Voda základ života


Na twitteru se vyjádřila topácká Markéta, že je problém s vodou a že je to vina špatného hospodaření na polích. A náprava není možná, protože pole ovládají agrobaroni. Stavět přehrady je nesmysl, protože když neprší, není co zachycovat.

Na první čtení to vypadá docela rozumně. Jenže jako vždy je všechno jinak. Co se týká přehrad, tak jejich úkolem dnes je zachycovat přívalovou vodu, která by skutečně jinak odtekla bez užitku. A není nutné stavět mohutná vodní díla jako v době minulé, ale nádrže menších rozměrů, ale tak velké, aby ten příval zachytily. Vliv nádrží pak je i v ochlazování okolí a přitahování vodních par, které se pak mohou koncentrovat do potřebných srážek.

Co se týká toho hospodaření na polích, tak tam je problém hlavně v lidech. Ve svém okolí totiž vidím v podstatě to, co by mělo být vidět všude. Střídání plodin, hnojení, ochrana před erozí i vracení vody zpět do půdy. Na to vracení vymysleli místní zemědělci skvělé řešení. Potřebovali odvodnit podmáčené pole. Jenže na konci onoho odvodnění je vybudovaná nádrž z kamenů, která zabezpečuje zpětný vsak mimo pole. Takže žádné napojení do vodoteče a pak do řeky.

Neposledním prvkem, který má vliv na klima, je samozřejmě les. Bohužel současný stav našich lesů je katastrofální. A svůj podíl na tom má právě Markétčina „rodná“ strana. Jistě si mnozí pamatujete na aktivistické akce přivazování ke stromům, aby se nemohly pokácet. Kdyby ti Bursíkovi uvědomělí svazáci tehdy zasázeli za každý poražená strom novou sazeničku, byl by to už docela slušně vysoký lesík. Dnešní akce „Deset milionů stromů“, je sice chvályhodná, ale poněkud s křížkem po funuse. Nehledě na to, že se stejně nesází tam, kde by to bylo nejvíce potřebné. Třeba právě na té Šumavě.

Lesům chybí pořádná péče. Když Schwarzenbergové vysazovali na Šumavě stromy, měli k tomu i svou armádu hajných, kteří se starali o to, aby byly stromy zdravé. Každý napadený strom byl okamžitě odstraněn. Když na téže Šumavě armáda uzavřela prostor jako hraniční, dělali totéž zaměstnanci Vojenských lesů a statků. A v podhůří se podobně staraly Státní lesy. Pamatuji se na skupinu žen bez vyššího vzdělání, které den co den vyrážely do okolních lesů. Tam se srpy v ruce obsíkavaly stromky ve školkách, uklízely popadané větve i sázely nové stromy. A také si pamatuji na stromech takové podivné krabičky. Možná si je pamatujete i vy. Byly to feromonové lapače lesních škůdců.

Když nám proběhl plyšák, lesy se dostaly do nových režimů a vlastnictví. A nějak nám začal ten kůrovec přibývat. Nejprve nenápadně, ale orkán Kyril mu otevřel cestu. Najednou se zjistilo, že dokonce ani nemáme dost lidí na zvládnutí kalamity. Dřevo se změnilo ve finanční hodnotu a polomové dřevo je ztrátové. Ono kůrovcové dřevo je také ztrátové.

Navíc je komické, že Národním parkem se stal naprosto nepůvodní biotop, který zdivočel jen kvůli politickému a ideologickému uzavření hranice. Snad jen šumavské mokřady stojí za opravdovou ochranu. Lesy rozhodně ne. Na Šumavě se odedávna žilo všude. Karel Klostermann o tom věděl své, Adalbert Stifter také.

Nejsou lidi. Nejsou lidi? Kdyby se chtělo, lidí by bylo… Jenže v lese je třeba pracovat rukama. V té školce se motorová sekačka mnoho neuplatní, žádný stroj nedokáže vyhloubit jamku pro sazeničku a ani to chroští se strojem nenasbírá. Máme dost lidí, kteří sice nemají žádné vzdělání, ale ruce by měli mít zdravé. A také máme dost lidí, jejichž vzdělání je odsuzuje k práci v neziskovém sektoru, protože jinde by si mohli ublížit. A tak musíme mít nedostatek vody, ztrácíme bohatství lesů a vydáváme peníze buďto na dávky nebo na dotace neziskovkám.

A nemáme odvahu s tím cokoli udělat. Byla by to dyškrymynace.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktualitka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Voda základ života

  1. kočka šklíba napsal:

    Máte pravdu pane Bavore. Ještě k tomu všemu, my na škole jezdili na brigády do lesa (i do JZD a na školní statky), pomáhat právě s tím vyžínáním kolem stromků, uklízením popadaných větví a samozřejmě jsme nebyli sami. Takže to také k něčemu bylo, navíc jsme si užili při tom dost srandy. Dnešní studenti ani pomalu nevědí jak vypadá kráva, natož aby jeli někam na brigádu. Vím to, dcera vystudovala hnojárnu.

    To se mi líbí

  2. Rosťa napsal:

    Udržet vodu v krajině, to je oč tu běží. U nás na Mor. Slovácku se říká, že voda není dobrá ani v papučích, ale bez vody je zle. Regulace řek měly význam, když bylo dostatek srážek, ale dnes je to trochu problém. Nicméně, nějaká menší vodní díla v místech, kde jsou větší potoky a říčky by nebyly na škodu. Chodím na ryby k nevelkému rybníku a když je zataženo, tak ten největší mrak trčí pokaždé právě nad ním. Neklamná známka, že voda přitahuje vodu a také, že mám rychle balit.
    Lesy, které jsou v okolí patří Státním lesům a asi jsou dost hlídané, žádnou katastrofu jsem nezaregistroval. Co pokácí, vysadí znovu a tak to jde stále dokola. Zničený smrk, či jiný jehličnan, jsem viděl zřídkakdy, zato lapače na kůrovce často. Z toho plyne poučení, že do lesa patří odborníci a bursíkovci do dolů.
    Článek se líbil, lidí je dost, stačí uzavřít fakulty socvěd a problém je vyřešen. Navíc se uleví státní kase, na které tito absolventi přes parazitní ziskovky postavili svoji živnost.

    To se mi líbí

  3. Josef K. napsal:

    V minulých dnech jsem se dozvěděl, že v České republice podle „vědců“ nyní řádí nejhorší sucho za posledních 500 let, kdy vláhový deficit je 800 mm, lokálně i 1000 mm. A tento problém prý zahrnuje i extrémní půdní sucho. Protože kolem sebe vidím něco zcela jiného, podíval jsem se na roční bilance úhrnů srážek v ČR za posledních 20 let a na měsíční úhrny srážek v tomto roce. ČHMÚ pro letošek zatím zveřejnil údaje za leden, únor a březen (duben uveřejní až ke konci května). Dlouhodobý normál za tyto 3 měsíce je 130 mm srážek. V letošním roce za tyto 3 měsíce napršelo 133 mm. Po silně podprůměrném lednu, a více než dvojnásobku normálu v únoru, následoval nepříliš výrazně podprůměrný březen. V dubnu sice téměř nepršelo, ale dosavadní průběh května napovídá, že se opět dostaneme na normál – navíc jeden podprůměrný měsíc prostě nemůže způsobit půdní sucho. Co se týče posledních 20 let, tak ve třech letech byl úhrn srážek téměř přesně 100 % dlouhodobého ročního normálu (-2 mm v roce 2000, +3 mm v roce 2012, -3 mm v roce 2017), v osmi letech byl oproti ročnímu dlouhodobému normálu srážek přebytek (nejvíce 181 mm v roce 2010 a 169 mm v roce 2002), v devíti letech byl srážkový deficit (nejvíce 182 mm v roce 2003 a 164 mm v roce 2018). Celková bilance za posledních 20 let je -106 mm srážek – suma přebytků je +675 mm, suma deficitů je -781 mm. A za posledních šest let jsou to tři mírné deficity v letech 2014, 2016, 2019 a dva výrazné deficity 2015, 2018, přerušené srážkově normálním rokem 2017. Je mi vcelku záhadou, jak byl „vědci“ deficit 800 mm spočítán, jestliže i při pominutí 8 roků s přebytkem srážek oproti ročnímu dlouhodobému normálu, je suma srážkových deficitů za posledních 20 let pouze 781 mm. Navíc údaje, které jsem výše prezentoval, se vztahují k ročnímu dlouhodobému normálu za léta 1981 až 2010, který je 686 mm srážek. Ovšem roční dlouhodobý normál za roky 1961 až 1990 je jen 674 mm srážek. Tudíž roční úhrny srážek v letech 1991 až 2010 zvedly roční dlouhodobý úhrn srážek (počítaný za období 30 let) o 12 mm (i přes to, že rok 2003 byl nejsušší za posledních několik desítek let). Celková bilance úhrnů srážek za posledních 20 let by tedy, vztažena k dlouhodobému ročnímu normálu z let 1961 až 1990, byla pozitivnější o 240 mm srážek, takže by nebyla -106 mm srážek, ale +136 mm srážek. Někteří „vědci“ přiznávají, že srážek je ve skutečnosti vcelku normálně, ale tvrdí, že problémem je (z důvodu vyšších průměrných teplot) vyšší evaporace. To ale beze zbytku platí pouze právě pro zabetonované, zaasfaltované plochy, nikoliv pro racionálně obhospodařovanou zemědělskou a lesnickou půdu. Krycí plodiny (zvláště při strategii krycích plodin v podsevu) eliminují evaporaci z půdy, takže z celkové sumy evapotranspirace připadá minimálně devět desetin na transpiraci, která je produktivní, s asimilací uhlíku z CO2, a přitom okolní prostředí ochlazuje, což samozřejmě ještě více platí pro zdravé lesy [kterých však po (zaviněném) nezvládnutí kůrovcové kalamity moc nezbyde]. Zaregistroval jsem i racionální názor prezidenta Agrární komory ČR Zdeňka Jandejska. Ten řekl, že především nechápe tvrzení o největším suchu za 500 let, jestliže za tuto dobu nejsou známá žádná přesná data (nejstarší meteorologická stanice v celé Evropě, pražské Klementinum, funguje od roku 1775, takže proč rovnou netvrdit, že nyní je největší sucho za 500 tisíc, nebo 500 milionů let?). Také řekl, že ozimy mají vláhy dost a jejich výnosy budou vysoké, pokud na začátku května ještě naprší 15 mm – to neumím posoudit, ale věřím tomu víc, než tvrzení o půdním suchu. Zdeněk Jandejsek také (zcela racionálně) tvrdil, že opravdovým problémem jsou dotace na hektar, bez vazby na chov hospodářských zvířat, kvůli úbytku organické složky půdy. Uvedl, že například v zemích Beneluxu jsou dotace vázány právě na chov hospodářských zvířat, v počtu přiměřeném výměře zemědělského podniku, takže půdní úrodnost a hlavně retenční schopnost zemědělské půdy se nesnižuje. Řekl, že ze studií vyplývá, že ve zdravé krajině je minimálně 80 % vody vázáno v organické složce půdy, a jen 20 % připadá na vodní nádrže a řeky. Také zmínil, že jímání dešťové vody (dotační program dešťovka) je sice chvályhodné, ale vcelku velmi málo významné. Já bych k tomu dodal. Nevhodný způsob hospodaření snižuje obsah organické hmoty v půdě, bez organického hnojení se nedá dlouhodobě udržet ani úrodnost půdy, ani její retenční schopnost. Příznivý vliv humusu na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti orných půd je všeobecně znám. Kőrschens (1990) uvádí, že zvýšení obsahu uhlíku v půdě o 0,1 % zvýší hydroretenční kapacitu půdy o 0,5 – 0,6 % obj., pórovitost o 1 % a objemovou hmotnost (utužení) sníží o 0,01 – 0,02 g/cm3. K dalším funkcím patří ochrana povrchu půdy před mechanickým vlivem dopadajících dešťových kapek a snížení povrchového odtoku (voda se vsakuje 3 – 7 x intenzivněji), tepelně-izolační funkce (chrání povrch půdy před přehřátím), omezuje neproduktivní výpar, zlepšuje zásobení rostlin vláhou, vede k vysoké sorpci živin v půdě (především huminové kyseliny, ale i fulvokyseliny a humáty – přibližně 6 – 7 x vyšší sorpce ve srovnání s minerální frakcí), je důležitým faktorem drobtovité struktury půdy, jejímž důsledkem je příznivý vodní, vzdušný a tepelný režim půdy, má pozitivní vliv na pufrační schopnost půd (brání acidifikaci). Humusové látky jsou dále schopny vázat škodlivé sloučeniny a částečně některé těžké kovy v půdě, zabraňují vysrážení fosforečných sloučenin z půdního roztoku a mají přímý stimulační vliv na rostliny. Dá se tedy hovořit o komplexním stimulačním vlivu na půdu. Organické hnojení také snižuje kolísání výnosu, zatímco bez organického hnojení výnos kolísá v poměrně širokém intervalu – a to jak u přímo organicky hnojených plodin, tak právě i u plodin tzv. staré síly. V souvislosti se strašákem klimatických změn jsem si také vzpomněl na vynikající knihu Zdeňka Smetánky Legenda o Ostojovi, která na příběhu tehdejšího rolníka ukázala život společnosti ve druhé čtvrtině dvanáctého století. V té době (což vyplývá z dobových kronik i archeologických, především dendrologických a archeobotanických průzkumů) byla průměrná teplota o dost vyšší než dnes, ale počasí bylo také velmi rozkolísané. Zimy bez sněhu a mrazu se střídaly s velmi krutými zimami, velká sucha se střídala se záplavami. Přitom úroda či neúroda byly otázkou života a smrti lidí. Dnes mají lidé zcela jiné možnosti, jen je musí nasměrovat tím správným směrem, a je také třeba přestat s nic neřešícími propagandistickými bláboly. Zaznamenal jsem zde také diskusi o řepce. Já osobně považuji pěstování řepky kvůli povinnému přidávání biopaliv do benzínu a nafty, stejně jako pěstování kukuřice a obilnin k využití v bioplynových stanicích, za naprostou perverznost. A nemám ani radost z velkých žlutých ploch, protože příliš časté pěstování jakékoliv plodiny způsobuje půdní únavu, kdy dochází právě ke zhoršování fyzikálních, chemických a biologických vlastností půdy. Vadí mi to principiálně, žádnou roli v tom nehraje, kde Andrej Babiš nakupuje řepku. Ale vláda samozřejmě může dotace do zemědělství koncipovat tak, aby se nehospodařilo stylem po nás potopa, ale aby se naopak zvyšovala (a ne snižovala) kvalita půdy, a zároveň se pěstovalo a chovalo to, co je potřeba k zajištění výživy obyvatel tohoto státu (koronavirová krize dostatečně ilustrovala, jak bychom se mohli spolehnout na naše „spojence“ v době krize potravinové, která může právě v souvislosti s dnešním hospodařením v poměrně blízké budoucnosti nastat). A EU prokázala, že v krizích dovede jen překážet, stejně jako dokáže likvidovat zemědělství (a zdraví zemědělské půdy) svými kvótami (zářným příkladem byly cukerné kvóty blahé paměti). Ovšem naší vládě nyní vůbec nic nebrání ve zrušení nesmyslného „obohacování“ nafty a benzínu, přesto to neudělá. Při pěstování řepky pouze na potravinářské účely by její výměra byla zcela přiměřená správnému osevnímu postupu. Doma v kuchyni řepkový olej také používáme, ale margaríny bych nejedl. Nejen že mi nechutnají, ale ani biochemicky to nedává smysl. Jako důvod toho, že rostlinné oleje jsou zdravé, se uvádí, že obsahují nenasycené mastné kyseliny. Ovšem ztužené rostlinné tuky je neobsahují vůbec. Ztužování se provádí hydrogenací, při které se nenasycené mastné kyseliny mění na nasycené nebo (a to je skutečně negativní) na škodlivé trans-nenasycené (které jsou chemicky stabilnější). Zároveň není jasné, jaký vliv má skutečnost, že se jako katalyzátor při hydrogenaci používá nikl. Do ztužených rostlinných tuků se také kvůli „máslové“ chuti přidává diacetyl, u kterého také nejsou zcela zřejmá zdravotní rizika (je podezříván z iniciace zánětů sliznic). Tento problém by měla vyřešit změna technologie, kdy se místo hydrogenace má používat frakcionace. V každém případě margaríny nenasycené mastné kyseliny neobsahují a při jejich využití v potravinářství (například v pečivu) se v nich navíc opět tvoří trans-nenasycené mastné kyseliny.

    To se mi líbí

    • Feldkurát Katz napsal:

      vy jste určitě skvělý teoretik, ale praxe je holt někde jinde.
      Když píšete : „…A za posledních šest let jsou to tři mírné deficity v letech 2014, 2016, 2019 a dva výrazné deficity 2015, 2018, přerušené srážkově normálním rokem 2017….“ – to snad samo o sobě stačí k vytvoření slušného deficitu a v kombinaci se stále rostoucí teplotou + stále klesající schopnost půdy zadržovat vodu (propouštět ji do nižších vrstev -absence hluboké orby, nevhodná skladba plodin, zběsilé hnojení průmyslovými hnojivy) ten PŮDNÍ vláhový deficit (nemám teď na mysli srážkový) nabývá hrozivých rozměrů.

      Pokud jde o teplotu – letos v únoru se dalo naměřit až +18°C, na konci března kvetly meruňky…… KDY v minulosti bylo něco podobného? Neptám se na 14. století, to je mi celkem šumák.
      Nemluvě o tom, že ve většině řek je dnes stav vody jako na konci léta.

      Mimochodem – těch 133 mm, které dle Vašich podkladů spadly letos za leden-březen bych chtěl vidět. U nás (brněnsko) spadla s bídou polovina. V posledních cca 6 týdnech možná 10 mm.
      Za celou zimu jsem 2x ZAMETAL lehký poprašek sněhu. Pamatuju docela nedávné zimy, kdy jsme na kolečkách vyváželi sníh na pole, protože už jej nebylo kam odhazovat.

      Nechápu, jak můžete napsat, že zvýšené teploty se negativně projevují pouze právě pro zabetonované, zaasfaltované plochy, nikoliv pro racionálně obhospodařovanou zemědělskou a lesnickou půdu. Si děláte srandu? Vy jste asi nikdy neměl pole nebo zahradu a v životě jste nezalíval. Kdyby jo, asi byste si všiml, že když je velké teplo, musí se holt zalívat více a častěji, protože je samozřejmě daleko větší odpar.

      Nevím, jestli je deficit 800 mm nebo metr. Vím jenom to, že jsem minulý týden kopal základ pro opěrnou zeď a ještě v půlmetru byla hlína suchá jako troud.

      To se mi líbí

      • Josef K. napsal:

        133 mm je průměr za celou republiku. Nevím, co znamená brněnsko – můj mladší syn žije v okrese Brno venkov – v Oslavanech a u něj žádné půdní sucho není – a ano meruňky mu letos v květu pomrzly.. Jinak Jihomoravský kraj je skutečně silně pod normálem (90 mm), ale to byl vždycky. Ale třeba Plzeňský lraj má za první tři měsíce 151 mm, Karlovarský kraj 181 mm, Liberecký kraj dokonce 208mm. Můžete si to sám zjistit na stránkách ČHMÚ, odkud tyto údaje čerpám. Já mám u domu čtvrthektarovou zahradu, takže nejsem jen teoretik (ovšem zemědělství nebyl můj obor, to je pravda) a před 20 lety jsem na svém dvouhektarovém pozemku vysázel šest tisíc stromků – a tento les je i dnes zdravý. A znovu mohu zopakovat, že evaporace z půdy se zapojeným rostlinným pokryvem je minimální, zdravá půda s dostatečnou (pravidelně doplňovanou organickou složkou) má obrovskou hydroretenční schopnost, zatímco z betonu se odpaří vše, co neodteče do kanálu.

        To se mi líbí

      • Ladik napsal:

        Suchá jako troud, potvrzuji. Tady na Plzeňsku, kde homeoffisuju poprvé po mnoha týdnech pršelo v pondělí. Je sucho jako prase, říká soused sedlák.. Od pondělka už pršelo 3x, a ještě včera byla polní cestička tvrdá jako mlat. Až po dnešním nočním deštíku jeví snahu změknout. Kolega se kterým denně telefonuju, běduje jak mu u Kralup vysychá studna (to každoročně) a jak často musí zalívat. Kde se to nacházíte, že nic takového nepozorujete??

        Jestli byl srážkově podprůměrný březen, tak duben bude určitě silně taky. Doufejme že poslední dny s mírnými dešti, budou pokračovat dlouho.

        To se mi líbí

        • Josef K. napsal:

          Takže ČHMÚ pro Plzeňský kra uvádí dlouhodobý normál (1961-1990) leden 41 mm, únor 38 mm, březen 44 mm , dlouhodobý normál (1981-2010) leden 45 mm, únor 39 mm, březen 49. Takže dlouhodobý normál za tyto tři měsíce je v Plzeňském kraji 123, respektive 133 mm. Letošní skutečnost podle ČHMÚ je leden 17 mm, únor 99 mm, březen 35 mm, to jest celkem 151 mm. Půda bez organické hmoty vodu v půdním profilu nejen neudrží, ale voda se také mnohem méně vsakuje, takže bez užitku odtéká. Diskuse dvou nahluchlých tetek je ale vcelku zbytečná.

          To se mi líbí

          • Ladik napsal:

            Pracovat jenom s průměry srážek je zavádějící. A víc v zimních měsících. Letos prakticky neležel v nižších polohách sníh. A bylo nezvykle teplo. Chce to se taky podívat na serveru ČHMÚ na stav podzemních vod.
            Samozřejmě, že nic nemám proti organickým hnojivům, péči o stromy atd.

            „Když vezmeme deficit srážek s tím, jak kvůli vyšším teplotám a slunečnému počasí stoupá výparná schopnost krajiny, tak nám v průměru na každý metr čtvereční za posledních pět let chybí oproti dlouhodobému průměru nějakých 870 litrů vody,“ upozorňuje Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a spoluautor projektu Intersucho. Voda chybí především proto, že se změnil poměr srážek a výparu vody. V posledních letech je nejen nezvykle vysoký výpar a transpirace rostlin, ale současně i výrazně méně srážek.
            …..
            Podzemním vodám nepřidal ani nestandardní průběh zimy. „Zima nebyla na srážky nijak extrémně chudá, ale většina srážek přišla ve formě deště. A zima byla zároveň velice teplá. Většina srážek se proto buď hned vypařila, nebo odtekla povrchově, případně ji využily rostliny. Do hlubší vrstvy se jí vsáklo velmi málo, takže nemáme ani nasycené mělké a díky dlouhotrvajícímu suchu i hloubkové zásobníky,“ vysvětluje Trnka.“

            https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sucho-v-cesku-se-prohlubuje-v-pude-chybi-hektolitry-vody-101355

            To se mi líbí

            • Bavor V. napsal:

              Pan Trnka si lehce odporuje. Přehlíží totiž, co za tou změnou výparu stojí. Není to žádná klimatická změna, ale je to nešetrné hospodaření s půdou. Tak, jak podotýká Josef a cituje Jandejska lujjza. Právě proto, že půda ztrácí schopnost vsakování, zvyšuje se výpar.

              To se mi líbí

          • Feldkurát Katz napsal:

            pokud jde o nahluchlé tetky, mám směrem k Vám stejný pocit.
            Jestliže se shodneme, že:
            1) „…..Půda bez organické hmoty vodu v půdním profilu nejen neudrží, ale voda se také mnohem méně vsakuje, takže bez užitku odtéká…“ – Váš výrok, se kterým samozřejmě souhlasím
            2) neustále roste průměrná teplota – moje tvrzení (dohledávat statistiky jsem línej, ale myslím, že i bez toho byste s tímto mohl souhlasit)
            3) ať už na plzeňsku prší nadprůměrně nebo ne, celkově srážek nad CELOU ČR ubývá – moje přesvědčení, Vy si možná myslíte, že prší ažaž –

            potom mi vychází jediný důsledek – a to je rostoucí deficit půdní vlhkosti (jestli je 600,800 nebo 1000 mm není nejpodstatnější).
            Naproti tomu Vaše stanovisko je: “ …A tento problém prý zahrnuje i extrémní půdní sucho. Protože kolem sebe vidím něco zcela jiného…..“

            no, jak myslíte

            P.S.: osobně samozřejmě budu velice šťastný, pokud máte pravdu Vy a skutečně se u nás žádné sucho nekoná…… představa, že jednoho dne otočíme kohoutkem a z něj nic nepoteče, mne poněkud zneklidňuje

            To se mi líbí

      • Hudec napsal:

        Nemám statistku, „KDY v minulosti bylo něco podobného?“, ale někdy na přelomu 70./80.let jsem 21.ledna našel v lese (ve „Vraníku“ nás na vsi) první lišky.
        Někdy se počasí prostě zblázní, tvrdím jako vycvičený vojenský meteorolog v hodnosti záložního kapitána („důstojník meteorologické služby“) s funkčním zařazením „dozorčí synoptik“ 5. leteckého stíhacího pluku)

        To se mi líbí

        • Feldkurát Katz napsal:

          to nic není.
          Já jsem před třemi lety našel první lišku při novoroční procházce. Nevěřícně na mě kulila oči a vzápětí pelášila pryč
          🙂

          To se mi líbí

  4. lujjza napsal:

    Šéf agrárníků Zdeněk Jandejsek: „Obilí vyvážíme za nízké ceny. Ovoce dovážíme, půdu zanedbáváme. V roce 90 jsme byli soběstační“

    (…) Tak například produkce obilovin včetně kukuřice se pohybuje u nás v rozmezí 7,5 až 8,5 milionů tun za rok. Naše potřeba pro potravinářské zpracování a krmivářský průmysl je asi 4,2 milionů tun ročně. To znamená, že téměř polovina se jako surovina vyváží za nízké ceny a s ní odchází fosfor, kterého je v našich půdách relativně velký nedostatek a musíme ho řešit drahými dovozy. Fosfor je přitom nutné do půdy vracet hnojením statkovými hnojivy (chlévská mrva, kejda, drůbeží podestýlka, komposty apod.). Bez jejich produkce hospodářskými zvířaty nemáme šanci vedle fosforu naplnit i potřebu organické hmoty jen zaoráváním rostlinných zbytků. Organickou hmotu je nutné dodávat výše uvedenými exkrementy, které obsahují veškeré zbytky z přijatého krmiva. (…)

    (…) Za dvacet let, kdy stavy hospodářských zvířat jsou v průměru přibližně na současném stavu, jsme naší zemědělskou půdu ochudili o 360 000 000 tun chlévské mrvy. Kde je další organická hmota ze spálených slaměných a senných granulí, které jsou spalovány doma v České republice i vyvážené k spalování v zahraniční? Který odborník na zemědělství a životní prostředí nastavil dotace na spalování slámy a sena? Do dnešního dne Ministerstvo životního prostředí nedokázalo tyto nesmysly zastavit. Trvale mluví o suchu a navrhuje miliardy na jeho zmírnění, ale nenavrhuje opatření, která by vedla k pozitivnímu stavu našeho životního prostředí, a to zvýšením stavů hospodářských zvířat, zrušením podpor na pálení slámy a nastavením podpor na uplatnění precizního zemědělství. Nikoho nenapadlo nastavit řádné hospodaření na loukách. Na loukách, kde se výměra zvýšila o 600 000 hektarů se téměř nic neprodukuje, protože se neobnovují. Rostou tam jen pampelišky a ty se mulčují, místo toho, aby se na loukách hospodařilo, a tak se zadržovala voda v půdě. Louky, ani jednou za 25 let neobnovené žádnou vodu nezadrží, zvláště při přívalových srážkách. (…)

    (…) Nesmí docházet k tomu, aby podpory neřešily zvyšování soběstačnosti, poskytovaly se plošně a rozdávaly se peníze, které neřeší hospodaření na půdě a nezvyšují domácí produkci. Je nutné vidět, že domácí (lokální, regionální) produkce se bude viditelně podílet na nových pravidlech, která se připravují v EU formou zeleného údělu. V souvislosti se zvyšováním soběstačnosti nemůžeme dále akceptovat čtyřnásobné rozdíly v objemu národních podpor na jednotku produkce mezi Českou republikou a starými zeměmi EU. Neřešená disproporce vytlačuje naše kvalitní a nákladově konkurenceschopné výrobky živočišného původu z vlastního trhu, země se stává kolonií a uvolnění pracovníci námezdní sílou pro u nás podnikající subjekty ze starých zemí. Výsledkem je tedy nedostatek našich domácích potravin na trhu, i když jsou vysoké kvality a přesto, že jejich produkce je za nižší nákladové ceny. (…)
    —————————————
    Přečtěte si celej článek, je tam těch zajímavostí víc.

    https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Obili-vyvazime-za-nizke-ceny-Ovoce-dovazime-pudu-zanedbavame-V-roce-90-jsme-byli-sobestacni-Sef-agrarniku-Jandejsek-vystavuje-ucet-623615

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.