Vyprávění o klášteře I.


Už jednou tu byla o kadaňském klášteře františkánů řeč, i když jen tak okrajově: https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2013/07/21/jak-se-dela-muzeum/ – hlavním tématem tehdy bylo muzeum.  Teď ale chci vyprávět přímo o klášteře.

obr.1

Stráně kolem kláštera byly ovšem v době jeho vzniku pokryty vinicemi…

Kolem roku 1460 vznikla západně od kadaňských městských hradeb poutní kaple, zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům. Pověst praví, že kaple vznikla na místě popraviště, kde Pomocníci udělali zázrak. Jakýsi šlechtic zde měl být oběšen za účast ve spiknutí proti panovníkovi, ale v poslední chvilce se pomodlil k Pomocníkům a požádal je o pomoc. A ti jej na šibenici drželi ve vzduchu tak, že nezemřel – a když jej po třech dnech lidí našli živého viset na šibenici, dostal milost a trest smrti mu byl změněn na povinnost vykonat zbožnou pouť. Popraviště bylo přeloženo jinam a na místě zázraku byla postavena kaple Čtrnácti svatých pomocníků.

Popud k postavení kaple dalo zřejmě město Kadaň a rod pánů Fictumů. Roku 1473 byl u kaple založen klášter františkánů-observantů. R. 1481 převedl král Vladislav Jagellonský fundátorská práva na rod Lobkoviců, kteří v té době drželi Kadaň v zástavě.

Jak vypadala ta původní kaple, to nevíme, žádné vyobrazení se nedochovalo. Nedávno se ale našlo zobrazení kláštera z přelomu 15. a 16. století – vyobrazení je součástí krajinného pozadí jedné z nástěnných maleb klášterního kostela. Město Kadaň ostatně věnovalo r. 1483 františkánům starou poutní kapli Čtrnácti svatých pomocníků, s polem a vinohradem, aby zde mohl být vybudován klášter s kostelem a všemi náležitostmi. Ani jednotliví měšťané nezůstávali se svými dary a nadacemi pozadu.

obr.2

Ty malé bílé stavbičky nalevo za klášterem by možná mohly představovat Kadaň – ale chce to hodně velkou dávku fantazie. Může to být ale také cokoliv jiného…

Za prvních Lobkoviců a zejména v období Jana Hasištejnského z Lobkovic (1450-1517, jeho mladším bratrem byl známý humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic) prožíval klášter svůj zlatý věk. Lobkovicové měli sice Kadaň jen v zástavě, ale velmi usilovali o její trvalé získání a měli v úmyslu učinit z ní centrum svého panství. Klášter pak se měl stát rodovým pohřebištěm Lobkoviců. Roku 1493 byl na místě někdejší kaple dostavěn kostel – jeho stavitelem byl pravděpodobně mistr Erhardt Bauer z Chebu. Na přelomu 15. a 16. století také získal klášterní kostel svou nádhernou malířskou výzdobu – o té ale napíšu až v samostatné kapitole.  Kolem roku 1500 vznikla i krásná kapitulní síň a další prostory se sklípkovou klenbou.

obr.3  Tzv. Kapitulní síň – jsou úvahy, že původně mělo jít o soukromé prostory Lobkoviců, které byly později využity pro klášter.                                                                        

Klášter procházel dobami dobrými i zlými. Zejména období náboženských sporů a válek se výrazně podepisovalo na osudech kláštera. O tzv. Kadaňském míru, uzavřeném mezi katolíky a protestanty roku 1534 jsem již psala. Na oslavu podepsání dohody se v zahradě františkánského kláštera konala velkolepá „hostina smíření“, jejíž účastníci, katolíci i protestanti, klášter hojně obdarovali – zejména český král Ferdinand I. byl prý velmi štědrý.

obr.4

Část klášterní zahrady, v pozadí stolová hora Úhošť. Jedná se jen o malou část zahrady, která je velmi rozsáhlá a na svažitém terénu, takže ji nelze vyfotit vcelku.           

Brzy však nastaly klášteru hubené časy – počet řeholníků klesal, až r. 1564 se poslední tři bratři odebrali do kláštera v Tachově a klášter v Kadani osiřel. O obnovu františkánské komunity usiloval pražský arcibiskup, dokonce i císař, ale řeholníci se do Kadaně vrátili až r. 1571. Pak nastalo období barokní zbožnosti a slavných poutí, Jiří Popel z Lobkovic klášter obnovil do nové krásy… Nastaly ale i těžké časy: r. 1742 došlo nedaleko kláštera k boji mezi rakouskou císařskou armádou a Francouzi – ti se opevnili v klášterním kostele, byli však přemoženi a pobiti. Ještě dnes jsou v kostele k vidění prostřílené dveře.

V polovině 18. století bylo ke klášteru přistavěno křídlo noviciátu a klášter tím získal tu podobu, kterou známe i dnes.  Ale to se již blížila doba panování Josefa II. s jeho rozhodnutím zrušit kláštery, které neposkytují nějaké služby občanům. Kadaňský klášter františkánů uniknul zrušení díky tomu, že provozoval lékárnu. Po smrti Josefa II. byla velká část jeho nařízení odvolána, klášter opět ožil, ale ke své původní slávě se již nevrátil. Roku 1812 byla obnovena funkce klášterního noviciátu, ve 20. letech 19. století se podařilo z almužen a darů klášter opravit, ale ve druhé polovině 19. století klášter obývalo již jen osm řeholníků.

obr.5

Všední život v klášteře na počátku 20. století. Prostřední dvě fotografie zobrazují klášterní refektář (tj. společnou jídelnu a prostor pro shromáždění). V současnosti refektář slouží pro pořádání přednášek – velká kamna (na fotce nalevo vzadu) jsou stále funkční a hřejou tak, že jsem se při přednášení vždycky snažila se od nich nenápadně vzdalovat….   😉      

 

obr.6

Františkánský klášter – počátek 20. Století

obr.7

Pouť u františkánského kláštera – počátek 20.století

Dvacáté století na jedné straně objevilo unikátnost kadaňského kláštera – např. pražský historik umění Josef Opitz objevil pro odbornou veřejnost pozdně středověkého sochaře Ulricha Creutze, působícího na počátku 16. století ve službách Lobkoviců – Creuzova významná díla jsou k vidění právě v kostele kláštera františkánů. Ale zároveň do kláštera doléhaly i ozvěny zostřujících se česko-německých vztahů… Během II.světové války obsadila část kláštera Hitlerjugend, probíhaly zde i výcvikové kurzy pro potřeby wehrwolfu. Po osvobození byli němečtí řeholníci odsunuti a do Kadaně přišli františkáni české národnosti. V roce 1950 stát rozhodnul o ukončení činnosti mužských církevních řádů na území ČSR a v polovině dubna byli kadaňští františkáni z kláštera vystěhováni. Klášter se pak na nějakou dobu stal tzv. svozovým místem, kam byl převážen mobiliář, knihovny a podobně z dalších zrušených klášterů. Dochovaly se záznamy o „převozu“ knihoven z kláštera v Obořišti a snad i ze Svaté Hory u Příbrami a je to velice smutné čtení. Převozy zajišťovali vězňové, knihy se vozily na náklaďácích či v pytlích, v Kadani pak byly prostě vysypány na zem, šlapalo se v nich, evidence se nepořizovala – kadaňský církevní tajemník posílal upozornění a stížnosti na všechny strany, argumentoval ničením kulturních hodnot (velká část knih byly prvotisky ze 15. století!) i pohoršením, které toto zacházení s knihami vzbuzuje u občanů – k nápravě však nedošlo. Na podzim r. 1950 bylo rozhodnuto, že knihy budou předány do Státní studijní knihovny v Plzni, zda a kdy k tomu došlo, o tom se záznam nedochoval. V r. 1953 převzal část objektu pro svoje potřeby Státní oblastní archiv v Karlových Varech, od r. 1972 se správcem kláštera stalo Okresní muzeum v Chomutově, které zde mělo část svých depozitářů, mimochodem, vlhkých a naprosto nevyhovujících. Klášter byl v té době částečně opraven – byla pořízena nová střecha, bohužel oprava byla nekvalitní a objektu příliš nepomohla.

V r. 1991 byl klášter v restituci vrácen františkánům, ti jej však r. 1994 předali biskupství v Litoměřicích. V r. 1995 byla uzavřena smlouva mezi biskupstvím a městem Kadaní, byly zahájeny rozsáhlé a důkladné opravy budovy, spojené s restaurátorskými pracemi a klášteru začala nová kapitola života. V současné době v bývalém noviciátě sídlí kadaňská Základní umělecká škola Klementa Slavického, ve „starém“ kláštere je nyní Městské muzeum. Od r. 1995 je kadaňský františkánský klášter zapsán do seznamu národních kulturních památek

obr.8

Snad kamenný rytíř dokáže uhlídat klid svému klášteru. Mimochodem, je překvapivé, jak dobře se snáší moderní sochy a starý klášter…

 

K-sova

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy z archivu se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Vyprávění o klášteře I.

  1. K-k. napsal:

    velmi se omlouvám, prosím opravte si: „… argumentoval ničením kulturních hodnot (velká část knih byly prvotisky ze 16. století!) i pohoršením, které toto …“ Má být „15.století“ – tzv. prvotisky, čili inkunábule jsou knihy vytištěné do r. 1500, knihy vytištěné od r. 1500 do 1800 spadají do kategorie „staré tisky.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Opraveno 😉

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        Děkuju, pane Bavore! Ani jsem si netroufala vás s tím obtěžovat, nechala jsem to na ctěných čtenářích.. 🙂

        To se mi líbí

    • taras2 napsal:

      A to tedy ne, jednoduchou omluvou se z toho nevyvlíkneš! Víš jak jsem trpěl, když jsi o celé století spletla datování inkunábulí? Já na tom tak bazíruju, a pak taková rána dýkou do zad!

      Ovšem diamantová klenba na třetím obrázku, to je věc. Ne že bychom to dneska neuměli, postavíme bednění a vylejeme to betonem, ale oni to lepili z kamene a skládali po jednotlivých kusech; ta prostorová představivost je úžasná.

      To se mi líbí

      • K-k. napsal:

        za to trauma se tu omlouvám – já zapomněla, že jsi fajnšmekr a duše citlivá! Útěchou ti budiž, že když jsem to v noci objevila, málem mě kleplo! A kdyby mě kleplo doopravdy, tak bys jsi se pak nedočetl, jak to bylo s klášterem dál… 😉 Ale to už nebude ani tak stavařina, jako spíš sochařina a malířství..
        Diamantová klenba z betonu odlitá – no fuj! To přece uznáš…to by úplně ztratilo půvab!

        To se mi líbí

  2. K-k. napsal:

    snad ještě malý dodatek: restaurátorské práce v klášteře stále probíhají a přinášejí nové objevy, kostel je vysvěcen a konají se v něm bohošlužby – někdy je obtížné skloubit potřeby muzea, restaurátorů i církve, ale zatím se to daří a řekla bych, že to prohlídkám kláštera dodává na zajímavosti…

    To se mi líbí

  3. Bavor V. napsal:

    Ještě než si přečtete dnešní vzpomínky Jiřího Knoppa nabízím zajímavý materiál https://www.youtube.com/watch?v=fwC9RJopkHU

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.