ANTIBARBAROSSA. 80 LET POTÉ

Chtěl jsem napsat článek k 80. výročí k výročí invaze v Normandii, který by navázal na přechozí.

Den D + 70

Ale nějak jsem se k tomu nedostal.

Jsme o 10 let starší, mnohé se změnilo, ale to co trvá, je diskuse o zásluhách, které kdo ze spojenců měl na vítězství ve Druhé světové. Po agresi RF na Ukrajině jsou diskuse možná ještě vyhrocenější.

Dnes je ale další výročí, dokonce dvojité: jednak zahájení německého vpádu do SSSR, jednak o tři roky pozdější sovětské odvety, v takzvané operaci Bagration. Což připomněl Jan Adamec. Má k ní  v Lidovkách dobrý komentář, nazvaný KRVAVÁ POMSTA ZA BARBAROSSU. To základní o této operaci, která se stala nejúspěšnější sovětskou ofenzivou za války lze nalézt tady (ruský komentář, angl. titulky)

V tomto ruském seriálu, který aktualizuje starší nerealistické pojetí (reprezentované např. Ozerovovými filmy) je zajímavé mj. ocenění role Rokossovského. On to byl, kdo prosadil rafinovanější plán útoku, nejen vražedné čelní útoky, které byly tragickou vizitkou především Žukova (a také třeba Koněva a dalších). Výsledek byl, že Rudá armáda postoupila v Bělorusku během několika týdnů od Vitebska až k Visle a  zdecimovala celou německou armádní skupinu Střed; přitom ztráty v průběhu operace byly poprvé v podstatě vyrovnané. (Uvádí se na obou stranách kolem 400-500 tisíc celkových ztrát, a – do té doby nebývale – bylo zajato víc než 57 tisíc německých vojáků; Němci přitom na padlých ztratili, také poprvé, víc než Rudá armáda.)

Je ovšem třeba vidět celý kontext. Tak bombardování Německa, které se naplno rozjelo od nástupu Mustangů jako doprovodných stíhaček na přelomu let 43/44, naprosto ochromilo možnosti luftwaffe na východní frontě, ale také v Normandii. Adamec uvádí poměr stíhaček: dvě stíhací skupiny (104 letců) na východní frontě, proti asi 5000 sovětských letounů. Na obranu Říše bylo přesunuto údajně až 29 stíhacích skupin. (Stačí si všimnout, co napíše po válce stíhací eso Lipfert, poté co byl ponechán na východní frontě: „spadl mi kámen ze srdce“. Přesun proti masivním náletům „čtyřmotorových bombardérů a mustangů by vedl k snadno předvídatelným koncům. Všichni, kdo létali v Říši se dříve nebo později „spálili“.“) Luftwaffe byla v jarních měsících roku 1944, ještě před invazí, prakticky vyřazena z boje.

Je tu i řada dalších okolností, které debatu, kdo má větší zásluhy, na které Rusko dnes staví svou státní rézonu, činí bezpředmětnou (taky pro podíl dalších národů SSSR, mimochodem. Ukrajinců, Kazachů, Bělorusů..).

Německo a Japonsko porazila koalice vítězů společnými silami, jak už jsem tady napsal kdysi, v článku Sedm osmin. Vezmeme-li v úvahu celek války, odvážil bych se odhadnout přispěvek SSSR někde mezi 55-60%. Ale je to ovšem, z mnoha důvodů, velmi nesnadný úkol. Taky proto, že dokud není hotovo, není takový odhad možný. Koalici vícekrát dělilo od porážky jen málo.

O součinnosti všech válečných front píše, pokud je mi známo, asi nejlépe Richard Overy v knize

https://www.kosmas.cz/knihy/140166/proc-spojenci-zvitezili/