O kadaňském pejskovi

To je asi nejznámější kadaňská pověst – a vypráví se o tomhle pejskovi.

Vidíte ho tam? Sedí na zdi, až nahoře, nad hodinami, těsně pod cimbuřím. A proč tu sedí na radniční věži pejsek? No to prý bylo tak:

Vždycky, když se v městské pokladně nashromáždilo víc peněz, sešli se páni radní, aby penízky spočítali a porovnali se zápisy v městských knihách. Jenomže od nějaké doby při každém počítání zjistili, že je v pokladně o pár penízků míň, než by mělo být. A tak si začali dávat veliký pozor a hlídat, co se s penězi děje. A brzy na to přišli: s jedním z nich, lakomých zlatníkem, chodil na radnici pejsek. Chvíli běhal po místnosti, chvíli posedával u pána, pak zas odběhl a za chvíli se vrátil. Na tom by nic nebylo – jenže radní si všimli, že když pejsek posedává u zlatníka, strčí mu vždycky zlatník do tlamy penízek. A pejsek odběhne domů a vrátí se bez penízku… Zlatník zapíral, až se mu od pusy prášilo – a tak bylo rozhodnuto, že za trest musí vylézt po „krabech“ na radniční věži (to jsou ty tmavé ozdoby na hranách helmu – tj. špičky věže) až nahoru a pak se zase vrátit. Když to dokáže, bude mu odpuštěno. A tak vyvedli zlatníka nahoru na věž a on, k smrti vyděšený, začal lézt. A v tu chvíli vyběhl nahoru na věž pejsek – celý radostný, že milovaného pána konečně našel. Pobíhal tam, skákal, pokoušel se dokonce po krabech lézt za zlatníkem – ale na tohle pejsčí tlapky nejsou stavěné. Smekl se, přepadl přes zábradlí a dole, na dlažbě pod věží, zůstal ležet bez života. Zlatníkovi se podařilo vylézt do špice věže a zase zpátky, ale těžce onemocněl, snad z toho prožitého strachu a po několika dnech zemřel. Jeho jméno je dávno zapomenuto, vzpomíná se na něj jen jako na zloděje – ale na věrného a milujícího pejska lidé nezapomněli: ve své kamenné podobě od té doby hlídá radnici i město.

A jak to bylo doopravdy? Jedno vysvětlení říká cosi o tom, že stavitelem radniční věže byl jakýsi Hund – a že pejsek (Hund) je vlastně jeho podpis. Jenže nikde neexistuje nic, co by existenci stavitele Hunda potvrzovalo. Druhá verze – ta pravděpodobnější, hovoří o tom, že socha pejska je vlastně chrlič. Roku 2006 byl pejsek z věže sejmut a restaurován a při té příležitosti byla udělána jeho kopie, která je vystavena v kadaňském městském muzeu. Prosím, seznamte se…

Restaurátoři, kteří na pejskovi pracovali, jsou také toho názoru, že to nejspíš byl původně chrlič, dokonce tvrdí, že to původně ani nemusel být pejsek. Na soše je prý tolik oprav, cementových záplat a předělávek, že je prakticky nemožné s jistotou určit původní podobu.

Ale já si stejně myslím, že ten pejsek radnici opravdu hlídá. Ale začnu trošku ze široka. Roku 1401 povolil král Václav IV. kadaňským zřízení oltáře v kapli na radnici. Kaple byla umístěna v arkýři na radniční věži a i interiér místnosti odpovídal významu radniční kaple. Roku 1450 byl ale oltář z  kaple přenesen do farního kostela.

Od 18. století byl v prostoře bývalé radniční kaple umístěn městský archiv – snad je to trochu symbolické, že se na místě někdejšího oltáře octla městská pokladnice.

Městská pokladnice

Jedna ze čtyř figurálních konzolí pod klenebními žebry

svorník

V té době byly do místnosti pořízeny i skříně, sloužící k uložení písemností.

Když bylo potřeba pro archivní web zpracovat historii archivu, vypravila jsem se s foťákem na radnici, vyfotit ty veliké, zelené skříně někdejšího městského archivu. Světlo tam bylo bídné, tak jsem doslova čarovala, aby ty fotky byly aspoň jakžtakž – a najednou jsem to uviděla. Kousíček od nohy té největší skříně byl v jedné z cihelných dlaždic otisk psí tlapky!  A nikdo mi nevymluví, že tam tu tlapku neobtisknul radniční pejsek, když v noci běhá po budově a dohlíží…

Dodatek: před několika lety se radniční kaple opravovala, tak jen doufám, že tam dlaždice s tlapkou zůstala…moc jsem jim to kladla na srdce. To by přece pejskovi nemohli udělat!