. Polianky nahoru po spádnici na Sliezský dom. Pěkně se zapotíte, takže si tam dáte polívku, nebo čaj, a stoupáte dál pod Večný dážď až na Polský hrebeň.

          Pokud jste přehnaně svěží, dáte si odbočku (tam a zpět) na Východnou Vysokou, a v obou případech pak sestupujete Litvorovou dolinou dál do Bielovodské. A tou postupně až na Lysou Polanu (nemám při ruce měkké l, sorry) na autobus.
          Bielovodka je překrásná, je to dolina alpského typu, jedna ze dvou ve VT, tj. má široké dno s loukou.

          Dohromady tak 7 hodin (bez VV), ale stojí to za to.

          PS. Kdyby sem náhodou nakukoval Lex: byl jsem upozorněn, že sepsul článek o solárech, z 29. 12., napsaný na nejmenovaném blogu, někým pod pseudonymem slimm.
          Bohužel to nejsem já, takže věřím, že se Lex k článku vypjal takříkajíc bona fide. kvůli věci samé. Zdravím, Lexi ! 😀

          • Hudec napsal:

            Tu severní stranu Tater prakticky neznám s tou jednou výše uvedenou výjimkou. Určitě je tam taky pěkně a možná menší provoz. Za poslední roky, kdy jsem tam jezdil pravidelně (utíká to), byla vždycky nejhorší pasáž než se opustila „magistrála“ Skalnaté pleso – Popradské pleso. Lidí jako když na..seje. A pak když v ústích těch nejkrásnějších dolin začal kůrovec požírat smrky…. To bych byl býval plakal. Vzteky. Zelení magoři nedovolili zásah proti nim a tak postupně sežere (nebo už sežral, nevím) všechno až po úroveň kosodřeviny. S nutným splachem půdy, vodní i větrnou erozí. Kdy tam zase něco pořádného vyroste nikdo netuší. Něco jako naše Šumava na menší, ale cennější ploše.

      • Lunka napsal:

        Tak to nas je vic, pane Navajo. Rohace jsou nadherne a Ostry Rohac do konce zivota nezapomenutelny.
        Moc dekuji za ohromne fajn serial.

  2. Bavor V. napsal:

    Musím dát jednu přírodní odbočku. Právě jsem zaznamenal hejno sýkorek, které se něčím živí na kamenném soklu u ohradní zdi. A dost vehementně. Co to může být, to netuším, maximálně snad mech.

    • NavajaMM napsal:

      Pán Bavor, to si tipnem na nejaký hmyz. Ak nemáte sneh a na ten múrik svieti slniečko, mohlo sa v niektorej škáre nejaká kolónia vyliahnuť.

      • Bavor V. napsal:

        Koukal jsem pozorně, ale mám to poctivě zaspárované, nikde ani škvírka a dokonce nikde ani ten mech. 😮

        • vera napsal:

          S přáním pěkného a šťastného nového roku panu domácímu 🙂 netuším o jaký kámen jde, ale troufla bych si odhadnout, že si sýkorky brousí zobáčky, a přitom ozobávají minerály pro trávení. Nikdy jsem sama nic takového neviděla, ale minerály nabízejí ptactvu v prodejnách zverimexu, tož možná si vaše sýkorky vybraly váš kámen v povánočních slevách 🙂

  3. brtnikvbrlohu napsal:

    K VT mne pojí dvě vzpomínky – první se pojí s Josefem Hlaváčkem který byl autorem horolezecké mapy VT v měřítku 1:25 000, někteří šťastlivci ji získali dokonce p. Hlaváčkem vlastnoručně kolorovanou, v 70tých letech nás svedla společná záliba ve filatelii, po letech jsem našel jeho mapu – tu kolorovanou .za rámečkem na Terryho chatě. Čest jeho památce.
    Druhá se pojí s mým bláznivým nápadem vyjet na Nový rok dopoledně na Lomnický štít – bylo nádherné inverzní počasí, nikde se nečekalo ve frontě a protože lanovka neměla koho vozit, tak nám bylo dopřáno si nahoře užívat sluníčka celé dopoledne.

    • Hudec napsal:

      Lomnický štít je vždycky sázka do loterie, počasí velmi nestálé. Vyjeli jsme tam před lety s dětmi a malými vnuky. Dole nádherné počasí, štít nad námi jako malovaný, prckové nadšení, že už už….. Než jsme vyjeli nahoru, nebylo vidět na krok, jak v Andělovi na horách. A když jsme sjeli dolů, zase sluníčko…..

  4. bob napsal:

    OT: omlouvám se, ale musím se s vámi podělit .
    Konečně se mi dostalo vysvětlení, kolem těch vypovězených diplomatů
    Volně jsem přetlumočil pod předešlý článek, jak to p. Votápek skvěle vysvětlil :-))

Komentáře nejsou povoleny.