A znovu kroniky – tentokrát jako Humoristické listy

(©Digiarchiv Třeboň) V kronice obce Kraselov jsem hned v úvodu narazil na tento zápis:

Dva občané z Kraselova, pan D. z čp.20 malé podsadité postavy a pan Jos.T. z č.p.48 postavy značně vysoké v hostinci „u Buršů“ č.p.6 dobírali si jeden druhého. Občan T. vysoké postavy povídá občanovi malé postavy D. „Že mě nepolíbíš na hubě, abys nevylezl na židli; když to dokážeš, dostaneš ode mne tuplák piva“. Soused malé postavy D. mu na to povídá:“ Když mě políbíš na zadnici aby si se nesehnul, já tě dám dva tupláky“ 

(stalo se v r.1907)

Vysvětlení

Č.p.20 Duba

Č.p.48 Turek

Z téže kroniky další příběh

Ve Strakonicích před léty otevřel novou prádelnu a čistírnu pan Klos na Palackého náměstí  (bývalé Malé náměstí). Za tím účelem zadal v místních novinách „Prácheň“ (redaktor p.Dvořák) insert ohlašující otevření nové prádelny a čistírny, která se doporučuje přízni občanů.Tiskařský šotek si však zařádil  tak, že ve slově prádelna vypadlo písmeno „á“. Noviny šli na dračku při čemž prádelna utrpěla posměch. Pan Klos vyhrožoval redakci za zesměšnění podniku. Za týden však přišel poděkovat, neboť mělo prý to vliv na zákazníky takový, že stěží stačili vyhovět množství zákazníků.

A kronika se v tomto duchu nese dále

Procesí do Maria Zell v Rakousku

Koncem 19.stol. a počátkem 20.stol. kromě procesí na různá poutní místa v Čechách, chodili věřící na pouť až do Maria Zell v Rakousku. Bylo to několikadenní putování pěšky s přespáváním v selských kůlnách, stodolách apod.

Při jednom takovém procesí přespali v kůlně jistého pekaře v Rakousku. Večer než se uložili ke spánku, postavili v kůlně ke zdi korouhev. Ráno ještě za tmy když nastoupili na další dlouhou cestu, uchopili po paměti opět korouhev, aby včas došli kýženého cíle. Když se pak rozednívalo, s hrůzou pozorovali, že namísto korouhve je nesena před zástupem pekařská lopata, kterou omylem uchopili vinou noční tmy. Nezbývalo, nežli vydat se nositeli korouhve nějaký ten kilometr zpět k pekaři s lopatou a vzíti opět do rukou zapomenutou tam korouhev. Celé procesí pak v příkopu vyčkávalo návratu korouhve.

 

A také něco ze soudních předsíní. Žil v té době také jistý sedlák Habart, človíček rozumu pomalejšího.

Jednou milý Habart způsobil dojížděním do obilí některému ze sousedů škodu. Byl pohnán před vyšetřujícího soudce u okres.soudu ve Strakonicích a namísto jakéhokoliv objasňování případu, povídá: „víte co, pane soudce, vy… se na to, já se na to taky vy…“ Přitom se obrátil a klidně opustil soudní síň nastoupiv cestu k domovu. (soudce pak uznal nepříčetnost povahovou)

Ještě mnoho příběhu z oněch časů se ukrývá v kronice, ale některé jsou příliš místní, některé nejsou zase tak vtipné. Nicméně je to ukázka dalšího způsobu vedení kronik. Samozřejmě, že jsou zde i zápisy vážné i místní údaje. Jenže zpestření humorem vždy osvěží.