Slíbené povídání o Rusku od Jardy Hudce
Prolog
Po zkušenosti se svým nedávným textem zde v hodovní síni pana Bavora o Jižní Africe předesílám důrazně, že moje následující povídání o Rusku je čistě subjektivní. Sděluji jen a pouze své postřehy z nedávné návštěvy té země, které jsem mohl konfrontovat se zážitky z doby před necelými dvaceti lety. Nejsem odborníkem na Rusko, existují nepochybně tisíce a tisíce lidí daleko v tomto směru fundovanějších a najde-li se tu nějaký, uvítám jeho poučení opřená o fakta či osobní zážitky.
Naopak technická fakta sedí, těmi jsem si zcela jist.
Své názory, které budou popis doplňovat, nikomu nevnucuji a diskutéry prosím, aby svým případným souhlasným či nesouhlasným reakcím nedávali nádech osobních útoků na kohokoliv. Berte, prosím, také v úvahu, že tento text vznikal několik měsíců a olympiádou a událostmi na Ukrajině je tedy poznamenán jen velmi málo.
Poděkování panu Bavorovi nejen za poskytnutí prostoru, ale také a především za doplnění hudebních vložek textu – myslím, že mají svoji vypovídací hodnotu a nejsou jen zábavným doplňkem. Pokud se vám tato forma bude líbit, směřujte pochvalu na adresu pana Bavora. Pokud ne, pak kritiku na moji hlavu.
https://www.youtube.com/watch?v=9PtawlOV8hw
Vždycky, když to slyším (nebývá to často), vstávají mi všechny chlupy na rukou i na nohou a běhá mráz po zádech. Takto nějak jsem nejen já, ale asi většina mých vrstevníků chápali Rusko (schované pod pláštíkem SSSR) od dětství, tedy od poloviny 50. let minulého století. Při klukovských hrách jsme všichni chtěli být Rusy nebo partyzány, nikdo Němcem (o existenci našich západních letců jsme nic ani netušili). Postupně se obdiv mísil s trochou ironie, a když jsme začali poslouchat Beatles možná i s trochou despektu, který se v jeden jediný srpnový den změnil v čirou nenávist.
Jenže s přibývajícími roky a nespočteným množstvím přečtených svazků Dostojevského, Tolstého, veršů Puškinových i Stěpana Petroviče Ščipačova („dnes líbáš jednu, příště jinou zase, v cigaret dýmu lehce modravém“), ale i románů Konstantina Simonova či Štemenkových pamětí jsem se zamotával stále více do složitostí ruské duše. Ona i ta hudba se trochu změnila. Muslim Magomajev moji generaci oslovit nemohl, ale Žana Bičevskaja, ten ruský Bob Dylan v sukních, jistě ano.
https://www.youtube.com/watch?v=BhJH0GZXFOM
Jelcin, vodka, kozáci…..
V SSSR jsem nikdy nebyl, to až v samostatném Rusku za svých škodováckých časů. V 90. letech za časů Jelcinových panoval v té zemi, viděno očima cizince, nebývalý chaos. Můj tehdejší zaměstnavatel projevoval trvalou snahu o udržení obchodních vztahů se zeměmi bývalého SSSR, která postupně nabrala podobu pokusů o zakládání společných podniků. Například s Mytiščinským mašinostrojitělnym zavodom (původní vozy metra v Praze) na rekonstrukci vozů metra nebo v Děmychovu na výrobu příměstských vlaků (systém pull-pusch) – foto 1 ukazuje, jak to v Děmychovu vypadalo.
Rusové byli dílem buď verbálně velmi vstřícní, ale v praxi poněkud nevšímaví (gospodin direktor Gulko v Mytišči se staral především o výrobu raketových systémů Tunguzka, než o vozy metra), nebo neschopní akce v tehdejších podmínkách. Trochu lepší to bylo v podnicích s tzv. speciální výrobou (pro ozbrojené síly), například v Toglijatti malá, ale hezká firmička na výrobu suchých transformátorů 
. Řečeno slovy Haškovými: „Z dálky však to všechno splývalo a činilo dojem, že vlak vjíždí do nádraží.“ Fota 3 a 4 ukazují určitý rozdíl – někde ještě V.I.Lenin na zdi, jinde už Bohorodička a mnohde obojí (tak to ale splývá dodnes, zajímavá symbiosa).
Hudebně vyjádřeno to působilo asi takovýmto dojmem:
https://www.youtube.com/watch?v=TsPuVX2PjTs
Historek z onoho teritoria a té doby mám plné kapsy, jedna lepší než druhá, ale zde pro ně není prostor. Škoda, protože mě osud zavál nejen například na privátní audienci k tehdejšímu předsedovi ruské vlády Viktoru Černomyrdinovi (i foto 5 jsem pořídil já)
a jeho zase k nám do plzeňské Škody. Byl jsem i mezi tzv. Novorusy, ověšené zlatými řetězy a rolexkami (projevíte-li přání, mám k tomu jeden skvělý vtip) a samozřejmě na vnitrostátní ruské letecké linky, což byly zážitky k neuvěření. Shodneme se myslím na tom, že to tehdy byla země, kde bylo všechno možné, ale nic jisté. Vždycky po návratu domů jsem říkal: „Zase jsem musel vypít vanu vodky“ Nejhorší byli kozáci, ti chlastali ještě víc, než ostatní a to je tvrzení skoro k neuvěření. Bída, svrab a neštovice….. Švábi byli v hotelech docela běžná domácí zvířátka. Čas trhl oponou, koncern Škoda Plzeň je už dávno v nenávratnu, ale světe div se – Rusko je pořád na svém místě! Nepředpokládal jsem, že se do těch stepí ještě někdy vypravím, neb s přibývajícím věkem ubírám plyn a starám se o menší klienty (o to však lépe prosperující), jejichž zájmy v zahraničí jsou velmi omezené, dané charakterem jejich výrobního oboru. Jeden z nich mě sice opakovaně zval ke společné cestě podívat se na tu či onu spalovnu komunálního odpadu tam či onde, leč co bych pohledával třeba ve Švédsku? Ale tu máš, čerte, kropáč, najednou se klient chce seznámit s možností výstavby malého jaderného reaktoru pro vytápění města střední velikosti (měřeno česky), či spíše města malého (měřeno evropsky) – nebo dokonce takové větší vesnice (měřeno světově).
Staronový projekt
S rozvojem jaderné energetiky v ČSSR, postavené na sovětských základech, souvisel i masivní růst výrobní technologické základny pro výrobu jaderných komponentů. Českou Mekkou se v tomto smyslu stala Plzeň a její Škodovka, ale připojily se k ní i další podniky (třeba mě někdo doplní, já už si nevzpomínám a hledat se mi nechce). Po úspěšném spuštění 4 x 440 MW v Dukovanech v roce 1985 (běží famózně až dodnes a počítá se dalších nějakých 25 – 30 let, možná i víc) se přikročilo k výrobě 1000 MW soustrojí (reaktor, turbína, generátor), ale objevila se i zajímavá myšlenka na výrobu malé jaderné výtopny pro větší města. Duší tohoto záměru byl prof. Josef Kott, který spolu s ruskými partnery vyhotovil v roce 1988 studii proveditelnosti takového zařízení. Rok na to už bylo všechno jinak a tak Pepa zcela racionálně a apoliticky připravil v roce 1991 obdobnou studii s odborníky od Siemense, vnikaly tedy paralelně. Pak, jak je všeobecně známo, šlo mnohé do kytek, mj. i Škoda Plzeň a obě studie.
Nevím, co přesně vedlo k vyhotovení zmíněných studií. U Pepy Kotta to bylo prostě zaujetí pro obor a jeho „jaderné nadšení“, ale u vedení firmy a u politiků? Obavy z nedostatku uhlí to tenkrát jistě nebyly, ty přišli až za dalších dvacet let a jako jeden z prvních je pocítil právě můj klient. Také jako jeden z prvních začal hledat doplňkové zdroje (dřevní štěpku, peletky z cíleně pěstovaných rychlerostoucích plodin, pivovarské mláto, komunální odpad), ale co naplat, bez uhlí to prostě nejde, neb plyn při spalování v centrálním zdroji přijde strašně draho (v Jablonci by například mohli vyprávět), biomasa jakbysmet a odpadu bude málo a drahý je také. (Aktualizuji – a jak to bude s plynem, vzhledem k událostem na Ukrajině?). Klient se připravuje na to, že někdy po roce 2030 uhlí prostě nebude. Co potom? Vyzkoušené a známé varianty jsou v podstatě tři:
1. Udržet centrální výrobní zdroj, pokud možno s kogenerací.
2. Centrální zdroj opustit a přejít na lokální plynové výtopny
3. Kombinace různých prvků, v každém případě poměrně drahá
Všechno je možné a všechno má své klady i zápory, které je třeba prozkoumat. V bodě ad 1. vyvstává především otázka paliva. Dovozem by se uhlí dramaticky prodražilo (třeba z Ukrajiny nebo z Vietnamu?). Ovšem zcela nekonvenčním zdrojem by byl malý jaderný reaktor.
Existují takové? Nepochybně, neb čím myslíte, že jsou poháněné jaderné ponorky? Rusové je vyrábějí v Ižoře u Petrohradu, mají výkon v rozmezí 70 – 200 MW. Jenže k vojenské výrobě nás Rus ani nikdo jiný nepustí, musíme se držet civilního sektoru. Tak přišel ke slovu zase prof. Kott a jeho jaderné konexe. Delegace mého klienta vloni v listopadu vyrazila do Ruska, do Rosatomu, zjistit, co by perspektivně za nějakých deset či dvacet let bylo k mání, jak by to fungovalo a kolik by to stálo.
Neználkové ve slunečním městě
Mezititulek se nevztahuje na prof. Kotta a také označení pro Moskvu jako slunečního města úplně nesedí, ale laskavý čtenář mě jistě pochopí. Náš tým se skládal ze tří mladých chytrých inženýrů (včetně jednoho mladého a chytrého ředitele jako velitele výpravy), jednoho postaršího, ale vitálního a jaderně mimořádně fundovaného profesora a mojí maličkosti, protože veřejnost doma, až se to dozví, bude třeba uklidnit. Mladíci vybavení velmi dobrou angličtinou, ale převážně neznalí azbuky, profesor ovládající obojí a já s angličtinou trochu bojující, ale bukvy ovládající celkem slušně.
Rosatom Overseas jako dceřiná společnost samotného Rosatomu je prostě světová firma. Zapomeňte na nějaké staroruské zvyky, uvnitř byste moc nepoznali, zda jste v Londýně, Torontu či v Moskvě. Zapomeňte na nějaké přípitky a vodku. Společnost má několik vicepresidentů, jeden z nich se jmenuje Leoš Tomíček, druhý Ivo Kouklík, třetí Jukka Laaksonen a je to Fin…. Rusové se už prostě nerozpakují nakupovat mozky v zahraničí, ačkoliv v jaderné energetice mají vlastních profesorů víc než dost.
Seznámili nás se třemi projekty tohoto druhu. VK 300 na bázi pokusného reaktoru VK 50, systém RUTA a systém Master.
Detaily příliš popisovat nemohu, neb jsme slíbili cosi o důvěrnosti. Principiálně jsou totožné – získávají energie prostřednictvím štěpné reakce a ohřevem vody. Technologicky jsou velmi rozdílné, protože různě nastavují uživatelské a provozní parametry (já tomu všemu pramálo rozumím, leč mám z toho husté poznámky – ale viz výše, mlčenlivost. Řekl bych ale, že v „jaderných kruzích“ to žádná velká tajemství nebudou). Můj klient teď bude definovat svoje požadavky (výstupní tlak, teplota, výkon atd.) a společně s Rusy se pak připraví zcela nová studie, možná nějak vycházející z těch původních – co já vím? Ta ukáže technické, provozní a také ekonomické parametry takového zařízení jako podklad pro nějaké budoucí (za 20/25 let) rozhodování, které bude nepochybně i rozhodováním politickým, u kterého bude už nějaká jiná technická, ekonomická i politická garnitura, nežli současná generace u kormidla. Ostatně – proto ti mladí inženýři, že…?!
Existují i další projekty, o jednom z nich informovaly Hospodářské noviny 17.září 2013 v rozsáhlém rozhovoru s profesorem Georgijem Tošinským (najdete celý na www.atominfo.cz) a také ČT 24 někdy tou dobou. Jde o projekt SVBR 100, kde je reaktor chlazen směsí olova a bismutu, což se mi jeví nějak převelice složité, ale celkem prd tomu rozumím.
Reaktory tu či onde
O malých jaderných reaktorech se toho obecně moc neví, veřejnost je prakticky nevnímá. V ČR je už od roku 1956 v trvalém provozu v Řeži u Prahy (Ústav jaderné fyziky ČSAV) u výkonu 10 MW, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT provozuje jaderný reaktor o výkonu 1 kW (krátkodobě až 5 kW) přímo v centru Prahy a nikoho to nijak moc nevzrušuje. Jaderný reaktor jsme měli v letech 1969 – 1992 také nedaleko Plzně ve Vochově, celkem logicky patřil Škodě Plzeň a mnozí protijaderní Rakušané asi netuší, že mají reaktor TRIGA Mark II v Prátru v rámci vídeňské technické univerzity.
Na místě činu
Továrna ZiO v Podolsku kousek jižně od Moskvy mi nápadně připomínala moji „rodnou“ Škodovku v dobách její jaderné slávy. Vyrábějí tam všechny součásti primárního/jaderného okruhu s výjimkou tlakových nádob reaktoru – parogenerátory, výměníky atd.. Co bylo do očí bijící byl naprostý pořádek v té továrně. A výrobní ředitel Sergej Jevgeňjevič Golomysov, který nás po továrně provázel, byl sympatický čtyřicátník v perfektním obleku a také (to já vždycky sleduji) v perfektních botách. Dojem on i továrna velmi dobrý. Ovšem – fotografírovaňje zapreščáno (zakázáno – snad to mám správně rusky).
Dimitrovgrad je město s asi 130 tisíci obyvatel na hranicích současného Tatarstánu (bývalé město Melekess) a uvnitř bývalého „velkého Tatarstánu“. Tatarstán – to zní dosti nedůvěryhodně, ale ona je to jedna z nejrozvinutějších oblastí Ruska s rozsáhlou až překvapivě širokou autonomií, kde byla už za sovětských časů soustředěna tzv. speciální, tedy vojenská výroba – a tu měli vždy na špici.
Tohle hnízdo leží asi 130 km severozápadně od Samary na řece Velký Čeremšan nedaleko Volhy a významné je tím, že v něm působí Vědeckovýzkumný institut atomových reaktorů (NIIAR), kde je kromě jiných v provozu i už zmíněný pokusný reaktor VK 50 s výkonem v teple 200 MW. Od roku 1966 slouží k vytápění města a Rusové s ním mají obrovské zkušenosti, protože ho zkoušejí provozovat v různých teplotních a tlakových režimech atd. – opět moje poznámka – celkem prd tomu rozumím. Ale byli jsme přímo u reaktoru a turbíny, která pracuje s primární (tedy radioaktivní) párou, o níž nám naši průvodci sdělovali, že poločas rozpadu její radioaktivity je devět vteřin, takže vlastně o nic nejde. Fotografování opět zakázáno, tak jen obrázek z prezentace institutu, kterou nám uspořádali za účasti bezpočtu profesorů, doktorů věd a dalších odborníků
.
Dvě poznámky k Dimitrovgradu závěrem:
1. Z celé prezentace jsem pochopil asi tak pět procent – grafy se záznamem uvolňování nějakých částic při různých tlacích atd., prostě peklo, náš prof. Kott nám to převáděl do srozumitelné řeči.
2. Vodka až při obědě a mimo území institutu. Ale zato báječná, tatarská (ta je nejlepší, to mi věřte), zn. Chánskaja (tedy Chánova vodka).
https://www.youtube.com/watch?v=QBfHP2nDjHg
Pokračování za týden
Poznámky pana Bavora 
hele hudacku ostatny raz, to mas rozkazom,aby si najprv kym zacnes pisat, pospominal vsetky pardony a vsetko mozne,len aby sa niekto neurazil,alebo to nevplyvalo na deti,etiku,moralku,pocasie a ja neviem este co,kurva pises,jak si videl z tvojho kuku,nepises beletriu jar adely ostroluckej,ale ,co si videl a zazil,co je dobre,aby sme mali nejaky prehlad o traktaroch,lebo mne,ani nenapadne,ked nieco pisem,co si kto bude mysliet,ci sa splace,ci ma bude mal za burana,ci si hodi maslicku,cokolvek,nikdy na to nedumam a hned strielam ,co casom sam vidim,ze ,ked som neprecital,cely clanok,tak som velmi netrafil,co mi tiez zily netrha,takze pokarcuj a opis vsetko,jak v obchodoch,ci maju zobrakov,co ta uderilo,co dristaju tie traktare proste vsetko,ci vyprazdnuju kose na uliciach a ci este stale sa tam robi potreba na zjazdara na ulici,vlnovity plex,okolo kanalu,hadica z hydrantu a zenska casom splachne a seru okolo seba,baby,chlapi,vsetci a nikto sa neostycha,to mi hovoril jeden buran v roku 1978,ale to bolo az za uralom,ked bol navstivit brata a potreboval bumazku ,ked sa presuval z gubernie do gubernie.
PS>dufam,ze sa neurazis,jakym tonom pisem,co mi tiez zily netrha,myslim ze si nepotrpis na pan ing,bo ked hej staci napisat hned ta osolim hudacku,bo ja mam rad holotu,cio si nejak nehraje na noblistu a hned vycitim,ci ma v palici,ci len na papieriku a nikdy sa nezmylim,a pochybujem o tebe hudacku,ze ty by si machal s papierikom,jak s mavatkom na prveho maja,hoci neviem,kukas na oblek a topanky,ja na oblek seriem ,ale na topanky to kukam jak vlk na ovcu,toto tiez sledujem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Neurážím se ze zásady a tady k tomu nemám ani důvod.
To se mi líbíTo se mi líbí
No nevím oni Kottové v Plzni jsou hodně nebezpeční i ten na VKS je celkem dobrej, říkal prý nějakej Andrej když se strašně vztekal nad Kottovejma vítěznejma Vodňanama.
No ale nechme bývalou Škodovku jako krásnou vzpomínku bývalých časů, kdy zaměstnávala prý 35 000 lidí a zapomeňme na to co mohlo být kdyby.
Dnes je současnost a DOOSAN je naše budoucnost a nějaká Škoda, je snad už jen v Mladé Boleslavi a ne v Plzni.
Je naprosto jasné že teplárenské a nejen v Plzni jedoucí na malých reaktorech je něco co již mělo cca. 10 let u nás fungovat.
Protože Škodovka s výrobou malých jaderných tepláren s přebytkovou výrobou elektriky(tedy jako dodavatel celku), by byla stejně nebezpečná pro USA a Japonce jako Rusko samotné,protože Westinghouse Electric Company bohužel nejsou američané i když se tak na první pohled tváří.
Když si představím co by ty teplárny udělaly, kdyby jich ta bývalá Škodovka dodala cca. 100 -150 do Číny se světovou těžbou ropy, no tak to raději nedomýšlet.
Proto tímto děkuji za přiblížení něčeho co je sice nenávratnou minulostí ale každého Čecha potěší když slyší, že kdysi byl tento národ celkem schopný a šikovný.
To se mi líbíTo se mi líbí
Úvodní odstavec jsem nepochopil.
K těm dalším nemám připomínky, snad jen pozvánku na příští čtvrtek, kdy bude pokračování.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tedy, pane Hudec, klobouk dolů, to jsem si početl. A už se těším na pokračování. Takže jestli jsem to dobře pochopil, Vaše úloha je, od začátku projektu malého jaderného reaktoru pro Teplárnu Plzeň dělat pomalu, ale intenzivně PR tak, aby brčálníci hned od začátku projekt nezahlušili.
Tvrdá práce Vás čeká.
Na internetu není mnoho článků, které jsou takto dlouhé a tak napínavé, že se dají číst jedním dechem. Určitě v takovém Technetu, nebo v jeho tištěných verzích by byl za hvězdu.
Zároveň jsem si zavzpomínal, když jsem viděl tu fotografii z Děmychova, řekl bych, že ne o moc jinak to vypadalo v některých místech plzeňské Škodovky po roce 1990. Hluboká beznaděj.
Potom už jen historické dokumenty, ta Bohorodička by měla dnes v antikvariátu dost velkou cenu, byl pan Soudek na umění? Nepřipadal mi tak. Taky děkuji za odkaz na ATOM INFO, nevěděl jsem o něm. Špica a zejména rozhovor s paní Larisou Dubskou. EDU způsobila zaplavení nádherného údolí řeky Jihlavky, včetně naší chaty. To atomce nezapomenu! No ale to je vývoj. Potom ještě jsem zíral, když jste zmínil, že Rusové provozují u jednoho projektu turbínu v rámci primárního okruhu. Je tento obor holt špicou a snad i naši lidé, kteří se mu věnovali zanechali za sebou následovníky, kteří by udrželi kontinuitu, byly doby, že jsme byli asi jednou ze 7mi zemí světa, co uměly postavit atomku, u nás řekl bych ze 70% z dílů československých firem ( kromě Škody, Také Tlmače, EJF, EZ montážně a další a další). S několika lidmi jsem měl tu čest se setkat a poprvé v životě jsem po rozhovoru s těmito techniky v byznyse, naprostou elitou mezi techniky, propadl beznadějnému komplexu intelektuální nedostatečnosti a nešlo o kupu znalostí, kterou disponovali. Také mne potěšila zmínka, že ZAT ještě dýchá a asi docela dobře. Měl jsem možnost s ním také spolupracovat a pozoroval jsem ten jejich boj o přežití v konkurenci Siemense, Fanucu aj..Právě lidé, kteří inžinýringovali jejich systémy při spouštění elektráren byly ty hvězdy, ale třeba taky jeden ze šéfů I&C Energo a další a další. Mimochodem víte něco o zašantročení třebíčského I&C Energa MOLu Romanem? Do dneska to nějak nechápu. Snad jedině v tom, že snad MOL byl ovládnut jakousi ruskou státní firmou. Jenže stejně I&C má know-how na řídící systémy všech českých elektráren, i těch jaderných. Fakt jsem zíral.
Tak už se těším na pokračování.
To se mi líbíTo se mi líbí
Turbína v primárním okruhu je opravdu něco na co ještě Japonci pro standardní použití nedosáhli,jinak to běhá na ponorkách a jinak by to běhalo v teplárenské.
To co je smutné, že v tomto kontinuitu nyní máme cca. 0,0 bohužel.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nejsem bohužel jaderný odborník, na to „mám lidi“… 🙂 .
Ale v Plzni dělal na „jádru“ kde kdo, třeba i starší syn mojí Labutě na defektoskopii svárů. Bohužel ta kontinuita je z velké části pryč, trochu ji drží ŠKODA JS v tom lesoparku v Bolevci. Ale jinak (i níže pro Cecha) jadernou elektrárnu už nejsme schopni postavit, to je jasan
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc zajímavé, pane Hudče – a vrátil jste mě do r. 1987, kdy jsem byla s odborářským zájezdem na výstavě zemědělské techniky v Jerevanu. Výstavě byl věnován jedem půlden, jinak to byl v podstatě „poznávací“ zájezd. Měli jsme inteligentního a příjemného průvodce, který se nebál mluvit o všem možném – mluvil perfektně česky. Z okna hotelu v Jerevanu jsme viděli Ararat, nádhera.. Užili jsme si strašných blafů v menze v Jerevanu (nemyslím, že by tam naši vysokoškoláci byli schopni vystudovat, to se nedalo jíst, ještě, že jsme si mohli koupit jídlo i mimo 🙂 , i přímo hostiny při třídenním pobytu v hotelu v Batumi, kde nám dali na výběr z několika kuchyní. Z Jerevanu do Batumi jsme letěli „autobuskem“ – asi tam dvacetimístným, nebojím se, ale to letadélko Káně nevypadalo ani že by mohlo vyletět „do oblak“.. A přesto jsme přeletěli bez problémů přes Kavkaz a byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků – bylo krásně a viděli jsme kdejakou cestičku či vesničku. Při návratu z Batumi do Moskvy nás stáhli na letiště v Suchumi, zavřeli nás rychle do terminálu pro cizince a ohromnými prosklenými vraty jsme sledovali tajfun, který lámal palmy jako sirky. Trvalo to asi hodinu, a protože to bylo v noci a my měli být dávno v Moskvě a po večeři, tak sehnali jakého prodavače a otevřeli pro nás kiosek v úplně rozflákané letištní hale, abychom si mohli něco koupit.
Byly to pro mě úžasné zážitky, prostě země plná paradoxů .- Jerevan, pod hlavní třídou byly jakési pasáže, kde byli různé krámky s krásným zbožím (nedaleko Jerevanu byla továrna v holandské licenci, koupila jsem si tam střevíčky jak pro Popelku) , pak tržnice v Batumi – od potravin k textilu – nádherné letní šaty, pak v Moskvě, 50m dlouhý obchod, kde bylo na dlouhých regálech 10!! druhů látek – no, prostě koukala jsem jak blázen. Lidé milí, kdekoliv jsme si dali zmrzlinu (a že jsme jich zbaštili), byla vynikající, chlapi si pochvalovali pití (to nemůžu posoudit 🙂 ), i když tam tehdy zrovna byla prohibice.. No a v neděli jsme přiletěli z Moskvy a pár dní poté (tuším v úterý), přistálo na Rudém náměstí to malé letadélko a byl okolo toho pěkný binec..
To se mi líbíTo se mi líbí
No, pane Hudče, teď jsem si přečetla koment pana Laca a uvědomila jsem si, že jsem k těm svým vzpomínkám měla napsat OT , protože vy všichni o voze a já o koze, achjo.. 🙂 . Prostě těm technickým věcem nerozumím a i když ten váš článek jsem pečlivě přečetla a zajímá mě to, prostě to ve mě vyvolalo určité vzpomínky – omlouvám se.. 🙂 ..
To se mi líbíTo se mi líbí
Věrko, představte si, že jsme se v té Moskvě mohly sejít. Ten den, kdy na Rudém náměstí přistálo malé letadélko Cesna jsem se vracela z kina. Cestou do hotelu jsme se byly s kamarádkou projít a dozvěděly jsme se o té události. Myslím, že se Rusové dost styděli, že nedokázali ochránit vzdušný prostor. Ale to prý se snadno stane, když takové letadélko letí nízko nad terénem, že ho radary nezachytí.
Chtěla bych také poděkovat panu Hudcovi za skvělý článek, který vyvolal moje vzpomínky na pracovní léta, kdy jsem měla co do činění v rámci RVHP (tenkrát vysmívané, dnes už – po zkušenostech s EU – více chápané). Mojí prací bylo chystat
materiály v ruštině na jednání, psát protokoly apod. Byla jsem vždycky hrdá na československé odborníky z oboru elektroniky a elektrotechniky, byli respektováni
nejen pro svoje technické znalosti. Jako jedni z mála dodržovali termíny plnění
úkolů, dokázali věcně formulovat stanoviska.
Mám z toho období hodně zážitků, ale abych nebyla příliš „dlouhá“, nechám si
něco do příští diskuse k pokračování, na které se budu moc tešit. Jenom ještě poznamenám, být tak tenkrát počítače, to by se nám bylo pracovalo.
Jestlipak někdo ví, co je „медвытрезвитель“?
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak mne napadlo, co kdybyste ty vzpomínky nějak uspořádala a sepsala je do delšího samostatného povídání. Pochybuji, že by se tu někdo zlobil.
To se mi líbíTo se mi líbí
Umíte si ale představit, jak by to po autorovi, jakým je pan Hudec, bylo těžké?
To se mi líbíTo se mi líbí
Neumím, protože kdybych to uměl, už bych nikdy nic nenapsal 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Až se pýřím….
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon. Až se pýřím…
Ale určitě pište. Já určitě nejsem žádný Hemingway ani Hrabal, jen popisuji skutečnost a to není nic tak složitého. Zkuste a uvidíte, že to jde.
Moje novinářská zkušenost mi říká, že se píše strašně snadno, pokud píšete pravdu nebo to, co za ni považujete. Když se snažíte do textu na sílu něco podsouvat… co vám není vlastní, je to z něj cítit.
Tak si sedněte ke klávesnici a prostě jen tak zavzpomínejte svými slovy, jako byte to vyprávěla. Pak to trochu zredigujte, zkraťte dlouhá souvětí (mně to moc nejde), odstraňte hrubky (mně tam jedna tentokrát zůstala) a je hotovo. V pozici editora tu máme pana Bavora, ten to po Vás překoukne a je hotovo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nějakej dryják na vystřízlivění?
To se mi líbíTo se mi líbí
Ne, tak daleko moje znalosti toho obrázkového písma nesahají.
To se mi líbíTo se mi líbí
Záchytka?
To se mi líbíTo se mi líbí
Bingo!
V továrně Elektrougli měli na nástěnce vedle nejlepších pracovníků vyvěšeny fotky
hříšníků, kteří se octli na záchytce. S nápisem: „Позор побывшим в медвытрезвителе“. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi jsem tam přece jen vždycky málo chlastal, na domácí borce jsem nestačil a „izbičku pre opilcov“ nenavštívil.
To se mi líbíTo se mi líbí
No Miluško, to je náhodička.. 🙂 ..
To se mi líbíTo se mi líbí
že by záchytka…
To se mi líbíTo se mi líbí
Létání malými letadly má obrovské kouzlo, já tak cestoval do Jemenu a po Jemenu – samostatná kapitola. Jednu historku z Ruska vám sem dám odpoledne, teď není čas.
V příští kapitole přidám oproti plánu speciálně pro vás jednu fotku ze současného GUMu na Rudém náměstí.
A ten s tím letadélkem byl Němec, jmenoval se Rust, myslím, že Joachim, ale to nevím jistě. Já na to úplně zapomněl, ale Pepa Kott mi to připomněl přímo na Rudém náměstí. To musela být děsná pecka, když tam vedle té fronty do mauzolea přistál. Pro Gorbačova to byla báječná příležitost, jak „vyčistit“ vedení armády od staromilců a přestárlých.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jó s naší schopností postavit jaderku to vypadá asi jako s letectvem. Posílám odkaz na video k připomenutí Vašeho mládí, pane Hudec ZDE https://www.youtube.com/watch?v=o4JkqApKrp4 .
To se mi líbíTo se mi líbí
No jo, vzpomínky… Na tomhle letišti sídlil můj „rodný“ 5.letecký stíhací pluk.
Tahle vaše 410 je nějaký speciál foto nebo navigace, podle nosu?
Možná bych tu někdy měl napsat svoji jemenskou anabázi právě s L 410. To je báječný stroj…. asi už je to promlčené, tak mohu napráskat, že mě ho nechali pilotovat na Rudým mořem. Letělo nás jen šest – dva piloti, dva mechanici a já s kolegou.
Škoda, že jsem počítačový negramot. Má záznam na DVD z letu L39 Albatros, který jsem si střihl před třemi lety. Fantastický zážitek – letecká akrobacie (výkruty, lopingy, přetížení 5G atd.). Ale neumím to nikam poslat (ono to také má asi 20 minut). Pilotoval mi to Vláďa Šnýdr.
Je to ten černý Albatros, provozovaný komerčně Píchalem v Líních s nápisem Czech Jet Team. Mají tam namontované tři kamery – jednu od ocasem dozadu, jednu na kabině dopředu a jednu uvnitř, která snímá toho idiota pasažéra a jeho grimasy – docela sranda.
Pilot mi půjčil nahoře knipl, když se člověk nestará o pedály a plyn, tak to pilotování vypadá náramně jednoduše…. 🙂 .
Ale chápu, proč se pilotům na stará kolena od kniplu nechce, je to jako droga. Skoro mě to přivedlo k myšlence udělat si pilotní průkaz, ale pak jsem si řekl, že na stará kolena už nebudu blbnout. Sváteční pilot – to je asi ještě horší, než sváteční řidič.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ta videa se dají pověsit zdarma na YouTube, když máte e-mailový účet gmail. Dokonce když jsou hodně navštěvovaná, můžete za ně nastřádat odměny v USD. Povolíte promítání reklam. Není to nic těžkého. A vidí to celý svět.
Na svůj Mlýn jsem pověsil dvě videa jak se L410 přistáli vloni v prosinci kousek od Mont Everestu dva piloti z Kunovic, neb tam prodávají 2 letadla, je to nejkratší asi letiště na světě mezi horami a propastmi, Nepálci jim tleskali, protože na 460 m dlouhé dráze zastavili asi v polovině. Nazval jsem to, Češi umí, když jim to nekazí politici.
To se mi líbíTo se mi líbí
Paní Věro,
panu Hudcovi jsem dala pět hvězdiček za článek,
ale Vám, za Váš příspěvek je dávám taky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji, Zdeno 🙂 …
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím, nevyznám se v tom ale honit nějaké malé letadélko nadzvukovou stihačkou bohužel si to, tak nějak neumím matematicky představit.
Protože dle mého mínění sestřelit jej, bylo asi otázkou stlační knoflíku.
Podle mého mínění, když už vymaká raketa, tak ji bohužel nikdo nevrátí a ten pilot by dopadl na zem v mnoha částech.
Prostě rusové jsou na rozdíl od amíků měkouši.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemyslím, že by to od Rusů byla ohleduplnost. To korejské Jumbo nad Kamčtkou sundali bez pardonu. Že se malé letadlo může protáhnout mimo radar je pravda, zejména v kopcovitém terénu. Můj otec byl voják z povolání u 8060 (radary v Dobřanech u Plzně) a k jejich útvaru patřily i tzv. hlásky – stanoviště s věží přímo u hraniční čáry právě v místech, kde se „nepřátelské“ letadlo dostane do radarového stínu. Občas se to stalo, že Němec zabloudil, když se nestihl rychle vrátit, startovala na něj hotovost (nejspíš MiG 21) a pár jich donutila k přistání. U nás se na ně ale nikdy nestřílelo.
Traduje se jeden příběh, ale za jeho pravdivost neručím. Jeden pilot (nebyl od „mého“ pluku) dostal prý příkaz k palbě na takový letoun, ale odvětil prý, že není vrah a vrátil se na letiště. Přišel o práci, ale zda to mělo i jiné dopady netuším.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já mám taky jednu příhodu spojenou s Plzní, letištěm na Borech. V 68. údajně zakufroval vrtulník, který letěl na Prahu, uhnul mimo koridor a chytly ho až přibližovací lokátory v Líních. Hotovost do vzduchu a donutili ho přistát na letišti v Borech. A stíhačky proti sobě, jedna nad a druhá dole. Dovedete si možná představit, co to dělalo s tou helikoptérou. Je fakt, že ty dva údajné novináře po přistání vyndávali velice opatrně. A čestný doprovod měli až do Prahy, to je ale doprovázela už jen vojenská helikoptéra a ne tryskáče, aby zase náhodou „nezakufrovali“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nebyl to první let KAL, kterej měl potíže. Někdy v r.78 donutili sovětští istrebitěli k nouzáku na zamrzlé jezero taky jeden jejich civilní let (poloostrov Kola).
Protože víme, že demokratická země, jejímž je J. Korea vzorným příkladem, špionáž neprovádí, musíme jen konstatovat, že je to opravdu fatální, že vždycky zabloudili v okolí top vojenské instalace.
To se mi líbíTo se mi líbí
DETAILY:
20. duben 1978 – Korean Air let 902 (Boeing 707) odlétající z Paříže do Anchorage na Aljašce. Letadlo bylo 780 km od severního pólu, když kanadské úřady varovaly posádku, že jsou mimo kurz. Posádka změnila kurz, ale zhoršila situaci nastavením kurzu přímo přes Barentsovo moře a Sovětský vzdušný prostor. Letadlo bylo na začátku rozpoznáno Sovětskými protiletadlovými radary jako Boeing 747. Zastavit jej měly stíhačky Sukhoi Su-15TM, které byly poslány. Když obě stíhačky letěly vedle Korejského dopravního letounu, Korejský kapitán zareagoval zpomalením letounu a zapnutím přistávacích světel. Nehledě na to bylo posádkám Su-15 nařízeno sestřelit letoun.
Podle amerických zdrojů se sovětský pilot snažil několik minut přesvědčit své nadřízené zrušit útok na civilní dopravní letoun. Na základě dalšího potvrzení rozkazu byly vystřeleny dvě rakety P-60. První minula, ale druhá poškodila levé křídlo na několika místech a šrapnel poškodil trup letadla, což zapříčinilo rychlou dekompresi, která zabila dva pasažéry. Korejský pilot zahájil nouzový sestup na 5000 stop a vstoupil do mraků. Obě sovětské stíhačky ztratili korejské letadlo v mracích. Letadlo pokračovalo v nízké výšce, křižujíce poloostrov Kola při hledání příležitosti k přistání. Nakonec bylo sovětskými stíhači znovu objeveno a přinuceno přistát na led jezera Korpijärvi, nedaleko Kemu v Rusku. Všichni přeživší byli převezeni sovětskými vrtulníky do improvizované ubytovny. [5].
Kromě uvedené verze existuje i sovětsko/ruská verze, která tvrdí, že letoun se pohyboval v prostoru se zakázaným provozem nad vysoce citlivými vojenskými cíli, ignoroval výzvy a snažil se stíhačům uniknout. K plnění špionážních úkolů se při vyšetřování kapitán přiznal, poté, co se vrátil do Koreje, ale prohlásil, že přiznání bylo vynucené. Letoun byl z menší částí rozebrán a odvezen, zbytek se potopil při tání ledu. Poškození-několikerá, Zranění–několikerá, Mrtví-2 (dva ze 197 pasažérů), Drak letounu-odepsán
To se mi líbíTo se mi líbí
Té technice nerozumím vůbec, ale početla jsem si a těším se na pokračování.
Díky, pane Hudče.
To se mi líbíTo se mi líbí
Parádní článek pana Hudce. Palec nahoru.
To se mi líbíTo se mi líbí
Byli jsme schopni, dovedli jsme, uměli jsme, zvládli jsme… nejen vyrobit atomový reaktor, turbíny, trysková i vrtulová letadla, kanóny a tanky, vodní a tepelné elektrárny, cukrovary, pivovary, cementárny, lodě, lokomotivy parní, naftové i elektrické, obráběcí stroje, tkalcovské stavy, hutní a chemické fabriky, ale i textil, gumu a plasty, silon, semtex, sklo, cukr, chmel, pivo, boty, auta osobní i nákladní, zbraně lovecké, sportovní i vojenské, traktory a zemědělské stroje, Laternu magiku, oskarové filmy, dětské filmy… myslím, že seznam by byl hóóódně dlouhý. Měli jsme nadané vědce, chytré inženýry, kvalifikované a šikovné dělníky. Většina z toho šla po převratu do kopru!
To se mi líbíTo se mi líbí
hele strejdo s jednym cobolskym buranom o tom stale dristam,co mala czechoslovakia,pomaly vo vsetkom sme boli sebestacny,len tie skurvene banany sme staly rady…
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane Hudče, pěkný článek už se těším na pokračování.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pěkné čtení. 🙂
Nemám čas, abych to více rozvedl, ale Rusové (resp. národy býv. SSSR) jsou plné nadaných lidí..
Naši žumpalisté to těžko chápou, protože nemají ánunk o ničem a pochopitelně taky ne o ruské škole v matematice a fyzice. Ta dosáhla přičiněním cílené výchovy za dob SSSR velkých úspěchů.
A postupně se to promítlo do techniky, především vojenské. To je to, co leží amíkům nejvíc v žaludku. Že se nepodařilo ekonomickou nouzí zaškrtit vědeko-výzkumně-vývojovou základnu v RF. Pak se musejí dívat na vývoz Suchojů a dalších perel a nedosáhli monopolu na vývoj moderních zbraní.
Rybářka to tady jednou shrnula po jedné Muzice stručně a jasně.
“ Jenom si dovoluji podotknout znovu, že Rusové jsou národ v hudbě naprosto geniální. A v matematice zřejmě také. Slavný profesor Ian Stewart ve své knize The next fifty years, se to také domnívá. „
To se mi líbíTo se mi líbí
Pane Hudče, výborné a pohodové, už se těším na další pokračování. Kolik jich bude?
To se mi líbíTo se mi líbí
Původně to měly být dva díly (ono je to fakt dlouhé, to se nedá nic dělat), ale s panem Bavorem jsme se dohodli ještě na třetím – ten bych ale chtěl pojmout skutečně spíše jako prostor k diskusi nad několika poněkud provokativními tvrzeními.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak tohle počtení o zažitém si nechám až budu mít víc času. Těším se jako malý Véna …
To se mi líbíTo se mi líbí
Strejdo Oline je to tak dělali jsme, uměli jsme a dneska se chlubíme tím, že umíme sestavit auto při použití dílů, které většinou vyrobili někde jinde. Já jsem se nedávno bavil s jedním známým, který byl šéfmontér ve Vítkovicích. Ten říkal velkou pravdu, že až zase jednou budeme vyvážet výrobní celky (elektrárny, papírny cukrovary, pivovary), tak potom teprve půjde naše ekonomika nahoru, jinak příštipkařením jako dnes těžko.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zdroj bohatství je v primárním a sekundárním sektoru. Těch jsme se úspěšně zbavili v domnění, že terciární sektor je pro nás to pravé. Do terciárního sektoru musí odněkud neustále přicházet peníze a takové zdroje my nemáme. Někdo ty lidi, pracující ve službách, musí přece živit. Musí mít klienty a zákazníky, schopné jejich služeb využívat a hlavně zaplatit. Domácí zdroje nejsou a ty zahraniční jsou bezvýznamné.
Co z toho vyplývá? Že deset milionů sloužících bude závislých na půl milionu bohatých. A máme tu třídní boj jak vyšitý!
To se mi líbíTo se mi líbí
Všiml jsem si, že Žanna má na záložce jednu mojí oblíbenou. Ale s tím jódlováním to přehnala. Ta písnička je tak dojemná, že by stačilo jí zpívat klasicky, bez těchhle serepetiček. A taky by jí bylo
líp rozumět
A Lydii Ruslanovovou znáte?
По улице мостовой
To se mi líbíTo se mi líbí
Žannu jsem měl moc rád ve svém „country“ období – připadalo mi to jako taková country od Uralu 🙂 .
A Lydie Ruslanová báječná – jako z Mrazíka 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám s LR dvě LP. Bohužel Step da step krugom na trubce není.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale je tady http://www.moskva.fm/artist/лидия_русланова/song_720440
To se mi líbíTo se mi líbí
To je přesně vono, a dobrá technická kvalita. Už se bojím vás chválit. Jste démon!
Všimněte si že je tam taky Na ulice doždik, který jsem tu vloni na 9.5. dával ve skvělé moderní úpravě
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, tak tohle je paráda. Nechtěl bych tu vyvolat nějaký posměch, ale nevidím velký rozdíl mezi tímto zpěvem a Edith Piaf (myslím jako zážitek posluchače). Jen kulisa je jiná – místo Eiffelky Kreml.
To se mi líbíTo se mi líbí
děkuji za počtení a informace. V tomhle oboru se naprosto neorientuji, poučení přijde k duhu. PS: запрещено фотографировать – je tam poměrně časté.
To se mi líbíTo se mi líbí
Sakra, sakra. Ten pan Hudec jde svým spisovatelským umem svému čtenářstvu až na krev. Já četla článek místo oběda, jen tak letmo, ale teď jsem si pošmákla.
Mám moc ráda čtení o Rusku, miluju jejich hudbu, jejich klasiky hudební i literární.. Miluška, Věrka a Slim.
tuto zem osobně poznali, měli by napsat nám, co ji známe jen zprostředkovaně své dojmy i poznání. .
Zdá se, že nám bylo podsouváno něco úplně jiného, než je pravda.
Na další díl se strašně těším.
To se mi líbíTo se mi líbí
Báječné čtení, pane Hudec, opravdu 🙂 …
To se mi líbíTo se mi líbí
Článek jsem zatím jenom prolétl, protože jsem děsně servaný z práce. Pořádné přečtení si, bohužel, musím nechat až na sobotu. Ale alespoň se mám na co těšit 🙂
Sice O.T., ale k Rusku to vztah má několikerý:
ČT via Hyde Park klesla až na úplné dno, když jako „objektivního komentátora událostí na Ukrajině“ pozvala Jaromíra Štětinu. Přiměl jsem se poslouchat „to“ a je to blití. Nestoudné…
To se mi líbíTo se mi líbí
Obdivuji Vaši schopnost si pustit Štětinu. Já jsem si ale zase přečetl článek na Novinkách.cz. K jakému uvažování nás to naši vládnoucí dovedli? Bohužel je v kontextu situace správné!
“ Zranění Ukrajinci už jsou v Praze, nemocnice jsou připravené
První speciál se zraněnými Ukrajinci na palubě přistál v Praze ve čtvrtek kolem 20.00. Nemocnice jsou podle ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) na příjem pacientů, kteří mají těžká zranění, připravené. Na převoz zraněných je vyčleněno 18 sanitek. ………..
Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (375)
Milan Czaker, Březová
Čtvrtek, 27.února 2014, 17:42:35 |
| +375
Vy špinavci jedni. Manželce pojištovna odmítá dát léky na RS,protože je to drahé,ale na léčbu pro fašisty máte. Jděte Sobotko do rdele(p)
Názor s nejvíce nesouhlasnými hlasy (121)
Petr Sýkora, Praha
Čtvrtek, 27.února 2014, 17:40:40 |
-121
Přeji jim brzké uzdravení.“
To se mi líbíTo se mi líbí
Jako naschvál mne dnes zastavily dvě dívky, jestli bych přispěl na nějakého postiženého chlapce. Byl jsem hnusný a řekl jim, ať jim přispějí Ukrajinci. Prostě si ty dívky zvolily špatný den. Jindy bych možná něco dal. Ale teď NE!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, to je přesný příklad toho kam slušného člověka dovede vědomí marnosti, ztráta naděje ve spravedlnost, beznaděj.
Prvotní zásada kapitalismu „člověk člověku vlkem“ už se u nás velmi zabydlela. Stala se normou.
Z Vašeho textu vyplývá, že toto byla výjímka. Ano, tomu rozumím, budeme se muset ještě hodně učit, ale doufejme, že se tomu nelidskému chování postupně naučíme také. Je to totiž nutné pro naše přežití.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za návod, mrknul jsem se na to.
Místy je to trochu nacionalisticky\česky surové („špinavá úkáčka“), ale je vidět, že lidé tu mediální masáž až tak moc nebaští. Trochu překvapení (příjemné) pro mne – skeptika.
To se mi líbíTo se mi líbí
Příjemně překvapen byste byl i u Hydeparku – Štětina samozřejmě odvedl svůj protiruský strandard, ale drtivá většina diváckých dotazů na liště se nesla v jednom duchu: ‚Proč ČT neustále lže a opakuje záběry násilností jen jedné strany? Proč jednou je obsazení Parlamentu vítězstvím demokracie a jindy násilným převratem?‘ Dokonce byl připuštěn i jeden volající divák a ten to spočítal našívaší televizi tak, že Klepetko byl viditelně zaskočen. Mmch, jmenoval se Hudec a byl z Brna – nemáte tam příbuzenstvo? 😉
Jinak Štětina stran té jednostrannosti pravil, že záběry násilí mírumilovných demonstrantů na policistech si přeci každý může najít na internetu. Rada nad zlato.
Koncesionáři, surfujte!
To se mi líbíTo se mi líbí
Mne jako skeptika non plus ultra nebo realistu (tak se vidím já) to vůbec nepřekvapuje, ani nenaplňuje sebemenší nadějí. Ti lidé, kteří „politiku“ ještě na ČT a vůbec v jakýchkoli médiích sledují a pak tam píší či hlasují, to je nanejvýš jedna desetina promile obyvatel ČR. Co změní?
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mi líbíTo se mi líbí
Koho léčí v Praze? No přece mírumilovné demonstranty z Majdanu. http://nnm.me/blogs/TbINZ/anizhedeti/#cut
To se mi líbíTo se mi líbí
Jestlipak RF nepřeruší diplo styky s UK, když novou vládu neuznává?
http://www.ng.ru/politics/2014-02-28/2_kremlin.html
To se mi líbíTo se mi líbí
23:42
“ Путин поручил правительству РФ продолжить контакты с украинскими партнерами по развитию торгово-экономических связей, детально проработать вопрос по оказанию необходимой гуманитарной помощи жителям Крыма и провести оперативные консультации с иностранными партнерами, включая МВФ, по оказанию финансовой помощи официальному Киеву. Об этом сообщает ИА «Интерфакс» со ссылкой на пресс-секретаря президента Дмитрия Пескова.“
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen jestli to k něčemu bude…… protože plány těch, kteří tahají za špagátky, jsou asi poněkud odlišné.
http://blisty.cz/art/72326.html
To se mi líbíTo se mi líbí
hele bando ,ktora krajina este prijala zranenych bojovnikov za slobodu okrem ceska? a ci bol prijaty aj nejaky polda,co ho trafil jeho kvazi kolega sniper,bo nemozno povedat,ze ho trafil bojovnik za slobodu,ukazovali vcera toho arzika,tak pre BBC povedal,ze to bude peklo teraz,bo nemaju love,kazdy im slubuje,ale MMF im da naisto,ze sa posrakulakju a bude jak u nas,ze neskor za najviac rok,tam bude raj na zemi,este budu chocholici horko plakat,tak ich ocesu jak lan,vyzsie sa pisalo,ze prispiet na ukrajinu,ci zranenych,tu tak isto hosi v peknych uniformach us marines vyberali na ranenych kamaratov,pristavil som sa a rovno sa ich pytal,v akom boji boli ich kamosi zraneny,kukal jak puk na mna,tak som ho predbehol a povedal mu nech ide do haliburton company,ty zarobili na ich boji kazdy mesiac 1 miliardu $ za roky,docista uz kukal jak puk,bo ked mysli,ze bojoval za freedom,to nech si da srotu,stary pepici musia platit jak cerny za lieky a pre bojovnikov zadarmo,uz keby zobrali aj takeho,co bol od nich streleny no to by som povedal fifty fifty,ked pomahat,ale tak?nic sa neda robit pepici,nastavat barikady ,vystavit sisku,ale len trochu,aby docista neodstrelilo a cakat na pobyt v odese.
To se mi líbíTo se mi líbí