Nic nebude jako dřív?

Snad se blíží doba pokoronavirová.  A optimisté věří, že toto krátké, ale opravdu tvrdé období zanechá nějaké následky v myšlení lidí. Já tomu nevěřím. Tady v mé pohostinné hodovní síni je nás většina, kteří mají snahu poopravit některé své postoje. Jenže pokud se podívám na svůj účet na twitteru, jímá mne hrůza. Ta snůška nenávisti, hnoje, posměšků i nadávek linoucí se z klábosnic zejména debilblokových příznivců opravdu nevzbuzuje žádné naděje.

Jakékoli opatření, které má zabránit šíření viru je hned bráno jak útok na občanské svobody. A nikoho nezajímá, kolik lidí umírá v okolních zemích, která právě tuto část boje zanedbaly nebo podcenily. Nikoho nezajímá, že některá dodatečná opatření v okolních státech pak jsou několikanásobně tvrdší a více omezují svobodu než ta, co platí u nás.

A když se konečně dostáváme do fáze, že se opatření začínají rozvolňovat, zase je to špatně. Ne, že bychom měli zůstávat na místě, ale otevírat rychleji a rychleji a pokud možno vše. Nikoho nezajímá, že veškerá uvolňování jsou chaotická jen na první pohled, ale že vycházejí z doporučení epidemiologů. Jen oni jsou schopni posoudit, kde se může ten virus šířit rychleji a kde pomaleji.

Největším „útokem“ na naše svobody jsou zavřené hranice. Právě ty hranice, které pomohly udržet epidemii v rozumných mezích. Otevřít, otevřít, otevřít! Jenže právě ti křiklouni si ve své nenávisti k vládním rozhodnutím neuvědomují, co by takové opatření mohlo znamenat. Oni by klidně po návratu šli do karantény. Jenže co by ta karanténa znamenala? Chyběli by na svých místech v ekonomice. Takže přesně opačný efekt než ten, který chce v současnosti vláda dosáhnout.

A ještě je tu jedna podmínka pro otevření hranice. A tou je stav epidemie v ostatních zemích a tedy i jejich omezujících opatření. Kam by ti vykřikovači chtěli jet, když druhá strana o ně také nestojí? Zatím to vidím tak, že se necítím omezený a zavřený, ale v bezpečí před tím, co je jinde. A pokud jim nemohu pomoci, tak jim aspoň nechci překážet.

Vím, že se jedná se Slovenskem a také s Chorvatskem. Slovensko je vedle, tam problém není. Ale Chorvatsko je problém. A další problémy se vymýšlejí. Prý politici neznají zeměpis. Ale znají. A také vědí, že lze zařídit letecké spojení. A také vědí, že lze projet přes sousední Rakousko. Jenže s určitým omezením. Musíte předložit doklad  o bezinfekčnosti a mít plnou nádrž paliva. Protože musíte projet bez zastavení.

A také prý se musí dojednat, aby našinci nebyli na plážích v nežádoucí blízkosti. Jenže tenhle problém už dávno řeší Italové a Chorvati jistě nezůstanou pozadu.

Opozice vykřikuje, jak je třeba pomoci firmám a živnostníkům. Ta samá opozice, která když byla u vesla v krizi 2008 nepomohla nikomu, jen škrtala a škrtala. A ta samá opozice, jejíž Senát odmítl uvolnit rozpočtová pravidla. Přesto, že většina ekonomů ví, že si to jednak stále ještě můžeme dovolit, jednak že bez masivních dluhových dotací se ekonomika může položit. Tady nezbývá než věřit, že se v patlamentu povede sehnat všechny koaliční poslance a zákon schválit.

Nic nebude jak dřív? Ano, pro mnohé podniky i živnostníky nebude nic jako dřív, tenhle vlak pojede po jiné koleji. Ale v myšlení lidí změny nenastanou. Zejména, když debilblokoví politici budou vykřikovat ničím nepodložené nesmysly.

Jsem pesimista.

P.S.

Tohle jsem sepsal na den svatého Josefa před desátou hodinou dopolední. Pokud náhodou mezi sepsáním a vydáním někdo přijde na podobné myšlenky, jedná se pouze o stejný sklon k pesimismu.