ROLE OSN – 3. díl

DOKONČENÍ

 A jak se vám na tom spolupracuje s Indií?

Indie je Indie (smích). Ale především: s Indií nemáme historické spory. A když jsme roku 1952 získali nezávislost (když skončila americká okupační správa), namířili jsme podporu nejdřív do jižní Asie. … Dnes může být rozvoj Indie protiváhou Číny a my ho podporujeme. Ale Indie má také spoustu vlastních vnitřních problémů, od kastovní společnosti po hroznou chudobu a rostoucí propast mezi superbohatými a superchudými. I humanitárně tak máme na čem spolupracovat.

Navíc se Indie velmi obává čínského posunu na Jih a touží po vojenské spolupráci s Japonskem a společných manévrech.. Nečeká, že jí přijdeme na pomoc, kdyby byla napadena a my to nečekáme od ní. Ale rozvíjíme vzájemnou důvěru a sdílíme spolu informace. Na tom záleží.

Co říkáte na indickou závislost na ruských zbraních?

Že s Ruskem spolupracuje pragmaticky. Ani Vietnam se nedá přesvědčit, aby přestal dovážet ruské zbraně, tvrdí, že bez nich nezvládne bojovat s Čínou. Nemůžeme na ně silně tlačit, ale s Vietnamem máme velmi dobré vztahy, stejně jako s Indií; každá země má své vlastní zájmy…

Nezáleží jen na velkých zemích. Česko velké není, a přece jsou jeho postoje zásadní – podívejte se, co jste dokázali u Tchaj-wanu. Čínská vláda předstírá, že to nemá význam, ale ve skutečnosti jste ji šokovali. [Vida!] Odvážně jste zpochybnili legitimitu její vlády nad ostrovem.  

Aby ne, vždyť ČLR Tchaj-wanu nikdy nevládla.

Nejen to: Tchaj-wan není ani historickou součástí Číny. Spadal do malajského regionu a první dynastie, která ta vládla byli až mandžuští Čchingové od 17. století a ani ti neovládali zdaleka celý ostrov, jen jeho severozápadní pobřeží. Do středu a na východ ostrova nedosáhli.

V roce 1871 na ostrov vyslalo expedici Japonské císařství, poté co tam byli zabiti nějací Japonci. A Čína tenkrát řekla: Tchaj-wan leží mimo naši civilizaci, takže za to, co se stalo neneseme odpovědnost. Ale japonská expedice ji zaskočila, a tak začala Tchaj-wanu vládnout efektivněji. Ovšem jen do roku 1895, kdy ostrov postoupila Japonsku.

Bylo by velmi potřebné, aby historici a další odborníci dali hlavy dohromady a prodiskutovali, je-li Tchaj-wan součástí Číny nebo ne. Z akademického hlediska, očištěného od politiky.

NÁVRAT JMÉNEM DONALD TRUMP

Váš premiér Kišida a prezident Biden letos vyhlásili nové, ještě užší americko-japonské spojenectví: vaše země jsou nově „globálními partnery“. Zůstanete jimi, i kdyby volby vyhrál Donald Trump? Co myslíte?

Trumpovo znovuzvolení může mít větší dopad na Evropu než na Asii. I pan Trump ví,  jak zásadní jsou pro USA mít účinné základny v Japonsku, bez nich by se americký vliv drasticky snížil. Takže je nebude chtít z Japonska stáhnout. Možná bude chtít, abychom víc platili (pousměje se).

A odchod amerických vojsk z Koreje?

Taková možnost tu je. A v tom případě bychom se ocitli ve velmi obtížné pozici.

Vztahy Japonska a Jižní Koreje jsou komplikované a ještě nedávno na to byly zle, ale teď se věci mají jinak. Jižní Korea je sebevědomější díky své hospodářské síle a navíc je tu hmatatelnější hrozba ze Severu, takže Soulu záleží na prohloubení vztahů jak s Japonskem, tak s USA. …

Ale o japonsko-americkou bezpečnostní spolupráci obavy nemám. Všichni tři poslední američtí prezidenti podporovali otevřený a svobodný Indo-Pacifik. Jako jednu z mála věcí, co měli společnou.

Ale přerušení americko-jihokorejského paktu a odchod amerických vojsk z Koreje jsou bezpečnostní hrozba, která může být brzy naléhavá: Donald Trump chtěl to stažení podepsat už za své první vlády a jediné co mu zabránilo byla de facto tichá vzpoura jeho… řekněme geopoliticky vzdělanějších poradců. A takoví se z Trumpova okolí vytrácejí.

Pravda, zpočátku ho obklopovali relativně zkušení a realističtější lidé. Kteří ho, jak je přesvědčen, zradili. Takže by do pozic jmenoval své stoupence. Což může být potíž.

Sám jsem s panem Trumpem mluvil, ale raději ocituji jeho rozmluvu s (japonským expremiérem Abe), ta není tajemstvím . Trump Abemu řekl, že kdyby bylo Japonsko napadeno, Američané by mu přišli na pomoc, ale Japonci by to celé sledovali na svých televizích Sony.

Odhlédněme od toho, že dnes by to byl spíš Samsung, každopádně Abe namítl, že to tak není. Od roku 2015 máme nový bezpečnostní zákon a japonští vojáci by v takovém případě bojovali po boku USA. A Trump se otočil na svůj doprovod: je tohle pravda? A jeho lidé museli říct: ano, pan premiér má pravdu. Hned několikrát. On to nevěděl. Jednat s takovým lídrem je velmi obtížné. Co mu říkat, jak k němu přistupovat? Podobně obtížné, jen jinak, je přiblížit se k Si Ťin-pchingovi. 

Dočkáme se brzy summitu Kišida-Si?

Je nejvyšší čas, aby se setkali. (Po rozhovoru premiér Kišida jednal v Soulu s čínským protějškem Li Čchiangem a jihokorejským prezidentem Jun Sokjolem; byl to první takový summit po pěti letech. Pozn. redakce)     

Chci tu zdůraznit, že Čína je vojensky opravdu obezřetná země. Nezačne válku, dokud si nebude věřit, že jí dokáže snadno a rychle vyhrát. Naší nejjistější cestou k míru je proto posilovat odstrašení, zlepšit vojenskou připravenost.

Čína může vpadnout na Tchaj-wan, ale snadno by ho rozhodně nedobyla a čínský režim by se během toho zhroutil, tím jsem si jistý. [?? Ta ‘jistota‘ mě tedy překvapuje]. Nevěřím, že začnou válku, která jim může přivodit pád.

Ale válku může roznítit i to, že se někdo přepočítá… Abychom se tomu vyhnuli, potřebujeme, aby se k politickému lídrovi dostávaly správné informace. [Tady mě napadá vliv covidové izolace na kremelského vůdce. Počátek – a ostatně sám nápad – vpádu na Ukrajinu svědčí o špatném plánování a nedostatečné informovanosti.] Summity v tom pomáhají.

Šinzó Abe se Sim mluvil o frustraci z Hongkongu, o odporu vůči přístupu k Ujgurům – řekl mu věci, které Si očividně nevěděl, protože se k němu nedostaly. Myslím, že by se s takovými lídry mělo jednat často a mělo by se jim opakovat, jak nepopulární je ruská válka proti Ukrajině. A další věci. Ať se dotyčný nepřepočítá.   

—

Dodal bych asi jen to, že Kitaokovy teze potřebují pochopit mnozí amatérští myslitelé o mezinárodní politice. To se týká třeba možností OSN. Moderní vzdělání, zvláště technické, vede často k silně zúženému pohledu na svět, který preferuje okamžitou užitečnost a mylně chápanou „racionalitu“.