Čas jahôd…


Včera som našla v jahodovisku poslednú zabudnutú malú jahôdku.

A dnes  mi v jednej chvíli prišlo trošku ľúto, že ten tohtoročný čas jahôd už skončil. Vlastne každý rok trvá iba pár dní, možno iba dva týždne. Prvé sladké jahôdky, ktoré dozrievali v teple slnka, vystriedali také tie síce krásne, červené, ale už kyselkavé, bez vône slnka.

A teraz premýšľam, ako môže zmeniť taký čas jahôd naše životy. Čo všetko sa dá stihnúť za pár dní, alebo len dva týždne. Ktovie…

Niekto sa môže zaľúbiť, nájsť životnú lásku a vo výnimočnom prípade druhú, alebo možno prvú polovicu vlastnej duše. Iný  naopak môže prísť o lásku a pocit bezpečia a pokoja.

Niekto dostane novú chuť žiť, nadýchne sa, pozberá odvahu a posledné zvyšky síl a urobí prvý rozhodný krok v ďalšom živote. Iný môže stratiť chuť a motiváciu  a nevládze kráčať ďalej cestou života.

Niekto sa narodí a má pred sebou celý život, iný vie, že jeho život pomaly končí a odchádza do večnosti.

Za pár dní sa môže v živote človeka udiať veľmi veľa, alebo tie dni môžu uplynúť bez toho, aby si človek vôbec všimol, že je o dva týždne starší.

Za pár dní môžeme ochutnať sladkosť a opojnosť lásky, alebo trpkosť a bolesť strát a odchodov.

Za pár dní môžeme dospieť, nájsť sami seba, ale aj stratiť sebadôveru a sebaúctu.

Za pár dní môžeme toho urobiť veľmi veľa, nezištne podať ruku a pomôcť, alebo aj tvrdo  a kruto niekomu ublížiť.

Vždy je na človeku  samotnom, ako dokáže dni, ktoré má pred sebou prežiť. Či ich prežije naplno a dokáže urobiť svet okolo seba znesiteľnejším a krajším, alebo ich premárni vlastným egoizmom a bude ničiť všetko okolo seba.

Tohtoročný čas jahôd bol krátky, ale aj mojom živote sa toho veľa zmenilo. A preto naň nikdy nezabudnem. Možno preto, že všetko to, čo sa stihlo udiať za pár dní, mi pomohlo nájsť seba samú a ukázalo mi nový pohľad na život,  jeho zmysel a význam.

Ozaj, už ste dnes povedali ľuďom, ktorých ľúbite, čo ku nim cítite a čo pre vás znamenajú?

Tak to urobte, pretože aj naše životy sú v skutočnosti ako čas jahôd. Niekedy sú oproti večnosti krátke a rýchlo pominuteľné a v skutočnosti v očiach toho hore, netrvajú dlhšie, ako ten náš pozemský čas jahôd…

Článok bol uverejnený na Blog Pravda.sk

Příspěvek byl publikován v rubrice Devana se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Čas jahôd…

  1. Hádejte :-) napsal:

    Včera jsem našel v lednici poslední jahodu. A tak jsem se díval, jak dlouho mi tam jednotlivé potraviny vydrží.
    Třešně sníme dnes po večeři.
    Osm bílých jogurtů má „splatnost“ 18.7., jím jeden každé ráno, tak to bude akorát.
    Včera uvařené zelí budeme „likvidovat“ do pondělka, část dostane mladší synek.
    Krkovici a bůček upeču dnes přes den. Dám do trouby na pomalé pečení tak v půl desáté, odjedu si zaplavat své dva kilometry a až se vrátím, dorazím to. Opět jako kolovrátek – část dostane mladší synek (stráví celý týden na chatě, tak ho trochu vybavím.
    Kousek té (ještě syrové) krkovičky odkrojím, hodím na pánev a předložím se zeleninovým salátem nejen sobě, ale i svojí Labuti k pozdnějšímu obědu.
    Dva kousky bůčku prošpikuji feferonek upeču v remosce, pak obalím v paprice. To „na studeno“. A opět kolovrátek – jeden dostane mladší synek.
    Rajčata, okurky a papriky spotřebuji (viz výše) dnes a zítra.
    Čtyři jablíčka vydrží.
    Dvě nožičky čabajky – to je železná zásoba, stejně jako feta.
    Jinak jsou to různé drobnosti, které už tak v ledničce bývají – trochu šunky, trochu mortadely, hořčice, feferony, kyselé okurky, máslo, sádlo a tak všelijak jinak.
    Čas jahod sice končí, ale vystřídal je čas třešní, po nich přijde zase nějaký jiný.
    Jen čas masa a podobných radostí trvá stále.
    P.S.: Staršího synka nešidím, ten vůl jel do Chorvatska. Až se vrátí, budeme se mu dva týdny vyhýbat.
    🙂

    To se mi líbí

    • lujjza napsal:

      Hudče, Vy jste zvíře takhle poránu… Jsem si nacintala do klávesnice!

      To se mi líbí

    • Bavor V. napsal:

      Kdyby sis chtěl přichvátnout, zvu tě na „borůvky“. Ty potvory se letos opravdu urodily. Ale i ty mají svoji limitovanou výdrž. A to se ještě „hádáme“ s kosí rodinkou.

      To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Mají u nás na trhu, 120 za litr. To by nevadilo, ale jak známo, po borůvkách zácpa. Tak jen omezené porce.
        Nejlepší jsou borůvky v lese „krátkou cestou“ jako u soudu: ruka- huba.
        Můj tatínek říkával, že chlap, sbírající v lese borůvky do bandasky vypadá jako válečný zajatec. A měl ve sběru osobní rekord – 156 borůvek. Myslím, že jsem ho ještě nepřekonal, ale nepočítám. Přestávám sbírat, když mě to přestane bavit a huba má dost.
        Ale díky za nabídku, spíš někdy na kafe.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Kanadské borůvky na krátkou cestu moc nejsou. Ony totiž mají chuť nevýraznou až žádnou. Ale koláč, knedlík nebo jako „barva“ do smoothie… to nemají chybu.

          To se mi líbí

    • vittta napsal:

      Mě na zahradě zrovna začaly jahody nesměle dozrávat.

      To se mi líbí

    • vonrammstein napsal:

      Pche, to já mám v lednici dvě piva.

      To se mi líbí

      • vonrammstein napsal:

        Oprava-už jenom jedno 😀

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Na pivo jsem zapomněl. 2 ks – jedna třetinka Prazdroj, jeden Bakalář. A samozřejmě lahvička Soave. Jo a litr mlíka, toho „hustého“ od pana exposlance Šrámka z jeho farmy Milknatur (zakoupeno v makru).
          Vodku mojí Labutě nepočítám, ta je na mrazáku, kam vodka patří.

          To se mi líbí

          • vonrammstein napsal:

            Já jeden Prazdroj a to, co jsem vytrestal, byl údajně extra hořkej Radegast Ratar, chtěl jsem ho koštnout. Zas tak hořkej nebyl a není to špatný, ale furt je to jenom desítka. Dávám přednost silnějším pivům.

            To se mi líbí

            • Devana napsal:

              Milí páni, ak dovolíte, vstúpim vám trošku do vašej spoločnej debaty, keď píšete o nápojoch…
              Včera som potrebovala kúpiť darček v podobe fľaše nejakého dobrého moku.
              Celkom pekný predavač mi začal ponúkať a rozprávať o whisky, tak som mu povedala, že dávam prednosť pravému kubánskemu rumu, v ktorom v každom dúšku cítiť vôňu slnka, ktoré rozpaľuje telo a zmysly a chuť vetra v ktorom sa vlnia plantáže cukrovej trstiny, a ktorý pohládza telo pri ťažkej práci jej sekania a spracovania a že jeho chuť vie oceniť človek, ktorý dokáže precítiť nehu, vášen a zmyselnosť kubánskej hudby a tancov…
              Trochu som ho vyviedla z miery, ale našťastie si prišiel ešte jeden pán do predajne kúpiť vodku.
              Zaplatila som, pekne som sa usmiala, šibalsky som na neho žmurkla a v jeho predajni sa ukážem asi až tak o pol roka 🙂
              Takže nielen pivom je človek živý…

              Liked by 1 osoba

              • strejda napsal:

                Devano, moc hezky jste to popsala, ale jako žena – snad se nemýlím a vybral jsem správné pohlaví – nechápete, že kubánský a vlastně veškerý karibský rum jsou především místní černošky …. ktorý dokáže precítiť nehu, vášen a zmyselnosť kubánskej hudby a tancov… et cetera dodávám
                Na druhou stranu tiše připouštím, že Vy to můžete cítit sice stejně, ale ….. však víte.
                Bacardí v jakékoli formě (třeba Havana club Pacto Navio) je přesně to, o čem píšete.

                To se mi líbí

  2. NavajaMM napsal:

    Skvelý článok, na prístupe k životu sa pozná rodená poetka.

    To se mi líbí

  3. lujjza napsal:

    Vzpomínky…

    To se mi líbí

  4. cobolik pacholik napsal:

    ja pijany na sracku v mladi uz spieval guantana mera a dodnes sa mi paci,len uz nespievam desatrocia bo nemam kopa…

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.