Langweilův model Prahy – 6


Na úvod dnešního vyprávění musím dát hned dvě mapky, to porovnání je nutné:

Langweilova Praha – ta část Starého Města, která byla téměř úplně zbouraná.

A takhle to vypadá dnes: zmizely uličky, zmizely domy s typicky středověkým úzkým a hlubokým půdorysem a na jejich místě vyrostly nové, mohutné budovy.

 Zmiňovala jsem se, když jsem psala o Tonce Šibenici, že nemůžu najít Platnéřskou č. 125, kde v podniku „U Kauckých“ Tonka působila. Když jsem si prohlížela knížku o Langweilově modelu a našla tenhle obrázek, zaradovala jsem se. Platnéřská ulice! Jenže ta radost netrvala dlouho: Ta půlka domu úplně napravo, je č. 124. Kdyby fotograf objektivem zamířil jen nepatrně víc napravo, Tončino působiště by na fotce bylo. No, jo, co nadělám.  

Nejen, že zde nezůstal kámen na kameni, ale ani písmenko na písmenku – oblíbená česká zábava přejmenovávání ulic byla v těchto končinách uplatněna opravdu důkladně. obrázek Ona se totiž tahle ulice původně jmenovala „Ostrožná“, nebo též „Ostrožnická“, protože zde byli soustředěni výrobci ostruh. Až od poloviny 14. století nesla název Platnéřská, protože zde začali převažovat dílny platnéřů. Ještě taková drobná episoda se připletla: na přelomu 18. a 19. století se její střední a východní části říkalo „Klempířská“. Od r. 1870 je to ale Platnéřská. Na fotce Langweilova modelu si jistě všimnete domu č. 119, na jehož průčelí je socha „Železného muže“, symbolu platnéřů. Celá tahle fronta domů byla zbořena r. 1908 a byl to tvrdý zásah do dochovanosti středověké Prahy. Zmizely v jádru gotické, někdy i románské domy, jejichž průčelní stěna po přestavbách získala renesanční tvář. Zachráněny byly alespoň románské nástěnné malby z čp. 102, přežil i „Železný muž“, který své nové útočiště získal v Muzeu hlavního města Prahy.

Původní „Železný muž“ z Platnéřské ulice   

Platnéřská ulice se sice od základů proměnila, ale nezůstala bez svého Železného muže“. V letech 1908-1911 tu vyrostla budova pražské Nové radnice a na jejím nároží opět stojí Železný muž – tedy vlastně kamenný….

 

Železný muž Ladislava Šalouna. Socha byla na své místo instalována r. 1920. (Na protějším nároží radnice je socha Rabbiho Löva – protože v těch místech už začínalo židovské město. Ale o téhle části Prahy budu vyprávět zas jindy.)

Železný muž je jedno z nejznámějších pražských strašidel – ale pověstí o tom, proč straší je celá řada, některé ho prohlašují za provinilého templáře, který na krásném bílém koni v noci projíždí Prahou – zjevuje se prý hlavně v Liliové ulici. Nejčastěji ale pověsti hovoří o tom, že rytíř kdysi zavraždil nevinnou dívku a za trest straší. To bylo tak: rytíř šel k mistru platnéřskému nechat si opravit svou černou zbroj. A v dílně uviděl krásnou platnéřovu dceru.  Zamiloval se do ní, dívka však jeho návrhy odmítla. Žárlivým rytířem zacloumal hněv, vytáhnul dýku a dívku probodnul.  Než ale zemřela, stačila rytíře proklít: „„Ani ty trestu neujdeš, v kámen se proměníš a tisíc let stát tu budeš!“ A rytíř na místě zkameněl. Jeho kamennou postavu umístili na průčelí domu, kde to všechno stalo. Rytíř má jednou za tisíc let šanci být vysvobozen: jen tehdy ale, pokud mu jiná dívka řekne, že mu odpouští, a to se musí stát v den a hodinu, kdy k prokletí došlo. Jednou už to vypadalo, že rytíř má naději – potkal dívku, která byla ochotna ho vysvobodit ze zakletí, ale svěřila se matce, co se chystá udělat a matka ji z obavy o dívčino bezpečí zamkla doma a nepustila k nešťastnému rytířovi. Ten jen zanaříkal, že ho čeká dalších tisíc let zakletí a zmizel.  Teď na vysvobození čeká v městském muzeu a Šalounova socha jeho smutný příběh připomíná.

Ale když jsme u těch soch: na Mariánském náměstí je také Terezka – nejbohatší socha v Praze. Ale o ní si přečtěte sami:  https://www.prazskekasny.cz/kasna-s-alegorickou-sochou-vltavy-terezka/

Platnéřská ulice sice párkrát změnila jméno, ale ty změny byly celkem logické. Daleko bohatší historii má v tomto směru prostor, na Langweilově mapě označený jako „Rejdiště“. Patřilo to  k nejšpinavějším a nejzanedbanějším místům Prahy. Byly tu sklady dřeva, vyvážely se sem odpadky a v zimě sníh. V čp. 80 bývala městská jízdárna – podle ní se prý místu říkalo „Rejdiště“. (Sice nevidím souvislost mezi názvem a jízdárnou – ale asi nějaká bude…)

Ke změnám tu začalo docházet až ve 2. polovině 19. století, kdy zde byla vybudována „Rudolfova lávka“, pojmenovaná po korunním princi Rudolfovi. Byla známá též jako Železná lávka.

Rudolfova lávka, stav 1881

Asi o deset let později byla zahájena stavba Rudolfina – víceúčelového kulturního zařízení s koncertní síní a výstavními sály. Nechala jej postavit Česká spořitelna u příležitosti 50. výročí svého založení a požádala korunního prince Rudolfa, aby budova mohla být pojmenována po něm. Provoz Rudolfina byl slavnostně zahájen v únoru 1885.

Stejného roku byla dokončena i budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové, stojící naproti Rudolfinu a z někdejšího smetiště se stávalo velmi prestižní náměstí. (Třetí stranu náměstí tvoří budova filozofické fakulty UK, ale ta byla dokončena až r. 1929 – přesto, že pozemek byl získán již r. 1908…) Další významnou institucí, sídlící na bývalém Rejdišti, je Uměleckoprůmyslové muzeum, jehož budova byla dokončena r. 1900.

Náměstí už začalo dostávat současnou podobu, roku 1914 ještě vystřídal Rudolfovu lávku nový most, nazvaný po Ferdinandovi d´Este a bylo hotovo.

Pochopitelně se nehodilo, aby náměstí, obklopené honosnými budovami, ve kterých sídlily vznešené instituce, neslo poněkud nedůstojný název „Rejdiště“. A tak se z něj r. 1916 stalo náměstí císařovny Zity (manželky posledního rakouského císaře Karla I.)

Jenže to už byl čas, kdy se svět obracel vzhůru nohama a v r. 1919 bylo náměstí přejmenováno na Smetanovo a most Ferdinanda d´Este se stal Mánesovým mostem.

A zase se děly věci. 9. května 1945 bylo na záhonu uprostřed náměstí pohřbeno několik rudoarmějců, většinou obětí německých odstřelovačů.

Z tohoto pohřbu rudoarmějců pochází známá fotografie Tibora Hontyho.

O několik let později (někde se uvádí rok 1952, někde 1948) bylo rozhodnuto na památku těchto padlých náměstí přejmenovat na Náměstí krasnoarmejců. Hrob tam (předpokládám) nezůstal, asi byli převezeni někam na hřbitov, ale parková úprava odpovídala jménu: Uprostřed záhonu byla z červených kytek vysázena pěticípá hvězda.

Pak přišla listopadová revoluce a roku 1990 získalo náměstí nové jméno: Náměstí J. Palacha. Úprava náměstí se pochopitelně taky změnila, rudá hvězda zmizela. Jana Palacha připomíná jeho posmrtná maska, umístěná na budově filozofické fakulty, jejímž byl studentem. A v r. 2016 přibylo ještě sousoší „Dům matky a dům syna“, umístěné na nábřeží, vedle Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Dům matky a dům syna

Pokud se chcete někdo o tomhle sousoší dozvědět víc, tak tady máte možnost:

http://www.praha.eu/jnp/cz/co_delat_v_praze/kultura/muzea_a_vystavy/prohlednete_si_dum_syna_a_dum_matky.html

Ono vůbec Praha a pomníky:  https://artalk.cz/2016/02/05/podivne-pomniky-v-praze/

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Langweilův model Prahy – 6

  1. jaa napsal:

    ta bodlovitá šídla se mi ani kapku nelíbí.
    a moc se todo Prahy nehodí. ale proti gustu……

    to spíš
    https://slideplayer.cz/slide/2503886/ , když rozkliknete číslo uvidíte

    To se mi líbí

  2. Hudec napsal:

    Hezké počtení, ostatně jako vždy.
    Sluneční hodiny jsem kdysi koupil své Labuti jako zlatý přívěšek na řetízek. Vymakaná záležitost, nechápu, jak to mohl někdo vymyslet

    To se mi líbí

  3. K-k. napsal:

    To je fakt moc hezký video, děkuju, jaa… 🙂

    To se mi líbí

  4. cobolik pacholik napsal:

    co ma jeblo,ze cit k druhemu pohlaviu sa nemeni,zabijaju sa baby aj teraz,bije sa pre nich do krvy,robi hocijake kokotiny,toto sa nezmenilo,kdesi som cital,ze sa platili umelci,co spievali nejakej jebacke pod oknom,kazda doba ma nejake tahy jak dostat zenu svojich snov,teraz peniaz,vzdy bol peniaz,ja pred dvoma rokmi v lete natrhal takej vdove od nas hocijakej buriny okolo kolajnic,malem sa pochcala,ale uz ma vlastnika BMW ja mam len hyundai,co chuj s tym a s tymy ulicami,to tiez narodny folklor,hlavne krasnej armie,teraz nie je moda,churchilova,americka,europska skurvena novembrova za par dni v presove budem gerojom palit sviecku,postavim deco vodky a kusok chleba na pohar,to ich tradicia,ked tak kukam na tu fotku,mlady vania odjebany ostrelovacom,mali oni jebat na nas,v poland toto iste rusia pomniky ruskej holote,jake to sme skurvene narody,nemame kus ucty k hentemu preklatemu casu,bo tak diktuje skurveny lokaj ohnuty a tak to tam ide dookola,jaky ohnuty zasrany, lokaj take nazvy,chybuje mi ulica kuponovej privatizacie a ulice lasky,co zvitezila nad lzi a nenavisti,este uderim na duklu,bo cely cas mi hovoria,ze nemecke hroby vykosene a nase raz za cas kosia,to si musim zistit,skoda ,ze neviem jak sa tu da dat fotka,jasne,ze nie zo mna,vyzeram jak kokot,ale postrehy,co ma jebne,o tyzden budem v pepikove,ja nenavstivim muzeum,ja nepojdem na hrad,ci do nejakych zajebanych obchodov na tie iste miesta,kde chodim furt bo ma ku nim viaze to,co som,zafajcim s bezdomovcamy tych je tam habadej a kupim im betehy,budu sa tesit,mam prax v tom a hlavne sa tesim na vlak,ze sa povozim,to sa tesim jak kurva,vzdy,ked tam pridem sa vozim na vlaku,jebal by ja po tych stezkach soferovat,co ma kus obavy tam zo soferovania,bo ja ked idem pesi po nasom burakove mam rit zrastenu to auto za autom,najlepsie tam je oznacenie,ze to cesta prvej triedy,to mocne znacenie ma,to taka prva trieda,pred 30 rokmi prva naisto,ale teraz to stezka,kde sa posuvaju auta jak turisti pod mount everest,jasne ze nie som kokot,nebudem nase burakovo rpirovnavat k nejakym bahnom,ci highway,ale toto je tam picou ke zdi a vlak chodi v lete prazdny do presova,kukal som jak kokot,par babky a ja,nikto nepouziva hromadnu dopravu,pouzivaju vymozenosti demokracie,kde pred presovom kolona 3 kilometre,uz idu robit obchvat,to bude stal tolko,co tu varazano bridge a este to bude chujovo zrobene,dobre bo uz potim kokotiny,dnes tu smrterlna horucka 41 stupnov,myslel,som na obed,ked som robil a vosiel som do privesu,ze jak v pekle,nicoho sa neda zlapat,co kovove,bez rukavic a na asfalte som kus stal,mysel som ze dr martens,sa mi prilepia,maju taku makku podrazku,dnes naozaj horucka jak kurva a cesty okolo oceanu,kde som delal najebane autamy, jak ta nasa prvotriedna.
    PS.kacku pochvala,jake musi mat nervy ta baba,mne by jeblo.

    To se mi líbí

  5. cobolik pacholik napsal:

    este musim jebnut,nech nerobia z palacha jezisa krista demokracie,pomnik zasluzi,bo mal odvahu,ja sa nemienim upalovat ja mienim strielat a nie svoje zjeby,bo z palacha merseiev demokracie,myslim,ze vtedy take halo nebolo jak sa robi teraz,cisto preto,aby vsetko,co nesuvisi s tych ich demokraciou zatienit,ten mrtvy rusky vojak a jeho kolegovia o nic mensi mucenici jak palach,kurva jak za soudruha,co neschvalila ploscadka vsetko kokotina,docista kopiruju a este prebiju toho jebaneho soudruha v tej svojej propagande,co to za ludia,jak oni dumaju,co myslia ,ze holota to banda z osobitnej skoly?do oci bije,jak vyrabaju modly,idoly a ikony toho,co oni volaju demokracia,ale to cisto jich,moja ani nahodu…

    Liked by 1 osoba

  6. Slim napsal:

    O Rudolfinu tady byl kdysi znamenitý článek od Zdeňka
    https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2014/05/10/rudolfinum/

    Proti schodišti nedávno přibyla soch Antonína Dvořáka

    A Godotovi připomínám, že papá Ernest má dneska 120
    https://www.news18.com/news/lifestyle/ernest-hemingway-120th-birth-anniversary-10-famous-quotes-by-noble-prize-winning-author-2239145.html

    To se mi líbí

  7. NavajaMM napsal:

    OT: pán Bavor, avízujem prílet posla.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.