423-Rusko zvedlo hozenou rukavici…. Co dál?


USA a Saudská Arábie se pokoušejí přehrát Rusko pomocím krátkodobého prudkého snížení cen ropy, se záměrem vyvolat v Rusko rozpočtovou a poté i sociální krizi, a donutit Moskvu k přijetí pro sebe nevýhodných podmínek přerozdělení světového trhu energonosiči. O tom i o dalším je rozhovor Rostislava Iščenka pro týdeník „Zvězda“

 

Hlavní světové burzy a většina měn se otřásají. Kotace a kurzy poskakují, ale vcelku se drží v minusu. Fakt globální krize přiznali prakticky všichni, na rozdíl od minulosti, kdy politici a ekonomové raději hovořili o stagnaci a v nejhorším případě o recesi, ale nazývat krizi krizí si zakázali a doufali v lepší příští.

 

Předvídatelné a nepředvídatelné hospodářské krize

 

Naši „přátelé“ a „partneři“ na Západě jmenují dva viníky dnešní krize. Kdo by pochyboval, že jsou to Čína, jejíž hospodářský růst podsekl koronavirus, který si dělá blázny ze světové ekonomiky už i v Itálii, ale také  Rusko, které srazilo ceny ropy. Mimochodem, co se týká Číny a koronaviru, tak jejich vině nevěří dokonce ani Donald Trump, který nedávno řekl, že jen v samých USA, a jen na sezónní chřipku ročně umírá mezi 27-70 tisíci lidí, a nikdo si toho nevšímá – na rozdíl od koronaviru.

 

Nebudeme se zabývat kompetentností amerického prezidenta v otázkách boje s epidemiemi, jen si všimneme, že před několika dny v západním vnímání Rusko spolehlivě odsunulo Čínu z první pozice, když se stalo hlavním viníkem hospodářské krize. Rovněž nebudeme poukazovat na zřejmé – že ani epidemie koronaviru, ani rozhodnutí Ruska o odstoupení od dohody OPEC+ samy o sobě nemohly vyprovokovat vážné hospodářské otřesy. Ty, v nejlepším případě sehrály roli katalyzátoru už probíhajících procesů. A v takovém případě, pokud epidemii lze přičíst k počtu nepředvídatelných živelních katastrof, tak střetnutí Ruska a USA na energetickém poli bylo zcela předvídatelné. Navíc už probíhalo a periodicky nabývalo docela ostrých forem (např. blokování výstavby Nordstreamu-2 „NS-2“ Amerikou). A to tak ostré, že loď, která bude zbývající úsek potrubí ukládat, pluje z Tichého oceánu do Baltu v doprovodu ruských válečných lodí (v zájmu zabránění „náhodným excesům“).

 

Konkurence v ropě a plynu

 

V posledních letech cena plynu na evropském trhu klesá a dostala se o 80 usd za tisíc m3 (z 200 na 120 dolarů) jen mezi léty 2018 a 2020, a už na špičkové hodnoty z desátých let, kdy se plyn obchodoval za 400-500 dolarů (a někdy i víc) lze dávno zapomenout. Dnes tyto časy vypadají jako pohádka o zlatém věku.

 

Je jasné, že, že ruské těžařské společnosti nejsou ztrátové (jejich těžba je rentabilní už při 60 dolarech za tisíc m3), ale ztrácejí stamiliardy dolarů plánovaného zisku. Navíc, prognóza růstu spotřeby plynu v Evropě se změnila v prognózu snížení spotřeby.

 

Přitom, pokud optimisté mluví o snížení na rok-dva (než se obnoví světová výroba a nebudou překonány následky nahromadění obrovských zásob plynu v EU na prahu plánované „plynové války“ mezi Ruskem a Ukrajinou kolem NS-2), pak pesimisté tvrdí, že negativní tendence budou působit přinejmenším 5, a možná i déle než 10 let. Vzhledem  tomu, že plány rozvoje kapacit (jak terminály pro zkapalnění a regazifikaci, tak i plynovody) pro dodávky plynu do Evropy jsou už realizovány, je možné snížit ztrátu na zisku jen zvýšením podílu na trhu, a prodávat sice levněji, ale víc.

 

Odsud pramení úporná plynová opozice Ruska a USA na evropském plynovém trhu, ale také úspěšně realizované plány Moskvy vstupu na asijský plynový trh. Všichni chtějí prodávat víc, aby snížili význam menšího zisku (nebo dokonce propadu do ztrát), a tak bude někdo muset poodstoupit.

 

Nikoli náhodou vždycky mluvíme o plyno-ropném sektoru. Společnosti, těžící plyn, zpravidla těží i ropu, a naopak, a ceny těchto uhlovodanů spolu souvisí – synchronně rostou i klesají. Takže souběžně s předzásobením světového trhu plynem a pádem jeho cen, probíhaly analogické procesy i s ropou. Přitom v poklesu cen ropy sehrála americká břidličná ropa klíčovou roli (za posledních 15 let se USA z dovozce ropy změnily na jednoho z největších jejích exportérů).

 

V podmínkách permanentního růstu cen energonosičů sice příchod nového velkého prodejce nikoho netěšil, nicméně nebyl kritický (stačilo pro všechny). Sotva ale začal pokles cen, vznikla otázka, v čí prospěch bude přerozdělován světový ropný trh.

 

Pro americké břidličné těžaře začínaly komfortní ceny na 60 dolarech za barel (i výš). Při ceně 40 dolarů začala produkce břidličné ropy rychle umírat. Takže snížení těžby ropy zeměmi OPEC+ kvůli podpoře relativně vysokých cen automaticky vedlo k přerozdělení světového trhu ropy ve prospěch USA, které snížení těžby své drahé ropy neplánovaly.

 

V této situaci Rusko na jednáních OPEC+ od počátku zaujalo, pro sebe standartní, kompromisní pozici. Moskva navrhla zachování státu quo, vytvořeného už na základě výsledků  jednání v roce 2016, v rámci OPEC+. Příslušné země přijaly závazek snížit těžbu ropy o 1,7 milionu barelů za den (z nich 300 tisíc připadlo na Rusko).

 

Nicméně Saudská Arábie trvala na dalších sníženích (o dalších 1,5 mil.barelů/den). USA, nejspíš, předpokládaly, že buďto Rusko bude souhlasit s návrhem Er-Rijádu, aby nepoškodilo mechanizmus OPEC+, nebo se země OPEC samy domluví na snížení. Proto se Washington příliš o jednání OPEC+ ve Vídni nezajímal, dokud nezahřmělo…

 

Moskva přijala dvojitou výzvu

 

Po odmítnutí Moskvy jednat o otázce dalšího snížení těžby (protože by to vedlo ke zvýšení americké kvóty na světovém trhu ropou), Saudská Arábie prudce změnila svoji pozici, odmítla zachování starých dohod a oznámila svůj záměr zvýšit dodávky na světový trh o 2 miliony barelů denně, a rovněž zajistit podstatné slevy cen své ropy (6-10 dolarů/barel) zákazníkům v různých regionech planety. V podstatě, jakmile Er-Rijád pochopil, že hra na zvýšení se nedaří, neprodleně zahájil hru na snížení, a pokoušel se díky svým možnostem operativně navyšovat dodávky své ropy, obsadit podíl trhu, který nevyhnutelně ztratí američtí těžaři v podmínkách nízkých cen.

 

Ministr energetiky Saudské Arábie princ Abdulazíz bin Salman Al-Saud oznámil záměr království zvýšit dodávky ropy na světový trh.

 

Není jisté, zda útok jízdy potomků proroka Mohameda bude úspěšný. Moskva i Washington se, dle všeho soudě, dávno připravovaly na otevřené střetnutí na uhlovodíkovém trhu ve formátu skutečné hospodářské války. Je typické, že bez ohledu na saudskou iniciativu odmítnutí jakékoli dohody a kontrole těžby, USA označily za svého hlavního protivníka Rusko.

 

Takže se ani nepotřebují na možnosti Saudů ohlížet, protože chápou, že v případě nezbytnosti je rozmáčknou jako mouchu (pokud, samozřejmě, Saudové budou sami). A nejen to. Washingtonský tisk neprodleně oznámil, že Putin nedokáže rozbít americké břidličné odvětví, protože je dostatečně odolné, aby vydrželo 3-5 let v podmínkách nízkých cen. Odpověď z Moskvy zazněla neprodleně, a měla podstatně oficiálnější formu. Vláda a centrální banka považovaly za potřebné informovat světovou veřejnost, že rezervy jen ve Fondu národního blahobytu jsou dostatečné k zajištění všech závazků rozpočtu (včetně posledních sociálních iniciativ) po dobu 6-10 let, při ceně ropy 25-30 dolarů za barel.

 

Oznámené lhůty a cena jsou pro americké břidličné odvětví smrtelné. Ale, co je charakteristické, jsou smrtelné i pro saudský rozpočet. Dumping na světovém trhu může Er-Rijád udržet rok-dva. Na víc mu, jak ukazuje praxe a zkušenosti, nestačí finanční a sociální stabilita.

 

Ale mezitím …

 

Účastníci OPEC+ nedokázali 6. března dojít ke konsensu v dohodě o těžbě ropy, takže ta od 1. dubna přestane platit. Poté zahájily ceny ropy prudký pokles.

Irák a Kuvajt, jedni z klíčových členů OPEC hned po Saudské Arábii, se rozhodly snížit v dubnu ceny své ropy. Emiráty zavedly slevy už na únorové prodeje a od ledna snížily cenu černého zlata pro únorové prodeje o 1,63 dolaru za barel. Irák se odhodlal ke snížení ceny ropy značky Basrah Light při dodávkách na asijský trh o 6 dolarů, a Kuvajt o 5 dolarů, přičemž export z Kuvajtu do severozápadní Evropy byl stanoven na rekordně nízké úrovni 12,60 dolarů za barel.

 

Takže, v podmínkách, kdy partneři nebyli ochotni ke kompromisu, bylo Rusko nuceno přistoupit ke tvrdému hájení svých ekonomických zájmů, cestou vtahování do mezinárodního hospodářského konfliktu, během něhož se oponenti (USA a Saudská Arábie) pokusí přehrát Moskvu cestou krátkodobého prudkého snížení ropných cen. To proto, aby vyvolaly v Rusku rozpočtovou a poté i sociální krizi, a donutily je k přijetí pro něj nevýhodných podmínek přerozdělení světového trhu energonosiči. Souběžně se navíc Er-Rijád pokouší odsunout americké těžaře, ale tento aspekt pro nás dnes není hlavní.

 

Soudě podle toho, že Moskva nečekaně přijala tuto dvojí výzvu a souhlasila s otevřenou hospodářskou konfrontací v podmínkách nevyhnutelného prohloubení systémové globální krize, v Rusku dávno a kvalitně propočítali možné tahy oponentů a dobře se na střetnutí připravovali.

 

„Rusko nebylo iniciátorem odstoupení od dohody OPEC+“ – prohlásil ruský premiér Michail Mišustin na zasedání vlády. „Naše pozice byla naprosto ověřená a opodstatněná, protože poptávka po energonosičích se už snížila kvůli zpomalení světové ekonomiky a snížení mezinárodního obchodu“.

 

Mimochodem, konfrontace v oblasti plynu začala už dřív a pokračuje se střídavými úspěchy (výstavbu NS-2 už Američané dočasně zablokovali, a pokračujícím  tlakem na Bulhary zpomalují pokračování „Tureckého proudu“), a přece jen umožňuje Rusku zatím vyhrávat na body, a pomalu a jistě zvyšovat svoji převahu díky vytváření alternativních kapacit (zkapalněný plyn) a vstupu na alternativní (asijský) trh.

 

Hozenou rukavici Moskva zvedla. Zpočátku oznámenou rezervu stability (6-10 let proti maximálně pěti v USA), má Rusko daleko vyšší, jeho hospodářství je daleko samostatnější, a zahraniční obchod dobře vyvážený a k dnešku je zahraničně-obchodní bilance přebytková. Nicméně, boj bude nanejvýš složitý. Jde fakticky o to, kdo bude ve druhé polovině 21. století kontrolovat světový trh energonosiči, a tím i světový ekonomický a finanční systém. To už není teoretický spor, ale naprosto praktické řešení otázky globální hegemonie. Spojené státy se jen tak nevzdají. Zatím ale panické nálady, tváří v tvář prohlubující se krizi, vládnou právě ve Washingtonu.

 

Zdroj:            https://zvezdaweekly.ru/news/t/20203111436-pYsz8.html

 

Překlad: 200315

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 reakcí na 423-Rusko zvedlo hozenou rukavici…. Co dál?

  1. bob napsal:

    Vůbec nechci domyslet, kam můžou dospět ekonomické války (sankce, cla, dumpingy….)
    V každém případě spolu s pandemií se jedná o smrtící koktejl.
    Rozhodně se nedá na nikoho spolehnout, na někoho se upnout.
    Vezmu malý příklad (uvedl jsem v jiném kontextu včera). S tím nevyvěšením tibetských vlajek.
    A to takto „otočila“ naše „elita“. A je příznačné, že se nad nevyvěšením nikdo nepohoršuje, nediví se, nevolá po vyvěšení. Myslím, že na chvíli dáme pokoj i čínským špiónům…
    Nedělám si iluze, že nenastanou analogie „nevyvěšení“. Koneckonců takových „nevyvěšení“ v minulosti už bylo. A následovalo vyvěšování těch správných vlajek……

    To se mi líbí

  2. brtnikvbrlohu napsal:

    Všimně te si, že počet nových případů za den neroste – vypadá to že se to ustálí na nějaké hladině s nějakým výkyvem – pokud dojde k poklesu…… – mimo Pragl samo – viz min, zdrav.
    Naznačuje to že přijatá opatření se spolu s funkční HES ukažujou jako funkční.
    Rakušáci vyhlásili částečnou mobilizaci – pro 3000 členů záloh a záklaďákům prodloužili vojnu z 6 na 8 měsíců.

    To se mi líbí

  3. Rosťa napsal:

    Něco s poklesem cen ropy bude. Včera jsem tankoval naftu za 26,50. Schellky a podobní giganti si drží svých 31. Fronty tam nebyly.

    To se mi líbí

  4. Rosťa napsal:

    Různé čarování s cenou ropy zde bylo již vícekrát a vždy mělo poškodit RF tak, aby to nerozdýchala a ekonomicky klekla. Ekonomice nerozumím a nevím, jak to RF postihlo, nicméně, pindy „renomovaných“ ekonomů o blízkém krachu ekonomiky Ruska se taknějak nikdy nepotvrdily a podle míry zadlužení, oproti jiným státům Západu, na bankrot nevypadají. Ale třeba takový Karas z ČT09 to vidí úplně jinak a to je směroplatné.

    To se mi líbí

    • Minorita napsal:

      Karas, to opuchlé individuum, co bohužel za peníze plebsu zvrací svá kavarenská moudra z obrazovky TV – tedy na toho, kdo má žaludek zpravodajství nejen ČT, ale jakékoliv české tv stanice sledovat …
      Je doslova odporné, čemu se říká zpravodajství, co a kdo se nazývá novinařinou, novinářem, a to i ve srovnání s minulostí – takový póvl a odpad to nebyl …

      To se mi líbí

    • Lex napsal:

      „Máňa to říkala…“

      To se mi líbí

  5. oh napsal:

    Výstraha
    Česká televize bude vysílat nový program pro seniory. ČT3 prý startuje od pondělí 23. března, jenom v DVB-T2, ale ještě se prý neví, ve kterém multiplexu. „Důvodem spuštění programu ČT3 (Televize třetího věku) je dle České televize především snaha pomoci nejohroženější skupině starším lidem, kteří jsou v této době nuceni zůstávat doma.“

    To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.