Djó, móře…

Kdysi jsme měli v čítance jedno z Nerudových povídek – jmenovala se Hastrman. Bůhví proč mi v hlavě uvázlo toužebné povzdechnutí hlavního hrdiny povídky, pana Rybáře: „Ďjó, moře! – Proč nebydlíme u moře!“ http://www.cist.cz/Povidky/Povmal/hastrman.htm

A tohle povzdechnutí se mi vybavuje, kdykoliv vidím moře – ať už skutečné, nebo na fotce.  My, středoevropští suchozemci, si pod pojmem „moře“ většinou představíme teplo, slunce, pláž a koupání.  Jenže i ten studený Atlantik je krásný…

 

Všudypřítomné větrníky – ale tady mi ani trochu nevadí…

Na téhle fotce doverského nábřeží je všechno: moře, kus přístavu a loď, lavičky a promenáda pro pěší, cyklostezka, vozovka pro auta, slavné bílé útesy a doverský hrad nad tím vším. Před těmi domy napravo stojí socha Charlese Stewarta Rollse, o které jsem nedávno psala. Myslím, že se mu tohle místo líbí…

A tady ještě jednou moře, kus doverského přístavu a hrad. A bílé útesy…

„Parkoviště“ lodí a lodiček v Ramsgate

K moři patří maják – tenhle je z Doveru. Na fotkách z druhé strany vypadá líp, je tam vidět i moře – jenže když to synek fotil, byly tam přímo davy „tůristů“ všech tvarů, barev a velikostí a krása toho místa byla pryč…

Na samém obzoru je vidět francouzský břeh – a na pláž si zřejmě vyšla malá mořská víla…

„Víla? Pche!“ pravil racek „Tady je to přece naše!“ A měl samozřejmě pravdu…

.

Advertisements
Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , | 16 komentářů

Nové sobotní hádání

Tak nám tu zbyla opět neuhodnutá písnička Nad písní Hanka Cochrana Tears Broke Out On Me jste kupodivu váhali, ač jsem to nečekal  https://www.youtube.com/watch?v=EFU0HD0Z-ms

Justin Tubb s písní Ballad of Forty Dollars by také měla být  celkem lehká hádanka     https://www.youtube.com/watch?v=ZWzxrFxZRwY

Od skupiny New Christy Minstrels lze očekávat cokoli. I tuto italskou Se piangi, se ridi  https://www.youtube.com/watch?v=84-DLNzBuEk

Myslím, že svižnou od Billa a Charlieho, tedy Monroe Brothers, Have A Feast Here Tonight už jste tu asi také zaznamenali. Jen v jiném podání. Takže dnes tato verse. https://www.youtube.com/watch?v=4XwLSbhqm_Y

Jen pro osvěžení přidám Heidi Hauge a její provedení Diggy Liggy Lo. Česky jsem našel dvě provedení https://www.youtube.com/watch?v=Ud2AfwtUBRc

A na závěr vyhlašuji pátrání českém provedení následující písničky. Irská zpěvačka jménem Niamh Lynn s písní Sing Me The Old Fashioned Song https://www.youtube.com/watch?v=ZhAGeN3Fi78

Rubriky: Sobotní hudební pohlazení | Štítky: , , | 9 komentářů

Co vám mainstreamová média neřeknou o syrských křesťanech

Možná bude čas, konečně, začít naslouchat náboženským vůdcům v zemi – aby se pomohlo lidem

od P. Benedikta Kielyho | 12. září 2017 v 7:20

Přesné reportování o tom, co se v Sýrii skutečně děje, těžko může přijít – fenomén „falešných zpráv“ mohl být snad vynalezen pro způsob, jakým většina západních médií referuje o konfliktu na Středním východě.

Na akci v britském parlamentu v loňském listopadu řekl shromážděným poslancům syrský ortodoxní Patriarcha Damašský, že by neměli věřit většině zpráv o válce v jeho zemi. Dokázal, jak se v minulém týdnu média dokonce nezmínila o smrti několika dětí v západní Aleppu neboť tato zpráva se nehodila k vychvalování „rebelů“ jako bojovníků za svobodu – ne dětských vrahů.

Londýnskému expertovi na politiku Středního východu sdělil válečný zpravodaj – někdo, kdo pracoval pro mezinárodní zpravodajskou agenturu a právě se vrátil ze Sýrie – že všechny mluvy o „umírněných“ povstalcích jsou nesmysly. V současné době existují pouze „islámští extremisté“, řekl. V žádné ze svých zpráv to však nikdy neřekl, protože nemohl. Opět se to nehodilo do vyprávění.

Při jedné z mých návštěv v Iráku, na  pomoc pronásledovaným křesťanům, kteří byli Daešem vyhnáni ze svých domovů, byl můj překladatel mladý Syřan, který skončil – stejně jako mnoho Syřanů – v uprchlických táborech Erbil. Byl asyrský křesťan, z jedné z nejstarších křesťanských skupin na Středním východě, a ve skutečnosti přišel z města Raqqa, ústředí tzv. Kalifátu islámského státu. Rabbi mluvil perfektně anglicky, i když se silným americkým přízvukem; také mluvil arabsky a aramejsky, starověkým jazykem jímž mluvil Kristus.

Zeptal jsem se ho, jak to, že 21letý mladík z Raqqa mluví tak dobře anglicky – „sledoval jsem šest sezón Hry trůny“, byla jeho odpověď. Řekl mi, že když začalo povstání proti Assadovu režimu v Sýrii, spolu s mnoha přáteli byli v ulicích a protestovali s ostatními. Teď řekl, že  podporuje Asada bez výhrad.

Co se změnilo? Zeptal jsem se ho. Odpověď byla jednoduchá: Viděl, jaká byla alternativa  – a bylo to mnohem horší.

Tento malý příběh ukazuje, jak snadný a jednoduchý je příběh – malování scénáře „dobra a zla“, kde lze vybírat strany z pohodlí řídících místností médií nebo akademických obědů – je to právě to. Je to snadné a jednoduché. Pravda je mnohem složitější. Realita je, že neexistují žádní dobří kluci a spousta velmi špatných lidí, jak mi řekl jednou irácký kněz, který mluvil o tom, že žije pod Saddámem a pak o turbulencích současného Iráku. „Je špatné a je horší. V čem byste radši žili? “

Reálná politika je obvykle nepohodlná. Je to situace, jaká je, a ne tak, jak bychom ji chtěli mít. V Sýrii, po stovkách tisíc úmrtí, masivního ničení a vysídlení téměř poloviny syrského obyvatelstva, prezident Assad a jeho vojenský aparát podle bývalého amerického velvyslance Roberta Forda v Sýrii „vyhrál“.

Staffan de Mistura, zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii, nedávno prohlásil, že povstalecké síly musí přijmout, že „pokud plánovaly vyhrát válku, fakta dokazují, že tomu tak není.“ Obě USA a Velká Británie odvolaly finanční pomoc a podpora „povstaleckých“ skupin, zatímco Jordánsko zvažuje znovuotevření hranice se Sýrií. Dokonce i Saúdská Arábie, nejsilnější nepřítel syrského režimu, údajně akceptuje, že Assad nebude odstraněn.

Vzhledem k těmto skutečnostem, ať jsou populární nebo ne, není čas ukončit utrpení obyčejného syrského lidu? Není čas věnovat se výzvě křesťanských vůdců ze Sýrie, kvůli  sankcím ze srpna roku 2016, aby byli sankce proti lidem zrušeny? Tři Patriarchové z Damašku – syrští ortodoxní, melkitští katolíci a řečtí pravoslavní – apelovali na mezinárodní společenství, aby se zrušily sankce, které podle nich „prohloubily utrpení syrského lidu“.

Právě v lednu, v rozhovoru ve vatikánském rozhlasu, řekl syrský katolický patriarcha Ignatius Younan, že „tyto sankce ublížily obyvatelům, ne těm, kdo jsou ve vládě“, a vyzval západní vlády, aby „zastavily financování a vyzbrojování povstalců“.

Většina politických odborníků souhlasí, že jedním z cílů sankcí proti vládě je povzbudit lidi k tomu, aby se zvedli a svrhli tuto vládu. V Sýrii to zjevně selhalo. Teď jsou to jen obyčejní Syřané, kteří trpí kvůli těmto sankcím.

To je na rozdíl od Iráku, kde zprávy o tisících křesťanů, kteří se vracejí do zničených měst, osvobozených od ISIS (ale zcela nechráněných), jsou značně přehnané. V Sýrii je realita taková, že tam, kde vláda osvobodila území, se křesťané skutečně vracejí, přestavují a snaží se znovu začít.

Toto je řešení krize uprchlíků – to je to, co většina vlád říká, že chtějí. Tato přestavba však nemůže uspět bez mezinárodní podpory, vytváření pracovních míst a investic. Aby se to stalo, svět musí naslouchat tomu, co říkají syrští křesťanští vůdci: Sankce proti syrskému lidu musí nyní skončit.

P.Benedikt Kiely je katolický kněz a zakladatel Nasarean.org, která pomáhá pronásledovaným křesťanům na Středním východě. 

http://www.lifezette.com/faithzette/what-mainstream-media-wont-tell-you-syria-christians/

P.S. jak si kdo představuje pomoc při rekonstrukci země: https://muraselon.com/en/2017/09/video-russia-sends-4000-tons-pipes-cables-machinery-reconstruction-aid-syria/

http://www.syrianews.cc/russia-building-material-equipment-repair-syria-infrastructure/

 

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , , | 26 komentářů

Čas pro otázku

V den neslavného výročí 11.9.2001 jsem narazil na zajímavý obrázek s neméně zajímavou otázkou

Grenfell Tower hořela 60 hodin a nezřítila se. WTC 7 měla malý požár ve dvou podlažích, nebyla zasažena letadlem a stejně se zřítila. Vysvětlení?

 

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , , | 43 komentářů

Universita Al-Furat – zpráva o odhodlání navzdory obklíčení ISIS

Al-Furat University (Euphrates University) in Der Ezzor is one of the most modern universities in the country. It was established in 2006 to offer educatio

Zdroj: Al-Furat University a Message of Determination Despite ISIS Siege

Rubriky: Přejaté | 2 komentáře

Sergej Glazev – Prognóza…

V nedávných dnech na zasedání Státní Rady RF podrobil prezident Putin ministry vlády RF a představitele federálních orgánů dosud (u něj) nevídanému „klystýru“. Především v souvislosti s právě skončeným třídenním Vladivostockým ekonomickým fórem je ostře kritizoval za neplnění úkolů a varoval je před „odpovídajícími závěry“, které z neplnění vyvodí. V této situaci si prezidentova poradce, akad. S.Glazeva pozval komentátor Jurij Proňko do svého pravidelného pořadu v televizi „Cargrad“.

(Výtah z dialogu následuje- překl.)

 

Ptáte-li se mě, na příčinu tak vlažného přístupu centra k Dálnému Východu (DV), musím říci, že narážíme na systémové otázky, které jednotlivý úředník řešit nemůže, protože: – zdálo by se jasnou předností sousedství Číny, která už 30 let vede v tempech hospodářského růstu. Z našeho břehu vidíme jasně, jak se někdejší čínské vesnice mění ve velká města s mrakodrapy a průmyslem, zpracovávajícím naše suroviny. Zdálo by se, že taková lokomotiva popotáhne naši ekonomiku…

 

Ovšem neštěstí je v tom, že když podnikatelé (není důležité, zda čínští nebo ruští) analyzují konkurenční podmínky, (úrokové sazby, daně, vztah k byznysu, ceny el.energie, dopravy) – nic z toho, bohužel, nevyznívá v náš prospěch. V Číně je systém řízení průmyslu postaven na zájmu o růst investic do rozvoje, zatímco nás hospodářský mechanizmus je orientován na odčerpání maximu zisku oligarchistickými strukturami, jakými jsou surovinoví, finanční oligarchové. Ale i státní finanční instituce si nevedou lépe než ty soukromé – stejně nezodpovídají za otázky rozvoje země, stejně dovádí k bankrotu dlužníky, místo aby hledali, jak jim pomoci z problému.

 

Nejenže Číňané vyvážejí naše suroviny, ale i ruští podnikatelé překračují řeku Amur a tam rozjíždějí svůj byznys. Se svými penězi, se svými myšlenkami a vynálezy – protože tam je výhodněji. Můžeme jakkoli vyzývat k rozvoji DV – ale když to je ekonomicky nevýhodné… protože byznys vlastní silou není schopen zaplnit mezery, které tam jsou v infrastruktuře, financování, pracovní síle.

Vždyť v SSSR měl tento region zřetelnou prioritu (spolu se Severem). Byly přirážky k výdělku, rostla města. Po zhroucení SSSR celý tento systém státní podpory rychle zmizel a my jsme pocítili v důsledku toho obrovský odliv obyvatelstva – dosud nevyrovnaný, dodnes mají města, s výjimkou Vladivostoku, méně obyvatel, než za SSSR. Vysoce technologický průmysl na DV se zhroutil, protože byl napojen na kooperaci s evropskou částí země a dálková doprava, za SSSR státem dotovaná, neúnosně prodražila jakékoli dodávky.

Přechodem na tržní ekonomiku se rozpočtové možnosti státu prudce snížily a nebylo v silách státu toto dotovat, přestože snahy byly, ale převážná část prostředků byla rozkrádána. A začátku krize, v roce 2008, vláda nedostatek zdrojů řešila prudkým – až násobným – krácením výdajů. Snahy kompenzovat to režimem zvláštních výhod měly pro jejich plánovače nečekaný efekt. Vytvářeli jsme Území přednostního rozvoje (TOR) se systémem nejrůznějších úlev – pro koho ale? Ruští investoři to využít nemohli, protože v naší ekonomice neexistuje úvěr – bez něj investiční rozvoj nejde. Proto tyto TOR zaplňuje čínský byznys, který navíc má možnost si přivážet svoji pracovní sílu a výhodné úvěry od čínských bank. Takže takové pokusy o oživení národního hospodářství bez systémových změn (dlouhodobé úvěrování, efektivní daňové zatížení, systém cen energií, atd.) jsou neúčinné. Vezměte si energie. Po rozpadu Jednotného energetického systému (pod vedením A.Čubajse, hlavního privatizátora – pozn.překl.) vyletěly ceny elektřiny na DV do neuvěřitelné výše.

 

Energetika je vůbec nejhorším příkladem hlouposti organizace. My postupně stavíme nové energetické kapacity, které vyrábějí elektřinu na export do Číny, kde je velká poptávka – a tam my ji dodáváme levněji než do domácí sítě, kde poptávka prakticky neroste. Dnes jsou, podle mého, ceny energií u nás 2-3 krát vyšší, než by mohly být při schopném řízení jednotné energetické soustavy. Jestliže si výrobce energie může dovolit vyvážet levně a přitom rentabilně energii za hranice, tak proč tak obrovsky navýšil ceny vnitrostátní? To je systémový problém regulátora.

Bývalý ministr financí a šéf  prezidentovy komise pro strategii Alexej Kudrin při představení svého strategického programu zdůraznil nutnost zvýšit investice do infrastruktury o 1/3, na  zdravotnictví o 0,7-0,8%, na vzdělávání o 0,8-1% na 4% HDP v roce 2025, které jsou nyní pod světovým průměrem a snížit výdaje na obranu a bezpečnost, které jsou vyšší než jinde. Zdrojem má být snížení výdajů na obranu a bezpečnost, které mezi léty 2006-2016 stouply z 2,7% na 4,4% a jež navrhuje snížit na 2,8%. – Cestou má být snížením zaměstnanosti v resortu  o 1/4, jeho reorganizace, změna struktury řízení a odměňování pracovníků…

Všechno, co říká Kudrin, je demagogie. Tam nejsou ani mechanizmy, ani nástroje, ani chápání zákonitostí moderního hospodářského růstu. Je to bouda. Mezi tím, co říká Kudrin a dělá vláda, není rozdíl. Je to stejná demagogie. Především žonglování čísly.   První otázka, která mě napadá je: – kdepak jste, Alexeji Leonidoviči, když jste byl vicepremiérem a ministrem financí (11 let – pozn.překl.), když se právě v té tobě rozsypala celá sociální sféra? Co to je navýšení výdajů na zdravotnictví o 1%, když za světovým průměrem (8% HDP) zaostáváme o 4% HDP? Vyspělé země světa už překročily 12% HDP (USA)? Nemluvím už o vědě, na kterou vynakládáme 3x méně než slabě rozvíjející se země – v proporci k HDP.

Takže musíme kardinálně změnit strukturu rozpočtu ve prospěch těchto odvětví. A pokud jde o zdroje…není na panu Kudrinovi soudit, kolik peněz má stát dát na obranu v situaci, kdy proti nám vede válku nynější světový hegemon – USA, které nebudou váhat použít zbraně, pokud pocítí slabinu. Takže výši výdajů na obranu by měl řešit vrchní velitel – prezident Putin, s přihlédnutím k vyhodnocení situace ve světě. Připomenu slova kancléře Bismarka, že kdo neživí svoji armádu, bude živit cizí…

Daňově rozpočtový manévr musí být úplně jiný. S Kudrinovým jménem je m.j. spojena i smutná historie tzv. monetizace úlev, kdy stát svévolně osekal svoje závazky v sociální oblasti a přehodil je na obyvatelstvo. Vždyť za příšernými ciframi podfinancování vzdělání a zdravotnictví se skrývá i hrozivá diferenciace mezi regiony. Jestliže situace v Moskvě je ještě víceméně slušná, ale odjeďte, řekněme, do Ivanova (oblastní centrum s cca 400 tis.obyvatel), což je nějakých 500 km, kde už nejde o nějakých 4-5%, ale kde se k učitelům dostávají jen drobky, protože díky reformě pana Kudrina visí vzdělání a zdravotnictví na regionálním rozpočtu.

Řešit reformu slovně je jednoduché. Je třeba měnit celý rozpočtový systém federalizmu, vrátit úspěšnou praxi SSSR zavedení legislativně zakotvených normativů a neházet vše na regiony. Otázky reformování rozpočtu jsou podružné ve srovnání s otázkami zajištění hospodářského růstu. Nezbytná je rozumná úvěrová politika (o které se Kudrin ani slovem nezmínil), protože finanční a úvěrová politika je tabu. Přestože na záchranu bank se nacházejí vždy stovky miliard.

Jen v programu „Strategie růstu“, který prezentoval Boris Titov (prezidentův zmocněnec pro práva podnikatelů a předseda Stolipinského klubu*)) jsou věci nazvány pravými jmény – že nejslabším místem naší ekonomiky je absence úvěru. Cena peněz je u nás nejvyšší na světě! To není jako v Číně, kde ke každému schopnému rozvojovému  projektu „přilepí“ úvěrování. Nebo u našich ultraliberálech partnerů, kteří nám tvrdí, že nesmíme mít žádný rozpočtový deficit, zatímco sami se chovají právě opačně. Naše monetární politika je ve světě unikátní a kromě Ruska a Ukrajiny takovou nikdo neprovádí. Prudké stlačení peněžní masy a prudký růst úrokových sazeb úvěry de facto zdražuje. Situace je taková, že kanály financování za 7% sazbu (ruské banky 10-30%), která půjde postupně níž se naplňují – ovšem Číňany. Fondy se naplňují už výlučně čínskými penězi a oni od nás nechtějí nic jiného, než předložit projekty a slíbit, že peníze nebudou rozkradeny…

Závěr – J.Proňko:

Mohu-li to shrnout, tak se musíme vzdát politiky západocentrizmu – eurocentrizmu. Musíme si uvědomit a pochopit, že nejsme okrajovou oblastí Evropy, ale v srdci velké Euroasie. Jakmile nám toto dojde, tak mnohé problémy, m.j. mající systémový charakter, až činovníci, kteří se považují za strůjce našich osudů, vypadnou za rámec Sadového okruhu**), tak se mnohé změní.

S.Glazev dodává:

Prezident o tom hovořil už mnohokrát, že jsme centrem obrovského eurasijského prostoru. Potřebujeme mnohostrannou politiku, která bude vycházet ze společných zájmů v rámci Eurasijského partnerství.

*) Stolipinský klub – „Expertní panel tržních realistů“ – jeho členem je m.j. i S.Glazev

**) Sadový okruh – okružní magistrální ulice v centru Moskvy, o délce 16km a šířce 60-70m. Nachází se zde prakticky všechny federální úřady.

 

Zdroj: tsargrad.tv

https://www.youtube.com/watch?v=6mlm6KqIJzc

 

Překlad:    170912

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , , , | 9 komentářů

Jak se do školy volá…

Odboráři vyhrožují, že když nedostanou přidáno, bude stávka. Ve všech školách snad kromě mateřských. Inu proč by nemohli dostat přidáno, pokud se to nedotkne ostatních kapitol rozpočtu  a nezvýší to plánovaný schodek. Jenže jak to udělat, když návrh rozpočtu je již tak napnutý, že na odborářské požadavky nezbývá?

Já bych navrhoval  tvrdý zásah do rozpočtu nejen MŠMT, ale i jiných. Ve školství je třeba podporovat žádané obory. Předpokládám ty technické. Ty je třeba posilovat na všech úrovních, počínaje učni, konče VŠ.  Zato ty nepotřebné je třeba omezit na nejnižší možnou míru tak, aby nám příslušní potřební odborníci nevymřeli jako řemeslníci, ale aby absolventi těchto oborů nestudovali proto, že buď zaplní neziskovky či kasy v supermarketech.

Soukromé školství je také kapitola sama o sobě. V prvé řadě se jedná o soukromé podnikání, tedy se všemi riziky. Žádný zaměstnavatel nedostává dotaci na počet zaměstnanců, tedy ani soukromé školy nemají mít nárok na nějaké podobné platby. Je věcí rodičů, aby si takovou školu zaplatili. A to v plné výši. Případně si školy mohou sehnat sponzory. Transparentní sponzory.

Když bychom takto ušetřili peníze dosud neúčelně vynakládané, zbylo by na přidání v celém školství.

A pak tu máme organizace, kterým se říká nevládní a neziskové. Pokud jsou nevládní, pak jim samozřejmě nenáleží ani koruna z rozpočtu kteréhokoli ministerstva.  Ale ani ostatním neziskovkám nemá stát pomáhat jinak, než jejich povolením, pokud chtějí pracovat v rámci platných zákonů. Například pomoc při nelegálním překračování hranic by měla znamenat okamžité zrušení a trestní stíhání všem účastníkům. A tak by zbylo i na neziskovky v oblasti sociální péče, které jsou naopak prospěšné.

Naprosto jednoduché opatření, které by mohlo přinést zvýšení platů nejen státních zaměstnanců, ale tím, že by odpadlo spousta jiných povinností, třeba by došlo i na zaměstnance ve sféře soukromé.

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , , | 27 komentářů

Breaking: umírnění teroristé hrozí bombami v Lattakii

Breaking:  Moderate terrorists who have been transported to Idlib under the wishes of Stefan D Misfits and the UN, have announced in their pages that they

Zdroj: Breaking: Moderate Terrorists Threaten, Bomb Lattakia

Rubriky: Bavorovy poznámky

Souboj ve Sněmovně

Vrchnost v nebezpečí, důvod k panice.  Jan Werich, Rozum a štěstí.

Poslanci diskutovali o vydání dvou kolegů světské spravedlnosti. To není nic světoborného. Tu a tam o to policie požádá. Jenže tentokrát má záležitost další rozměr. Pojmenovávejme věci pravými jmény: Nejde totiž o „nějaké“ poslance, ale o vedení hnutí ANO, tedy jeho předsedu a místopředsedu.

Co bychom neměli zapomínat

Preference hnutí ANO rostly tak dramaticky, že začaly ohrožovat živobytí tak zvaných „tradičních politických stran“. Nejvíce tratila ČSSD, jejíž preference klesly zhruba na polovinu, tedy na úroveň KSČM.

Předseda ANO byl soustavně napadán nejméně od krajských voleb. Jeho jméno se v negativních souvislostech objevovalo v každém projevu všech stran, lhostejno zda koaličních nebo opozičních.

Bylo napadnuto Babišovo vlastnictví Agrofertu i medií, ale veřejnost se příliš nezajímala ani o Lex Babiš ani o odsunutí jeho majetku do svěřeneckého fondu.

A stalo se, že preference ANO neklesaly. Možná proto, že po volbách vznikly koalice čertů s ďáblem, jen aby se ANO ocitlo mimo hru.

Zoufalá doba vyvolává zoufalé činy. Sobotka přišel s demisí/nedemisí a následně i pokusem odvolat ministra financí Babiše. To ovšem nešlo udělat bez porušení koaliční smlouvy. Stratégové ČSSD asi počítali s tím, že se Babiš naštve a práskne vládními dveřmi. Sobotka by se pak obětoval, převzal by ministerstvo financí a dvojkoalice dovládla s tichou podporou Top09 a dalších opozičních stran.

Tento krok rovněž selhal. ANO neodešlo a nastala prohraná tahanice o ministerstvo financí. Sobotka odmítl pověřit vedením ministerstva první náměstkyni Alenu Schillerovou a nakonec mu nezbylo než souhlasit s Ivanem Pilným, který se jeví jako daleko tvrdší protivník.

Preference ANO dále rostly a tak došlo na ovykříčnikované varování: ANO znamená ohrožení demokracie, tak jak ji známe (čti: jakou ji tradiční strany chtějí mít).

Ani to nezabralo a tak přišla největší z prasáren, kterou česká politika zažila od Kubicovy zprávy. Objevily se anonymní nahrávky s Babišem. Tři, časově posunuté tak, aby je propaganda mohla pro veřejnost patřičně přežvýkat.

Politici i jejich strany časem mizejí ze scény. Zbývá ale po nich dědictví. Pro českou společnost systém, který přeje anonymům. Anonymní svědek udává Čapí hnízdo. Policie neumí nebo nechce odhalit anonyma, který pouští do světa nahrávky s Babišem. Politici je používají, přestože vědí, že moderní technologie umožňují sestříhat slova do jakékoli podoby.

Proč se Sobotka nepochlapil a neřekl, že je nepřípustné, aby naši společnost ovlivňovali anonymové? Odpověď je jednoduchá: politické zájmy potlačují mravnost.

V ČSSD poté došlo k Lánům II, tedy nahražení Sobotky Chovancem, účastníkem Lán I.

Nové vedení ČSSD má eminentní zájem na odstranění Babiše.  Stejné lze tvrdit o ostatních politických stranách, tvořících antibabišovské koalici, která se vine napříč celým politickým spektrem. Z toho všeho čouhá faleš jako sláma z bot. Když padne Babiš a s ním preference ANO, bude se kořist dělit. A najednou se na protivníky ANO usmálo další štěstí: přišla žádost o vydání Faltýnka. To je druhý muž ANO.

Nejtrapnější úlohu ke své škodě hraje KSČM, tedy strana, které nehrozí, že by s ní někdo chtěl vládnout (ledaže je úplně nejhůř) a proto si mohla dovolit luxus kritizovat nemravnost anonymních udání.

Co nelze dokázat

Známe-li Trachtovy zbytečné otázky v kriminalistice (formulované ve hře Vražda v salónním kupé), víme, že ministr vnitra, policejní ředitel, vyšetřující policista i dozorující zástupce vždy odpoví, že nic neovlivňovali. Jde o patovou situaci, protože manipulaci nelze ani dokázat ani vyvrátit.

Před závorku spekulací tedy musíme vytknout „cui bono“. V každé hierarchii existují oficiální (dokumentovaná) příkazy, ale jsou i neformální vzkazy shora dolů. To, co smrdí, je přidání Faltýnka na listinu sprostých podezřelých. Nikdy před tím se o něm nemluvilo. Stalo by se to, kdyby nebyl místopředseda ANO? Přidal snad nějaký anonym další udání?

Střet ve Sněmovně

Poslanci ANO vznesli ve Sněmovně dvě základní námitky.

První se týkala načasování policejní žádosti a okolnosti, že jde o deset let starou záležitost, kterou policie vyšetřovala rok a půl. Lze se tedy domnívat, že byla použita účelově, aby bylo ANO oslabeno před volbami.

Druhá výhrada byla k formální stránce policejní žádosti. Zejména tomu, že obsahovala informace, o nichž policie musela vědět, že neobstojí ve světle dokumentů, které jí byly dodány. Podle Faltýnka tedy poslanci nevěděli, že rozhodují na základě – a buďme k policii vlídní – nepřesných informací.

Strategie antibabišovců stála na několika, dokola opakovaných polovičatostech:

Opozice napadla Faltýnkův výrok konstatováním, že je neuvěřitelné, že ví co je v policejním spisu. On na to odpověděl, že to neví, ale že předpokládá, že by tam měly být dokumenty, které jim sám dodal.

Babiš by se měl celé věci postavit jako chlap a nechat soud, aby ho očistil. To je samozřejmě nesmysl, protože soud nečistí, ale když nemá dost důkazů, žalobu zamítne. Takový Rath čeká na rozsudek nebo „očistu“ již 5 let. Vít Bárta byl obviněn z úplatkářství a čekal 3 roky než byl soudem osvobozen. Kdo z vás to ví?, lze parafrázovat Paroubka.

Sněmovna prý není soud a tak nepotřebuje znát detaily. To je reakce na výše zmíněné Faltýnkovo tvrzení o vynechání důkazů. To je stejný nesmysl, jako by učitelka nečetla žákovu práci a dávala jedničku, jen proto, že sloh měl kapitoly úvod – stať – závěr.

Zcela nesmyslný byl argument, že se Babiš a Faltýnek snaží skrýt za poslaneckou imunitu. Jejich projevy se zaměřily na nesmyslnost policejních argumentů a na dvojí metr, když jde o vyšetřování jiných kauz, zejména OKD.

Tečka za jednáním

Dolejšovi z KSČM se povedlo překroutit návrh usnesení, když řekl: „Sněmovna souhlasí s trestním stíháním…“ Správně to mělo být, že „souhlasí s vydáním k trestnímu stíhání“. To je samozřejmě něco jiného, jenže když je přání otcem myšlenky, je těžké ovládat se …

Je nutné dodat, že v době, kdy sněmovní komise zkoumá únik informací, měla média žádost o vydání Babiše a Faltýnka dřív než ji, silně kontrolovanou, mohli vidět zmínění politici. A všem to je, komise sem, komise tam, úplně jedno.

Rubriky: Pozdravy z Poottawí | Štítky: , , , , , , | 90 komentářů

Azerbajdžanská práčka peňazí

Je to len pár dní, čo pán Bavor zverejnil túto správu o dodávkach zbraní na Blízky východ, v ktorej hrá dôležitú úlohu „Azerbajdžanská spojka“, a Európou sa valí ďalší škandál. Ide o veľkú medzinárodnú korupčnú schému, ktorú zastrešuje vláda Azerbajdžanu a zasahuje mnohých politikov a médiá naprieč Európou. O tom, že ide o veľkú vec, ktorá sa asi nebude dať len tak ututlať, svedčí aj jednoznačný záujem a jazyk mainstreamových médií, aj Transparency International a to, že téma okamžite ovplyvní (7. 9.) program monitorovacieho výboru Parlamentného združenia Rady Európy (ďalej PACE). Aféra už dostala medzinárodný názov „Azerbaijani Laundromat“ (Azerbajdžanská práčka).

O čo ide a ako to funguje?

Medzinárodná organizácia investigatívnej žurnalistiky OCCRP zverejnila podrobnú správu, podľa ktorej sa o schéme dozvedela cez dánske noviny Berlingske. Do redakcie týchto novín prenikli z Azerbajdžanu informácie o korupčných transakciách za 2,9 miliardy USD v období rokov 2012 – 2014. Tieto transakcie mali typický charakter prania peňazí, lebo ich sprostredkovávali schránkové firmy s nejasnou vlastníckou štruktúrou, aby sa počas transakcií zakryl pôvod týchto peňazí. Účelom transakcií (čo mali  financovať) bolo vylepšenie obrazu Azerbajdžanskej vlády v Európe a vo svete. Doslova sa za tieto peniaze kupovalo ticho. Azerbajdžan totiž v uplynulých rokoch z politických dôvodov uväznil viac ako 90 osôb z radov aktivistov za ľudské práva a investigatívnych novinárov. Príkladom je Khadija Ismaiylova, ktorá v Azerbajdžane spolupracuje s rádiom Slobodná Európa/Sloboda.

Dokument OCCRP odhaľuje hlavných prijímateľov platieb z Azerbajdžanskej práčky:

Sager Eckart – bývalý producent CNN

Luca Volonte – bývalý predseda parlamentnej skupiny ľudových strán v Rade európy

Eduard Lintner – člen CSU Bavorska a vládnucej koalície v Nemecku

Kalin Mitrev – manžel Iriny Bokovej, generálnej riaditeľky UNESCO

Aké boli protislužby?

Eduard Lintner bol vedúcim delegácie PACE pri monitorovaní azerbajdžanských prezidentských volieb v roku 2013. Ilham Alijev bol v týchto voľbách znovuzvolený s 85 % hlasov, no šesť najväčších opozičných strán tieto voľby bojkotovalo a OBSE prehlásilo voľby za nedemokratické. Lintner bol rezolútne proti tomuto stanovisku a jeho delegácia dala voľbám len pozitívne dobrozdanie plné chvály.

Kalin Mitrev formálne dostal svoje platby za „supervízorské služby“. On sám komentoval svoj prínos ako získavanie sponzorov, no investigatívci zistili, že firmy, ktoré Mitrev získal, úhrnom prispeli nižšou čiastkou, než bola Mitrevova odmena. Jeho manželka ako generálna riaditeľka UNESCO bola stálou podporovateľkou obrazu Azerbajdžanu. V októbri 2013 organizovalo UNESCO veľkú medzinárodnú výstavu „Azerbajdžan – krajina tolerancie“.

Luca Volonte podľa investigatívcov dostal svoje platby od tých istých firiem ako vyššie spomenutí páni, dokonca v ten istý deň. V Taliansku už Volonte musel tieto platby vysvetľovať protikorupčným orgánom a vyšetrovanie ešte nie je ukončené. Ako člen talianskeho parlamentu a predseda medzinárodnej skupiny ľudových strán Volonte torpédoval rezolúcie odsudzujúce policajný režim Alijeva v Azerbajdžane a považuje sa za jedného z duchovných otcov projektu „Azerbajžan 2020: Úsmev budúcnosti“, ktorého cieľom je reštart medzinárodného obrazu o Azerbajdžane.

Sager Eckart, bývalý producent CNN, je kontaktnou mediálnou osobou vlády Azerbajdžanu a hlavný distribútor tlačových vyjadrení pánov spomenutých vyššie. Investigatívci upozorňujú, že toto nie je prvý prípad, kedy Eckart publikoval priaznivé stanoviská k vládnym projektom, keď zároveň od tej istej vlády prijímal platby. Námatkovo menujú ropné polia v Malajzii.

Títo páni nie sú jediní príjemcovia tejto schémy. V článku sú menovaní napríklad aj Slovinec Zmago Jelinic Plemeniti, kandidát na slovinského prezidenta, ale tieto platby smerovali nielen konkrétnym ľuďom. Niektoré boli za luxusné nemecké automobily, talianske odevy alebo francúzske parfémy. Kde skončili tieto predmety, nie je známe.

Väčšinu objemu platieb Azerbajdžanskej práčky zabezpečovali štyri spoločnosti:

  • Polux Management LP, so sídlom v Glasgowe, Škótsko
  • Metastar Invest LP, so sídlom v Birminghame, Anglicko
  • Hilux Services LP, so sídlom v Glasgowe, Škótsko
  • LCM Alliance LLP, so sídlom v Potters Bar, Hertfordshire, Anglicko

Všetky z týchto firiem majú registrované druhé sídlo na adrese v Baku a niektoré z nich reprezentuje v Azerbajdžane tá istá osoba Maharram Ahmadov. Tento človek tiež osobne zariaďoval niektoré miliónové prevody peňazí. Investigatívci však tvrdia, že tento človek nie je viac, než biely kôň. Je to vodič, robotník a žije v skromnom byte na predmestí Baku.

Prečo sú tieto firmy registrované v Škótsku a Anglicku? Britské zákony dovoľujú, ak firma kompletne podniká v zahraničí, aby vlastnícka štruktúra ostala skrytá. Firma nemusí v Spojenom kráľovstve platiť dane a na úradoch nemusia byť evidované žiadne spriaznené osoby. Firma však takto získa medzinárodne uznaný štatút a môže si otvoriť účty v bankách všetkých vyspelých krajín.

Ostatne, vláda Azerbajdžanu reagovala včera (6. 9.) veľmi nahnevane a zablokovala v rámci Azerbajdžanu prístup na internetové stránky OCCRP. Vláda Spojeného kráľovstva však ústami Theresy May berie túto aféru veľmi vážne a prehlásila, že všetky štyri spomenuté firmy riadne vyšetrí ohľadom nezákonného prania peňazí.

 

Ako to súvisí s predajom zbraní?

Ešte pred týždňom sme o Azerbajdžanskej práčke nevedeli nič. Oproti predaju zbraní teroristom je to dokonca detská hra s malými čiastkami peňazí (veď pri zbraniach sa nám objavila čiastka 1,2 mld. USD za tri roky). Priamo pravdepodobne nesúvisí nijako, no odhaľuje spôsoby, aké vo financovaní nezákonností fungujú a teda ako sa kmotrovia obchodu so zbraňami môžu dostať k svojim peniazom. Hoci nás to veľmi zaujíma, s ďalšími informáciami budeme musieť počkať na pokroky, ktoré v tomto urobia investigatívci.

 

Spracoval

Rubriky: Navaja | Štítky: , , , | 16 komentářů