Donald Trump – jako velký sjednotitel …

Předkládám vám překlad podstatného výtahu z besedy Andreje Bezrukova^*) u Dm.Kulikova na stanici „Vesti FM“ (tradičně už vynechávám otázky a uvádím jen názory tázaného – pozn. překl.

 Na nedávném Mezinárodním ekonomickém fóru v Skt.Petěrburgu bylo velmi silné zahraniční zastoupení – francouzský prezident, japonský ministerský předseda, indický ministerský předseda, čínský viceprezident … Spíkr fóra mimochodem informoval o přípravě setkání prezidentů Číny a Ruska v tomto měsíci během summitu ŠOS^**) v Šanghaji, pro které se připravuje velký balík písemných dohod … a poukázala na sjednocující bytost Donalda Trumpa. To, přirozeně, nezačalo teď, ale nyní lze už dělat první závěry o tom, že se země začínají vážně zabývat světem, který bude „po Trumpovi“. Ten totiž všem ukázal, že pokud destabilizujete svět, tak se on skutečně destabilizuje. A ti, kteří aspoň ještě mají hlavu na ramenou, přemýšlí o tom, jak stabilizovat aspoň území, které mohou víceméně kontrolovat. Jeho (Trumpovo) počínání lze totiž přirovnat k pokusu o zjištění, zda zasunete-li dva nasliněné prsty do zásuvky, dostanete ránu proudem…

To je velmi důležité, protože za posledních 20-25 let vznikl v mnohých, především Evropanech dojem, že se světu nic nestane, protože přece stojí na určitých principech – nyní ale vidíme destabilizaci prakticky ve všech odvětvích. Oni (Evropané) se nějakou dobu rozmýšleli, coby-kdyby, ale už se začínají hýbat a domlouvat mezi sebou. Podívejte se na Macrona – ten se projevil jako fenomenální řečník, jeho vystoupení bylo naprosto vyvážené, postavené na podmínce suverenity země (což bylo po řadu let v EU sprosté slovo) – i připustil chyby, kterých se EU vůči Rusku dopustila. Přivezl s sebou velkou skupinu podnikatelů… Japonský Šinzó Abe to už dělá docela dlouho a nikoli z konjunkturních důvodů – jemu je dost jasná politika sbližování a na fóru představil naprosto konkrétní projekty spolupráce s Ruskem. Jeho strategický úkol je jednoduchý: – udělat z Japonska samostatného hráče – a to lze jen v rovnostranném trojúhelníku: Čína, Rusko, USA – ale zatím zdaleka rovnostranným není. Ovšem ve srovnání s tlakem, kterému může být Japonsko vystaveno za nějakých 10 let (a za 20 let to už bude naprosto jasné) – až se Čína stane 1. hospodářskou, a možná i technologickou velmocí světa), budou Japonci ve velmi složité pozici, protože ztratí mnohé svoje přednosti a zůstanou mocností sousedící s Čínou – ovšem deset-patnáctkrát menší, se stárnoucím obyvatelstvem a ne zcela jasnými ekonomickými přednostmi. Proto musí vyřešit i problém vztahů s ČLR, ale to nelze řešit bez stabilních vztahů s Ruskem.

To takové Polsko je ochotno Američanům zaplatit rovné dvě miliardy dolarů, když otevřou v Polsku další svoji vojenskou základnu. Oni to (poněkud naivně – pozn.překl.) považují za krok k upevnění vlastní bezpečnosti. Je třeba si ale uvědomit, že USA se Ruskem válčit nechystají – jen straší – no a vytáhnou z důvěřivců další penízky.

Podobně Američané ve skutečnosti vůbec nechtějí válčit proti KLDR, protože by hned vyplula otázka – co vlastně dělají v Jižní Koreji?… A po této otázce bude následovat otázka – pokud nemají co dělat v Jižní Koreji, nemají co dělat vůbec nic v tom to regionu. Region je vlastně nepotřebuje. To oni ale nepotřebují, protože si chtějí zachovat nad regionem nějakou kontrolu – proto i ono dříve zmíněné Polsko v případě Evropy. Oni stále potřebují udržovat nějakou vojenskou hrozbu, nějaké „špatné lidi“, kteří tam komusi vyhrožují… Kim je pro ně nejideálnější strašák, tím spíš s jaderným knoflíkem. Všecky ty tanečky kolem setkání-nesetkání Trumpa s Kimem – je nejspíš jen hra na hodného a zlého policajta v podání Trumpových nejbližších spolupracovníků Pompea a Boltona.

Po Pitěrském ekonomickém fóru Putin prohlásil, že Moskva je ochotna vypracovat systém volné směnitelnosti ruského rublu ve vzájemných obchodech s Japonskem. V tichosti a klidu, bez válek, tu probíhá proces záměny dolaru, eura a jenu ve vzájemných obchodech za rubl… i Turci jsou k tomu připraveni.

Vzniká ale otázka: – během pár měsíců bude tento trend zřejmý všem, kromě těch, kdo ho vidět nechtějí – Američanů… Co udělají, jestliže jim najednou dojde, že trend překonal svůj vrchol a nyní se jako sněhová koule valí útěk od dolaru k jiným měnám… – co udělají trhy a co udělají sami Američané. Oni chápou vážnost situace, pokud se ta koule bude valit, – dolar, přirozeně, nezmizí, ale o dominanci se bude mluvit daleko obtížněji.

Na pracovní snídani Sberbanku její šéf Gref ukázal „cifru dne“ – že kapitalizace společností digitální ekonomiky zaujímá v USA 65% kapitalizace veškeré digitální ekonomiky světa. To bylo prezentováno jako, že zítra USA budou naprosto dominovat v digitální ekonomice… Já to vidím poněkud jinak: – nafukuje se gigantická bublina (protože zazněl i jiný údaj – 35%) a to by znamenalo, že polovina hodnoty je buď dutá, anebo je dolar pro ně natolik levný, že ho mohou přelévat do digitálních společností a dělat peníze tímto způsobem. To ale znamená rok 2001 s nadhodnocením dot-comů a Nasdaqu, po čemž následoval pád dvojčat v NY, který časově zapadal, bůhvíproč, se shořením všech dokladů těchto společností. Je tu, bohužel i další analogie – tentokrát s počátkem krize 2008 spojené s tzv. nemovitostní bublinou. Tentokrát se taková situace platební neschopnosti drobných dlužníků opakuje v případě úvěrů na automobily – a to je problém ještě větší, protože autoprůmysl je stále ještě skoro srdcem amerického hospodářství. Je objemově obrovský, a pokud se zhroutí prodeje, může to s sebou stáhnout celý trh.

Nahromaděné břemeno úvěrů ve všech oblastech, se musí nějak odpustit – je třeba záminky k jejich odepsání – a nemusí to nutně být válka. Bude nutná kardinální přestavba celé vnitřní politiky. A pokud jde o původ krize/krizí, uvedu praktický příklad: – v předchozím svém životě, v roce 2007, jsem se zůčastnil konference oxfordských analytiků, což je britská poradenská skupina, která každoročně v září provádí v jedné z kolledží v Oxfordu konferenci. Tam se setkávají velcí finančníci, naftaři, příslušníci tajných služeb, atd. A vedou kuloární řeči. Mimochodem, abych poněkud zaujal posluchače: – pokud si vzpomínáte na Harry Pottera, tak ten velký sál, kde seděli – tak právě v tom sále vše probíhá. Vzpomínám si, že na konferenci, cca ve třetím týdnu září 2007, už začaly řeči o tom, že už s financemi něco není v pořádku, ale krize jako taková ještě nebyla. Pamatuji si na klíčové vystoupení jednoho z velkých bankéřů, při zahájení konferenci. On začal slovy: – pánové, sedíme tu všichni a myslím si, že nikdo z nás nechápe, co se děje… Oni skutečně, jako velmi zkušení finančníci a byznysmeni, cítili, že se systémem něco není v pořádku. Ale nedokázali říci ani co není v pořádku, ani co s tím dělat. A systém ujížděl a ujížděl, až do reálného výbuchu v roce 2008. Já si ta slova dodnes pamatuji – jestliže říkali, že nechápou, co se děje – znamenalo to, že krize už začala. A to bylo rok před skutečnou krizí, že se jednom momentě všichni zvedli a šli spěšně telefonovat kvůli jakémusi velkému finančnímu problému. Dalo by se zpětně dohledat, o jaký velký problém šlo, ale není to důležité.

Existuje jeden princip, a tím je princip urychlení, který v těchto věcech funguje. Říkáme-li dnes, že se to může roztáhnout do příštích pěti let, tak máme-li to korigovat podle zkušeností s oním urychlením, tak nám vychází 2-3 roky, ne víc. Vše se děje po exponenciále, kdy se vrší jednotlivé problémy a ty vyvolávají problémy další, atd., a prostor pro řešení se stále zužuje. Máme-li hovořit o nepravděpodobnějším konfliktu, tak tím je iránsko-saudský, a myslím si, že ho Američané rozněcují tím, že na jedné straně pumpují do Saudů zbraně a na druhé straně je ujišťují, že je nikdy nenechají „v loji“. Tady ve studiu se teď všichni rozesmáli… – všecky kolem v tom nechali, a najednou Saudy, žeby ne? Saudy, mimochodem, příliš nepotřebují, na jejich ropě kriticky závislí nejsou – naopak jim na trhu konkurují. Svůj ropný průmysl, samozřejmě, Trump chce vysokými cenami podporovat. Nemyslím si, že by Trump sázel právě na ono vyhrocení se Saudy, nicméně každé zostření situace je pro americké naftaře dobré.

 

*) Dmitrij Bezrukov (1960) – docent diplomatické MGIMO v Moskvě, poradce prezidenta společnosti „Rosněfť“ – býv. plukovník ruské rozvědky (ve výslužbě od r.2010)

**) Šanghajská organizace pro spolupráci (od r. 2001) – členy jsou: Indie, Kazchstán, Kyrgizie, Čína, Pakistán, Rusko, Tadžikistán, Uzbekistán. Pozorovatelé: Afghánistán, Bělorusko, Irán, Mongolsko. Partneři v dialogu: Azerbajdžán, Arménie, Kambodža, Nepál, Turecko, Srí-Lanka. Pus dalších 16 přizvaných zemí a seskupení.

https://www.youtube.com/watch?v=kyJhpyNXHH0&t=2707s

 

Překlad:  1806907