414-Hrbatého napraví až hrob


O USA, NATO a ideji pro Rusko

Resumée:     Jednání je třeba vést jen v případě, že je to výhodné a vede to k nějakému výsledku. Ale v některých případech dialog vůbec nutný není. Jedna věc jsou jednání s katovskými vojáky: – ta jsou nutná v zájmu vyloučení náhodného konfliktu. Mně ale překvapuje, že mnozí v naší elitě vyzývají k obnovení politického dialogu s NATO. Proč?

 Senát Spojených států odmítl impeachment prezidenta, a Trump sám reagoval vtipem:  „- teď budu vládnout Americe věčně…“.

Jedna věc jsou vtipy, ale druhé funkční období, má nejspíš v kapse. Moskva reagovala na nezdar impeachmentu tím, že definovala podmínky normalizace vztahů s Washingtonem. „Pro nás je hlavní, aby USA přestaly používat Rusko jako hlavního strašáka“ – prohlásil tiskový tajemník prezidenta Dmitrij Peskov.

O tom, je-li naděje na odvrácení konfliktu mezi Ruskem a USA, je rozhovor děkana fakulty světové ekonomiky VŠE v Moskvě Sergeje Karaganova pro týdeník „Argumenty i fakty“.

Tající stabilita

Jestli Evropa a Západ jako celek bude i nadále ztrácet pozice, tak Amerika za Trumpa si ty pozice udrží. On ji může udělat silnější hospodářsky a vojensky, třebaže zůstane vnitřně rozdělenou. Protože  se ale Amerika sama rozhodla, že bude naším protivníkem, tak ať je tam kdo chce, tak mu nic dobrého nepřeji. Mohu jen říci, že USA budou v každém případě pro nás velmi těžkým soupeřem, a jednou z hlavních hrozeb pro nás a mezinárodní bezpečnost. S Amerikou je ale potřeba pracovat, tvrdě ji zadržovat a snažit se o spolupráci.

Před rokem jsem v rozhovoru pro váš časopis řekl, že ve vztazích s USA se poprvé od 60. let stala situace prakticky předválečnou. Hrozba záměrného útoku na nás je dnes nevysoká a dokonce se snížila. Právě poté, co Rusko anoncovala nové zbraňové systémy, které v dohledné budoucnosti činí vojenskou převahu nad námi nemožnou, – m.j. vytvoření systému protiraketové obrany.

Současně ale se strategická stabilita dále bortí, což souvisí:

  1. S objevením celé řady nových druhů zbraní, například dronů, které potenciálně mohou nést zbraně hromadného ničení.
  2. USA se dnes nacházejí ve stavu hluboké morální a politické krize. Země v takovém stavu je vždycky nebezpečná, zvláště je-li supervyzbrojená. V USA v podstatě probíhá občanská válka – zatím, chválabohu, beze střelby.
  3. Hroutí se systém smluv a dohod o kontrole zbraní. Ať byly tyto smlouvy jakkoli nedokonalé, přece jen zajišťovaly jakous-takous vzájemnou důvěru a předvídatelnost.

A nakonec – se katastrofálně propadla kvalita elit, přijímajících vojensko-politická rozhodnutí.

V mnohých zemích byly elity prostě ztraceny. Vidíme, jak Státy konají naprosto nepředvídatelně, v rozporu s jakýmikoli pravidly. V podstatě jsou dobíjena mnohasetletá pravidla mezinárodního soužití.

Jsou, samozřejmě, i dobrá znamení. Například, náčelník našeho genštábu, se začal setkávat se šéfem Spojeného výboru náčelníků štábů USA. Vcelku ale převládají negativní tendence. Proto bude v nejbližších letech důležitým mezinárodním problémem, a stejně tak se důležitým úkolem ruské zahraniční politiky musí stát práce na odvrácení války.  A pevným vojensko-politickým zadržováním, i aktivní politikou záchrany světa. Musíme prožít započaté těžké období, aniž se zhroutíme do propasti.

V jednom ze svých předchozích článků jsem došel ke znepokojivému závěru, že žádná z mocností válku nechce, ale přitom je velké riziko nejaderného konfliktu, který přeroste na jadernou úroveň. Může k tomu dojít v Sýrii, na Ukrajině – kdekoli. A nutně to nemusí být konflikt mezi Ruskem a USA, ale i mezi USA a Čínou, mezi Indií a Pákistánem…Takových možných scénářů je mnoho. My nedoceňujeme hrozbu vzniku velké války v důsledku náhlé eskalace konfliktu. Říkám tomu „strategický parazitizmus“ – všichni si zvykli, že se svět nějak zabezpečuje. Jistě, zabezpečuje se hlavně existencí jaderných zbraní u klíčových hráčů. Ale situace se stává stále méně předvídatelnou.

Ať nás dohánějí

V roce 2018 prezident Putin vykládal o průlomových zbraňových systémech, které má Rusko. Podle našich informací to na naše západní protivníky zapůsobilo tak, že zcepeněli a pochopili, že „Rusové teď jasně nejsou k poražení“? Nebo se rozhodli duplikovat naši cestu a vymyslet nějakou asymetrickou odpověď?

Budou, domnívám se, nějaké asymetrické odpovědi a nějaké nové druhy zbraní. Ale tak na 10 let jsme si zajistili relativní bezpečnost, otevřeli okno možností, které musíme využít pro vnitřní rozvoj. Ať se teď oni honí za námi, a ne my za nimi. V roce 2020 chtějí USA vynaložit na vojenské účely tolik, kolik ostatní svět dohromady. Pokud my investujeme do našeho vývoje miliardy dolarů, tak Američané stovky miliard. Ty stamiliardy ale vylétají komínem. Nakolik tomu rozumím, systémy, o kterých hovořil Putin a které nyní začínají jít do armády – tak znehodnocují ty gigantické výdaje, které Američané už utratili. Velmi zranitelnými se, například, stávají letadlové lodě. Stejně tak k ničemu dobrému Ameriku nepovedou další mimořádná úsilí. Vím, jak se podobná úsilí projevila na Sovětském svazu. My jsme také v té době měli víc tanků, než celý svět dohromady. Výsledek je znám …

Podle průzkumů 52% občanů RF má za to, že bychom měli upevňovat spolupráci s USA ve sféře bezpečnosti. A taková možnost tu je. Je třeba v klidu předkládat svoje řešení, aniž bychom vlezli do nějakých nesvárů a nezávodit, kdo dál doplivne. A pak, dříve, či později, se na něčem dohodneme. Přinejmenším se bude rozšiřovat součinnost. Už teď probíhají po některých důvěrných kanálech kontakty mezi našimi vojáky. Pokud budou tyto kontakty dostatečně intenzivní, tak se situace viditelně zlepší.

Jiná věc je, že nemůžeme opakovat chyby minulých let, když jsme trpěli komplexem méněcennosti a jakákoli jednání jsme považovali za znamení uznání. Dnes žádné uznání nepotřebujeme. Jednání je třeba vést jen v případě, je-li to výhodné a vede to k nějakému výsledku. Ale v některých případech není dialog vůbec nutný. Jednou věcí jsou jednání s natovskými vojáky: ta jsou nutná v   zájmu odvrácení náhodného konfliktu. Překvapuje mě ale, že mnozí v naší elitě vyzývají k obnovení politického dialogu s NATO. Proč? V devadesátých jsme tak tomuto paktu prodloužili život, když se hroutila jeho legitimita. Dost…, ať se teď rozkládají bez nás. A proto také je umravňovat, přátelit se, na nejvyšší úrovni přijímat generálního tajemníka NATO (o což on zjevně usiluje) – to, podle mého názoru, nemá smysl. Je třeba mít na paměti, že země NATO mají na svědomí mnoho zločinů. V roce 1999 znásilnili Jugoslávii, většina jeho členů napadla Irák, zmrzačili ho a pak napadli Libyi… Nemá cenu ani zapomínat, ani odpouštět.  Hrbatého, jak známo, napraví až hrob. A pokud jednat, tak za našich podmínek a za citelnou odměnu.

Naděje na oteplení vztahů

Ale, přece jen, jsme v roce 2019 zaznamenali známky oteplení ve vztazích se Západem..

Rusko se vrátilo do PACE, poprvé za tři roky se sešla „normandská čtyřka“. Bude tento posun pokračovat i letos? Možná, že tomu napomohou společné oslavy 75. výročí Vítězství..?

Tendence je zjevná. Západní politici se přesvědčili, že jejich strategie – pokus udělat z Ruska nepřítele a sjednotit se na půdě boje proti němu – nezafungovala. Trochu jen, po událostech na Ukrajině se sjednotili, ale to nezastavilo rozpad. Strategie konfliktu s RF přináší stále méně dividend, protiruská obruč už dále nedokáže tento rozpadající se sud udržet pohromadě.

Roli sehrálo i to, že se ve světě zásadně změnil poměr sil. Za poslední léta jsme se vážně otočili k Východu, obchody Ruska s Čínou, zeměmi Asie se vyrovnaly objemům obchodu s Evropou. Nehledě na ztráty, jsme neprohráli hospodářskou a psychologickou válku, kterou nám Západ vyhlásil. Povzbuzující motivy pro takovou válku ale, samozřejmě, zůstávají. Mají své hluboké příčiny. Tou hlavní je ztráta vojenské převahy Západu, na čemž byla postavena veškerá ostatní jeho dominance – politická, ideologická i kulturní.

Na častou otázku, jak dlouho budeme ještě žít pod sankcemi, odpovídám, že vždy. Vstoupili jsme do dlouhého období hospodářsko-politického konkurenčního boje – a sankce ve značné míře nahrazují vojenskou sílu, jejíž použití proti jaderné mocnosti není možné.

Digitální prostředí otupuje intelekt

Investovat je nutné především do vysokých technologií, do ochrany přírody, do sebe samých – do vzdělání a vědy, a samozřejmě do aktivní mírové politiky. Ruská elita ale, bohužel, dosud nedokázala zemi předložit sjednocující ideje, nacílení na budoucnost. Stále ještě řešíme problémy, které nám zůstaly po rozpadu SSSR, hrabeme se v poníženích té doby přesto, že jsme se od té doby dávno stali silnými a skoro sytými. My se nepotřebujeme ohlížet na Západ a trčet v minulosti. Opřeni o svou historii, musíme sobě i světu nabízet cestu do budoucnosti. Nikdo jiný to za nás udělat nemůže.

Pokud jde o nálady studentů, tak jak jsem je zaznamenal u studentů, všecky řeči o „katastrofálním odlivu mozků“ – jsou falešné. Někdo odjíždí, jiný zase přijíždí, což považuji za normální. Ačkoli, například z mých známých a kolegů neodjel za hranice nikdo. Protože jsou úspěšní a mnohého dosahují tady. A mí studenti… Jsou skvělí. Jediné, co mě znepokojuje (přitom se to týká nejen mých studentů, ale i mnohých dospělých kolegů, a mě samotného) – je to, že digitální prostředí začíná otupovat intelekt. To je problém všeobecný, a je s tím třeba něco dělat. Když se dříve lidé mojí generace 3-4 hodiny denně dívali na televizi, jejich intelekt rovněž tupěl. Ale dnes, v době smartfonů a tabletů, je situace ještě horší. Degradace intelektu lidstva a zvláště jeho elit, – to je kolosální problém. A tím bych se zabýval v měřítku celé země – je to ochrana lidí před digitálním prostředím. Samozřejmě, že můžete a musíte používat všemi vymoženostmi, které nám poskytuje. Ale pokud se do ní příliš pohroužíte, pak se nevyhnutelně stáváte zranitelnými a, nejspíš, i hloupějšími.

Já, mimochodem, teď přecházím na „knoflíkový“ telefon, ve kterém nemohu „uváznout“. Mám i obyčejný smartfon, ale 80-90% času používám knoflíkový. Po příchodu do práce, předávám smartfon sekretářkám, a ony mi potom oznámí, kdo volal, co napsal, atd.

Ruská národní idea

Už v roce 2016 prezident Putin prohlásil, že národní ideou v Rusku může být jen patriotizmus. Láska k vlasti je, samozřejmě svatá věc, ale nemůže zaměnit vše ostatní.  Je třeba ji ještě něčím naplnit. Možná, že jednou z takových sjednocujících myšlenek se může stát ochrana životního prostředí, boj proti jeho znečišťování. Toto téma nás, tak jako tak, stejně jednou dohoní. A, mimochodem, Rusko je zemí dosud velmi blízkou přírodě. Máme, například unikátní zkušenost, kdy desetimiliony lidí chataří. Nicméně, stejně všude necháváme nepořádek…

Možná je to i proto, že máme tak obrovské území, jehož zasvinění může trvat ještě dlouho. Ale je nejvyšší čas pochopit, že to není možné donekonečna. Když chodím po lese (a to je pro mě nejlepší způsob odpočinku, pokud mi vyjdou volné dny), tak všude vidím rozházené plastové láhve. Vždycky s sebou beru pytel, sbírám ten nepořádek a odnáším ho na skládku. Ale takový obrázek je u nás všude. Musíme si uklidit u sebe doma, ve své zemi. Snaha o čistotu v ní musí být jednou ze součástí lásky k vlasti. Pokud jste vlastenec – nedělejte kolem bordel.

*) Sergej Karaganov – vědec, přední ruský expert pro mezinárodní vztahy, čestný předseda Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF, předseda redakční rady časopisu „Rusko v globální politice“. Děkan fakulty světové politiky a ekonomiky Vysoké školy ekonomické v Moskvě.

Zdroj:   https://aif.ru/politics/world/gorbatogo_mogila_ispravit_sergey_karaganov_o_ssha_nato_i_idee_dlya_rossii

Překlad:   200215

 

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na 414-Hrbatého napraví až hrob

  1. blbíš napsal:

    jo hrochu, přesně!:
    Degradace intelektu lidstva a zvláště jeho elit – to je kolosální problém.
    Taky mi to tak nějak vychází už pěknou řádku let, příteli. Já si podobně jako Karaganov taky takhle odpověděl už dávno. Zase si nefanděme, vona každá generace má stejnej počet chytrejch jako pitomců, tím to nebude, ale to současně rozkvetlý blbství a ještě k tomu na tak široký frontě, který dosahuje mnohdy doslova až patologických symptomů, to je přece jenom proti mý době zcela novej fenomén. I já sem si už mnohokrát dával otázku, proboha co je tou příčinou – důvodem a … a vyšlo mi to úplně stejně jako tomu „Vašemu“ Karaganovi = „digitální svět – prostředí“ a … a co hůř, zdá se mi, že se to hóóódně podceňuje, protože to nebolí, není to vidět, nemůžeme si na to sáhnout jako na bouli, prostě sme přesvědčený, že nám to JEN pomáhá!

    To se mi líbí

  2. strejda napsal:

    Vynikající článek, který by si měl přečíst každý. Sebevědomý pohled na svět, který v Rusku sílí. Rusko zvolilo vynikající obranou strategii a pod jejím štítem může měnit společnost a rozvíjet se. Budoucnost patří těm, co na to mají a Rusové mají vše, schopný lid, špičkovou techniku, potravinovou soběstačnost, suroviny a velkou zemi.
    A nejlepší na konec:
    A nakonec – se katastrofálně propadla kvalita elit, přijímajících vojensko-politická rozhodnutí.
    Vidíme to i u nás, nejen u našich spojenců. Jsme na dobré cestě se sami svojí neschopností zničit.

    To se mi líbí

  3. jarek163 napsal:

    Děkuji za článek, děkuji za překlad…

    To se mi líbí

  4. kočka šklíba napsal:

    Ano musím se připojit k předřečníkům a poděkovat za tento překlad. Je to velmi zajímavé a pro mě docela optimistické.

    To se mi líbí

  5. Rosťa napsal:

    Dík za překlad zajímavého článku. Pokud bude udržena přibližná rovnováha sil, tak snad pomatenci nevyvolají nějaký zásadní světový konflikt. Rus má v podzemí prakticky vše potřebné a mlsné huby mu budou pobíhat kolem plotu furt v iluzi, že na to mají také nárok. Takže profesorskej má pravdu v tom, že sankce budou navěky v blahé naději, že azbuk povolí a pootevře vrátka. Na to bych nevsadil ani mizernou pověst pana Kalouska. Za Putina určitě ne a jestli po něm přijde Šojgu, Lavrov, nebo někdo podobný, tak to opravdu, ale opravdu, nehrozí.

    To se mi líbí

  6. st.hroch napsal:

    … a co jsme, koneckonců od nich čekali?

    To se mi líbí

  7. Slim napsal:

    Sergej Karaganov je jeden z předních ruských odborníků na mezinárodní vztahy, a stojí zato ho číst. V článku jsou ovšem vedle pravdivých tvrzení (jistěže útok na Jugoslávii byl válečný zločin; a samozřejmě, že NATO hledalo a hledá důvody existence, a zvyšování napětí je v jeho zájmu, neboť je to poněkud přežilý spolek) a správných aktuálních nápadů (ekologie) přimíchána taky slušná porce propagandy.
    Uvedu jeden příklad: zatímco Karaganov se snaží disimulovat rozměry brain-drainu mladých ruských vědců ze země, při čtení originálu článku v Argumentech narazíte na tento odkaz, který říká něco o dost jiného:

    https://aif.ru/society/opinion/kak_predotvratit_utechku_mozgov

    „О катастрофической утечке мозгов, которая в 1990-е гг. выбросила за границы нашей страны десятки тысяч учёных, писалось много. Казалось бы, эти тяжёлые времена давно позади. Но, если верить результатам этого опроса, отъезд продолжается.

    Není holt nad to, nebýt odkázán na překlady, nebo spíš na výběr překladatele.

    PS: Překlep s katovskými, místo natovskými vojáky je vskutku freudovský

    To se mi líbí

    • hans napsal:

      Z vašeho odkazu jsem nedokázal vyčíst, kolik teda odjíždí z Ruska vědců? jeden za minutu, za den, za týden, za rok?

      Aby to s těmi vědci nebylo jako ta fake news co kolovala před časem, že „rapidně roste emigrace z Ruska, vědců a kvalifikovaných lidí vůbec, desetkrát více než před deseti lety“, a pak vyšlo najevo, že se to opírá o statistiku říkajíco kolik osob si zrušilo trvalý pobyt v Rusku a odjelo do zahraničí. Jako země kam odjeli s velkým náskokem vedl Tádžikistán, následován ostatními středoasijskými republikami a Ukrajinou, někdo na konci seznamu se krčila miniaturní čísla pro USA, Británii, Česko, Německo… Čili z 90 % nešlo o vědce, ale o střídání gastarbeitrů.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Vím, že se z nějakých důvodů se vždycky snažíte Rusko bránit „do směšnogo“, jak se rusky říká.

        Nositelé Fieldsových medailí jsou vědecký výkvět. Rusko (SSSR) jich má 8, takže je na 3. místě (po USA a Francii). Z nich ŽÁDNÝ nepůsobí dnes v Rusku.
        6 je na západních universitách (jeden, Vojevodskij, je po smrti). Jeden odešel z oboru a není známo, kde žije a ten osmý, Sergej Novikov má přes 80 a už nepracuje.

        To je jen malý, ale zato přehledný vzorek. Dost výmluvné je taky to, že dvoje poslední nominace (2014 a 2018) se, poprvé od roku 1990, odehrály bez Rusů. Slavná ruská matematická škola se patrně emigrací rozpadla; jak na to upozorňoval V. I. Arnold už kolem roku 2000. Najděte si nějaký jeho článek.

        Jinak by se dalo dost namítat i k několika dalším věcem v článku, ale to už by bylo příliš detailní a hůř pochopitelné.

        To se mi líbí

        • Josef K. napsal:

          No Grišovi Perelmanovi byla Fieldsova medaile udělena v roce 2006, ale odmítl ji a zároveň dodnes žije v Petrohradu. Psát o rozpadu ruské matematické školy je také pěkný nesmysl. Není to náhodou tak, že přání je otcem myšlenky? To, že se poslední nominace odehrály bez Rusů spíš ukazuje na to, že i zde fungují protiruské politické tlaky, což je velkou módou posledních deseti let (a že má politika vliv i na nominace na vědecká ocenění nepochybuji). Ani skutečnost, že Západ několik ruských matematiků přeplatil, nemohla mí vliv na úroveň matematiky v Rusku. Ovšem u Slima mne vždy překvapí, jak vágně může argumentovat matematik, takže bych měl spíše obavy o úroveň matematiky u nás.

          To se mi líbí

    • starej hroch napsal:

      Pane Sllime, omlouvám se za banální překlep mluvnického policajta v mém kompu – takových se děje denně řada….Nicméně, kritizujete-li nepřesný můj překlad pasáže věnované vzdělání, přizmejte, prosím, že Vámi uvedená citace v originálním článku není…Máte to zpotřebí? Chcete-li, pak si vyberte překladatele dle Vaší chuti.:-)

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Asi jsem to nenapsal dost jasně, omlouvám se…

        Jistě že tam ta citace je: když procházíte ten Kar. článek, jsou tam odkazy na další články na Argumentech a faktech. A jeden z nich je ten odkaz, který jsem uvedl (kak predodvratiť…) A z něj je ta citace.
        (Je to rozhovor s nějakým ruským fyzikem, který pracuje v Anglii.)

        To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.