Sila slova… Informuje, poteší, alebo aj dá dolu, či zareže…


Pred pár dňami som dostala jednu  milú, ale zároveň pre mňa veľmi  zodpovednú úlohu.

Jeden môj dobrý priateľ napísal novú knihu a ja som bola medzi prvými ľuďmi, ktorí mali možnosť čítať jeho rukopis. Chcel, aby som mu povedala svoj názor naň. Už predtým som čítala sem-tam pár strán a vedela som, čo je obsahom jeho rukopisu. Často sme sa o tom rozprávali, ale aj o tom, ako študuje dobové materiály, koľko času mu to zaberie a aj o spôsobe písania a príbehu samotnom.

Dej jeho novej knihy je situovaný do obdobia prvej svetovej vojny  a pár rokov po nej, preto aj štýl písania ktorý použil, by som nazvala archaickým s použitím prirodzených  dedinských, sedliackych,  vojenských a mužských prvkov, ktoré vytvárajú autentické rozprávanie príbehu. A práve pri čítaní tohto  rukopisu, som si ešte viac uvedomila, že správne zvolené  slová majú veľkú moc. Dokážu informovať,  poučiť, alebo dokážu človeka primäť premýšľať, či vzbudiť v ňom  emócie, radosť, ale aj smútok. Sú však ľudia, ktorí tým, že poznajú silu slova, neváhajú ju využívať a zneužívať vo svoj osobný a mocenský prospech.

V súčasnosti sme toho svedkami každý deň. Slová sa stali niečím, čo nás zaplavuje zo všetkých strán.

Máme množstvo informácii, ktorým ľudia často nerozumejú, alebo sa v nich nevedia orientovať. Preto sa stávajú obeťami mediálnej, čiže slovnej manipulácie. Sú ľahko ovplyvniteľní a manipulovateľní. Veria ľuďom, ktorí  sa  ich takýmto spôsobom neštítia  oklamať polopravdami a zavádzajúcimi informáciami, ak z toho majú vlastný osobný prospech.

Ako sa nazývajú ľudia, ktorí používajú takéto spôsoby?

Nuž mne vychádza len jedno… Podvodníci…

Iný a tiež veľmi vážny problém je zastrašovanie a vedomé šírenie strachu, paniky a držanie ľudí v neistote, za účelom ľahkej manipulácie a ovládania ľudí.

Tento spôsob využívajú  najmä diktátori a tyrani.

Tu na Slovensku sme sa stali svedkami slovnej a mediálnej šikany a lynčovania ľudí, keď sa skupina ľudí a aj jednotlivci takýmto spôsobom snažia získať moc a likvidujú svojich protivníkov a oponentov. A verejnosti to predkladajú ako niečo normálne. Hrubými nevyberanými slovami sa snažia ľudí zastrašiť, uraziť, pošpiniť ich meno a zničiť ich. Potom nie je nič neobvyklé, že si takíto ľudia zvyšujú svoje sebavedomie  a pocit moci  slovníkom zločincov a gangstrov. Čo si myslieť o slovách človeka, ktorý získa moc diskutabilným spôsobom, a ktorý hovorí o tom, že niekoho mediálne zareže, alebo sa teší z toho, že je niekto jeho skalpom a niekým, koho dal dolu?

Áno slová majú veľkú moc… A veľkú moc majú aj tí, ktorí ich dokážu používať. Lenže slová majú ešte jednu veľkú danosť. Dokážu veľmi veľa povedať o človeku samotnom. Prezradia jeho charakter, jeho úmysly, veľkosť jeho ducha a intelektu.

Slová majú veľkú moc, ale aj slabiny. Ani tie najkrajšie a vzletné frázy  a hrdinské slová, či cielené klamstvá,  nedokážu dlhodobo zakrývať skutočnosť, ale aj špinu doby, spoločnosti, či človeka samotného.

 

 

 

Článok pôvodne vyšiel na Blog Pravda.sk

A tady ukázka toho, co slova dovedou:

Chýbaš mi…

Chýbaš mi,
vo chvíľach, keď tiene noci,
mávajú krídlami
a tancujú nad nami
ako pár čiernych labutí .

Chýbaš mi,
vo chvíľach, keď tíško pijem
po malých dúškoch,
bezsennú samotu
priamo z dlaní života.

Chýbaš mi,
vo chvíľach, keď sa chvejem
zimou bezradnej clivoty
a srdce kričí túžbou
vrátiť okamihy šťastia.

Chýbaš mi…
čítam v Tvojich očiach,
vo chvíľach návratov…

Slnovratovo 15.1. 2020

Příspěvek byl publikován v rubrice Devana se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Sila slova… Informuje, poteší, alebo aj dá dolu, či zareže…

  1. vonrammstein napsal:

    Tak jest. Proto píšu tak, jak mluvím. Bez příkras, natvrdo. A nikdo nemusí tápat, jak jsem to myslel.

    To se mi líbí

  2. strejda napsal:

    I tady jsme měli jednoho, co to ze socialistického vojáka dotáhl na ministerského předsedu. A ten po svém zvolení vyhlásil Noc dlouhých nožů. Jako Adolf a jeho SS při likvidaci SA.
    Zelený nevzdělaný mozek. Je jím dosud.

    To se mi líbí

    • vonrammstein napsal:

      Nenávist, nebo frustrace?

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        Nevím, u zeleného Topolánka, prázdného a falešného, jak prozíravě prohlásil jeden z našich presidentů, se to nedá poznat. Myslím si, že to ani on neví.
        Proč vás to zajímá?

        To se mi líbí

        • vonrammstein napsal:

          Protože myslím, že by stačilo ho politovat. On za to nemůže, protože je skutečně blbej.

          To se mi líbí

          • Minorita napsal:

            Před šmejdy jeho typu , a kalibru, je především potřeba se míti na pozoru, být neustále ostražitý, ověřit si datum i čas, a s milosrdenstvím velice, velice šetřit.
            On ,a jím definované typy, sice jsou křupani, ale jsou jimi pouze tzv.společensky ( v protikladu s uživateli jemných slov, gest a způsobů ), a cíleně – největší chybou kohokoliv bývá, že tuto sortu podceňuje zařazením do škatulky BLBEC. Jaká to chyba.
            Oč je ve svých důsledcích horší než slovně a společensky blazeovaný dobytek, za nímž jsou kupy obyčejného lidského neštěstí, zlodějny, lží, atd. ???
            Vždyť jenom používá jazyk, řeč, psané i mluvené slovo tak, aby nikdo nemusel pochybovat,a dlouze přemýšlet, nad jejich SKUTEČNÝM VÝZNAMEM.
            Nebo že by přece občas i persony jeho typu mátly okolí, veřejnost klávesnicí, perem, jazykem , jako Topol, a přes sračky v médiích na presidentovu hlavu potichu soukromě běhal za Zemanem s dary ( což na toho dobytka prasklo ) ???
            Ale ano, persony jeho typu jsou morálně omyvatelní, jako by byly ukována z toho nejlepšího umakartu, který nepotřebuje údržbu, vše po něm beze zbytku a stopy zteče, a karavana bez jediného klopýtnutí táhne dál … Ta OMYVATELNOST je tím charakteristickým znakem, to ona je téměř dominantní charakteristikou těchto lidí. Je jím prostě spousta věcí, důsledků, skutků a metod JEDNO, FUK .
            Další věcí je míra „dědičnosti“ jistých morálně-volních“, charakterových vlastností, stejně jako dispozice k rodovým chorobám, na což jsem poukázal v diskusi pod buď předchozím, nebo předpředchozím článkem.
            Od gaunery s „klubovým“ jazykem se v důsledcích neliší, jen jemu zvysoka fuč, co na to konkurence a plebs, i co na to kdokoli, a zvysoka sere na držení se nějakých „způsobů“, které považuje pouze za slabost a přetvářku.
            A s takovými týpky by jeden měl mít slitování, či nedej bože ohledy ??? To je jako vtip ???

            To se mi líbí

          • Minorita napsal:

            Postnu sem drze své již v jiné diskuzi uvedené řádky na téma dědičnosti křivárny:

            Je vcelku málo rodin, které jsou v otázce dědičnosti a přenositelnosti takových to morálně-volních deviací „bez viny“ … Bohužel jde v drtivé většině případů o rodinnou dispozici, málokdy klatbu.
            Dědí se mnohem více věcí, než se nám jeví, a předkové pro to měli rčení o krvi – a bylo to generacemi ověřeno.
            Poplyšoví potentáti samozřejmě dali „nový význam“ i tomuto, a kolaboraci vůbec …
            V případě toho zmrda Koláře je dědičnost zřejmá – jeho tatík je echt kry (i)pl, dědičnost i vliv prostředí a výchova. To samé je u drtivé většiny zmrdů dneška, nebál bych se vsadit na kartu dědičnosti – ostatně žijeme v době, která deviací povýšila na vyjímečnost, že.
            Tedy takové označení není zavádějící, hloupé, blbé, nízké, paranoidní, debilní, atd. – vždy se ptejme na CV, na rodiče a předky, a ejhle …
            Tedy pokud si z domova nesu předpoklad nemoci srdce a ledvin, dá se vcelku úspěšně předpokládat, že si od „křivých“ předků dispozici, ne-li přímo vlastnost, ponesu také …
            Pamatujme, krev není voda – při vší úctě k té vzácné tekutině ( vodě )

            To se mi líbí

            • Bavor V. napsal:

              Což ovšem vysvětluje povahu obyvatel USA. Mormonští fanatici, a zloději a vrazi.

              To se mi líbí

              • vonrammstein napsal:

                Jistě, máte pravdu. To je na samostatné téma. Ale velmi složité. Musel byste vzít v úvahu i vliv černošských, čínských, irských, italských etc gangů… Ač se to nezdá, i ty gangy formovaly tvář současných USA-včetně zákonodárství. Ale to je na několik tlustých knih.

                To se mi líbí

              • Minorita napsal:

                Co se týče Nového kontinentu, tak to je na velice dlouhou debatu. Chronologicky:
                Už původní obyvatelstvo ( a beru to komplexně, tedy od těch kočovných na Severu po Střední Ameriku a Jižní , včetně těch civilizačně vyspělých ) k násilí opravdu odpor vůbec neměli, naopak. A byli v něm vynalézaví, velmi vynalézaví. Za kým se netáhne až tak zřetelná stopa krve, jsou Inkové. Ale to je u mne nejspíše způsobeno nedostatkem informací.
                O kolonistech si iluze nedělejme, šlo o bohatství, zlato, půdu, dřevo, nerosty, faunu,atd…
                Přistěhovalci tvrdě bojovali o vše, o jakýkoliv zdroj, nejen s krutými indiány, ale také mezi sebou. Krev a oběti je jako „svobodné“ provázely celou minulostí, i současností.
                Uvědomme si také podobu, sociologickou podobu tehdejší ( s přesahem do dnešních dnů ) je společnosti ( nechme se zmást megapolis ) – na drtivé většině řídce osídleného území neměl daleko k rodové, klanové formě , a stejně bylo vystaveno a používáno tzv. právo.
                Víra hrála, a hraje roli v nyní již úsměvně pokrytecké je společnosti, která na jedné straně je náboženský až prudérní ( násilí, pornografie, obchod s narkotiky, orgány, i lidmi, atd. ), aby na straně druhé ta samá společnost vytvářela, generovala a klaněla se jakémukoliv zisku z jakékoli činnosti, glorifikovala násilí, a před čímkoli „špinavým, reálným, před reálnou situací“ strkala hlavu do písku… Ten údajně Starý dobrý divoký Západ byl charakteristický především zákeřností – nejvíce nejen smrtelných zranění z oněch pistolnických soubojů bylo zezadu a z boku, nikoli čelem …
                Za další, šlo o vyřizování účtů mezi jednotlivci, rodinami, klany, společnostmi, pouze jednou to přerostlo do regulérního vnitřního válečného konfliktu, z něhož mají trauma dodnes.
                Zisk za jakouli cenu byl a je tím skutečným zlatým teletem v podvědomí a základech té společnosti, to je doprovázeno téměř náboženským přesvědčením o své nadřazenosti, vyvolenosti, právu na nadspotřebu ( což sice nekoresponduje s reálnou situací i u nich doma ) a nároku na šíření, uplatnění „dobra a reality made in US“ kdekoli, kdykoliv a jakýmkoliv způsobem“.
                A i přes otřesnou celkovou úroveň školství, je toto, tedy je vyjímečnost, a mnohé další, vštěpováno všem od dětských let – takový blazeovaný Tálibán jednou v saku od Bosse, jindy v kůži hardrockové hvězdy…
                Evropský kontinent třeba jen za období těch 300 let vstřebal velice krvavých mezinárodních konfliktů X …
                Obyvatelstvo v Evropě si prošlo jinou „historickou, genetickou a sociologickou pamětí“ , evropské obyvatelstvo prošlo velmi krvavými spory nejen mezi sebou, ale absolvovalo krvavé lázně s jinými rasami a náboženstvími v průběhu tisíců let …
                Svět dle not us boys není svět, s kterým bych se extra ztotožnil, kterému bych chtěl rozumět, a který bych si přál coby funkční model pro zdejší krajinu , naopak.
                Apage Satanas …

                To se mi líbí

              • vonrammstein napsal:

                Ano, s nacismem není radno si zahrávat. Ani s tím americkým. Což je o to paradoxnější, že oni vlastně ani národem nejsou.

                To se mi líbí

              • rexus napsal:

                Tak co se týče „Inkové, tak to je opravdu naprostý nesmysl. Asi pod dojmem školní výuky se začali lidé(v Evropě) již po velmi dlouhou dobu domnívat, že národ v Jižní Americe se říkal Inkové (a ve Střední Americe Aztékové), obojí je naprostý nesmysl. Starou belu, byly to národy hovořící víceméně kečuanskými jazyky (ale také aymarskými, paracaskými a dalšími), tedy runasimi, země se nazývala Tahuantinsuyu a dělila se na čtyři části Qullasuyu, Chinchasuyu , Cuntisuyu, Antisuyu (ano, Antisuyu – Území na „Východ“ a slovo končící nezněle na t pak použili Španělé pro označení pohoří Andi, kde umístili znělejší hlásku „d“). Inca byl ovšem vždy jen jeden, asi jako Římský císař. Ale občas došlo, že se neshodli, kdo bude Inca a byli dva, asi jako dvě římské říše a jindy tři papežové, ale jen to značilo rozkol. Jinak říkali se vesměs dle aktuálního usídlení, třeba Lidé z Quita, Lidé z Limy a podobně. Asi nejsprávnější by bylo říci lidé země Tahuantinsuyu a zahrnou se tím všechny národy, které aktuálně v té říši žily a málo jich nebylo. Takže, když řeknete Incové, tak které máte na mysli: například Inca Pachacuti Yupanqui, nebo Inca Manco Qapac, nebo Inca Tupaq Amaru a více dalších. Jinak tvrdit, že neměli sklon k násilným praktikám je podivné. Právě proto, že celá říše byl slepenec mnoha národů, tak asi nikoliv dobrovolně, asi vliv školní výuky. Co se týče „Aztéků“ tak umělý nesmysl. Ti, které pokořili Španělé kolem roku 1520 a více, tak konkrétně v hlavním městě Tenochtitlanu na jezeře si říkali Mexicamecah (Lidé z Místa, kde je Pupek Luny), ti další z trojaliance, kde leží město Tlahcopan, si říkali Tepanecah (Asi jako Lidé od Zdí či z Budov či z Dvorů), ti z města Tezcococu na pobřeží jezera si říkali Acolhuatecah (Lidé ze Zakřivených řek, ale také od Zakřivené Hory (Colhuacan, což měl být ostrov ve Východním oceánu, kde měla být hora se zakřiveným vrcholem a k tomu sopka) , ti konkurenční, co kolaborovali se Španěli ke své škodě, si říkali Tlaxcaltecah (Lidé pečených placek z kukuřičné mouky, asi jako „výrobci pizzy“). Když je to jednotné číslo tak: ce Mexicatl, ce Tepanecatl, ce Acolhuatecatl, ce Tlaxcaltecatl. Takže kde tu jsou nějací „Aztékové“, správná odpověď je že nikde. Žádný národ si tak neříkal. Byly to jen národy hovořící jazykem nahuatl, které tu spolupracovali, spíše z vypočítavosti, tu stály proti sobě. Jen se tak nějak rozpomínali, že snad jejich předkové měli jako přijít z Aztlanu, Lugar junto a las Garzas, Místo hojné na Bílé Volavky, čili Lid Sněžné či Bílé Volavky, tedy jeden „Aztek“ = Ce Aztecatl, dva „Aztekové“ = ome Aztecah, takže je vidět, že Španělé „vyrobili z tvaru v množném čísle v nahuatlu číslo jednotné v evropských jazycích tím, že dělali, že h na konci, ač jej slyšeli, tak jej nevyslovovali a a změnili na o . Ale v zásadě si tak nikdo hovořící nahuatlem neříkal, s tím přišli asi až po podmanění Španěli, asi aby si dodali vzájemně odvahy a nějak to přežili a potřebovali se k něčemu upnout, asi jako staré pověsti české, něco jako obdoba národního „obrození“.
                Takže z toho je jasně vidět, že školní nauka o těchto národech je v tomto ohledu doslova k ničemu. Lidé se dozví zcela nesmyslné a skutečnostem odporující podivnosti, nikoliv informace. A jinak, mnoho národů má názvy v nahutalu, ale přitom žádným nahuatlem nehovoří, jen jim zůstala jména daná jejich předchozími ovladateli. Třeba Totonacové, jsou tedy ce Totonacatl, ome Totonacah, Lidé z krajů horkých vod (Totonic – horký, atl – voda) čili Toton(ic ) + A(tl) + (Tla)catl = Totonacatl. Takže kdejaký obyvatel českých lázní, kde jsou horké prameny by byl Totonacatl (zkomoleně po španělsku Totonaco).

                To se mi líbí

  3. bob napsal:

    Jako starý dobrý ateista jsem si vzpomněl na „…Po jejich ovoci poznáte je …“
    Vykládám si to tak, že i když budu používat to nejkritičtější myšlení, tak mě může kdokoli „ukecat“ (lhostejno jestli politik, obchodník,…). Většinou až pozdě zjistím, jestli jsem naletěl nebo udělal dobře, že jsem uvěřil.
    A poněvadž se nikdy nepodaří špatné stromy odstranit, tak to jde pořád dokola.
    I tu hezkou básničku na konci mohl složit nebo použít sňatkový podvodník.

    To se mi líbí

    • bob napsal:

      Jo a zapomněl jsem dodat, že i když se urodí zcela nepoživatelné ovoce, tak se někteří nechají přesvědčit, že to ovoce je skvělé. V tom spočívá síla slov.

      To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Bobe, isto poznáte Malého princa od Exupéryho. Je stade jedna pekná myšlienka, že skutočne dôležité veci nevidia oči, ale srdce. To isté platí aj o ušiach (slová).
      Slová nie sú reálne, len sú symbolom, médiom, niečo reprezentujú. Treba sa naučiť vidieť (počuť) to, čo je za slovami – tie reálne a dôležité veci.
      A zvlášť dôležité je to pre človeka, ktorý sa považuje za ateistu, lebo nemá „globálny referenčný rámec“.

      Dnešný systém vzdelávania je zrejme vyvinutý na úplnú elimináciu tejto schopnosti, lebo po jeho ovocí vidíme, že s jeho absolventmi si dnes šmejdi každého druhu môžu robiť (slovami), čo sa im zachce.

      To se mi líbí

    • Minorita napsal:

      Aneb bobe platí, že slovo mozek vnímá rozmanitými způsoby, přičemž má mnohdy navrh emoční centrum… Slovo, mluva i písmo mají tu schopnost, že snadno proniknou do podvědomí, do oblastí, které „rozum“ buď neovládá, nebo vcelku velmi omezeně…
      Proto ono platné: Ženy milují ušima 😉 …
      PS: No jo, dnešní update této verze je, že milují kreditní kartou … 😂…

      To se mi líbí

  4. Bavor V. napsal:

    Vzpomněl jsem si na jeden starý snad perský příběh. Šáh chtěl po kuchaři, aby mu uvařil to nejlepší maso. Kuchař udělal jazyk. Pak měl udělat nejhorší maso. A udělal zase jazyk. Když se ho šáh ptal na důvody, řekl mu prý kuchař, že jazykem lze pohladit, pochválit, pomoci etc., ale také pohanět, ublížit etc.

    Liked by 1 osoba

Komentáře nejsou povoleny.