Je k čemu?

Tak jsem dnem 21.10.2017 vstoupil do řad opovrhovaného řádu Seniorů, jinak též zvaných „starobní důchodci“.

Předcházela tomu už začátkem letošního jara návštěva na sociálce. Prostředí kultivované, funkční vyvolávací systém, úřednice vstřícná. Společně jsme konstatovali, že mám v jejich ústředí všechny potřebné podklady s výjimkou půl roku studia kdysi před více než čtyřiceti lety. Zaváhal jsem, zda to stojí za snahu nějak tu dobu doložit, neb potřebné roky odpracované mám, leč úřednice mi sdělila, že zde u nás na univerzitě na studijním oddělení jsou velmi vstřícní a že to dohledají a dokonce mi na ně dala spojení.

Tak jsem se s těmi univerzitními dámami spojil, a ony skutečně byly vstřícné a poslali mi potvrzení, že jsem tam fakt v šerém dávnověku v uvedené době studoval na fakultě té a té.

Letošní léto jsem si zkusil takovou jakousi generálku na důchod. Klientům jsem oznámil, že dva měsíce nehodlám pracovat a aby mě kontaktovali jen v případě ohrožení života, což plně respektovali – pracoval jsem po tu dobu asi dvě hodiny celkem.

A víte, že to bylo bezvadné!? Chodil jsem pravidelně cvičit a plavat, drobné nákupy se staly procházkou a nikoliv štvanicí, posezení na zahrádkách před kavárnami s četbou denního tisku, proloženo občasnými telefonáty se Slimem a dalšími. Půl dne jsem strávil na střelnici a tak vůbec… A u svých staříků, co jich mám ještě pořád požehnaně, jsem strávil více času a v klidu a oni byli nadšení. Vyjel jsem si také se třemi vnuky do Budapešti na pár dní (já vím, Bavore, dlužím o tom napsat) a bylo to prima, i když extrémně drahé.

Podruhé jsem sociálku navštívil začátkem září a s vítanou pomocí úřednice jsem podal žádost o zařazení mezi starce (a stařeny, pardon). Byla k tomu třeba ještě návštěva banky pro jakési potvrzení, ale celkem vzato to nebyl nijak náročný či obtížný administrativní proces. Tři týdny na to mi do vlastních rukou přistálo rozhodnutí odkudsi ze sociálních výšin, že teda jo, že jsem splnil všechny náležitosti a že mi vypočetli…. No, na důchod asi docela dobré, někde asi tak na úrovni průměrného čistého platu v naší zemi, myslím si. Ale na život málo, to dá rozum, s mojí a Labutinou spotřebou.

Další taktika je nastavena tak, že budu postupně polevovat v pracovní činnosti, čímž poklesnou i výdělky. Moje účetní mě seznámila s daňovými a dalšími podmínkami pro výkon mé živnosti, a ono to není tak úplně špatné a nelogické. Bude to „vedlejší činnost“ a od toho se ty podmínky odvíjejí. Budu z těch peněz žít jako dosud, ale už nebudu vytvářet další rezervy, s výjimkou stavebního spoření a penzijního připojištění. A až za rok/dva/tři přestanu pracovat úplně, začnu z těch dosud za dlouhá léta vytvořených rezerv čerpat.

Přemýšlím o tom, jak by to vypadalo, kdybych se živil nějakou fyzickou prací, nebo kdybych musel chodit denně na osm hodin do práce – zda by se mi ještě chtělo….?

Takže mi můžete gratulovat, je-li k čemu. Protože už od dob antických je známo, že bohové se nejvíc baví, když sledují naše plány do budoucna.

Výpočet důchodu – zajímavá disciplina

Zahloubal jsem se do „Osobního listu důchodového pojištění účastníka řízení“ (tedy do svého). Od roku 1986 je tam pro každý rok uvedená výše příjmu (vyměřovací základ), z níž jsem odváděl kromě daní a nemocenského pojištění také příslušnou dávku na penzijní pojištění.
Ke každému roku je též uveden tzv. koeficient nárůstu, tj. (pokud to dobře chápu, a asi jo), kolik by to znamenalo dnes nejspíš po (částečném) zohlednění inflace – a z toho se ten důchod nejspíš vypočítává.
Je to nanejvýš zajímavé. Zde několik příkladů:
1986                  42 537,- Kč              koef. nárůstu    9,5248             (vynásobeno:    405 156,-)
1991                129 419,- Kč                                      7,44350                                  963 524,-
1996                859 124,- Kč                                      2,9177                                 2 506 666,-
2001                597 801,- Kč                                      1,9284                                 1 152 799,-
Dál si nechám čísla pro sebe, z důvodu ochrany svých osobních údajů J. Nicméně koeficient stále klesá, až spadne na 1,4080 v roce 2006, na 1,1251 v roce 2011 a na 1,000 v roce 2016, který je poslední, který se mi započítává.
Koeficient tedy klesl v období 1986/1996 na 31%, v roce 2006 na 15% (vztaženo k roku 1986) a na pouhých 10,5 % v roce 2016 (opět vůči roku 1986).
A tak můj vůbec nejvyšší roční příjem (1 018 799,-) se mi započítal jako 2 459 788,-. Kdybych takový (stále opravdu slušný) přiznal v roce 2016, koeficient 1,000 by tu částku pochopitelně vůbec nezměnil.
To jsem býval zaměstnanec. Od roku 2002 jsem už jen a výhradně osoba samostatně výdělečně činná, příjmy jsem legálně optimalizoval, tudíž jsem vykazoval významně nižší vyměřovací základ. Na „stará kolena“ jsem vytvářel rezervy na vlastní účet bez účasti státu, což považuji za racionální řešení.
Relativně slušný důchod (na české poměry) jsem si tedy založil převážně v 90.letech, kdy se mé podle koeficientů „přepočtené“ vyměřovací základy pohybovaly v rozmezí přibližně tři čtvrtě milionu až po 2,6. Koeficienty poklesly v té době z 8,5914 na 2,0928 (což je za celé období ten největší sešup). Když jsem v roce 2011 vykázal vyměřovací základ cca 450 tisíc Kč (za období OSVČ vůbec nejvyšší), koeficient 1,1251 už z toho udělal jen něco málo přes půl milionu.
Spočítám-li jen tak „přes palec“ rozdíl mezi svým důchodem a důchodem průměrným, vychází mi, že za rok inkasuji na důchodu cca o nějakých sto tisíc víc. Za deset let to bude přibližně milionový rozdíl. Při dožití nějakého průměrného věku 78 let, tedy za patnáct let, to bude cca milion a půl. Za stejnou dobu jako OSVČ jsem soukromě vytvořil rezervu přece jen podstatně vyšší, byť na úkor nižšího vyměřovacího základu – ale bylo to významně efektivnější.
Respektuji nutnost určité „důchodové solidarity“ mezi různými příjmovými skupinami. Je dobře ale současně přiznat, že pro mírně nadprůměrně honorovaného jedince (můj případ) je platba do veřejného systému přece jen poněkud nevýhodná. Ať takový jedinec odvádí do systému kolik chce, rozdíly v důchodech jsou nakonec poměrně marginální.