A ještě jednou hrady Bavorů


Původní blatný hrad, dnes zámek podle místa založení nazvaný Blatná, patřil vedlejší větvi Bavorů ze Strakonic. První zmínka je z roku 1235, kdy tvrz Blatná vlastnil Vyšemír erbu Střely, chudší příbuzný Bavorů strakonických. Později je doložen Předota z Blatné. Po vymření této chudší větve se hrad dostal do majetku Strakonických pánů, kteří zde vybudovali první hrad. Pozůstatkem je hradní kaple a zachovaný půdorys paláce, dnes zvaného Bavorovský. Doloženým vlastníkem byl Mikuláš z Blatné, nejmladší bratr Bavora III. z Bavorova a Viléma ze Strakonic, syn Přemyslova zetě Bavora II. a Anežky, dcery, kterou zplodil Přemysl II. a Anežkou z Kuenringu.

 

 

pozůstatky románské bavorovské kaple

Bavorovský palác v dnešní podobě

Poté vlastnil hrad jeho syn Bavor IV., jehož manželka pocházela z rodu Lvů z Rožmitálu a nakonec  Břeněk, kterým asi roku 1404 rod Bavorů vymírá.

Již v době Břeňkovy nezletilosti na Blatné vládl jako poručník jeho strýc Jan z Rožmitálu, který po Břeňkově smrti získává hrad do vlastnictví.

Za Rožmitálů nastává rozkvět hradu. Buduje se vstupní brána s věží a Rožmitálský palác. A protože Johanka z Rožmitálu byla manželkou Jiříka z Poděbrad, byla právě Blatná a její zelená komnata vybrána k podpisu mírové smlouvy mezi Jiříkem a Matyášem Korvínem.

Bohužel nemohu doložit žádné fotografie interiéru, neboť na zámku je přísně zakázáno fotografování. K Zelené komnatě mohu jenom přidat zajímavost, že se zde nacházejí historické fresky, které dosud nebyly restaurovány, pouze roku 1976 byly napuštěny impregnací, která je má chránit před otěrem.

Jedním z Rožmitálských majitelů byl i Zdeněk Lev, který je známý svou cestou „Z Čech až na konec světa“, tedy vůdce Jiříkova poselstva k ostatním evropským panovníkům. A právě on pozval na Blatnou stavitele Benedikta Rejta, který zde vybudoval goticko-renesanční palác, dnes zvaný Rejtův.

Rejtův palác po barokní přestavbě

Tím ovšem vyčerpal rodové peníze, takže jeho syn roku 1555 prodává Blatnou i s městečkem sestrám Anně a Kateřině Řepickým ze Sudoměře. Roku 1560 pak Blatnou kupuje Kateřinin manžel Zdeněk ze Šternberka. Dva roky po jeho smrti kupuje Blatnou Jan z Rozdražova a tím se hrad dostává do majetku Rozdražovských. Ti vymírají roku 1691, zámek získává Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat, který jej vzápětí prodává hraběnce Ernestině z rodu maďarských Serenyiů. Nastává doba barokních přestaveb zámku i okolí. Až roku 1798 od posledních bratrů Serenyiů kupuje zámek Václav Karel (Wenzel Karl) Hildprandt z Ottenhausen, šlechtic původem z Tyrolska.

erb rodu Hildprantů nad vstupní bránou na nádvoří

Tomuto rodu , výjimkou let 1952 až 1991 patří zámek dodnes. Roku 1952 bylo Hildprantům povoleno vystěhování do Etiopie, kde ve službách císaře Haile Sellasie Bedřich Hildprandt pracoval jako dozor nad císařskými stájemi a jeho manželka Cornelie tlumočila pro OSN.  Po převratu v roce 1975 odcházejí na Baleáry a později do Gautingu u Mnichova. Právě roku 1991 se vracejí zpět s dcerami Janou a Josefinou. Jana Germenis Hildprandt je majitelkou zámku, Josefina se stará o rodinný pivovar. A po zámku nás prováděla Josefínina vnučka.

Za Hildprantů se dočkal zámek klasicistní podoby včetně propojení obory a její změny na zámecký park. Zámek sám je takřka celý součástí prohlídek, paní baronka bydlí v klasicistním pavilonu v parku.

Význačnou zajímavostí je i to, že na zámku působil jako vychovatel Ferdinanda Hildpranta Jan Evangelista Purkyně.

Přiznám se, že bydlet nedaleko Blatné či přímo v městečku, koupil bych si permanentku a téměř denně bych se chodil do parku dívat na pávy a na daňky. Potkali jsme obojí. Jen jsme u pávů neviděli jejich ozdobu, protože páv na podzim ztrácí to své ozdobné peří.

Pávů je asi kolem třiceti všech možných barev. I bílou pávici s kuřaty jsme viděli, jenže ona nás také, a tak v okamžiku, kdy jsem se chtěl přiblížit a rodinku si vyfotit, bleskově svá kuřata odvedla do bezpečí ohrady za pavilonem paní baronky. Takže mi zbyl jen páv, který se právě nad onou ohradou vystavoval sluníčku.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na A ještě jednou hrady Bavorů

  1. Slim napsal:

    Rejt byl úžasnej stavitel. Jeho „stanové“ střechy mě fascinujou. Barboru jsem ovšem znal, ale s úžasem jsem zjistil, když mě v 80.letech vojenské cvičení zaválo do Loun (hnusná posádka!), že i tam postavil něco takového.

    https://www.google.cz/search?q=Kostel+svat%C3%A9ho+Mikul%C3%A1%C5%A1e+v+Lounech&tbm=isch&ved=2ahUKEwjC5pit6vfrAhUCLOwKHYD1D0UQ2-cCegQIABAA&oq=Kostel+svat%C3%A9ho+Mikul%C3%A1%C5%A1e+v+Lounech&gs_lcp=CgNpbWcQDFAAWABgpHNoAHAAeACAAQCIAQCSAQCYAQCqAQtnd3Mtd2l6LWltZw&sclient=img&ei=8VdnX4KqFILYsAeA67-oBA&bih=620&biw=1366

    Nemluvě o Vladislavském sále.. Mimochodem, sv. Barbora po opravě opravdu ZÁŘÍ

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Gůglí překladač mi to přeložil do němčiny
      Heilige Barbara nach der Reparatur September. Přesně podle starého vtípku němčinářských spolužáků, kteří říkávali: Deine auge September.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        To je tím, že jste vynechal „opravdu“ a změnil sv. na Svatá. 😀

        Původní větu totiž Gůgl přeloží jako
        „St. Barbora glänzt wirklich nach der Reparatur“, čili správně.
        Zkuste si to.

        Na přesnosti a kontextu holt záleží… (je to taky kontextový překladač)

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Asi jste nepochopil, že o tenhle překlad mi šlo. Právě proto, jak jste zdůraznil to ZÁŘÍ.

          To se mi líbí

          • Slim napsal:

            Překladač váš pokus o vtip nepochopil, moje chápání je stále ok.
            A mimochodem, v té větě by bylo buď deine Augen, nebo dein Auge. Tertim non datur.

            Ale teď se věnujte aktualitě ve vládě (jak známo, včera se u ANO objevil trochu výraznější pokles preferencí).

            To se mi líbí

            • Slim napsal:

              Tertium

              To se mi líbí

            • Bavor V. napsal:

              Aktualitě nejen ve vládě se budu věnovat odpoledne. Našel jsem totiž jeden desinformační web, který popisuje něco, co se u nás neříká.
              Co se týká překladu, tak překladač to pochopil tak jak jsem zamýšlel. A tu prastarou němčinářskou větu si tak detailně nepamatuji, proto tam vyvstala ta chyba. Německy totiž umím akorát „der dý das, psí vocas“

              To se mi líbí

  2. Joda napsal:

    Nebudete tomu věřit, ale já jsem na blatenském zámku i ve zmíněném letohrádku nějaký čas bydlel (při návštěvních pobytech). To bylo tak. Můj strýc byl u Hildprantů panským hajným a na zámku měl přidělený služební byt. Podle fotografie to bylo v Bavorovském paláci. Po roce 1948 se stal zaměstnancem Státních lesů a dostal přidělený služební byt v onom letohrádku. Dokonce si pamatuji na obě baronesy. Muselo to být mezi léty 48 -50. To již jim zámek nepatřil, ale ještě tam bydleli. Teta mě upozornila na dvě děvčata s tím, že jsou to komtesy. Jedna z nich pokřikovala na druhou „Pepko, když kráčíš, necháváš jednu nohu vzadu“.
    Před válkou bydlel v letohrádku bratr posledního majitele, který byl sochařem. Na zahradě letohrádku po něm zůstal velký, ještě neopracovaný kámen. Na něj jsem se vždy vyškrábal a rozhlížel se po okolí.

    To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Ano, Jaroslav Hildprant byl dost dobrým sochařem. Jeho druhý bratr byl zase malířem.

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        K tomu ještě dodatek. Oba bratři byli starší než třetí Bedřich, ale právě proto, že se věnovali umění a cestování, nechali panství Bedřichovi, který vystudoval zemědělství.

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.