Když vypukne jaro, tak s holubem začnou cloumat hormony. Když není poblíž žádná slečna holubová, tak se pan holub klidně zamiluje do toho, kdo zrovna poblíž je. Třeba do paní kachny – tedy v životě jsem neviděla vyjevenější kačeny, než tahle dvojice, když kolem nich začal tancovat bláznivej zamilovanej holub.
Mno, tak tyhle námluvy poněkud nevyšly. A tak se holub rozhodne, že všem spoluholubům v okolí vysvětlí, že šéfem je tu on a ať mu nelovějí v rajónu. A pustí se do vysvětlování s pravou holubičí povahou.
Kachny to sledují s odborným zájmem – jejich boje, bývají taky vydatné.
Tak – a teď je jasné, kdo je tu pánem a kdo je nejholubovatější holub ze všech holubů.
Nakonec přece jen nějaká dáma neodolá a vypukne šťastný rodinný život.
Včetně společné koupele – sice ne ve vířivce ale aspoň něco. Jen je potřeba se pak pořádně usušit.
A zakrátko je na světě něžné holoubátko.
Tedy když jsem na balkoně našla tuhle příšeru a ten chlív kolem – oni si udělali hnízdo pod policí, za hromadou prázdných květináčů – přišla jsem na to úplnou náhodou – tak se o mě pokoušely mrákoty. Ptáčata obecně moc krásy nemívají – ale tohle tedy překonalo všechno. No, nechala jsem to stvoření dorůst a vyletět z hnízda (jednak tak velí zákon a jednak bych to stejně zabít dokázala) ale od té doby kontroluju na balkonu každou škvírku!
Jo, matička příroda…
Poznámky pana Bavora 
v poslední řádce pochopitelně má být „nedokázala“ – jak zdejší inteligentní čtenářstvo zajisté pochopilo… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Postihlo mne totéž,ještě jsem pak hlídala, (přece jen, mládě, to člověk tak nějak zjihne) aby holoubě nesežrala naše kočka, nebo nevypadlo ze čtvrtého patra balkonu.Postupně se nebezpečně přibližovala ( byla dvě ) k okraji. Když vylétla,uklidila jem ten binec a všechny květináče i ostatní zbytečnosti.Jednou stačilo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já udělala bezpečnostní opatření a ucpala jsem kdejakou škvíru. A kolem balkonu jsem dala takové ty protiholubí pichláky – oni jsou to troubové a lezli tam pod zábradlím (ta přední strana balkonu je plná, jen dole je asi 10-15 cm škvíra a tou tam lezli a taky vylejzali. A vymyslet, že aby se dostali na podlahu balkonu, musejí shora sletět a při odchodu se zase vznést a přeletět zábradlí – to je na ně moc složité. Takže mám pokoj – zaplaťpámbu. Tehdy, když se mi tam zahnízdili, tak si toho jejich lítání všimly barákové drbny a dělaly mi kvůli tomu pěkně zle – dokonce to v patřičně vylepšené podobě vznesly jako stížnost na domovní schůzi! 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Katko, povídání pěkný, obrázky hezký jako vždycky, jenom ti holubi…Od jistý doby jsem na ně nějak alergickej. Eště tak nadívaná holoubata, „takový co pekla moje máma…“ Ale ne ty městský dege. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
tohle jsou právě ti dege 😦 Krom nich tu jsou ještě divocí, hřivnáči – ale těch se tohle vyprávění netýká. Kupodivu se to nijak nemísí a dokonce se zdá, že mají oddělená teritoria. Tady je hřivnáč http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/ha09_2/img00113.jpg
To se mi líbíTo se mi líbí
no ked sa chce to nie len holub beha za samickou inej rasy,mali sme doma holuby a mlade,ked im zacali rast letky sme hned mordovali bo dobre na polievku a paprikas,par zostalo a otec sedel na lavicke a cely cas na nich kukal,jak si lietaju a na jar nesmeli jest so sliepkami bo na poliach burakova sa sialo a tam si hladali obzivu,hoci nebezpecne bo jastrab a kane striehli z okolitych kopeckov,dalej kukam tam vyzsie pisu baby,ze holuba to by nezabil,take holubicie povahy,ale ostatneho dratu a striehne jak bachar na rovnosti ,to mi je divne….
To se mi líbíTo se mi líbí
Katko, moc pěkné..
To se mi líbíTo se mi líbí
Když pozoruji holuby, vlastně i ostatní ptáky, ale holuby nejvíc, tak se najednou dostaví pocit, že svět funguje tak, jak má. Holuba vnímám jako ukázkově mírumilovného tvora, na rozdíl od dnešní reality konfrontačního světa. A je moc dobře, že v paní Katy vzbudil pozornost a podařilo se jí nafotit bezvadné snímky.
Nedivím se holoubkovi na snímku, že se chtěl přátelit alespoň s kačenami, když se na něj nedostala holubí kráska. Ví se přece, že osamělý holub je zamlklý a smutný.
Naprosto kouzelný mi přijde ten rozčepýřený šmudla z balkonu. A strašlivě se mi ulevilo, že paní Katy by holoubě NEzabila.
To se mi líbíTo se mi líbí
S těmi holuby se ale, rybářko, mýlíte. To jsou nenažraní a nesnášenliví ptáci, a navíc všechno pos…ou. Ne náhodou si je dala ODS do znaku. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Rybářko, jste idealistka – bohužel ale pravdu má Moskyt… 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Pššš. Né tak nahlas. Náš táta holuby pěstuje. A králíky. Né na pekáč, ale jen tak, z lásky k věci. A k ježdění po různých spolcích. A k marnění času a peněz, jak tvrdí máma. A k věčnému úklidu pokakaného altánu ( nejvíc na stole), jak říkáme se ségrou. Ale jenom po straně. Táta je na holuby děsně háklivej…a chodí sem číst.
To se mi líbíTo se mi líbí
ale on má určitě holubí panstvo – ne takovuhle polodivokou bandu! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to jste mne utvrdila v mém nesmyslném nápadu, že za tím mým roštím z levandule, ibišků a měčíků pod či za starým květinovým stolkem něco bude. Máme balkon prosklený ze všech stran takže lítají horem. Vždycky když tam přijdu tak vyletí něco mrnavého z druho konce od dveří, tráno a vešer am hospodaří a když náhodou zapomenu nasypat slunečníce či zepár ořechů tak si zaklepou na okno. Ale nechci případnu drobotinu vystrašit, tak s ničím nehýbu. Fotit se nedají, protože je ranní slunko, takže kafuju , koukám a moc se nehýbu..A gruntovat se bude na podzim….
To se mi líbíTo se mi líbí
Je fakt, že ptactvo se o svůj příděl dovede hlásit dost neurvale. „Moje“ kachny jsou také takové. Toho křiku než jim hodím něco do zobáčku 😆
To se mi líbíTo se mi líbí
OT: Pane Bavore, dorazila zásilka? 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Jaj, Katy
nestíhám a nestíhám, díky za zásilku, kdysi jsem Nera četl i v originále, takže si ho česky rád přečtu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Katko, moc pěkná holubí reportáž. Jako vždycky, i dnes má svůj příběh. Můj táta byl na vojně u spojařů (tak kolem roku 1930) a ještě tehdy používali při výcviku holuby. Ti ale asi nebyli dege.., ani blbí, ale skutečně plnili svoje poslání poštovních holubů. 🙂
Díky za vaše psaní, až teď jsem četla Vaše pojednání o slonech (měla jsem PC mimo provoz) a tak posílám poděkování až dnes.
To se mi líbíTo se mi líbí
K tomu krásnému článku o slonech – na plesku byly dva články o slonovi v Indii který plakal, když jej uvolňovalí ze zajetí ….
To se mi líbíTo se mi líbí
Nedá mi to abych ještě dodatečně nepřihodil jednu příhodu týkající se holubů.
V „krutých dobách totality“ kdy nebylo možné se ani nadechnout, kupodivu v mém rodném městysy kypěl bohatý společenský a spolkový život. Aktivní požárníci, sportovci, výběrovější myslivci a ochotníci a „lidoví hudebníci“, Svazarm, rybáři, zahrádkáři a také chovatelé drobného hospodářského zvířectva. V téhle organizaci to byli hlavně králikáři a holubáři. No a každý pořádný chlap v nějakém tom spolku byl. Stejně tak i táta mé první ženy. Vášnivý holubář (pošťáci). Chtěl vylepšit chov a tak koupil ve vedlejší vsi holoubě, po ujištění, že ještě neopustilo holubník. Přinesl holoubě domů a čtrnáct dní ho měl zavřené v holubníku než ho vypustil. Holub vylétl, dvakrát zakroužil nad dvorem a vzal azimut na vedlejší vesnici. Pantáta sedl na kolo a milého holuba přivezl zpátky, zavřel a vypustil za týden. A bylo to stejné jako před týdnem. Opět ho přivezl domů a radilové radili: „svaž mu křídla a nech ho ťapat po dvoře, von si zvykne“. Udělal to a odešel na noční. A protože dělal na šachtě v Břežánkách odjížděl už kolem šesté hodiny odpolední, takže drůbež zavírala panimáma.
Ráno přijel z práce a vyrazil do našeho městyse asi dvoukilometrovou lipovou alejí. Jak tak jde liduprázdnou alejí, neměl myšlenky na nic jiného než jak zapadne do pelechu, v tom vidí, jak opačným směrem si rázně vykračuje holub. Když přišel blíž byla z pantáty Lotova žena. Vždyť je to jeho >/b> holub se svázanými křídly, který si rázně, levá-pravá, levá-pravá, vykračuje a neomylně směřuje ke svému rodišti. Když ho mílý holub míjel a nejen, že mu nevěnoval ale ani nepozdravil, jak to bývalo na malých městech zvykem, bylo to i na solný sloup už moc, natož na pantátu, jehož cholerická povaha byla všeobecně známá. Poslední kapka, červená čára. Zatmění a…
Přišel domů, panímámě dal holuba a s větou, „Ančo, uvař z něj k obědu polívku“, šel spát s myšlenkou, že trable s holubem definitivně vyřešil a na polívku? Tak na tu se těší.
To se mi líbíTo se mi líbí
Trochu to wordpress zase vylepšil. 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Popsal jste to dokonale, moskyte. Představila jsem si živě pantátu i holuba. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za pochvalu. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Moskyte Břežánky? U Bíliny? Tam jsem v té keramické fabrice měla své první zaměstnání po průmyslovce – a na šachtu (Mír? myslím, že tak se jmenovala) jsme chodili na oběd… Svět je hrozně malej!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, ty Břežánky. Mír byla poslední hlubina v teplicko-ústeckém revíru a protože měl pantáta před důchodem, tak si řekl, když od pětačtyřicátýho fárám na hlubině, tak ty poslední dva roky, co mi zbývají do důchodu dorazím v Břežánkách. Konečně i tu šachtu měli vbrzku zavřít. A svět? Ten je skutečně malý. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí