Pred týždňom, pod článkom o slabinách americkej armády, som sľúbil poukázať, že spomenuté nešváry sa s americkou armádou ťahajú najmenej 150 rokov a že sa značnou mierou podpísali aj na fatálnej porážke generála Custera pri Little Bighorne. Sľub teda plním v najbližšom možnom termíne, kým si čitatelia predchádzajúci článok pamätajú, prípadne nie je také prácne doklikať sa k nemu.
Príbeh posledného boja generála Custera 25. 6. 1876 je dodnes v Amerike veľmi populárny a traumatizujúci, podobne ako v našich končinách Biela Hora alebo Mníchov. Obvykle sa preto prezentuje veľmi zoširoka, napríklad ako v tomto dokumente BBC. V tomto článku, aby som čitateľa príliš nerozptýlil a aby si všimol avízované paralely, vypustím farbisté bulvárne detaily a široký popis historického kontextu. Zároveň však chcem na základe najnovších výskumov priniesť iný popis samotného boja, než ten, ktorý je notoricky známy (napr. tu) a ktorý predstavuje Custera ako ľahkovážneho namysleného dobrodruha, ktorý doplatil na prílišnú sebadôveru. Naopak, mal plán, ako proti presile zvíťaziť a od víťazstva možno nebol ďaleko.
Aby sme pochopili Custerov plán a mnoho ďalších okolností, bez ktorých by boli Custerove kroky pri Little Bighorne asi ťažko pochopiteľné, musíme sa predsa len vrátiť v histórii o 8 rokov dozadu do novembra 1868. Custerova 7. Kavaléria sa vtedy zúčastnila trestnej výpravy za skupinou prériových Indiánov, ktorí urobili bleskový prepad nejakých farmárskych usadlostí. Generál Custer vtedy ukázal, prečo mu niektorí Indiáni hovorili „Tuhý zadok“. Prinútil svojich mužov bez oddychu prenasledovať útočníkov celý deň a po zotmení dovolil len krátky oddych, kým vyšiel mesiac a dalo sa pokračovať v jazde. Cválali po celú mrazivú noc, až nadránom naďabili pri riečke Washita na dedinu Čejenov náčelníka Čierneho kotla, ktorí na vojnu ani nepomysleli a o predmetnom prepade nemali ani potuchy. Podľa dnešných meradiel v dedine vtedy boli samí „civilisti“. (Niečo nám to pripomína – My Lai?)
Custerovi vojaci za úsvitu dedinu prepadli a rýchlo zlomili rodiaci sa odpor. Časti Indiánov sa podarilo utiecť, no Custer zhromaždil početnú skupinu zajatcov, prevažne žien a detí, a aj nejakú hmotnú vojnovú korisť. Custerove straty počas útoku boli malé, len jeden mŕtvy a jeden zranený, pričom do hlásenia nadriadenému generálovi Sheridanovi hlásil 103 zabitých Indiánov. Neskorší komentátori sa nad tým číslom pozastavujú, lebo nikto zabitých Indiánov nepočítal a Custer zrejme len urobil expertný odhad podľa hlásení svojich podriadených dôstojníkov. Historici však od informátorov na strane Indiánov napočítali priemerne 15 obetí. Takže znovu tendencia „nadsadiť“ straty nepriateľa, ktoré sa prejavovali vo Vietname, alebo Custerovi dôstojníci do svojho hlásenia započítali aj ženy a deti. Custer však musel medzi svoje straty nahlásiť aj 18 mužov z eskadry majora Elliota, ktorý pokračoval v prenasledovaní utekajúcich Indiánov a ku Custerovej jednotke sa zatiaľ nevrátil.
„Bitka pri Washite“ bola dovtedy najskvelejším víťazstvom generála Custera nad Indiánmi a krátko po nej aj napísal knihu Môj život na prériách, kde ako skvelý taktický ťah proti Indiánom propagoval zajatie žien a detí. Indiánskych bojovníkov to paralyzuje, lebo im veľmi záleží, aby sa ich rodinám nič nestalo.
Bolo by to teda skvelé víťazstvo, nebyť jednej nepríjemnosti, ktorá sa Custerovi prihodila. Custerov podriadený, major Benteen, popísal priebeh boja svojmu priateľovi kapitánovi DeGresse. List začínal takto:
V ďalšom texte farbisto opísal hlavne svoj úžas a rozhorčenie z toho, ako o niekoľko týždňov neskôr našli mužov majora Elliota. Tí sa pri prenasledovaní stretli s indiánskymi bojovníkmi zo susedných dedín, ktorí počuli streľbu a ponáhľali sa svojim súkmeňovcom na pomoc. Elliot sa ocitol v obkľúčení v lese a proti presile nemal žiadnu šancu. Benteen bol rozhorčený, že Elliotova nešťastná jednotka nebola ďaleko, asi len kilometer od miesta, kam zašli iné jednotky pri prenasledovaní. Nikto sa však o Elliotov osud nestaral, Custera viac zaujímalo zhromažďovanie koristi a „popravy“ indiánskych koní a poníkov. Pred očami žien a detí ich takto skončilo niekoľko stoviek. Elliot bol Benteenov priateľ a Benteen jeho smrť Custerovi asi nikdy neodpustil.
Vyššie uvedený list však neostal v súkromí DeGresse ho bez vedomia Benteena dal k dispozícii na vytlačenie do novín St. Louis Democrat a tak sa Benteen nechtiac stal whistleblowerom podobným spôsobom ako kapitán Brett Crozier z lietadlovej lode USS Theodore Roosevelt, písali sme o tom tu. Aj ďalší vývoj tejto zápletky bol podobný.
Keď sa Custer dozvedel o danom článku, dal si zavolať svojich dôstojníkov, hodil článok na stôl a zlostne povedal: „Keď zistím, ktorý bastard toto písal, tak ho dám zbičovať ako koňa.“ Benteen sa pokojne ozval, že pisateľom je on a že je pripravený na sľúbený výprask. Custer sklapol a len precedil cez zuby: „Plukovník Benteen, ešte si to spolu vybavíme.“ Nikdy viac túto vec nespomenul.
Obaja dôstojníci boli pýchou 7. Kavalérie, no Benteen bol presným opakom Custera. Bol uvážlivý, opatrný a starostlivý o svojich vojakov. Mal dobrých priateľov medzi vysokými dôstojníkmi a mnohí ho považovali za prototyp správneho dôstojníka jazdectva. Custer si, naopak, vyslúžil obdiv a uznanie neúnavnou agresivitou, ktorou dokázal zlomiť každého nepriateľa.
Nuž, po tomto nutnom úvode skočme do leta 1876. Hlavným dôvodom a cieľom ťaženia, na ktorom sa Custer a jeho 7. Kavaléria zúčastnili, bolo priviesť prériové kmene z územia dnešnej Montany do rezervácie. Ťaženia sa zúčastnili 3 väčšie vojenské jednotky pod velením generálov Gibbona, Crooka a Custera. Mali nájsť sústredenie Indiánov, spojiť sa a spoločne ich premôcť a priviesť do rezervácie.
Jednotky Crooka a Custera boli jazdecké, Gibbonova pešia. Tej preto trvalo dlhšie, kým sa dostala na bojisko. Jazdecké oddiely preto mali vypátrať Indiánov a potom počkať na pechotu. To však Custer zrejme nemal v úmysle. No týždeň predtým, než dorazil k rieke Little Bighorn, sa stala dôležitá vec. Indiáni objavili kolónu generála Crooka a veľká skupina bojovníkov, medzi ktorými bol aj Šialený kôň, za pochodu Crooka prepadla pri rieke Rosebud. Účastníci boja boli prekvapení neobvyklou prudkosťou a vytrvalosťou útoku. Namiesto obvyklého indiánskeho partizánskeho prepadu s následným ústupom šlo o regulárnu plošnú bitku. Indiáni tiež boli dobre vyzbrojení palnými zbraňami, vedeli ich dobre používať a využívali krytie v teréne. Straty boli na obidvoch stranách približne rovnaké, po niekoľko desiatkach mŕtvych a zranených. Generál Crook sa prehlásil za víťaza, lebo Indiáni napokon ustúpili. No stav jeho mužstva ho prinútil, aby sa po bitke vrátil do pevnosti Fort Fetterman a do ďalšieho diania nezasiahol.
Minimálne informácie z tejto bitky mohli mať pre Custera cenu života. Keď dorazil k Little Bighornu a jeho zvedovia zistili prítomnosť väčšieho počtu Indiánov a pravdepodobného tábora v okolí, myslel si, že sa s nimi stretne ako prvý z vojska. Netušil, že nemôže počítať s momentom prekvapenia, ani so žiadnou úvodnou fázou „oťukávania“, lebo Indiáni ho ihneď považovali za súčasť svojej rozbehnutej bitky s armádou a za trestnú výpravu.
Custer po indiánskom tábore pátral niekoľko dní a jeho zvedovia mu správu o neobvykle veľkom počte típí priniesli predpoludním 26. 6. Custer sa rozhodol konať rýchlo, lebo stále počítal s momentom prekvapenia. Nachádzal sa vtedy južne od zatiaľ neobjaveného tábora. Svoju jednotku, ktorá mala asi 600 mužov, rozdelil na tri oddiely. ¼ pod velením plukovníka Benteena vyslal na západ na prieskum, či v hornej časti údolia nie sú ďalšie tábory. Mal zabrániť, aby z tohto smeru prišli posily a ak žiadny tábor nenájde, mal sa vydať na sever do údolia Little Bighornu a cestou chytať utekajúcich Indiánov. ¼ pod velením majora Rena vyčlenil na priamy útok na tábor a ponechal si asi ½, s ktorou plánoval vykonať obchvat.
Pozorný čitateľ si už zrejme všimol, že plukovníka Benteena, teda známeho whistleblowera, si Custer upratal z bojiska a mal sa objaviť až vtedy, keď už bude po všetkom. Major Reno bol zas neskúsený v boji s Indiánmi, toto mala byť jeho prvá bitka a Custer ho uistil, že keď zaútočí na tábor, Indiáni budú utekať a jeho úlohou je hlavne spôsobiť zmätok a zahnať Indiánov na sever.
Podrobný popis priebehu bitky na mapách sa dá pozrieť (nielen) na týchto videách: 1, 2, 3, 4, 5, 6. Zaujímavý je aj tento pohľad z perspektívy svedectiev bojovníkov – Lakotov a toto rozprávanie Ernie Laponteho, pra-pravnuka Sediaceho Býka.
Nebudeme príliš zachádzať do podrobností a popíšeme si len rámcový sled udalostí podľa nasledujúceho obrázka s pohľadom na údolie Little Bighornu od západu.
Tábor, na ktorý Custer narazil, bol neobvykle veľký. Po bitke pri rieke Rosebud sa v ňom sústredilo niekoľko skupín, ktoré sa stiahli z toho smeru a celkový počet Indiánov mohol dosiahnuť až 10 000, z toho bolo asi 2 000 bojovníkov. Samotný počet bojovníkov nemusel znamenať Custerovu nevyhnutnú porážku. Pomer 1 : 3 nebol v indiánskych vojnách nijako neobvyklý.
① V čase, keď sa od seba oddelili Reno a Custer, Benteen bol ešte ďaleko južným smerom a prehľadával členité neprehľadné údolie. Bol si vedomý, že Custer si ho nepraje ako svedka, ale snažil sa dôsledne splniť rozkazy, ktoré dostal.
② Ako sa Reno približoval k táboru, vychádzali mu naproti bojovníci. Custerov zámer zrejme bol, aby Reno udrel na tábor v plnej jazde, no keď Rena privítala hustnúca streľba, prikázal zosadnúť a vytvoriť rojnicu. Už od tohto momentu sa Custerove predpoklady začali rúcať. Indiáni neutiekli, ako Custer Rena uisťoval, a čoskoro musel Reno čeliť 10-násobnej presile. Indiáni boli dobre vyzbrojení a bojovali veľmi efektívne. Spôsobovali Renovej jednotke vyššie straty, ako mali sami. Reno s rojnicou pomaly ustupoval k rieke a hľadal ochranu medzi stromami. No bol celkom bezradný, čo podniknúť. Jeho povely boli chaotické a protirečivé a napokon v panike zavelil niečo ako „zachráň sa, kto môžeš“.
③ Renov rozkaz ani všetci vojaci nepočuli a následný chaotický útek si vyžiadal desiatky mŕtvych. Zvyšky Renovho oddielu sa zachytili na kopci na druhej strane rieky, ktorý bol šťastnou náhodou najvhodnejším miestom v okolí na kruhovú obranu. Od tohto momentu Reno rezignoval a osobne už ďalší priebeh udalostí nijako neovplyvnil.
④ Custer v tom čase napredoval na sever po horských chrbtoch popri rieke. Videl, že Renov útok zlyhal, ale zrejme splnil svoj účel. Bojovníci z celého tábora sa sústredili proti Renovi a opačným smerom začali z tábora unikať ženy, deti a starci. Presne tí sa stali Custerovym cieľom. Jeho hlavnou úlohou bolo priviesť Indiánov do rezervácie, nie všetkých pozabíjať. Jeho stratégiou bolo čím skôr sa zmocniť bezbranných zajatcov, ktorí mu poslúžia ako živé štíty a cez nich dosiahne, že bojovníci prestanú bojovať a bude sa dať s nimi vyjednávať o návrate do rezervácie.
Videl však počet a srdnatosť bojovníkov, ktorí stáli proti nemu, preto vyslal kuriéra za Benteenom, aby sa poponáhľal k hlavnému voju a zobral so sebou balíky s muníciou, ktoré sa nachádzali v zadnom voji na muliciach. Neskôr po boji musel Benteen čeliť súdu za nesplnenie tohto rozkazu, viaceré historické filmy ho dokonca vykresľujú ako podlého zradcu, ktorý papier s rozkazom roztrhal. No v danom momente to bol rozporuplný rozkaz. Trén s mulicami bol totiž už vzadu za Benteenom a ten sa mohol buď ponáhľať za Custerom, alebo sa vrátiť po muníciu. Rozhodol sa pokračovať a čoskoro našiel v rozklade zvyšky Renovej jednotky.
⑤ V čase, keď sa rozpadol Renov útok, bol Custer ešte ďaleko od potenciálnych zajatcov. Síce videl, že podľa predpokladu idú vhodným smerom, no potreboval ešte odpútať pozornosť bojovníkov. Bol nad ústím potoka Medicine Tail a presne na druhej strane rieky mali Indiáni sústredené kone, ktoré strážili len mladí chlapci. Vyslal teda nadol oddiel kapitána Yatesa s rozkazom prebrodiť rieku a zmocniť sa koní, prípadne aj zajatcov. Custer pokračoval ďalej na sever, aby sa obchvatom dostal ku hlavnej skupine utečencov z tábora. Keby sa tento výpad podaril, Custer by mohol mať prakticky vyhrané. Strata koní by znamenala výhodu v mobilite na jeho strane a prípadní zajatci mohli pomôcť ukončiť boj. Na Custerove nešťastie však brehy v ústí potoka boli rozbahnené a úplne nevhodné na rýchle prebrodenie rieky.
⑥ Mladíci pri koňoch neboli bezbranní a na prichádzajúcich vojakov začali strieľať. Vzhľadom na rozbahnené dno rieky to na zastavenie útoku stačilo a čoskoro sa začali pridávať aj bojovníci, čo sa odpútali od Rena a pešo brodili cez rieku na rôznych miestach. Yatesov oddiel postupne vytlačili až na návršie, ktoré sa dnes volá Calhounov kopec, kde Custer nechal menší oddiel, aby mu kryl chrbát. Vojaci tu urobili obrannú rojnicu a odrážali stále hustnúce útoky Indiánov.
⑦ Medzitým sa Custer dostal až k rieke, len pár sto metrov od budúcich rukojemníkov, a hľadal vhodný brod. Tu mal ďalšie a fatálne nešťastie plánu, lebo to bol najbližší vhodný brod dolu prúdom a smerovali k nemu oddiely bojovníkov na koňoch, medzi nimi Šialený kôň. Zámerom bojovníkov bolo dostať sa obchvatom do chrbta Yatesovho oddielu, za jeho rojnicu. Custer aj bojovníci boli zo vzájomného stretnutia prekvapení, no od tohto momentu už všetky výhody boli na strane Indiánov.
⑧ Custerovej jednotke sa podarilo už len vystúpiť na najbližšie návršie, dnes nesie názov Custer Last Stand, a zaujať kruhovú obranu. Nikto neprežil. Podobne ako na Calhounovom kopci, keď bojovníci dokončili obkľúčenie. O posledných chvíľach Custera sú známe hlavne legendy, ktoré chcú, aby v americkej tradícii ostal hrdinom. Keď našli jeho telo, ako jeden z mála mal nedotknutú uniformu a nebol skalpovaný, vraj preto, že sa bil mimoriadne statočne. Podľa ústnej tradície Lakotov, Ernie Laponte to počúval ako rozprávania pred spaním, mal Custer niekoľko zranení. Z vážnych bolo jedno v hrudi a druhé v hlave. Laponte hovorí, že Custer sa asi zastrelil sám a bojovníci, ktorí to videli, sa ho nechceli dotýkať, aby na nich neprešla tá zlá energia samovraždy.
⑨ Mnoho kontroverzií je aj okolo konania plukovníka Benteena. Jedna zo zlomyseľných verzií dokonca tvrdí, že výslovne nechcel ísť Custerovi na pomoc a napriek jeho rozkazom sa tam vybral kapitán Weir na vlastnú päsť. Pravda je však taká, že Weir bol ten, čo naliehal na čo najrýchlajší postup, no ten, kto odmietol nasledovať Benteena a Weira, bol major Reno. Zlomyseľné verzie hovoria, že hral blázna a trhal si kvety do kytičky. Benteen s Weirom a bojaschopným zvyškom 7. kavalérie prišli len na vyvýšeninu, ktorá sa dnes volá Weir Point. Odtiaľ videli posledné štádium boja. Kvôli vzdialenosti a prachu nevideli nikoho v americkej uniforme, zato bojovníci sa hemžili doslova ako kobylky. Benteen prehlásil, že terén, v ktorom sa nachádzajú, je úplne nevhodný na boj s Indiánmi, a vrátil sa s jednotkou na Renov kopec, kde zorganizoval obranu.
Keď o tri roky neskôr stál pred súdom, súd uznal, že keby pokračoval s jednotkou ku Custerovi, zrejme by boli všetci jeho muži zabití ešte cestou a Indiáni by si potom ľahko poradili aj so zvyškom okolo Rena, takže 7. kavaléria by bola kompletne anihilovaná. K nenávisti voči Benteenovi v legendách prispievajú aj citácie pochvalných uznaní od indiánskych bojovníkov, ktorí pred súdom hovorili, že vojaci sa statočne bránili. Podľa dnešných archeologických výskumov mal však zrejme pravdu Benteen, že Indiáni sa s Custerovou jednotkou vysporiadali veľmi rýchlo a aj hradba z konských tiel je zrejme len fikciou, lebo v tom bojovom zmätku na to jednoducho nebol čas.
Treba ešte povedať, že Benteen nebol žiadny zbabelec. Zorganizoval úspešnú obranu a vydržal v nej do večera, keď sa proti nemu sústredili všetci bojovníci z tábora, a ešte celý nasledujúci deň. Musel tiež zorganizovať niekoľko útočných výpadov proti výhodným postaveniam, z ktorých ho Indiáni ostreľovali, ale aj životne dôležitý výpad k vode, bez ktorej by viacerí ranení neprežili. Benteen organizoval a neúnavne povzbudzoval svojich mužov a pritom sa odmietal kryť za terénnymi nerovnosťami. Tvrdil, že ho chráni kúzlo, ktoré mu manželka všila do uniformy. A naozaj, jeho jediné zranenie bolo na palci na nohe cez čižmu.
Na druhý deň, 26. 6. začali Indiáni baliť tábor a odišli. Ich kolóna bola 10 km dlhá a 1 km široká. Na ďalší deň na bojisko dorazili prvé jednotky generála Gibbona.
Zdroje:
https://www.historynet.com/could-custer-have-won.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Washita_River
https://en.wikipedia.org/wiki/Frederick_Benteen
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_the_Rosebud
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_the_Little_Bighorn
Keďže mnoho zdrojov sú videá, neuvádzam tu ich zoznam (sú v texte ako hyperlinky), pokazilo by to vizáž stránky.
Poznámky pana Bavora 
Pěkně a srozumitelně popsané. Je to starý příběh a mnoho nového se k němu nedá dodat. Pro vyšší důstojníky to byla těžká doba. Válka skončila a armáda rychle masivně snižovala stavy. Propůjčené generálské hodnosti se vracely a civilní zaměstnání byla pro mladší důstojníky potupná. To je obecný problém po všech vítězných válkách.
A tak to někdy dopadne jinak, než by se čekalo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc pěkné, zajímavé a přitom stručné.
Díky.
To se mi líbíTo se mi líbí
My Češi si děláme srandu ze všeho. Moje oblíbená skupina Lokálka ovšem narazila s písní Franta Novák, která některé prvky písně o Little Big Hornu přesazuje k nám domů. Přidávám její text pro zajímavost, nikoli abych ponížil vážnost zajímavě popsané historické události.
Franta Novák
1. Tam poblíž vísky Pardubic, kde úrodná je zem,
proháněl se Franta Novák se svým traktorem,
liboval si v rychlosti a taky ve víně,
až skončil bez papírů u vidlí v kravíně.
R: Říkala mu Máňa: „Já měla v noci sen,
že kontrolor z okresu k nám jede gazíkem,
je to Ludva Horáček, svou práci dobře zná,
brzy asi odhalí, proč dojivost je zlá.“
2. Na samotě mezi skotem žili život svůj:
Máňa byla přes krmení, Franta házel hnůj,
každého dne časně ráno krávy podojil,
a když bylo mlíka míň, tak vodu do něj lil.
R:
3. Jednoho dne brzy zrána začal kohout řvát,
Franta běžel do kravína spustit agregát,
náhle spatřil Horáčka, jak vchází do dveří,
zůstal paf u dížky stát, svým očím nevěří.
R:
4. Horáček se Franty ptá, co dává krávám žrát,
že dávají místo mlíka bledý dehydrát,
Franta drží hlavu v dlaních, tiše naříká,
proč krmivem jadrným cpal svého čuníka?
R: Říkala mu Máňa:“Já měla v noci,
že kontrolor z okresu k nám jede gazíkem,
je to Ludva Horáček, svou práci dobře zná.“
Proč Frantík neposlouchal ta slova varovná?
U mnohého táboráku jsme takměř slzu zamáčkli, když Custer neposlouchal nějakého Bridgera, který byl jenom stopařem. Jenže to už je dávno, na vodu nejezdím, tábořit se nedá kdekoli a zašlé časy ztratily přitažlivost. A tak mě ta „malá česká katastrofa, kterou přinesl Ludva Horáček“ vzala i když jinak.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jim Bridger bol legendárny stopár, ale s príbehom Custera nemal nič spoločné. Na zvyšku príbehu je ale čo-to pravdy. Custer mal indiánskych stopárov z kmeňa Crow (Vrany). Tí mu deň pred bitkou priniesli správy, že tábor je blízko a že tam je zrejme mnoho-mnoho bojovníkov. Custer im povedal, že oni sú civili a nemusia ísť s ním do akcie, môžu ostať pri tréne. Toto oni hrdo odmietli a statočne s ním zahynuli v poslednom boji.
Ten sen, či vízia, ako pod 7. kavalériou „krví rudne zem“ je tiež pravdivý, ale mal ho Sediaci Býk. Nabudil súkmeňovcov sebadôverou, že zvíťazia, ale je aj pravda, že ho nepočúvali pozorne. Podľa legiend im mal povedať, nech všetkých vojakov nechajú tam, kde padnú. Žiadne skalpovanie a branie koristi, lebo celý kmeň postihne veľké nešťastie. Čo sa aj stalo. Vyhrali bitku, ale prehrali vojnu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vzácná shoda. Tuhle parodii si prozpěvuju od rána, co jsem ten článek v rychlosti pročetl.
To se mi líbíTo se mi líbí
Na tomhle příběhu ze zajímavý fakt, že se potvrzuje staré úsloví „po bitvě každý generál“. Hlavně tím, jak byl odsuzován Benteen, který ve skutečnosti zachránil, co mohl.
To se mi líbíTo se mi líbí
Že by „Česká stopa“ 😁?
To se mi líbíTo se mi líbí
Někdo to přeci musel zavinit a mrtvý hrdina se do role vrchního trouby a viníka ostudné porážky nehodí. 😉
Taky budu trochu generálovat po bitvě. Připadá mi to, jako by to měl Custer vymyšlené stejně dokonale jako Jamamoto invazi na Midway a podělalo se to prostě proto, že se nepřítel nedržel vojevůdcova dokonalého plánu.
To se mi líbíTo se mi líbí
O.T. Zemřel italský hudební skladatel Ennio Morricone.
https://www.irozhlas.cz/kultura/hudba/ennio-morricone-zemrel-tenkrat-na-zapade-skladatel-filmove-hudby_2007060903_jgr
To se mi líbíTo se mi líbí
Geniální skladatel … R.I.P …
To se mi líbíTo se mi líbí
😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to sice mimo téma, ale je to nepřehlédnutelné.
Z dnešního tisku: Kromě toho Drápal také nařídil, aby z chodeb zmizely cedule se jmény soudců a dalších zaměstnanců, které označovaly jejich kanceláře.
Stalo se to po útoku nožem na jednu soudkyni Krajského soudu v Praze.
KAM JSME SE TO DOPRACOVALI!
To se mi líbíTo se mi líbí
Já také dost dobře nechápu, jak přes justiční stráž s bezpečnostním rámem může do budovy soudu proniknout člověk s nožem (jedině s keramickým). Jinak JUDr. Ljubomír Drápal byl před tím, než byl jmenován předsedou Krajského soudu v Praze, předsedou pracovněprávního senátu Nejvyššího soudu 21 Cdo. V tomto senátu s ním byli JUDr. Mojmír Putna a JUDr. Zdeněk Novotný – všichni dlouholetí členové strany, takže jsou zřetelným příkladem toho, že v české justici je nejdůležitějším kariérním předpokladem názorová flexibilita.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já bych spíš předpokládal, že podstatné jsou odborné schopnosti a ne politika. Tím bychom se vrátili tam, kam nechceme.
To se mi líbíTo se mi líbí
Do dystopický budoucnosti, která se právě stává přítomností. Užívejte si to, právě prožíváte apokalyptickej film či román. Vy si nic vymýšlet nemusíte. Není to krása?
To se mi líbíTo se mi líbí
Strejdo:
V každé soudní budově je detektor kovů, kde musíte z kapsy vyndat i mince. Pronést nůž by mělo být nemožné. Popularita jednotlivých zbraní je dána zpravodajstvím TV a jiných medií. Když byly útoky autem, byla útoků celá řada, poslední dobou to jsou nože. Pak zase přijde něco jiného.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tu kudlu si dotyčný přehodil přes plot na dvůr a pak přešel kontrolou. Ta konala správně. No, a pak si kudli sebral, na dvoře se normálně chodí. Stát se to může.
Já si ale pamatuji časy, kdy se k soudu chodilo bez rámu a na dveřích byly cedulky. Připadalo mně to zcela normální, stejně jako mému tatínkovi a dědovi. Šlo mně o to upozornit, jak se časy mění a normální již normální není a společnost se mění co do krutosti a anonymity. Za pár let mně to bude jedno, ale k čemu světu budou všechna jeho „speciální nová“ práva a svobody?
Podstata bývá v detailech.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, když jsem byl naposledy v soudním baráku – v Praze Na Míčánkách, mohl bych si přes plot areálu přehodit třeba tucet kalašnikovů, ale nebylo by mi to nic platné – rám a kontrola byla až na vstupu do samotného baráku. A neprošel mi ani v tašce zapomenutý zavírák od Mikovu, vyměnili mi ho za cedulku a vrátili, až když jsem šel zase ven. .
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen je zvláštní, že mu Indiáni říkali již o dost dříve Žlutý vlas, z černobílého snímku na žlutý vlas nevypadá, a své názvy Indiáni dávali podle konkrétního vzhledu a vlastností a dále s ním byli ještě dva další Custeři, co dopadli podobně.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vo videách a dokumentoch, ktoré som pri príprave videl, sa hovorilo, že mu Indiáni hovorili „Dlhý vlas“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Přesně tak. Rexus se jako obvykle (vždycky) plete.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tentoraz budem robiť advokáta. Je v tom zrejme nevinne. Vo svete je veľa zmätočnej literatúry a zrejme to niekde takto napísali.
Inak, nie je to bez trochy pravdy. Custerov príbeh preslávil a prevzal do svojej show aj William Cody, „Buffalo Bill“. Vo svojej show mal scénku, v ktorej hral sám seba v príbehu, ktorý sa naozaj stal – zabil Lakotského bojovníka, oskalpoval a triumfálne skalp zdvihol do výšky – „Pvý skalp za Custera!“. Ten zabitý Lakota sa volal Žltý vlas. Takže tipujem, že guláš z toho porobili bulvárni novinári, ako to vedia len oni.
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Díky Navajo za čtivý popis a podání legendární bitvy … 👍
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
„Na Floride potvrdili prípad vzácnej améby, ktorá napáda mozog.“
https://www.hlavnespravy.sk/floride-vyhlasili-vystrahu-pred-amebou-napadajucou-mozog/2222210
——————————————————–
Améba se sebevražednými sklony?
To se mi líbíTo se mi líbí
(…) „Při diskusích o tomto tématu mě zaujal článek v polském tisku – Stále více amerických měst se zbavuje zón ovládaných BLM,“ říká Ivan Vyskočil a cituje:
Antifa a aktivisté BLM začínají prohrávat. Snaha přenést protesty do středně velkých měst USA narazila na silný odpor místního obyvatelstva, které odmítlo podporovat údajné “antirasistické“ šílenství. Sami organizují ozbrojenou obranu, která udržuje pořádek a chrání jejich majetky. Aktivisté Antify a BLM tak nemohou rabovat, zapalovat obchody, ani vyvracet pomníky.
Devatenáctiletá studentka Sinai Espinoza z města Omak ve státě Washington neskrývá strach i zklamání: „Ozbrojená občanská stráž bedlivě sledovala klid a pořádek během celé demonstrace BLM. Bylo nás asi 600 a když jsme chtěli jít ulicemi města, najednou jsme byli obklíčeni po zuby ozbrojenými lidmi. Představili se jako domobrana a řekli, že pokud se někdo z nás dotkne soukromého vlastnictví nebo městské infrastruktury, začnou po nás střílet.“ Devatenáctiletá dívka se svěřila, že cítila strach.
Jak uvádí The Washington Post, město Omak není výjimkou. Ve středních a malých městech se zorganizovala domobrana v podobě všeobecné mobilizace obyvatel. Farmáři, obchodníci i úředníci se připravují na obranu proti vandalům. Rozsáhlé právo na držení zbraně umožňuje místním obyvatelům udržovat pořádek. Při vjezdu do některých měst se také objevily billboardy „Zóna bez BLM“. Šerifové rovněž varují všechny návštěvníky, že pokud budou vyvolávat násilí, policie jim bezpečí nezajistí. Pořádek sjednají ozbrojení občané. Sebeobrana Američanů proti vandalům „nevoní“ zvláště levicovým médiím, které šíří zprávy o „bílých rasistech z extrémní pravice“. Údajně se tak „brání Afroameričanům vyjádřit svůj spravedlivý hněv“.Jak vidno, Amerika se probouzí! (…)
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Heslo-Black-Lives-Matter-i-v-Praze-Ivan-Vyskocil-zmatene-pobiha-Pred-kym-mam-pokleknout-Komu-se-omluvit-629594
To se mi líbíTo se mi líbí
Zaplať Pánbůh. Sice mají trochu zpoždění, s tímhle měli začít nejpozději týden po začátku toho teroru, ale lepší pozdě, než nikdy.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já už od začátku negerských nepokojů sleduji zprávy, kolik těch demonstrantů vlastně je.
Jakkoliv se píše o psaní Negra s velkým N…a bělocha s malým, a přejmenovává se žrádlo a cenzurují filmy a další a další pomatené věci, tak o počtu demonstrantů se moc nepíše.
Postupně pronikají nějaká čísla, ale jde o stovky, až tisíce kretenků, což je počet prakticky směšný.
Takže se zdá, že jde jen o „mediální“ revoluci, a v USA se kromě rabování a jiné typicky negerské kriminality nic moc neděje.
Na to, že rasa je sociální konstrukt to ale ujde.
Ostatní rasy mají určitou úroveň, a místo nářků a agrese se chovají jako normální občané, a ne jako ubohé opice.
To se mi líbíTo se mi líbí
Námi všemi milovaná paní Uršula z Lejna, takto předsedkyně EK ovlivňuje volby v Srbsku. Podpořila kandidáta prounijní strany. Hlásila to i ČT!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Děsný je, že JIM to připadne ÚPLNĚ normální… bohužel
To se mi líbíTo se mi líbí
Normálně se tomu říká „polibek smrti“.
Hovnová má mé svolení pokračovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Evropská komis prý lituje: „mluvčí komise Eric Mamer uvedl, že se von der Leyenová zapojila do chorvatské kampaně jako soukromá osoba. „Bohužel z výsledné verze videa to nebylo zřejmé,“ dodal.“
Tak mě napadá, co by v Bruseli říkali na to, kdyby teď Babiš začal tvrdit, že příjmy z Agrofertu dostává jako soukromá osoba.. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak srbská, nebo chorvatská?? Nebo že by ta i ta?
To se mi líbíTo se mi líbí
Moje chyba, zaslechl jsem to v ČT a nějak jsem si spojil srbské presidentské volby s chorvatskými.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jak Šmucler nic neví
Jednatel obviněné nemocnice neměl ani tušení, že se v jeho zařízení podvádí.
To se mi líbíTo se mi líbí
kde boli najvacsie rabovania je na vine guverner daneho statu, zakon mu dovoluje pouzit narodnu gardu a ked garda, nestiha federalna vlada vysle regularne jednotky,ja nemam este us passporte,ale ked budem mat podam zalobu na guvernera za to,ze porusil prisahu co dal holote daneho statu a myslim ,ze uz saaj tak postupuje bo kurva prehadzovacku rusi zvolili v amerike namiesto amikov a velky vezir ,vysetrovatel habkal pred komisiou congresu a udelali si z neho vopicku na strelnici za 1 cent na matejske pouti ,uz som tu pisal black mother fuckers si nemozu vsade robit a vykrikovat svoje pojebane prava,bo zbran je pravo a hned strach robi divy a respekt,to len dobre tu a u nas tiez chvilky a kokotinky samy sa dojebu,a budu este radi,ze nebudu lyncovany nech viacej tu rabuju a palia pridalo by sa ,ty biely co budu obranovat nepravo a vyjeb pojdu s tymy black s dymom a vec vybavena ,viem ze jednoducho napisane,ale s istotou viem,ze vsetko zacina velmi jednoducho obycajna nevyznamna pointa z ktorej potom tecie krv,ci bordel jak kurva,neviem este musim uznat ze sa to tu hemzi rasistamy jak kurva nebudem menovat ja,no cobolik pacholik zvanej ludva, AFB,don vitta,ci dokonca strakonickej slechtic toho casu patej to na povazenou a mali by si vstupit do svedomia co tu pisu ja za seba to si stupim aj do hovna a o mojom svedomy kazdemu kokot po nom nazdar a preco tak pisem bo ja zajebany pristahovalec tu som viac platny pre nich,jak rodeny afro a hlavne respektujem zakon tej zeme co mi da nazrat,keby dakto mal vapros,ci by mi chcel oponovat nema problem nemienim diskutovat bo moja barikada stoji inde jak jeho,tak cinim cely zivot a hlavne mi pasuje a druhe barikady ja jebem.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nejsem rasista, ale realista. Když napíšu, že většinu bordelu v civilizovaným světě mají na svědomí barevný, není to projev rasismu, ale stručný konstatování reality.
To se mi líbíTo se mi líbí
Svm způsobem jsou na tom negři dobře, když USA jsou jediná země, kde mají nějaké problémy.
Kdyby měli problémy i jinde, jistě by demonstrovali také, kolonialismus a otroctví jsou totiž pryč.
Např. v Kongu, Pobřeží slonoviny, Saudské Arábii a podobných zemích.
No ještě kultivovat USA a konečně bude ráj na zemi, tak to je.
Drobné problémy s diskriminací mají negři i v EU a Británii, ale to se změní, už se na tom pracuje, u nás diskriminujeme cigoše, ale na tom se také pracuje, hodně v té věci dělá Jourová, která bojuje proti šíření nenávisti, a šiřitelé čekají do budoucna tvrdé tresty.
Navíc to vypadá, že i v USA už lepší svět existuje, protože bývaly časy, kdy tam měli potíže všechny nebílé rasy, to se částečně podařilo vyřešit tím, že rasa byla vědecky vyloučena, jedná se o sociální konstrukt, (až na negry) a dílem bojem za lidská práva, protože si v USA nikdo jiný na diskriminaci nestěžuje, jenom negři.
To je jistě pozitivní, vlastně jsou to samé dobré zprávy.
To se mi líbíTo se mi líbí