Jak přijít s křížkem po funuse aneb jak nám nerozumějí


       Kdo komu nerozumí? Přece Oni Nám. A kdo že to je? Přece naši mladí nám seniorům. Uvedu dva příklady toho neporozumění.

       Jakási parta studentů vyvíjí aplikaci, která by seniory zbavila počítačové negramotnosti. Chvályhodná snaha, ale když si udělám malý sociologický průzkum ve svém okolí (a jinde to stěží bude jiné), tak zjistím, že valná většina seniorů, kteří kdy měli zájem se s IT spřátelit, tak už učinila bez jakékoli aplikace. Buďto ještě v zaměstnání nebo nějakým samoučením, případně prostřednictvím dlouhodobě běžících kursů, které pořádá dnes už téměř každá i venkovská knihovna. Ostatní prostě nemají zájem, z různých důvodů nechtějí a nebo nepotřebují. A co se týká některých mladších ročníků, znám lidi podstatně mladší, kteří mají počítač jen na to, aby si mohli zahrát Solitér. Nepotřebují, nechtějí. Takže podobný vývoj aplikace, kterou notabene musí někdo toho seniora naučit používat, je možná dobré cvičení v rámci výuky IT, ale pro praxi je už zbytečný.  Vždyť se rozhlédněte kolem sebe. Vždyť i já, ač mi šedesát už dávno bylo, patřím zde v tomto prostoru mezi ty „mladší“.

        Teplí Jandové a jim podobní svazáčci si stěžují na to, jaký úspěch má ruská propaganda. A zejména senioři jsou jim trnem v oku, protože jsou infikováni minulým režimem. Že nás nechápou tito svazáčci, to já zase celkem chápu, ale nechápu, když se stejně projevují ti, kteří prožili část svého produktivního věku právě onom minulém režimu. Ti by přece měli vědět, že my starší jsme vychováni v tom, že umíme selektovat kecy od skutečnosti. A že tedy dokážeme rozpoznat, kdy nás někdo houpe a kdy mluví pravdu. Proto má ruská propaganda takový úspěch, protože propaganda protiruská je opravdu houpačka, která nám zvedá žaludky. Možná, že v zemích, které nepoznaly vládu jedné strany, jsou lidé méně odolní a spolknou vše, co se jim naservíruje, leč tady už máme tu schopnost si informace vybírat. A děláme to, což oni svazáčci nemůžou pochopit.

Prostě nám nerozumějí.

P.S. Na podvečer je opět připravena hudební hádanka

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

51 reakcí na Jak přijít s křížkem po funuse aneb jak nám nerozumějí

  1. vonrammstein napsal:

    Herdek-nakonec tu budu nejmladší já, ne?

    To se mi líbí

  2. Rosťa napsal:

    Svatá pravda. Ohlupovat starší generaci je daleko složitější, než si pornoherec Jakub myslel. A protože jsme odolní proti hloupé propagandě, snaží se mocní ohlupovat mladé. V historii běžná praxe, často úspěšná.
    S počítačem neumím to, co moje děcka, ale běžné věci ( mail, převod z účtu, nákup v e – schopu, vyhledání informací, napsání a vytištění dopisu atd ) zvládnu a pokud vím, tak to v mém věku umí téměř každý z mých známých, takže moc nevěřím v počítačovou negramotnost lidu obecného. Výjimky jistě jsou, ale je otázka, zda dotyční tím nějak trpí. Jestli se nám „gramotným“ třeba nesmějí, jak krásně umíme prošustrovat půl dne mydlením do klábosnice.

    To se mi líbí

    • oh napsal:

      Ani ta „mladší“ generace to s počítačovou gramotností nijak nepřehání. Ano, většinou „to“ umí zapnout a používat, se šmatlafounem v ruce pak chodí nejspíš i tam, kam kdysi císařpán chodil pěšky. Fejsbůk, voe!
      Ale v momentě, kdy se něco pokazí, nastávají komplikace. Sebevědomý mládežník možná tuší, co je to soubor, ale kde a jak ho v té elektronické potvoře najít, když ona ho odmítne vydat a začne se dožadovat formátování úložiště, to už bývá horší. Obvykle také mívají i hodně divné kámoše, třeba zákeřné Asiaty, nazývající se Samo Seto a Ono Se To, kteří jim neustále něco rozbíjejí, mažou a přenastavují na nesmyslné hodnoty.

      To se mi líbí

      • kchodl napsal:

        Kromě těch dvou zmíněných Japončíků jim škodí také jeden zákeřný a potměšilý Fin, ten je navíc silně zádumčivý, jménem Jaakko Skuurvillo.

        To se mi líbí

      • brtnikvbrlohu napsal:

        Spolehlivý způsob jak vytvořit na obličeji juvenila nechápavý pohled – když hledá nějaký soubor co mu cosi (někdo smáznul na ploše) když mu uštědříte radu – „tak si to najdi v komanderu“

        To se mi líbí

        • oh napsal:

          To nastává vždycky, když použijete nějaké sprosté slovo. 🙂
          Rada „obnov si to ze zálohy“ taky zabírá celkem spolehlivě.

          To se mi líbí

  3. jaa napsal:

    Problém je v tom, že si neuvědomují, že to co oni mají jako svou výjimečnost – musel někdo před nimi vymyslet a zprovoznit… Oni zatím nedokázali vymyslet nic – jen používají /využívají to, co ty před a předchozí opovrhované generace vymyslely. A bude hůř:

    http://zpravy.tiscali.cz/budou-nase-vnoucata-umet-cist-a-psat-videa-na-internetu-prebiraji-vladu-279888

    To se mi líbí

    • Jos napsal:

      Nevím jaa jestli jste četla Huxleyho Konec civilizace. Tam tento vývoj předpověděl. Tak zvané noviny pro delta minus, což byla nejnižší pěstovaná sorta obyvatel určená pro podřízené práce. Tam se žádalo hodně obrázků, téměř žádný text, a když tak hodně velkými písmeny. On to prostě viděl přesně.

      To se mi líbí

    • kchodl napsal:

      To je mimo jiné i stará hláška od Ronyho Reagana, když ho nějaký mlamoj frikulín otravoval, že jako 70+ letý příslušník staré generace nemůže rozumět moderním technologiím, tak Rony odpověděl něco ve smyslu „proč by ne, my jsme všechny ty technologie, které užívate, totiž vymysleli“.

      To se mi líbí

  4. Jos napsal:

    Jestli ti študentíci neměli jako hlavní situační a informační zdroj takové trapně propagandistické výrobky jako byl klip Přemluv bábu. To by naznačovalo, že ta propaganda všelijakých Mádlů, Issové. Zelenky, Jandy a dalších liberálních komsomolců funguje a svádí na zcestí pouze na další svazáčky.
    Mimochodem u nás to funguje zcela opačně. Manželčín počítač, počítače dětí i vnoučkův tablet udržuji v provozu a opravuji já, coby daleko nejstarší kmet, kterému bude za půl roku 70. Jenže Matfyz mne před dávnými lety, v dřevních dobách, před všemi dnešními počítačovými systémy naučil.

    To se mi líbí

  5. Miluše napsal:

    Často jsem se musela obracet na mladé i nejmladší potomky s prosbou o pomoc a o radu ohledně počítače. Měla jsem z těch „ďábelských strojů“ respekt. Je pravda, že mi některé „operace“ předvedli, ale tak rychle, že jsem nestačila všechno napoprvé pojmout. S prosbou o zopakování postupu jsem slyšela vzdychnutí „ach jo“ a tak jsem od toho upustila. Bývala bych potřebovala vyzkoušet si to, případně si zapsat postup. Stále byli ve spěchu a málokdo měl trpělivost mi pomoci. Nemám jim to za zlé, narodili se už do doby, kdy je veškerá technika dostupná a je samozřejmostí.
    Když ale někdy přišli s tím, že mají vypracovat něco z dějepisu, příp. z literatury (s tím, že to nemá být opsáno z netu), pak byla babča dobrá. 🙂

    To se mi líbí

    • jaa napsal:

      A bude hůř… ale pro ně. Podle mne je základní rozdíl v tom, že +jim zcela stačí vědět jak se to ovládá. Zatím co my jsme spíš naučeni – vědět proč to tak funguje a pak ovládáni už není problém. Ale myslím, že oni za to tak docela nemohou… Spíš školy a PC společnosti/výrobci. které tutlají jak to funguje. A když se poláme musí se koupit novej. 🙂
      Já jsem byla na U3v placeném kurzu abych se dozvěděla něco o Androidu v mém debilu a o fious větším placáku/tabletu, protože nefungovali vč propojení jak jsem si představovala že by to mělo být. No jen potrubí . bylo vychváleno co fšecko dělá a jak rychle – do emeriky a zpět… – v yhozené peníze. Koupila jsem si o tom knížku, – ale totéž. Ani ti inženýři na VUT nevědí nebo nesmějí říct. Ovšem jsou to mlaďoši.. takže se nelze divit. No dopadlo to tak, že tablet skončil v šufletí, hytrej mobil používám pouze jakoé herní konzoly – karty a logické/ a jinak vše na klasické bedně.
      Teď třeba mám problém – že se mi podle toho kontrolního – kouslo 5 něčehoi a je to vykazováno jako slabší závada. Počítačový kamarád řekl že dokud těch „zádrhelů “ nebudeč 20, tak to nevadí. No jo, ale mně to vadí – protože podle starýho PC s kontrolouí Norton.. když si dal člověk práci nebyl problém mít bedfnu špíglnígl. Bez jakýých koliv zádrhelů.
      Z původních 7mi jsem dva našla ale těch 5 visí a visí. Probléím je že se nikde nemohu dopátrat – kdyžř MVP odinstaluji – zda a jaký to bude mít vliv na provoz a zda půjde nainstalovat nová verze – je-li kom,patibilní. Není nikde k nalezení..
      A to vím, že by to mělo jít. Takže mladí když tyhle zkušenosti a výdrž nemají holt… mají smůlu

      To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Nepřeháněl bych to, umět (to základní, stupňů je řada, až po hackera) s počítačem není žádný znak výjimečnosti. Možná to někteří mladí tak vidí, ale tak to není. Mám několik matfyzáckých (a jaderných) spolužáků, kteří mají ze svých synů (totéž studujících) srandu na téma, jak málo umí třeba z fyziky a zároveň docela klidně připouštějí, že s pískem jsou lepší. Je to prostě jen mezigenerační rozdíl. A ještě ne pro každého.

      Třeba OH je vysoce nadprůměrný (v našem vzorku), takže se nemůže divit, že vidí mnohé (i mladé) co umějí míň.

      Určitě u nich rozvrstvení schopností není o moc jiné, než v předchozích generacích, ale má některé specifické odlišnosti. Mě nejvíc děsí nízká schopnost soustředění. Akcenty budou holt mít jinde.

      2) Generační struktura společnosti je věc základní, jedna z těch co se neučí. Tedy její důsledky. Je otázka jak by se chovali, třeba ve volbách, věčně, nebo velmi dlouho žijící lidé. Kdyby neplatilo, že si nová generace chce udělat svoje omyly (nebo zopakovat ty staré).

      PS. Aldous H. sám byl jasná αlfa a taky „oxfordská kavárna“ 🙂

      To se mi líbí

      • Jos napsal:

        Halt to máme blbý. Pražská kavárna emituje pouze cosi nebývalého. Něco, co ani jasnozřivý Aldous Huxley nezahlédl. Jedince daleko méně užitečné než uklizeči a počištovači z kategorie delta. Prostě jedince nové třídy epsilon, nejčastěji minus.

        To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      … se divíš? Žádná matka Tereza, ale dobře rozjetej novodobej průmysl. A mají to tak marketingově propracovaný, že to tlačej přes ty nejušlechtilejší lidský vlastnosti a myšlenky prostřednictvím EU. To prostě nemá chybu. Proslulá italská mafiánská chobotnice je slaboučkým čajíčkem proti tomuhle!

      Ale úplně mi stačilo, co Sralbotka předvedl při interpelacích, jestli tady je ještě u Bavora někdo, kdo to dobrovolně těm deprivantům hodí, tak budu DOBROVOLNĚ číst Jandu.

      To se mi líbí

  6. vonrammstein napsal:

    Se svolením pana domácího oznamuji, že jsem se na fotoblogu konečně dokopal k druhé části Čestmíra Sušky.

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      mám pouze technickou:
      … hergot, ten Čestmír ale musel propálit plynu … 😀

      To se mi líbí

      • vonrammstein napsal:

        Bezpochyby 🙂 Ale to taky patří do řádu dobrých investic 🙂 Radost je k nezaplacení.

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          … ba ne, příteli, nemáš tak úplně pravdu. Když se podíváš na celek, tutově tu Tvou radost úplně neprožíval!!! Vysvětlím – hezkej, tvůrčí, kreativní, naplňující pocit máš jen na začátku, kdy by se měly dostavit nápady a možná i na konci, kdy by se mělo z díl těšit. Mezi tím je řemeslo, vlastně jde o přežití, či vytrpění si času mezi startem a cílem. Když sedím nad čistým papírem a tužkou čmárám, to jó, to se jaksi naplňuju, protože se snažím svoje nápady, představy, znalosti a zkušenosti spojit s nadějí, kterou do mě vkládá klient (u něj múza). To je opravdu čas radosti, o kterým píšeš. Ale jakmile na to kápneš, máš to a držíš to, pak následuje řemeslo, který může být naplňující, ale určitě není radostí! Jen si představ toho Čestmíra, že dělá 1850-tou díru do toho bojleru, prší na něj, je mu zima, zplodiny toho pálení tý „krajky“ ho doslova votravujou a třeba i došlo pivo, nebo dokonce si lokl zvětralýho zbytku v lednici a … a vono ho čeká dalších 586 otvorů tý krajky = děsná představa, žejo? Ale radost? Věř mi, není o co stát, zvláště tehdy, když to neuděláš jak to má být, pak stojíš jednou nohou v kriminálu. No a konečně dopálí poslední otvor (= předám barák investorovi) a ta ocelová krajka někomu něco říká, nebo se dokonce i líbí (= v domě se dobře bydlí) . To je pak z tý dřiny ta druhá radost, o který píšeš. Mezi tím, příteli, je řehole, dřina, řemeslo….ale NÉ moc radosti.

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            z díla těšit,

            To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            … a nechtěj slyšet o radosti, když za tu dřinu nedostaneš zaplaceno (jak je u nás dobrým zvykem) … 😦

            To se mi líbí

          • vonrammstein napsal:

            Vždyť si to vybral, nikdo ho nenutí. Může klidně markovat na kase v Kauflandu, když ho to bude srát. Ale asi nechce. Bane, příteli. Věřím, že z toho má stejnou radost, jako když já řežu sekyrou do „nepřátel“. Krystalická radost ze života. Tvůrčí násilí.

            To se mi líbí

  7. Witch napsal:

    Už léta existují možnosti nastavení PC na „seniorskou míru“. Nejmíň před šesti roky nám to ajťák dával do domova. Horší je klávesnice. Na jedné (páni, už předloňské!) konferenci hezky pán od softvérové firmy vykládal, co a jak – a dost jsem ho uzemnila poukázáním na necitlivé prsty a zhoršený zrak. Měla jsem cvičnou myš, na které se lidi učili naprázdno klikat – hezky nahlas cvakala. Měla jsem tip na hry, které hodně pomáhaly. Solitaire, Moorhuhn (střílení slepic), někteří se naučili od vánoc používat i dotykový monitor. Leccos jde, i skype. To já neumím a nepotřebuji dodneška, holt naběhly mladší kolegyně 🙂 Ale pokecat si přes Atlantik prodloužilo život. Googl Earth je taky dobrý pro cestu vzpomínkami. Na to existují i virtuální prohlídky měst, města mívají své historické fotogalerie. Což píšu proto, že tu mnozí ještě mají hodně staré rodiče a na monitoru se vidí víc, než na prťavé fotce. Vzpomínky posilují.
    Problémem je přechod seniora, co nemusel otevírat poštu heslem, na jiný PC – prostě malér, heslo dávno zapomenuté, pošta ztracená včetně kontaktů. To je veliká ztráta a zhorší psychiku i zmatenost. Sebehodnocení a sebevědomí je potvora, zatraceně důležitá.
    Učení v knihovnách není jednoduchá věc, musí se překonat ostych a podobně. Dost se ověřilo, že děti, tedy vnou a pravnoučata, dobře seniory naučí. Navíc finanční podpora internetu v knihovnách může být kolísavá. Zatím to funguje i v našem okolí – zatím. To jen tak, ve stručnosti.
    Nazávěr pouze podotek k tomu, jak se umělo číst mezi řádky: Někdo to uměl a umí dodnes. Pro jiného to byla doba, která musela být skvělá už proto, že byl mladý, plný sil a žil podle svého dobře. Pro jiného to je doba, kdy se holt dělaly chyby a jinak to nešlo, ale on přece nemůže zahodit svůj život a poplivat jen proto, že žil, jak se dalo. A proto se brání. Ne, že by si nebyl vědom, co žil, ale proot, že prostě nemůže dopustit, aby se pochybovalo. Bojuje o svou vlastní cenu i kdyby si nově nasadil klapky na oči. A to si pište, že neteoretizuju. Mám za sebou hovory s leckým, od politruka po člověka, co podle svých slov „on nestřílel přímo do těch ženských a dětí, ale nad ně, nad hlavy“.

    To se mi líbí

    • Miluše napsal:

      Vynikající! Díky.

      To se mi líbí

    • oh napsal:

      Kdybyste potřebovala znovu řešit problém s přechodem seniora na jiný PC, je obvykle možné přenést nastavení, poštu, kontakty i hesla ze starého na nový PC. Je ale nutné s tím začít včas – potřebujete přístup ke starému PC a flešku pro přenos dat, pak by to pro znalého uživatele nebo ajťáka neměl být problém. Konkrétní postupy pro používaný e-mailový program lze nalézt na internetu, programy mívají vlastní nástroj pro zálohování/synchronizaci, jindy stačí jen umět kopírovat soubory (a samozřejmě vědět, co všechno, odkud a kam zkopírovat).

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        obávám se, oh, že přesně Vámi popisovaný oni ví taky, neboť 100x už slyšeli. Witch to popsala dobře, prostě mají k tomu respekt, bojí se, že něco pokazí. Neznám jiný postup než o tom „vnoučeti a babičce“ a …. a moři trpělivosti. Jakmile však něco ovládnou, nikdo jim to nevezme, tedy dokud nepřijdou nový vokna a nepřeházejí jim všechno … 😀

        To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          hergot, kde mám ta brejle … 🙂 … vlastně NÁM to nikdo nevezme … 😀

          To se mi líbí

        • oh napsal:

          Já vím, taky už jsem to nejméně stokrát vykládal. 🙂
          Největší problém ovšem nastane v situaci, kdy se doslechnete: „tu starou šunku jsme už vyhodili do sběrného dvora, vždyť k ničemu nebyla.. “ a mezi důležitými soubory, zkopírovanými pro přesun do nového kompu, složka s profily prohlížeče a mailového klienta jaksi není, to pak opravdu nemá řešení. Prostě, pokud to jde, chce to se zastavit včas a pozvat to vnouče (nebo ajťáka) před sešrotováním starého počítače.
          A respekt stranou, když pokazí přesun profilu poštovního klienta, nebo adresáře kontaktů, nebudou na tom o nic hůř, než když to ani nezkusí. Já se také učil na spoustě vlastních chyb a některé byly opravdu povedené. Kdysi v pravěku – to se ještě používaly diskety – jsem upravil spouštění počítače tak, že se hned po zapnutí zase vypnul. Co jsem provedl a jak to opravit, to mi došlo prakticky okamžitě, ale k opravě jsem potřeboval spustit ten počítač ze systémové diskety. To jsem ovšem nemohl – žádnou jsem si jsem si předem neudělal a teď už to nešlo. No nic, navštívil jsem podnikového ajťáka, udělal ze sebe veřejného blbce a stálo mě to flašku. Zkušenost k nezaplacení. 😀

          To se mi líbí

          • blbíš napsal:

            ano, naprostý souhlas, vlastní blbost je nekonečná, mám to ověřeno na svý maličkosti snad 1000x a … a vždy mě to znovu a znovu překvapí 😀

            To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        k té Witch se váže jedna poznámka mé, právě se někde rekreující, stále ještě dobrý, avšak již dost přesluhující kantorky – ženy. Dostala při češtině otázku , co že je to …“to čtení mezi řádky“. Tak prej na to šla ze široka a po delším výkladu skončila u Suchýho a jeho Semaforu. A když výklad skončila a myslela, že aspoň někdo zabere, tak odměnou jí bylo, rádoby pro třídní pobavení, zvolání (běžný způsob dnešního chování ve škole) v jistým ohledu někde zapáleného studenta …“ to jako, když řeknu tady Králový, že má hezkou přehazovačku, tak ve skutečnosti si máme jako myslet, že ji tam dole nemá pěknou, nebo co? “ … A pak se nedivte, že ta nebohá, stále ještě nepoučitelná, kantořiny chtivá žena se stále častěji odvrací od svýho žactva a okny ve třídě zasněně vyhlíží vzdálený vrcholky hor. Jednou to nevydržela a jednomu takovýmu dospělosti chtivýmu studentovi se pokusila vysvětlit, co to znamená, když se řekne, že něco je „přes míru“ a …. no naběhla si … odpovědí jí bylo znechucený … “ tím jako chcete říct, že nedám osm kousků, to byste koukala, a hravě!“ … a zase následovalo to stále a stále nutkavější tušení, že tam za těmi okny přece musí být ty vzdálený vrcholky hor, klid a mír.
        P.S.
        Ale aby bylo jasno. Úspěch u žactva se mimo jiné měří taky na konci školního roku předáváním kytek, bonboniérama a tleskáním žactva, který před nastoupeným kantorstvem přebírá maturitní vysvědčení a výuční listy. Oproti jejím kolegům a kolegyním ji musím každej rok odvážet autem z takových dýchánků nejen pro její celkovou celoroční vyčerpanost, ale taky z důvodů jejího dojetí, ke kterýmu je rok co rok doháněna dlouhotrvajícím potleskem jejích žáků, … jo a taky pro ty náruče kytek, který jsou nad rámec jediný náruče té stále ještě dobrý, i když poněkud starší, ale svými žáky furt oblíbený kantorky.

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.