Dlouhá cesta do Haagu

Rostislav Iščenko se zamýšlí nad smyslem ukrajinské žaloby na Rusko…

 Nějak mi nedochází, proč Ukrajina podala k mezinárodnímu soudu OSN v Haagu žalobu na Rusko. Dokonce i, pokud by Kyjev požadoval uznání Krymu za anektované území, tak by mu to moc nepomohlo. Je to věc národních orgánů a také Rady bezpečnosti OSM. Protože RB takové rozhodnutí nepřijala, a uznání/neuznání Krymu ruským jsou různá vc různých jurisdikcích a závisí na politické orientaci příslušné vlády, pak dokonce i kdyby soud v Haagu přijal podobnou výhradu k posouzení a vyhověl žalobě Ukrajiny, ze strategického hlediska by se nezměnilo nic. Rusko, samozřejmě, mezinárodní právo ctí – ovšem ne do té míry, aby vrátilo Krym Ukrajině.

A nejen to. Kyjev se ani jednou za poslední tři roky nezajímal o přípravu důkazové báze anexe Krymu. Přitom k tomu aby způsobil Moskvě vážné mezinárodní problémy, stačilo by Kyjevu opřít se výhradně o fakta Ruskem oficiálně přiznaná. Jediné, co k tomu bylo třeba – bylo uznat fakt státního převratu na Ukrajině v únoru 2014. Tak by všechny následující kroky Ruska bylo možno posuzovat jako napadení nové „revoluční“ státní moci. Problém spočívá v tom, že převrat sám o sobě neposkytuje důvod k anexi jakýchkoli území.

Na Ukrajině ale dali přednost tvrzení, že Janukovyč prostě utekl a v zemi vzniklo konstituční vakuum (to prohlásil Turčinov ve svém rozhovoru pro BBC). No, a pokud vzniklo vakuum, tak na jeho zaplnění měly legitimní orgány správy na Krymu nemenší právo než nelegitimní orgány v Kyjevě. Připomínám, že světové společenství (včetně Ruska) uznalo legitimitu prezidenta Porošenka (pro území, která ho volila), zatímco o legitimitě diktatury Turčinova a spol., fungující do června se nikdo ani nezmínil. A tou dobou byl Krym už dávno Ruský. Přičemž to už nebyla anexe, nýbrž podle slov Turčinova, „zaplnění ústavního vakua“. Protože, lze-li „zaplňovat“ v Kyjevě, je to možné i v Simferopolu.

Klidný přechod Krymu bez jakéhokoli odporu místních silových struktur ještě dále oslabil ukrajinské pozice. Co je to za okupaci, když se jí nikdo nebrání, ale všichni se radují?

Opakuji nicméně, že pokud by Ukrajina změnila svoji pozici na příčetnější, mohla požadovat od světového společenství zaujetí jasnější pozice ve věci Krymu. Celkem vzato by kvůli tomu Rusku nebylo o mnoho hůře, ale některé propagandistické a politicko-diplomatické bonusy mohl Kyjev ze situace přece jen vymáčknout.

Nicméně, ostudným propásnutím krymských šancí, se ukrajinská státní moc objevila před mezinárodním soudem s požadavkem uznání porušení konvencí o financování terorizmu a likvidace všech forem rasové diskriminace Ruskem. Víc si namydlit schody už nemohli.

Za prvé – na rozdíl od uznání přechodu toho či onoho území do svazku toho či onoho státu (ve vztahu ke kterému každá země přijímá samostatné rozhodnutí), se seznamy teroristických organizací potvrzují OSN. Národní seznamy samozřejmě existují také. Ale zajímají pouze ty, kdo je sestavil. Kyjev například považuje za teroristy vládu a občany DNR/LNR, ale tyto republiky naopak považují za teroristy kyjevské vůdce, jejich silové struktury a paramilitantní formace. To znamená, že dokud DNR/LNR nejsou zařazeny do seznamu teroristických organizací OSN, tak se dokonce ani přímá vojenská pomoc jim nemůže posuzovat jako financování teroristů. Nemluvě už o tom, že Kyjev jako důkaz financování teroristů předložil humanitární konvoje…

Takže soud OSN nemohl tuto věc za financování teroristů uznat.

Za druhé – pokud jde o likvidaci všech forem rasové diskriminace, pod tento paragraf je – vzhledem k divokým dnešním „evropským normám a principům“ – možné zařadit cokoli. Je tu ale jedna nuance – vše se pozná při porovnání.

Soud OSN si vyžádal na Rusku vyučování krymsko-tatarského a ukrajinského jazyka na Krymu. Tento požadavek byl, nicméně zabezpečen ještě před podáním ukrajinské žaloby. Doslova od momentu přechodu Krymu do svazku Ruska. Teď má Rusko požadovat na Ukrajině zrcadlová opatření ve vztahu k ruskému a krymsko-tatarskému jazyku na ukrajinském území, jakož i navrhnout OSN provedení inspekcí na Krymu a na Ukrajině. Obávám se, že závěry inspektorů budou pro Kyjev neutěšitelné. Mimochodem – obrátit proti žadateli jeho vlastní požadavky – to jsou základy diplomacie. Tuto fintu používali už ve starověku.

Ukrajinskou státní moc zachraňuje pouze hloupost. Při organizaci nějaké akce oni sází jen na prvotní vnější efekt, aniž by přemýšleli nad tím, co bude potom.  Pokud se potom situace vyvíjí v jejich neprospěch, pak mají jediný argument – „Putin to podplatil“ (jako varianta „zastrašil“). Takže Putin „podplatil nebo zastrašil“ Merkelovou, Obamu a Hollanda, kteří trvali na nezbytnosti plnění minských dohod Ukrajinou, dále pak Američany, kteří zvolili Trumpa, MMF, který odmítl Ukrajinu úvěrovat, soud v Haagu a Vysoký soud Londýna, které vynesly pro Ukrajinu nepříjemné rozsudky, atd., jakož i všechny ukrajinské politiky bez rozdílu (ne nadarmo se od rána do večera navzájem obviňují z práce pro ruskou FSB).

Ale v případě soudu v Haagu může jejich hloupost brzy velmi vážně sehrát proti nim a vyústit v osobní katastrofy ukrajinských vůdců.

Připomínám, že o ruské agresi Ukrajina ani nepípla, ale financování terorizmu ani existenci teroristů samých soud neuznal. To znamená jen jedno – pokud Ukrajina jiné agresory a teroristy nepojmenovala, pak s hlediska OSN v zemi probíhá občanská válka. A to znamená, že použití ukrajinských ozbrojených sil proti civilnímu obyvatelstvu, bombardování a ostřelování obytných čtvrtí měst na Donbasu, omezující opatření zavedená Kyjevem proti „domácímu separatizmu“, včetně věznění bez soudu a obvinění, mučení a mimosoudních poprav, se stávají nejen válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti, ale jsou za takové nepřímo uznány OSN. Nejen to. Odmítnutím uznat ruské financování terorizmu, mezinárodní soud OSN nepřímo obvinil ukrajinskou státní moc z války proti vlastnímu lidu (mimochodem, z toho byl obviněn „demokraty“ později oběšený Saddam Husajn) a z téhož je obviňován Bašár Asad a s tímto obviněním je požadován jeho odchod v souvislosti se ztrátou legitimity.

Dále připomínám, že v Haagu působí i Mezinárodní trestní soud (někdy nesprávně nazývaný Haagským tribunálem). Do kompetencí tohoto soudu patří právě genocida, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Během procesu proti Rusku u Mezinárodního soudu OSN zde shromáždila Ukrajina dostatečnou bázi důkazů pro povolání vlastních vůdců k odpovědnosti právě Mezinárodním trestním soudem.

Především ale je třeba zbavit je moci, pochytat a dopravit do Haagu. Inu, mnozí jejich předchůdci považovali takovou variantu vývoje událostí za nemožnou, než se najednou ukázalo, že do Haagu, kde neodsuzují k trestu smrti, je ještě třeba se umět dostat. Někteří smolaři se tak musili zodpovídat před soudem (rychlým a spravedlivým) u sebe doma …

http://alternatio.org/articles/articles/item/50799-dolgiy-put-v-gaagu