Nikdy nie si sama…


Povedal mi raz dávno jeden priateľ, keď som mala pocit, že som osamelá v mojom vnútornom svete a len málokto rozumie tomu, ako premýšľam, ako vnímam svet okolo seba.

Mal pravdu. Veľmi často sa mi stávajú zvláštne veci, ktoré tie slová potvrdzujú. Tak, ako pred pár dňami, keď mi pri namáhavej práci „pomáhal“  jeden z mojich najlepších priateľov. Síce len po telefóne, ale  pri počúvaní  zaujímavých postrehov zo života, alebo neuveriteľných spomienok, či šťavnatých vtipoch a vymýšľaní spoločných aforizmov a slovných hračiek, sa  aj namáhavá robota  zdá oveľa ľahšia a dá sa urobiť rýchlo a bez zbytočných stresov.

Stáva sa mi, že vo chvíli keď som smutná, alebo bez nálady dostanem do pošty fotky práve rozkvitnutých kvietkov, alebo celej záhrady, či práve upečeného chlebíka, ktorý  rozvoniava aj na diaľku.

Inokedy len zavčasu ráno,  krátka strohá správička: „Ako sa mi máš?“, vyvolá úsmev na tvári a urobí deň krajším.

A najvzácnejšie sú  chvíle, keď zazvoní  telefón a na druhom konci je niekto, pri kom mám slobody a voľnosti a s kým sa môžem rozprávať aj o tom, o čom  s inými ľuďmi nedokážem hovoriť . Niekto, pri kom môžem len tak mlčky sedieť a mlčať a cítiť obrovskú inšpiráciu žiť.

Sú to také nevšedno všedné chvíľky, ktoré zažívame práve vtedy, keď sú pre nás dôležité a potrebujeme ich. Chvíľky, v ktorých pochopíme  nielen vlastnú hodnotu a hodnotu svojho života, ale všetkých v našej blízkosti, ktorí sú pre nás dôležití, aj keď nie vždy si to uvedomujeme. Keď  pochopíme hodnotu obyčajných drobností, z ktorých sa skladá nielen náš svet, ale aj svet našich blízkych.

Nikto z nás nie je v skutočnosti sám. Vždy je tu niekto, kto na nás myslí, komu na nás záleží. Možno sa stačí len obzrieť okolo seba a podať ruku, alebo prijať ponúkanú ruku. Možno stačí opätovať úsmev niekomu neznámemu, koho sme úplnou náhodou stretli na ulici. Porozprávať sa, alebo spoločne zasmiať. Vypočuť  a povzbudiť človeka, ktorý má problémy a  sa cíti neistý.

Pocit, že nikdy nie sme sami,  by sme mali nielen príjímať, ale aj rozdávať, pretože práve vtedy, keď budeme nezištne dávať niekomu svoj čas, pochopenie, empatiu, súcit, priateľstvo a lásku, nikdy nebudeme sami…

Článok bol uverejnený na Blog Pravda.sk

P.S. Bavor V.:
Dnes je Mezinárodní den suchého zipu

Příspěvek byl publikován v rubrice Devana se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Nikdy nie si sama…

  1. NavajaMM napsal:

    Veľmi pekný text.
    K tomu by som, len ako voľnú asociáciu bez narážok na čokoľvek napísané dodal, že vták (povedzme, že orol, aby to bolo dôstojné), ktorý vyletí najvyššie, musí počítať s tým, že tam bude sám.

    A ešte čo som práve dnes počul od švagra: „Dáš pokoj, máš pokoj.“

    To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Samota je nádherná.
      O osamělosti bych to už s takovou jistotou netvrdil, protože jsem ji nevyzkoušel.

      To se mi líbí

      • Bavor V. napsal:

        Trochu to zlehčím

        To se mi líbí

        • brtnkvbrlohu napsal:

          Od roku 1972?? vždyť po tom roce už nikdo onen výrobek neviděl – nebyl, povinně se muselo používat jen R. P. Dostatek onoho zboží, i navoněného byl přece až po vítězné revoluci o 18 let později.

          To se mi líbí

          • Hudec napsal:

            Jistě.
            Bydleli jsme v králíkárnách a jezdili volskými potahy.
            Srali jsme na hnoji a četli jen to RP – ještě před popsaným závěrečným použitím.
            Nemyli jsme se, nestříhali si nehty a nečistili zuby.
            Dorozumívali jsme se jen skřeky, případně citáty z díla Vladimíra Iljiče Lenina.
            To je mladým vnucovaná představa minulého režimu.
            Až Velká sametová revoluce nám přinesla civilizaci.

            Liked by 1 osoba

      • brtnkvbrlohu napsal:

        Samota a osamělost jsou různé věci, osamělost je strašná.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Jsi-li osamělý, když jsi sám, jsi ve špatné společnosti.

          To se mi líbí

          • brtnikvbrlohu napsal:

            Nemusím být sám ale přesto mohu být osamělý

            To se mi líbí

            • Devana napsal:

              Máte pravdu Brtník, osobne si myslím, že je to ten najhorší druh osamelosti, keď ste obklopený ľuďmi a cítite sa osamelý… Viackrát som to zažila…

              To se mi líbí

        • blbíš napsal:

          brtníku, ale doslova vražedná je osamělost v samotě (… vzpomínáte na ty naše diskuse o korona-virových odchodech starých lidí z domovů smutků či podobných zařízení, bez možnosti rozloučení, bez možnosti doteků a pohlazení )… pro to nemohu dosud najít vhodný slovo … o tom to tehdy bylo … myslím, že už tehdá jsem věděl, proč to píšu …realita byla ještě horší … doufám, že je to za námi, doufám …

          To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Pp. Hudec a brtnkvbrlh popsali rozdíl přesně, sentimentální cinty nejsou na místě.

        Helena Šmahelová v jedné novele popsala „plnou“ samotu.
        Úspěšný skladate filmové hudby – a playboy – Lukas, se odtrhne od víru velkoměsta a v osamělé tatranskě chatě píše muziku. Opuštěný se necíti, což HŠ vystihla slovy: nebyl sám, měl sebe

        To se mi líbí

        • Zdena napsal:

          No to jste mi kápl do noty. Nedávno jsem dočetla trilogii Heleny Šmahelové o jejím mlynářském rodu a ještě nedávněji knížku “ Dědicové snů“. Ta paní nestudovala psychologii nadarmo. Jak ta dovede pomocí správně volených slov všechno vystihnout, lidi,jejich pohnutky, jejich city. Možná se to zdá jenom mně, že současné naše autorky, i když nejsou úplně špatné, jejímu umění psát se vyrovnat nemohou.

          Před důchodem jsem uklízela na jednom lůžkovém oddělení, kde byly vesměs třílůžkové pokoje. Pokud se někdy stalo, že se pacient na takovém pokoji ocitl sám a stěžoval si na to tak jsem ho uklidňovala a nabádala ho ať si říká:“ Jsem sám, jsem v nejlepší společnosti“ (to patří k předešlé Bavorově poznámce).

          Paní Devaně díky za její psaní.

          To se mi líbí

          • Slim napsal:

            https://www.databazeknih.cz/knihy/muz-a-zena-sobectvi-233043

            V 70. letech jsem měl ještě čas a byl schopen číst „fiction“, dnes už jen hodně zřídka. To Sobectví ale bylo zajímavé.

            Jinak já jsem na pokoji rád sám, zrovna nedávno se mi to podařilo, leč někdy to může být nebezpečné. Před lety spoluležící spadl, s čerstvě novou kyčlí, v noci z postele (na té Bulovce je mají hrozně úzké) a já při své nahluchlosti a tvrdém spaní jeho skučení chvíli neslyšel… Pak jsem teda zburcoval sestru, ta doktora.. no a byl ok a zvedli ho zpátky.

            To víte, ortopédi maj’ páru. Né nadarmo říkal dr. Sova Bětulince, že chirurgie velkých kloubů není pro ženu. 😀

            To se mi líbí

  2. cobolik pacholik napsal:

    su chvile v zivote ludskom ,ked aj vol zaplace asi 22 rokov dozadu brudar na ulici,ktory pijany spal v kriakoch sa zobudi bo lezi vo vode,kurva cely mokry hmyzu do ojebania po nom,cigareta nijaka jebe nim jak kurva,nieco by dal nejaky oktan nema haliera prejde cez ulicu a stoij pod takym malym pristreskom pri vstupe do banky,noc,leje asi desat stupnov,nikde nikoho ani opalok nijaky vsetko mokre bo leje kurva kus alkoholu,este otvorene ale ani chuj vo vrecku,drzi sa za opasok,duma kurva s takym vyjebanym zivotom stromy su tam ,kde spal a drzi opasok,dost dlhy ,aby okolo krku aj konara,zase kurva klepacka,hlad ani nie biologicky cigaretu a kus vodky nema,je sam uz mesiace sa tak bluka,tiska ten opasok a zrazu svetlo do rypaka,blikajuce svetla na aute pise POLICE vystupuje polda,co tu robis a neides domov bo to moj dom toto,meno pise na papierik sada do auta na pocitac svetlo svieti do rypka svetielka blikaju za par minut vyjde nema pijak zaznam,ked sa polda otoci pijak , ci nema cigaretu polda kuka,ide do auta sada don auto stoji svetlo do rypaka jak v peckarne vystupuje dava pijakovy 3 cigarety a 5$ hovori mnoho zdaru ,pijak pusta opasok vybera zapalovac a pripaluje,ihned smer obchod s alkoholom dva a pol deci, lairds vodka najlacnejsie smetie ,sada na rampu nejakeho skladu ten skurveny pijak fajci a jebne z flasticky uz nedrzi opasok,tak malo staci cigarko a kus alkoholu pijak nie je sam bol pri nom policajt a to rozhodlo,ze ten skurveny pijak tu pise,co sa tyka samoty to cisto vec jak kto to ponima a berie,jak prevraca v koulicke,byt sam ci osamely to nikto nie je pokial zije bo je okolo neho jeho zivot,jasne je to uz kazdehej holoty individualne,zaklad nedat sa,ja jebem na vyraz pozitivne myslenie staci nedat sa,ja nemam pozitivne myslenie,je len jedno a zalezi od jedinca nedat sa,nebat sa,bo zivot uci a v tej skole je vzdy nejake vychodisko,strata motivacie a viery v seba znamena jedno ,smrt…
    hej este toto pravda zlomok chvile staci,aby sa situacia zmenila,slovo,vnem…

    Liked by 1 osoba

    • blbíš napsal:

      Čobole, asi to nejlepší, co sem od Tebe kdy četl … blbý je, že to není žádná beletrie…ale tvrdej prožitek… a je úplně jedno čí vinou prožitej.

      O samotě či o osamění je celkem sranda psát, tedy, máš-li se koho dotýkat, víš-li, že na ten dotek někoho máš, kdo na něj čeká a chce ho opětovat.
      .
      .
      .
      o samotě čí o osamění je převelice těžký psát pokud se nemáš už koho dotýkat, víš-li, že na tvůj dotek už nikdo nečeká … to musí bejt k u zoufání … poznal jsem lidi, který z toho umřeli
      .
      .
      .
      je štěstí, máme-li koho se dotýkat … a chcete se dotýkat

      To se mi líbí

      • blbíš napsal:

        a ano … pravda … někdy stačí opravdu málo … vteřina … a všechno je jinak

        To se mi líbí

      • cobolik pacholik napsal:

        serus kurva ruda zare nad kladnem,ja uz dumal kurva,ze daco nedobre ty,abo tota,co si z vody vytiahol vlastne neviem bo ja nie copperfield ci vinou prozitej neni jedno ,bo moja vina moja prevelka vina a vies tu pisnicku vod olympic,rany davas ,rany sklizis a jizvam tym zivotnym,to je niekedy na vopasek,zalezi od kazdej holoty osobitne,chuj dobre,ze si tu bo mne chybujes,bo tvoje dristy to dotek ponal kurva ze jo…

        To se mi líbí

    • Devana napsal:

      A možno je to tak čobolíčku pacholíčku, že tomu, ale tým hore, trošku na nás záleží, a keď sme v životných sračkách po uši, (ospravedlňujem sa za výraz), pošle niekoho, kto pomôže úplnou drobnosťou, ale tá človeku často zachráni život…
      Mám takú teóriu, že je to práve vtedy, keď už nič od nikoho a ani od života nečakáš a ani nechceš…
      Niekedy stačí úplne málo, ako napríklad jedna hádka v debate na blogu a odrazu máš pocit, že sa znova dokážeš nadýchnuť a máš chuť žiť a vyjednávať si smrťou…

      To se mi líbí

      • cobolik pacholik napsal:

        jasne devanka nick bohovy,ja viem ci to tak bolo vtedy,ale mal som na male,len ten co mal na male pochopi pre ostatnych to jak chlieb s maslom cokolvek som prezil, a to niekto ma prejebane docista,barz o tom nedristam,bo na co…

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.