Fakty svedčia o zaujatosti MOV (2)

S vďakou Lexovi, bez ktorého by tento text nevznikol.

prvej časti sme zistili, že WADA z informácií vo vlastnom certifikovanom systéme antidopingových kontrol nemala informácie o masovom podvádzaní v ruskom športe, ani špeciálne na ZOH v Soči. Preto si od kanadských špecialistov (McLaren a kol.) nechala vypracovať nezávislú správu (ICR1).

Trojčlenná komisia dostala takéto vymedzenie svojej pôsobnosti:

  1. Zistiť, či sa vyskytli porušenia procesov a pravidiel (medzinárodných štandardov) a ktorá organizácia (menovite RUSADA – ruská antidopingová agentúra, IAAF – medzinárodná atletická federácia, ale prípadne ďalšie) z tých, čo podpísali medzinárodný dohovor proti dopingu, tieto pravidlá porušila.
  2. Zistiť, či niektoré laboratórium vrátane laboratória v Moskve, porušilo medzinárodné laboratórne štandardy (ISL).
  3. Zistiť, či existovali porušenia antidopingových pravidiel zo strany športovcov, funkcionárov, trénerov, lekárov a iných členov športovej suity vrátane funkcionárov mimo športových organizácií.
  4. Zistiť, či existujú dostatočné dôkazy proti niektorému jednotlivcovi alebo organizácii na začatie sankčného konania v zmysle WADC.

V zhrnutí ICR1 autori uviedli, a v ďalších kapitolách konkretizovali nasledujúce počty zistení:

Moskovské laboratórium – 23 zistení

RUSADA (Ruská antidopingová agentúra) – 24 zistení

ARAF (Všeruská atletická asociácia) – 51 zistení

Ruská federácia (Ministerstvo športu) – 10 zistení

IAAF – 19 zistení

WADA – 12 zistení

Laboratórium v Lausanne – 5 zistení

Aj podľa počtu zistení, aj podľa sprievodného komentára a detailných dôkazov bolo jasné, že rozsah zneužívania dopingu ruských športovcov by nebol možný bez aktívnej účasti alebo pasívnej tolerancie medzinárodných športových organizácií, hlavne IAAF a WADA.  Ako najalarmujúcejšie zistenie ICR1 formuluje: „V tejto Správe tiež uvádzame zistenia o korupcii a úplatkárstve na najvyšších úrovniach medzinárodnej atletiky. Dôkazy o týchto zisteniach sme odovzdali Interpolu na patričné vyšetrenie.

Toto treba považovať za kľúčové zistenie ICR1 a McLaren a jeho skupina ho považovali za natoľko závažné, že mu venovali celých 95 strán ICR2. Tými najvyššími úrovňami medzinárodnej atletiky sa myslí priamo dlhoročný prezident IAAF Lamine Diack a jeho najbližší spolupracovníci. Medzi nimi aj dvaja Diackovi synovia. ICR2 prináša dôkazy, že IAAF kryla ruských športovcov, ktorým bol na súťažiach zistený doping a za úplatky im umožňovala vyhnúť sa sankciám. Podozreniam sa nevyhlo ani súčasné vedenie IAAF na čele so Sebastianom Coeom, lebo za už za éry Diackovho klanu bol vo vrcholnej rade vo funkcii viceprezidenta a predpokladá sa, že vedel, ako veci fungujú.

Za všetky dôkazy na ilustráciu uveďme prípad Lilije Šobuchovej, ruskej vytrvalkyne, popísaný v ICR2 na stranách 23 – 30. Koncom roka 2011 sa ocitla na zozname 23 športovcov, ktorým bol zistený pravdepodobný doping. IAAF ju podľa správneho postupu mala suspendovať na nasledujúce OH v Londýne 2012. No Šobuchová nikdy nedostala oficiálny dokument o zistenom dopingu. Namiesto toho právnik IAAF Habib Cisse  poslal ARAF (Šobuchovej trénerovi Melnikovi) neoficiálny list s ponukou, že za obnos 150 tisíc EUR je možné Šobuchovú zo zoznamu vyčiarknuť. So Šobuchovou o tejto veci hovoril len jej tréner a ona s manželom napokon za umožnenie štartu na OH v Londýne museli postupne zaplatiť sumu, ktorá kvôli „právnym výdavkom“ narástla až na 450 tisíc EUR.

No späť do Ruska. ICR1 nie náhodou začínala zoznam zistení Moskovským laboratóriom, ktorého riaditeľom bol Grigorij Rodčenkov. Áno, ten istý Rodčenkov, ktorého mainstream považuje za „whistleblowera“. V ICR1 sa však hneď v prvých bodoch zistení dočítame:

  • Konkrétne Grigorij Rodčenko, riaditeľ Moskovského akreditovaného laboratória, sme identifikovali ako osobu, ktorá dopingovým aktivitám napomáhala a aktívne na ne navádzala.
  • V celkovom obraze tejto správy sme zhromaždili dostatok dôkazov o tom, že Moskovské laboratórium sa zúčastňovalo na plošnom zatajovaní pozitívnych dopingových testov.
  • Ďalej sme zistili, že hlavnou osobou plošného zatajovania pozitívnych dopingových testov je Dr. Rodčenkov. Nielen prijímal, ale aj vyžadoval peniaze za zničenie dôkazov o pozitívnych dopingových testoch, čo ho činí spoluzodpovedným za prípady, kedy tréneri a funkcionári nútili športovcov dopovať, hoci on sám o takom vynucovaní nemusel vedieť.
  • Rodčenkov bol členom siete, ktorá od športovcov vymáhala platby za elimináciu pozitívnych dopingových testov.
  • Rodčenkov je osobne zodpovedný (dal na to inštrukcie svojmu podriadenému) za zničenie 1417 vzoriek v Moskovskom laboratóriu pred ohlásenou návštevou WADA v roku 2015, ktoré zabránili WADA vykonať revíziu vzoriek na mieste. Bolo to priame porušenie predpisov akreditovaného laboratória, aj bezprostredných pokynov od WADA.
  • V Moskve existovalo ešte jedno laboratórium, neakreditované a rovnako špičkovo vybavené, ktoré robilo predbežné testy. Už pri príchode vzoriek do Moskovského laboratória, ktoré viedol Rodčenkov, už bolo známe, ktoré z nich budú pravdepodobne pozitívne. Rodčenkovou úlohou bolo tieto vzorky vymeniť za negatívne z banky zmrazených negatívnych vzoriek a pritom namiešať ich chemické zloženie, aby parametre (napr. hustota) zodpovedali tým, ktoré boli vyplnené vo formulári.

ICR1 ďalej konštatuje, že okrem nedodržiavania správnych laboratórnych postupov, čo znehodnocuje prakticky všetky výsledky laboratória, laboratórium nie je možné považovať za nezávislé. ICR1 konštatuje pravidelnú prítomnosť pracovníkov štátnej tajnej služby (FSB) v laboratóriu aj na ZOH v Soči. Menovaná je len jedna osoba, dôstojník Jevgenij Blochin. Rodčenkov ho uvádza ako svojho nadriadeného, lebo v interview sa priznal k spolupráci s FSB.

ICR1 na stranách 198 – 202 uvádza viacero svedectiev ruských športovcov vrátane niekoľkých utajených. V stručnosti systém popisujú tak, že existovala dohoda medzi ARAF a laboratóriom o likvidácii nežiadúcich pozitívnych vzoriek. Systém fungoval ako švajčiarske hodinky. Postihnutý športovec sa mal kontaktovať s trénerom ARAF Alexejom Melnikovom alebo človekom, ktorého menovali ako Jevsukov a mal to byť blízky priateľ Rodčenkova. Odovzdať bolo treba číslo vzorky a úplatok, dalo sa spoľahnúť, že vzorka bude negatívna. Úplatok mal byť vo výške 50 tisíc rubľov, z ktorých 20 tisíc bral človek z ARAF a 30 tisíc Rodčenkov.

Rodčenkovi sa podrobnejšie bude venovať ďalší článok tejto série, tak na tomto mieste len pripojím dve svoje subjektívne pochybnosti:

  • Ak štát cez FSB organizoval plošný doping ruských športovcov a falšovanie antidopingových kontrol, tak nebolo v záujme štátu, aby Rodčenkov alebo iné osoby prijímali za túto činnosť úplatky. ICR1 uvádza prípad športovkyne, ktorá Rodčenkovi posielala peniaze cez sprostredkovateľa – priekupníka so zakázanými látkami (drogového dílera). Toto je kriminálna činnosť a organizovaný zločin, proti ktorému vlastne FSB bojuje. Takže v prípade Rodčenkova jasný konflikt záujmov.
  • McLaren (ICR1) vie o prítomnosti FSB len z výpovedí Rodčenkova a pracovníkov laboratória. Nepodarilo sa mu zistiť, do akej štruktúry údajný Jevgenij Blochin patrí, Ministerstvo športu nemalo žiadne informácie o takom človeku a odmietalo pripustiť, že do práce laboratória zasahovala FSB. Je však veľmi ťažké predstaviť si, že FSB vo vzťahu k športovcom a trénerom vystupuje ako kriminálna skupina, preto sa domnievam, že Rodčenkov o ľuďoch, ktorí boli do systému zapojení, zďaleka nepovedal všetko.

Ohľadom RUSADA uvádza ICR1 celý rad závažných nedostatkov, od systému avíz, ktoré ruskí športovci dostávali pred námatkovými antidopingovými testami v mimosúťažnom období, cez tolerovanie účasti na súťažiach aj športovcov pod sankciami, až po nedodržiavanie antidopingových postupov (nedostatky vo vyplňovaní formulárov a často príliš dlhý odklad pred zadaním informácií o vzorkách a testoch do informačného systému ADAMS). Bez tejto spolupráce RUSADA by nebolo možné nepozorovane vymeniť výsledky testov ešte pred zadaním do systému.

V kapitole Ohľadom RUSADA ešte uveďme, že jej riaditeľom bol blízky priateľ Rodčenkova Nikita Kamajev. Niekoľko týždňov po Rodčenkovom úteku záhadne uprostred zdravia zomrel na masívne zlyhanie srdca. Jeho smrťou Rodčenkov argumentuje, že mu v Rusku šlo o život. Za zaujímavé považujem, že Kamajev bol s Rodčenkovom stále v telefonickom kontakte a niekoľko dní pred smrťou sa mu zdôveril, že píše o ruskom dopingu knihu, v ktorej „všetko prezradí“. Za zaujímavé tiež považujem, že v kapitole o RUSADA nie je žiadna zmienka o dôstojníkoch FSB.

Po tom všetkom, čo už vieme, neprekvapí, že tréneri a lekári združení pod ARAF podľa zistení ICR1 systematický doping podporovali, sabotovali prácu RUSADA a nabádali k nespolupráci aj športovcov. Na agresívnu nespoluprácu sa na viacerých miestach sťažuje aj McLaren. V RCI1 je na viacerých miestach zdôraznená celková kultúra podvádzania a dosahovania víťazstiev za každú cenu, teda aj za cenu zneužívania podporných prostriedkov. Ale znovu v tejto kapitole chýba zmienka o FSB.

Vo svetle toho, čo je napísané vyššie, je zaujímavé zhrnutie a podrobnosti zistení o štátnych inštitúciách, najmä Ministerstve športu (ICR1, strana 266 a nasledujúce). McLaren niekoľkokrát hovoril s ministrom Vitalijom Mutkom aj jeho námestníčkou Želanovou, ktorej doménou bol práve bol proti dopingu. Z interview so Želanovou vyplynulo niekoľko zaujímavých nezrovnalostí:

  • Želanová usvedčila z klamstva McLarenových informátorov, ktorí tvrdili, že ruské zákony nedovoľujú vyviezť biologické vzorky mimo hraníc Ruskej federácie. Želanová doložila, že na to postačuje súhlas RUSADA.
  • Proti Rodčenkovmu tvrdeniu, že systém štátom riadeného dopingu existuje ešte od éry ZSSR je v protiklade výpoveď Želanovej, že Rusko malo pred rokom 2008 veľmi slabú antidopingovú legislatívu, že pri presadzovaní novej legislatívy ministerstvo čelilo silnému odporu športovej obce a najmä dlhoroční tréneri kritizovali novú legislatívu ako zbytočnosť, ktorá poškodzuje šport. Títo tréneri si dokonca vyžadovali podporu ministerstva v prípadoch, keď na medzinárodnej scéne niekoho zo športovcov obvinili z pozitívneho nálezu.
  • Želanová potvrdila, že ministerstvo priamo neriadi ARAF a teda nikoho z trénerov, funkcionárov a lekárov.
  • McLaren nebol schopný získať konkrétne dôkazy všeobecných tvrdení svojich informátorov, že doping organizuje Ministerstvo športu do tej miery, že rozhoduje, kto bude pri testoch negatívny a kto pozitívny.
  • ICR1 tiež konštatuje nesúlad medzi tým, čo o vyšetrovaní (resp. nevyšetrovaní) dopingových afér uvádzal dokument ARD a správy mainstreamu, a čo sa dozvedel od ministra Mutka. Podľa ministra ruské štátne orgány tieto záležitosti riadne vyšetrujú a niektorí funkcionári boli prepustení.

V neposlednom rade si zaslúžia pozornosť aj zistenie ICR1 ohľadom medzinárodných inštitúcií, najmä WADA. ICR1 pripomína, že WADA je mimovládna organizácia so sídlami vo Švajčiarsku v Lausanne a v Kanade v Montreale. Podľa ICR1 má WADA dostatočný odborný a technický potenciál na boj proti dopingu, ale nie dostatočnú právnu a odbornú kapacitu na vedenie vyšetrovaní naprieč niekoľkými legislatívami v rámci celého sveta. Medzi zisteniami (ICR1, strana 272 a nasledujúce) sú:

  • Záujmové skupiny zakladateľov WADA tlačia, aby WADA preberala čoraz viac zodpovedností, ale bez dostatočného zabezpečenia financiami a prostriedkami.
  • Promptné používanie informačného systému ADAMS nie je povinné. Toto by mimoriadne uľahčilo možnosti v reálnom čase celosvetovo dozerať na plnenie pravidiel.
  • Kvôli aktuálnym a potenciálnym konfliktom záujmov medzi výkonnou radou WADA a jej dozorným orgánom je ťažké dosahovať zhodu na rozhodnutiach potrebných pri vynucovaní globálneho dodržiavania antidopingových pravidiel.
  • Vzhľadom na to, že WADA čelí mnohým odbojným záujmovým skupinám, ktorých záujmy sú nekoherentné, navonok pôsobí viac ako poskytovateľ služieb, než regulátor.
  • WADA nemá k dispozícii alebo nevenuje pozornosť všetkým zmluvným záväzkom akreditovaných laboratórií, ktoré by mohli mať vplyv na ich fungovanie v antidopingovej kontrole. Rovnako jej chýba prehľad o okolnostiach a podmienkach, za ktorých v teréne plnia svoje povinnosti funkcionári, ktorí vykonávajú antidopingové kontroly.
  • WADA nemá pripravený žiadny program na podporu a ochranu whistle-blowerov.

 

V nasledujúca časť bude venovaná osobe Grigorija Rodčenkova a jeho svedectvám. Je totiž vo zvláštnom postavení korunného svedka, ktorý jediný má konkrétne informácie o štátnom zasahovaní do systému dopingu, a na druhej strane je v ICR1 označený za hlavného vinníka, organizátora a vykonávateľa.

 

Spracoval

Reklamy
Rubriky: Navaja | Štítky: , , , , | 69 komentářů

To byl zase den:

Souhrn událostí za Valentinský den, večer a noc s přesahem do dne po, tedy dnes:

 

https://www.rt.com/uk/418823-man-dead-london-tube/
Bezdomovec byl nalezen mrtvý jen pár metrů od dveří Parlamentu v Londýně

https://www.express.co.uk/news/world/919129/Florida-high-school-shooting-suspect-attacker-Broward-County-Marjory-Stoneman-Douglas
Policisté a zaměstnanci školy potvrdili, že střelec byl bývalý student.

https://gellerreport.com/2018/02/valentines-day-knife-rampage.html/
K incidentu došlo u stanice Eurostar Gard du Nord v Paříži

https://nltimes.nl/2018/02/15/evacuation-explosive-found-near-scene-utrecht-shooting
Výbušnina byla nalezena na Beatrixstraat ve čtvrti NIeuwegein ve čtvrtek ráno. Ulice byla evakuována a uzavřena pro veřejnost,

https://nltimes.nl/2018/02/15/new-arrest-foiled-amsterdam-paris-train-attack
Francouzská a španělská policie zatkla 36letého muže z Maroka v Paříži ve středu ráno. Je podezřelý z účasti na neúspěšném útoku na vysokorychlostní vlak Thalys z Amsterdamu do Paříže v srpnu 2015, uvádí agentura ANP.

https://www.westmonster.com/lawless-london-17-year-old-stabbed-death-canning-town/
další teenager byl smutně zabit, tentokrát v Canning Town ve východním Londýně

Rubriky: Aktualitka | Štítky: , , , , , , , , | 23 komentářů

Trump nepotřebuje Putinovu hlavu

ale „rozkulačovat (vyvlastňovat)“ na Západě budou všechny – nezávisle na politickém zabarvení

 Se zajímavým příspěvek k intenzivním ruským diskusím o návratu zběhlých oligarchů a jejich majetku „domů“ přišel dopisovatel ruského společensko-politického portálu „msk-fórum“ Jachkind…(uvádím v jen mírně zkráceném překladu) – překl.

 Nedávno byly na FÓRU publikovány dvě poznámky (autoři „AB“ a „MG“ – odvolávka na tento zdroj je uvedena v dole zmíněném originále), věnované publikaci „kremelského seznamu“ v USA a předpokládaného uvalení dalších sankcí na Rusko. Lze je zahrnout pod společný titulek:

Věnuj  jim  svoji  hlavu, Vladimíre Vladimíroviči…

 Rezumé zmíněné publikace:

Lidi, zkrátka, nemohou uvěřit tomu, že se Amerika vážně rozhodla rozmáčknout Rusko, a nezastaví se.

Nynější vládci Ruska stále nemohou uvěřit, že jsou všichni kompletně vyškrtnuti z kategorie lidí a převedeni do kategorie cílů.

A copak bychom takhle měli dát Washingtonu, aby odpustil?… Předlož jim svoji hlavu, Vladimíre, Vladimíroviči…

 

Proč vláda USA „nebanuje“ Čubajse a Nabiulinu?*)

 

Ti nespadají pod americké sankce, protože pracují v zájmech USA.

 Tento citát věrně odráží smysl oné publikace.

* * *

Naprosto nesouhlasím s názorem, vyloženém v těchto publikacích.

Moji pozici lze v podstatě vyjádřit ve dnou bodech…

  • Trump a spol. se nedívají na Rusko jako na nepřítele, protivníka nebo potenciální oběť. A Putina a spol. jako takové také nevidí.
  • Na Západě přijala Trumpova „parta“ zásadní rozhodnutí – z cizinců „rozkulačovat“ všechny, koho lze, ale z Američanů – ty, které řadí mezi nepřátele. Proto z Rusů budou „rozkulačovat“ všechny – i „proputinovce“, i „liberály“.

 

Dále se pokusím vyložit tyto teze podrobněji a podložit svoji pozici.

 

O rozštěpení Západu na dvě skupiny a rozpadu světa na zóny..

 Nejdřív bych chtěl poznamenat, že ekonomicky jsem přívržencem teorie krize autorů Chazin-Grigorjev-Kobjakov (CH-K-G), kterou vypracovali kolem roku 2000.

Ve stručnosti lze vyjádřit události poslední doby ve světě v souladu s tou to teorií následovně (citát z článku Michaila Chazina):

Takže, podstata teorie krize: – vzhledem k tomu, že trhy jsou omezeny, a jejich rozšíření dále není možné, stimuluje se ekonomika na účet emisní dotace poptávky. Mechanizmů této dotace je mnoho, ale hlavní jsou dva: – přímé úvěrování domácností a stimulace na konto rozpočtu. Zdrojem pro první i druhou je emise. Pak je tedy nutné řešit otázku „spoutávání“ nadbytečné hotovosti, což vyvolává výskyt fiktivních aktiv a nadouvání finančních „bublin“.

 

V létě 2014, kdy byl vyčerpán mechanizmus neinflační emise dolaru, tehdejší americký prezident Obama emisi zastavil. Pak začaly problémy s likviditou dolarového finančního systému, které se zčásti řešily „rozkulačováním“ nedolarové části světové ekonomiky (Velká Británie s jejími offshory, Čína, Rusko), částečně na konto emise dolarových náhražek („euro“, japonský „jen“). Tento zdroj je ale rovněž omezen.

 

Konflikt mezi Clintonovou a Trumpem o pozici prezidenta USA spočíval v mechanizmech další stimulace ekonomiky. Hillary,  jako představitelka finančních kruhů, byla přesvědčena o nezbytnosti pokračovat v emisi (pro záchranu finančních institucí), zatímco se Trump chystá podporovat jen reálný sektor americké ekonomiky. Konflikt je to ostrý, protože vítězství jedné se stran konfliktu neodvratně vede k porážce protistrany, až po její faktickou likvidaci (buď definitivní rozvrácení reálného sektoru americké ekonomiky v podmínkách vysoké inflace, nebo bankrot nadnárodních bank a s nimi spojených finančních institucí).

 

Protože volby vyhrál Trump, musí nezbytně předložit metodu stimulace americké ekonomiky. A on ji předložil:  jsou to peníze, které dnes existují ve světové ekonomice jako celku.

 

Takže, v roce 2016 (nejspíš o něco dřív) došlo k rozkolu světových a amerických elit na dvě skupiny, a právě tento rozkol neberou v úvahu autoři v úvodu uvedených publikací.

 

Jedna z těchto skupin – globalisté (mezinárodní finanční kapitál), kteří chtějí zachovat stávající světový řád, globální finančně-ekonomický systém (FES). Přestože to, podle teorie „CH-K-G“ to v podstatě není možné, a může jít jen o to, nakolik se podaří odložit úmrtí tohoto řádu. Na prezidentské volby v USA nominovali Clintonovou – a prohráli.

 

Poznámka: liberálové, nebo jak říká Chazin, „liberasti“ – je ideologický a obslužný personál globalistů.

 

Jistě, dokud do roku 2017 v USA a ve světě vládli globalisté, bylo vše jak se domnívá „A.B.“ – globalisté si chtěli podmanit celý svět, včetně Ruska, ale překážel jim Putin, protože chtěl zemi vládnout sám.

Jistěže Čubajs, Nabiulina (nezařazení do seznamu), ale také Kudrin, Gref, Medvěděv, Dvorkovič**) (kteří v něm uvedeni jsou), a mnozí, mnozí další, věrně sloužili – ale ne USA, jak se domnívá vážený „M.G.“, ale globalistům.

Druhá skupina, která nominovala Trumpa a přišla k moci v USA v roce 2017 – to jsou regionálové, nebo izolacionisté. Zastávají zásadně jinou pozici jako dodatek k  předchozímu citátu, doplňuje rozdělení světa na zóny (citát z Chazinova článku):

S ohledem na to, že  stávající infrastruktura systému dělby práce (především finanční), byla vybudována pro globální trhy, se poklesem poptávky stává prodělečnou (k tomu fakticky už došlo – většina mezinárodních finančních institucí a států žije jen díky emisního přikrmování). To znamená, že ekonomicky bude výhodný rozpad světa na několik nových technologických zón, které nejspíš budou vytvářeny na základě společné měnově-finanční politiky, ve spojitosti s tím je v textech věnovaných geopolitickým otázkám dnes nazýváme „měnovými zónami“.

 

Takže američtí regionálové jsou ochotni a musí rozvalit globální „FES“, rozdělit ho na zóny v zájmu zachování USA jako jednu z těchto zón (plus Kanada, a možná Mexiko, Japonsko a některé menší země).

Jejich nepřáteli nejsou Rusko ani Čína, tím spíš ne Irán, Venezuela, nebo – chraňbůh – KLDR, (a všude zakázaný „IS“ – jako nepřítel – k „IS“ ale poznámka níže).

Oni mají nepřítele jiného, daleko závažnějšího a v podstatě smrtelného – a tím jsou globalisté – liberálové (viz první citát z Chazinova článku). Ale na dvě fronty chytří lidé nebojují, protože mají na paměti odstrašující příklad  Německa během obou světových válek.

Teprve po likvidaci tohoto hlavního nepřítele američtí regionálové možná začnou něco dělat s těmi, kdo jsou v ostatních zónách. Ale na to bude třeba nemálo času, protože úhlavní nepřítel je silný a opevnil se ve financích a ekonomice mnoha zemí.

A navíc jako přirození Trumpovi protivníci vystupují síly, které jsou zainteresovány na rozdělení světa na zóny a zvlášť země, které mají být včele těch zón.

Jsou to Čína, Velká Británie, Německo, Rusko, Indie, Brazílie, plus Francie, která sama zóně šéfovat nemůže, ale může se připojit k Velké Británii nebo Německu jako slabší partner.

Přitom v Číně (kde globalisty odstraňují od moci, zejména po posledním 19.sjezdu KS Číny) a ve Velké Británii (soudě podle Brexitu), vládnoucí kruhy nejspíš vše pochopily a jednají odpovídajícím způsobem.

Pokud jde o ostatní země, tam se situace ještě nevyjasnila. V Německu si to nejspíš vyžádá změnu vedení, protože kancléřka je typickým tradičním liberálním politikem a změnit se nemůže. Ve Francii si nejspíš uvědomili nezbytnost změn (což ukázalo zvolení Macrona prezidentem místo tradičních politiků), ale ještě se nerozhodli, ke komu se přidají.

V Ruské Federaci (RF) je situace rozporuplná. Všichni systémoví i nesystémoví liberálové, vládnoucí v ekonomickém bloku vlády, Centrální bance a v bankovním systému vůbec – jsou logicky přívrženci globalistů a nepřáteli regionálů. Putin a spol., jsou možná pro regionalizaci, ale nijak se nemohou rozhodnout.  Může to mít řadu příčin, přičemž za hlavní považuji – neochotu vládnoucí skupiny k jakýmkoli změnám v RF, m.j. i k hádkám s liberály. Je-li tomu tak, pak je mohu pochopit – jakékoli změny zboří  jimi vychvalovanou „stabilitu“ a nakonec povedou ke změně vlády. Ačkoli kardinální změny v RF i ve světě jsou nevyhnutelné – otázka je jen v tom, kdy, jak, a k čemu povedou.

Kolem Indie a Brazílie situaci neznám a proto o nich hovořit nebudu.

Ale poznamenám, že podle teorie krize, – regionalizace, která je aktuální tendencí, která vystřídala globalizaci a začala v Americe – se nevyhnutelně rozšíří do celého světa. A já se domnívám, že vládnoucí skupina RF svými kvalitami není schopna se postavit do čela nám příslušející zóny. Pokud tuto situaci nezvládnou (a já jsem přesvědčen, že ne), budou muset uvolnit místo úplně jiným lidem. Protože jedinou alternativou pro RF bude podřízení se některé ze sousedních zón.

Obecně vzato tedy Trumpovi a spol. nemá dnes kdy ani RF a už vůbec ne ostatní svět. Celý ostatní svět  je zajímá  jen s hlediska nebo v rámci boje s jejich úhlavním nepřítelem – globalisty. RF a Putin jsou jen možní (a nic víc) spojenci v tomto boji. Pokud se Putin a spol. nedopustí oné hlouposti, že začnou podporovat globalisty, nechají je Trump a spol. na pokoji, přesněji řečeno, nebudou si jich všímat na území RF a ruské zóny. Ale Putin a spol. z logiky věcí ani nesmí podporovat globalisty – tj. ty, kteří je – popravdě – chtěli zlikvidovat.

Poznámka k Islámskému státu „IS“: pro Trumpa a spol. jsou nepřáteli, protože jsou projektem jejich nepřátel – globalistů.

 

*) – Čubajs Anatolij (1955) – otec ruské privatizace a destrukce někdejší sovětské jednotné energetické soustavy, nyní šéf polostátní společnosti „Rosnano“ – velmi nenáviděný ruskou veřejností.
     – Nabiulina Elvíra (1963) – šéfka Národní banky Ruska – s popularitou je na tom podobně jako Čubajs
**) Kudrin Alexej (1960) – od Jelcina po Medvěděva 11 let ministr financí RF, nyní šéf prezidentova týmu pro hospodářskou strategii
       Gref German (1964) – šéf největší ruské banky – „Sberbank“
       Dvorkovič (1964) – vicepremiér RF

 

Zdroj: https://forum-msk.org/material/news/14311383.html

Překlad:          st.hroch          180211

 

Pokračování ….

 

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , , , , , , , | 28 komentářů

Zlatá kniha hospodyňky

Pro dnešek jsem sáhl do zlatého fondu naší naučné literatury a předkládám ukázku ze Zlaté knihy, která měla tehdejším hospodyňkám radit, jak si počínat v domácnosti, aby byla řádně vedena . Bohužel jsem nenašel rok vydání, odhaduji jej na 30tá léta XX. století. Zajímavé je, že žádná podobná kniha rad nebyla vydána pro muže. Není to diskriminace?

Vážená hospodyňko!

„Zlatá kniha hospodyňky“ obsahuje veliké množství vyzkoušených praktických rad, které našim hospodyňkám ušetří mnohá dosud nezbytná vydání.

Tato „zlatá kniha“ rad a rozmanitých návodů pro domácnost zbaví naše hospodyňky mnohých starostí a dopomůže jim k úsporám, na něž dříve ani nepomyslily.

Nynější hospodářské poměry vyžadují co největší šetrnosti. Pokroková a rozšafná hospodyňka nové doby, která používá ve své domácnosti „Vitella“, čistého přírodního tuku, jehož cena i vlastnosti vysokých hodnot si jí plně získaly, uvítá i tuto „zlatou knihu“ s povděkem, neboť jak „Vitello“, tak i tato kniha přispěje silně a ve značné míře k úspornosti a spokojenosti v domácnosti.

Vzorně vedené domácnosti přeje mnoho zdaru

„Centra 77 akc. spol.

 

Předmluva.

Vedení domácnosti! Práce, která dochází tak zřídka spravedlivého uznání a bývá mnohdy nedoceněna, jako by byla úplně bezvýznamnou. A přeci denně vyžadují starosti o kuchyni, sklep a byt s ostatním příslušenstvím svědomité péče, která hraje důležitou roli ve vedení každé spořádané domácnosti.

Rodina je základem lidské společnosti a práce hospodyňky, na níž jediné závisí blaho rodiny, je stejně důležitou a významnou, jako práce kteréhokoliv veřejně činného muže pro veřejné blaho.

Na svědomité práci ženy v domácnosti závisí zpravidla i mužovy úspěchy jeho veřejné činnosti, neboť spokojená a dobře vedená domácnost je muži zdrojem, z něhož plyne mu zvýšení jeho pracovní energie a spořádaný, šťastný rodinný život je tou pravou základnou sociálního, hospodářského a zdravého života lidské společnosti.

Jako ve všech odvětvích pracovní činnosti se vyžaduje dobré organisace, racionálního hospodářství a úspory časové oproti dobám dávno minulým, musí i hospodyňka dnešní doby z důvodů hospodárných šetřiti časem, byť by ho i měla využitkovat jen k svému odpočinku a osvěžení.

Tato kniha budiž jí tedy užitečnou příručkou ve všech jejích hospodyňských snahách.

O kuchyni.

SLOVO ÚVODEM.

Lidová rčení obsahují mnoho zrnek moudrosti a jsou výrazem dávno nabytých zkušeností. Tak i staré přísloví, že „láska k srdci vede žaludkem „, osvědčuje se býti pravdivým. Je proto, domácí krb-kuchyně významným zdrojem, kolem něhož se soustřeďuje rodinný život.

Vzorná kuchyně je pýchou pořádné kuchařky a dobrý dojem, který vzorná kuchyně dovede vyvolati, zaručuje již předem vysoké hodnoty kuchařských výrobků. Zařízení nemusí býti přepychové, s nadbytečným nádobím, neboť s praktickou a úspornou výbavou kuchyňskou může dobrá kuchařka uspokojiti i ty nejnáročnější labužníky. Ne velikost a bohaté zařízení, ale praktický a hospodářský duch v kuchyni vládnoucí jest pro ni směrodatný.

Účel kuchyně: Kuchyně slouží k připravování denní stravy a proto je nejdůležitější podmínkou v každé kuchyni, udržovat i naprostou čistotu bez jakýchkoli zbytečných vydání.

Podlaha v kuchyni: Vhodnou kuchyňskou podlahou v kuchyni je litý kámen, dlaždičky, ale nejlepší je linoleum. Podlaha z těchto hmot se dá nejlépe čistiti.

Stěny: Stěny kuchyně je nejlépe opatřiti do poloviny jejich výše olejovým nátěrem (fermež) a ostatní plochu až po strop vybíliti nebo opatřiti jednoduchým nátěrem světlého okru.

Zařízení: Kuchyně budiž zařízena tak, aby bylo docíleno úspory času i místa ve všech směrech. V bezprostřední blízkosti kamen (sporáku) 1.) budiž umístěna skříň s kuchyňským nádobím 2.), dále kuchyňský stůl 3.), vodovod 4.), stůl na umývání nádobí 5).

U spořádání kuchyně je ovšem nejúčelnějším, jsou-li kamna postavena uprostřed kuchyně a je k nim se všech stran přístup.

Vzhled kuchyně: Vzhled kuchyně budiž jednoduchý a nejpřívětivější, neboť považme, že hospodyňka prožije v kuchyni téměř čtvrtinu svého života.

ZACHÁZENÍ S KAMNY.

Kuchyňská kamna (sporák): Nechť jsou kuchyňská kamna z materiálu jakéhokoli, sestávají vždy z těchto částí: Z ohniště odděleného od popelníku roštem, z plotny, z trouby na pečení a kamnovce. Kamna musí míti tu vlastnost, aby při nejmenší spotřebě paliva se plotna co nejdříve rozžhavila! A by toho bylo docíleno, musí býti plotna umístěna nízko nad ohništěm. Rošt a plotna nesmí býti od sebe více vzdáleny než 20 cm. Také musí býti zabráněno té okolnosti, aby přístupem velkého množství vzduchu, proudícího z popelníku, neunikal plamen do komína. Taková vada u kamen se vyskytuje nejčastěji. Uspořádání dobrého tahu kamen budiž provedeno tak, aby oheň řádně rozpálil plotnu a jeho plamen postačil i k ohřívání vody v kamnovci a dobrém u pečení v troubě.

Rozdělání ohně: Rošt a popelník musí býti pořádně vyčištěn, kamnovec naplněn vodou a je třeba pečovati o to, aby vzduch měl k ohni náležitý přístup. Na rošt položíme kousek sežmoleného novinového papíru, jejž pokryjeme drobně nařezanými štěpinami a na tyto položíme větší kousky dříví, načež podpálíme papír. Jakmile dříví počne hořeti, přikládáme zvolna uhlí.

Topení: Při přikládání klademe palivo na místa největšího žáru. Další palivo přikládáme tak, aby unikající plyny byly dokonale spalovány. Obzvláště je třeba dbáti toho, aby palivem byl vždy přikryt celý rošt a aby bylo zabráněno zbytečnému přístupu vzduchu ze spodu; přikládání se musí díti rychle. Briketami topíme tak, že je pokládáme na sebe křížem. Je-li třeba udržeti oheň v kamnech přes noc,uzavřeme přístup vzduchu na nejmenší míru a na roštu  ponecháme popel a škváru. Dvě brikety, obalené dvojnásobně novinovým papírem, vydrží hořeti do rána také. Ráno odstraníme popel a škváru, umožníme vzduchu pořádný přístup a přiložíme.

Varujme se při zatápění používati petroleje, lihu nebo benzinu. Každodenně přihodivší se neštěstí mstí se takovéto lehkomyslnosti.

Čištění kamen: Hlavní podmínkou pro účinný a vydatný oheň jsou čistá kamna. Saze a popel jsou velmi špatnými vodiči tepla. Proto musí kamna býti důkladně čištěna, nejméně jednou za čtvrt roku, při čemž zbavíme kouřové roury a kamnovec důkladně sazí.

Zužitkování paliva: Správné využitkování paliva poznáme podle jasného plamene a kouřová roura zůstává při svém ústí do komína přiměřeně oteplena. Tvoří-li se mnoho sazí a plamen je

temný, je to znamením špatného přístupu vzduchu. Je-li kouřová roura rozpálena, je to znamením, že spalování se děje rychle a oheň uniká nevyužitkován do komína. V tom případě je nutno kouřovou rouru opatřiti šoupátkem k regulování vzduchu.

Kontrola tahu v kamnech: Kontrolu tahu provádíme ve dvířkách popelníku hořící svíčkou. Dobrý tah: plamen svíčky má vodorovný směr do kamen, silný tah: svíčka zhasne, špatný tah: svíčka plápolá.

Dříví a rašelina: Dříví nebo rašelina vyžadují širokého místa spalovacího a rošt musí býti pokryt plechem nebo šamotkami.

Topení plynem: Při topení plynem musíme dbáti toho, aby plamen měl modravě fialovou barvu a uprostřed ostře ohraničené modrozelené jádro. Svítí-li plamen, klesá-li, nebo dna hrnců se pokrývají sazemi, děje se spalování plynu nesprávně. Častěji je toho příčinou špatný přístup vzduchu. Zmítá-li sebou plamen, svědčí to o nadbytku vzduchu. Také znečištěné hořáky způsobují nesprávné hoření plynu.

Výhřevnost paliva:

 

Skříň na kuchyňské nádobí; Skříň má obsahovati všechno nádobí v kuchyni potřebné. Musí míti tedy několik oddílů. Je výhodné, je-li skříň opatřena zasunovacími poličkami, jež při vytahování nevypadnou, ale bezpodmínečně musí se dáti neprodyšně uzavřití, aby do ní nevnikal prach. Má míti vytahovací desky pracovní, opatřené linoleem, vzadu upevněné aby nevypadávaly.

V novější době prodávají se v obchodech s nábytkem již úplně zařízené skříně, které jsou velmi prakticky a účelně uspořádány. Každému kusu nádobí je ve skříni vykázáno určité misto, takže je kuchařce ihned po ruce.

Nádobí: Kromě železného (litinového), měděného a emailovaného nádobí užívá se nyní zhusta nádobí hliníkového. Hliníkové nádobí je úhledné a hygienicky zcela nezávadné. V nádobí toho druhu může býti vařen jakýkoli pokrm, aniž by na něm zanechal stopy po rzi nebo jakékoli jiné usazeniny.

Hluboká mísa na pečení. (Jenské sklo.)

Nákup: Při nákupu kuchyňského nádobí, ať je kteréhokoli druhu, nikdy nevybírejme nádobí tenkostěnné. (Síla stěn je patrna na první pohled). Dbejme toho, aby jeho čištění bylo nejsnadnější. Rukověti nádob a držadla buďtež vždy opatřena nějakým isolačním prostředkem, aby nepálila.

Čištění: Železné a hliněné nádobí vyplachujeme horkou vodou, hliníkové vodou prostou sody a všeobecně doporučuje se použiti při čištění „Ommolu“ nebo písku a dobře osušiti. Železné nádobí je třeba po vyčištění ještě trochu namastiti, aby nerezavělo. (K tomu se nejlépe hodí plátek slaniny). Užíváme-li k vaření nádobí měděného, musí býti dobře pocínováno. Pocínování doporučuje se čas od času obnovovati. Je však velmi třeba dbáti toho, aby krmě v měděné nádobě nevychladla, neboť chemické procesy, které se tu zhusta dějí, jsou lidskému zdraví škodlivé. Měděné nádobí čistíme slabým roztokem sody a jen lehce drhneme. Vnější stěny nádob čistíme kašičkou z otrub nebo jemným práškovým pískem, potom je vypláchneme otrubovou vodou a osušíme dobře kůžičkou.

Pánev.

Emailové nádobí; Při nákupu emailového nádobí dbejme toho, aby vrstva emailu nebyla nikde tenoučká a aby neměla nikde trhlinky nebo odprýsknutá místa. Kov nesmí býti tenoučký, neboť se na něm email neudrží. I tu je možnost snadného čištění důležitou podmínkou.

Jenské sklo: V novější době používá se nádob z nerezavících kovů a z ohnivzdorného skla. V nádobách z ohnivzdorného skla uvařený pokrm může v nich býti i předkládán na stůl, čímž uspoří se další jeho úprava a docílí se rovněž úspory času.

 

Kuchyňský stůl: Stůl kuchyňský slouží především k přípravě pokrmů. Stolní deska musí býti pevná a nesmí se bortiti. Má býti proto složena ze dvou různých druhů dřeva. Aby se zabránilo potřísnění stěny nad stolem, musí býti opatřena ochranným prkénkem. Je velmi účelné, je-li stůl opatřen zasunovacím sedátkem, aby se mohla hospodyňka při delší práci posaditi. Tak é skládací polička umístěná ,pod stolní zásuvkou umožňuje lepší využitkování místa.

Stolek na umývání nádobí: Ve většině domácností lze již viděti dřevěný stůl k umývání nádobí s několika poličkami vespod a s dvěma i více kovovými umyvadly a dírkovanou plechovou deskou pro odkapávání umytého nádobí. Veškeré umyvací stolky na mytí nádobí, jež se nyní prodávají v obchodech, vyhovují svému účelu. Není-li v domácnosti takového stolku, opatřme si kombinovaný stůl kuchyňský s umyvacím, v něm ž se nalézají zasunovací nebo otáčivé mísy na mytí nádobí.

Vodovod: Kuchyňském u vodovodu věnujeme zvýšenou pozornost. Kovová, nástěnná část vodovodu chrání zeď před nečistotou a porušením. Pro přistavované nádobí pod kohout vodovodu slouží kovová mřížka. Nikdy nesmí býti kohout vodovodu vzdálen od mřížky, na níž nádoba stojí, tak, aby prudkostí vodního proudu se nádoba kácela ( asi 35 cm) a také výše vodovodu od podlahy musí býti taková, aby zvedání nádob nepůsobilo obtíží (asi 75 cm).

Mušle a odtokové síto musí býti dosti veliké, aby bylo zabráněno přetékání vody a aby její rychlý odtok odpadem byl umožněn.

Židle; Židle a stoličky musí míti přiměřenou výšku, aby při sezení neunavovaly. Je účelné opatřiti je linoleovým potahem. Velmi praktické sedadlo, které lze přizpůsobiti každé výši stolu, ukazuje dolejší obrázek.

Bedny na vaření: Právě tak žena, která pro své životní povolání nemůže věnovati svůj omezený čas kuchyni, tak i hospodyňka najde znamenitou pomůcku v bedně na vařené pokrmy, neboť jí dobře poslouží. Uspoří si při jejím používání značné množství paliva, zejména tam , kde se používá buď plynového nebo elektrického vařiče. Uvařený pokrm se v těsně uzavřeném hrnku postaví do této bedny, v níž pokrm zůstává velmi dlouhou dobu horkým.

Shora uvedená bedna má své vnitřní prostory stěn obity nějakým špatným vodičem tepla, jako je na př. novinový papír, dřevitá vlna, seno a pod. V takové dobře zhotovené bedně se pokrm nejen sám dohotoví, ale zůstane po několik hodin přiměřeně horký (až 4 hod.).

Doba vaření některých pokrmů: Od začátku varu vody uvaří se luštěniny za 5-20 min., krupice, rýže, ovesné vločky za 2- 5 min., polévka za 3-5 min., čerstvá zelenina za 2- 5 min., brambory za 5-6 min ., oloupané brambory za 3- 5 min. S brambor ve slupkách slejeme za uvedenou dobu horkou vodu a dusíme je pak ještě několik minut při pootevřené pokličce.

Osvětlení: Kuchyňská práce vyžaduje skutečně svědomitosti. Proto je zapotřebí, aby kuchyňský stůl, na němž se pokrm připravuje, byl dobře osvětlen a také kamna i umyvací stůl musí býti v náležitém světle. Osvětlení kuchyně si zařiďme proto co nejúčelněji a lampy opatřme stínítky. Praktické osvětlení nejen že nevyžaduje přílišných nákladů, ale umožňuje velmi dobře vykonávání kuchyňských prací bez jakýchkoliv obtíží.

Hodiny: Kuchyňské hodiny mají býti zavěšeny tak, aby bylo na ně se všech stran dobře viděti. Nesmí také viseti příliš vysoko, aby jejich natahování a oprašování bylo snadné a nebylo třeba k tomu vylézati na stůl.

V podstatě není však k účelnému vedení domácnosti zapotřebí pouze všestranné péče nebo úsporného zařízení kuchyňského. Je právě důležitou, ba velmi důležitou ta okolnost, aby hospodyňka při připravování pokrmů se řídila volbou takových přípravků, které odpovídají potřebám nejnovější doby.

Jak je třeba tomu rozuměti? Nemůžeme-li právem nazvati člověka pošetilým, používá-li zaostalého svícení olejovou nebo petrolejovou lampou jako kdysi jeho předkové a staví-li se tvrdošíjně proti používání levnějšího a mnohem lepšího světla elektrického ? A nejedná-li právě tak hospodyňka, která používá ve své domácnosti drahého másla proto, že to tak dělala její matka?

Doba pokračuje! Staré zvyklosti jsou nahrazovány lepšími, zdravotně způsobilejšími. Kuchařka nové doby používá namísto másla k vaření i pečení, jakož i za pomazánku chleba a bílého pečiva nanejvýš čistého a zdravotně nezávadného tuku, zvaného VITELLO.

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , | 14 komentářů

Expert na Afriku varuje, že západní pomoc může přispět k další migrační krizi

Světový den rádia

Autor: CHRIS TOMLINSON 8. února 2018

Odborník na Afriku Stephen Smith varoval, že další migrační krize je na obzoru, protože africká populace i nadále roste a že západní pomoc, zejména na vzdělávání, může přispět k tomu, že Afričané hledají lepší život v Evropě.

Smith, autor nové knihy  La ruée vers l’Europe ,  nebo Běh do Evropy, varoval, že explodující demografie Afriky budou mít přímý dopad na Evropu. Podle Smitha budou v příštích desetiletích mladí Afričané pravděpodobně migrovat do Evropy, protože pomalu se rozvíjející ekonomiky jejich domácích národů jim nemohou nabídnout práci, uvádí    Evropa1.

„Je to tato pyramida věku, která činí 40 procent obyvatel méně než 15 let,“ řekl Smith a dodal: „Migrační tlak se může jen zvýšit.“

Smith také poukázal na běžnou mylnou představu, že ti, kteří přicházejí do Evropy, pocházejí z chudého ekonomického prostředí a říká, že přistěhovalci ze střední třídy „jsou ti, kteří vyjdou z vody, kteří mají pohled na svět, kteří vědí, kam jít, Facebook, kteří mají mobilní telefon a 2 000 nebo 3 000 eur potřebných k cestě. “

Západní rozvojová pomoc by také mohla přispět k další migrační krizi, podle Smitha. „Je to strašný paradox,“ dodal a dodal: „O rozvojovou pomoc se snažíme  téměř 60 let. Jsou nějaké úspěchy? “

Smith odmítl hraniční zdi ve stylu amerického prezidenta Trumpa a řekl: „Když vidíte velikost výzvy, v současné době máme 200 000 Afričanů cestujících za rok, až budeme mít desítky milionů, nebude to stačit.“

„Nechceme mít kontinent obklopený ostnatým drátem,“ dodal.

Smith není jediný odborník, který varoval před budoucí migrační krizí pocházející z Afriky. V září zveřejnila v oficiálním armádním časopise zpravodajská pobočka rakouských ozbrojených sil zprávu , která tvrdila, že v příštích několika desetiletích by se kvůli populačnímu růstu mohly do Evropy dostat z Afriky miliony migrantů.

Někteří, podobně jako předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, uvítali vyhlídky milionů afrických migrantů. Juncker tvrdil, že Evropa bude „ztracena“, pokud by zákonodárci nenalezli způsoby, jak zvýšit přístup k legálním cestám migrace.

Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , | 73 komentářů

Fakty svedčia o zaujatosti MOV (1)

Den červené ruky
Darwinův den

S vďakou Lexovi, bez ktorého by tento text nevznikol.

Pred niekoľkými týždňami mi náš priateľ Lex poslal PDF so správou kanadského športového právnika McLarena, hlavným podkladom, na základe ktorého MOV vylúčil ruských športovcov z účasti na ZOH. Keďže problematika športového dopingu nie je moja doména, chcel som vám predložiť z tejto správy niekoľko preložených pasáží (celá správa mala 150 strán), aby ste si o veci mohli urobiť obraz sami. Podľa Lexa sa o týchto detailoch publikovalo málo a skreslene.

Pán Bavor odporučil, aby sme počkali do Olympiády, že potom bude vec aktuálna a zaujímavejšia. Bolo to veľmi dobré rozhodnutie. Veď len pred pár dňami sme sa dozvedeli, že medzinárodný športový súd CAS kompletne zrušil doživotné tresty 28 ruským športovcom. Verdikt je o to zaujímavejší, že pred súdom vypovedal aj autor správy McLaren a „korunný svedok“, bývalý riaditeľ Moskovského antidopingového laboratória, doktor biochémie Grigorij Rodčenkov. Podklady, ktoré MOV stačili na totálne vylúčenie ruskej výpravy ako celku, teda v jednotlivých (a mnohých) prípadoch súd CAS neuznal ako dostatočné!

Verdikt CAS môžete nájsť tu. CAS v znení verdiktu uvádza doslova:

Obidva panely CAS sa jednohlasne uzniesli, že dôkazy, ktoré MOV v tejto záležitosti predložil, nemali v každom jednom prípade rovnakú váhu. V 28 prípadoch neboli zhromaždené dôkazy posúdené ako dostatočné, aby sa voči dotknutým športovcom uplatnil trest za porušenie antidopingových pravidiel (ADRV). Vo veci týchto 28 športovcov sa sťažnosť prijíma, sankcie sú anulované a individuálne výsledky, ktoré dosiahli v Soči 2014 sa považujú za platné.

V 11 prípadoch boli zhromaždené dôkazy posúdené ako dostatočné na prijatie individuálneho ADRV voči dotknutým športovcom. V tejto veci sa potvrdzujú rozhodnutia MOV, s jednou výnimkou: športovci sa vyhlasujú za nespôsobilých zúčastniť sa nasledujúcich Zimných olympijských hier (t. j. Pjongčang 2018) a ruší sa doživotný zákaz účasti na všetkých Olympijských hrách.

Panely CAS nemali mandát na celkové posúdenie, či v laboratóriu v Soči existoval organizovaný systém dovoľujúci manipulovať so vzorkami určenými na antidopingovú kontrolu, ale striktne sa obmedzili na posúdenie 39 individuálnych prípadov a príslušných dôkazov, ktoré sa vzťahovali na každého športovca individuálne.

Pozrime sa teda podrobnejšie na niektoré podstatné fakty z dokumentov, ktoré boli podkladom pôvodného rozhodnutia MOV. Dokumentácia síce obsahuje niekoľko stoviek strán, ale neľakajte sa, bude to len výber a originálne zdroje pripojím ako odkazy. Zameriam sa na fakty, ktoré médiá zamlčali alebo o ktorých informovali jednostranne.

Hneď na začiatok treba povedať, že ruský antidopingový systém nie je ostrovom v mori. Je súčasťou celosvetového systému pod metodickým vedením Svetovej antidopingovej agentúry (WADA). Pracuje v ňom celosvetová sieť akreditovaných laboratórií a WADA má stanovené pravidlá a systém kontrol, ktoré zaručujú, že antidopingové kontroly sú transparentné a kvalitatívne ekvivalentné na celom svete. Megaporušovanie antidopingových pravidiel v Rusku však neodhalil kontrolný systém WADA, ale dokumentárny film o pozadí Olympijských hier v Soči 2014, ktorý nakrútil štáb nemeckej televízie ARD. Jadrom tohto dokumentu bolo svedectvo ruskej športovkyne Julie Stepanovovej a jej manžela Vitalija. Až na základe tohto dokumentu a mnohých otázok, ktoré začali kolovať v športovej verejnosti, si WADA objednala nezávislé vyšetrovanie, ktoré viedol špecializovaný športový právnik z Kanady, profesor Richard. H. McLaren.

Správa, ktorú mi poslal Lex, bola fakticky až štvrtou v poradí. Celkovo kolektív McLarena vypracoval 4 správy, celkovo 684 strán textu:

  1. Správa nezávislej komisie WADA z 9. 11. 2015, 335 strán, (ICR1)
  2. Správa nezávislej komisie WADA zo 14. 1. 2016, 95 strán, (ICR2)
  3. Správa nezávislého odborníka WADA zo 16. 7. 2016, 103 strán, (McLaren1)
  4. Správa nezávislého odborníka WADA zo 9. 12. 2016, 151 strán, (McLaren2)

Svoje pamätné rozhodnutie o kolektívnom treste pre ruských športovcov, vtedy v súvislosti s OH v Riu, vydal MOV 19. 7. 2016, ďalšie pamätné, platné pre ZOH v Pjongčangu, vydal 2. 12. 2017. V posledne menovanom sa rozhodnutie MOV, okrem vyššie uvedených správ McLarena, ešte opieralo o:

  1. Článok New York Times z 12. 5. 2016, kde je podrobne zhrnuté svedectvo Rodčenkova o tom, ako bol organizovaný systém falšovania antidopingových kontrol.
  2. Forenznú analýzu prof. Champoda z 30. 11. 2017, 33 strán, ktorá sa zameriavala na analýzu mechanických stôp na fľaštičkách so vzorkami zo Soči.
  3. Bioanalytickú správu prof. Burniera zo 6. 10. 2017, 23 strán, ktorá analyzovala bežné biochemické parametre zo vzoriek ruských športovcov zo Soči.

O korunnom svedkovi Rodčenkovi ste asi už veľa čítali a celý príbeh, tak ako ho podali médiá, vám asi nebude neznámy. Pre istotu pripojím dva odkazy tutu. V tom druhom odkaze stojí za pozornosť, že mainstreamové médiá sa snažia Rodčenkova vykresliť ako jedného z najvýznamnejších whistleblowerov a prirovnávajú ho k Edwardovi Snowdenovi. Prirovnanie však kríva kvôli motivácii oboch. Snowden mal výčitky svedomia, že sa podieľa na niečom, čo by sa v demokratickej spoločnosti nemalo diať. Naproti tomu Rodčenkov, podľa novinárov, ktorí s ním robili rozhovory, výčitky svedomia necíti. Dokonca sa mal vyjadriť, že podobné dopingové schémy ako v Rusku, sú vo svete bežné. Do USA neemigroval z dôvodu, že sa už na tejto činnosti nechcel podieľať, ale na základe ICR1 koncom roka 2015 sa prakticky skončila jeho kariéra v Rusku.

Svoje verdikty MOV na tlačových besedách zdôvodňoval aj týmto údajom a grafom z výročnej správy WADA za rok 2015:

 

Argumentácia na základe tohto grafu tvrdí, že ruskí športovci mali vo svetovom meradle najviac pozitívnych nálezov zakázaných látok a preto je ich exemplárne potrestanie správne a žiadúce. Človeka však zarazí, že krajiny, ktoré v grafe nasledujú za Ruskom, majú oveľa menej aktívnych športovcov na medzinárodných súťažiach. Ako sú na tom Rusi percentuálne?

WADA v správe tento údaj neuvádza, ale zverejnila tabuľku počtu ADRV a počtu testovaných vzoriek podľa jednotlivých národných športových asociácií. Jej horná časť (Slovensko je až na jej druhej strane) vyzerá takto:

 

V tejto tabuľke som zvýraznil červeným rámčekom údaje za Rusko, oranžovým za Indiu a zelenými postupne za USA, Čínu, Nemecko a Českú republiku. V prvom stĺpci čísel je údaj o počte testovaných vzoriek, v druhom je počet pozitívnych nálezov a v poslednom je počet ADRV. Nie všetky pozitívne nálezy sú vyhodnotené ako porušenie predpisov – ADRV. Zaujímavý je aj stĺpec „Medical Reasons“ = zdravotné dôvody.

Podielové percentá v týchto piatich riadkoch vyzerajú takto:

Krajina Počet vzoriek Počet ADRV Podiel v %
Rusko 12 536 127 1,01
India 5 162 109 2,11
USA 7 547 30 0,4
Čína 13 802 31 0,22
Nemecko 13 546 26 0,19
Česká rep. 1 387 14 1,01

 

Rok 2015 ešte v ruskom športe prebiehal „po starom“. Všetci športoví funkcionári vrátane Rodčenkova ešte boli vo svojich funkciách. Mala teda ešte naplno bežať štátom krytá dopingová schéma. Napriek tomu výskyt ADRV nebol častejší ako v Českej republike. Pozorný čitateľ si isto všimol, že na to jedno percento by sa dostali aj USA, keby im tŕň z päty nevytrhli zdravotné dôvody. India je v prehľade preto, že má porovnateľný veľký počet testovaných vzoriek a pritom až dvojnásobný výskyt ADRV. A nie je to v tabuľke jediný riadok, ktorý by mal výrazne vyššiu hodnotu, ako Rusko. Napríklad aj Kórea, ktorá práve hostí ZOH, by mala 1,66 %.  Pri pomernom prehľade teda Rusko vôbec nevyčnieva z davu.

Verím, že mysliacim ľuďom už chrobák v hlave pochoduje, tak sa o niekoľko dní v ďalšom pokračovaní pozrieme na niektoré fakty z McLarenovej správy.

 

Spracoval

Rubriky: Navaja | Štítky: , , , | 41 komentářů

Mám penis

Kozácký ataman si přišel pro vyznamenání v nevhodném triku…

 Pokud se snad některého ze čtenářů nedobře dotýká titulek, prosím, ať dál nečte – dnešní můj příspěvek i jeho titulek se týká jednoho z kozáckých atamanů Velké Rusi… a je myšlen jako víkendové odlehčení od všech těch hrůz, o kterých v týdnu píšu…

 

Фото © VK/Валерий Константинов

Poznamenávám, že fotografie byla původně umístěna na jeho stránkách v sociální síti „VK“, ale nyní už je smazána.

Kozácký ataman Uzlovského staničního kozáckého spolku Valerij Konstantinov si přišel převzít vyznamenání v nevhodném tričku. Je na něm úryvek z písně Rammsteinů – „Pussy“. Informovaly o tom místní média.

Informace hovoří o tom, že v administraci okresu se konala slavnostní akce, během které ataman obdržel diplom, který mu předal šéf Uzlovského okresu.

Za zmínku stojí, že vyznamenaný s poněkud netrefil do oblečení. Na snímku je vidět, že na jeho tričku je vyobrazen text: I have a Dick. So, what´s the Problem. V překladu to znamená: „Mám penis. Tak v čem je problém?“

Atamanovi na to nikdo nic neřekl …

Zdroj: https://life.ru/t/новости/1087416/u_mienia_iest_pienis_kazachii_ataman_prishiol_za_naghradoi_v_nieprilichnoi_futbolkie

Překlad: 180209

 

Rubriky: hroší kůže | Štítky: , , , , | 12 komentářů

V neděli se nedělá!

A proč? No protože je to neděle! Pravda, jsou lidé, kteří se v okamžiku vypuknutí víkendu přesouvají na chaty, chalupy či zahrady a tam se usilovně snaží během víkendu postavit dům od základů po střechu, případně zasít, vypěstovat a sklidit úrodu a ještě ji zavařit. Na konci víkendu posbírají uříznuté ruce a nohy, přepočítají prsty, a když jsou konečně zkompletovaní, odjíždějí domů.  A pak se v zaměstnání pět dní hojí a rekreují a těší se, jak si o víkendu zas krásně odpočinou. Většina lidí ale přece jen neděli tráví méně hekticky: dopřává si spánku, povalování s knížkou i bez knížky – prostě nic nedělá.

Že pes je nejlepší přítel člověka, to je známé. Že je to chytré stvoření, to je známé taky. A tak jistě neudiví, že pes si sice občas klepe tlapou na čelo, co to zas lidi vyvádějí za nesmysly, ale dokáže hbitě vyhodnotit a převzít každý dobrý nápad, kterého se člověk dopustí. Není tedy divu, že si psi vyhodnotili i nedělní nedělání – a dokonce nejen vyhodnotili, ale i domysleli: pokud se má v neděli kvalitně nic nedělat, je potřeba to nic nedělání řádně natrénovat.

Mikeš byl přirozený povalečský talent a navíc se tréninku věnoval opravdu pečlivě.  Že to byl původně nalezenec, to jsem už myslím, kdysi psala. Posbírali jsme ho z ulice jako ani ne tříměsíční štěně (podle odhadu veterináře) a hned první večer, co byl u nás, se vyštrachal na gauč, žuchnul sebou na záda, tlapky nahoru, hlava na polštáři a okamžitě tvrdě usnul. A chrápal u toho jak starý bernardýn! No, a když pak se mnou chodil do práce, absolvovali jsme ráno tradiční rituál: autobusem jsme dojeli do staré Kadaně, ale vystoupili jsme o stanici dřív. Obešli jsme si starý park, Mikeš si přečetl noviny (vlastně psoviny!) a vyřídil korespondenci. A pak jsme šli do archivu. Cestou mne Mikeš odvedl k své oblíbené pekárně, před ní si sedl u dopravní značky a nařídil: „Tady mne zatím přivaž, tohle je moje místo, a jdi mi koupit rohlík! Ale chci čerstvej!“  Když jsme došli do mojí kanceláře v archivu, tak jsem nejdřív musela Mikešovi vydat jeho rohlík a mezi tím, co jsem se převlíkala a a přehazovala výhybku na „pracovní“, Mikeš s rohlíkem v tlamě obešel kanceláře, pochlubit se, co má a vyinkasovat svou ranní dávku obdivu a drbání. Tím dokončil své ranní aktivity a mohl se věnovat tréninku.

Tohle bylo jeho oficiální úložiště v kanceláři – ovšem nikoliv jediné!

A bylo marné, vysvětlovat mu, že takhle přece nespí slušnej pes!

A tohle bylo taky oblíbené. Naštěstí se otvíralo druhé křídlo dveří, než to, u kterého Mikeš trénoval… Zřejmě ho na tohle podivné místo lákal průvan pode dveřmi – ono mu v tom jeho kožichu bylo pořád vedro.

Cesta domů nám většinou trvala dost dlouho. Chodili jsme pěšky, přes lesopark, kde Mikeš potkával psí kamarády a taky měl spoustu práce se čtením zpráv a odepisováním na mejly. A taky mne vždycky párkrát přivedl k některé lavičce a oznámil, že já si tu určitě chci sednout – a on že by si na chvíli zdřímnul.

Doma se Mikeš okamžitě uložil na místě, odkud měl přehled o chodu celé domácnosti – což byla většinou nějaká křižovatka lidských tras, kde jsme museli toho rozvaleného halamu překračovat. Kupodivu jsme to přežili my i on.  A to měl přitom takový krásný pelech! To byla přímo pelechová architektura! Základem byl kufříkový šicí stroj a bedna se sezónním oblečením. Na tom byla dřevěná deska a na ní složená stará prošívaná deka a navrchu Mikešova osobní psí deka. Prostě jak pro princeznu na hrášku! Jenže to bylo v ložnici, jako pokračování mojí válendy – a co kdyby milostpánovi uniklo nějaké zásadní dění ve smečce?  Když ale se šlo spát, tak si Mikeš na svůj pelech zalezl opravdu s chutí.

Ovšem moje válenda, to bylo veliké lákadlo. Když jsem na ní ležela, tak tam Mikeš nelezl – bylo mu tam horko. Ale jakmile jsem postel opustila, během pár vteřin se tam nastěhoval. Občas mu nějaký konec visel z válendy, ale kupodivu celý pes nikdy nespadl.

Když byla válenda ustlaná a já seděla třeba u počítače, tak mi bylo jedno, že se Mikeš rozvaluje na mém území.  Jenže on se se stejnou chutí a rychlostí nastěhovával i do rozestlané postele, kterou jsem jen na moment opustila.

No ale uznejte sami, měli byste to srdce, vyhnat takhle rozespalé stvoření?

Rubriky: Fotopříběhy | Štítky: , , , , | 28 komentářů

Hádáme opět-6

Ze starých časů se vynořil Stuart Hamblen s písničkou  I Won’t Go Huntin‘ With You Jake, but (I’ll Go Chasing Women… 🙂  https://www.youtube.com/watch?v=Ok02ZZMCtPY

Předpokládám, že najdete skladbu, která se ji alespoň výrazně podobá.

Moji oblíbení Blackmore’s Night, tedy Ritchie Blackmore a Candice Night nazpívali píseň známou z podání jiné slavné skupiny. Jmenuje se (ta píseň) Lady in Black https://www.youtube.com/watch?v=n-21rsggjuo

Claude King nazpíval písničku Sweet Mary Ann. Podle melodie byste ji asi nepoznali. Přesto, zkuste najít její provedení v češtině. Upozorňuji, že melodicky se takřka neshoduje. https://www.youtube.com/watch?v=WPCIIHpiPI0

Wyatt Merle Kilgore byl americký zpěvák, skladatel a producent. Takto nazpíval písničku  The Night They Drove Old Dixie Down https://www.youtube.com/watch?v=QMaUE2P8Jj4

Wilma Lee a Stoney Cooper smutně zpívají píseň Wedding Bells. Stejně smutně zněla i u nás. https://www.youtube.com/watch?v=RO_r238_ARs

Rubriky: Sobotní hudební pohlazení | Štítky: , , , , | 4 komentáře

Niccoló Machiavelli Vladař

Den deštníků ☂

KAPITOLA DEVÁTÁ

O občanské vládě

A teď pár slov o situaci, kdy se nějaký občan stane panovníkem nikoli zločinným způsobem nebo jiným nesnesitelným násilím, nýbrž z vůle spoluobčanů. Tomuto druhu panování lze přisoudit název občanské a k tomu, aby ho někdo dosáhl, není zapotřebí ani zásluh, ani štěstí, nýbrž spíš obratné diplomacie a příznivých okolností. Dochází k tomu dvojím způsobem: buď přízní lidu, anebo přízní mocných. V každém státě se střetávají dvě tendence – lid se vzpírá nadvládě boháčů a ti si zas neodpustí, aby lid neporučníkovali a neutiskovali ho. Z těchto dvou proti sobě stojících vůlí se dříve nebo později zrodí některá ze tří forem správy: knížectví, svoboda, nebo anarchie.

Knížectví vzniká buď z vůle lidu, nebo z vůle mocných, a to podle momentálních okolností. Buď se bohatí obávají, že neodolají nátlaku lidu, a vyzvednou jednoho ze svých řad na knížecí stolec, aby pod jeho ochranou mohli popustit uzdu vlastním choutkám, nebo naopak lid hledá východisko z nesnesitelného tlaku boháčů ve volbě některého z občanů a počítá s jeho ochranou. Vyvolenec mocných se obvykle udrží daleko obtížněji než ten, kterého si vybral lid. Ten první má totiž kolem sebe spoustu lidí, které musí pokládat za sobě rovné, a tudíž jim nemůže rozkazovat a vládnout, jak by chtěl a potřeboval. Představitel lidu vládne sám a kolem sebe má jen velmi málo těch, anebo spíš téměř nikoho, kdo by nebyl ochoten ho poslouchat. Kromě toho mocným nemůže vycházet vstříc bez křivd na mnoha ostatních, zatímco lidu může vyhovět směle, protože jeho cíle jsou přáním většiny. Bohatí vždycky chtějí a mají potřebu utlačovat, kdežto lid se utlačování brání. Prostý lid je v početní převaze a s násilím by vládce daleko nedošel, zatímco boháčů je málo, lehčeji je zvládne. Nejhorší, čeho se panovník může nadít od lidu, je ztráta důvěry a přízně, bohatí však mají prostředky, aby zorganizovali odboj, protože vědí, jak na to, mají přehled a umějí si najít spojence tam, kde kyne největší naděje na úspěch. Lidu se vládce zbavit nemůže, bohatých ano. Jednoho odstraní, druhého vyzvedne, nebo jen na čas někoho potlačí a po určité době ho zas omilostní podle potřeby.

Vlivné a zámožné občany je třeba posuzovat z dvojího hlediska. Buď zcela podřizují své zájmy panovníkovým , pracují bez postranních úmyslů a bez ziskuchtivosti jen v jeho prospěch, a těch si musí vážit a hledět si jich; nebo se drží stranou, a tady je zas nutné rozlišit, zda se tak chovají ze strachu a opatrnictví – ti bývají použitelní, mohou se stát užitečnými rádci a ve zlých dobách se jich panovník nemusí bát; nebo mu slouží z vypočítavosti a neuspokojené ctižádosti, myslí víc na sebe než na svého pána, a takové spolupracovníky si musí držet dál od těla, protože jsou stejně nebezpeční jako otevření nepřátelé a ve zlých dobách bez výčitek zradí.

Kdo se chopí vlády z vůle a přízně lidu, musí si ji především hledět udržet. A to je snadné, neboť lid požaduje jediné, aby nebyl utlačován. Ale i ten, kdo dosedne na trůn přičiněním mocných, musí usilovat o to, aby si lid naklonil a získal, čehož dosáhne lehko, vezme-li ho pod svou ochranu. Lid totiž v okamžiku, kdy mu dobře činí ten, od koho očekával jen zlo, se o to víc přimkne ke svému dobrodinci a umí mu být vděčný . Na to , jak získat přízeň poddaných, není jednotný návod a možností je bezpočet. Proto se tím nebudu zabývat.

Tvrdím však, že vladař musí být přítelem lidu, jinak v něm nemá oporu v těžkých dobách. Spartský vládce Nabis34 odolal útoku Řeků a později i nájezdu římského vojska a obhájil proti nim vlast i trůn. Stačilo mu jen zneškodnit několik velmožů, jakmile se blížilo nebezpečenství. Kdyby však lid nestál na jeho straně, nebylo by mu toto opatření zdaleka stačilo. Jen ať se nikdo nepokouší toto mé tvrzení vyvracet omšelým pořekadlem „Kdo staví na lidu, staví na písku“ . Je totiž platné pouze tehdy, když nějaký příslušník vyšších vrstev očekává, že ho lid osvobodí, začnou-li ho pronásledovat nepřátelé nebo úřady. V takovém případě se nutně musí zklamat, jako se to stalo bratřím Gracchům35 nebo panu Giorgiovi Scalimu36 ve Florencii. Jiná je však situace, kdy na lid spoléhá vládce, který dobře svůj stát spravuje, je neohrožený, předvídavý a umí si v nouzi poradit a pro své plány získat občany.

Ten může pevně počítat s tím, že ho lid nikdy nezklame, a pozná, že položil skutečně pevné základy.

Knížectví zanikají obvykle ve chvíli ohrožení, kdy chce panovník přejít od vlády demokratické k absolutistické. V zemi, kterou až dosud spravoval prostřednictvím úřadů, je jeho postavení nejistější a labilnější, neboť je zcela závislý na vůli těch, kteří úřady řídili, a ti ho mohou, zejména v kritické situaci, lehko zbavit trůnu buď vzpourou, nebo odepřením poslušnosti. Na převzetí vlády do vlastních rukou nebývá zpravidla čas ani naděje, neboť občané a poddaní, navyklí přijímat rozkazy od úřadů, nemají za nových okolností chuť poslouchat někoho zcela jiného, a tak zůstane takřka sám, jako kůl v plotě. Moudrý panovník nikdy nespoléhá na to, jak hladce všechno probíhá v dobách míru, kdy jsou to občané, kdo potřebují stát. Tehdy se mohou všichni dobrou vůlí přetrhnout, slibují hory a doly, každý by pro svého pána položil život, protože smrt je daleko. Ale v dobách zlých, kdy naopak stát potřebuje své občany, nachází pomocné ruce jen zřídka. Proto se musí moudrý vládce postarat, aby si občané jeho vládu stále uvědomovali. Jen tak mu budou za všech okolností věrni.

34 Nabis – spartský tyran v letech 2 0 5 – 192 př. n. 1., který si získal lidové masy a využil špatné situace Filipa Makedonského. Nakonec ho však římský konzul Flaminius obklíčil a donutil požádat o mír.
35 Gracchové – Gracchus bylo příjmení v rodu Semproniů, z nichž vynikli dva bratři – Tiberius Sempronius a Gaius Sempronius. Starší z nich se roku 133 př. n. 1. stal tribunem lidu a zahájil tažení proti vnitřní krizi ve státě prosazováním návrhu pozemkové reformy, podle níž by nikdo neměl mít víc než pět set jiter půdy. (Jitro římské byla plocha zhruba čtvrt hektaru, jinak plocha, kterou pár volů zoral za jeden den.) Uvolněný pozemkový fond měl být rozdělen mezi bezzemky, čímž Tiberius Sempronius zamýšlel zabránit prohlubování majetkových rozdílů a zvyšující se zadluženosti, která měla za následek i uvržení do otroctví. Potíž byla ovšem v tom, že nebylo snadné určit, co je půda soukromá a co státní. Tiberius Sempronius zamýšlel prosadit i další právní reformy a zkrátit délku vojenské služby, která trvala 20 let. Patriciát však zabránil tomuto radikálovi, aby se stal tribunem podruhé, a během vypuknuvších nepokojů byl Tiberius Sempronius zabit i s třemi sty svých přívrženců. O deset let později se stal tribunem jeho mladší bratr Gaius Sempronius, který pokračoval v bratrových pozemkových reformách. Dále se mu podařilo prosadit opatření, že chudí dostávali obilí z obecních zásob, a změnu  zákona o soudnictví, čímž získal na svou stranu i jezdce.
Neprozřetelným požadavkem o udělování občanského práva latinským obcím a provinciím latinského práva ztratil valnou většinu podpůrců. V nastálých nepokojích zahynul i s třemi tisíci stoupenců. Machiavelli bratry Gracchy chválí za jejich úmysly.
36 Giorgio Scali – tento bohatý florentský měšťan se po povstání česačů vlny – ciompů – stal roku 1378 spolu s Tommasem Strozzim vůdcem lidu.

KAPITOLA DESÁTÁ

O knížectvích v časech ohrožení

V takových situacích je podstatné, zda je panovník schopen se udržet sám, anebo pouze s cizí pomocí. Soběstačný kníže je takový, který m á dostatek obyvatel a prostředků, aby postavil vojsko a mohl vyrazit do pole vstříc nepříteli. Kdo je odkázán na cizí pomoc a nemá dost sil, aby se s nepřítelem střetl na otevřeném bojišti, má jedinou možnost: hájit se za hradbami. Prvním případem jsem se už obíral, a ještě se k němu vrátím, o druhém případě se dá říct jen tolik, že by si každý vládce měl pro všechny případy co nejlíp opevnit své hlavní město, zásobit je vším potřebným a zbytek území prostě pustit z hlavy. Jen ten, kdo bude mít dobře opevněné hlavní město a bude s poddanými nakládat podle mých rad, tomu se hned tak někdo nedostane na kobylku. Je v lidské přirozenosti vyhýbat se riskantním podnikům, a tak si každý dvakrát rozmyslí zaútočit na někoho, kdo pevně drží město a není v nenávisti u poddaných. Bylo by to příliš velké sousto.

Německá města37 jsou velmi svobodná a císaře poslouchají jen v nejnutnější míře. A to nikoli ze strachu. Stejně tak se nebojí žádného ze sousedů, protože jsou skvěle opevněná, obehnaná hlubokými příkopy a pevnými hradbami. Všechna mají dobré dělostřelectvo, zásoby jídla, pití a paliva na celý rok. Kromě toho mají vždy zásobu surovin pro řemeslné práce, nutné pro život města a pro obživu obyvatel. Pečlivě dbají i na vojenský výcvik a zajišťují jej řadou předpisů.

Řekli jsme si, že podmínkou panovníkovy bezpečnosti je dobře opevněné město a oddané obyvatelstvo. Odváží-li se někdo přesto zaútočit, se zlou se potáže a s hanbou odtáhne. Kdo by si také mohl dovolit zahálet celoročním obléháním ? Někdo může namítnout, že lidé přece mají majetek i mimo město, a jakmile tento majetek vidí v plamenech, ztratí trpělivost, už tak dost nahlodanou dlouhým obléháním, a zapomenou na celek. Takovému pochybovači odpovídám: pevný a odhodlaný vládce překoná tyto těžkostí tím, že povzbudí své poddané, dodá jim víru v brzký konec, nebo v nich probudí strach z nepřítele, popřípadě zkrotí ty nejmalomyslnější. Kromě toho nepřítel obvykle pustoší pozemky a majetky hned zpočátku, v době, kdy jsou obyvatelé ještě plni elánu bojovat, a tak si tím nemusí vládce lámat hlavu. V době, kdy odvaha obránců slábne, bývá zkáza už hotová a není pomoci. V té době se naopak ke svému pánu ještě víc přimknou, neboť vědí, že je jim zavázán, protože obětovali domy a pozemky pro jeho obranu.

Taková je už povaha lidí: přichýlí se spíš k tomu, komu dobrodiní prokazují, než k tomu , od koho je přijímají. A proto, zvážíme-li toto všechno, vidíme, že předvídavý panovník dokáže odolat i prvnímu náporu obležení, myslí-li na to, aby měl dostatek potravin a prostředků na obranu.

37 Německá města- ačkoli Machiavelli nikdy Německo nepoznal (zdržel se pouze v Tyrolích u dvora císaře Maxmiliána), nic mu nebránilo v tom, aby se o něm nezmínil s obdivem.

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

O církevních panstvích

Nakonec nám zbývá promluvit o církevních knížectvích. S těmi je potíž jediná – jak je získat. Jsou jen dvě možnosti: buď bojem, nebo šťastným řízením osudu. Uchovávají se však nesmírně lehce, neboť se opírají o vžité náboženské pořádky, jež j sou tak silné, že se jejich vladaři udrží bez ohledu na to, jak žijí a jednají. Oni jediní totiž drží státy, aniž je chrání, mají poddané, aniž jim vládnou.

Ačkoliv jejich panství jsou zcela bez ochrany, nikdo je zevnitř neohrožuje a poddaní nechtějí ani nemohou toužit po jiném vládci. To jsou vskutku jediná šťastná a bezpečná panství na tomto světě.

Protože se však řídí a udržují vyšším principem, nepřísluší mi se jim i obírat. Zřizuje a zachovává je Bůh a ode mne by bylo nadutostí a opovážlivostí se o nich zmiňovat.

Nicméně bych chtěl vysvětlit, proč církev nabyla takové moci, když přece před Alexandrem italská knížata, ba dokonce kdejaké hrabátko či rytíř měli vládu církve a je jí světské panství v pramalé úctě, a jak to, že dnes se před ní třesou i takoví jako francouzský král, jehož dokázala z Itálie vytlačit a Benátčany rozdrtit. Považuji proto za nutné se nakrátko u otázky církve zastavit, i když vím, že historie růstu její moci a vlivu je všem notoricky známa.

Před vpádem francouzského krále Karla V III.38 do Itálie byla tato země pod vládou papeže, Benátčanů, neapolského krále, milánského vévody a Florenťanů. Všichni tito panovníci pečlivě dbali na ochranu proti cizím u vpádu a zároveň střehli jeden druhého, aby žádný nenabyl převažujícího vlivu. Nejvíc byli pod dozorem Benátčané, museli vytvořit spolek – například při obraně města Ferrary – a papeže zas drželi v mezích s pomocí římských šlechticů. Ti byli seskupeni kolem dvou šlechtických rodů, Orsiniů a Colonnů. Vládly sice mezi nimi neustálé spory, a tak zdánlivě posilovaly papežovu moc, přesto ho však držely v šachu.

Když pak někdy nastoupil na papežský stolec energičtější muž, jako například Sixtus39, nikdy se žádnému nepodařilo ani štěstím, ani obezřetností tuto překážku překonat. Příčinou byla vždy krátkost jejich života, neboť za těch zhruba deset let, co každý z nich v průměru vládl, nemohl pokořit obě strany naráz. Jestliže například jeden vyhladil Colonny, jeho nástupce byl zas nepřítelem Orsiniů, a tak Colonnům opět dopomohl k veslu. To bylo příčinou toho, že papežova moc nepožívala v Itálii velkou úctu.

Potom se objevil papež Alexandr VI., který jako jediný z papežů ukázal, co se dá s vojskem a penězi dokázat. Prostřednictvím vévody Valentina a s využitím příchodu Francouzů vykonal vše, co jsem říkal, že má učinit vojevůdce. A přestože jeho cílem nebylo zvětšení moci církve, nýbrž vévodův prospěch, všechny jeho činy prospěly nakonec církvi, a ta po jeho smrti a po pádu vévody Valentina sesbírala plody jeho práce.

Po něm nastoupil Julius II.40 a už tak značnou sílu církve ještě znásobil. Vlastnil už celou Romaňu, římští šlechtici byli vyšachováni. Alexandr našel i způsob, jak získávat peníze, což se před ním nikdy nedělo. Julius v jeho politice pokračoval, ba zdokonalil ji: chtěl zničit Benátčany a vyhnat Francouze z Itálie.

Všechny tyto podniky se mu zdařily a k jeho chvále je třeba říct, že to všechno nedělal proto, aby prospěl nějakému jednotlivci, nýbrž jen a jen pro slávu a velikost církve. I tábory Orsiniů a Colonnů udržel v tom stavu, v jakém je zdědil, a přestože se mezi nimi našli i takoví, kteří byli schopni rozdmýchat převrat, ze dvou příčin k tomu nikdy nedošlo: za prvé proto, že jim naháněla strach velikost církve, za druhé proto, že neměli tehdy ve svých řadách kardinály. Řevnivost a ctižádost těch to duchovních hodnostářů byly totiž vždycky zdrojem neklidu, přenášely se mezi šlechtice a vedly k rozbrojům.

Lev X. 41 našel tedy pontifikát silný a mocný a věřím, že ho dobrotou a dalšími ctnostmi udrží a zvelebí to, co jeho předchůdci dobyli zbraněmi.

37 Německá města- ačkoli Machiavelli nikdy Německo nepoznal (zdržel se pouze v Tyrolích u dvora císaře Maxmiliána), nic mu nebránilo v tom, aby se o něm nezmínil s obdivem.
38 vpád Karla VIII. – došlo k n ěmu v roce 1494. Benátky byly v roce 1484 nuceny uzavřít v Bagnoli mír s ligou měst, která se proti nim spojila.
39 například Sixtus – jde o papeže Sixta IV., vlastním jménem Francesco della Rovere (1414 -1484). Jako syn rybáře vstoupil do františkánského řádu, později se stal generálem řádu Menších bratří – minoritů, až nakonec pod jménem Sixtus IV. usedl na Petrův stolec. Známý je jeho portrét od Tiziana Vecellia a po něm je pojmenována i kaple s Michelangelovým Posledním soudem.
40 Julius II. – se nejprve zmocnil Perugie po dohodě s Beglionim a roku 1500 vtáhl do Florencie, odkud vyhnal Giovanniho Bentivoglia.
41 Lev X . – vládl právě v době, kdy Machiavelli psal toto dílo. Vlastní jméno tohoto papeže je Giovanni Medicejský (byl synem Lorenzovým). Roku 1516 podepsal konkordát s Františkem I. a proslul jako přítel literátů a učenců.
Rubriky: Přejaté | Štítky: , , , , , | 43 komentářů