MOSTECKÉ HŘBITOVY, obou Mostů část 1.


Ve větších vsích a městech byly společensky významnými středisky kostely, které rovněž obklopovaly menší hřbitovy. Teprve za mnoho století až od počátku 19. století byly hřbitovy překládány mimo vlastní sídla. V katolickém Mostě měly přízvisko hřbitovní postupně tři kostely, nepočítá se do nich farní. Byl to kostel nejstarší původně zemanský kostel sv. Václava, pozdější kamenný evangelický sv. Anny (původní dřevěný sv. Anny shořel při katastrofickém požáru)a z 18. století kaple sv. Vavřince.

Jeden z prvních hřbitovů uvnitř hradeb Mostu byl zřízen u hlavního městského kostela – tehdy trojlodní baziliky Panny Marie dostavěné v roce 1257 – Mariánský hřbitov.

Ohraničení původního hřbitova u farního kostela Panny Marie před požárem není zachováno neboť plánky, (mapy) a všechny dokumenty Mostu té doby pohltily středověké požáry.

Přibližnou velikost však lze odvodit na rekonstrukční mapce situace v Mostě roku 1510, jelikož lokace okolo farního kostela byla obklopena ulicemi se zástavbou domy, nemohla se příliš měnit ani rozšiřovat a zůstala neměnná po další staletí. Hlavní kostel byl natolik poškozen, že bylo rozhodnuto na jeho místě postavit kostel nový. Z původní baziliky zůstala nedotčena ohněm pouze kamenná gotická krypta pod kostelem, kde byly pohřbíváni významní církevní hodnostáři (její stavba je zmíněna již roku 1212). Tu uchránilo před ohněm uzavření pod úrovní terénu. Starý kostel byl obestavován novým a rozšířen především do stran, na úkor starého hřbito­va, který jej obklopoval.  Původní hřbitov byl ohraničen hřbitovní zdí (na plánku červeně) a z něho zachována přilehlá menší kaple, ze které je později kostnice, ta je zrušena až za více jak 300 let (roku 1840 byla to snad kaple sv. Michala z roku 1273 na plánku z roku 1510 – menší stavba na hřbitově půdorysem připomínající církevní stavbu).  Její podoba není na žádné z pozdějších vedut, i když stávala v bezprostřední blízkosti farního kostela P. Marie, ale jeho výškou a výškou okolních budov byla zřejmě zastíněna. Část hřbitovní zdi okolo kostela (okrová kresba) a vstupní brána (foto) byly zachovány i do příštích staletí.

 

Mariánský hřbitov musel být důvodně neplánovaně a náhle přeložen

kvůli požáru z noci z 11. – 12. března 1515. Zde malý referát:

Tento hřbitov byl zrušen záhy po požáru a nový hřbitov byl přeložen ke kostelu sv. Anny (dostaven v roce 1520).  Zhoubný požár v březnu 1515 zpopelnil téměř celé město Most. Na tři sta obětí (je uváděno i 400) hrozného požáru se muselo také nutně pohřbít, (ti, kteří nebyly plameny zcela pohlceni), ale o tom se dochované písemné prameny nezmiňují (a jestli byly sepsány, také jich mnoho lehlo popelem při celkem 15! velkých požárech Mostu). Vyvstávají otázky. Jak bylo v této středověké době tolik pohřbů najednou zvládnuto? Kam byly všichni pohřbeni, když vše i hřbitovy v Mostě lehly popelem? Co se dělo ráno po této hrůzné noci?  Bylo také nemálo obětí u Pražské brány při nočním úprku z hořícího města obklopeného hradbami, a hlavně na noc zamčenými branami. Otevřela se právě Pražská brána, kam se asi dav tímto směrem musel dát, před postupujícím ohněm. Zde se pod tíhou tohoto davu zřítil most a lidé spadlí při úprku jak na mostku, či jinak byly ušlapáni vzniklou panikou, toto je zmíněno podrobněji v básni o požáru nejvýznamnějšího mostecké osobnosti a patriota George Bartholda Pontanuse z Breitenberka (latinsky Pontanus = česky Mostecký ze Širokého vrchu = přídomek. Narozen asi 1550 v Mostě právě na Širokém vrchu/ německý Breitenberg, zemřel 20. 2. 1614 v Praze). Součástí humanistických popisů bylo líčení pohrom – těm věnoval Pontanus celou knihu šestou, v níž zachytil požáry z let 1455, 1515, 1575, 1578 a jiné katastrofy. (Most v Čechách, vylíčený v básni se všemi svými pamětihodnostmi a zásluhami, jak o nebe ze zbožnosti, tak o předrahou vlast z vděčnosti a poslušnosti (Bruxia Bohoemiae delineata carmine rebusque suis memorabilibus ilustrata.) kniha 6., verš 40–61 a 90 –110, přeložil: Petr Peňáz)

Tyto otázky nebudou již zodpovězeny, jsou pohřbeni i s obětmi v dávné minulosti. Ale jedna teorie, tohoto osudného požáru mi a každého napadne. Že větší část obětí byla strávena (kremací) samotným žárem požáru. Při pozdějším historickém a archeologickém průzkumu nebyl učiněn žádný kosterní nález, který by vykazoval, známky ohoření. Nálezy starších koster z doby 1515 nejsou známy, jak byly dřívější menší hřbitovy u kostelů rušeny, není záznam, kam přišli dávné pozůstatky. Známé jsou ty kosterní nálezy, které byly v kryptách kostelních (tento pozdější KNPM , kostel na III. náměstí, sv. Václava – křižovníci) a ty nebyly tak staré. Nejstarší kostry byly nalezeny na blízkém II. náměstí v areálu kláštera mužského řádu minoritů, mimo pozdější kostel a jsou staršího data, ale ani (autoři studie Viktor Černý – Petra Stránská Archeologicky ústav AV ČR) neuvedli žádné stopy požáru, přestože tyto pohřby spadaly do 14. -15/ 16. stol. (Jan Klápště et. al. 2010). I když studie v této úrovni přesvědčivě ukázala, že pohře­biště nesloužilo výhradně minoritům, jelikož mezi nálezem 21 jedinců byly i ženy. Právě kvůli těmto kapitolám jak k požáru 1515, tak hřbitovům, jsem si tuto zprávu vícekrát pročetla, abych něco nepřehlédla, ale žádný údaj k požáru a souvislosti pohřbů zde jsem nevyčetla. Myslím ale, že není na škodu menší zmínku zde uvést, i proto, jak se město Most vyvíjelo včetně posledních věcí bytí člověka. Bazilika Panny Marie, která byla rovněž vyhořelá, se již od roku 1517 začne díky sbírce „obestavovat“ pozdějším chrámem stejného zasvěcení. Stavěn byl dlouhá desetiletí, sloužil částečně, ale nebyl farní, to převzal dočasně kostel na III. náměstí. Jako farní začal sloužit (až od vysvěcení roku 1594) jako děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie.

 

Bílá mapka s původní bazilikou Panny Marie a hřbitovem
roku 1510, ještě před největším požárem města Mostu (1515)
na rekonstrukčním plánku.

                 

Podoba „nového“ farního kostela Nanebevzetí Panny Marie nalevo Wilenbergova veduta Mostu z roku 1602 toho času dostavěnou novou věží; napravo od A. Jungmanna a G. Döblera z roku 1810 ještě s vikýři na krajích střechy Hřbitov se ke kostelu po dostavení nového kostela nevrátil, byl přeložen napořád

 

Krémová mapka s půdorysem již nově stavěného kostela Nanebevzetí Panny Marie roku 1525 se stejnou zdí, ale již zrušeným hřbitovem jen prostor kolem kostela je velikostí stejný i 10 let po požáru.

 

Grafické úpravy obou mapek a černobílé fotografie vyhotovila pro tuto kapitolu – Marcela Čermáková. Foto je bez kajícníků, které pocházejí odjinud a navíc byly z pozdější doby. Sice pravděpodobně (?) zde nestály ani sloupy u schodiště v době, o které je tato kapitola, ale ty jsem zde nechala.

𝕸𝖆𝖗𝖈𝖊𝖑𝖆 𝕻𝖔𝖓𝖙𝖆𝖓𝖊𝖑𝖆

Příspěvek byl publikován v rubrice Marcela a Most se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na MOSTECKÉ HŘBITOVY, obou Mostů část 1.

  1. Hudec napsal:

    Téma trochu ponuré, ale zajímavě sepsané.
    Díky, Marcelo. Nevím, zda příjmení čtu v tom „švabachu“ správně – Bontanela?
    Doufám, že se tady u Bavorů usadíte na trvalo (se vzpomínkou na paní Katy).

    Víte co by mě zajímalo? Kdybychom to vzali zpátky někam ke Keltům tady v kotlince a pak dál až do současné doby, kolik lidí na našem území za tu dobu zemřelo a bylo nějakým způsobem pohřbeno. Ze spálených jedinců toho moc nezbylo, kde je jejich popelu konec, ale i těch pohřbených do země musely být miliony a miliony (?), takže na jejich pozůstatky musíme nutně narazit na každém kroku.
    Jak by asi vypadal takový výpočet nebožtíků na kilometr čtvereční? Hrubě přes palec mi to vychází na nějakých 80 až 100 pohřbených generací. To by mě fakt zajímalo. Trochu morbidní, já vím, ale jsem už ve věku, kdy chápu smrt jako nezbytnou součást života. Ten ostatně nikdo neopustí živý… 🙂 .

    To se mi líbí

  2. vonrammstein napsal:

    Byl to dobrej pokus, ale nevyšel. Etalon je o deset tříd výš.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.