433-Rub čínského zázraku


2.část přednášky Nikolaje Vavilova na březnové moskevské konferenci k otázkám dnešní Číny…

 Začněme historií …

a to, jak se u nás žertem říká – od dynastie Tan (konec 7. a počátek 10. století). Během vlády této dynastie připadalo na Čínu, podle řady výzkumů,  50% HDP celého světa. Za této dynastie s hlavním městem Sian, se začal rozvíjet projekt „Hedvábná stezka“, který byl jakýmsi prvním faktorem středověké globalizace. Mimochodem, nynější lídři provincie Šan-si na severu ČLR mají původ právě v této dynastii, a tam se také dnes rozvíjí epicentrum „Hedvábné stezky“  – jedná se o obnovu modelu kontinentálního obchodu. Na přelomu 18. a 19. století připadalo na dynastii Čchin kolem 30% světového HDP a na všechna knížectví Indie kolem 20-25%. S těmito dvěma hospodářskými giganty měla co do činění zvedající se Evropa období 1. průmyslové revoluce. A právě v cestě Britského impéria ležely dva systémy – čínský a indický.

Jestliže s Indií se Británie docela rychle vypořádala – byl to jakýsi konfederativní konglomerát, bylo to s Čínou mnohem složitější. Ve světovém hospodářství tenkrát existoval problém, že skoro celou přidanou hodnotu, celou sumu zisku evropského hospodářství dostávala Čína, která byla velkým výrobcem řady základních produktů a bilance britského impéria s Čínou byla v neprospěch Británie. Britové počátkem 19. století pochopili, že pokud Čínu nějakým způsobem nezapojí, nebo přinejmenším nerozloží,  tak velikost britského impéria a jeho dominance ve světovém měřítku nedosáhne. Co pro to udělali: – tajnými silami Východoindické společnosti v Západní Indii byla rozšířena masová výroba opia, a to bylo jediné zboží, které Číňané ochotně směňovali za zlato a stříbro. První nelegální britské opiové sklady byly postaveny na ostrově Hongkong, který se následně stal součástí britského impéria. V důsledku tohoto opiového obchodu začala v dynastii Čchin velká finanční krize, která Čínu rozkládala finančně i morálně. V mandžuské armádě nebyl v podstatě jediný důstojník, který by neužíval opiáty. Znepokojená dynastie příliš pozdě začala proti tomuto obchodu bojovat, a to neúspěšně. V důsledku porážky v 1. opiové válce, která se časově shodovala s Krymskou válkou britsko-francouzské koalice proti Rusku v polovině 19. století, Britové našli podporu u části místních elit a začal proces rozpadu dynastie Čchin.    Jako suverénní hospodářský systém přestala Čína existovat ke konci 19. století, a další, co se s ní dělo v následujících 50 letech, bylo zapojení čínského hospodářství, jeho výrobních i spotřebitelských sil do britsko-francouzské a potom už do rusko-amerického kapitalistického systému.

Co se dělo potom: – v důsledku dlouhé, čtyřicetileté občanské války do založení ČLR v roce 1949, existoval režim Čínské republiky v čele s Čankajškem, těsně spojeným s Brity a britským kapitálem. Za něj zesílila inkorporace čínských států do britského systému, čínské banky byly těsně spojeny s britskými, francouzskými a americkými bankami a v podstatě celá čínská výrobní kapacita pracovala pro tuto antantu. K momentu vzniku ČLR tam působily 3 hlavní síly: – nacionální, orientované na pomoc vlastnímu kapitálu a byznysu, dále síly orientované na pokračování inkorporace do světového systém – šanghajská skupina, představující dodnes jeden z vektorů čínské politiky a ekonomiky; a skupina Gao-ganova, v níž byl i otec nynějšího čínského vůdce SI-Ťinpchinga, usilovala o vytvoření silného plánovaného systému podle vzoru SSSR, za silné sovětské pomoci. Ta pomoc byla rozsáhlá a desetinásobně překonávala Marshallův plán pro Evropu. S touto skupinou se Mao vypořádal v letech 1952-54. Gao-gan, jehož nazývali malým Stalinem, nakonec zemřel ve vězení.

Došlo ke konfliktu mezi proamerickými silami a silami levicových populistů, završeném tzv. „Kulturní revolucí“, která zničila celé národní hospodářství ČLR. V polovině 60. let začala Čína horečně hledat vnější síly, o které se bude moci opřít při řešení modernizace hospodářství. Byly to pokusy o navázání těsných styků se SRN, Japonskem atd. nicméně žádný z nich nedisponoval dostatečnou ekonomickou silou. Kontakty s americkou stranou se od počátku navázat nedalo, protože ta byla přesvědčena, že je ČLR pevnou součástí sovětského bloku, a že rozpory mezi Čínou a SSSR jsou jen jakýmisi rodinnými spory. Premiérovi Čou Enlajovi se podařilo najít cestu přes Henry Kissingera a Francouze. Americký prezident této myšlence uvěřil a dokázal přesvědčit Radu národní bezpečnosti USA, že Číňané  nejsou nepřáteli, a za premiéra Teng- Siaopchinga začala postupná integrace ČLR do USA, jen na čas přerušená skandálem Watergate a Nixonovým  impeachmentem.

Co bezprostředně předcházelo dnešku …

Počátkem roku 2000 se Čína upevnila v kooperaci s USA. S příchodem „komsomolce“ Chi-Tintao k moci, se vztahy prohloubily ještě víc a výměna zboží a služeb se několikanásobně zvýšila, a koncem roku 2018 dosáhla skoro 680 mld.usd. Pro srovnání – rusko-čínský obrat dosahoval 90 mld. To vše pokračovalo do roku 2019, který znamenal obrat a poprvé za 30 let vzájemný obchod USA-ČLR poklesl o plných 15%, což je 150 miliard dolarů – 1,5 krát víc než rusko-čínský obchodní obrat.

Byla to velká rána, a já mám za to, že to byl jeden ze symptomů krize, kterou je teď snaha svést na koronavirus. Takže je třeba chápat, že k počátku Si-Ťinpchingova vedení byla ČLR z takových 2/3 kryptokolonií USA, dveře pro americké korporace byly dokořán otevřeny, v Číně byl kult USA, atd. Si tuto pupeční šňůru přestřihl a zahájil změnu směru od USA ke kooperaci se zeměmi Eurasie, a pokusy o vstup do Evropy a vytlačení Američanů i odtud. Rok 2019 se stal klíčovým bodem obratu k ekonomice „Jeden pás, jedna cesta“  a na země Eurasije začalo připadat 31% čínského obchodu, a Čína by tak mohla v podstatě už existovat i bez připoutání k USA. Druhou důležitou věcí je, že ČLR do poloviny 70. let v podstatné míře rostla díky vnitřním silám, znásobeným pomocí SSSR. Pak američtí demokraté předali pracovní místa amerických bílých dělníků do Číny, která intenzivně rostla až do světové krize počátku 80. let, díky spotřebě v USA a EU, a v menší míře i Jihovýchodní Asie. Pak začaly problémy spojené s globální krizí, spotřeba začala klesat a začalo brzdit i čínské hospodářství.

Tehdejší čínské vedení včele s bývalým tajemníkem Komsomolu Chu Ťin-tchao zahájil program tzv. pumpování peněz do čínského trhu. Od jeho počátku v roce 2008 se za 12 let zvýšila peněžní masa v Číně cca 12 krát, a vzhledem k tomu, že se současně hospodářství 12 krát nezvedlo, vznikl podle oficiálních údajů vnitřní dluh kolem 300% HDP, který především připadá na velké korporace, a hned poté na domácnosti. Číňané tedy začali žít na dluh jako Američané.

To vše je třeba vědět, abychom pochopili, co se dnes v čínském hospodářství děje.

Co se děje dnes …

Pokud chcete kupovat, musíte také prodávat, a chcete-li žít na dluh, musíte mít efektivní ekonomiku. A tady vyvstala klíčová otázka efektivnosti čínské ekonomiky, zda je svou efektivností schopna zacelit ono pumpování dluhu. Ukázalo se, že toho schopna není. V ČLR, bez ohledu na její rychlý růst, nedošlo ke kvalitativnímu růstu technologií, efektivity výroby. Čína spotřebuje v průměru na jednotku produkce 4x více energií než vyspělé země. V Číně nedošlo ke kvalitativnímu růstu. Čínská ekonomika se navenek představuje jako hospodářský zázrak, krásné mrakodrapy, rychlé dálnice a vysokorychlostní železnice, ale reálně je to obr na hliněných nohou, který není schopen samostatně řešit mnohé problémy vlastního rozvoje. Když program monetární podpory vnitřní poptávky začínal, začala čínská vláda publikovat údaje o tom, jak podíl vnitřní poptávky nahrazuje podíl růstu exportu na zahraniční trhy. Už v roce 2012 s publikací těchto údajů přestali, což vypovídá o tom, že vnitřní spotřeba nenahrazuje export a že Čína zůstává na exportu závislá. Navíc došlo k novému problému, že díky napumpování peněz do ekonomiky stoupla cena práce, a stalo se čínské zboží méně konkurenceschopným. Dnešní čínské hospodářství se nachází právě v těchto nůžkách – jak se z toho bude dostávat, je otázka jiná, ke které se vrátím.

Nyní se vrátím ke koronaviru, který se stal určitou katarzí v této tragédii. Dnes mnozí, a zejména čínská oficiální masmédia, hodně hovoří o tom, jací jsou borci, že zavřeli všechna města, nepřipustili rozšíření koronaviru, a dnes obnovují výrobu. Ve skutečnosti máme na jedné straně prohlášení vlády, že 100% velkých podniků začalo fungovat a obnovilo výrobu, jsou nevelké problémy v malém a středním byznysu, ale ty se řeší, a nyní se rozjede odložená poptávka… Za prvé je to velmi odvážné tvrzení v podmínkách toho, že nyní exportní ekonomika přichází o své exportní trhy v USA, v Evropě, atd.. Za druhé jsou tu nepřímé ukazatele o spotřebě uhlí, která je dnes na 70% předkrizové úrovně,  bez ohledu na to, že zima v severních regionech Číny ještě neskončila (na Úrovni Šanghaje už kvetou sakury, ale na severu stále ještě leží sníh), dále Číňané dosud nedosáhli předkrizové spotřeby ropy, a zemního plynu přestože v celé ČLR, krom Wu-hanu, už je 3 týdny po karanténě. Další skupinou ukazatelů je využití a zatížení dopravního systému. Dosud jsou prázdné přístavy, počet cestujících v metru se liší od karanténního pouze o 2-3%, nevytížená je autodoprava – zkrátka logistika stále ještě leží. Čínské hospodářství se nevzpamatovává, navíc 80% obyvatelstva jsou pracovníky, nebo členy rodin malého a středního byznysu, pro který je každý měsíc prostoje blízký smrti – a běží už druhý. Takže 80% obyvatel nemůže nastartovat svůj byznys, nachází se na hranici přežití. Sice mají nesporně nějaké úspory, ale to, že malý a střední byznys nepracuje, a tato 80% masa lidí je připravena vyjít do ulic, je na pořadu dne. Nechci se pouštět do nějakých negativních prognóz, ale analogická krize byla v roce 1989, kdy v lednu vyskočila inflace, byl odstraněn od moci lídr Číny s komsomolskou minulostí, generální tajemník KS Číny Hu Jaobang, v dubnu začaly masové studentské nepokoje, a v červenci byly už tanky v Pekingu a armáda po obvodu Náměstí nebeského klidu potlačovala politické protestní akce čínských studentů. Politická krize v Číně postupuje pomalu, protože je to velká země, a dnešní dynamika v podstatě demonstruje scénář roku 1989.

Nyní k pozitivním věcem. Kromě toho, že probíhá krize americko-čínského trhu, ČLR přesměrovala celkový model zahraničního obchodu, takže velmi silně přesměrovala svoje obchodní aktivity na Blízký Východ, Rusko a Jihovýchodní Asii. Překvapuje to, ale ve trojici beneficiářů propadu čínského zahraničního obchodu se ocitly, Rusko, Malajsie a Vietnam. Rusko zvýšilo svůj export do Číny o 28% při snížení importu odtud, takže čínský průmysl nekonkuruje naší záměně dovozu, která se dostala na novou úroveň a začínáme do ČLR rozsáhle vyvážet. Totéž se děje ve Vietnamu a Malajsii, kde je velká čínská diaspora. Zítra se objeví údaje čínského stat.úřadu o průmyslové výrobě, maloobchodní spotřebě a o dopravě. Bloomberg ale už vydal svoje předběžné prognózy, podle nichž poprvé za 22 let čínská průmyslová výroba klesne o 3%, maloobchod o 2% a další údaje klesnou o 3-4%.

To je ale jen oficiální. Co bude neoficiálně, nevíme, protože v Číně je dost velký podíl šedé ekonomiky, zvlášť ve venkovských regionech je rozvinuto stínové bankovnictví, nicméně situace tam bude kritičtější než ve městech.

Pokud současné politické vedení obou zemí zůstane u moci, tak náš obchod stoupne o 15-20%, a ke konci roku bude tento trend pokračovat. O tom nepochybuji stejně, jako že se čínsko-americký obchod sníží o nějakých 15-20% a klesne ještě níž, takže ke konci tohoto roku dosáhne obchodní rusko-čínský obrat 120-130 mld.usd a americko-čínský spadne na nějakých 400 mld. Pokud tendence bude pokračovat tak 5 let, tak se Rusko dostane na 1.-2. místo mezi čínskými obchodními partnery, což bude závažná geoekonomická změna, která ovlivní i Rusko. Role Ruska vyroste možná do jakési někdejší sovětské role, a role ČLR v Rusku krajně stoupne, zejména pro nás jako výrobce, a její trh bude otevřen. Takže to, co dnes probíhá na jakémsi politickém Olympu (například projekt „Síla Sibiře“ je projekt k vytlačení amerického zkapalněného plynu), je jakási geostrategie, zaměřená na integraci. Dnes řádí koronavirus a je těžké se pouštět do prognóz, ale otevírá se pole pro prognózy, před pár lety fantastické, – ale uvidíme. Jedno ale platí: – Čína je pro nás dostupnější.

Možnosti pro nynější výrobce v nejbližších 5 letech…

Roste export potravinářské produkce do Číny a dokonce agrokomplexy, pro které byla ČLR daleko, začínají s dodávkami např. slunečnicového a řepkového oleje a dalších položek. V souvislosti s tím, že z Číny budou odcházet některé velké americké společnosti, bude moci různá ruská produkce s vysokou přidanou hodnotou zaujmout určitý podíl na čínském trhu. Čínští partneři jsou v každém případě připraveni nám otevřít dveře na velmi vysoké úrovni. Část z nich k tomu má sice skeptický vztah, nicméně je vyšší vůle ve vrcholném i regionálních vedeních k otevření trhu pro nás. Jiná věc je, že se náš průmysl nenachází v nejlepším stavu, stejně jako naše znalosti možností exportu, proto bychom neměli hledět příliš vysoko, a domnívat se, že kterýkoli vývozce, který bude chtít do ČLR exportovat, to také dokáže. Mohu vám ale říci, že pokud se dnes vynasnažíte poznat problematiku exportu do Číny a čínského trhu, tak vaše úsilí se za nějakých 5-10 let vyplatí. Pokud dnes nějaké vaše zboží pro ně není zajímavé, může zanedlouho, v souvislosti s růstem nákladů čínské produkce, být konkurenceschopné. To je reálná tendence trhu, je ale třeba více studovat čínský trh, preference kupujících, atd.

V souvislosti s koronavirem zmíním ještě počínající kolaps čínského bankovního systému. Před několika dny začal v Číně proces záchrany malých regionálních bank centrální bankou. Bylo např. vykoupeno 44% akcií banky Jin-žou, velké regionální banky provincie Liaoning, jejímž šéfem byl svého času nynější čínský premiér, a vládne mínění, že bankovní krize se bude rozrůstat, a obdobné operaci bude podrobeno mnoho dalších bank.

Došlo ke změně paradigmatu rozvoje ČLR v souvislosti s absencí na pracovištích pracovních migrantů, kteří v panice odmítli nebo nemohli vyjet kvůli zablokování dopravních cest, a výroba se nedopočítala ohromného množství pracovních sil. V souvislosti s tím prudce stoupla poptávka po distančním monitoringu a řízení výroby, částečné robotizaci výroby, a dalších špičkových technologiích. Takže krize otevřela brány novému digitálnímu rozvoji čínského hospodářství.

Další částí konference byla rozprava k této části zprávy. Výběr z ní vám předložím příště…

 

Překlad: 200421

 

https://www.youtube.com/watch?time_continue=9&v=jbkFhEU7q64&feature=emb_logo     03:30 až 39´

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na 433-Rub čínského zázraku

  1. bob napsal:

    Zajímavý, objektivní pohled na Čínu.
    Čína má obrovskou komparativní výhodu, a to autoritativní režim. Podtrženou tím, že současný prezident je na úrovni. Stejnou výhodou disponuje Rusko. Když k těmto dvěma přidám řadu „bezprizorních“ zemí Jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky a i Afriky, tak mi vychází, že jenom úplný blbec si může znepřátelovat Čínu, resp. uplatňovat sankce proti Rusku. Korunovaný blbec sundává sochy hrdinů a přejmenovává náměstí.

    To se mi líbí

  2. hans napsal:

    …. Čína spotřebuje v průměru na jednotku produkce 4x více energií než vyspělé země….

    To chci vidět statistiku ze které myslitel vycházel.

    Jestli to nebude taková statistika: v Německu mysliteli ostříhají hlavu za 20 eur, v česku za 100 kč, což je zaokrouhleně 4 eura, čili na jednotku produkce měřenou v eurech (tj. 20 eur) spotřebuje český kadeřník pětkrát více surovin (lidských hlav) energie a času. Čili Česko je ještě zaostalejší než Čína.

    To se mi líbí

  3. vonrammstein napsal:

    Velmi populární téma, zdá se.

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.