- Když je celý kontinent zasažen vysoce nakažlivou virovou epidemií, je solidarita najednou daleko složitější otázkou. Každá země nevyhnutelně zvažuje, zda si může dovolit poslat do zahraničí roušky, respirátory a ochranné pomůcky, které by mohla potřebovat pro své vlastní občany. Jinými slovy, každá země nejdřív zvažuje svůj vlastní národní zájem. Když o pomoc požádala Itálie, tak si členské země EU stanovily jako svou nejvyšší prioritu své vlastní zájmy. Jedná se o klasické chování samostatných států a před vznikem Evropské unie by takové chování nezpůsobilo žádné pobouření.
- I když tento objev nemusí znamenat bezprostřední konec Evropské unie, určitě vyvolává otázky týkající se smyslu organizace, která si dává solidaritu za svůj stěžejní princip, ale opouští ji v okamžiku, kdy je nejvíce potřeba.
- Nynější krize na řecko-tureckých hranicích ukázala, že EU je nejen neschopná, ale že se navíc chová trestuhodně: EU nechala již zahlcené Řecko, aby se samo vypořádalo s touto nejnovější migrační krizí, kterou z politických důvodů vyvolal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan… Zatímco se Evropa snaží vypořádat s epidemií koronaviru, nařídila komisařka EU pro vnitřní věci Ylva Johansson Řecku, že musí migrantům, které Erdogan dopravil na řeckou hranici, umožnit požádat o azyl…
- Pokud by EU schválila bezvízový styk s Turky – což znamená de facto s kýmkoliv, kdo má prostředky na koupi tureckého pasu – mohly by miliony Turků legálně vstoupit do EU a tam se pak třeba i „ztratit“. EU se již nyní potýká s mnoha nevyřešenými problémy a je blízko bodu zlomu. A s Tureckem, zemí s 80 miliony lidí, kteří by takto byli do Evropy doslova pozváni, by to byla úplně jiná „Evropská“ unie.
- Erdogan už nemusí nic dělat, stačí mu jen si počkat, až mu EU s Merkelovou u kormidla splní všechna jeho přání.“
 Když v zemi vypukla epidemie koronaviru, tak Itálie požádala EU o zaslání zdravotnického materiálu – a nedostala nic. Kromě toho Německo a Francie dokonce zakázaly nebo omezily vývoz roušek, respirátorů a jiných ochranných prostředků. Na snímku: Pracovníci dezinfekčního týmu ve stanu nové polní nemocnice v Cremoně, 20. března 2020. Tato nemocnice je finančně podporována americkou křesťanskou evangelikální neziskovou organizací „Samaritan’s Purse“. (Foto Miguel Medina / AFP via Getty Images) |
Po vypuknutí epidemie koronaviru se Italové dozvěděli důležitou věc, totiž že se ostatní členské země EU neřídí krásnými hesly Evropské unie – a už vůbec ne solidaritou.
Solidarita je údajně základním principem Evropské unie. Je zakotvena v klíčových unijních smlouvách a EU ji označuje za jeden ze svých cílů. Podle článku 222 Smlouvy o fungování EU, jedné ze dvou hlavních smluv EU:
„Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity. Unie uvede do pohotovosti veškeré nástroje, které má k dispozici… aby poskytla členskému státu pomoc na jeho území v případě přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, pokud o to požádají jeho politické orgány.“
EU se odvolává na zásadu solidarity, pokud jde o přijímání migrantů: Během migrační krize v roce 2015 přidělila EU každé zemi pevnou kvótu migrantů a uprchlíků. V roce 2017 zažalovala EU u Soudního dvora Evropské unie Maďarsko, Polsko a Českou republiku kvůli jejich odmítnutí přijmout migranty. Koncem října 2019 prohlásil generální advokát, právní poradce Soudního dvora EU, že právo EU musí být dodržováno a že zásada solidarity EU „nutně někdy znamená sdílení společného břemene.“ Soudní dvůr EU o této kauze dosud nerozhodl, obvykle se však řídí doporučením generálního advokáta.
EU má dokonce zvláštní úřad – Koordinační středisko pro reakci na mimořádné situace (ERCC, Emergency Response Coordination Centre) – který funguje v rámci mechanismu civilní ochrany EU, a který pomáhá členským zemím EU i některým státům mimo EU při řešení krizí v souladu se zásadou solidarity. Tento úřad požádala Itálie o pomoc, když v zemi vypukla epidemie koronaviru – a nedostala nic. „Požádali jsme o dodávky zdravotnického vybavení a Evropská komise předala naši žádost členským zemím EU,“ řekl časopisu Foreign Policy italský vyslanec při EU Maurizio Massari. „Ale nedostali jsme nic.“
Kromě toho Německo a Francie, přední členské státy EU, dokonce zakázaly nebo omezily vývoz roušek, respirátorů a jiných ochranných prostředků. To vyvolalo mírnou kritiku ze strany úředníků Evropské unie, jako je Stella Kyriakides, komisařka EU pro zdraví a bezpečnost potravin, která členským zemím bezvýsledně připomínala, že „solidarita je klíčová.“
V minulosti členské země EU solidaritu projevily. Podle svého webu reagoval mechanismus civilní ochrany EU od svého založení v roce 2001 na více než 330 žádostí o pomoc v EU i mimo ni. Například v červenci 2018, kdy Švédsko čelilo rozsáhlým lesním požárům, poslaly členské státy EU Švédsku pomoc.
Když je celý kontinent zasažen vysoce nakažlivou virovou epidemií, je solidarita najednou daleko složitější otázkou. Každá země nevyhnutelně zvažuje, zda si může dovolit poslat do zahraničí roušky, respirátory a ochranné pomůcky, které by mohla potřebovat pro své vlastní občany. Jinými slovy, každá země nejdřív zvažuje svůj vlastní národní zájem. Když o pomoc požádala Itálie, tak si členské země EU stanovily jako svou nejvyšší prioritu své vlastní zájmy. Jedná se o klasické chování samostatných států a před vznikem Evropské unie by takové chování nezpůsobilo žádné pobouření.
Epidemie koronaviru ukázala, že pokud to vyžadují extrémní okolnosti, tak budou členské státy EU vždy jednat jen v souladu se svými národními zájmy. I když tento objev nemusí znamenat bezprostřední konec Evropské unie, určitě vyvolává otázky týkající se smyslu této organizace, která si dává solidaritu za svůj stěžejní princip, ale opouští ji v okamžiku, kdy je nejvíce potřeba.
Koronavirus však není jediným současným problémem, který zpochybňuje životaschopnost Evropské unie.
Nynější krize na řecko-tureckých hranicích ukázala, že EU je nejen neschopná, ale že se navíc chová trestuhodně: EU nechala již zahlcené Řecko, aby se samo vypořádalo s touto nejnovější migrační krizí, kterou z politických důvodů vyvolal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Rétorické cvičení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, která nazvala Řecko evropským „štítem“, bylo podporou Řecka jen zdánlivě.
Zatímco se Evropa snaží vypořádat s epidemií koronaviru, nařídila komisařka EU pro vnitřní věci Ylva Johansson Řecku, že musí migrantům, které Erdogan dopravil k řecké hranici, umožnit požádat o azyl. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis ale již předtím oznámil, že Řecko pozastavuje všechny žádosti o azyl na základě článku 78 odstavce 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve kterém se praví:
„Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“
Ylva Johansson však prohlásila, že Evropská komise nenavrhne pozastavení práva na azyl:
„Jednotlivci v Evropské unii mají právo požádat o azyl. To je ve smlouvě, to je mezinárodní právo. To nemůžeme suspendovat.“
Zdá se, že EU je ovšem vždy schopna suspendovat zdravý rozum. Ve dnech, kdy Ylva Johansson vznášela vůči Řecku své iracionální požadavky, se Evropa nacházela ve zlomovém bodě epidemie koronaviru. Současně se zdálo, že by se německá kancléřka Angela Merkelová mohla podrobit Erdoganově vydírání. Méně než dva týdny poté, co Erdogan dopravil tisíce migrantů na hranici s Řeckem, Merkelová podle zprávy v deníku Die Welt řekla, že bude „s nasazením všech sil“ pracovat na „dosažení nové úrovně dohody mezi EU a Tureckem.“
Smlouva, o které se Merkelová zmínila, je dohoda mezi EU a Tureckem z roku 2016 o zadržování migrantů v Turecku výměnou za šest miliard eur. Až doposud se EU dalšími požadavky Turecka nezabývala, ale nedávné prohlášení Merkelové vyneslo tyto problémy do popředí. Mezi požadavky, které jsou zahrnuty v dohodě z roku 2016, je bezvízový pohyb osob mezi Tureckem a EU, bezcelní pohyb tureckého zboží v rámci EU, zřízení „bezpečné zóny“ v severní Sýrii a obnovení pravidelných setkání mezi představiteli Turecka a EU.
Pokud by EU schválila bezvízový styk s Turky – což znamená de facto s kýmkoliv, kdo má prostředky na koupi tureckého pasu – mohly by miliony Turků legálně vstoupit do EU a tam se pak třeba i „ztratit“. EU se již nyní potýká s mnoha nevyřešenými problémy a je blízko bodu zlomu. A s Tureckem, zemí s 80 miliony lidí, kteří by takto byli do Evropy doslova pozváni, by to byla úplně jiná „Evropská“ unie.
Německo také Turecku přislíbilo více peněz. Podle Deutsche Welle Merkelová Erdoganovi řekla, že je ochotna navýšit finanční prostředky EU na „péči o uprchlíky v Turecku výměnou za to, že Ankara zastaví tisíce migrantů, kteří se pokoušejí překročit turecko-řeckou hranici.“
Turecké vydírání prostřednictvím migrantů zafungovalo překvapivě dobře a překvapivě rychle. „Nesmíme dovolit, aby se z uprchlíků staly figurky na šachovnici geopolitických zájmů,“ prohlásil německý ministr zahraničí Heiko Maas. „Ať jimi jako figurkami tahá kdokoliv, musí počítat s naší opozicí.“ Ukázalo se, že Německo (a s ním i celá EU) je dům postavený z karet. A když se ten dům sesypal, je všem najednou jasné, že to je Erdogan, kdo je tu pánem.
V důsledku toho Erdogan 18. března 2020 oznámil, že migrační krize, kterou zorganizoval, oficiálně skončila: Turecko uzavřelo své hranice s Řeckem a Bulharskem, zdánlivě kvůli koronaviru. Deník The Telegraph citoval zprávy z tureckého zpravodajského webu Medyascope, podle kterého je asi 150 autobusů připraveno dopravit migranty z řeckých hranic zpět do Istanbulu a do uprchlických táborů. Erdogan dostal, co chtěl.
Erdogan už nemusí nic dělat, stačí mu jen si počkat, až mu EU s Merkelovou u kormidla splní všechna jeho přání.
Judith Bergman je komentátorka, právnička, politická analytička a významná spolupracovnice Gatestone Institute.
Poznámky pana Bavora 
Erdogan měl obrovské štěstí díky koronaviru. Na turecko-řecké hranici se dostal do patu, který mu mohl zlomit vaz. Epidemie mu umožnila ustoupit bez ztráty prestiže a čekat na další příležitost. Ta přijde! Otevřel se tak prostor na vyřešení syrské krize, kde EU zase totálně selže a problém se znovu vrátí v ještě větší síle.
Trochu odbočím, píše se, že na severu Itálie pracuje velké množství čínských dělníků. To je samo o sobě neuvěřitelné, ale ještě neuvěřitelnější je, že Itálie plná připrchlíků, podle našeho objektivního tisku vesměs inženýrů a lékařů, ty připrchlíky nezaměstnala. Možná kdyby se to pak po světě rozneslo, tak by zájem o Itálii výrazně ochabl.
To se mi líbíTo se mi líbí
Snad přítomní prominou trochu reklamy. 😉
Kdyby se snad někdo chtěl v karanténě blíže seznámit s tím, jaká úskalí může přinést jednání s Turky, na webu Městské knihovny Praha jsou volně dostupné k přečtení nebo ke stažení – mimo jiných textů – i vzpomínky Václava Vratislava z Mitrovic o zážitcích Krekvicova poselství (1591-1595).
To se mi líbíTo se mi líbí
https://zpravy.idnes.cz/_servix/recombee/collector.aspx?recommendation=14718316da521da7af114651f5f68833&page=A200327_155436_zahranicni_bro&url=https%3a%2f%2fwww.idnes.cz%2fzpravy%2fzahranicni%2frecko-turecko-migranti-hranice-karantena-koronavirus.A200327_155436_zahranicni_bro%3fzdroj%3dvybava_recombee
„Migranti vzdali snahy proniknout do Řecka, čeká je turecká karanténa“
Žeby? Anebo je to „válečná lest“?
To se mi líbíTo se mi líbí
možná, že Lejno dohodlo s Erdoganem přece jenom to vodstupný, ale zapomněli se zmínit ostatním!
To se mi líbíTo se mi líbí
Viz strejda
To se mi líbíTo se mi líbí
Andrej Babiš:
„Chci upozornit, že na boj s COVID-19 nedává EU ani o korunu víc, než na kolik měly státy nárok už před pandemií. Schválených 30 mld. Kč, kvůli kterým média oslavují evropské instituce, nejsou peníze navíc. Jsou dávno naše,“ napsal Andrej Babiš na svém Twitteru.
To se mi líbíTo se mi líbí
Už jsem to tu někde dával ale opakování je matka moudrosti
ČR nezíská dodatečnou miliardu eur z rozpočtu EU, nejedná se o nové prostředky
To se mi líbíTo se mi líbí
vím,je to forum24,ale…
Babiš: „Bruselu za miliardy neděkujte. Ty peníze jsou dávno naše.“ A jak je to doopravdy
https://www.forum24.cz/babis-bruselu-za-miliardy-nedekujte-ty-penize-jsou-davno-nase-a-jak-je-to-doopravdy/
To se mi líbíTo se mi líbí
Doopravdy je to tedy tak, že si můžeme nechat už teď peníze, které bychom jinak dostali při vyúčtování programu? To tedy chvalme svatou Evropské Unii..
Zajímavé.. Odkaz je na Forum24 a při otevření stránky se po mě domáhá souhlasu s personalizací obsahu a reklamy „provozovatel webu Seznam a.s.“
To se mi líbíTo se mi líbí
Nečtěte Šafrovy blitky, ale originál MF
To se mi líbíTo se mi líbí
čtenáři otázka dost dobře sem nepochopil……….ten odkaz jsem z vaší strany nepochopil,co vím ste spíše vždy proti Babišovi…….z čeho usuzuji že si myslíte jako autorka že lže mě po přečtení a dobře vite že nepatřim k milovníkům Babiše jasně vyplívá že naopak paní jen hraje se slovíčky podstata ale je že nedostanem nic navíc tudíž má Babiš pravdu i když to třeba nezduvodnil uplně přesně ale podstatou určitě ano??????????
To se mi líbíTo se mi líbí
tato,
řekl bych,že v posledních týdnech až tak proti Babišovi nejsem,pohybuji se s přízní vůči němu jako na rozbouřeném moři,řekl bych že se snažím být vyvážený jak to jen umím.
nerozumím přerozdělování,ale na tomto odkazu je původní zdroj,z kterého Šafrovy blitky čerpaly informace.
https://euractiv.cz/section/all/opinion/cesko-ziskalo-z-fondu-eu-30-miliard-na-boj-s-koronavirem-jsou-davno-nase-tvrdi-premier/
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mi líbíTo se mi líbí
A je tam v debatě jeden excelentní kus – jistá dojnice, stojí za pozornost.
To se mi líbíTo se mi líbí
Prostě kráva. Někdy doslova.
To se mi líbíTo se mi líbí
Toto je mnohem sofistikovanější tah proti veřejnosti. Jak zpět získat právě ztracený a v minulosti draze vyrobený souhlas. Tak jak bylo v minulosti pro vládnoucí elitu důležité, ono rozhodnutí ČNB pro její vlastní dobro a jak pak tato rozhodnutí prostřednictvím mechanismů státního aparátu úspěšně vnutila masám. Proto v současnosti, když tento vyrobený souhlas nevratně ztrácí a není možné jej tak snadno tvarovat, tak přechází na defenzivní kroky. “ Všechny ekonomické kroky minulé a současné vlády, krom té naši jsou špatné.“
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/predkoronavirovy-blahobyt-jsme-promrhali-ztratili-jsme-ambice-varuje-ekonom-96334
Tož nebýt Singerovy zabezpečovací skupiny, správná orientace by byla pro normálního človíčka velmi obtížná.
To se mi líbíTo se mi líbí
ČTENÁŘI to jak to máte s Babišem je neduležité mě a moje otázka zněla………jak vnímáte ten odkaz……….jako že má pravdu a Babiš podle vás skutečně lže.AT je to jakoliv na svůj názor máte nárok……….mě jde oto jak mužem odlišně vnimat přečtené…a z vaší odpovědi nevím jak to vnímáte,,,,,,,,,,taková odpověd kterou bych přirovnal k chytré horákyni……….
To se mi líbíTo se mi líbí
tato,
přikláním se k tomu že tato věta není na 100% pravdivá:
„Jsou dávno naše, tvrdí premiér“
To se mi líbíTo se mi líbí
Možná, že jsem to blbě pochopil. Ale zaznamenal jsem, že EU uvažuje jako celek nakupovat ochranné prostředky v Číně.
Přeložil jsem si to tak, že přijdeme o komparativní výhodu, spočívající v leteckém mostu k nám?
Jestli ano, tak potěš Pán Bůh.
Amerika údajně Čínu v podstatě obsadila (předběhla všechny ve frontě) a teď bude dovoz z Číny koordinovat EU.
Možná, že jsem to popletl.
Dále jsem zaznamenal, že Němci berou nemocné z Itálie a Francie. Jestli ano, tak klobouk dolů.
Jinak solidarita? Obávám se, že na solidaritu není kapacita.
Možná, až pomine epidemie, tak bude mít EU potenciál něco dělat. Nemyslím to zle, co teď napíšu.
Samozřejmě, že Němci se budou starat hlavně sami o sebe ale my, potažmo EU se „svezeme“.
Teď jsme závislí na Číně. Myslím, že není daleko čas, kdy dojde i na pomoc od našeho největšího nepřítele.
Když už pereme EU, tak potom, kde je OSN, WHO (a další) ?
To se mi líbíTo se mi líbí
… já to taky nemyslím zle, bobe, ale u nás existoval časopis pro nás nénemehla, Udělej-urob si sám a byl svýho času děsně populární, tak asi tak nějak bych to viděl i teď. Konečně, ty naše současný roušky někde tam maj svůj základ, řekl bych!
To se mi líbíTo se mi líbí
A v Hrádku nad Nisou okamžitě veškerou kapacitu převézt z výroby prezervativů na rukavice.
Dvojí efekt!
Budou gumové rukavice a zvýší se porodnost :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
To by se tam ještě musely vyrábět.
To se mi líbíTo se mi líbí
a když energetici občas vypnou elektriku, bobe, máme porodnost zpátky na Husákových číslech
To se mi líbíTo se mi líbí
No já vím, přátelé, je toho na nás poslední dobou dost, de z tlustýho do tenkýho a slabší povahy to nemusí mít úplně v cajku. Tak jak sem slíbil, zavzpomínáme, doufám, že alespoň na malou chvilku z toho virovýho obklíčení vypadnete, takže si dáme:
Stařec a závazky, a neb, to by byl teprve průser
Abyste nevěděli, jak to chodívalo, žejo? To bylo v době, kdy sem za bolševika dělal šéfa střediska projekce. Práce bylo přehršel, že si ji člověk mohl dokonce někdy i vybírat, ale nezanedbatelnou výhodou bylo, že někdy se jí mohl i vyhýbat, týkalo se to hlavně práce, která mě nenaplňovala, nebo mě mohla eventuálně přivést do situací, v kterých sem bejt prostě nechtěl. Hlavně se to týkalo prací, který byly tzv. pod dohledem kádrů co tehdá do roztrhání těla pracovaly v žoldu tý jediný a tehdy vládnoucí, a když to navíc dělaly víc jak uvědoměle, tak vopravdu nebylo vo co stát, to si snad nebudeme nalhávat, žejo?.
A taky že jó, to takhle usedám celej nevyspalej ráno za svůj pracovní stůl, celej votrávenej, že se mi opět podařilo píchnout o dvacet minut později než ostatním pracujícím, který to s podnikem a socialismem asi mysleli lépěji než já a na stole papírek, že prej mám okamžitě jít ke starýmu. No přátelé, kdo někdy měl hnusnýho foustatýho sekretářku, kterej na půl úvazku dělala šťabajznu sekretářku střediska (samozřejmě bez prsou a toho, co k tomu patří) a druhou půlku úvazku vobyčejnýho rozpočtáře, navíc byl naprostej flegmatik a ještě k tomu dělal nejlepší kafe jaký se dá na tomhle světě udělat, a kterej navíc patřil do stejný stáje jako já co se týče kádrů se vztyčeným středním prstem k vedoucí úloze tý jediný strany, ten musí pochopit, že nejdřív kafe a pak starej, žejo? Dopadlo to ovšem jinak než obvykle! Ani sem nestačil vo to kafe smočit pysk a ve futrech stál starej (tohle mě nikdy ještě neudělal) a podle výrazu jeho nasraný dejchavičný tváře sem tušil, že ty schody, vedoucí ke mně z nižšího patra, bral minimálně po třech a že prej:
…“hele, jestli si myslíš (tykal, takže to bylo vopravdu vážný), že se tě tady nic netýká, že si chodíš jak chceš, že když si během tý krátký doby tady něco dal do kupy, že prodáváš jenom papíry cizím investorům a né mně, tak že necháš soudruhy z MěNV srát na moji hlavu a voni mně na ní taky skutečně serou, tak to se hrozně mejlíš…“,
ale to už mě zase zachutnalo to kafe a tak sem se ho zeptal, že přece mně učí sám, že nic není tak horký jak vypadá a jestli mu můžu nabídnout kafe, protože moje bezprsatej dělá lepší naž ta jeho prsatá vo patro níž a …. a němu cuklo v kotku, uklidnil se a povídá, že tedy tak jó, když prej myslím, ale na tu schůzi toho MěNV s ním pudu, že se z toho nevyvlíknu. Dal si kafe a když sem se ho zeptal vo co jako de, tak skoro zapomněl, protože to kafe mu asi fakt zachutnalo, ale když uviděl mýho sekretářku, přestalo mu zase chutnat a s očima v sloup pronesl: „to je strašný…“ a už byl u dveří a že mi to řekne těsně před tou schůzí, abych se mu zase nezdejch. Náš vztah nebyl špatnej, prostě sme se respektovali, lépěji, neútočili sme na sebe! Němu to středisko projekce holt dřív nefungovalo, nic nestíhalo, příprava vázla, výroba pořád na něco čekala a on často žehlil jeho průsery. A tak, když komunisti konečně přistoupí a odsouhlasí si, že vedoucím něčeho bude nestraník, tak si asi dovedete představit, v jakých sračkách s tím střediskem byl! Ale von zase byl uznalej, protože sem ho těch sraček opravdu zbavil, aniž bych ho s tím obtěžoval a to se mu líbilo snad úplně nejvíc a v době právě toho pitýho kafe už středisko projektovalo pro cizí investory, protože ten jím řízenej podnik byl na chvostě námi dávno už kontrolovanýho pelotonu! Navíc sme vod těch cizích investorů nosili do podniku takovou výrobnost, že mu ji nedávali mnohdy ani jeho výrobáci a ty černý čísla mu pomáhaly tahat z paty trny, holt byl zvyklej přede mnou jen na ty červený čísla. Ten vzájemnej respekt by se dal vysvětlit na výňatku z výrobně-ekonomický porady středisek:
– ředitel:
“…a teď si poslechneme středisko projekce, prosím !!!pane!!! inženýre, máte slovo!“
– inženýr:
„požadovanej výkon asi dáme, já vlastně nevím, co bych vám měl povídat, protože akce na kterých děláme se vás stejně už netýkají, snad jen to, že by uklízečka měla přece jenom líp mejt záchody, ale to se vás vlastně taky netýká a protože si uvědomuju, že na výrobních střediscích leží tíha celýho podniku, proto děkuji za slovo, !!!soudruhu!!! řediteli a abych nezdržoval, předávám slovo dalším“!
Ředitelovi cuklo v koutku úst, ale s vážnou tváří předal slovo těm jiným, se slovy, že mi jako děkuje a doufá, že ostatní budou taky tak struční, v čemž se samozřejmě zásadně mýlil, protože ostatní vědomi si svých pár vteřin slávy je nehodlali promarnit a tak žvanili a žvanili, čepejřili se a čepejřili, až ředitele vždycky spolehlivě votrávili a von s povzdechem předal vedení schůze svýmu výrobnímu náměstkovi a z porady zdrhl, což těm žvanilům nevadilo a dál žvanili a žvanili tak, že výrobní náměstek se brzy taky zdejchl a místo sebe předal vedení schůze kádrováckýmu náměstkovi a ten těm žvanilům zasadil tipec, protože sám byl excelentní arcižvanil a záhy jim všem ukázal zač je toho loket a žvanilové se už nedostali do konce schůze vůbec ke slovu, natož k nějakým výrobním problémům, protože von tu svojí vedoucí úlohu strany bral opravdu vážně a vzal to z jedný vody načisto tak, že výrobáci ze schůze vodcházeli s umytejma hlavama a v podpaží si od něj odnášeli takový závazkový hnutí, že by celej ÚV KSČ z něho šel do kolen, tak moc jim ty hlavy umyl a voni vůbec netušili, která bije a jak se z toho vyvlíknout.
Ale to mně bylo stejně jedno, protože sem si na tyhle nepostradatelný výrobní porady bral hafo administrativní práce střediska, z který bych se stejně nevyvlíkl a ještě sem stačil s vážným ksichtem do pera kádrováka nadiktoval závazek svýho střediska, že se nikdy nenecháme předstihnout výrobními středisky tak, abychom ohrozili náročný plán podniku … což vlastně byla i pravda a kádrovák nemohl říci ani popel!
Takže přátelé, takhle sem to měl se závazkama já a budu rád, když někdo z vás si vzpomene na jiný střípky z dob, kdy sme to měli pevně pod kontrolou a na háku.
Du zase čárat, jen doufám, že k desinfekci a rouškám se stát nepostaví podobně jako já k těm závazkům, to by byl totiž megaprůser, to snad chápete, žejo!
To se mi líbíTo se mi líbí
Celkem chápu vaše rozpoložení. Po akci těch ROPáků máte na opovržení právo. Já jsem si své prožil vždy v té výrobě a proto mám jiný pohled na to,jak se kdo ve stavebnictví chová.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ropáčtí mágové byli až pak, ale to Vy dobře víte. Nostalgie není namístě! Kádrováci byli vesměs idioti a když nebyli a byli naopak normální, tak větší vyčůránky, vypočítavce a křivotiny sem nepotkal. Klíčníci zapečetěnejch kádrovejch archivů vo tom nejodpornějším hovně, co mezi lidmi mohlo bejt, zase šaškovití pošuci ve vojenských důchodech. Díky takovým idiotům ten bolševickej odpad mohl mohl přejít po roce 89 do nových formací téměř bez ztráty květinky a tak to přetrvalo až do dnešních dnů, jen si k tomu přibrali nový idioty, co se na rozdíl vod nich ale nezakecávali.
Berte, nebo nechte ležet, Bavore.
To se mi líbíTo se mi líbí
Na rozdíl od vás jsem nikdy nebyl tak vysoko, abych musel hluboko padat. Měl jsem „kádrový strop“ A v okamžiku, kdy se mi nabízela šance ho překonat (v nouzi Franta dobrej), tak jsem odmítnul podepsat přihlášku. Takže všechno vidím z pohledu mistra – stavbyvedoucího popř. podobné postavení. Po plyšáku jsem se dokonce pokusil trochu podnikat, ale narazil jsem na několik sviní investorů a skončil jen u těch rozpočtů. Ale i dnes mám zkušenosti s těmi velkými firmami, protože některé moje rozpočty se dostanou i k nim. Většinou se jedná o férové „souboje“, nikdo na mne nemachruje. Takže mám pohled takový, jaký mám.
To se mi líbíTo se mi líbí
mně zase zachutnalo, mě učí … ach jó
To se mi líbíTo se mi líbí
Pozdrav Čobolíkovi
Čobolíku, v LA v Down Town to prý vypadá takto. https://www.youtube.com/watch?v=tC8Ers7G2Bk
A potom není divné, že tam rostou čísla nakažených.
Čobolíku, drž se!
To se mi líbíTo se mi líbí