442-Ekonomická prognóza a vakcína proti COVID-19


Dvojice novinářů z lotyšského TV kanálu na YT ve svém pořadu „A udeřil Graham“ si pravidelně dálkově zve hosty k besedě na zvolené téma. Vzhledem k tomu, že jde o stanici nepříliš nakloněnou současnému vedení Ruska (ostatně stejně jako vedení této pobaltské republiky), odpovídá tomu i většina zvaných besedujících. Tentokrát si přizvali jako menšinového ruského ekonoma Michaila Chazina, ruského opozičního „brouka Pytlíka“, v Lotyšsku žijícího Ilju Ponomarjova (jeho děda byl v letech 1961-1986 tajemníkem ÚV KSSS), liberálního ekonoma Sergeje Gurieva, bývalého lotyšského ministra hospodářství Vjačeslava Dombrovského, zpravodajku ruské opoziční  TV stanice „Dožď“ Karinu Orlovu, (další dva pozvaní se do vysílání jaksi nevešli), k ekonomické prognóze, a poslednímu z nich pak k vakcíně proti COVID-19. Odmyslím-li si propagandistické bláboly páně Ponomarjovvovy, a nepodstatné vyprávění o newyorkských restauracích zpravodajky Orlovové, zakončené přívalem radosti nad tím, že se Pentagon postavil proti Trumpovi, byla to debata docela zajímavá. Proto jsem pro vás přeložil vystoupení všech tří ekonomů, protože dávají jakýsi přehled o spektru názorů expertů z této části Evropy.

 Britští analytici prohlásili, že k východu z krize bude Rusko potřebovat dvakrát víc času než ostatní světové ekonomiky – tedy čtyři roky…

 Michail Chazin:

„Britští analytici“ vyvolávají zřetelné asociace s termínem „Britští vědci“ – se všemi z toho vyplývajícími důsledky…🙂

Co znamená vyjít z krize? Rusko (a Eurazijský ekonomický svaz)  je jediným regionem ve světě, který na pozadí všeobecného propadu může začít růst. Naprosto analogická  byla situace krize 30. let minulého století. Než si vysvětlíme proč, musíme říci, že události kolem epidemie nevytvořily nic podstatně nového, ale jen prudce urychlily začínající strukturální proces, v důsledku čehož se ony 3-4 roky stlačily v podstatě do 3 měsíců. Ale nic jiného, kromě urychlení tohoto procesu, se nestalo. Proto se přikláním k tomu, že procesy, které mají přijít, tedy procesy, které připomínají procesy, vedoucí k „Velké depresi“ započaté v květnu 1930 a trvající do konce roku 1932, teď začíná. Proto si myslím, že východ z této krize nebude takový, že by po 2-3 měsících začal jakýsi lokální růst jako kompenzace tohoto prudkého propadu, ale návrat k předkrizovým ukazatelům se konat nebude, protože pak začne prudký strukturální pokles. Takže se na situaci v celém světě dívám dost pesimisticky.

Jsou ale ve světě tři regiony, které teoreticky mohou buď neklesat takovou rychlostí, nebo dokonce růst. Jsou to dva regiony, ve kterých lze věci provést tak, aby k propadu prakticky nedošlo, a jsou jimi Indie a Latinská Amerika, ale Rusko, kde odmítnutím liberální ekonomiky může dojít k silnému hospodářskému růstu. Pokud jde o rubl, objevují se zvěsti o denominaci rublu. Pokud se rozsvěcují hvězdy, pak se to někomu hodí – jak nás učil Vladimír Majakovskij. Pokaždé, když vidím začátek silné píár kampaně, že měna bude devalvovat, nebo revalvovat, ptám se především na to, kdo má na tom zájem a kdo bude beneficiantem. Dívám se na to skepticky, což neznamená, že si nemyslím, že rubl nemůže devalvovat – může. To je ale politika centrální banky, která je určována řadou faktorů, z nichž hlavním jsou instrukce MMF, a já nejsem přesvědčen, že politika MMF bude dnes zaměřena právě na devalvaci rublu – může dojít k přesnému opaku. Proč? Protože USA mají velký problém přebytku likvidity, související s tím, že se tam chystají k volbám. Už přes 2 biliony hotovosti nalil FED, a za poslední půlrok zvýšili peněžní bázi skoro na dvojnásobek (ze 3,5 na skoro 6 bilionů), a dalších 6 bilionů má v rezervě Trump, a pokud budou tyto peníze uvolněny, bude je nutné někam vložit, jednou z variant je někam je rozstrkat, kromě Číny, která je nepřítelem. Ale investice do Indie, Latinské Ameriky, a dokonce do Ruska být mohou, což může rubl posílit. Mimochodem, v takové situaci mohou povyskočit ceny ropy, což rovněž posílí rubl.

 

Na otázku, co bude s kapitalizmem, odpovídám, že jsem cca před rokem vydal knížku „Vzpomínky na budoucnost“, v níž podrobně vysvětluji, že dnešní krize je v jistém smyslu poslední krizí kapitalizmu. Obecně vzato, v historii Evropy bylo během posledních 2 tisíc let několik radikálních změn hospodářského modelu. Ve 4 .-6. století pozdně antický systém vystřídal  feudální, ve kterém, mimochodem, došlo k silnému zhoršení životní úrovně lidí ve Středozemí, ale i technologická – výroba oceli v Evropě poklesla zhruba desetkrát, a k druhému přechodu došlo cca 16.-17. století, kdy nastoupil kapitalizmus, Nyní nejspíš jsme v bodě výměny kapitalistického systému za něco jiného, protože hlavní potenciál jeho růstu (rozšíření trhů) se vyčerpal, trh je globální.

 

Pokud jde o Čínu, tak přesto, že její ekonomika, podle její státní statistiky,  formálně vyskočila o 11,5% za čtvrtletí a něco přes 3% za rok, tak průmyslová produkce nezrychluje tak prudce, ale hlavně je v minusu velkoobchod. Objem prodejů ve skutečnosti v Číně neroste, Číňané kompenzují nedodávky tří měsíců epidemie, takže část neobdrženého HDP zapsali do dneška. Při emisní dotaci zhruba 25% HDP počítat s hospodářským růstem v nynější situaci nelze. Jiná věc je, že mnohé je možno namalovat…

USA jsou v obdobné situaci, i tam je kolem 25% HDP dotováno. V mém novém měsíčním makroekonomickém přehledu píši, že v červnu v USA průmyslová výroba stoupla o 5,4% za měsíc, což je šedesátiletý vrchol. Ale roční minus zůstal o 10,8% a 11% pod úrovní února 2020. V průměru za dvě čtvrtletí propad výroby zboží činil přes 10%, nebo 42%, počítáme-li v ročním vyjádření. Stejný obrázek je ve vytížení kapacit, proto situaci je možné nazvat lokálním obnovitelným růstem, ale vůbec ne obnovou hospodářství. Jsem hluboce přesvědčen, že USA vstoupily do pásma mimořádně vleklé strukturální krize, která potrvá několik let, a pokles bude, samozřejmě, velmi silný.

Co chápete pod pojmem konec epochy?

Sergej Gurijev:

Znamená to, že země, které založily svůj rozvoj na exportu ropy, si musí hledat jinou cestu rozvoje. Cesta získávání levných příjmů z jejího exportu dochází, přinejmenším na určitou dobu. S hlediska obnovitelných zdrojů energie se v dlouhodobé perspektivě nic nezměnilo, ropa bude zlevňovat nejen kvůli koronaviru, ale prostě proto, že lidstvo chápe nutnost přechodu na ekologicky stabilnější zdroje energie. Před krizí se počítalo, že v letech 2030-35 se globální poptávka po ropě začne snižovat. Já se domnívám, že tato krize, související s koronavirem, přispěje k přiblížení tohoto data. Proč? Mnozí lidé pochopili, že mnohé druhy činností lze provádět distančně a není nutné létat, už před krizí mnozí říkají, že létáme příliš a to je pro planetu špatně, takže některé věci by se měly dělat ve formě videokonferencí. Mnozí budou méně létat, takže se sníží poptávka po ropě.

Pokud jde o zranitelnost rublu: – rubl je ropnou měnou, a pokles cen ropy povede k oslabení rublu, ale zatím je těžké něco předpovídat, protože centrální banka má obrovské měnové rezervy, jejichž pomocí může trestat spekulanty v kterémkoli směru. Cena ropy je nepředvídatelná i proto, že centrální banka má docela mazanou strategii podpory kurzu rublu na jisté úrovni, kterou nám nesděluje. Celkem se ale centrální banka kloní ke strategii pružného kurzu rublu, což znamená, že máme-li nějakou volatilitu v ropě nebo nemáme během týdne, neznamená to, že ji nebude rubl později následovat. Centrální banka umožní rublu snížení hodnoty v zájmu podpory konkurenceschopnosti ruských výrobců a to je správná strategie, která umožní udržet v rozumných mezích inflaci, ale předpovídat kurz rublu nebudu.

Tato krize bude zřejmě největší od dob „Velké deprese“ a pro celý svět větší než krize let 2008-9. Pro Rusko bude tato krize menší než krize let 1991-2.

Co se děje s evropským a potažmo lotyšským hospodářstvím, m.j. v souvislosti s koronavirem?

Vjačeslav Dombrovskij:

Stejně jako mnohé ekonomiky světa do této krize vstoupila. Pokud před měsícem se ekonomové v celém světě dohadovali, zda k východu z krize dojde cca za dva roky, tak dnes ty předpovědi vypadají jinak a v některých sektorech, např. v cestovním ruchu, se na úroveň roku 2019 nedostanou za dva, ale až za pět let. V turistickém sektoru počáteční optimizmus střídá daleko větší opatrnost a jeho restartování bude velmi obtížné.

Pokud jde o nezaměstnanost, která v Lotyšsku v dubnu dosáhla rekordních 9,2%, je složité vyslovit nějaké spolehlivé prognózy. Existuje jistý konsensus mezi ekonomy, že HDP v Lotyšsku poklesne letos cca o 7%, a růst nezaměstnanosti bude víceméně proporcionální. Je možné, že se v příštím roce dostaneme do plusu, ale ten nebude stačit k návratu na úroveň 2019. Proto nezaměstnanost pravděpodobně zůstane na relativně vysoké úrovni letos i napřesrok.

Změnil COVID-19 strukturu světového hospodářství, a že se probudíme do úplně jiného modelu?

 Domnívám se, že střednědobý efekt samotného koronaviru bude spíš strukturální. Silně zvětší i bez toho vážné problémy se zadlužeností řady zemí.  Protože vidíme, že většina zemí řeší problémy této krize tím, že si půjčují peníze, aby nějak zazimovaly. Vezmeme-li Lotyšsko jako příklad, pak dokonce i v tak malé zemi po všech těch půjčených prostředcích dosahoval podíl státního dluhu k HDP se z nějakých 30%, se zvýší na skoro 50% HDP. Naše zadluženost je dost nízká, a proto její nárůst není smrtelný. Ale země jako Španělsko, Itálie a další, které s pohybují v zadluženosti kolem 1200% DPH, povede další růst dluhu k hospodářským problémům, m.j. i pro společnou evropskou měnu, o kterých je dnes těžké se vyjádřit velmi přesně. Druhou největší strukturální změnou, která neprobíhá jen kvůli koronaviru, ale za jeho oponou. To jsou problémy existující ještě před koronavirem, ale díky němu nabraly docela vážný obrat. Nazval bych to tendencí zvedání mostů světové ekonomiky jako takové a formováním regionálních bloků. Rozpory mezi USA a Čínou, existující předtím, nabraly velké urychlení, takže je jasné, že jejich soupeření v klidu neskončí. Pokud jsme ještě před 10 lety žili v podmínkách liberalizace a globalizace, tak teď je naprosto jasné, že toto období skončilo a svět se naopak vrací k budování zdí mezi určitými regionálními bloky. Jeden z nich můžeme nazvat západním světem Evropy s centrem v USA, další s centrem v Číně a jiné víceméně neutrální, nebo se klonící k jedné nebo druhé straně. Takže vidíme velmi typické procesy, jakými je například v posledních měsících uzavření infrastruktur řady evropských zemí pro čínské telekomunikační technologie, atd. Je to nejspíš předzvěst toho, jak bude možná vypadat budoucí svět po COVID-19, a budou to velmi závažné strukturální změny.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=249&v=2FeqR79lBO0&feature=emb_logo

4:30-14:20; 15:00-19:15; 38:00 – 49:20;

 

Překlad:  200719

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na 442-Ekonomická prognóza a vakcína proti COVID-19

  1. LB napsal:

    Tohle není špatné (rostoucí regionalizace).

    Ovšem výborný je dnes Vlkův komentář k summitu EU. Má to profi úroveň a přitom Vlk nemusí zachovávat žádnou korektnost a povinný ňůspík. Navíc omezil své obvyklé rozcintané citovky a je celkem věcný. Doporučuji k přečtení

    To se mi líbí

  2. lujjza napsal:

    Hrochu,
    díky za překlad a omlouvám se za OT (i když – co už je dneska „mimo téma“, že…)
    ————————————————

    „V okamžiku, kdy premiéři zemí EU podepsali dluhovou dohodu, turecké vojenské námořnictvo vyplulo krást řeckou ropu a plyn“

    (…) Na samý pokraj horké války se oba členské státy NATO dostaly včera večer, když se 17 tureckých válečných fregat doprovázejících vrtnou loď Oruc Reis pokusilo vplout do řeckých pobřežních vod u ostrova Kréta. Do cesty se jim postavilo 21 řeckých fregat. Torpédy na sebe vzájemně namířily i 4 řecké a 4 turecké ponorky. Řecká armáda již včera vyhlásila MOBILIZACI. (…)

    (…) Vrtnou loď Oruc Reis vyslal krást k řeckým ostrovům plyn a ropu v doprovodu válečných lodí turecký prezident Recep Erdogan. Turecký konvoj vyplul z přístavu Aksaz několik minut poté, kdy předseda Evropské rady Charles Michel v Bruselu oznámil podpis dluhové dohody. (…)

    (…) Nyní Řecku hrozí další krádež. Tentokrát ropy a plynu pod mořským dnem kolem jeho ostrovů a kolem Kypru. Na řecká a kyperská naleziště si činí nárok i Turecko spolu s vládou národní shody (GNA) samozvaného libyjského premiéra Faíze al-Sarrádže. Své „nároky“ obě země opírají o vzájemnou dohodu z května letošního roku, kterou si „rozporcovaly“ řecké ostrovy. Jejich dohoda je v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu. Mluvčí džihádistických frakcí sdružených v GNA, který sám sebe označuje jako libyjského premiéra – ačkoli někdy neprošel volbami, již během června nabízel při okružní cestě evropskými zeměmi „libyjské“ licence na těžbu řecké ropy a plynu.
    Zájem o získání těchto licencí pro německé firmy projevila spolková kancléřka Angela Merkelová.(…)
    http://www.novarepublika.cz/2020/07/v-okamziku-kdy-premieri-zemi-eu.html
    ————————————-
    Bylo by moc fajn, kdyby tentokrát měl Ivan David pouze „velké oči“…

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.